5
article
Tekutý vzduch.
Napsal Ing. B. B r ož.
Tekutý vzduch.
Napsal Ing. B. B r ož.
Chceme-li z tekutiny dostati páry, musíme
jí přidávati tepla; ubíráme-li parám teplo, pře-
mění se tyto opět v původní tekutinu. Tohoto
úkazu analogicky možno užiti pro zkapalnění
plynů. Jest též známo, že chceme-li vypařování
usnadniti, třeba jen snížiti tlak na tekutinu; při
zkapalnění plynů chceme-li proces usnadniti,
třeba jen zvýšiti tlak na plyny. Jsou tedy pod-
mínky zkapalnění každého plynu následující:
určité snížení teploty a náležitý tlak. Nejvyšší
temperatura, při které plyn při jakémsi tlaku
ještě zkapalní, nazývá se temperaturou
kritickou a jest pro každý plyn jiná. Stla-
čujeme-li plyn, který má temperaturu vyšší jak
kritickou, tu ať užije se tlaku sebe vyššího, ne-
podaří se to nikdy. Tekuté plyny byly dlouho
vzácností, až teprve konstrukcí přístrojů Natte-
rerových a Pictet-Cailletetových
nadešla možnost jejich výroby. Cailletet byl tak
prvním, kterému se podařilo zkapalniti vzduch.
Veškeré velkolepé úspěchy v oboru tomto měly
však význam toliko vědecký, až začátkem roku
1898 podařilo se prof. Lindeovi v Mnichově
zhotoviti přístroj, kterým možno vyrobiti větší
množství a to za cenu takořka nepatrnou, tedy
přístroj mající význam pro praksi. Podmínky
zkapalnění vzduchu jsou: ochlazení na — 140°C.
a stlačení na 40 atmosfér (příbližně 40 kg na
cm2). Ochladíme-li vzduch pod 140° C. tu stačí
ke zkapalnění tlak menší na příklad: Chceme-li
vzduch zkapalniti tlakem 1 atmosféry potřebí
k tomu temperatury — 191.4° C. Linde užil
k zřízení svého jednoduchého přístroje myšlenky
Cailletetovy: stlačováním plyn se ohřívá, rozpí-
náním (expansí) plyn se ochlazuje. Vhodnou
volbou expanse na nízký tlak možno docíliti
libovolného laciného ochlazení dle vzorce
profesor
Linde
Mnichov
kg
6
article
t = 0.276 (P — p) (22) 2,
kde t značí ochlazení ve stupních Celsiových
P a p tlaky na počátku a ke konci expanse
a T absolutní temperaturu plynu na počátku
expanse.
Netřeba tedy drahých umělých prostředk
chladících. Pochod Lindeův jest následující:
Atmosférický vzduch žene se pumpou ssacía
výtlačnou tlakem 220 atmosfér do chladičea
odtud do hadice s dvojitými rourami. Vnitřní
rourou proudí vzduch o 220 atmosférách, který
otevřením kohoutku vpoušti se do nádobya
vnější roury hadice, aby se rozpínal na tlak
20 atmosfér. Touto expansí ochlazuje se vzduch
ve vnitřní rouře a pochod se opakuje až vzduch
zkapalní. Linde dosáhl za 1 hodinu 60 kg ka-
palného vzduchu užitím 120 koňských sil jako
hnací síly k pumpě, kdežto dříve za 1 hodinu
docileno toliko jednoho litru při spotřebě dvou
koňských sil.
Vlastnosti tekutého vzduch u
Jest kapalinou mlékovitou, neustále vroucí.
Mlečné zbarvení pochází od kyseliny uhličité.
Celsiův
Linde
kg
7
article
Je-li bez ní, jest kapalinou čirou, poněkud na-
modralou, hustoty 0.91. Obsahuje 70 procent
kyslíku (dusík je tížeji zkapalnitelný, pročež při
procesu částečně zůstává v potrubí). Vře již
při — 190° C. Ocel se v něm kalí, kovy do
něho vnořené zvětšují pevnost v tahu a tlaku
a stávají se silně negativně elektrickými a jeví
po vytažení malý elektrický odpor, tak že zdá
se býti oprávněna domněnka, že všechny kovy
při teplotě — 273° C. mají elektrický odpor =0,
t. j. mohou jimi procházeti proudy elektrické
sebe mohutnější, aniž by je ohřívaly, aniž by na
stala ztráta energie. Pružné látky do něho po-
nořené ztrácí pružnost, tvrdnou a křehnou. Kau-
čuk ztvrdne tak, že potřebí rázů těžkého kladiva,
aby se roztloukl. Všechny tekutiny v něm
zmrznou. Bublina mýdlová stuhne a vnitřní
vzduch zkapalní. Jsa nalit na ruku neb na stůl,
chová se tak, jako kapka vody na žhavé plotně.
Rtuť v něm zmrzne. Květiny ponořené do tekutého
vzduchu stuhnou, zachovajíce své barvy a ne-
chají se rozmělnit na prášek. Vlastnost tato
Kau
8
title
PRÍLOHA „NÁRODNÍCH
10
article
ovšem během krátkého času zmizí a květiny,
kaučuk a ostatní tělesa nabudou původních svých
vlastností. Zajímavý jest pokus, jak možno teku-
tinou — 190° studenou zapáliti. Hodíme-li dout-
nající třísku do tekutého vzduchu, chytne a jasně
hoří. Podobně ostatní hořlaviny skvěle hoří. Pří-
činou toho jest 70 procent kyslíku v tekutém
vzduchu obsaženého. Prášek uhelný pokropený
tekutým vzduchem se vzejme s výbuchem. Ně-
která tělesa mění barvu (síra stává se bílou), ně-
která po vytažení fosforeskují. Praktického vý-
znamu nalezl tekutý vzduch dosud jako levný
umělý prostředek chladící, ale možno plným
právem očekávati dalekosáhlejší a různá jeho
upotřebení.
Prášek
11
article
Střílení do mračen — ochranou
proti krupobití?
Střílení do mračen — ochranou
proti krupobití?
Napsal Dr. F. Augustin, professor meteorologie
klimatologie na české universitě.
(Dokončení.)
Při všeobecné důvěře, kterou má lid v pří-
znivé účinkování střelby, podařilo se střeleckým
družstvům pohnouti vládu k předložení zákona,
kterým je každý nucen státi se členem družstva
a přispívati k účelům střelby, i kdyby nebyí
o její prospěšnosti přesvědčen. Když se v se-
nátě proti tomuto nucenému přistupování po-
stavil senátor Blaserna na odpor, byl zákon,
přijatý sněmovnou po dlouhém vyjednávání pro-
hlášen za prozatímní, pokud nebude otázka pro-
spěšnosti střelby úplně rozřešena.
Dle toho pokládá se dosavadní střílení z
pokusné a nabude-li se během času takových
výsledků, které nebudou připouštěti o prospěš-
nosti střelby žádných pochybností, pak teprve
má nabýti zákon definitivní platnosti. *)
Nadšení pro tuto novotu činí obyvatelstvo
tak zaslepeným, že nepozoruje ani vady, kterou
má tamější organisace střelby. V Italii užívá
se dosud většinou původních děl s malými ná-
boji a s hlavněmi 2 m. dlouhými, kterými nelze
docíliti velkých účinků a střílí se na každou
bouřku, která ani krupobitím nehrozí. Následkem
toho bylo tam již velmi mnoho prachu zbytečně
vystříleno.
doktor
F Augustin
12
article
Nadšení pro střílení do oblak přešlo z Italie
též do Francie, kde se zvláště v krajinách
jižních nyní velmi mnoho stanic zakládá. Orga-
nisace trpí však mnohými nedostatky. Ve Švý-
carsku, kde bývají zvláště krajiny mezi švýcar
skými Alpami a jezerem bodamským krupobitím
často pustošeny, počíná se dělostřelba země-
dělská taktéž zaváděti. Užívá se tam zvláště
Kanitzova velkého děla s hlavní 9 m.
dlouhou, jímž jest možno rychle stříleti jak
směrem vertikálním, tak horizontálním. V Ně-
mecku se dosud se zaváděním střelby vyčkává,
až jaké budou další výsledky.
Z velkého a rychlého rozšíření zemědělské
dělostřelby poznáváme, že otázka chrániti úrodu
před krupobitím jest pro hospodáře velice důle-
žitá. Jedná se o odstranění velkých škod, které
bývají každého roku touto živelní pohromou
působeny. Dnes se jejím řešením musí obírati
nejen kruhy hospodářské, nýbrž také i vlády.
jimž musí v první řadě na obecném blahu zá-
ležeti. Nalezl-li se prostředek proti tomuto vše-
obecnému zlu, bylo by pošetilé, kdyby se h
nepoužilo.
Především jest nutno zjistiti, jestli jest
skutečně možno výstřely z děl zabrániti tvo-
ření se krup v oblacích. Důkaz o úspěšnosti
dělostřelby nelze odvozovati z osobních dojmů.
které výstřely působí, nýbrž musí nadšení
ustoupiti střízlivému zkoumání a vyšetřování
Účinek vystřelených vzduchových vírů na oblaky
musí býti zkoumán všestranně, jak se stano-
viska theoretického tak praktického.
V Rakousku vyžádala si vláda o této otázce
dobré zdání od »Ústř. ústavu meteor. ve Vídni.e
Ředitel ústavu dvorní rada Pernte r zavedl
*) Viz »Meteorologische. Zeitschrift 1901« seši
1., 3. a 6.
Francie
Org
Alpy
Rakousko
Vídeň
ústav dvorní rada
14
article
místo pouhého odhadování přesná měření rych-
losti, s kterou se vystřelený prstenec ve svém
letu pohybuje, jak na dřívější střelnici v Skt.
Katareinu, tak ve Vídni na vojensko-vzducho-
plaveckém cvičišti pomocí balonů volnýchi
uvázaných.
Při těchto pokusech byly měřeny přesně
doby, kterýchž vyžadoval vířivý prstenec, vystře-
lený z děl různé velikosti, nežli se dostal do
jisté vzdálenosti od děla a ustanovena rychlost,
s kterou letěl od jednoho terče ke druhému.
Z ubývající rychlosti vypočtena byla vzdálenost,
do které prstenec mohl vůbec doletěti.
Mnohými pokusy bylo zjištěno, že největší
rychlost, průměrně 52 metry za vteřinu, měly
prstence vystřelené z děla Suschnigova s nor-
málním nábojem 180 gr při proběhnutí dráhy
od hlavně děla až k prvnímu terči, 100 m
vzdáleném. U děl s menšími náboji a hlavně-
mi činila tato průměrná rychlost pouze 25 až
35 m. Rychlosti s přibývající vzdáleností
značně ubývalo. Střílení směrem kolmým vedlo
ke stejným výsledkům jako střílení směrem
vodorovným; prstenec směrem do oblaků vy-
střelený letí působením odrazu s rychlostí
pouze o něco málo větší nežli vodorovně smě-
rem k terči.
Sktoria
Vídeň
15
article
Následkem silného ubývání rychlosti ne-
mohou i nejprudší vířivé prstence doletěti dále
od děla nežli 400 m, kdežto slabší prstence
z menších děl vystřelené mohou se dostati sotva
do vzdálenosti 150—200 m. Byla tedy dostupná
výška prstence velice přeceňována, když byla
původně dle bleskurychlého jeho letu a dle sy-
kotu, po delší dobu trvajícího, odhadována na
2000 m. Skutečná výška činí pouze pětinu
výšky odhadované.*)
Vyšetřením dostupné výšky byla zmařena
naděje, jež byla kladena v přímé účinkování
vířivého prstence. Nevráží-li prstenec až do
oblaků, nemůže býti řeči o nějakém přímém
působení jeho na maření vývoje krup. Jakýsi
velmi značně seslabený účinek mohl by se oče-
kávati pouze tenkráte, kdyby se krupobitné
oblaky, jak se z mnohých stran tvrdí, vznášelv
ve výši 800 m a kdyby stanice dělostřelecké
umístěny byly ve výši nad 500 m, jak tomu
jest ve Slov. Bystřici. V tomto připadě by stří-
lením mohla býti ochraňována před krupobitím
pouze údolí horská aneb krajiny na úpatí hor
položené.
Ke stejným výsledkům vedlo vyšetřování
otázky, nevnikají-li zvukové vlny a otřesy
vzduchu, výstřely děl způsobené, do sídla tvo-
ření krup a jestli tam jejich vznik nemaří aneb
jestli se těmito pohyby vzduchovými nevvrovnává
elektřina mezi oblakem a zemí a jestli se tím
neodstraňuje hlavní činitel, působící kroupy.
Bystřice
údolí horský aneb krajina na úpatí
16
article
Pokusy se ukázalo, že zvukem a otřesy
nelze zameziti vířivý pohyb vzduchu a násled-
kem toho také vznik krup. Také o účinkování
střelných ran na výboje elektrických nábojů
nelze vysloviti nic určitého, nýbrž jen pouhé
domněnky.
Místo střílení z děl a hmoždířů doporučuje
se střílení s raketami a bombami, jejichž vý-
buchy v oblacích lze prý snadno docíliti, aby
se tam netvořily kroupy. Působením výbuchu
trhají prý se oblaka anebo se urychluje zhušťo-
vání páry a tvoření deště. V Americe se tohoto
prostředku užívá již od delší doby, zvláště za
tím účelem, aby se v suchých krajinách vy-
volal déšť. Dle toho pokládá se střílení za uni-
verální prostředek jednou proti kroupám, po
druhé proti suchu.
Dokud není vysvětlen nade všechnu pochybnost
vznik krup, dotud nebude lze dle přesných pra-
videl přírodozkumných zjistiti účinek moderní
dělostřelby na jejich vývoj. O tom mohou býti
vysloveny pouhé domněnky. Nemůže li býti
theoreticky užitečnost střelby dokázána, nenásle-
duje z toho ještě, že by byla úplně zbytečná.
Znamená to pouze, že za těchto okolností mů-
*) J. M. Pernter und W. Trabert »Unter-
suchungen über das Wetterschiessen« Meteorologische
Zeitschirift 1900 seš. 9..
Pernter
W Trabert
Unter
Amerika
Meteorologische Zeitschirift