1
article
a zaujeti válečného postavení,
aby uhájeny byly veřejný pořádek a národní
čest. Nemilé výjevy mezi venezuelským kon-
sulem a vojenskými úřady v Kukutě zmařily
blahodárné účinky vyčkávací taktiky vene-
zuelské vlády. Dne 27. července upozornilo
vládu kolumbijské vyslanectvo, že branné
síly, jež hranici překročily, jsou organiso-
vané vojsko a to že obsahuje porušení mezi-
národního práva. Odpověď kolumbijské vlady
byla neuspokojivá.
Pravilo se v ní, že skutky, na něž si
venezuelská vláda stěžuje, státi se mohly
jenom porušením vydaných rozkazů na še-
tření úplné nestrannosti. Následkem toho
cítila se venezuelská vláda nucena, zaujati
pevné stanovisko na obhájení národní cti a
nedotknutelnosti svého území, aniž by pro
budoucnost spojení s Kolumbií přerušovala
pro případ, že by se ukázalo, že sousední
republika v provedeném útoku žádného
účastenství neměla. Pozdější události stav
věcí zhoršily, ježto na jevo vyšlo, že poru-
šení venezuelského území pro-
vedeno bylo řadovým kolumbij-
ským vojskem, jež bezbranné oby-
vatelstvo drancovalo. Memorandum prote-
stuje na konec proti tomuto vpádu.
Kolumbie
2
article
Nebezpečí klerikalismu.
Nebezpečí klerikalismu.
Ačkoli národní pohromy z klerikálního ne-
bezpečí kynoucí byly na místě tomto doloženy
způsobem dojista přesvědčivým, neutuchly do-
sud hlasy, mermomocí svádějící k jeho rozpou-
tání. Zdá se sice, že bezpečným preservativem
proti němu jest kulturní pokročilost národa če-
ského, aspoň v království a také jsme se dosud
nevzdali tohoto názoru, že vzhledem k náladě
českého lidu, odchýlené naprosto od hromad-
ného projednávání jakýchkoli výhradně nábo-
ženských otázek, ten čas nemožností jest, aby
do české veřejnosti vedrala se hydra nábožen-
ského sporu.
Český národ není s to, aby si dopřál lu-
xusu náboženských půtek a narážky »na boj
pro syobodu duchovní« jsou anachronismem tím
větším, že jest vidno, jak tento boj z největší
části a to zásluhou strany svobodomyslné již a
to vítězně jest vybojován. Jest možno, aby při
nynějším stavu české intelligence v Čechách,
při smýšlení jejím vůči věcem náboženským,
při její výhradné zaujatosti záležitostmi politi-
ckými a národními, bylo třeba mluviti ještě
o »boji za svobodu duchů?«
Zdá se přece, že nic tak není cizím české
mysli, jako náboženská reakce a žáry pro víru.
Katoličtí horlitelé zovou tento stav vlažnostía
Čechy
3
article
»Což je vám tak zle ?e
»Hůř už býti nemůže. Hospodu nám z jar
prodali v dražbě, zůstalo nám políčko, zaseli
jsme tam ječmen, ale před týdnem přišly kroupy
a tak máme po žních. Je tam zle u nás, dítě,
obrátil se Žitník ke mně, »všecko kroupam
rozbito, všude samá bída, ani se tam raději
nevracej a popros tetičku, aby tě nechala
u sebe — —«
»A jak jste tak o všecko přišli ?«
»To víte, náš syn. Jedináček, ale vydařil
se nám. Chtěl studovat, pak sběhl se studií a
že půjde k vojsku. Odtud jej vyhnali a on že
si zařídí obchod. Ještě jsem zaň ručil. Když
mu prodali obchod a nestačilo to na dluhy,
přišli a prodali i moji živnost. Tak to máte.
Syn odešel někam do světa, my musíme na
chmel. Nu, stará, my půjdeme, abychom dnes
dorazili do Loun. Nohy jsou už vetché a ti
mladší už nás cestou všichni předhonili.«
Teta je zdržovala, až strýc se vrátí
z pole— nechtěli. Musili jí však slíbit, že se
tu jistě zastaví, až půjdou zpět z chmele.
A nacpala jím do nůše bochníček chleba, má-
slo, tvaroh, trochu ovoce a ubožáci šli dál.
A teta mi povídala, že už nebude přede
mnou zamykat spíži ani zahrádku ovocnou —
nevěděla prý, že může býti taková bída na
světě.
Asi v polovici září vraceli se chmelaři o
Žatce. Měli už veselejší vzezření. Každý si nesl
nějaký výdělek.
Žitník starý přišel sám. Nůši na zádech.
»Kde pak máte panímámu?« ptali jsmes
všichni.
Žitník
Noha
Louny
Žatec
4
article
»A ta tam zůstala. Bude jí tam lépe
v Němcích, než doma. Nejspíš ta cesta ji schvá-
tila. Postenávala a předešlou neděli jsem ji
pobřbil. Co jsme vydělali, za to jsem jí koupi
rakev, hrob — a tak to chodí na tom světě.e
bylo by záslužne hlstoricky dovoditi příčiny ta-
kovéto nálady, chladné vůči hnutí, jímž pří-
kladně otřásá se vášnivě německý lid v sever-
ních Čechách. Jisto jest tolik, že i kdyby ne-
bezpečí takové bylo možností, že by bylo dlužno
všemi prostředky a silami zastaviti je na po
chodu, jako se v dolech uhelných zazdívaj
hořící flece. O tom, je-li lid český a to hlavně
venkovský skutečně schopen podlehnouti tako-
vým proudům a směrům, ukáže se v nastávají-
cích zemských volbách.
Nemyslíme, že by klerikální zasáhnutí do
volebního hnuti a ruchu, v neděli ohlášené.
bylo korunováno nějakým úspěchem, tak da-
leko věci bohdá nepokročily. Ale případné
úspěchy agrární ukáží, jakých zkoušek jest
český lid rolnický schopen. Ukáže-li se pří-
stupným svodům agrárně feudál-
ním, pakliže poddá se vedení schwarzenber-
govských náhončích mezi agrárníky, potom by
zajisté nebyla ani vyloučena možnost pří-
stupnosti třetí složce sil, odvlékajících český lid
z jeho svobodomyslného přímého směru, před
více než deseti lety tak vítězně a hle —
právě rolnickým lidem nastoupe-
ného! Tato třetí složka sil leží hned vedle
feudalismu, tohoto odvěkého spoluspojence kle-
rikálního! Vydrží-li český lid v ohni manů
schwarzenbergovských, pak lze i vůči nebezpečí
klerikálnímu do budoucnosti zachovati si nej-
lepší naděje.
Němec
Čechy
5
article
Jest ještě jiná cesta, kterou může národ
uveden býti hned do prostřed vírů nábožen-
ských, a tu pokládáme za nejnebezpečnější a
pravdě nejpodobnější, neboť po té cestě kleri-
kalismus napadá české nitro v centru jeho ná-
rodního čivstva. Miníme hrozící duchovně
správní rozdělení Čech na vý-
hradně německé a výhradně české
diecése největší to simonii, jakéž
by se hierarchie na národu českém kdy dopu-
stila. Toto obětování Čech a Čechů v uzavřeném
území německému moři, aby uchlácholena byla
bouře jeho, tak výdatně podrývající Petrovu
skálu v německém národě, zaťalo by strašným
způsobem do národa! Pravíme, že nelzesi
představiti větší pohromy pro národ český, než
kdyby se hierarchie skutečně odvážila a vystou-
pila s tímto svým, v katolickém tisku už do-
znaným plánem, k uskutečnění a tak zjevně po-
stavila po bok všech nepřátel národa českého.
Volební vřava nemůže zaslepiti náš zrak, aby-
chom neviděli za vysoké plameny volebních po-
žárů a z mysli pustili vyrovnací a smiřovací
návaly a jich symptomy, které za tohoto léta
tak hojně se vyskytly na veřejnosti.
Kdyby se Řím odvážil k tomu prodat
české menšiny Němcům a potupit nedílnost
království a vlasti před tváří národa, pak ovšem —
nebylo před klerikálním nebezpečím vyhnutí.
Potom by se také ukázalo, jaké neštěstí
by to pro národ bylo, když by nepřítel, strojící
se znovu k útoku proti nedílnosti země, ke
své posile obdržel najednou ještě
celý klerikální šikl
Rozumí se, že již nyní třeba nespouštět
s očí pohyby klerikálního tábora a s naprostým
důrazem domáhati se na příslušných místech
nedvojsmyslného, všechnu pochybu vylučujícího
manifestantního prohlášení, co jest pravdy na
těchto plánech a úmyslech.
Čecho
Petrův
Němec
Čechy
Řím
6
article
Dosavadní ostýchavé vyvracení na půl úst,
jehož jsme se dočetli v pražském katolickém
orgáně, sledovalo jenom účely zatušovacía
slib, že veřejnosti české dostane se ujištění, že
se mýlila, a to z míst rozhodujících dosud
splněn nebyl, ba na slib ten za nedlouho
v témž orgáně vyskytly se narážky, že silná
vesnická strana, a ta přece u arcibiskupského
stolce rozhoduje, těchto plánů naprosto se ne-
vzdala !
»Musíme nalehati na toto objasnění s ve-
škerou bezohledností a neúprosně, ačkoli je
k tomu zapotřebí jisté nepopíratelné osobní sta-
tečnosti. Tisk katolický nebojuje jinou zbraní,
leč nejpodlejší, jaké se chápe jen žurnalista,
jenž prohrál věc a mstí se na osobě.
Památka zesnulých a osobní čest žijících
protivníků takovému novinářskému desperádu
s kolárkem na krku jest kořistí nejvítanější, a
polemická jeho methoda záleží v tom, svého
protivníka terrorisovati ve vykonávání jeho po-
vinností co nejhnusnějším týráním osobních,
intimních ano i rodinných citů.
7
article
Takovou byla vždycky methoda klerikální
špatnosti! Velebný redaktor takový nikde netají
se svým záštím a pohrdáním ke stavu, kterýž
z největší části jest tvůrcem moderní osvěty
jednak bezprostředním a jednak jejím pionérem,
k zaměstnání, k němuž nemá ani stínu schop-
nosti, k němuž sáhá pouze proto, aby z něho
učinil prostředek zatemňování.
Za to, že na tomto poli pohybuje se s'ne-
motorností tlustokožce, že každým dnem pro-
zrazuje stále bezednější propasti své ignorance,
mstí se na skutečných žurnalistech napadáním
jich osobní cti, za to, že jim ve věci podlehl!
Takový tisk nazýval se v papežských brove
»grande munus« a zatím je to směska nejvý-
střednější kakofonie a koprolalie, všech hříchů
proti duchu sv., nevyjímaje ani sedmi smrtel-
ných, jež lze v každém čísle pražského i brněn-
ského orgánu klerikálního dokázati!
8
article
Jak podporuje se germanisace.
Jak podporuje se germanisace.
Na schůzi skupiny odborů Pošumavské
jednoty v Kralovicích dne 1. září bylo refero-
váno mezi jiným o národnostních poměrech na
Žihelsku a Manetínsku. Ze zajímavého referátu
uvádíme, jak zřizovány byly na rozhraní ná-
rodnostním německé školy. V obci Přehořově
dle sčítání lidu je více než polovina Čechů, ač
představenstvo obecní je dosud v rukou něme-
ckých, vlastně odrodileckých. Nejlépe viděti to
z toho, že v obci jsou 4 německé rodiny
Žižků, dvě rodiny Kohoutů, dvě rodiny Ma-
lých atd.
Přiškolena je nyní obec k německé Žihli,
české děti chodily do školy v Potvorově. Aby
tomu bylo zabráněno, Němci vystavěli v obci
školu v naději, že do ní choditi budou i děti če-
ské. Pro školu tuto nebylo žádných předepsa-
ných podmínek. Osada není 4 km. od Žihle
vzdálena, osada neměla dostatečného počtu dítek,
cesta k Žihli je velmi schůdná, trojtřídka žihel-
ská má malý počet dětí, ale přes to vše ně-
mecká škola v Přehořově zřízena hravě. Ještě
dnes se Němci smějí, jak měřena byla vzdále-
nost Přehořova od Žihle. Míra byla prý nata-
žena, počet metrů zapsán, a zase tažena kus
zpět . . . Šlo o germanisaci českých dětí a tu
dovoleno bylo všecko. Ale úmysl přece se ne-
podařil, neboť otevřena byla r. 1898 v Přeho-
řově pro české děti škola matiční.
V nedaleké odtud obci Hlubokém zřízena
byla před lety německá škola jen tím způsobem,
že obec Odlezly, přiškelená k českému Potvo-
rovu, proti vůli obyvatelstva
byla přiškolena k Hlubokému. Samotný Hluboký
neměl dostatečný počet dítek. V posledních letech
měla hlubocká škola 25—30 dětí, z nichž je
třetina českých.
Čecho
Žižek
Němec
Kralovice
Přehořov
Ma
Potvorov
Žihla
Pře
mecký škola v Přehořov
km
9
article
Tu je viděti, jak Němci dovedou s jedno-
tlivými obcemi tam, kde mají moc v rukou,
manipulovati: Odlezly odškoleny byly od Potvo-
rova a přiškoleny k Hlubokému, aby tam byl
počet dětí na školu a když škola tam byla za-
jištěna, přiškoleny byly Odlezly opět k Přeho-
řovu, aby i tam pomáhaly utvrditi německou
školu. Nyní po zřízení školy matiční ovšem
plán byl trochu popleten, neboť děti z Odlezel
chodí většinou do školy české.
Srovnání počtu škol na tomto rozhraní ná-
rodnostním poskytuje obraz pro nás nepříliš po-
těšující. Na celé hraniční čáře od Všesulova
k Manetínu mají na české straně školy pouze
obce: Čistá, Hradecko, Potvorov, Stražištěa
Manetín.
V Hradecku, obci to ryze české, snažil se
již Schulverein zříditi německou školu, ve Stra-
žišti pro nedostatečné místnosti školní jest vy-
učování pouze polodenní.
Němec
Všesulov
Manetín
Hradecko
Potvorov
Stražiště Manetín
10
article
Dohromady jest tedy pět českých škol na
uvedené národnostní hranici. Na německá straně
má za to téměř každá obec svou školu. Jsou
to obce: Václavy, kam proti právu přitaženy
byly i české Křekovice, Zdeslav, Kůzová s No-
vou Vsí, Libyně, Podbořánky, Žihle, Přehořov,
Hluboký, Kotaneč, Stvolny a Manetín.
Proti pěti českým školám, k nimž druží
se jako šestá česká matiční škola v Přehořově,
stojí 11 škol německých.
Farnost žihelská má přes 300 Čechů, mimo
to však za různými záležitostmi přichází tam
v neděli mnoho našinců z okolních českých
dědin. A přes to v žihelském kostelíku sv. Vá-
clava nepadne jediné slovo české. Všecky snahy
ve směru tom vyzněly na prázdno. Petice, sty
podpisy opatřená, v níž žádáno bylo o boho-
služby české, byla konsistoří litoměřickou za-
mítnuta.
A české bohoslužby nebyly by v Žihli no-
vinkou. Netřeba mluviti o době staré — dřevní
českost Žihle je nepochybna — ale žijí dosud
pamětníci dob, kdy v Žihli bývaly občasné če-
ské bohoslužby. Bylo to ještě v r. 1872, tedy
před necelými třiceti lety.
Václav
Čecho
Zdeslav
Kůzová
Libyně
Podbořánky
Žihla
Přehořov
Hluboká
Kotaneč
Stvolny
Žihla