Strana 2. Číslo 168.

KATOLIKÉ LISTY

Dne 21. června 1900.

dávno zapomenut, dříve než český národ bude podle jeho příkazu do prachu povalen. Tvrdil-li dr. Grabmayr, že shoda mezi Čechy a Němci jest nyní nemožnou, protože Čechové chtějí prý boje, tu jednoduše lhal. Čeští poslanci zašli ve své mírumilovnosti již až ku krajnosti a chtějí smíru s Němci také ještě dnes. Ale protože chtějí smíru postivého a spravedlivého, na základě nebetýčné vy- pínavosti a pověstné již zavilé panstvíchtivosti na smír ten dojíti nemá! V tom a ničem jiném leží hlavní příčina toho urputného boje, který tak dlouho již vedeme my Čechové s Němci a který vyssává bohužel jak naše, tak také jejich nejlepší síly. Kdyby Němci chtěli apravedlnosti, bylo by po boji rázem a hned. A bylo by to nejen ku prospěchu obou ná- rodův, nýbrž i prospěchu celé říše. Že nazval dr. šl. Grabmayr nynější politickou situaci mimořádnou, pověděl jen ryzí pravdu. Ale to překvapuje, že on — německý liberál z nej- čistší vody nezná jiného prostředku k vyváznutí z této mimořádné situace, než asi ten, aby vládní jazykové zákony byly oktroyovány na základě § 14. st. zákl. zákonův a podobně aby oktroyován byl na základě téhož § 14. nový jednací sněmovní řád. Žvast to již až přes příliš ošuntělý a v ústech pravého liberála, na jjakého dr. Grabmayr vždycky si hraje, až příliš odporný. Praví proto zcela případně vídeňský »Vaterland«: Nadšený playdoyer p. dra.

Grabmayra pro aktivování jazykových oprav Kör- brových a nového jednacího řádu § 14. musí vylou- diti také největšímu škarohlídovi úsměv spokojénosti již v tom případě, zapomněl-li na celé hory obžalo- vacích návrhů levice na vlády, jež užily tohoto článku.« Patrno ze všeho, že ani pan dr. Grabmayr se nestane spasitelem Rakouska. Hvězda jeho bledne dříve ještě, nežli vlastně vyšla. Ministr krajan dr. Rezek jest dle vídeň- ského situačního dopisu »Budivoje« největší překáž- kou německých plánů. Jeť on u dvora, píše zmí- něný list, zejména u císaře, parsona gratissima. Dr Rezek to byl, jenž svými odbornými vědomostmi na- šemu panovníku dokázal, že sňatek arcivévody Fran- tiška Ferdinanda s hraběnkou Žofií Chotkovou nebyl by žádnou mesaliancí, nýbrž manželstvím rovnocen ným a tím získal si úcty císařovy a vděčnosti arci- vévodovy. To je Němcům známo, ale oni také vědí že dr. Rezek prohlásil, že nepodepíše vyhlášení jazykových zákonů § 14. A o to se teď vede záku- lisní boj: jedna strana hledí získat panovníka, aby vydal jazykový zákon císařským nařízením, čímž by dr. Rezek zůstal vládnímu kabinetu zachován, druhá strana pracuje, aby se tak stalo paragrafem z nouze a dr. Rezek, jako muž charakterní a upřímný Čech, aby šel. — Taková je situnce: na nejvyšších místech dnes panuje přesvědčení, že lex Körber nesměřuje proti právům českého národa, i naléhá se přímo n její vyhlášení. Po uzavření říšské rady zájmy českého národa ve Vídni obstarávají dva lidé, dr. Kaizl a dr. Rezek, nikdo jiný. Ale možno jim cele důvěřovati Vždyť oba s českou věcí buď stojí nebo padají. — Mnohokráte již byla situace spletitá, vážná, ale nikdy nebyla tak osudná jako tentokráte. Varujeme náro

před ukvapeností: jestli kdy, právě za našich dnů odvaha musí býti pevně sloučena s rozvahou. — Dě- jou se již, anebo v nejbližší době začnou vyjednávání o sblížení českého národa s Vídní. Chcems dobroa štěstí národa. Pravíme: ať nebere se každé slovo slovo z Vídně za bernou minci, ale ať se také příkře a zásadně nezamítá. Opatrnost je matka moudrosti. Politikou, jakou provozoval dr. Rieger, dalo se národu získati mnoho cenných vymožeností. Nezapomeň me, že je nám třeba hospodářsky sesíliti. Až to se stane, zmohutníme i politicky. Jako zralé jablko spadne nám pak do klína — české státní právo. Znovu opaku- jeme: opatrně a s rozvahou! Rod Hohenzollernův pozbyl právě úmrtím svého nejstaršího člena. Byla jím kněžna-matka Jo sefina z Hohenzollernu, kteráž ve středu v poledne zemřela po delším utrpení v Sigmaringenu.

Kněžna se narodila 21. října 1813 v Karlsruhe jako druhá dcera velkovévody Karla Badenského a velko- vévodkyně Štěpánky Beauharnais, adoptované dcery Napoleona I. Dne 21. října 1834 vstoupila v man- želský sňatek s tehdejším dědičným princem Karlem Antonínem z Hohenvollernů. Sňatek slaven byl s ve- likou nádherou na velkovévodském zámku v Karls- ruhe — šestý, kterýž byl uvavřen mezi Hohen- zollerny a badenským rodem. Později přestoupila kněžna na víru katolickou. Byla velikou dobrodějkou a štědrou podporovatelkou v bíděa nouzi. Dobročinné ústavy, školy a kostely těšily se vždycky její podpůrné ochrany. Zemřelou kněžnu matku oplakávají jako synové kn. Leopold z Hohen zollernů, rumunský král Karel a princ Bedřich z Ho henzollsrnů; jeden syn a jedna dcera, prine Karel Antonín, který zemřel na své rány, kteréž obdržel dne 3. července 1666 v bitvě u Hradce Králové (u Rozběřic pod Chlumem) a tak záhy zesnulá portu- galská královna Štěpánka, předešli své rodiče svou smrtí již dávno.

Zasedání bavorského sněmu bylo pro- dlouženo až do 28. t. m. Ve sněmovně budou po- dány nejspíše dotazy, týkající se jistých nepříjemných událostí o slavnosti Božího Těla, zaviněných zbyteč nými, a cit katolickýchi vojákův urážejícími, proved- nými pochodovými manévry. Rumunský král Karel a korunní princ ná- sledník Ferdinand odjeli včera večer do Sigma- ringenu. Předseda č srbského ministerstva dr Dorděvič, odcestoval dnes do Vídně, odku pojede na několikatýdenní léčbu do Marianských lázní. Potom navštíví předseda ministerstva světovou výstavu v Paříži. V zastoupení krále A lexandra dostavil se do nádraží na rozloučenou ordonanční dů- stojník. Předsedu ministerstva zastupovati bude po dobu jeho nepřítomnosti ministr financí Petrovič a sice jak v předsednictvu ministerské rady, tak v mi- nisterstvu záležitostí zahraničních. Ministerská krise v Italtí. »Ag. Stefani« oznamuje, že král pověřil sestavením nového kabinetu předsedu senátu Saracea. Aby podalo demisi mini- sterstvo, jež sotva tři neděle před tím dobylo při no- vých volbách veliké většiny, jest případem dojista říd- kým. Ale kabinet Pellouxův nemohl přece jen jednati

jinak. Zvítězil sice při volbě sněmovního předsedy re svým kandidátem, ale každému politiku bylo jasno, že Gallo zrovna tak málo jako kdokoliv jiný bude s to, prováděti nový jednací řád proti vůli nejkraj- nější levice, kteráž byla rozmaožena o celou třetinu své předešlé síly. Ani Gallo se v tom neklamal Kdyby nejkrajnější levice přikročila k nové obstrukci, nebylo by bývalo jiné pomoci, nežti na umožnění pravidelné parlamentární práce sáhnouti k brutální moci. Aby se tomu předešlo, bylo zahájeno s nej- krajnější levicí vyjednávání. Protože však nevedlo k cíli, nezbylo kabinetu generála Pellcuxa než od- stoupiti. Lord Salisbury a missie. Lord Salis- bury vytknul v řeči, již měl včera ve schůzi s po- lečnosti pro šíření evangelia, žeu veliké míře sympatisuje se snahami missionářů, ale dodal, že vládám vznikají často mnissionáři v cizích končinách silné obtíže. Řečník vyslovil pak požada- vek, aby missionáři byli přidržováni k tomu, by všude a vždy jednali s nejkrajnější opatrností. Pamatujtež vždy na to, že každý, kdo sám se vydává mučeni- ctví v šanc, může v nebezpečí uvésti také životy těch, jimž zvěstuje evangelium a že mohl by pak býti příčinou, že by prolita byla krev jeho vlastních krajanů. Horní anglická sněmovna schválila včera ve druhém čtení zákon o námořní záloze.

Anglicko a hlad v Indii. Státní tujemnik pro Indii, lord Hamilton, prohlásil včera v dolní sněmovně anglické na dotaz, jaké má indická vláda finanční prostředky na zmírnění hladu v Iudii, že má vláda indická pohotové nedotknutý dosud fond 9 milionů liber pro zápůjčky. Části tohofo fondu po- užito bude pro příští měsíc. Dovozná cla v Turecku. Řecký vyslanee v Cařihradě doručil včera Portě notu, v níž ji ozna- muje, že řečtí delegáti jsou ochotni, zahájiti vyjedná- vání za účelem uzavření obchední smlouvy v tom případě, že by Porta zastavila používání d fferenciál- ního tarifu. Řecko by zastavilo potom zase používání generálního tarifu na řecký dovoz. Porta zašle v brzku velevyslancům notu, v níž vyslovuje naději, že velevyslanci dostali již od svých příslušných vlád žádoucí instrukce, týkající se snížení dovozných cel. V notě bude vyslovena zároveň žádost, aby velevy- slanci oznámili Portě tyto instrakce. Marokko a Francie. Cid Molamed Torres v Tangeru upozornil na rozkaz sultánův evropské zástupce na to, že francouzské vojsko prý obsadilo území marokkánské. Japonsko, jež nyní za příčinou dalekosáhlých událostí v Číně započíná opětně hráti veledůležitou úlohu, čítá dle sčítání lidu, provedeného r. 1898, bez obyvatelstva ostrova Formosy, 45.193.605 hlav. Zna- mená to proti r. 1897 přírůstek 1,960.000 hlav. Kdyby obyvatelstvo japonské říše vyrůstalo v témže poměru, čítalo by její obyvatelstvo za 27 neb 28 le na 100 mil. obyvatelstva a potřebný odtok jeho měl by za následek, že celý Východ byl by prosáklý živlem japonským.

hrávaje s vlnami, brzo se potápí, aby hledal na dně mořském pod kameny jedlé plže (frutti dimare), brzo se škádlí se svým druhem Liberátem. Unaven usn zase v bárce aneb na skalním útesu. Jest květen, měsíc Madonny. Všechny obrazy, všechny oltáře Madonny obklopeny jsou celými za- hrádkami umělých květinových ozdob a kytic, darů to zbožných ctitelů Madonny. Čím pak asi náš Na- tale uctí Madonnu, na niž pamatuje každý den ráno svým »Ave Maria«? Nemáť zahrádky ani květin. Ale to ho nermoutí. On má svůj způsob, kterým Ma- donnu denně uctívá. Odpoledne v prázdné chvíli lze ho viděti, jak běhá po břehu a hledá mušle a různo- barovné oblásky. Do své barety natrhá prostých květů, jež mu pobřeží skytá. Pak usedne do písku skládá z nalezených mušlí a oblásků monogram Ma- donny. Když mozajkovou tuto práci byl dokončil, vezme květy a vine z nich věnec kol sladského jména své nebeské matky. Kdo by si našeho Natale nezamiloval? Však on si byl také vědom přízně, kterou mu náš arcipastýř věnoval. Ale proto nezhrdnul. Zůstal stejně uctivým a dětinným. Jinak toho snad ani nedovedl. A bychom nudnými nebyli, popíšeme dvě zajíma- vější cesty po moři a sice k mysu Sorrentinskému (Capo di Sorrento) a druhou v opačnou stranu do rybářského přístavu zvaného Marina del Piano di Sorrento. Náš Natale upravil vždy svou bárku k jízdě vznešeného hosta. Na sedalla položil květované pod- dušky a dolů pod nohy rozestřel koberec. Nahýbaje se pak z bárky, přitahoval ji jednou rukou pevně ke schůdkám útesu, druhou pak pomáhal sestupujícímu do bárky.

»Je dnes moře klidné?« tázal se náš arcipastýř usedaje do bárky. »E buono, Eccellenza, buonissimo, come la pelle d' un gatto« (Je hodné, velmi hodné, jako srsť ko- čky) zněla odpověď usmívajícího se Natala, jenž o moři myslí a mluví jako o něčem živém; při tom udělal posuněk rukou, jakoby chtěl moře pohladiti. Je-li moře rozbouřené, odpoví: »oggi é il mare cat- tivo« (dnes je moře zlé). A Natale chopiv se vesel opíraje se nohama místo dole o žebro bárky pro jich krátkost o protější příčné sedadlo, uvedl ji v pohyb souměrným a klidným tempem. Den byl překrásný. Slunce rozlévalo zlato svých paprsků širokým lesklým pruhem na lehce zčeřenou hladinu a blankytná obloha zrcadlila se v něm tmavomodrým azurem. Lehký vánek nesl vůni z pobřežních zahrad kvetoucích pomerančů a citronů a akacií daleko do moře. Na cestě k mysu Sorrentinskému nalézá se ve- liká jeskyně, jež před dávnými lety sloužila za chrám rybářům a byla zasvěcena sv. Jiří. Moře však změ- nivši během času svůj břeh, vystoupilo a rozlilo se po bývalém chrámu, jehož stopy dosud jsou znatelny Náš Natale nemeškal a zabočil se svou bárkou do této tajuplné jeskyně. Za Sorrentem setkala se naše Michela s lovícími rybáři. Bylo jich asi 10. Spustili právě do moře sítě, jichž tíží nesly červené plovoucí soudky a zakotvivše svou lodici dvěmi kotvemi, očekávali tak ryb. Za tím účelem stála na vysoké skále nad břchem pozorovací budka, odkud dávala stráž znamení dolů ku zatažení sítě. Jiní dva rybáři klečíce na menší bárce nahýbali se přes okraj až k samé hladině a nazírali nedočkavě čirou vodou do hlubin mořských.

Jakmile Michela se přiblížila k místu tomu, po- znali hned bodří tito rybáři dle náprsního zlatého kříže a fialových odznaků, že biskup jede kolem. Ustali ihned od práce, sňali uctivě své čapky s hlavy a jeden z nich sešedivělý, osmáhlý stařec, stoje na přídi lodice, volal k našemu arcipastýři: »Eccellenza, dateci benedizione per la nostra pasca« (Excellence, dejte nám požehnání pro náš rybolov), Ná arcipastýř hned povstal a žehnal rybáře jejich práci. »Grazie, grazie!« (děkujeme) volali vši- chni a kývajíco rukou, přáli našemu arcipastýři pří- jemou jízdu po moři. Jelikož ještě daleká byla cesta k mysu, bavili jsme se rozmlouvajíce s Natalem. »Vyskytují se zde v zálivu také žraloci a ohro- žují rybáře?« tázali jsme se Natala. »Zřídka kdy sem přicházejí,« zněla odpověď, sa to jen sem zabloudí s velikou lodí, která přichází ze širého moře a kolem níž ustavičně krouží.« »Před dávnými lety,« pokračoval, »přišel sem podobným způsobem jeden žralok až do velké mariny Sorretin- ské — při tom ukázal prstem k velikému rybář- skému přístavu za Sorrentem — a zatím co několik dětí netušících blízké nebezpečí si pohrávalo na břehu, vymrštil se z vody, polapil jedno dítko a zmizel pak v hlubině. Matka dítěte viděla toto trapné divadle, ale v důvěře vzývala sv. Antonína, patrona rybářů, o pomoc. A on prosbu její vyslyšel. Žralok z hlu- biny mořské se vrátil a dítko na břeh vyvrhnul sám byl pak od rybářů polapen. Kost z tohoto žra- loka — doložil — uvidíte jestě dnes nahoře v Sor- rentě v kostele sv. Antonína.« Natale vypravoval živě s opravdovostí a pře- svědčením, jako by chtěl říci, tak mocným jest náš milý svatý patron. Vyslovuje jeho jméno, uctivě sme- kal svoji baretu.