Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 94. ze dne 5. dubna 1900.

Různé zprávy.

= Svědkem hrozné sebevraždy stal se. aniž mohl osudnému činu zabránit, jakýs masseur v anglickém lázeňském místě Bournemouthu. Jakýs Rosenfeld, obchodník z Ruska, jenž v Londýně na Earls-Court-Square má velký exportní závod s osad- nickým a kovovým zbožím, nalezal se od nedávn v tomto lázeňském místě. Trpěl ve značné míře ner- vosou a na radu lékařů vyhledal si samotu a ticho na mořském pobřeží. V posledních dnech zhoršil se stav jeho tou měrou, že již byly obavy, že zšílí. Onehdy ráno podala ošetřovatelka pacientovi na jeho žádost jako obyčejně potřeby k holení. Nevšímlasi při tom, že pacient chová se nanejvýš nápadněa bez odmluvy poslechla jeho rozkazu, aby se vzdá- lila. Brzy potom přišel masseur, jenž u pacienta každodenně konal službu. Nalezl dvéře zamčenya teprve po dlouhém volání, klepání a dobývání se byly mu dvéře odemknuty. Rosenfeld otevřev mu, vrátil se ihned s břitvou v ruce k zrcadlu. »Chcete vidět, jak to dělám?« tázal se vstoupivšího a přilo- živ břitvu na hrdlo, dodal: »Hleďte, tu je už krev.« Masseur snažil se odejmouti pacientu nebezpečný nástroj. Avšak pacient pozoruje to, chopil se druhé břitvy, ležící na stole, a podav ji masseurovi, pra- vil: »Pojďte, zemřeme spolu.« Dříve, než mu v tom masseur mohl zabránit, přiskočil Rosenfeld na novo k zrcadlu a podřezal si hrdlo. Když po několika minutách dostavil se lékař, byl sebevrah již mrtev.

= Španělští piráti. Z Madridu se oznamuje Španělské časopisy přinášejí zprávu o případu ná- mořního lupičství, jež se událo nedaleko mysu de Gata, blíže Almerie. Francouzská loď »Galatse uvázla na mělčině a byla přepadena 250 námořními lupiči a vyloupena. Mužstvo lodi jen jakoby zá- zrakem uniklo povraždění. Francouzský konsul v Al- merii žádá jmenem lodního mužstva od španělské vlády náhradu a potrestání zločinců. Zdejší »Epocae jest velmi rozhorlena, že některé časopisy označily zločince jako piraty a obává se, že toto jmeno, jehož se užívá o maurských a čínských námořních lupičích, poškodí jmeno Španělska v cizině. V sofistickém článku snaží se »Epoca« dokázat, že oni španělští námořní lupiči nejsou píráti, poněvadž neprovozují námořní lupičství ze řemesla a jich činnost není »stálým znepokojováním« plavců na moři. Že však tu jde o skutečný případ námořního lupičství, jest nucena doznati i »Epocha«, neboť píše: »Dva vojíni celní stráže podporovali lodní mužstvo, aby zahnali lupiče, když přišli po druhé loupiti na loď. Mezi oběma stranami strhla se prudká střelba.« — Není li toto námořní lupičství, nebylo by vskutku lze po- vědět, jaký zločin by měl býti označen tímto jmenem. Ostatně »Epoca«, jako všechny ostatní časopisy, jest na nejvýš rozhorlena tímto zločinema žádá, aby pachatelé příkladně byli potrestáni.

= Četné případy slunečního úžehu vy- skytly se počátkem února v Buenos Aires. Zdravotní stav tamní počátkem ledna až do prvních dnu února navzdor panujícím vedrům nebyl nikterak nepříznivý, ačkoliv teploměr za stále horkého, vlhkého severního větru ve dne málokdy klesl pod 32° C. a také za noci jen málo se ochladilo. Ve dnech 3. a 4. února stiženo bylo 363 osob sluneč- ním úžehem, z nichž 189 zemřelo. Poněvadž tváře zesnulých namnoze byly temně zbarvené, roznesla

se po městě pověsť, že se objevila morová nákaza. Avšak pytváním četných mrtvol shledáno bez vý- jimky, že příčinou smrti byl sluneční úžeha podniknuté pokusy s kulturami bacilů neměly nijakého výsledku. Dne 4. února večer strhla se prudká bouře se silným deštěm, čímž se temperatura poněkud ochladila. Avšak 3. února stiženo bylo slu- nečním úžehem opět 100 osob, 6. února pak 186. z nichž však toliko 27 osob zemřelo. Ještě čet- něji než lidé stižena byla slunečním úžehem zví- řata, zejmena koně. Mnoho set koní kleslo na uli- cích. Ze 125 koní, přivezených na trh, na př. zhy- nulo 75 kusů. Jakým okolnostem mimo vedro dlužno přičítati tento neobyčejně značný počet onemocnění, nemohlo býti zjištěno. Obavy, že tu jde o nakažlivou nemoc, byly bezpodstatny. = Ramadanova bastonada. Z Tangeru se oznamuje: Ke konci právé minulého Ramadanu vzni- kla na zdejším malém Sokko — mimochodem řečeno jest to rozsáhlé tržiště, na němž se mimo jiné na- lezá též několik budov vyslaneckých — velká vřava.

Pronásledováni velkým hučícím davem, vedeni byli dva nebožáci od almohacena ke kaidovi, od kaida k chalifovi, od chalifa zase ke kaidoví. Dva zbědo- vaní, zuby jektající arabští nebožáci. Byli nepřátel- skými sobě sousedy udáni úřadům, že mezi dnem požili pokrmu aneb osvěžili se dýmkou hašiše, jehož se v Maroku všeobecně užívá na místě tabáku, jenž tam je zapovězen a tím překročili zákon prorokův Dav pronásledující nebohé zločince, častoval je klet bami, štilci, bitím a kameny. Jednomu z obou však se podařilo zmizeti v davu a spasiti se se zlomenou rukou. Druhý, méně šťastný dopraven konečně na kaslu, úřadní sídlo marocké spravedlnosti. Zde usta- novil mu kadi za přestupek zákona o postu basto- nádu, jenž ihned na něm provedena. Aby chodidla byla citlivější pro rány, byla před tím delší dobu omývána vodou. Po skončené exekuci býla rozse- kaná chodidla na zostření trestu potřena solí a ne- božák naříkající až běda, odveden konečně do vě- zení, kdež po 48 hodinách zemřel.

= Stoupání Nilu. Z Kahýry se oznamuje, že Nil počíná stoupat. U Fašody počala řeka stoupat 8. března a hladina jeho zvedla se během týdneo 45 centimetrů. Také na dolním toku lze již pozoro- vati stoupání vod, třeba že největší výška vody bude dosažena teprve po několika týdnech. Letos nastalo stoupání Nilu neobyčejně záhy a lze snad doufat, že bude ještě možno zachrániti sklizeň bavlny, jež následkem neobyčejného sucha jest skorem zmařena. Příčinu náhlého toho stoupání Nilu možno snad spatřovati v tom, že odklízení tak zvaného »suddu« ohromných spoust kmenů, spletených s drobným ro- stlinstvem a stmelených bahnem, zatarasujícím horní tok řeky, rychle pokračuje. Tak oznámil major Peaké. že 12. března započal v Barel-Džehelu odklizeti devátý balvan »suddu« a že doufá, že práce bude moci býti dokončena koncem dubna. Když měl býti zni- čen sedmý balvan »suddu«, utrhl se v noci sám od sebe a plynul po řece, ohrožuje veškeré parníkya jiné lodi, nalezající se na cestě. O velikosti těchto balvanů možno si učiniti představu, že tento balvan, když se utrhl, potřeboval neméně než 30 hodin, než minul to které místo řeky. Na štěstí nikde neuvázl a minul Sobat; nebezpečí, že by mohl zatarasíti řeku, již minulo. Také parníky a ostatní lodi mohly býti ještě v čas zachráněny.

= Americký Pantheon, Z New Yorku jse oznamuje, že miss Helen Gouldova věnovala tamní universitě půl millionu franků na zřízení Pantheonu na vrcholu universitního kopce. Bude míti okázalé jmeno »Palác slávy slavných mužů amerických«. Pantheon bude míti stopadesát nástěnných polí, na nichž napsána budou jmena slavných mužů ameri- ckých. Padesát polí věnováno bude slavným mužům, zemřelým před rokem 1900, ostatních sto ustanoveno pro slavné muže příštích dob. Volba výtečníků pro Pantheon bude konána všeobecným hlasováním lidu. Voleni mohou býti toliko občané, zrození ve Spoje- ných státech, deset let po svém úmrtí. Zemřelí v Praze. Dne 30. března 1900: Píchová Marie, man- želka skladníka, 50 roků, 502—II. Danzová Barbora, manželka dělníka, 30 roků, 195—IV. Kopalová Anna, 86 roků, 49—VI. Kratochvílová Barbora, man- želka kamnáře, 74 roky, 1019—I. Hegerova Anna, komorná ve výslužbě, 76 roků, 1735—II. Šafařík František, obuvnícký pomocník, 47 roků, 239—V. Marschnerová Růžena, vdova po c. k. professoru, 70 roků, 1026—II. Švancerova Marie, dcera řezníka, 10 neděl, 428—III. Schick Moric, bývalý kupec, 64 roky, 1767—II. Pochová Magdalena, vdova po krej- čím, 71 rok, 56—VI. — Ve všeobecné ne- mocnici: Hildebrand Karel, komptoirista 33 roky. Špirková Marie, manželka krojčího, 37 roků. Mašita Jan, dělník, 35 roků. Pecková Aloisie, manželka dělníka, 31 rok. Šobr Jan, krejčí, 27 roků, Palát Jan, zahradník, 49 roků. Mikuláš Josef, metař, 56 roků. — U milosrdných sester: Hurychová Anna, vdova po rolníku, 63 roky. — V dětské nemocnici: Šťastný Frántišek, syn dělníka, 13 měsíců. — U milosrdných bratří: Groušl Antonín, řeznický pomocník, 43 roky. Groatini Jan, úřadní sluha, 86 roků.

Král. české zem. divadlo v Praze

Národni divadlo.

Dnes ve čtvrtek 5. dubna. 186. hra v předpl 2. čtvrtka. ráořekl. Komická opera o třech jednáních. Text od Edm. Gon- dineta. Český překlad od Em. Züngla. Hudbu složil Léon Délibes. Vypravil režisér p. Ed. Chvalovský, řídí kapelník pan M. Anger. Po prvním jednání delší přestávka Začátek o 7. hod. Konec o 91/2 hod

Švandovo divadlo na Smichove. Začátek o 7. hod

Dnes ve čtvrtek 5. dubna. Poprvé: „PAŠIOVÉ HRY O sedmi dějích a obrazech. Napsal TaC. J. Pauly, texty sboru složil professor Väclav Müler, zpěvy Frant. Picka. Ve scénu uvedl režisér pan. J. Kübík, komparsy řídí p. J. Vokoun, světelné effekty elektro- technik p. J. Hoffman. Kostýmy dle francouzských figurin dodala firma J. Frýda v Praze. Vesměs nové 1052 dekorace. asslY

Náhle přišel Bratr Ondřej a usedl vedle něho! Bratr laik chodil za ním po celé ráno, jako lidský pes, a nyní počal rozprávěti o své matce svým mdlým způsobema byl zvědav, navštíví-li ji Jan někdy. Jmenuje se Pinche- rová, a je to hodná žena. Bydlí v Crook Lane, Crown Streetu, Soho, a vede domácnost jeho bratrovi, který půj- čuje na zástavy. Ale jeho bratr, ubožák! oddal se příliš pití, a snad proto on sám opustil domov. Jan slíbil, že ji jistě navštíví, a tu se dal Bratr. Ondřej do pláče. Roztálé rysy tohoto velkého hocha byly až k smíchu. Zavzněl zvon k Tercii. Když dleli bratří na mod- litbách, rozhlížel se Jan naposledy po domě. Se psem v patách za sebou — tento starý tvor jakoby se byl roz- hodl, že ho již nespustí s očí — kráčel pomalu sínía do společenského pokoje a nahoru po schodech a až na konec nejvyšší chodby. Díval se opět a opět na každičký nápis na zdech, ač je znal všechny z paměti a četl je stokráte. Když přišel ku své cele, byl dojat podivnou ně- žností. Místo, kde tak mnoho přemýšlel, tak mnoho se modlil, tak mnoho trpěl — bylo mu přece jen drahé! Vystoupil na věž. Jak často jej sem táhlo jakoby dá- belské mámení! Velké město vypadalo nyní dosti ne- vinně pod příkrovem sluneční záře, tečkované zelení, avšak jak je pevné, jak tvrdošijné! Na to zavzněl zvon k poledním bohoslužbám, ač ještě nebylo poledne, a on sestoupil do síně. Bratři zde již byli, chystajíce se na cestu do chrámu. Pořad průvodu byl týž, jako v den jeho zaslíbení, jenže Bratr Pavel již nebyl mezi nimi — Bratr Ondřej šel první s křížem, za ním bratří laikové, za nimi mniši, a potom Otec a Jan Storm poslední ze všech.

Tak! Já jsem pustila páru, a teď do práce. Mr. Drake dává čtyřiadvacátého svačinu, ve svém bytě, na počest mé zkoušký, avšak ona velká událost sama se nestané dříve až skoro o půl desáté onoho večera. Vté době již slunéčko zapadne v Peelu do moře a kos pošle vám své poslední zahvízdnutí a celičký svět bude pohří- žen ve spánek. Nuže, vzpomenete-li jen, abyste řekli »Bůh žehnej Glory!« budu se cítiti silnou, mocnoua statečnou. Vaše ubohá, bláhová, sentimentální holčina nne Glory.« usuit va gm slzčobo sles od vv ušlovas š máb ota XX.do amna elal měluoi dob neob obo dlne Několik týdnů minulo, a bylo jitro posledního dne pobytu Jana Storma v Bishopsgate Streetu. Když Otec probudil Bratrstvo, vstoupil do Janovy komnaty a usedl v nohách postele. »Jste naprosto rozhodnut, že nás opustíte ?« »Naprosto rozhodnut, Otče.« Otec vzdychl hluboce a pravil v trhaných větách: »Náš dům prochází hroznými zkouškami, můj synu. Snad jsme chybili, že jsme sem šli. Není kříže v našem zá- kladu a my jsme stavěli na světské noze. „Leč by Ho- spodin stavěl dům — Bylo to dobře, že jste odkládal provedení svého úmyslu, ale nyní onen čas nastal — při- rostl jste mi k srdci, můj synu. Jsem nyní již starý člo- věk, a cosi jako láska rodného otce - »Otče, kdybyste jen věděl — »Ano, ano; já vím, já vím. Vy jste trpěl, a není na mně, vyčítati vám. Noviciát má své radosti, avšak má Křostan.