Strana 4. Číslo 310.

KÁTOLICKÉ LISTY

Dne 11. listopadu 1900.

Svědek: To nevím. Dr. Auředníček: Byl Červinka na cestách, když vám Hilsner ten pozdrav vyřizoval? Svědek: Myslím, že ano. S.t. zástup'ce: Zůstáváte doma, když také je práce? Svědek: Ano, take někdy. Ale to muselo býti v neděli. S t. zástupce: Když tam byli poprvé, mluvili o cestě? Byla sestra doma? Ta říkala něco jiného? Svědek: To se nepamatuji. Hilsner (apaticky): Nemám nic, co bych namítl. Svědkyně Anna Komůrková (prohlíží si Hilsnera), 23letá tovární dělnice v Helénově. Hilsnera zná. Přísahá. Předseda: Znáte Hilsnera? Svědkyně: Ano, ale jen dle osoby. Jednou jsme seděly s Macháčkovou venku před domem na trávníku, přišel tam mladík a vzřizoval pozdrav od Červinky. Kdy to bylo, svědkyně se nepamatuje. Hilsnera nepo- znává — je docela přeměněný. Předseda: Je to on? Svědkyně: To nemohu poznat, docela jinak vypadá. Pře seda: Který den to bylo? Svědkyně: V neděli to bylo, ale kterou neděli, to nemohu vědět. Předseda: Co mluvil ten člověk s Macháčkovou? Svědkyně: To se nepamatuji. Svědkyně něco zaslechla, že on Macháčkovou vybídl, aby s ním šla na procházku, ale ona prý to odmítla, že měl špatné, zedřené, ošumělé zelenavé šaty. Hilsner k udání tomu mlčí. Svědek Mandl Jucker, 75letý žid, hadrář v Meziříčí. Přísahá německy a taktéž vypovídá. Svědek Hilsnera zná, byl prý u něho asi před třemi lety, to bylo před tím, než Hilsnerova matka přestěhovala se do Mezi- říčí. Bylo to na jaře. Předseda: Byl u vás i jindy v létě? Svědek: To ne. Předseda: Tvrdí se, že tam byl v noci ze dne 12. na 13. července 1898. Svědek: Pamatuji se než na jednu návštěvu.

Hilsner: To jsem byl také u p. starosty Müllera a ten mi dal ceduli abych šel kejkantoru, že mi dá zlatku. Tak jsem byl v pravý den. Dr! Auředříček: Jedná se ze 13. na 14. čer- vence. Kdy jste dostal tu podporu? Hilsner: Kolikátého bylo, nevím, to musí býti zanešeno. Rada Danzer:. Byl jste u Juckra jednou anebo dvakrát? Hilsner: Tam jsem byl vícekrát. Svědek: Já mám syna „oficír“ ve Vídni. Dr Auředníček uvádí, že se dostavil Josue Erbmann. Státní zástupce žádá za jeho vyslechnutí. Dr. Auředníček žádá, aby příslušným okres- ním soudem vyslechnuti byli pp. Steiner, Müllera Juckerová. Státní zástupce opírá se tomuto návrhu, neboť jedná se jen o 17. červenec. Svědek Aug. Burgstaller, 5lletý správce stra- vovny v Dačicích. Hilsnera nezná. Přísahá. Předseda: Poznal byste Hilsnera Svědek: Možná, ale ke mně přijde tisíce lidí. (Prohlíží si ho.) Je mi trochu povědomý, ale býl tehdy ošumělý Předseda: Byl ten člověk ze 6. na 7. července na stanici? Svědek: Přišel tam 6. července o 5. hodině od- poledne na stanici, 7. července o 8. hod. ráno šel ze sta- nice do Telče. Předseda uvádí, že došla sem celá řada zpráv stanic moravských. Předchozí svědek byl jediný ze správců, který by Hilsnera poznal. — Táže se, mají li se čísti protokoly. Dr. Auředníček: To čtení bylo by zbytečné žádám jen, aby bylo konstatováno, že spisy souhlasí s těmi zanáškami. Přeseda konslatuje některé věci z protokolů o stanicích; dále čten přípis četnické stanice ve Vranově, různé výtahy stravoven, přípis městské rady ve Znojmě, protokol K Kholové z Třešti (že byl Hilsner v Třešti okolo 17. července u Isternitzově. Byl prý tam v pátek. v sobotu a v neděli, kdy prý odešel do Stolařova).

Předseda ozuamuje za všeobecného ticha a pře- kvapení, že obdržel včera z Mohelnice na Moravě německý přípis s fotografií, zda by to nemohla býti Marie Klímová, o kterou se jedná. V dopise je uvedeno, že syn anonymního pi- satele byl r. 1898 ve Znojmě na vojenských manévrech,a poznal prý tam u jisté staré ženštiny Marii Klímovou (! ! !). Ženština ta prý vyprávěla, žeta holka utekla z kláštera(!) a že ji matka nechce zpět. Adresa této domnělé Klímové má býti: Marie Klímova, Caffé Imperial, Mannheim v Německu. Pan předseda dodal, že fotografii zaslal četnictvu do Polné, aby zjistilo se, je-li to ztracená Klímova. Státní zástupce uvádí, že si vyhražuje návrh, až dojde zpráva ohledně totožnosti. Nechť telegraficky s učiní dotaz v Mannheimu. Dr Baxa (ironicky): Zdá semi, že se Marie Klímova anonymně do plaidoieru do- staví. Nastala přestávka. Na to vyslechnut svědek Josua Erbmann, 43letý žid, podomní obchod ík v Habrech. Trestán byl pro potulku. Přísahá. Uvádí, že byl ve vyšetřování ohledně zavraždění Anežky Hrůzovy.] Nocoval u Hilsnerových v Polné před ži- dovským masopustem (v září), to bylo před 2 lety. Předseda: Kde jste byl v březnu 1899.? Svědek: To jsem byl na Moravě. — Se svědkem chodí jeho milenka Kochova. Kol 29. března byl někde za Brnem; v jedné vsi pak byl na noc. V Rousinově byl svědek 8 dní, svátky končily v dubnu. Předseda: Kdy jste přišel do Rousinova? Svědek: To se nepamatuji. Byl jsem v Rousinově u krečího Müllera, pak jsem se dal z Rousinova dolů. Předseda: Znáte Polnou? Svědek: Ano. Chodíval jsem tam, to je dávno. Svědek byl jednou u Hilsnerů na noc, to byl Leopold Hilsner doma. O těch svátcích tam svědek nebyl.

Předseda: Dle Müllerů jste tam přij el 22. březua 1899 a odešel jste dne 28. března. To nebyly vaše svátky ukončeny? Svědek: jo. — Svědek uvádí, že neumí ani číst, ani psát, tak si to nemůže pamatovat, není prý za Brnem povědomí. Předseda: Vy jste byl obviněn z účasti na vraždě Hrůzové, ale vyšetřování bylo zastaveno. Trpíte škodu? Svědek: 30 marků Jsem, prosím, chudý žid. Předseda: Žádáte náhradu na Hilsnerovi? Svědek: Jo, on nic nemá. (Smlch.) Posledních pár teniků jsem projel, skrze „ty noviny“ jsem se to do- zvěděl. Státní zástupce: Vy jste byl představen několika svědkům v Kutné Hoře — poznali vás? Svědek: ne, nepoznali. Předseda: Je to ten Erbman, co jste ho obvi- ňoval? Hilsner (přitakuje). Předseda: Proč jste ho obviňoval? Hilsner: Protože u nás byl Čten protokol M. Hubrové, Fr. Cinka, Jos. Strnada a Herm. Kochové (souložnice Erbmannova). Soud po té odebral se ku poradě. Pan předseda oznamuje, že soud usnesl se, n e- dati místa návrhu na předvolání Steinera, Meztla a manželky Juckrovy, ježto je ta věc nerozhodnou, Konstatují se tresty Beranovy, který propuštěn z vě- zení v Polné 30. března 189, Dále uvedeny trestní spisy Beranovy. Pak čteny protokoly ohledně B. Frieda, který byl v Humpolci od 24 března do 4. dubna 1899 v tamní nemocnici ošetřován. Konstatováno z výpovědí Morice Hils- nera, že týž udal, kde se nalézají ony šedivé kalhoty Leop. Hilsnera- Státní zástupce uvádí ohledně svědkyně Kusé, která se nedostavila, že netrvá na její výslechu. Dr. Auředníček se k tomu připojuje. Předseda: Jelikož nedošla rekvisice ohledně do- mnělé Kl mové, nemohu průvodní řízení zatím prohlásit za skončené. V líčení pokračováno bude v pondělí o půl 9. h. ranní Konec o 1134 hod. dopoledne.

Zprávy církevni. č- Prine Max uveřejňuje v nejrozšířenějším listě drážďanském (protest.) »Dresdener Neueste Nach- richten«: »Jest pro mne velice nemilo a kormutlivo, když dovídám se o všech obviněních svých. K nájezdům takým nedal jsem příčiny. Protože zemský zákon saský za- kazuje knězi cizinci veškeru pastoraci a veřejnou činnost — ano i skutky lidumilné, převzal jsem na nějaký čas missie pro zdejší dělníky italské. Snažil jsem se jim především objasniti a vyložiti, aby chránili se socialistův a anarchistů, nikdy však z mých rtů nevyšlo slovo, které mohlo by za- rmoutiti moje spolubratry dissidenty (t. j. protestanty; pozn. pis.). Nikdy nepronesl jsem slova o náboženské nesnášenli- vosti. Jeden protestantský theolog superintendent cvikovský Müller, jenž italsky neumí; pozn. pis.), neporozuměv smyslu mého kázání, napsal do novin článek, v němž mi podkládá výroky, jichž jsem nikdy neučinil. Odtud povstala ona ne- loyální polemika. Dostal jsem z různých německých mněst anonymní dopisy, v nichž metají se mi ve tvář urážky nej- hrubší; trivialnosti, jež nehodny jsou člověka myslícího; než odpouštím již protivníkům svým.« Atd. Tohle zní trochu jinak, než hanebné štvaní pastorské, jež činí ná oky na »čisté« evangelium. Královský princ odpověděl sku- tečně královsky mírně. Zde viděti jest pěkný ro díl mezi katolickým knězem princem a protestantským pastorem.

— Saští pastoři vyhl sili veřejné kral. priuci Maxovi ne- přátelství a nejraději vyřkli by na něho ne-li říšský, tož aspoň luterský acht. Právě nyní okružní cestu koná ve zdejších a též jiných německých novinách tato zpráva: „Mocný dojem učinilo kázání, jež měl minulou sobotu, (t. j. 3. t. m. o slavnosti reformační) ve Křížovém kostele (Kreuzkirche) diakon s (t. j protest. kaplan) dr. Költzch, řenž neohroženě mluvil o působnosti prince Maxe. Právě, kdo věrně lne ku králi a miluje saskou zemi, musí protestovati (proti působnosti princově). A to i pro bu- doucnost. Působnost princova prý znepokojuje a uráží cit — ovšem luterský — saského lidu jenž prý má strach z papežea Říma. Proto prý pastoři protestuj proti princovi, jenž dopustil se hrozného zločinu — zaměmlť lesklou uniformu vojen- skou ža prostý černý talar a místo oslavovaným polním maršálkem stal se prostým katolickým knězem a v po- slední době osmělil se docela promluviti několik povzbu- zujících slov k italským dělníkům a katolickým krajanům svým, aby vedli život ctnostný a věrně drželi se katolické víry své. Diakonu Nöltzschovi dostalo prý se hojné po- chvaly a díků za neohrožený protest, proto jej opakoval též v neděli před obecenstvem ještě četnějším. Účel jest jasný: donutili slabého krále, aby princovi pobyt v Sasku zakázal Celá akce pastorská upomíná na akci farizejskou proti Pánu Kristu.

Církevní slavnost. Dnes je sv. Martina, syna vysokého důstojníka, který byl přesazen z uherského města do Pavie; 16letý Martin dal se přijati mezi kate- chumy, v 15 letech vstoupil do řimské jízdy, kde se stal brzo důstojníkem, zůstal však čistým a neporušeným přese všecka pokušení. V Amiensu daroval kdysi žebráku půl pláště, který rozsexl mečem. Když osvědčil statečnost ve více bojich, dal se pokřtíti, po dvou letech vzdal se vojenské služby, byl vysvěcen na kněze, obrátil v Uhrách svou matku na křesťanství a po několikaletém pobytu v klášteře v Galii stal se biskupem v Toursu. Žemřel roku 400. Hudba chrámová na kůru kapitolního chrámu Páně na Král. Vyšehradě dne 11. listopadu o 9. hodině dopoledne (řídí Ant. Heřman): Missa „Jesu Redemptor“ od Kaima, Graduale „Benedicta et venerabilis es“ šesti- hlasé od Ant. Heřmana, Offertorium „Ave Maria“ od J. Skuherskéhu, Pange lingua od Foerstra. vše capella. — Odpoledne při devitníkové pobožnosti „Zdrávas Maria“ od K. Bendla.

Zprávy denní. * Poslední schůze výboru Ústřední Matice šk olské byla neobyčejně pohnutá. Když starosta Ústř. Matice školské schůzi zahájil, přihlásil se ke slovu po- kladník pan Mildner a líčil stav financí matičních koncem měsíce řijna, dle něhož pokladna matiční za prvních 10 měsíců vydala 462.562 korun 73 hal. a přijala pouze 326 831 kor. 31 hal.; jest tedy nepoměr mezi přijmem a vydáním 135.731 korun 42 haléřů Loňského roku za stej nou dobu bylo přijato 375 610 korun 12 hal., tedy skoro o 40.00 korun více, vydáno však bylo pouze 441.984 K proti letošnímu roku o 21 000 korun méně a přece loň- ského roku rovnováha v příjmech matičních jen s námahou byla udržena. Zároveň žádal pokladnik, aby ihned stalo se usnesení o tom, jak se mají opatřiti hotovosti pro nej- bližší dobu, jelikož hrozí nebezpečí, že posavadní úvěr na reservní fond bude vyčerpác, načež přijat návrh, aby byla svolána za tím účelem mimořádná schůze výboru, která by se pouze o tomto předmětu radila na základě zpráv a pomůcek, jež do té doby mají býti opatřeny. O celé věci rozpředla se živá debata, ve které bylo uvažováno o příčinách tohoto zjevu. Někteří řečníci poukazovali na to, že větší čast Svatováclavského daru, zejména z venkova není odveden, ba že jsou okresy, ze kterých pouze několik málo obcí doposud Svatováclavský dar poslalo a že odbory hotovosti své ponílají většinou až ku konci roku. Naproti tomu uváděnc, co při- čísti na vrub hospodářské tísně a množství sbírek podružného významu, kterými se fondy Ú. M. Š. a obranných jednot oslabují. K tomu třeba připomenouti, že činnost Ústřední

Matice školské poslední dobou jest tak obsáhlá, jako nikdy před tím a že právě v nynější době naprosto nelze činnost tuto omeziti, jak správně vylíčeno ve výroční zprávě z roku loňského, kde výslovně se praví: »Jsou školy matiční vý- mluvným svědectvím síly, ročtu i života českých menšin a nejlepším pojítkem jejich s národem. Pád školy matiční ne- znamenal by jen bolestnou ránu vlastním rodákům, ale také ztrátu a škodu nenahraditelnou pro celý národ. A správně bylo řečeno ve schůzi výboru, že všichni příslušníci národa musí býti upozorněni, aby právě v tomto okamžiku konali k Matici svou povinnost. Jak se předpokládati dá, byla celá řada žádostí za podpory a za zř zení, škol nových poodložena. Ke zprá7 o schůzi výboru Ú. M. Š. připojujeme ještě jen tolik: Jest to neuvěřitelno, ale bohužel pravda. Našli se o sv. Václavě také Čechové, kteří, majíce přispěti nějakou korunkou Ústřední Matici školské, vymlouvají se, že podporují účely pouze lidumilné, nikoliv však snahy štváčské, jakoby dobrodiní, poskytované českému dítěti ode všech veřejných orgánů zanedbávanému, nebylo dosti lidu- milným. Výmluvy takové jsou příliš průzračné a neja pné, než aby jim kdo věřil Ať řekne každý, koho se věc týká, že pro lesklou uniforau anebo ohledy na německé přátel- ství, aneb ze skrblictví se národní povinnosti vyhýbá. Bude to aspoň upřímné. My pak pravíme: Kdo není s námi, je proti nám, a těm, kdož cíti se syny českého národa, ne- brání nic, ať jsou již v postavení jakémkoliv, aby nepři- spěli Ústrední Matici školské — třeba anonymně.

* Protest synodální rady starokatolické církve. »Ostdeutsche Rundschau« oznamuje, že synodální rada starokatolické církve v Rakousku dne 6. t. m. usnesla se na schůzi ve příčině policejního zakročení proti pražským starokatolíkům, že učiní toto: ). Ministru vyučování podati protest proti hrubému porušování práv starokatolíků podle státních základních zákonů proti urážení jejich náboženského ritu 2. Podati státnímu zastupitelství žalobu pro zločin ru- šení náboženství a veřejného nálilí ve smyslu § 122. a 123. proti oněm osobám, které hlučně vnikly do kaple, rušily bohoslužbu a duchovního odvedly od otáře a v ornátě vedly jej po městě. 3. Dovolávati se bude, jak sejde se říšská rada, pomoci onech zástupců lidu, kteří bez rozdílu stran trvají na svobodě svědomí a ni boženství.

* Útulek sv. Josefa jest dobročinné sdružení, o jehož humaních intencích ve sloupích našeho listu již častěji jeme referovali. Ujímá se dítek potulných, opu- štěných a týraných. Sbírá je po ulicích i v soudní sini. V přítomné době vychovává takových dítek ve svém ústavě na Král. Vinohradech 13, vesměs z milodarů lidí dobročinných. Nával dítek jest však veliký a dosavadní prostředky nedovolily ještě ústav rozšířiti. Útulek sv. Jo- sefa má zakoupený pozemek a hodlá vystavěti pro ubohé dítky dům, jakmile jen najde lidumily, kteří by pomohli kámen na kámen klásti, aby potřebný dům hodně brzy stál. Z nouze pomohli útulku šlechetní lidé, kteří přece dosud na světě nevymřeli. Doslecbše tu a tam, kterak útulek se ujal cítek osiřelých a opuštěných, psali do útulku, aby jim dal na vychování dítko ne spustlé, ale rodičů zbavené, osiřelé. Takovým způsobem zaopatřil již útulek, přesvědčivše se o spolehlivosti hlásících se pě- stounů, asi dvacet dítek, které jsou šťastny a nalézají se v dobrých rukou. Dnes má útulek celou řadu přihláše- ných dítek, které by šlechetným a zachovalým lidem, kteří by skutek křesťanského milosrdenství chtěli vyko- nati, dal na vychování anebo předal za vlastní. Jest to na př. jedenáctiletý slčný hošík útlé postavy, velice mravný, který nemá otce a matky; osmiletý hoch, jehož otec již zemrel a kterého matka při vstupu do nemoc- nice dala do útulku; pětiletý Václav, který nemá ani otce ani matky a jest v nouzi vychováván dědem; pětiletý

František, který rovněž nemá rodiče a má býti poslán na obec. Slabá a v bídě postavená vdova nabizí lidumilům některé ze svých dětí: 8letého Josefa, 6letého Jindřicha, 3let ho Václava aneb 13měsíčního Františka a d. Kdo by si některé dítě přál, ať se přihlásí u předsedy útulku p Václava Engla, Král. Vinohrady, Havlíčkova třída č. 48, nebo u p. Al. Kettnera, zlatníka v Jungmannově třídě č. 6 na Král. Vinohradech, aneb u dp. Ant. Ho ffmanna, kaplana na faře vinohradské.

* »Ponť sirotka« jest název krásné vánoční hry, kterou roku loňského pro ústav Růžencovou výrobnu sepsal osvědčený katolický spisovatel pan Josef Flekáček, řídící učitel na Žižkově. Chovanky zmíněného ústavu loni v době vánoční vícekráte hru tuto před četným publikem předsta- vily, což nalezlo pochvaly a obliby. Pan autor nyní tuto práci upravil též pro několik úloh mužských, i vyšel celý tento velmi zdařilý literární plod v časopisu »Růže Domini- kánská«. Poněvadž tato hra znamenité se hodí pro naše spolky katolické, besedy a jednoty (kterýmž tuto co nejlépe budiž doporučena) pořízen jest zvláštní otisk, který se pro- dává po 40 haléřích v ústavě »Růžencové Výrobny« v Praze, Konviktská ulice, číslo 296—I., aneb v administraci »Růže Dominikánské« v Praze, klášter Dominikánský č. p. 234- I. * Hygienická výstavka bude »Českou společností pro veřejné zdravotnictví« uspořádána koncem května r. 1901 u příležitosti III. sjezdu českých lékařů, přírodozpytců a matematiků v Praze. Výstavka má obsahovati: novinky v oboru léčení a ošetřování nemocných, zařízení ústavů lé- čebných, modely, plány a p. ústavů humanitních, škol, budov veřejných, obydlí dělnických, diagramy atd., jakož i pří- slušnou literaturu. Žádají se tudíž všechny korporace, jakož i jednotlivci, kteří by se výstavy súčastniti chtěli, by při- hlásili se u jednatele pana MUDra. V. Preiningera (Praha-I.,