Dne 11. listopaďu 1900.

KATOLICKE

LISTY.

Číslo 310. Strana 3.

v tom, že není možno, aby ještě nadále zachována býti mohla zásada, že branec může za sebe postaviti náhrad- níka nebo ze služby vojenské se vyplatiti. Ale jedna čast poslanců, zvláště ti, kteří zastupují Antwerpy, nechtějí přece jen ani slyšeti o všeobecné branné povinnosti. Jiní zas — a také hojně poslanců katolických — přimlouvají se za zavedení této všeobecné branné povinnosti. V čele jejich stojí sám bývalý předseda sněmovny, Bernaert. Li- berální a socialističtí poslanci jsou pro všeobecnou bran- nou povinnost šmahem: podobá se však, že přívolí na ko- nec přece jen k jakémus takémus obmezení této povin- nosti, jen aby všeobecná branná povinnost provedena byla vůbec. Celá levice zvýšila by i počet činného vojska, jen kdyby vykupování se branců bylo odstraněno. Umírněná pravice obmezila by ráda služební dobu na dvě léta a zmenšila by rovněž tak ráda i také roční kontingent no- váčků, doufajíc, že by úbytek nahradili za premie vojí- nové dobrovolní. Aby celá záležitost byla co nejvíce urychlena, bude dosazena smíšená vojenská komise, od kteréž očekává se konečné rozřešení celé této vojenské otázky.

Auglická vláda proti vlaštině na Maltě. V Italii způsobuje veliký rozruch, ano pohoršení rozkaz anglické vlády, jímž obmezila platnost vlaského jazyka na ostrově Malt“. Zvláště rozhodně si vede z té příčiny časopis »Ita ie«, jenž píše, že Anglie zasadila tím věrnému spojenci těžkou ránu a že jest n důstojno národa tak velikého, jakým jest názod anglický, aby užíval prostředků tak ma- licherných. Nová řeč lorda Salisburyho. V Londýně konán byl včera ve Guid-Hallu veliký banket na počest angli- ckého ministerstva. Po přípitku, jenž byl pronesen mini- sterstvu, ujal se slova lord Salisbury, aby promluvil delší řeč. ve kteréž dal průchod potěšení nad výsledkem anglické války v jižní Africe. Vyslovil při tom zároveň po- litování nad ztrátami, zaviněnými válkou a nemocemi a vzpomenul při tom zvláště však smrti vévody Kristiána Vi- ktora šlešvicko-holštýnského. Projevil také lordu Robert- sovi za příčinou těžkého ochuravění jeho dcery svou sou- strast. Dále hájil lord Salisbury ministerstvo vojenství, které vypravilo 3000 O vojínů na vzdál nost 6000 mila prohlásil, že vláda je ochotna odstraniti nedostatky ve vo- jenském ministerstvu se objevivší. Válka zvětšila državy osadní. V dalším průběhu své řeči poukázal lord Salisbury na přátelství mezi Anglií a Spojenými státy severoameri- ckými a dal na jevo radost z opětné volby Mac Kinleye.

Co se týče Číny, prohlásil lord Salisbury, že soudí, že anglickoněmecká shoda odpovídá tužbám největší části mocností. Spojenci přejí si, by zavládly opět klidné po- měry v Číně. Na dobývání území v Číně nelze pomýšleti. Pro sociální poměry vnitrozemské je v první řadě třeba míru. Lord Salisbury dodal ještě, že evropský koncert má dvě určité známky. Směřuje jednak k tomu, aby mír mezi mocnostmi byl zachován, a jednak aby na delší dobu bylo rozřešení nevyřízených otázek odročeno. Německo- anglické dohodnutí stran Číny má za účel zachovati celistvost Číny a politiku „otevřených dveří“ Řečník to považuje za velmi prospěšné, že mocnosti sou- hlasily s oběma těmito zásadami, neboť, budou-li prove- deny, nebude důvodu, aby se mocnosti tak úzkostlivě roz- řešením čínského problému zabývaly. Bude pak lze upra- viti cesty, na nichž by Čína dosáhla vlády spořádané, a kterými by se odvráti a myšlénka, že nastala doba k po- rušení celistvosti Číny, kteráž myšlénka v sobě skrývá ve- liké nebezpečí. Ku konci řeči své pravil Salisbury:

Nemáme záruky pro to, že by jednou některá vláda ne- přenechala své prostředky branné méně vzdělanémua méně osvícenémn obyvatelstvu. Proto musíme zůstati bdě- lými. Musíme míti na zřeteli obranné prostředky naší země a starsti se o největší bezpečnost její, abychom jednou ne- byli vydáni v šanc náhlému porušení míru, na němž zá- visí náš blahobyt. Musíme nabýti jistoty, že nebudo nám z venčí učiněno ničeho na újmu. — Časopisy, jež rozepi- sují se o této řeči lorda Salisburyho, vyslovují obavu, že velmoci nebudou odvozovati z průběhu transvaalské války ta- kových důsledků, na jakéž poukázal lord Salisbury. Šnad pak budou prý spíše souditi, že Anglicko vládne nesmír- ným fondem válečného ducha a že jest proto, je-li touha zadati Anglicku nějakou ránu, nutno, učiniti to ryca le, dříve než by Anglicko bylo s to, čelití vědecké vojenské organisaci velmocí na pevnině. „Standard“ praví: „Skute- čnost, že žádná velmoc nerozpakov la se přijati německo- anglickou úmluvu, neobmezuje její praktickou užitečnost.

„Daily Chronicle“ shledává, že předseda ministerstva za- balil své poznámky o německo-anglické úmluvě v řeč, jež nevzbuzuje zrovna přílišné důvěřivosti. Porušťování Finska pokračuje a dochází nyní na finský tisk. Nedávno byl list „Aftonposten“ nadobro potlačen. Nyní zakázal generální guvernér další listy a sice „Wasa Nyheter“ na vždy a „Pä wälehti“ na tři mě- síce a sice proto, že prý psaly proti zákonu. — Oprávně- nějším jest zakročení ruské vlady proti soukromým ško- lám německých osadníků v jihozápadním Rusku. Je tam těchto škol 325 a vycházejí z nich úplní cizinci, mající jen neporozumění a nechuť pro své ruské okolí. Tím se stává, že němečtí osadníci zůstávají v Rusku týmiž ci- zinci, jimiž byli před 40 lety. Proto chce ruska vláda nyní přikročiti k reorganisaci těchto škol, aby je zbavila jich rázu výlučhosti a poskytla žákům přiležitosti k řád- nému osvojení si jazyka země. Listy německé naší levice prohlašují tento krok ruské vlády za barbarský Že v ze- mích českých děſe se něco daleko horšího pomocí germa- nisačních škol, toho arciť nevidí, ba nalézaji to v pořádku. Na Cetyni a v celé Černé Hoře slaveno bylo včera čtyřicetiletí sňatku knížete Mikuláše s kněžnou Milenou. Více zahraničních suverénů zaslalo za tou příčinou na Cetyň svá blahopřání. Města na ostrově Samosu as ala prostřed- nictvím svých purkmistrův a obecních rad sultánovi novou petici, že které žádají za vykonání nových voleb.

Ze soudní síně. Hilsner podruhé před porotním soudem. Den XIV. (Původní zpráva našeho zvláštního zpravodaje.) V Písku, 10. listopadu. Lk. — Již včera po městě zdejším kolovala sensační zpráva, že prý se nalezla Marie Klímova kdesi v Německu. Zprávě té, patrně živovské kachně, nikdo neuvěřil ovšem a nikdo jí věřit nemůže. Pan president Winter sice dnes oznámil, že ho došel německý (patrně židovský) přípis s fotografií nějaké ženštiny. — prý Marie Klímové. (Pan president dal věc vyšetřiti), ale nikdo tomu nevěří, nebot kdo ví kolik Marií Klímových běhá po světě? Však také koloval o tom vtip, že až se dostaví ona „zavražděná“ Klí- mová, že se s určitostí nebude pamato vati „na den své smrti“. Anonymus neměl dosti na tom, že u ádí soud v omyl, ale neušetřil ve své jizlivosti ani církve ka- tolické, stropiv si neurvalý žert „o utečené jeptišce“. Ten- dence toho listu jest patrna, uvážíme-li, kam nese se snaha židovských listů a kdo již všecko z vraždy na Anežce byl obviňován. Hilsner měl dnes opět nešťastnou chvilku. Vývodní jeho svědci nic mu téměř nepotvrdili, alibi jeho zůstalo nerozhodnuto Za to nahradil si tuto hořkou chvilku zá- bavou s německo-židovskými žurnalisty, s nimiž v pře- stávce výtečně se bavil, blaze se usmívaje. Přes úsměv ten líc jeho chorobné své barvy nezměnila Jinak průběh dnešního líčení nebyl nikterak zvláštní. leda to, když svědek Šťáva uvedl, že Červinka peníze na stávkující sice vybral, ale neodvedl, a trvalo přes rok, než je zaplatila svědkovi matka Červinkova v potravinách. — Toto svědectví charakterisuje pravdivost výpovědí Červin- kových a Hilsnerových. Proslýchá se, že pan dr. Baxa podá žalobu na svědka Bretische, že urazil na cti rodinu Hrůzovu. Rozsudek vynesen bude asi ve středu.

O třech čtvrtích na 9. ráno pokračováno v líčení, jemuž předsedal p. president Winter. Pan president sděluje, že soudní dvůr dal místa návrhům 1. Aby bylo vyšetřeno oh edně J. Berana, kdy byl za- vřen, od kolikátého do kolikátého. 2. Dále, kdy přijat byl B. Fried v Humpolci v ne- mocnici 3. Čísti rekvisici kutnohorského soudu, že M. Hilsner na šedivé kalhoty sám upozornil. Nebylo dáno místa ostatním návrhům 1. Aby čten byl dopis dr. Bulovy 2. Na zjištění okolností, zda lékařské fakultě předloženy byly různé lékařské posudky a nějaký spis obhajovací. 3. Aby zjištěn obsah spisu dra. Bulovy a zda byl za- slán ministerstvu, kasačnímu dvoru a na konec fakultě. 4. Na obeslání a slyšení svědků německobrodských, u nichž Hilsner žádal o milodary (Mahler, Liering, Nettl, Šťastný, Turnovská a Hofer) 5. Na čtení protokolu B. Sennera, M. Perníčkové, Ig. Grotta a přípisu dra. Friedländra. 6. Zjistiti policejními spisy, že B. Fried se ihned hlásil, jakmile zvěděl, že je stihán, a že Beran u polenského soudu byl vyslýchán. Soudu došlo šetření předběžnéno života Jak. Schillera a Is. Bodanského. Schiller trestán 6. října 1900 pro pře- slupek § 411. pěti dny vězení; J. Bodanský byl peo zločin podvodu ve vyšetřování, ale to zastaveno. Dle telegramu městské rady polenské byla v Polné slavnost Palackého 8. a 9. července 1898 Dále president oznamuje, že ne- dáno soudem místa návrhu dra. Auřed- níčka, aby soud porotní odebral se k vlastnímu očitému se přesvědčení do Polné, aby se tu přesvědčil o věrohod- nosti Pešáko vě.

Ponecháno porotcům, aby se sami poradili, zda takové ohledání za nutné pokládají. Porota usnesla se na tom, aby cesta do Polné se nekonala z důvodů soudem uvede- ných. Tak uvedl vrchní porotce p. Hlaváček. Paní Julie Vítkova dle lékařského vysvědčení nemohla se dnes k soudu dostaviti. Předseda oznamuje dále, že došel přípis kutno- horského soudu, dle něhož Rud. Leixner jest] prý zaměstnán jako horník v Mostě. Pan státní zástupce uvádí co tkne se Vít- kové, aby s výslechu jejího sešlo, ohledně Leixnera, aby čten byl protokol. Pan státní zástupce činí návrh, aby čten byl protokol H. Kochové ohledně alibi Erbmanna; mimo to aby bylo z protokolu Fr. Cinka, M. Hubrové a Josefa Strnada konstatováno, že tito svědci Erbmana v Polné nikdy ne- viděli. Státní zástupce p. Malijovský (k Hils- nerovi): Jko to bylo nápadné s tím noclehem v hostinci »u černého orla« v Jihlavě, tak nápadno to i s dnešními svědky, na něž jste si vzpomněl teprv teď. Vzpomenňte si, kdy jste mluvil s Kusým? Hilsner (zrudnuv v obličeji): Nemohu si všecko pamatovat, nemohu to nosit v hlavě, Státní zástupce: To se pamatovati musíte. Hilsner: Nemohu, pamatoval jsem si hlavní věci. Státní zástupce: Kdy jste přišel do Jihlavi? Hilsner: Večer. Státní zastupce: Měl jste se setkati s nimi v neděli odpoledne dne 17. července 1898? Hilsner: To se na to určitě nepamatuji. Státni zástupce: Kde to setkání bylo, na ulici, v bytě, v hostinci? Hilsner: Nejspíše na ulicí, já jsem chodil nejvíc po městě. Státní zástupce: Byli jste tam spolu s Ku- sým

Hilsner (rozpačitě, mění barvu v obličeji, chví- lemi rudne, chvílemi zsiná): To se nemohu pamatovat. Státní zástupce: To jste si pamatoval větší okolnosti. Nejhlavnější věcí jsou tyto dny. Byli jste tam v Jihlavě spolu, hráli jste karty či co? Hilsner: To se nepamatuji určitě. Státní zástupce: Znáte Kusého osobně? Hilsner: Takble ho neznám, ala od Červinky pětkrát jsem s ním mluvil. Státní zástupce: Kde jste ho viděl toho Ku- sého naposled? Hilsner: Na ulici určitě to nevím. Státní zástupce: Kdy jste platil poplatek za Červinku a komu jste ho platil? Hilsner: To nevím. Také nevím, platil-li jsem ho, kde a komu. (Údiv.) Státní zástupce: Co je s tou milenkou Ab- reutovou? Hilsner: Nevím, jak se jmenovala. Šel jsem tam a vyřizoval jsem jí pozdrav od Červinky. Státní zástupce: Jak vypadá ta ženská Hilsner: Tlustá, zavalitá.

Státní zástupce: Kdy jste tam byl? Hilsner: V neděli 17. července odpoledne Státní zástupce: Kde bydlí? Hilsner: Jak se jde do Vídeňské ulice .. Státní zástupce: Byl tam někdo jiný? Hilsner: Bylo tam víc holek. Státní zástupce: Byla tam Abreutová? Hilsner: To nevím. Státní zástupce: Byl jste tam dlouho, sedl jste si tam? Hilsner: Nepamatuji si to. Státní zástupce: Mluvili jste spolu Hilsner: Ano, česky. Dr. Pevný: Kolik vám tehdy každý dal? Kolik vám dali vaši souvěrci v Jihlavě na podpoře a u koho jste byl? Hilsner: To já nemohu říci. Za to odpoledne jsem »moh' vydělat« něco přes zlatku. Já po krámech nechodil, chodil jsem po »kšeftech«. Po »auslákách« jsem chodil v pondělí; po krámech jsem šel v neděli dopoledne. Znaven křížovým výslechem, usedl Hilsner na lavicí. Když byli pak vyvoláni svědci, udělil jim pan presi- dent případné napomenutí, i nastal výslech svědků. Svědek Ant. Šťáva, 33letý krejčovský pomocník v Jihlavi. Hilsnera nezná. Přísahá. Předseda: Vy obžalovaného neznáte? Svědek: Ne, prosím. Jsem členem »Vzdělavací besedy Barák«. Členem byl též Červinka. Předseda: Nevybíral příspěvky pro odborný spo- lek dřevodělníků a odvedl-li je? Svědek: O tom ničeho nevím, to mi není pranic známo. Předseda: Podívejte se na Hilsnera. Svědek: Toho neznám. Nemluvil jsem s ním nikdy. S V. Červinkou jsem mluvil, ale o penězích nějakých nevím. Za jeho nepřítomnosti také žádné peníze odvedeny nebyly. Červinka dluhoval dřevodělníkům stávkujícím jistou částku, ale on ji po nikom neposlal — on ji nezaplatil, po nikom jíneposlal. On to nezaplatil, nýbrž, když jsem ho chtěl stihat pro podvod, musil jsem si to vy- brat ve zboží od jeho matky a to se stalo průběhem loňského roku.

Hilsner nemá, co by k tomu namítal. S vědek Josef Kusý, 39letý obuvnický pomocník v Jihlavi. Hilsnera zná. Přísahá. Svědek uvádí, že Hilsner byl v Jihlavě několikrát. Přivedl ho tam Červinka. Viděl Hilsnera 13. června 1898 dále 16. července v ulici v Jihlavě. Předseda: Jak si pamatujete to datum? Svědek: Šel jsem do továrny, pak šli jsme do ho- stince na půl litr piva a Hilsner řekl, že spěchá. K otáze Hilsnerově, poslal-li mi cos Červinka, uvedl jsem, že mi ničeho neposlal. To byl všední den, sobota od- poledne. Předseda: Že se tak na to datum pamatujete? Svědek: Já se pamatuju. My jsme druhý den měli výlet besedy »Baráku«. Ten den jsem se s Hilsnerem nesešel. Předseda: To Hilsner vám výslovně řekl, ře spěchá domů? Svědek: Ano.

Předseda: Měl Hilsner bolíček nebo pinkl? Svědek: To nemohu říci Předseda: Noviděla vaše manželka Hilsnera? Svědek: Ano, okolo 10. hod. téhož dne. Předseda: Příčinu vám neřekl, proč spěch domů? Svědek: Ne, prosím, běžel přes »platz«. Žena od- poledne byla se mnou na výletě. Hilsner: Co jsem mu řekl, to já si nepamatuji. Svědkyně K. Macháčkova, 28letá svobodná tovární dělnice v Helénově u Jihlavi. Hilsnera zná. Přísahá. Předseda: V jakém poměru jste s Červinkou, jste jeho milá? Svědkyně: Nikdy ne, jenom známá. Předseda: Hilsnera znáte? Svědkyně: Ano, přišel před dvěma lety k nám s Červinkou. Také potom ještě tam přišel, jak dlouho to bylo, nevím. Bylo to pár neděl po tom. To přišel tam, při- nesl pozdravení od Červinky. Předseda: Jak byl oblečen Svědkyně : Měl světlozelené šaty. Fřinesl pozdra- vení od Červinky. Bylo to v neděli. Chtěl abych s ním šla ven, ale já nechtěla, poněvadž nebyl pěkně obléknutý. Předseda: Divno, že si takové věci po tak dlouhé době pamatujete. Mluvila jste o té věci s Cervinkou? Svědkyně: Nemluvila. Ale později jsem to vy- pravovala Červinkovi Kdy ten přišel z cest, to nevím. Předseda: Jak jste na tu řeč přišli? Vždyť to není tak důležité? Svědkyně: Já nevěděla ani kdo to je, jak to je, jen že to je jeho známý.

Předseda: Nebylo to v posledním čase, co jste to Červinkovi vyprávěla Svědkyně: To si já nepamatuji. Předseda: To je divné. Rada Danzer: Byl někdo při tom, když vám vy- řízoval pozdrav? Svědkyně: Anna Komůrková. Rada Danzer: Bylo to v neděli Svědkyně: Ano, v neděli odpoledne, my jsme seděly venku na trávníku. Na večer už tam nebyl ; měl s sebou hůl, raneček neměl. Předseda: V kterém roce a měsíci to bylo? Svědkyně: To já nevím. Sekr. Šonka: Vaše sestra Abreutová udává něco jiného; ona řekla, že to bylo ve všední den. (Vzrušení.) Svědkyně: To já nevím. Obhájci Hilsnerovi skáčou tajemníku Šonkovi do řeči, ten rozhorleně: Dovolte, snad se smím ptát! St. návladní: Byl to Hilsner, co vám to po- zdravení oznamoval? Svédek: Ano. Státní návladní: Kdy to bylo, nevíte? Kte- rou neděli to bylo, nevíte? Svědek: To nevím. Rada Danzer: Tu neděli byl dělnický výlet? Svědek: To nevím.

Dr. Auředníček: Jak dlouho to je, co Čer- vinka šel na cesty?