1
masthead
Románová příloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 120. ze dne 30. dubna 1904
3
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Šejdířský bankéř na útěku. Z Nizzy se ozna-
muje: Zdejší bankéř Ernest Gueyraud těchto dnů
odtud zmizel, zanechav 21/2 millionu franků dluhů.
Gueyraud byl ředitelem a zakladatelem »Société Ni-
coise de Banque et de Crédit« a spekuloval ve vel-
kém s penězí svých většinou drobných vkladatelů.
Po pět let byly akcie této banky velmi oblíbeny, ne-
boť uskutečnila různé značné obchody, avšak v po-
sledních dvou letech počalo se šuškat o mizící dů-
věře četných zákazníků. Letos v březnu koupila
»banka«, vlastně její ředitel, akcie »společnosti moř-
ských lázní«, totiž herny v Monte Carlu po 10 fr.
nad kurs a vrhla je pak před valnou hromadou po-
jednou v Paříži na trh. Spekulant doufal tím docíliti
baissy a skoupiti tak levně značný počet akcií. Avšak
manévr se nezdařil, akcie chtivě kupovány a nikdo
neprodával, což bance v Nizze způsobilo značné
ztráty. Jiná velká spekulace zhatila se rovněž. Šlo
tu o doly na olovo v Arre, jež Gueyraud zakoupil,
jichž akcie však nezískaly důvěry. Pro příští zimu
chystal bankéř trust hráčských klubů. Obě akciové
společnosti, jež jsou majetníky obou divadel, kde
v meziaktích koncertů a divadelních představení jest
dovolena rouletta a hra v karty, měly býti s osmi
velkými hráčskými kluby zakoupeny a spojeny v je-
dinou velkou společnost. Doufal, že akcie nové spo-
lečnosti půjdou na dračku a že čtyřem zakladatelům
připadne značný zisk. Poněvadž pak účastníci po-
třebných několik millionů neměli pohotově a podni-
kavý zakladatel nemohl čekat, rozbila se celá věc.
Gueyraud
Société
Banque
jít Crédit
Nizza
Monte Carlo
Paříž
4
article
Nejvíce politování hodna jest manželka zmizelého
bankéře s četnými dítkami, jež přišla i o všecko
svoje soukromé jmění. Rovněž těžce jsou poškozeni
četní drobní vkladatelé, kteří dosud nechtějí věřit, že
přišli o svoje vklady. Minulé soboty dostal Gueyraud
z Paříže depeši a odcestoval ještě téhož večera. Ne-
přibyl ani do Paříže, aniž se objevil v olověných
dolech v Arre a jestliže se nevrhl do moře, jel bez-
pochyby až do Cannes a odtud zase přes Nizzu do
Italie nebo do Německa.
= Odvážný větroplavec. Z Lissabonu se ozna-
muje: Hrdinou Portugalska jest toho času chudý me-
chanik z Villa Nova de Gaya u Oporta, známý pod
přezdívkou „Ferramenti“, jenž se právě osvědčil jako
smělý větroplavec, ačkoliv jest pouhý samouk. Před
několika dny přibyl do Oporta v průvodu své man-
želky a švekruše s balonem vlastní konstrukce, zho-
toveným z obyčejného kartounu. Úřady oportské do-
volily toliko vzlet upoutaného balonu, což provedeno
u přítomnosti tisíců obecenstva. Když však koš ocítil
se v nebezpečí, že se zaplete do korun několika stro-
mů, přeřízl Ferramenti navzdor zákazu lano a bez
nejmenší nehody vznesi se do výše 4500 stop a se-
stoupil pak na velikém poli nedaleko Oporta. V Lissa-
bonu chtěl rovněž vystoupit se svou švekruší, jež
trvala na tom, že pojede s ním „protože balon sešíva-
la a má tudíž právo, odvážit se pokusu“. Shromaždile
se veliké množství lidu, aby vzlet pozorovalo, ale
úřady lissabonské zakázaly smělému párku vystoupení
pro prudkou vichřici a vskutku také byl neobsazený
balon náhle prudkostí vichřice utržen a zanesen na
moře.
Paříž
Cannes
Nizza
Italia
Německo
Portugalsko
Oporto
Villa Nova jít Gaya
5
article
= Tři poctivé duše. Přítel našeho listu píše nám
z Cařihradu: Židé, Řekové a Arméni považují se nejen
zde, ale na celém světě za nejpoctivější lidi, neboe
neošidí nikoho, když nemohou. Navzdor pokrevní
příbuznosti nenávidí se vespolek a strachují se jeden
druhého. Zvláště židé mají před Reky a Armény
taký strach, že se jim z daleka vyhybají a takřka
nikdy s nimi nevstupují v obchodní spojení, tak že
ze strachu pozbyli zde v obchodním světě takřka
všeho vlivu a významu a proto je nepovažuje nikdo
za tak nebezpečné společnosti lidské jako v jiných
státech. Z té příčiny byla to zvláštní náhoda, že po-
ctivý Abraham ve Stambulu, který jako čestný ob-
chodník kupoval ukradené věci nebo půjčoval na ně
peníze na pět set procent, vlezl do pasti, kterou mu
jakýs Řek s jedním Arménem nalíčili. Oba okradliv
Řek
Armén
Abraham
Cařihrad
Stambul
6
article
Bešiktoši jakéhos bohatého Řeka, ukradnuvše mu
mimo hotové peníze i drahocenné klenoty. Turecká
policie, která koná službu jako řecká, rozumí se samo
sebou, nemohla vypátrati zloděje, ale ti musili po-
mýšleti, jak by klenoty zpeněžili. Rozhodli se tedy,
že je prodají Abrahamovi jako nejspolehlivějšímu
člověku, jehož známá počestnost nedovoluje, by vy-
zradil obchodní tajemství a pošpinil tím způsobem
své dobré obchodní jméno. K účelu tomu svěřil
Armén klenoty Řekovi, doprovodiv ho až ke dveřím
Abrahamovým. Řek dohodl se s ním rychle o
cenu, neboť jako kavalír nehleděl na několik lira
pospíchal z krámu židova. Neučinil však ani deset
kroků, když ho dva policisté zadrželi a přinutili, by
se s nimi vrátil k Abrahamovi. Žid, spatřiv policisty,
pochopil hned, že mu hrozí nebezpečí a přiznal, že
mu Řek prodal klenoty, chtěl však strážce veřejné
bezpečnosti ošiditi, ukázav jim jen některé. Ti
však se tím neuspokojili a vypočítali mu každý kus,
který koupil, tak že jim musil veškeré šperky vy-
dati. Sebravše je a odňavše Řekovi všecky peníze,
odešli s ním, by ho dovedli do policejního vězení
Řek
Abraham
Armén
Abrahamův
Žid
7
article
Ale k nemalému překvapení Řekovu, když minuli
most přes Zlatý Hrot, poručili mu, aby se vzdálila
aby se nedal v policejním okršku více viděti, ne-
chce-li seděti v žaláří. Tu se mu teprv rozbřesklo
hlavě, že ho přítel Armén ošidil, dorozuměv se s po-
licií, ale bylo pozdě a proto znaje ze zkušenosti, že
policie ničeho nevrátí, čeho se jednou zmocní, po-
drobil se s krvácejícím srdcem svému krutému
osudu, zapřisáhnuv se, že nikdy více nepodnikne
obchod s Arménem. Jak se Armén s policií rozdělil.
nemožno věděti, ale jisto jest, že se u ní zalichotil
a že ho bude podporovati. Abraham a okradený Rek
musejí mičeti.
= Zemětřesení utvořilo jezero. Z Tacomy, Wash.
se oznamuje: Opětně jedno podivuhodné jezero vy-
skytlo se v Olympických horách zmizením části údol
Queets. Stalo se tak před několika týdny v průběnu
zemětřesení, které způsobilo velké rozčilení mezi Indi-
ány na západní straně Olympických hor, ohraničují-
cích Pacifický oceán. Voda zaplnila propadiou část
země a nyní nachází se velké jezero tam, kde dříve
stávaly pralesy a prérie. Přede dvěma měsíci podobné
jezero utvořilo se o něco dále směrem ke Gray's Har-
boru. V obou případech nepřišel nikdo o život.
Řekův
Armén
Abraham
Gray
Reka
Tacoma
Wash
olympický hora
8
article
= Podivná závěť. Z Paříže se oznamuje: Před
nějakou dobou zemřela zde jakás Ruska, jež vedla
život velmi tajemný. Ve své závěti učinila podivné
ustanovení, aby na jejím hrobě na hřbitově. Pěre
Lachaise zřízena byla velká hrobka, ve které má byt
upraven pokojík či spíše cela, kde se musí dát uvě-
znit na celý rok ten, jenž by se chtěl domáhati dě-
dictví v sumě 200 060 fr. Při tom se nesmí stýkats
nikým, mimo s osobou, jež mu bude dvakráte denně
přinášet potravu. Nesmí opouštět svoji celu a nesmí
rozžehnout světlo, pokud se nesetmí. O pozůstalost
přihlásil se jediný nápadník. V prvních dvou měsících
šlo všecko dobře, ale v následujících čtyřech měsí-
cích počala samota jevit svoje účinky; jakmile se
setmělo, viděl ve vzduchu i v cele přízraky a ko-
nečně musel zakročit policejní komisař a nebožáka
odvést; nešťastný nápadník dědictví byl šílený. Od
té doby se již nikdo nehlásil, oněch 200.000 fr. do-
sud čeká na toho, kdo by si troufal, strávit rok pou-
stevnického života na hřbitově.
= Srážka mezi vojáky a policií. Z Londýna se
oznamuje: Minulé soboty udála se v Southamptonu
vážná srážka mezi asi sto muži 2. pluku cheshir-
ského a policií, při čemž byly zbraněmi přesky vo-
jenských pasů, známé obušky policajtů a kameny.
Paříž
Rusko
Pěre Lachaise
Londýn
Southampton
9
article
Druhý pluk cheshirský ubírá se do Indie a byl pro-
zatím ubytován v dokách v Portsmouthu. Příčinu ke
srážce zavdalo zatčení několika vojáků tohoto pluku
pro nepatrnou výtržnost. Jeden ze zatčených dal
signál píšťalkou, jenž byl patrně před tím smluven,
neboť hned potom vrhli se vojáci na policejní stráž-
nici v dokách, vybili ji, spustošili částečně i celnici
a přelezli přes vysoká mřížová vrata. Za divokého
pokřiku hnali se pak do města, kde se jim postavilo
deset městských strážníků. Započa la ihned tuhá bitka,
při níž raněno několik vojáků a jeden policista. Ko-
nečně se podařilo zahnati vojáky, kteří tvořili již jen
zmatený dav. Na to obsadily ulici silné vojenské
hlídky, ale pokoj byl zatím již obnoven. Výtržníci
vzhledem k nastávajícímu odjezdu do Indie vyvázli
s poměrně mírnými tresty vězení a peněžitých
pokut.
Indie
Portsmouth
ko
10
article
= Román nádražního pokladníka. Z Paříže se ozna-
muje: Nádražní pokladník francouzské západní dráhy
Eduard Carré, jenž po dvacet let poctivě konal svoji
službu, byl těchto dnů pohnán před zdejší porotu
pro zpronevěření 18.000 fr. Střeštěný milostný ro-
mán přivedl jej na lavici obžalovaných. Vedle něho
seděla jako spoluobžalovaná velmi hezká mladá Ru-
munka Milka Geormaneanova, svůdná Kirke. Koupila
si kdysi u pokladny Carréovy lístek do Boulognského
lesíka a při tom se na něho pousmála. Úsměv
tento účinkoval na nebožáka jako rána blesku
byl náhle posedlý láskou ke krásné, neznámé dívce
a slečna za nedlouho přišla opět, dávala mu naději,
přinese-li jí peníze, peníze a opět peníze. Byla to
podivná osoba. V Rumunsku složila státní zkoušku
z literatury a histor e umění, později byla v Paříži
krasojezdkyní, pak studovala v Montpellieru lékařství,
ale propadla při první zkoušce a vrátila se opět do
cirku. A k vůli této dámičce obíral Carré kasu, kou-
pil jí koně za 4000 franků, platil jí nájemné, toiletty
a zatím co seděl u kasy a prodával jízdní lístky, je-
zdila krásná Milka v ekypáži, kterou byl najal a
sklízela nové úspěchy. Jakožto krasojezdkyně dovedla
to již tak daleko, že na svém koni stoupala po scho-
dech a opět sjížděla. Tu bylo zpronevěření objeveno.
Soud bylvelmi shovívavý ke svedenému pokladníkovi,
jenž odsouzen na dvě leta do vězení, ale trest byl
mu dočasně prominut podle zákona Bérengerova, dle
něhož se po pěti letech promlčí, bude-li se po tu
dobu bezúhonně chovati. Krasojezdkyně odsouzena
do vězení na 18 měsíců, ale musí si tento trest od-
pykat ve vězení, neboť soud neuznal, že by zaslou-
žila shovívavost.
Carré
Milka Geormaneanův
Kirke
Carréův
Milka
Paříž
Rumunsko
Montpellier
11
article
A zatím co zvedli se všichni o překot ze sedadel
svých — doktor Maintrel kvapil přede všemi — paní de
Riverolles zděšena slyšela ze síně Lauřiny hlas její, chvě-
jící se a pronikavý, jenž křičel:
»Pryč, René!... Pryč odtud!. . . Zloději zbabělý
Pryč!. .. On je odnáší!.. . Chyťte jej ! . . .«
A potom nic víc již nežli zvuky zmatené, slabiky
nesouvislé, výkřiky a stony.
Plukovník sledoval Maintrela.
Paní de Riverolles však zděšena klesla na stolici.
Nemohla se udržeti na nohou i osaměvši v saloně, pro-
nášela, sepjavši ruce, prosbu vroucí:
»Milosrdný bože, dej, ať Laura nemluví . . . Zachraň
dceru moji . . . Zachraň nás!... Vezmi život můj v zá-
měnu i budu ti blahořečiti ... Úpím k tobě, ó bože můj,
smiluj se nad námi!«
Nejprve matka modlila se hlasitě modlitbu svou,
potom však pohasl hlas její a v komnatě zavládlo ticho
hluboké, rušené toliko výkřiky Lauřinými, již dosud dě-
silv přízraky strašlivé, vyvolané horečkou!
Maintrel
Riverolles
Lauřin
René
Laura
12
article
úzkosti musili jsme prožíti od té doby, co Laura je chorá
a co Jacques byl poraněn.«
»Souhlasím. Ale vy, pane de Riverolles, vy jste
muž! Vy aspoň nesmíte se oddávati tolik žalu svému.
Jste hlava rodiny! Vše jest na vás! Setřeste žal svůj a
vzmužte se! Vše půjde nyní už dobře, věřte mi !«
Plukovník usmál se smutně a děl
»Pokusíme se o to, milý příteli. Ale pomněte, že
přikvačilo na nás tolik neštěstí! Byl jsem tak zdrcen, že
musil jsem si vyžádati před několika již dny trochu od-
počinku, ač kletá ta afféra byla by vyžadovala, abych
konal zplna službu svoji.«
»Ach, ano, odporná ta afféra vyzvědačská ! Jak da-
leko pokročila již ?«-
»Nejsem od své dovolené o ní důkladně zpraven!
Setkal jsem se ale s Tardinem, kterýž mně tu a tam něco
o ní prohodil, mimo jiné věc velmi zarmucující: musil
dáti zatknouti i jednoho z agentů, kteří byli pověřeni do-
zorem v kancelářích našich.«
Doktor opakoval živě
»Jednoho z agentů vašich ?«
»Ano, jistého Haigra, kterýž podával nepříteli zprávy.«
»Toť velmi smutné! Komu potom ještě věřit !«
»Na štěstí jsou to výminky !«
»Byl to on, jenž odnášel akta tajná ?«
»Popírá to a pro tuto věc není důkazův. Zvláště
pokud se týče odcizení akt z mé kanceláře nemožno ho
podezřívati. Na neštěstí zatáhli jsme příliš pozdě síť svou,
zmařili jsme mnoho času: Náčelník roty vyzvědačské
nám unikl !«
»Proč jste vyčkávali tedy tak dlouho?«
Zasrodáni nopřiteli.
Laura
Jacques
Riverolles