Strana 2.

NÁRODNÍ LISTY.

14. listopadu 1903. Číslo 311.

opposičný tisk tvrdí, že zatýkání je trestem za to, že ti důstojníci o volbách zdráhali se vésti vojsko na voliče a rubati vlastní národ. Dru. Danevu Koburg ze msty chystá osud, který připravil v minulém desítiloti Petkovi Karavelovu. Dává jej obviňovati v němec kých listech, že byl hlavou toho spiknuti a že chte Rusům vydati Varnu a Burgas. Rusko prý mělo do Bulharska vtrhnouti se 70.000 m. vojska. kníže Ferdinand měl býti zavražděn a ruský vojevůdce měl se ujmouti úřadu bulharského ministra vojenstvl.

Vážnější zprávy o chorobě Viléma II. Nyní teprve vycházejí na jevo některé po- drobnosti o operaci samé, na císaři německém provedené, podrobnosti čerpané z okolí frank. furtského operatéra dra. Schmidta. Polyp ne- vězel, jak pravidlem bývá, na jakémsi stonku, nýbrž tkvěl na širokém základě na kraji levé hlasivky. Operace byla proto poněkud kompliko- vanější než zpravidla a zářez nesnadnější. Kokain účinkoval u pacienta výtečně, takže professo Schmidt hrtanovým nožíkem mohl klidně a bez- pečně nejprv kol základní plochy polypu učinit zářez, aby pak pincetou na jeden ráz ustřihl polypa, jenž po zářezu jen již úzkým pojítkem s hlasivkou spojen byl. Vílém II. neučiní žádného rušivého pohybu; krvácení byl však značné, přes to nebylo však zapotřeh zvláštního prostředku krev stavícího. Poněvadz u clsaře již před operací celá levá hlasivka byla zánětem zarudlá — pro dráždění polypem prý působené — bude úplné hoje n hlasivky trvati přece děle. Takoná zánětlivé zastižení i hlasivky samě není ale dle tvrzení Schmidtova nic prý neobyčejného, ani příznakem vážnějšího onemocnění Dr. Schmidt dlí dosud v Novém paláci v Postupimi. Prohlíží denně ránu hrtanovým zrcádkem a zasypává ji práškem. Jezditi, mluviti, ostré pokrmy požívat jest až dosud pacientu zakázáno. Přes tyto vážnější příznaky jes prý smýšlení v okoli císařově důvěryplné. Vilěm II. jest prý pacientem trpělivým a po- slouchá prý přesně rad lékařových i co obme- zení hovornosti svojí

Panamská revoluce.

Spojené státy chystají se pro dnešek od- poledne uznati republiku panamskou. Zástupce republiky té Varilla ve Washingtoně pojede se státním tajemníkem Hayem do »bílého domu« k předsedovi Rooseveltovi, kdež republika bude uznána tím, že bude Varilla jakožto officiální zástupce její presidentu Unie představen. Hned potom zahájeno bude s novou republikou vy- jednávání o nové smlouvě ve příčině dobudo- vání průplavu panamského. Francouzský vysla- nec ve Washingtoně už Varillu rovněž na- vštívil. Combestv neúspěch v senátu. Ministerský předseda Combes vystoupi včera v senátu s požadavkem, aby rokování zrušení zákona Fallouxova bylo odloženo, aby předlohu podanou vlastním jeho ministrem vy. učování Chaumiémem mohl po přání sorialista přiostřiti a pro zostřené znění její zatím sou- hlas i mírných frakcí vládní strany získati. Se- nátor Denoix učinil ve smyslu tom také odkladný návrh, pro nějž krajní levice hlaso- vala jako jeden muž, avšak návrh ten byl za- mitnut 141 hlasy proti 135, jelikož proti němu hlasovala skupina Waldeck - Rousseanova, kteráž, jak již sděleno, v poslední době vze- přela se dalekosáhlým plánům Combesovým na odloučení státu od církve. Potom přijat byl — jak ostatně telegram již sdělil — první článek původní, mírnější předlohy Chaumičovy na zru- šení zákona Fallouxova. (Tímto zákonem své doby bylo střední školství vydáno téměř bez obmezení řeholim.) Jak se zachovají nyní so- cialisté poslanecké sněmovny ku předloze, až v mírnějším tomto znění svém ocitne se i před tímto forem, aby ji odporem svým — a s ni i vládu — nepohřbili zúplna — na to lze být dost zvědavýmí

Anglická výprava do Tibetu. Indické listy anglické podávají podrobnosti o potření anglické výpravy nedávno do Tibetu — Ano, tam memorandum ono jest. Le vše, co se týká Francie až k roku 1814, vše to dosud jest úřadním, pro vědu nepřístupným ta- jemstvím. Počalo se téměř šeřiti v tom salonku s polo- uzavřenými žaluziemi v bílém domě, uprostřed zahrady, letními vedry proschlé. Ani mi na mysl nepřipadlo, že jsem tak daleko od Čech. Pan Leger ukázal mi ještě kuriositu: pracný ruko- pisný překlad staré mluvnice Nejedlého do fran- činy. Opatřil jej jakýsi p. Charles Laget, muž zcela neznámý, k úplnému zapomnění odsouzený a dávno mrtvý. Syn p. Lageta zaslal tuto pro nás tak zajímavou práci p. Legerovi darem. Ještě jsme chvatně prohlédli Correspondance Slave z roku 1871, kdy starý pán byl v Praze duší tohoto podniku. A teď se vyrojily jako mo- týli soumraku tklivé vzpomínky na starou Prahu, vzpomínky na dobu zápasů — a mládí. — Bydlil jsem ve starém domě „U Štajgrů“ Tam jsem redigoval Correspondance —. redak- torem dle jména byl ovšem jakýsi Schulz. Ach, ty krásné chvíle u Palackých, u malíře Hellich a u Bílého v Jámě! Sáhl po starých albech a zvolna je roze- víral.

— To jest pan Kittl, otec slč. Destinovy.. Zde ty dvě dítky, toť paní Vrchlická a zesnulý doktor Podlipský. Vy máte dcerušku Aničku? Počkejte, okáži vám také jednu českou, krásnou Aničku! A starý pán, rozechvěn, sáhl po vy- bledlé fotografii krásné dívky — Tu jest pan Olto z roku 1864 . . A t Jan Neruda! Všichni Češi, kteří příšli do Paříže, mne navštívili! Rozvinula se přede mnou řada pražských figur — z dob jejich mládí. — Jak ten čas ubihá! Jak ta léta leti! Jsem již stár člověk má vlastně právo jen na devětatřicet let. .. Bylo nám, jako bychom zádumčivě odpočí- vali na mateřídouškovém loži starých vzpomínek — zřeli jsme starou, zašlou Prahu a všichni ti velicí mrtví seděli tiše na křeslech kolem nás Byl soumrak. Em. ryt. z Čenkova. vyslané. Výprava sestávala z pěti indických pra- porů, 400 anglických vojáků a horské batterie a vedena byla setníkem Hammondem a pronikla, byvši uchystána v úplném tajemství, až d Gyangcegonu (na polovici cesty do Lhassy), ale tam byla Tibetany až na málo mužů po- rubána. Nyní vyslána má býti proti Tibetanům nová výprava anglická o 3000 mužích. Volba presidenta Spojených států. Bryan, bývalý kandidát demokratů, pro hlašuje, že Clevelandova kandidatura (demokra- tická) na předsednictví republiky jest úplně bez- nadějná, poněvadž ani jeden stát nedá mu svých hlasů. VPresidentem zvolen bude nepochybně opět Roosevelt, jehož vážnost úspěchem v pa- namské otázce velmi stoupla, neméně pak také tim, že Unii podařilo se získati na Kubě lodní stanici, totiž přístav Guatanamo, kterýž byl Ku- bánci právě Unii odevzdán.

Volby do kapského parlamentu. Dle zpráv z Kapského města podlehne z voleb do councilu nepochybně strana britská. halící se v pěkný název »strany pokrokové«, a zvítězí pak tu »Afric onderbond«, opí- rající se o živly holandské, resp. burské. Coun- cil (o 23 členech) jest jakýsi druh horn ní sněmovny, jež kontroluje usnesení v asse m bly (dolní sněmovně) učiněná. Volby do této konati se budou až v únoru. Council čítal napo- sledy 14 členů britské a 9 členů holandské strany. Volby do poslanecké sněmovny pruské. Úhrnný přehled o volbách není dosu ovšem možný, neboť tě chvíle není ještě znám výsledek voleb volitelských z okresů v še ch. Nieméně i dosavadní výsledky zdají se potvrzo- vati předpověď naši, neboť dle depeše z dneš- ního poledne scházelo liberálním stranám (ná rodním liberálům a oběma frakcím svobodo- myslným) ještě 26 mandátů do jich počtu ve sněmovně poslední, pří čemž ale dlužno míti na mysli, že jsou známy právě už výsledky zvlášte z měst příznivých liberálům, neznámy ale po většině ještě výsledky odlehlých okresů venkov- ských, jež jsou oporou konservativcům, takže dalšími výsledky poroste počet volených mnohem spíše na prospěch těchto, nežli na prospěch liberálů. Příčiny smutného zjevu toho naznačili jsme již včera a vrátíme se k nim ovšem ještě opět po zakončení voleb. Za odmítnuti volebního spolku sociální demokratě zle se na svobodo- myslných vymstili, tak na př. ve Z hořelci, kdež ztratili 3 mandáty. (Zvoleni tu budou 2 konservativci a 1 národní liberál.)

Ve Vratislavi, jež volila dosud 3 svo- bodomyslné poslance, rozhodne při hlavní volbě 200 socialistických volitelů, kteří ale nejspíše usnadní zde vítězství konservativní straně a středu z odvety za to, že i tu svobodomyslní volební kompromis odmítli (socialisté žádali zde na nich 1 mandát). Také v Královci a ve Špandavě kdež jest kandidátem farář Naumann, hlasovali socialisté pro konservativní volitele. V ís ba- den dobyli národní liberálové na úkor svobodo- myslných. I Poláci odňali svobodomyslným jeden mandát. Tam, kde národní liberálové se svo- bodomyslnými frakcemi se spojili, jako ve Frankfurtu n. O., Lehnici, v Halle a Elberfeldu, dosáhly liberální živly úspě- chu. Gdansk (3 mandáty) i Kiel svobodo- myslné sdružení rovněž as ztratí na prospěch konservativců; v Gdansku zvoleni také volitelé konservativní a v Kielu rozhodnou volitelé socla- lističti. V Bydhošti se svobodomyslná strana lidová udržela; rovněž v Střelíně národně- sociální straně pruské neprospělo nic její ne- dávné sloučení se svobodomyslnými: společný kandidát Naumann ve Spandavě, o němž se už zmínka stala, podlehne volitelům konservativním.

Důvěrný přitel Eugena Richtra, Müller, pro- padl ve Visbadenu, proslulý učitel trest. práva na universítě borlínské, dr. Liszt (svobodo- myslný), podlehl v Hirschbergu ve Slezsku. V Berlíně (9 mandátův), kdež socialisté mají značné menšiny, svobodomyslní uhájili si na pevno ze 4 volebních okresů zatím jen tři. Ve třetím volebním okresu berlínském jest vý- sledek volební nanejvýš nejistý, neboť zvoleno tu 1189 svobodomyslných, 1121 socialistických a 358 konservativních volitelů. (Před 5 lety měli tito zde ještě 818 volitelů.) Volba Eug. Richtra v Hagenu jeví se zabezpečenou, rov- něž tak ve Frankfurtě n. M. volba demo- krata a v Kolině volba člena středu. Ve vo- lebním okrese berlínském, rozloženém kolem Wilhemstrasse, volili kancléř a ministr s perso- nálem svým až po kočího. Většina úřadův mnoho závodův dala zřízencům svým k vůli volbám prázdno. Kdyby zvolen byl při hlavní volbě ve Vratislavi socialista, aneb socia- listé Bebel a Ledebour v 3. volebním okrese berlinském — toto zdá se býti ale dle pozdějších opravených výsledků volebních pravdě nepodobno — byli by to první sociální demo- kraté na sněmu pruském, jakož vůbec strana ta voleb do pruského sněmu letos poprvé samo- statně se zúčastnila. Volba národního liberála

Hackenberga a konservativce Hoffmeyera jevl se zajištěnou. Ve venkovském volebním okres poznaňském zvoleno 247 německých 204 polských volitelů. Berlinský dopisovatel německo-liberální »Nene Fr. Presse « telegrafo- val včera v noci listu svému: »Příští s něm pruský bude o trošku ještě reak- cionářštější než dosud, poněvadz konservativci a klerikálové, jak se zdá, uhájili postavení své, kdežto liberálové půdy namnoz pozbyli.« Naprosto přesný úsudek bude lz učiniti teprve ovšem, až volitelé včera zvolení i volbu poslancův — 20. listopadu — pro- vedou. Píkle ve Vatikánu proti Franci. Kardinál pařížský Richard, jenž se do Říma ubírá, má dle tvrzení »Figara« přiměti Pia X., aby Loubeta za jeho cesty římské př- jal. Silné vlivy a diplomatické píkle přičiňují se ve Vatikánu všemožně, aby návštěvu Lou- betovu zmařily a jsou podporovány i některými preláty, již požívají důvěry nového papeže, kdežto kardinál Malhieu, až dosud jest prý příliš malomocným, by odčiniti mohl všechno úsili těch, kteří si ničeho toužebněji nepřejí, nežl roztržky mezi Francií a Vatikánem. Přes to vš poslal prý Pius X. nuncia Lorenzella zpět do Paříže s instrukcemi smířlivými, poněvadž po- kládá prý nynější vládní směr ve Francii pouze za přechodný a nevěří, že by měl v národě francouzském ohlas trvalý.

K marockému povatání. V okoli Melilly udály se opět prudké boje mezi kmeny kabylskými, z nichž jedni jsou sultánu věrni, druzí k nápadníku se přichýlili. Mnoho lidí bylo usmrceno a mnoho zraněno. Melilla jest plna uprchliků. Všechny vesnice v okolí jsou v plamenech, takže horstv gurugské jest celé téměř dýmem zahaleno.

Moderni stoupenci Husovi. Ve své krilice žalostné pósy realisticko- pruských klerikálů vtiskuje K. Rohan v posled- ním číslo »Rozhledů« nemilosrdně žhavý cejch faráři Duškovi za jeho veleznámý dopis k ne- známé osobnosti »Evang. Bundu«. Uveřejniv tento dokument doslova, vyličuje v dnešním pokračování své studie úsilovné, leč dlouh marné naše snahy, přiměti faráře Duška k něja- kému vyjádření se o tomto dopisu. Přes to, že uveřejnění tohoto, faráři Duškovi připisovaného listu v »Nár. Listech« vzbudilo v celém politi- ckém světě přímo zděšení, dovozuje K. Rohan, a že kde kdo čekal s napjetím odpověď a přes to, že »Nár. Listy« o odpověď tu upomínaly 21., 23., 25., 26. července, nedostalo se jim odpovědi, ačkoliv realistický denník mezi tím otiskoval celé strany polemik proti nim — pod heslem »Práce pro český rozum a českou duši«. Teprve 26. července přinesl realistický denník odpověď Duškovu, a K. Rohan famósní tu listinu otiskuje celou, prokládaje ji břitkými interpola- cemi. Na otázku faráře Duška, kterak se stalo. že člen »strašlivého evangelického bundu ber- linského, tedy jeho spoluspiklenec« dal jeho list klerikálům, »napíchl jej na vidle a podal »Nár. Listům« do zubů (l)« odpovídá K. Rohan: »Učinil lak. trvám, jen následkem hnusu nad tím, že list takového obsahu Němci kalibru adre- sátova napsati s to byl Čech, a to nejen Čech vůbec, nýbrž stoupencc Husův zvlášt.

Falešnou, ryze realistickou dedukci Duškovu, který místo o annexi Pruskem zvrátil v závěrek, že »všechen svět vidí, že annexi několika mil lionů katoliků přáti sobě může jenom německý katolik v říši, potírá K. Rohan tímto sarkasmem »To, rozumí se, je svalá pravda, jen že pravda tato s věcí nemá nic činiti, neboť taktéž svět ví že nikde a tudíž ani ve slovích listu p. Duškova: »Warum evangelisch selbst für den Fali einer An- nektirung an Deutschland« — nejedná se annexl, kterouž splnilo by se myslitelné síce. avšak dosud nezvěstné toto přání německých ka- tolíků říše německé, nýbrž o annex i, kle- rouž splnila by se touha rakouských i německých Velkoněmeů po vtělení jistých zemí rakou- ských v říši německou a o potřebnou k účelu tomu přípravu zemí těch propagováním protestantismu mezi jejich katolickými obyvateli.s K závěrku Duškovy odpovědi, ve kterémž vzdává »Nár. Listům« »dík jmenem evan ge- iků českých za to ocenění Husa, Chel- čického, Komenského a nás všech — BlIn!- připojuje K. Rohan následující poznámkyi Zřejmé jest: 1. že 4u u slova »Blín !« obratně vynechán přívlastek: »losvonromistický«; 2. že nadarmo vzata tu jména Husa, Chelčického Ko- menského a Palackého, neboť opět vídíme pře sebou dotčené již — a dejme tomu, že 1 tu nikoli úmyslné — realisticko-logické zaměňování pojmů

»Pryč od Říma« z dob dřívějších a dáv- ných a »Pryč od Ríma« z roku 1903 — a 3. že stov »a vžach náse neoprávněně jest užito, po něvadž zahrnují v sobě i ony evange- liky české (chválabohu přečetnél, kleří protestanlismus nejen nepropagují vůbec, ani mezi katolickým lidem českým ani mezi katolickým lidem německým, ani mezi ostatními národy, nýbrž přestupování ku protestantismu, z motivů jiných než čistě náboženských zakracují naprosio a jež tudíž »losvonromisty« nazvati neize, leč dle logiky realistické; nepatříť evangelíci tito k oněm, o nichž v »Čase« ze dne 15. července, č. 191, čteme (str. 3): »Píše se nám z kruhů evangelických: .. že protestantům« (následující slovo podtrhuji já) svšude odpadnutí od Říma je sympatické, roz- umí se samo sebou . .« K tomu dodávám, žet kdož propagují protestantism anebo kterékoli jiné vyznání anebo kterékoli náboženství a kdekoliva způsobem jakýmkoli — nechť členář připomene si zde všechny jemu známé případy z dějin — všichni dle vlastního doznání vždy činí tak jen pouze ad maiorem dei gloriam, rozuměj: každý k větší slávě SVÉHO boha, jehož sláva vždy jest jen a pouze slávou a světským ziskem dotýčných propagátorů.

Zevrubnou kritiku Duškovy odpovědi na publikaci jeho listu v příčině předních stráží krále pruského zavírá autor tímto zdreujícím posudkem „Tolik jest slov p. Duškovy, in merito přenboh a vzhledem k důležitosti předmětu úžasně fzivolní odpovědi ve příčině listu jeho, uveřejněného »Grazer Volksblattu«. Není trvám třeba, zevrubně rozebírati obsah ani listu toho, ani odpovědi té jestiť naprosto jasný a pro Čechy nerealistya mám za to i pro četné přívržence strany reali- stické — strašný a nezměrně smutný; žádáťv v listě tom český duchovní evangelický vyznání reformovaného a zároveň jeden z oněch stonpenců Husových, kteří památku Mistra Jana světi prýv duchu a pravdě, a vedle toho ještě i osvědčoný rea- lista: aby evangelickým duchovním českým ber- línský spolek »Evanpelischer Bund zur Wahrnng der denischprotestantischan Interessen« dával ně- mecké peníze na účinné propagování protestan- tismu českými evangelíky mezi katolickým lidem českým čili na účinné fedrování práce pro král pruského v zemích koruny české evangelíky če- skými ! — Pěkně děkuju ! — To se rozumi, že realistický denník pro- hlásí tento louh za velice škodný jeho žaludku. item nezáživný a že by bylo nadlidské trpěli- vosti třeba, aby si vývody Rohanovy přečetli jen ti, proti kterým jsou namiřeny . . . Kdyby bylo možno přečísti si vývody Rohanovy takhle v narkóse

Denní zprávy. — Parlamentní komise klubu českých p slanců svobodomyslných na radě říšské bude míti poradu v pondělí dne 16. listopadu t.r. o 5. hod. odpolední; klub poslanecký v úterý dne 17. listopadu o půl 10. hod. dopolední místnostech klubovních ve Vídni. — Výkonný výbor národní strany svobodo- myslné měl včera za předsednictví svého před- sedy, posl. dra. Václava Škardy, schůzi, ve které pojednáno bylo o přípravách pro nastávající za- sedání říšské rady. Návrhy, se souhlasem při- jaté, týkají se postupu říšského poslaneckého klubu strany. — Včera konala se opět porada spo- iených stran českých za předsednictví pana JUDra. Jindřicha Šolce. V poradě Fylo především konstatováno, že dle řádu sdruženýc stran, též ostatním národním stranám českým, které by se chtěly zůčastniti společné práce tedy připojiti se ke společné akci, jest volno při- stoupiti k nynějšímu sdružení. Při tom bylo jednomyslně vyslovenc přesvědčení, že vzhledem k nynějším politickým poměrům je v zájmu ná- rodní věci české žádoueím společný postup če- ských poslanců na radě říšské. Otázka d al š í h taktického postupu došla jednomysl- ného souhlasu, — Marné namahání. Zdá se, že pánům po provedeném fešáckém kousku na sněmu zemském počiná nyní býti jaksi nevolno. Kdyz profundní bystrost páně Pergeltova vyvážíl z jednacího řádu, jak by se dala dělati na jeho základě obstrukce co nejpohodlněji a když dle receptu toho páni se po několik schůzí v Praze byli zachovali, počalo jim býti úzko před vlastní jejich odvahou i nemohli se dočkati, až k nim pošlou čeští poslanci parlamentáře s nabídkou ke smíru. Když se to nestalo, čekali, až se věci té ujmou velkostatkáři prozřetelností k tomu po- volaní, aby sjednávali shodu mezi Čechya Němci. Když ale také ti nic, byli by páni bezmála sami přišli, kdyby se nebyli styděli.

Nyní svolána říšská roda a pánové nevědí kudy kam. »Budou dělat Čechové i nyní obstrukci, když nám cislajtancům hrozí Maďaři krk za- kroutiti? Aneb si to rozmysli?« — »Dříve tak neučiní, dokud je k tomu voličové násilím ne- doženou, dokud jim nedají přísný rozkaz dbáti jejich hospodářských zájmů a nemařiti času fantasiemi státoprávními. — »Voličové se ale jaksi k tomu nemají, naopak provázejí souhla- sem seskupení se českých seriosních stran ku provádění rozhodné politiky obstrukční«. — » Bude se tedy opakovat na novo politika vzájemného vzdoru?« táže se vládní přízní ovanutý liberal Němec, při čemž mu konstituční slza tváře rosí. »Snad by bylo dobře, kdyby se Čechům univer- sita na Moravé povolila, toť se ví, že ale zároveň též Němcům. Ale nikoliv v Brně, nýbrž v Kromě- říži neb v jiném českém městě. Za tento ústu- pek snad by obstrukei odstavili . ..« Tak možno dnes se baviti, komu četba německo-liberálních a německo-nacionálních listů moravských není fadní — — — Páni se ale mýlí. Jejich na- děje jsou marny. Nedáme se tak snadným způsobem uchlácholiti, ani ne v tom připadě, že by skutečně šlo o naši kůži a nám hrozilo ne- bezpečí, utrpěti škodu utvářením se poměrů v Uhrách a provedením uherského vyrovnání § 14. Maďar je nám nepřitelem nahodilým a to vždy jen prostřednictvím Němce, Němec ale je naším škůdcem od věků, jenž o nic jiného nikdy neusiloval, než o naši zkázu. A tu není volba těžka. K Němci se neskloníme, leda by přistoupil loyalně na naše mírné podmínky, jež jsou, druhá česká universita v hlavním městě moravském a nikoli snad jinde, k tomu ale plná rovno- právnost našeho jazyka v zevním i ve vnitřním úřadování s německým. To jsou naše podmínky a od nich neustoupíme, jinak zůstane naším heslem: » Boj !«

— Znepokojení Němci. V úterý zahájeno bude opět podzimní zasedání vídeňského parla- mentu a tu ovšem nejvyšší je čas, aby Němci byli opět co možná hodně znepokojeni. Co stači jindy na celý semestr, to státi se musí před zahájením parlamentu průběhem téhodne na nejvýše dvou neděl. Však se to již sype. D Vídně táhne z Brna český divadelní ředitel, aby tam v Národním domě ve Füníhause uspořádal řadu operních představení, z nichž první bude »Prodaná nevěsta«. Brněnští a také vídeňšt štváči vídí v tom nebezpeči ne pouze pro ger- mánskou musu a pro pokladnu jiných toho druhu podnikatelů, nýbrž hlavně pro německý ráz Vídně a proto zapřísahají vídeňské obe- censtvo, by z něho nikdo do onoho před- stavení se neodvážil. — Berlin a také nejeden sportovní klub vídeňský pěstují důvěrné spor- tovní styky se zdejší »Slavif«. To ale velice zarmucuje zdejší německou publicistiku a její přátele. Zjevně i tajně pracuje se k tomu, aby »Slavie« dostala se na index. Však zejmena

Berlin nic nechce o tom slyšet a tak snad se stane, že bude zdejší pražský sportovní ně- mecký »světa boykotovat Vídeň a Berlín. Ať se tedy třesou! — Nepěknou má mezi Němci po- věsť hrabě Jan Harrach. Neprohřešil se na nich ničím, naopak, český tento kavalír, kde může, tam osvědčuje též svou přízeň druhé národnosti a tím méně mu kdo dokáže, že by byl kdy se zúčastnil v něčem, co by bylo buď národně urazilo, neb se jich vůbec nemile dotklo. Hrabě Harrach je ovšem uvědomělý Čech, který jest si vě- dom zvýšených povinnosti, jež mu ukládá jeho stav a proto se tu i tam přihodí, že věnuje k tomu či onomu účelu českému větší obnos, neb že nějak vůbec vypomůže. Proto i jeho stihla kletba, proto i na něho se valí proud germán- ského smetí a bláta. Na štěstí se o čístý ští toho muže všechna špína odráží. V poslední době vytýkají mu, co učinil pro české Benecko tím, že koupil tamější hoslinec a zamezil tím poněmčení této vesnice. Hrabě Harrach klidně může pohlížeti na tu zuříci smečku, která zapo- míná na to, co činí právě v Podkrkonoší v Pojizersku němečtí fabrikanti a jakými pro- středky a zbraněmi ti tam zacházejí s českými chudáky a co tam se děje v zájmu — ger- manisace.

— Štvanice proti zahraničným Čechům. Německý tisk krajinský již zase štve proti zahra- ničným Čechům, zejmena proti těm, již uchýlili se do Německa. Vypočítává, jak prý se spol- kové čeští v německé říši množí, jak členové těchto spolků i počtem rostou, a jak prý den za dnem roste jejich troufalost. Vždyť prý dne už pořádají veřejné slavnosti, do nich zvou nejen spolky duchem příbuzné, ale také Poláky a ostatní příslušníky národů slovanských. V Berlíně jsou prý tři čeští spolkové, dále v Lipsku, ve Füssenn, v Düsseldorfě, v Brun- švíku, v Hamburku, v Heilbronně, v Kolině n. R., v Kamenici, v Dráž- danech, v Norimberku, ve Píorz- heimu, ve Štrasburku, v Rastattě, v Hanoveru, v Mohuči a jinde. Všichni tito spolkové se namáhají, aby jejich příslušníci žili národním životem v cizině a svému národu se neodcizili. Sbíraji prý na účely národní a pro- střednictvím německých marek pomáhají poško- zovati národní interes německý doma i za hra- nicemi. Titéž Češi, jejichž bratří prý v létech osmdesátých a devadesátých kamenovali německé

studenty v Praze, mohou prý provozovati dnes v Německu, aniž by jim kdo překážel, če- skou propagandu a mohou pořádati dle libosti okázalé národní slavnosti, kdežto německé men- šiny jsou v českém kraji dnes v pravém smyslu toho slova mučenníky!« — Kde jimi jsou ? Vo- láme na ně a neozvou-li sc, pak je přibijeme jako lháře na pranýr. Neboť nikdo Němci v českém kraji nepřekáží, aby žil volně a dle plné chuti jako Němec. Pokud jde o slavnosti české v Německu, doznáváme, že konány tam byly dávno již a mnohem okázaleji než dnes. Pa- matujeme se na příklad na slavnost Husovu v Anglickém sále v Berlině, při níž účinkoval člen berlínské dvorní opery tenorista Vovor- ský, subretta dvorní opery slč. Horino v a, kapelník tamějšího divadla »Vídeňan« Urbá- nek atd. Kdo ale učinil tomu konec? Také štvanice z Čech. Že dělá se v Německu, zejmena ve městech, kde čeští spolkové se nalezajía jež jsme vyjmenovali, propaganda česká, je tvrzení blázna a nevíme, jaký smysl by tam taková propaganda měla. Však ničiti schůzi ta- kovou, při níž se pije, jí a zpívá, je dle na- šeho domnění, ba přesvědčení — ne obranným právem napadeného, nýbrž brutálností nesná- šelivého násilníka.

— O zlatý řetěz rektoza české tech- niky ... Mezi nesmrtelné výroky, které tak pečlivě zachyceny jsou v Demokritově »Smějí- cím se filosofovi«, bez odporu měl by nejnověji zařaděn býti šalomounský rozsudek slavného ministerstva kultu a vyučování v otázce zlatého řetězu pro rektora české techniky. Alexandrovo roztětí gordického uzlu upadá tím na dobro v zapomnění a na mysl maně se dere výstup z Trebizondské princezny, kde kníže Kazimír uděluje Capriolimu řád zlatého rohlíku a blaho- sklonně mu dovoluje, že si smí brillianty k tomu koupit sám. Historie zlatého řetězu rektora české techniky podobá se aspoň episodce z Trebízondy jako vejce vejci. Technikové češti, v čele s presidiem svého representačního Spolku architektů a inženýrů, těžce nesli, že řektor vysoké školy technické nemá odznak důstojnosti jako jeho kollegu na universitě. Čiperní, jako vždy, nemeškali a obrátili se na sl. ministerstvo kultu a vyučování se snažnou suplikou, aby rektorovi české techniky rovněž přiřčeno bylo právo, nositi zlatý řetěz. Slavná vláda zachovala se skutečně v otázce této velice blahovolně: svolila, aby rektor české techniky objevoval se za příležitosti representačních a při officiálním vystupování se zlatým řetězem na hrdle, ale stanovila při tom také hned rozšafnou podmínku sine qua non . ..

Státu nesmí totiž pořízením zlatého řetězu pro českého rektora vzniknouti žádné výlohy, čili jinými slovy, Jeho Magnificence má si laskavě zlatý řetěz koupiti sám, anebo najíti mecenáše, jenž by výlohy eráru, s koupí řetězu spojené, vzal na sebe... Zajímavá tato odpověď mini- sterstva vzbudila ve Spolku architektů a inženýrů tak dobrou náladu, že usneseno poříditi zlatý řetěz rektoru české techniky vlastním nákladem a odevzdati mu ho jako čestný dar na věčnou památku důvtipného rozřešení otázky, pro kterou slavná vláda nemohla učiniti zvláštní položku ve svém hudžetu. Stalo se v roce 1903, krátce po Dušičkách.

— Veliké potěšení způsobil nám »Deutsches Volksblatt«, orgán páně Verganův, tím, že se v po- lemice o návštěvě německého divadla v Praze Čechy přidružil k realistickému denníku a roz- množil tak skvostnou společnost, v níž se vedl listu prof. Masaryka nachází také už »Bohemia« a »Prag. Tagblatt«. Posílil tím velice průkaznou sílu našich vývodů i pro Čecháčky, vzdor svému superintelfektu méně chápavé, nehledě ani k tomu, co věcného ve své včerejší pražské korrěspon- denci, záležitosti té věnované, blíže povídá. List strany, která okrádá půl millionu dolnorakouských Čechů o obecně školy a hájí názor, že Čechů ve Vídni vůbec není, ačkoli mezí vůdci strany té sedí čeští renegáti, ukazuje k tomu, že ví- deňští Němci poslouchají Smetanovu a Nedbalovu hudbu a že německými penězi plní kapsv če- ských hudebních umělců. List vzdělanců a l Bělohlávek a Silberer nemůže ovšem míti jiné leč stanovisko omezených chámů a protzů, kteří se domnívají, že když zaplatí vstupenku do kon- certu anebo do opery, prokázali někomu jinému dobrodiní než samým sobě. Každý, tedy i český, umělec, který toho jména zasluhuje, produkcí svou poskytuje tolik, že obolus, za produkci za- placený, není žádným ekvivalentem požitku,a jestliže jsme otiskovali sloupce nadšených vídeň- ských posudků o českých umělcích, dokazuje to oproti hámižnému stanovisku Verganovu aspoň tolik, že Vídeňané přišli na své peníze. Tím, že se české umění ve světě libí, nestává se o nie cennějším než bylo před tím, a velkodušná slova Smetanova, která z dopisu jeho uvedl nedávno časopis »Zvon«, mohla by býti vídeňské nadu- tosti šlechetným poučením. Není pravda, že

Smetana v bídě žil a zemřel — mimochodem řečeno jako téměř všichni skladatelé němečtí, nevyjímaje ani Beethovena, k teři se ve Vídni usadili, jsou mezi nimi ne- smrtelní, jež Vídeňané pochovali, aniž dnes vědí, kde práchnivějí. O německých hříšíeh na českém umění a na celé české kultuře spá- chaných dala by se napsati mnohosvazková historie. Pakliže se český národ probil vzdor všemu ke své samostatnosti a svéráznosti v kul- tuře a zvlášť v umění, na tom nemá Vídeň ani nejmenší zásluhy, a proto jen idiot může mluviti o nevděčnosti českých šovinistů — Lhůta reklamační pro volby do Úrazové pojišťovny dnes končí. Jest na všech voličích, kteříž zájem na této volbě mají, by do jednoho své volební právo reklamovali. Pražský hlasatel sociální demokracie zle se kasal na samosprávné korporace české, že sbírají lístky pro tyto volby, ale ani slovem nezmínil se o tom, že němečli továrníci s obchodní komorou libereckou sbírají po obcích hromadně lístky pro české (e) sociální demokraty; jest to zajímavé: cou Čecha jest vydírání atd., u Němců spojených se sociálními demokraty, jest správným, ba do- konce zákonitým. Že proti těmto německo- liberálním baronům nevolají do boje policii a státní navládní — je zajisté charak- teristické!! Články v listě tomto uveřej- něné, kteréž v kruzích voličstva a pojištěneů způsobily úžas a v úrazovně u některých či- nitelů rozruch a postrach, vyjdou ve zvláštní brožuře tiskem, doložené ještě více charakteristickými případy, jak něme- cká většina v tomto humanním ústavě blahe-