Periodikum ALTO Viewer

1

Ročnik XXXXII.

2

V Praze, v sobotu dne 14. listopadu 1903.

Praha

3

Číslo 3I.

4

rnnní čle o sobě . . . Ba zh

5

V drobném prodeji: od poled nl Ve filialkách na venkov

6 article

Na ranní a odpol. Iist, předplácí se- v Praze v adnlnistra B rrk io t sr drojí čonáks k nkketa “ : : . ve alřalkáel ape rěitou: nirsk koi drojí zisnk

Praha

7 article V čem dr. Schücker se mýlí.

V čem dr. Schücker se mýlí. Upózornili jsme již včera na projev říšskéh poslance za město Zatec, dra. Schückra, o vě- cech uherských. Založen jest projev ten na před- pokladu, že Maďarům se podařilo vojenským programem Tiszovým zabezpečiti si s a mo- statnou armádu uherskou, že opustil půdu vyrovnacího zákona z r. 1867. jenž uznává armádu za společnou záležitost; potud, jak patrno, sdílí dr. Schücker názory Luegrovců, ale činí z nich zeela jiné důsledky. Kdežlo tito pokládají za svou povinnost, „spě- chati na pomoc“ koruně proti Maďarům, volá d Schücker: žádné rakousko-uherské vyrovnání- chtějí-li míti Maďaři vlastní vojsko a mají-li od- vahu utvořiti samostatný stát, nechť tak učiní na vlastní útraty. Žádati na Němcích, aby při- spívali i po tomto oslabení pospolitosti na spo- lečné záležitosti, bylo by lehkomyslným oběto- váním zájmův vlastního (německého) ná- roda. Proto stane se bezpochyby heslem rakou- ského parlamentu odděleni od Uher a utvo- ření nového státoprávního poměru k zemím koruny uherské ve způsobu o s o bn unie, až bude rozhodovati o vojenských a ná- rodních ústupcích, jichž se dostalo Maďarům. Jak patrno z ukázek těchto, hodlá dr. Schücker pokračovati ještě dále, než šla sama maďarská opposice; skrývá-li se v ústupcích ma- ďarských opravdu základ vlastní uherské ar- mády, jest uskutečnění její přece jen otázkou dalšího vývoje, a tu spěchá dr. Schücker ni- koliv snad na pomoc těm, kdož pochopují jednot- nost armády jakožto organisaci jednotnou vůl a jednotným duchem řízenou, vedenou a vycho- vávanou, ale staví se po bok oněm, kdož jednotu armádní stotožňují s její německým v něj ím nátěrem jazykový m.

doktor Schücker Maďar Luegrovec Němec Zatec Uhry

8 article

Ještě nedávno hlásaly jednomyslně všecky časopisy německé, že vedení, řízení a organisace armády náleží v obor práv svrchovanosti, ale nyní přichází dr. Schücker, a volá: němectv jest charakteristickou známkou jednoty, a raději oddělme od společné armády její uherskou část, jen aby nedošlo pohromy němectví její části, do plňované z království a zemí na radě říšské za- stoupených! A tu jest nám znamenati první vážný omyl dra. Schückra: buď uznává platnost práv svrcho vanosti ve věcech vojenství vyhražených, a pak nemůže hlásati rozdělení armády; anebo jich ne- uznává, a pak nedostává se Němcům právníh podkladu, aby bez ohledu na království a země. čili bez ohledu na ostatní neněme- eké národy vydáveli povely, co se má s armádou díti .. Jest naprosto pochybeným názor, že ar- máda doplňovaná touto polovinou soustátí jest německou, jest dále naprosto nepravda, že o při- spívání na armádu náleží rozhodování Němcům. Ani dr. Schücker, ani dr. Lueger, ani kterýkoliv jiný německý politik nemá nižádné legitimace. aby v této záležitosti mluvil za celou zdejší polo vinu srmády. Na udržování armády přispívají všichni národové, nejenom Němci; řady její doplňují svými syny, a jak známo, není to právě Ně- mectvo, jež by se mohlo chlubiti, že staví nej sehopnější brance.

doktor Schücker Němec Lueger

9 article

Jest sice pravda, že Maďarům se podařilo dvakráte, v r. 1877 a 1878 dosíci výhodného hospodářského vyrovnání, ale stalo se jedině vi- nou oněch německých politikův, kteří v této polovině soustátí si osobují nadpráví proti zá- konu, a kteří ani nyní ještě nedovedou po- slihnouti, že jejich osobivost nezbytně od nich více a více odpuzuje ostatní národnosti. Minulé neděle věnovala „N. Fr. Presse“ celý úvodní článek odmítnutí našich českých poža- davků, posmívala se snahám českých menšin po rovném právu i když vykazují počet do statisíe jdoucí, jako na př. ve Vídni, ale neostýchá se žádati výsady pro Němce, ať se usadí kdekoliv. Němci činí všemožné překážky i splnění českých kulturních požadavků na Moravě, obrovskou vět- šinou české, oni udržují protizákonný stavi v obecním školství ve Slezsku, ba hlavní a sl- delní město Vídeň a s ním i slavný dolnorakou- ský sněm nestydí se odpírati českým dětem zři- zování nutných obecných škol veřejných! Ne- chceme tuto dálo probírati kapitolu o německé upjatosti proti právům národů neněmeckých, ale to jim můžeme bezpečně předpověděti, že dnes již mezi námi nenalezne se nikdo, kdož by chtěl býti v čemkoliv jejich pomocníkem, dokud nezjednají nápravu křivd, dosu na našem národě spáchaných. Nám i Němeům jest ostatně s dostatek známo, že každý boj jest spojen i se ztrátami hmotnými; Němci také při každé příležitosti oká- zale přinášejí oběti hmotné prosvé národní zájmy, a tu by chtěli tak nízko ceniti národní vědomí neněmeckých národů, že s drem. Schückrem pokládají za možné, aby po všech utrpených křivdách někdo se ještě postavil jim za pomocníka?

Maďar Němec Vídeň Morava Slezsko

10 article

Pánové, to jest veliký omyl. My Čechové sice své síly „nepřeceňujeme“, jak bylo tyto dni ve Vídni napsáno, ale my víme, že v zemích na- šich Němci musí si zvyknouti pokládati nás ve všech záležitostech, nevyjímaje ani vojenské, z sobě rovné a rovnoprávné. Dr. Schücker provoláním hesla o o so b n unii jenom na novo potvrdil, co před nedávnem vyšlo na jevo doznáním členů uherské opposice o jednání mezi košutovcem Polonyim a skupinou německých poslanců. Jak se zdá, obávají se nyní Němci, že Maďaři sice otázkou vojenskou hnuli, ale že by Němci mohli přijíti o svůj podíl. Proto přehánějí nyní význam ma- darských úspěchů, aby sami mohli žá- dati ještě více — jak to činí i dr. Schücker při tom doufají, že ostatní národové budou jim ještě svou podporu nadšeně nabízeti! Dr. Schücker pokládá asi nadvládu něm- ekou za věc tak lákavou, že Slované nebudou se k ní chovati jako ku požadavku pro ně svrcho- vaně potupnému a urážlivému, a že Němci ne- potřebují, než zvolati — pryč od Uher, a již kde kdo, se za nimi pohrne do těsnějšího spo- jení v poměru, jenž dosud postrádá „inartiku- Což mají pánové tak krátkou paměť, že při svém verbování již nepamatují, co prohlásily če- ské strany; že se totiž s největším úsilím oprou všem snahám, které by směřovaly ku politickému a hospodářskému přimknutí...? A kam jinam by útvar, drem. Schückrem zamýšlený, směřo- val, k čemu jinému by tíhl? Program dra. Schückra a jeho hešlo o za veder osobní unie není tudíž jenom urážkou neněmeckých národů, on jest spolu i zřejmým útokem na velmocenské postavení státu i ko- lace?

Čecho Němec doktor Schücker Maďar Slovan Vídeň Uhry

11 article

runy. Jednu zásluhu však ani my nemíníme upírati dru. Schückrovi, a sice tu, že zahájil a takřka na jednaci pořad uvedl otázku státo prá v ní. Doufáme, že rozprava o ni hned tak nebude vy- čerpána a že ujmou se k ní slova aktivní politi- kové všech ostatních národů. Posavadní sta nejen v poměru obou polovin soustátí, ale zvláště poměry v této polovině říše jsou očividně ne- udržitelné. Kdo chce upravovati pomě obou polovin k sobě, musí však počíti nej- prvé úpravou státoprávního po- měru v této polovině soustátí. Jinak budou posavadní zmatky pokračovati dál, a nikde není zaručeno, že by nezašlo Němcům ještě více za nehty, než to prozrazuje dr. Schůcker.

Němec doktor Schůcker

12 title

NII

13 article Politické zprávy domácí.

Politické zprávy domácí. Z Lublaně, 12. listopadu. (Proti s ta ro slovanské bohoslužbě.) Římská kon gregace obřadu rozeslala tyto dni arcibiskupům gorickému, záderskému a záhřebskému pamětní list, v němž je v otázce hlaholské bohoslužby opělně napominá, aby nedovolili nikomu, zejmena ne duchovním, by bez jich dovolení a po pří- padě i bez schválení papežské stolice podnikali něco ve prospěch hlaholské bohoslužby. Naopak radí se, aby biskupové vydali souhlasný pastýř- ský list, v němž by nespokojený lid poučilio nynějším stavu této otázky a vyzvali jej k bez- podmínečné poslušnosti svaté stolice. Kongregace obřadu dovolává se při té příležitosti opětně nařízení z r. 1890, jímž se hlaholská bohoslužba dovoluje pouze těm chrámům, v nichž se konala nepřetržitě za posledních 30 let. »Slov. Narod«, podávaje zprávu o tomto novém nařízení, pro- jevuje obavu, že římská kurie se hotoví zasadii hlaholské bohoslužbě novou ránu a biskupové mají tedy v čas své věříci zpracovati tak, aby příští nařízení nezpůsobilo přílišného pobouřen myslí. Podobné poplašně zprávy o záměrech nynějšího papeže kolují ostatně také v cel Dalmacii.

Lublaň Dalmacie

14 article

Ze Záhřeba, 11. listopadu. (Z chorv at ské delegace na sněmě pestské m.) Čtenáři úřadních »Nar. Novin« byli překvapen zprávou, že chorvatská delegace na společném sněmě peštském se chystá k větší akci a do- konce i uvažuje, má-li setrvati na dále ve vlád- ním klubu. Jeť prý rozmrzelá stálým odkládáním finančního vyrovnání a chce nyní žádati, aby se- skoncovalo nejen vyrovnání finanční, nýbrž vy- řidily se současně také jiné politické otázky. jichž vyřízení nynější bán hr. Pejačevič vzal do svého programu. Hr. Tisza vyjádřil se prý před mluvčími chorvatské delegace, že mu ofázky ony jsou známy a že jich přátelské vyřízení bylo by nejen v zájmu Chorvatska, nýbrž v zájmu Uher. Prato bude prý napomáhati k jich brzkému rozřešení. Chorvaté hodlají podati peštské vládě memorandum, v němž budou vy- počítány nojen všechny sporně otázky, nýbrž budou podány též konkretní návrhy na jieh rozřešení. Kdyby však, čeho prý neočekávají, narazili opět na odpor vlády uherské, musili by vzíti vážně v úvahu, nebylo-li by za takových poměrů pro Chorvatsko výhodnější, aby z libe rálního klubu vystoupili a nynější vládě svou podporu odřell Ze Zádru, 10. listopadu. (Přízrak něm činy a jeho účimnk y.) Místodržiteli ban

Pejačevič Tisza Chorvat Záhřeb Nara Hradec Chorvatsko Uhry Zádr

15 article

Handlovi podařil se malý zázrak. Po celá deseti letí nesmiřilelní Chorvatě, Srbové a Vlachové v Dalmacii se smířili, aby mohli spojenými si- lami odraziti útok, jejž na Dalmacii učinil Körbrova vláda prostřednictvím bar. Handla svou osnovou jazykového zákona. Smír srbsko- chor- vatský byl ovšem připraven jarní hrůzovládou hr. Khuena Hědervára v Chorvatsku; na sněmě byl dovršen, když Srhové spolu s oběma chor- vatskými stranami zaslali bar. Handlovi společ- nou odmitavou odpověď. Smíření Vlachů s Chor- vaty jest však výhradnou zásluhou bar. Handla a jeho úmyslu, vpašovati do Dalmacie němčinu jako úřadní jazyk. Oznámil to bar. Handlovi vlašský zemský poslanec dr. Salvi, jenž v jedné z posledních schůzí sněmovních pravil; Vláda Körbrova, jež se snaží vytvořiti velikou »rakouskou« stranu, dosáhla u nás toho, že Chorvaté, Srbové i Vlaši si podávají ruce, aby se společně bránili proti vládě, řídící se heslem divide et impera! My Vlachové hájili jsme do- sud své příslušenství k Předlitavsku, chtěli jsme býti věrni státu a přáteli Němců. A jak se nám za to odměnila německá vláda? Chor- vaté hájí zde proti vládnímu útoku náš jazyk. jehož je Dalmncii třeba jako jazyka kulturního a za to my budeme podporovati chorvatskou politiku a od srdce se radovati všem jejím úspěchům. Jmenem Chorvatů odvětil pak dr.

Handl Srba Vlach Srhová Chor doktor Salvi Chorvat Němec Dalmacie Chorvatsko

16 article

Smodlaka: Poskytneme svým vlašským krajanům záruku, že se jich krásnému jazyku. jehož jest třeba i nám, dostane náležitého, sluš- ného místa. Učiníme to pro vřelé účastenství jež k nám chovají nyní vlašské země, jakož proto, aby se nám nevytklo, že v době, kdy celý svět nám projevuje sympatie, nedbáme práv našich vlašských krajanů. Vídeňská vláda sotva se nadála, že se dodělá takového úspěchu svou nabídkou německého úřadního jazyka. Z Vídně, 12. listopadu. (Je hr. K huen Héderváry politicky mrtev?) O této otázce píše se nám: Mezi politiky a žurnalisty maďarské vládní strany má převahu míněni, že padlý ministerský předseda uherský hr. Khuen svou politickou úlohu již dohral. Dvůr je prý hr. Khuenovi velkými díky zavázán, ale tam prý se mu též neodpustí, že vlastně on svým předčasným vyjednáváním a kapitulováním před Kosutem a stranou osmačtyřicátníků po prv- ním svém jmenování jim dopomohl k významu a úspěchu v té míře nepotřebnému, a k tomu ještě — bezůčelnému, neboť strana osmačtyři- cátníků jeho úmluvy s Košutem neratifikovala.

Héderváry Košut Vídeň

17 article

Reaktivování hr. Khuena považuje se ve vládní straně jen v tom případu možným, že by v Chor- vatsku vypukly vážné nepokoje. V takovém při- padu byl by prý hr. Khuen jediným maďarským kandidátem pro úřad bána, jejž prý by při svém známém patriotismu zajisté opětně přijal. Zcela opačného mínění jsou maďaršti politikové oppo- siční. Jim zdá se, že hr. Khuen bude ještě na dlouho strašidlem v ústraní, které by mohlo nabýti významu, kdyby změnou na nejvyšším místě zavládly tam choutky po energičtějším vy- stoupení v možných sporech mezi korunou parlamentem uherským. Hr. Khuen je prý Vídni bezpodminečně oddán. Povážíli se, že hrabě Khuen je při tom státníkem, který při volbě svých prostředků není vybíravý, který sám nemá žádného národního patriotismu, ani chor vatského, ani maďarského, bylo by lze očeká- vatí, že se dá upotřebit ke všemu, při čem by hrál první roli. Nedorozumění mezi korunou a parlamentem uherským jest prý i v budoue- nosti možno, proto že ani nynější spor nebude definitivně vyřízen, nýbrž při nejlepším nastane jen příměří.

Khuen Chor Hradec Vídeň

18 article

Dle mých osobních zkušeností o povaze b. Khuena bylo by lze dodati, že hr. Khuen vzdor veliké své ctižádosti a poměrně nevysokému stáří svému na delší čas veškerou politickou činnost si znechutil, tak že s jeho strany sotva se něco stane, aby opět přišel do aktivity n tom neb onom místě. Kdyby ho však koruna — za jakýchkoliv poměrů — vyhlědla opět pro úřad bána chorvatského, aneb dokonce i mini- sterského předsedy uherského, není pochyby, že by ji bez váhání vyhověl. Dodatečně budiž připomenuto, že se v žádné straně maďarského parlamentu nevěří, že by be Khuen byl vyhlédnut za správce Bosny. Ny nější ministr společných financi, baron Burian musil by prý nejdřiv podati makavé důkazy své neschopnosti v delegacích, než by jej Madař nechali padnout. Ale ani v tom případě nebyl by hr. Khuen maďarským kandidátem pro ten úřad a koruna by prý takové přání Maďarů za J. Dr. jisté respektovala.

Khuen Burian Maďar

19 article Politické zprávy zahraničně.

Politické zprávy zahraničně. V Praze, 13. listopadu. Válka mezi Ruskem a Japonskem nevyhnutelna Římský list »Giornale d'Italia« uveřejni o konfliktu mezi Ruskem a Japonskem názory lodního poručíka Rosetlia, jenž byl dlouho

Rosetlius Praha Rusko Japonsko Giornale d ' Italia

20 article

naení čalo. . . . . .. .. . . . . . 8h Insera ty plati se hotově napkel 2placení a inzerty přijtn strace v Mariandn lni- r nschinejí se tei redalee tiakárna a ozpedice „ Národních Lista- Balorivy se novnaee

Mariandn národní List

21 article

správcem italského konsulátu v Soulu. Podá váme nejzajímavější místa. — Zdali je předvečer války rusko-japon- ské? Nelze odpověděti: ne. Myslím ale, že ne- vypukne okamžitě, ještě tohoto roku. Co nevi- dět zamrznou přístavy pečilské, východosibirské. severojaponské a korejské. Tím bude válka do jarního rozmrznutí učiněna nemožnou. Kdo ne- přátelství zahájí, je Japonsko. Rusko nepřeja si války a činí všechno, aby ji odvrátilo; avšak podaří li se mu to? Japonský národ, opojený úspěchy diplomatickými a vojenskými, tropí ne- uvěřitelnou bouři. V posledních dnech noviny psaly, že japonský hlavní štáb připravuje plán vpádu do Tonkinu: pro toho, kdo vi, jaký duch nyní v Japonsku vládne, nezní ta novina pravdě nepodobně. Na štěstí Japonsko je spravováno státníky moudrými a rozvážnými, kteří vědi, že sice ruské loďstvo na Tichém okeánu je slabší ja- ponského, ale také si netají, že Vladivostok je pevnost nedobytná a že Portarthur se svými 800 děly může odolati všem útokům; Man- dzurie pak je solidně okupována vojsky car- skými; konečně Anglie slíbila pomoc Japonsku pouze pro případ, že by bylo předmětem útoku; kdyby ale samo útočilo, musílo by se také samo bíti.

Portarthur Soul Japonsko Rusko Tonkin Vladivostok Anglie

22 article

Japonští ministři vědí to vše, avšak bude- jim možno udržeti na uzdě vášně národa V tomto momentu nikdo toho nedovede. Válk může býti leda na nějakou dobu odložena. Chtějí li velmoci válce zabrániti, nechť se Korea prohlásí za neutralné území pod zárukou velmocí. O vojenské slle Japonska vyslovil se italský kapitán Angelo, jenž dlouho v Japonsku meškal, k redaktoru »Italie« Vojenská organisace Japonska začala r. 1853, kdy americká výprava přinutila mikada otevříti japonské přístavy cizímu obchodu. Za půl stolet přetvořena úplně a skvěle. Nejprve válka s Čínou, potom pochod na Pekin ukázaly celému světu, jak ohromné pokroky učinilo japonské vojenství.

Angela Japonsko Čína Peking Italia

23 article

Hollanďané, kteří od 200 let drží ostrůvek Na- gasaki, zasvětili Japonce ve vojenské umění na moři. Druhými jejich učiteli vojenství byli Fran- couzi; poslalať Francie r. 1866 prvou vojenskou missi do Japon-ka, již vedl kapitán M. Chauvine, nynější generál; druhá prodlela tam od r. 1873 do r. 1880. Po nich přišli Němci a Angličané. Japonsko má nyní tři armádní sbory po 4 divisích, t. j. 13 divisí s divisí gardovou, 26 brigád pěchoty, 52 pluků pěchoty po 3 pra- porech, 12 pluků jízdy po 5 škadronách, 13 pluků dělostřelectva se 117 batteriemi, mezi nimiž 39 horských, 6 pluků dělostřelectv pevnostního po 4 praporech, 13 praporů inže- nýrských po 3 setninách, 13 praporů vozataj- ských, prapor železnický. Dohromady 900.000 mužů. Důstojníci se vzdělávají ve vojenských školách. Odvod děje se jako v Německu. Vůdcové jsou zběhlí v každém vojenském po- kroku. Vojáci jsou velmi vytrvalí, otužilí, st řídmí odvážní a vykáznění. V ničem nezadají nej- lepšímu vojsku evropskému. Mobilisace provádi se přesně. Vojenská skladiště jsou v nejlepším pořádku. Totěž možno říci o námořnictvu. Z obojího poučení znalců věcí japonských vidno, že Rusko nikterak nesmí Japonsko pod- ceňovati a musí se připravovati na vojnu s ním velmi vážně. Spiknutí proti Koburgovi? Novosadská »Zastava« má tuto zprávu z Sofie: Mnoho bulharských důstojníků bylo po- zatýkáno v posádkových městech Bulharska. Vládní orgány praví, že se to stalo pro jich spiknuti proti knížeti Ferdinandovi. Naproti tomu

Japonec Fran M Chauvine Němec Angličan Ferdinand Francie Japon Japonsko Německo Rusko Sofie Bulharsko Zastava

24 article FEUILLETON.

FEUILLETON. U znamenitého slavisty Neslovana. (Vzpominka z Paříke. ) Kdo z českých vzdělanců neznal by jmén p. Louisa Legera? a kdo z našinců, zavítavších do Paříže, nezatoužil pozdraviti muže, jenž přečetných dílech — jak dí p. André Chéradame v předmluvě k výbornému dílu „Evropa a otázk rakouská“ — snaží se, aby správnější pojmy v Francii rozšířil o světě slovanském? „Ukazuje, že idea panslávská neohrožuje Habsburgů“a po čtyřicet let vyvraci zvolna, ale soustavně všechny předsudky, jež stavěly se ve Francii cestu myšlénce slovanské. Kdykoliv jsem zavítal v Paříži do tohoči onoho kroužku mladých, bystrých pracovníků. starajících se horlivě o poznání slovanského n- šeho světa (v němž dříme tolik síly pro budoue- nost), vždy jsem slýchal s úctou vyslovovati jméno p. Louisa Legera! Jak znamenitě působí jaké popularity požívá zde muž, tak úzce spo- jený i s naším českým světem, nechť svědčí ná- sledující příhoda. Letos v létě obědval jsem jed- noho dne ve staré restauraci pařížské v melan- cholickém Palais-Royalu; hovořil jsem s rodinou svojí ovšem po česku; hovor náš budil pozornost sousedů, podle všeho mladých manželů: mílé. švitorně černovlásky a sympatického, skromně vystupujícího muže. „Prosím, pane, kterým s lo- vanským jazykem hovoříte, smím-li se tázat?“ padla po chvíli otázka. A již jsme se dostali v plný proud konversace. Pan L..., důstojník francouzského vojska, chystá se na cestu po slo- vanském světě, poslouchá přednášky o ruském jazyku p. Louisa Legera na škole vojenské, s úctou hovoří o něm a jest všecek šťasten, že setkal se s někým, kdo p. Legera zná a je — Slovan. Jakou radost způsobil mi lístek, jenž ke konci srpna vložil mi malý „chasseur“ hotelu s zne de Valois o osmé hodině raaní skulinou do dveří! Poznal jsem hned na adrese chvatné písmo a fialový inkoust.

Neslovan Vzpominek Leger Chéradam Habsburg jít Valois Paříž Evropa Francie Paříke Slovan Palaisroyal

25 article

„Cher Monsieur, je viens de rentrer a Paris et je suis chez moi tou les lundis de 2 a 6 heures. Je serai charmé de voue voir. Váš upřímný 43 R. Boulainvilliers.“ Lístek byl ozdoben pěkným obrázkem če- ského kříže, jenž dosud tyčí se na paměť hrdin- ného skonu českého krále u Kreščaku a jenž byl péčí p. Legera i jiných vlastenců francouzskýeh a lucemburských opraven r. 1903. Maje tedy jistotu, že autor Světa slovanského jest opět v Paříži a že znova přijímá každý pondělek, vstoupil jsem záhy odpoledne v poslední den měsíce srpna do tramwaye u Louvru a po delší jízdě směrem k Trocadéru, Passy, Auteuil, vešel jsem posléze do příjemného, předměstsky idyli- ckého domu, uprostřed zahrady v ulici Boulain- villiers. Dům zamlklý, bílé žaluzie zataženy, všude klid... Byl jsem zaveden v přízemí do salonku — a cítil jsem se hned jako doma.

rentrer Paris R Boulainvilliers Auteuil Paříž Louvre Trocadér Passo Boulain

26 article

Ovanul mne jakoby český vzduch, ten staro- vlastenecký vzduch příbytků našich patriotů, to zvláštní starosvětské kouzlo, jímž na příklad dý- chala pracovna našeho Palackého a Riegra. Cosi vážného, důstojného — beze vší afektovanosti a theatrálnosti. Starý rodinný portrét, obrazy Čermákovy, fotografie Sokola (samého pana Legera!), ruské ikony, maloruské hračky. knihovna, přeplněná českými a slovanskými knihami a časopisy, alba, ruský samovar, po- hodlná křesla látek vybledajících — ovzduší „starého pána“. Do salonku vstoupil pan Leger a hned živě a jiskrně mne uvítal po česku: „A to je hezké, že jste přišel! Víte, já už ne- jsem mladík a nemohu odsud z bytu večer až do středu Paříže, do české restaurace, jako kdysi k Makovskému, abych slyšel český rozhovora poslechl si české písně, vyhrávané na kytaře. Teď hovořím česky málokdy, jen když někdo k mně přijde. Pojďte, příteli, zasedneme si k be- sedě a popijeme si vína turenneského, jaké píval

Palacký Riegr Čermákův Sokol Leger Makovský Paříž

27 article

Rabelnis! A budeme píti na zdraví Čechův a zlaté královské Prahy!“ Zasedli jsme v knihovně. Bylo v ní důvěrné pološero a přijemný chládek — venku žhave plálo slunce, vysušovalo trávu záhonův a při- palovalo poslední listy proschlých kaštanů, pod nimiž vykračoval si ochočený racek. Pan Leger záhy přivedl rozhovor na svůj vblíbený pomník na bojišti u Kreščaku. — Že to jistě v Čechách nemáte? vybízel živě a třepal v ruce pohledovým lístkem, vy- daným u Charlesa Bernhoefta v Lucemburku s obrázkem „kříže Jana Slepého, krále českého hraběte lucemburského, u Kreščaku“. Starobylý kříž byl postaven na kamenný, široký podstavec. s výklenkem obloukovým v čele, v němž napřič leží rytířský meč s českým lvem u rukojeti; tam jest vyryt nápis: „Tento kříž upomíná na hrdinný skon Jana Lucemburského, krále českého, jenž zemřel pro Francii dne 26. měsíce srpna 1346. U samé země pak, na nejdolejší kamenné desce podstavce jsou poslední známá slova krále Jana „Je vous requiers tres esp- cialement que vous me meniez si avant que je puisse ferir un cou d'epé e.

Rabelnis Čechův Leger Jan slepý Jan lucemburský Jan Čechy Lucemburk královský Praha

28 article

— Tato úprava starého českého kříže jes dílem p. Millevoye, arcbitekta z Amiensu, po- kračoval p. Leger; — máme ještě několik tisíe, jež vynesly sbírky, pořádané ve Francii a Lu- cemburku, a z těch zbuduje se důstojný pomník na bojišti českému králi. A Češi přece přijedou ke slavnosti? Jen bych rád věděl, zda snad ještě jsou na živu potomci některých pánů, kteří byli provázeli krále Jana do poslední smrtelné seče Pan Leger otevřel Journal des Savants z roku 1902 a předčítal mi hbitě úryvek svého článku „Podle Zíbrta, jenž odkazuje na český časopi Lumir (svazek osmý, z roku 1858), stránka 234) rod Ježka z Rožďálovic, syna Jindřicha Krušiny z Lichtenburka, není prý dosud vyhaslý. Němci ironicky (a snad i trochu závistivě) vyčítaji Francouzům ten zvlášť vyvinutý smysl pro slávu — gloire, tu plamennou snahu po he-

Čech Jan Leger Savant Zíbrt Ježek Krušina Lichtenburk Němec Francouz Amiens Francie

29 article L. Leger.

L. Leger. roickém činu, tu romantickou rytířskost, kterou milují poeti a nenávidí suší pedanti universit- ních německých katheder. Skon slepého krále Jana jest a bude Francouzům vždy skonem heroickým, „une fin héroique“ a to u Francouze vyváží mnoho. U málokterého národa kvete tk bohatá a tak poetická tradice slavných činů, vo- jenských i nevojenských, královských i nekrá- lovských, jako u národa francouzského. Hrdin- nému sergentu dostane se právě tak sochy jako ebrabrému a nadanému generálu. Český král Jan patří také do galerie hrdinných figur vlasti fran- couzské. Une gloire! Pan Louis Leger jako or- ganisátor sbírek na zbudování pomníku krále Jana u Kreščaku nezapře pravého Francouze. Jak ohnivě řečnil v únoru r. 1902 v hötelu na nábřeží Orsay, u přílomnosti neméně ohnivého presidenta municipální rady pařížské p. Dausseta a jak nadšeně vybízel k napravení nevděku, je- hož Francie se dopustila na králi, jenž z přátel- ství hrdinně skonal pro Franeii!

L Leger Jan Francouz Leger Kreščako Dausset Orsay Francie

30 article

— A již máme několik krásných uměle- ckých návrhů na pomník u Kreščaku, horlivě vykládal p. Loger a oči mu hrály sympatickým leskem .. Bibliotéka kouzelně vábí k sobě každéhc literáta. I jali jsme se prohlížeti namátkou ty legiony knih českých, polských, ruských, bul harských, starých i nových. — Vše se najde u bouquinistů na nábřežíel pařížských, jen musíte míti pokdy na toulán a nesmíte žádat knihu, kterou hledáte, hned .. Hle, tuto ruskou vzácnou knihu, jež by stála 100 rublů, nabyl jsem za 25 centimů ., . Po patřte, co jsem také jednou našel u bouquinisty To jistě nezná ani Jungmann! A p. Leger kladl mi do ruky knížku, šva bachem tištěnou: „Svatý Jan Nepomucký, Zlaty Agnusko, vytištěné v Praze, v Velké Karlove Kollegi v Impresy Laubanských dědicův, 1730. A pak zas jinou knížku: „Svědectví Prawdy, vy dané ku poctivosti města Plzně. Vytištěno Praze, 1671. — Dejte si pozor na mou knihovnu až ze

Kreščako Jungmann Leger Nepomucký Agnusko Praha Velká Karlov Kollegi Plzeň

31 article

mru, prohodil nenadále zádumčivě velký sla- vista A od knih obrátili jsme se k autografům. Mickiewiez, Hálek, Palacký, Rieger, Šafařík a jiní a jiníl. — Píši teď „Paměti slavofila“ a pročítám znova svou korrespondenci s Palackýma Riegrem. I podal mi p. Leger svazeček pěkně slože- ných, převzácných, nikde dosud nevydaných do- pisů, psaných drobným, pečlivým, pěstěným písmem našeho velikého dějepisce. Počal jsem tyto dopisy zimničně přebírati. A přečetl jsem aspoň chvatně jeden z nich: „19. března 1869. Mily Pane obdržel jsem konečně od Wás mně poslané brošurky. to jest swazek prwní časopisu Rlevue moderne. .. kteri bloudila byla na wenkowě neschopností lidí poštow- ních a .... prosím, abyste adresy jen francouz- ským a ne českým jazykem kladl, protože auřadowá naši powolnější býwají posloužiti Francouzům nežli Čechům. V tomto dopise píše Palacký o Češích, kteři za „cikány“ považováni jsou, a končí list for- mulí; „Wašnosti ctitel i sluha

Mickiewiez Hálek Palacká Rieger Šafařík Píš Palacká Riegr Leger Mil Pan Francouz Čecho Čech Cikán

32 article Fr. Palacký.“

Fr. Palacký.“ — Jen, prosím, přirovnejte ta dvě písma: Rieger a Palacký. Dva různé karaktery. Písm plné energie, písmo muže činu, rychle se roz- hodujícího státníka — a druhé pismo klidné. archivální, písmo účence, historika ! . . . Pracuji právě na zajímavé partii memoirů. Riegrova audience u cisaře Napoleona. Jest částečně mým dílem. Pamatuji se dobře na onen den, kdy Rieger přišel náhle, rozradostněn, ke mně zvolal: „Byl jsem přijat císařem Napoleonem! Ale nemohu se dopiditi francou zskéh znění onoho proslulého memoranda, podaného našemu císaři. Obdržel jsem ovšem od rodiny Riegrovy český text, ale v tomto případě, jak každý uzná, francouzský texi musí býti pro mne originálem. — A což archivy ministerstva zahraničních věcí? poznamenal jsem.

František Palacká Rieger Riegrův Napoleon