Ročník XXXXV.

V Praze, ve čtvrtek dne 10. srpna 1905.

Číslo 218.

Na ranní a odpol. Histy přodplácí pei v Praze v administraci a měsíe ns čtrrt lsta . . . . 6 K — s dvojí denáškou sa maěsle za čtnt leta . . . . 7 K 50h vo Elslkh: 2K 30h na měsíe . . Pošton: a měsí na dtvt leis . . . . 9 K a s dvojí zásilkou čt laa . . . ke s

Zameťte vlastní práh! »Holý politický trikl« zasmálse hrabě Julins Andrássy — když neústavní uherský ministr vnitra p. Kristoffy nedávno vůči dělnicke deputaci počal okázale horovat pro zavedení — všeobecnéh tajného hlasovacího právav Uhrách. A téhož názoru byla s Andrássyem též všechna soudná politická veřejnost i tehda, když vyšlehla pověst, že vláda Fejérvárova, zmocněna k tomu korunou, hodlá překvapiti sněm uherský již letošního podzimu předlohou nového demokratického řádu volebního, spučíva- jíeího na rovnosti všech občanův při volbě zá- stupeův národních. Nie, než holý strašák na spojenou opposi maďarskou, nic, než holý politický trik, kterým doufá vláda Fejérvárova způsobiti postracha zmatek v táboře opposičním — soudilose v Uhrách i mimo ně všude: »Neboť kdež pak by se Vídeň odhodlala po všem tom 38letém obětování většiny nemaďarských národností nad- vládě maďarské — vysáhnouti konečně k tak silné ráně proti hegemonii živlu maďarského, jakou by bylo zavedení vše- obecného hlasovacího práva v Úhrách dnes?!

Ještě dne 1. července t. r. nabízel Fe- jérváry spojené opposici »pronikavěj ší pěstování maďarštiny ve školách nemaďarských národností« za tím účelem, aby se poznenáhlu všechno uher- ské branné mužstvo naučilo ma- darsky, aby pak maďarština mohla býti vý- hradným plukovním jazykem v šech plukův uherských. Ještě před pěti nedě- lemi byla tedy státní moudrost vídeňská ochotna obětovati nemaďarské národnosti šmahem necitelně nejtužší maďarisaci. A najednou že by týž Fejérváry vážně a do opravdy pomýšlel na demokratisování volebního řádu, na opravu jeho tak radikální, aby znásilněné dosud ne- maďarské národnosti co možná ku platnosti přivedla a maďarský živel do pozadí zatlačila Najednou že by si Vídeň troufala vyhoditi nejen proti Košutoveům, ale proti všemu Maďarstvu touše všeobecného rovného práva hlasovaclho jímž by Slováci, Srbové, Rumuni, Sasíci Němci uheršti mohli v parlamentě uherském dosíci většiny rozhodující, již by smělá nad- vláda a svrchovanost Maďarstva nad nimi se shroutila jako kartová budka? Takovými »dvěma želízky v ohni« znával operovat — demonický Bismark, ale že by dnes bylo ve Vídni podobné bismarkovské trou- falosti vůči — Maďarům, o tom znalci veliee velmi pochybují. Zahrává se s ohněm, koketuje se s my- šlenkou všeobecného rovného volebního práva v největší tísni podobně asi jako s ní chtě překvapit a zastrašit německou opposici před svým pádem v Cislajtanii hrabě Taaffe však bůh uchovej, aby se to minilo do opravdy.

Nejde než o pouhé polekání opposice maďarské; jakmile by ona jen dost málo povolila, bude po všem! Strašák zmizi opět okamžitě do zá- suvek státních archivů. Vždyť ho již dnes po- oddaluje sám ten pan Kristofíy, který ho byl citoval — do pozadí pouhých studil. V roz- mluvě s redaktorem »Magyar Hirlapu« prote- stoval sice proti úsměšku Andrássyovu, že by šlo o pouhý politický trik, avšak spolu též opra- voval rozhodně zprávy časopisů, jakoby vláda Fejéváryova již letošního podzimu hodlala sněmu uherskému podati osnovu zákona o všeobecném právu hlasovacím. »To je nesprávné,« vykládal pan Kristoffy, »taková velká záleži tost nemůže býti vyřizena v době tak krátké. Velká ta věc vyžaduje ještě studla a připrav. Přikázal jsem ji ministeriálnímu radovi Nemethovi, chefu zá- konodárného odboru, aby ji studoval, a spolu jsem vyslal na studijní cesty, tajemník Petrovicse do Rakouska a do Německa tajemnika Hosnaye do Francie, Belgie a Italie. Já pro svou osobu učiním vše, abych pří- pravné práce přivedl ke konci a celý mate- riál zemi předložil. Mně jest všeobecné vo- lební právo velkou a svatou věcí. ..« končil pan ministr Kristoffy, který je tu dnes a zejtra kdes. Jsme žádostivi, co řeknou těmto »stu- dijním cestám« za všeobecným hlasova- cím právem — uherští sociální demokraté. Nej- více se jim asi zalibí, že poslal Kristoffy svého

tajemníka Petrovicse studovat volební řády do Rakouska! Tu jest přímo klassická půda přece pro poznání účinků spravedlivých, demo- kratických volebních řádů ! — Nevíme, poctí-li ministeriální sekretář vlády Fejérvárovy pan Petrovics na své studijní cestě také nás v Praze svou vzáenou návštěvou. Ne- bylo by mu na škodu, kdyby zavital do pražské sněmovny a tu se ponaučil, jak může v samém srdci Evropy, pod sluncem dvacátého století, do- morodý, vzdělaný a historický národ usedlý, ve vlasti své dvoutřetinnou většinou býti na sněmu svém majorisován tak, že nemá mezi 242 sněmovníky než 97 poslancův, tedy ani absolutní většinu, jak stejně jest stlačen do nehodné menšiny na sněmu mo- ravském, ač má v zemi tříčtvrtinnou většinu a jak je zubožen dokonce na sněmu slezském, kde nemá mezi 33 sněmovníky, než tři poslance své- Však i když prodli pan Petrovies na své studijní cestě pouze ve Vídni a prostudujes pouze složeni cislajtánského parla mentu, může odtud přinésti domů velice za- jímavý, ba vzácně skvostný materiál. V Cislajtanii, čitající 25,632 800 obyvatelů, žije dnes 15,494.285 Slovanů (= 60 pro cent), vedle 9,170.939 Němcův (36 procení) a 967.580 Romanův (4 procenta). Jak vypadá však zastupitelstvo této říše skládající se z pan ské a poslanecké sněmovny? Sněmovna panská čítá 214 členů. mezi nimiž je —172 Němeů, 23 Poláků, 8 Čecho a 1 Jihoslovan. Úhrnem tedy: 32 Slovanův — Němcův však pětkráte tolik! A jak vy- padá to v lidové, poslanecké sně- movně? Tu máme my Slované všeho všudy 177 poslancův (kromě 19 národně indi- ferentních konservativních velkostatkářů), Něme však (ač nečiní proti našim 60 procentům v řiš než menšinu 36procentní), maji 203 poslanee, Vlaši pak s Rumuny 23 poslance.

Vezme-li si maďarský badatel práci a bude-li se chtět dobádat, jak se podobný kumšt úžasný docili, aby bez »uherských voleb« nicméně tak ohromná většina slovanská byla přivedena v zastupitelstvu říšském do trvalé bezmocné menšiny? Pak nechť prostuduje důkladně ten Sehmerlingův důmyslný vynález o za- stoupení libovolně privilegov- ných zájmů, to monstrum nerovnost v právu volebním a tu famosn geometrii volebních okresů, vymě řenou všude na ujmu Slovanů a na prospěch Němců — i neodepře jí zajisté svého obdivu . Ba, věru těžko nepsati satyry, když čleme. kterak ve Vídni osnují plány na přemožení ne- bezpečí pýchy a zpupnosti hogemon maďarských tim, že chystají se oktrojovat Uhrám spravedlivý, na všeobecné rovnosti založený volební řádl A břevna ve vlastním oku panstvo nevidí? Zde v Cislajtanii byste chtěli nadále udržovat to haraburdí feudální, to svrchované bezpráví to monstrum křivdy, zvané Schmerlin govsko-Lasserovými volebním řády zdejšími pro sněmy zemské i poslaneckou sněmovnu rady říšské? Nežli se rozpřáhnete pometlem práva rovnosti přes Litavu, začněte, prosí me, jen dřive zametat před vlastním prahem. Hie Rhodus, hic salta! Zdejším neuherským národům oktrojujte všeobecné rovné volební právo do sněmů jejich zemakých a do po- slanecké sněmovny rady říšské. Zde učiňte předevší-m za do s spravedlnostia právu, ať 60%%, Slo- vanů rakouských obdrží ve společném parla- mentě svých náležitých 255 poslanců místo posavadních 177 a 36 Němců svých 153 místo nynějších 203.

Toho spravedlivého poměru docili se za- vedením všeobecného rovnéh práva hlasovaciho, při stejném vyme- zení volebních okresův (na 60.000 obyvatelo jeden poslanec říšský) — a při skrutiniu dbají- eím menšin dle methody o poměrném zastou- pení. Tím dnem pak, kde by Rakousko osvěžilo se ocelovou lázní spravedlivého rov- ného zastoupení všech svých ná- rodův: tím dnem byla by zasypána otrav ná propasť jeho běd a svárů vnitřních a ono by jako znovuzrozené procitlo z mdloby nynější k novému lepšímu životul Politické zprávy domáci. V Praze, 9. srpna. (Poláci o Polsk Ostravě.) Krakovská „Nowe Reforma“ vrae se ke svým steskům, že vláda se rozhodla český učitolský ústav zříditi právě v Polské Ostravě která má poměrně značné obyvatelstvo pol- ské. Zřízením učitelského ústavu dává se prý Čechům umělá (!) převaha nad tamním živlem polským a rozšiřena mimo to i třecí plocha mezi oběma slovanskými národnostmi na hranicích Slezska. „N. R.“ přeje prý všeho dobrého slo- vanským bratřím nad Vltavou, ale přes to ne- může jim odpustiti výtku, že právě na hrani- cích, ohrožených společným nám nepřítelem Němcem, nedbají polské državy tak, jako Poláci mají v úctě državu českou. („N. R.“ pa- trně nepokládá za Poláky osoby, skupené okolo fryštátské redakce „Glosu ludu šlaského o nichž by ovšem nemohla říci, že mají v úct državu českou. Pozn. red.) Krakovský list za. vírá svou stať projevem obavy, že Čechové bu dou nyní z Polské Ostravy ještě troufaleji vnikat do „državy polské“.

Na odůvodnění své obavy otiskuje dopis zaslaný mu z Těšínska, v němž pisatel zřízen českého ústavu učitelského v Polské Ostravě na- zývá události, kterou Poláci ani nemohou ná- ležitě oceniti. „Vláda v dorozumění s českým peslanci — praví písatel — zřizuje učitelský ústav český v Polské Ostravě, tedy v našem polském Slezsku. My zaplatím účty, které mají Čechové s Němeii Mýlil by se, kdo by se domníval, že Čechové v této věci utrpěli porážku. Naopak, domohli se teho, co chtěli. Misto poboček dostanou úplný ústav, kdežto my se musíme spokojiti s poboč- kami. Proto chápeme jieh radost a dle ní mě- říme svou škodu (!!). Jest to rána, namířená přímo proti nám!“ atd. Pisatel zavírá svůj dopis výčtem českých škol v obcích západotěšínských. kteréžto školy navštěvuje prý i mládež polská (synové haličských polských dělníků, pracují- cích v báních ostravských) a tyto české školy obdrží nyní nového mocného ochránce v českém učitelském ústavě.

Redakce „N. Reformy“ připojuje k tomute listu poznámku, s kterou rádi souhlasíme. Pravl že Poláci musejí proti Čechům na Těšínsku bo jovati toutéž zbraní, tedy — dle našeho soudu — školami. Výborně! Čím více polskýe škol, řízených uvědomělými Poláky učiteli bude na Těšínsku, tím více bude tamní polsk lid národně uvědomělý a tím snazší bude pal shoda česko-polská, neboť mezi uvědomě lým polským lidem nebude půdy pro ty štva nice a nemravně agitaee, které mezi ním pro vádí nyní fryštátský Triedl za peníze, jež i kra kovským Polákům jsou podezřelé! V Praze, 9. srpna. (Německá kultur opět v Celji zazářila.) Celští Němci po řádali nedávno Schubertovu slavnost, která skončila fiaskem. Slovinský časopis „Domo vina“ vylíčil slavnost dle pravdy a neodepřel si projeviti nad německou blamáží radost, což snad s jeho strany nebylo zcela křesťanské. Al konec konců „Domovina“ napsala jen čistou pravdu a ta ovšem celské Němce bodala do očí. Aby dokázali celským Slovincům, že umějí pořádati též kulturní oslavy, uspořádali v pondělí zastaveničko před slovinským „Národ- ním domem“, slovinskou tiskárnou a domem dra. Kukovce, v němž se nacházejí slovinské gymnasijní pobočky. Vyzvání k zastaveničku uveřejnila celská „Deutsche Wacht“, která sobotním čísle vyzvala Němce, aby se na Slo- vincích pomstili za články „Domoviny“. V ta- kových otázkách pomáhá prý jedině svépomoc „Vám celským Němcům — psala „D. Wacht“ — nezbývá nie jiného, než abyste povslali proti svým hanobcům a pomohli si sami.

Vyzvání, jež nebylo okresním hejtmanstvín skonfiskováno, padlo ovšem na úrodnou půdu V ponděli večer přitáhl před „Národní dům“ zá stup asi 150 Němců a řval „Pereat!“ „Abcúk!“ „Nieder mit den Windischen!“ Na žádost Slo vinců přišla konečně policie a požádala Němce aby odešli od „Národního domu“. Odešli sku- točně, ale ne domů, nýbrž ke slovinské tiskárně. v níž se tiskne „Domovina“. Proti tiskárně stav se nová dívčí škola; stavební materiál hodil se rozjařeným Němcům, kteří počali kamením bembardovati budovu tiskárny. Pevné okenice však ochránily budovu před značnější škodou. Vidouce, že tiskárny nedobudou, Němci, opa- třeni kamením, vrátili se k „Národnímu domu“ a za ohlušujícího pokřiku vymlátili veliká okna v budově. Kameny zvící dětské hlavy, litály a do druhého patra. Když nositele kultury vyko nali své poslání u „Národního domu“, odebral se ještě k budově slovinských gymnasijních po boček a tam si ulevili nadávkami, jež na konec splynuly v nezbytnou při všech německých kul- turních oslavách „Wacht am Rhein!“ Pozoruhodno jest, že si celští Němci po- nechali pořádání této slavnosti až na dobu, kdy posádka odtáhla z města do letního ležení také okresní hejtman je na dovolené. Městská policie dbala, jak obyčejně, všemožně, aby se demonstrantům neublížilo. Událost celská do- stane se svým časem, jak nepochybujeme, i na říšskou radu a bude zajímavo slyšeti pak z úst zástupce vlády Gautschovy, jak se celští ně- mečtí surovci v úřadních referátech znenáhla změní v nevinné beránky, kdežto útočníky se ukážou, jak se opět rozumí samo sebou — Slo- vinci. Proto žijeme ve státě, jehož základem jest — spravedlnost.

Z Pešti, 9. srpna. (Pověsti o blí z ke změně situace.) Dle zprávy „Mag. Esti lapu“ děje se už celý týden vyjednávání mez Peští, Karlov. Vary a Išlem a výsledkem jednání bude prý rozhodná změna situace, jež nastane ještě do konce tohoto měsíce. Jakýsi důvěrník vlády vyjednává prý s koalicí a z vy- jednávání toho vzešlo prý memorandum, jež bar. Fejérváry v ponděli zaslal kabinetní kance- láři do Išlu. Memorandum to má se státi zá- kladem ústavního rozřešení krise, při němž ovšem o maďarském velení nebude řeči. Zdaří- se tento pokus, bude prý ministerským před- sedou jmenován hr. Jul. Andrássy nebo baron Banffy. Zaznamenáváme tuto zprávu jen jako po věst, věříce více starším zprávám, že v řešen uherské krise nestane se nic vážnějšího do polo- viny září. Pověsti o brzkém odstoupení mini stra orby Györgye vyvracejí se jako bz důvodná smyšlenka. Z Inšpruku, 8. srpna. (Otázka místo- držitelská.) „Tirol. Tagbl.“ sděluje, že ty- relský sněm nebude svolán na podzim, poněvadž není naděje, že by mohl býti dělným, dokud ne- bude definitivně vyřízena otázka vlašské univer- sity a nebude vyhověno požadavku tyrolských Němeů, aby místodržitel bar. Schwartze- nau byl odvolán, jako byl na rozkaz slezských Němců odvolán hr. Jos. Thun z Opavy. Změna v místodržitelství inšpruském nastane prý po císařově cestě do Tyrol, a sice současně s obsa- zením presidentského úřadu ve Slezsku. Ná- stupcem Schwartzenauovým jmenuje se buď ny- nější kraňský zemský president bar. Hein. nebo hornorákouský bar. Handel, s nímž by si bar. Schwartzenau vyměnil místo.

Politické zprávy zahraničné.

V Praze, 9. srpna.

Válečné přípravy německé. Pařížská »Patrie« sděluje z Met: Pře ujišťování diplomatů jest jisto, že Němci po kračují zimničně ve zbrojení na hranici fran eouzské i nahrazují nyní zvláště hrubé dělo střelectvo tvrzl »Kaiserin«, » Kronprinz« a »HMae seler« lodními děly nového modelu mnohem značnějšího dostřelu. Tři tvrze též položeny jsou přímo proti branici francouzské a ovládaj blízké francouzské trati železniční zvláště z Paguy do Nancy. Spojení mezi Nancy a Verdunem mohli by Němci díky těmto dělům dalekonos- ným velice ztížiti. Od týdne dojiždějí sem každé noci dva zvláštní vlaky, vozící nová děla s pro- jektily, nabitými novou třaskavinou necbyčejné prý síly. Při pracích těch byl ve tvrzi »Kaise- rin« jeden voják, spustiv neopatrnosti výbueh jedné miny, usmrcen; tělo bylo strašně zoha- veno a hlava od něho utržena. Soudí se,že toto nové vyzbrojování tvrzí bude hotovo do konce září, tudiž před zahájením marocké kon- ference. Také ze Špandova sděluje »Patrie«, žeta mější vojenské dílny pruské rozmnožily značně personál svůj. Vyrábějí právě nový materiá dělostřelecký, který z většiny má býti do roka hotov. Sděluje se též nově najímaným dělníkům odborným, že práce jejich nepotrvá déle roku K návštěvě francouzského loďfstva v Anglii. Pařížské listy pojednávají celkem sympa tieky o návštěvě loďstva v Portsmouthu a stav celkem do popředí pokojný ráz její. Někter

V úrobném prodejit uni čísl5 ot3olě . . . za S sdptlélní . . . za 2 k Vě nlišlkích na venkově razní čhla. . . . . . . . 10h oěpolodnr . . . . . . . . 3h Inserá t plati se hotové napřed. Přečplaceni a Instrty příjíná sdnini- strace v Marlantké ulici č.3. Tam nacházelí aa t4k redakee tiskárna a eapedien „Národních Listu“ Rakopísy so novracejl.

listy radikální ovšem nemohou si odepříti, aby v úžasném sebeklamu dohodu s Anglií stavěly na stejnou cenu spolku s Ruskem, ano, aby tento přímo snižovalz. Oproti tomu nacionali- stický »Eelair« ostře píše proti Anglii i varuje před perfidním Albionem. Rěpublique Francaise přeje si, aby na příští schůzi krále anglického s císařem německým bylo zmírněno i rozladění mezi Německem a Francií. List žádá, aby Francie prováděla odhodlaně politiku »sbírání sil svých«. — »Pelit Parisien« opakuje, že fran- couzsko-anglická dohoda nečelí proti nikomu. — »Rappel« soudí, že upevnění přátelských styků jest nutně, aby byla zabezpečena evropská rov- nováha a aby odstranilo se všeliké nebezpečí vojny. Tísk anglický vyplňuje sloupce zprávami o slavnostech portsmouthských, ale na přípitek krále Eduarda VII. nepřipojuje dosud žádných komentářů. Snad se mu v nadějích přepjalých, kladených do shody anglo-francouzské, zdá sku- tečně poněkud — střízlivým. »Červený smích« ve vojsku německém. Vojso německé nevytáhlo ještě proti ne- příteli a neopakují se tudíž případy z r. 1870 až 1871, kdy — o tehdejším vojsku francouz- ském ani nemluvě — sta vojáků padalo vyčer- páním sil nepřetržitými celodenními a celonočními pochody za nejvělších veder bez pokrmu a často i bez krůpěje vody. Nieméně i statistika míru jest hojná na připady bezohlednosti vůči obča- nům v uniformě. Tak sděluje se dnes, že při pouhém plukovním evičení 176. pěšího pluku v Toruni šest vojáků bylo stiženo úpalem slu- nečním. Jeden voják byl následkem útrap pro- žitých zachvácen šilenstvím.

K otázce assanace, zejmena na

Smíchově píše se nám z kruhů odborný ch: Majitel značného závodu průmyslového a vzorně spravovaného menšího velkostatku v kraji královéhra- deckém požádal mne o sprostředkování koupě nově vystaveného domu v Praze, protože zamýšlí násled- kem častých živelních pohrom, jež se v posledních létech tak zhusta v celé hrůze dostavují a rolnictv na mizinu přivádějí, statek svůj prodati, a za stržený obnos dům zakoupiti. I počal jsem se náhodou orientovali v příčině budov bloku čís. IV. na Smíchově, jenž se mně za- mlouval velmi příznivou polohou svou na obvodu města a v bezprostředním sousedství sadů, jež arcit čekají teprve na svou moderní úpravu — dále u sa- mého nábřeží a blíže ostrovů primatorského a stře- leckého atd. Tu čeli jsem zprávu v »Národních Listech« ze dne 10. července t. r. s nadpisem »Zajímavý příspěvek ku provádění assanace na Smíchově.« Jsem též od řemesla a vždy mne řešení assa- nace i se stanoviska technického a zdravotního, jakož i z příčin zachování budov a památek rázu starožit- ného velice zajímalo. Proto byl jsem obsahem zprávy uvedené velmi nemile překvapen, zvláště s ohledem na neočekávané usnesení obecního zastupitelství a okresního výboru smíchovského v přičině novostavby p. slav. Nedvěda, což mne tak rozladilo, že jsem vyjednávání stran za- koupení domu ve skupině jmenované ani nezahajil.

Komu by také napadlo, že by se mohla parce- lace stavebního bloku, dávno již schválená, doda- tečně beze všcho dalšího komissionálního jednání bez vědomí a souhlasu nejbližších zájemniků a na škodu jejich — a výhradně jen na prospěch jedno- tlivce podstatně změniti, když již šest domů bloku toho stojí, a pět z nich jest delší dobu obydleno ! — K vůli zajímavosti snažil jsem se nabýti v zá- ležitosli řečené bližší spolehlivé informace, jež mně také s veškerou ochotou od sousedních majetníků realit byly poskylnuly. I znění protokolu při komisi, sepsaného ze dne 20. dubna t. r., rovněž i polohopisný plán projektované novostavby a celého bloku byly mně laskavě k na- hlédnutí a posouzení předloženy. Již první pohled na plán ten musí každého ne- stranného odborníka zaraziti. Takovým tedy způsobem měla by se assan ce prováděli, a to za souhlasu a intervence úřadů autonomních Vždyť mimo citovanou čásť II. 8 8. ř. stav. dlužno též zřelel bráti na § 65., dle kterého totiž dvory u domů musi býti tak pr- stranné, aby přiléhajícím místnostem se zřetelem na výšku budovy poskyto- valy dostatečného, pokud možná pří- mého světla a vzduchu. Poukazujeli se v zamitnuli protestu interessenlů proti novostavbě uvedené na to, že místo předepsa- ných 15% vykazuje projekt p. Nedvěda přes 36% plochy nezastavené, vypadá věc spíše jako ironie, ale nikoliv jako vážný důvod pro zmíněné, takřka provokativní usnosení. Neb zde nepomůže ani 15% ani 36% nezasta- vené plochy; zde se musí vzíti zfetel n soubor všech závažných okolností poměrů.

FEUILLETON. O věčném míru. Z historie myšlenky podává dr. Karel Veselík. Věhlasný filosof kralovecký Immanucl Kant nebyl nevšímavý k událostem politickým. Válka Pruska s republikou francouzskou neměla na počátku sdílného ohlasu v zemi a jakkoli nebylo pravé porážky na bojišti, válečné sbory něme- cké přece neklidily slávy. Pronikalo stále moc- něji přání, aby skončen byl neblahý boj. Tak došlo na mír Pruska s Republikou dne 5. dubna 1795. Prusko odsloupilo od koalice proti Francii, tajnými pak články smírné smlouvy ujednán spolek prusko-francouzský. Někteř státníci, sjednávajice mír, oddávali se naději, že tím podnět se dává k míru obecnému pro celé Německo. Nebyl ani malý počet vzdělanců, kteří tušili, že takový mír nikterak není důstojný národa německého, že se jím nezabezpečuje mír trvalý. Mnoho letáků, v té době vydaných, svědčí o pohnutí myslí. Stařičký Kant podal též svůj názor o věei ve zvláštní brožuře. (Zum ewigen Frieden, vyd r. 1795 v Královei.) Spis veleben jako mistrov- ský, v němž důkladnost a hloubka myšlenok pojila se s jasností výkladu a ušlechtilostí smý- šlení. Kant zde vyvodil důsledky ze své prakti cké filosofie o právu a státě. Vyložil zde zlom- kovitě, co chtěl zevrubnéji prokázati ve velkém spise o politice, k němuž však již nedospěl Sirší obecenstvo arci čekalo „praktičtější“ ná vrhy k zajištění věčného míru a bylo spisem Kantovým spíše zklamáno.

Kant uvádí praeliminárné články k věč- nému míru mezi státy. Myšlenky, zde vyjádřené zdály se svou dobou dost smělými. Mnohé jsou platny podnes, jiné arci na zkušenosti dnešn doby zněji dost diletantsky. 1. Žádný min nebudiž platným, jenž byl uzavřen s tajnou vý- hradou látky k budoucí válce. Takový mír je pouhé příměří, nikoli skutečný mír neb dokonce věčný. — 2. Žádný samostatný stát (velký neb malý) ať nemůže býti získán jiným státem,at dědictvím, výměnou, koupi neb darováním. Stát není vlastnictví, nýbrž společnost lidí, ve které nikdo jiný neporoučí. Jej přivtěliti jinému, není než zničiti existenci jeho. Nesrovnává se s ideou původní smlouvy, bez níž nelze si mysliti práva nad národem. Totéž jest, pronajme-li se vojsko státu jiného proti nepříteli, jenž není oběma státům společný. Poddaní utracují se při tom jako nějaké věci, s nimiž lze zacházeti dle li- bosti. — 3. Nechť stálá vojska časem nadobro vezmou za své! Ohrožují neustále válkou, vše opatřují, aby k ní bylo připraveno. Něco jiného jest, evičí-li se občané dobrovolně, periodicky ve zbraních, aby zabezpečili vlast proti cizíniu

útoku. Právě tak by nashromážděný poklad vá- lečný jinými státy považován býti mohl za vy- hrůžku a nutkal je předojíti možnému útoku branně. — 4. Žádné státní dluhy nechť se ne- dějí ve příčině zevních sporů státních. Jak ne- závadným je státní dluh v hospodářství země. tak nebezpečný bývá v odporu jedné moci prot druhé. Snadnost věsti válku, spojená s náklon- ností mocnářů, vrozenou asi přirozenosti lidské bývá velkou překážkou věčného míru. — 5. Žád- ný stát nevměsuj se násilně v ústavu a vládu jiného státu. — 6. Žádný stát nedovoluj si v válce s druhým takových prostředků, jaké poru- šují obapolnou důvěru, jako: zřízení úkladná, travičství, rušení kapitulace, svádění ke zradě v táboře odpůrném a pod. nectné prostředky lsti válečné. Nezbude-li ještě za války důvěra ve smýšlení protivníka, nebude snadno uzavříti min a nepřátelství zvrhne se v boj zahlazovací. P takovém dal by se ovšem věčný mír sjednati. leč jen jako mír na hřbitově všeho lidstva. Ne lze takového boje připustiti, aniž užívání pro- středků, které k němu vedou

Ve 2. oddile spisu Kant uvádí definitivné články ke stanovení věčného míru. Stav míru mezi lidmi není přirozený. Třeba jej teprv za- ložiti a to trvale. Kant žádá: 1. článek, aby občanská ústava v každém státě byla republikánská. Ta jediná závisí na principech svobody, jest podminěna zásadam závislosti všech členů státu na společných zá- konech a rovnosti všech. Ústava jakoby tryskal z čistého zdroje pojmu práva. V republikánském státě zřídka dochází na vedení války. Její sví zele stíhají občany samy. 2. Právo mezinárodní budiž založeno na fe- deralismu svobodných států. Válkou státy oby- čejně vyhledávají svého práva, avšak vítězstvím jedné strany nebývá vždy právo rozhodnuto. Mir zakončuje sice válku, ale nikdy stav vá- lečný, s podněty k nové válee. Třeba proto zří diti zvláštní jednotu míru, na rozdil o smlouvy míru. Tato hledí skončiti toliko jednu válku, ona pak všechny války pro vždy. 3. Právo světoobčanské budiž omezeno podmínkami všeobecného pohostinství, t. j. prá- va každého cizince, na půdě druhého nezakou- šeti protivenství, pokud se klidně chová. Možno též cizince odkázati, nehrozí-li mu tím záhuba. Proti snahám kolonisačním obrací se Kan v náslodujícím passu „Jak nespravedlivě vedly si umravněně státy našeho dílu světa, vyhledávajíce cizích zemí a národů! Objevené nové země měly za volný majetek, domorodce pokládaly za nic. Aby se zamezily smutné následky takových výboj- ných návštěv, jest třebe „práva světoobčan ského“ jako nutného doplňku státního a národ- ního práva za základ k miru věčnému . .

V dodatcích Kant pojednává o zajištění věčného míru. Shledává záruku ve veliké uměl- kyni, přírodě, z jejíhož mechanického dění vysvítá patrná účelnost. Idea práva mezinárod- ního předpokládá odloučení mnohých, na sobě nezávislých států. Mocná příroda má mocné pro- středky, aby národové se nesmísili a setrvali v odluce: různost jazykův a náboženství. Růz- nest sice chová v sobě náchylnost k zášti, pod- něty k válce, avšak vede lidi přece pomocí osvěty k většímu souhlasu o zásadách. Ve 2. do- datku Kant promlouvá o „tajném čiánku“ věč- ného míru. „Maximy filosofů o podmínkách možnosti veřejného míu buďtež v úvahu brány na straně států, k válce ustrojených.“ Není tím míněno, aby stát měl přednost dáti zásadám filosofa před výroky právnika (zástupce státní moci), nýbrž aby se filosofovi popřál jen slachu. Aby krá- lové filosofovali aneb filosofové královali, není si ani přáti, protože vědomi moci nezbytně kazí velné usuzování rozumu. V přídavku Kant ještě řeší s filosofického hlediska otázku o po-něru morálky ku politice. Objektivně není mezi oběma sporu. Spor trvá v sobecké náklonnosti lidí. Půjde-li lidstvo z vznešeným úkolem ke stavu veřejnéhe práva, pospěje tím spolu stále rychleji ke konečné meté věčného míru.