1
masthead
Ročník XXXXIII.
2
masthead
V Praze, v pátek dne 13. listopadu 1903.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Histy
předplácí sei
v Praze v administrnei
za naěsíe
nkětrrt lets . . . . 6 K —
s dvojí donáškou
na něs
nnt leta . . . : 7 k 5
ve alislkách: „ K sob
na nžnske
Pošfou:
n čtert lela . . . . 9 K 60
s dvojí zšeilkou
za měsi
:::ke
za čtvrt lota
Praha
5
article
Jak Všeněmci ospravedlňují svou ol-
strukci na sněmu českém
Jak Všeněmci ospravedlňují svou ol-
strukci na sněmu českém
Konečně, po uzavření sněmu královstv
českého pociťují všeněmečtí poslanci toho po
třebu, aby voličům svým nějakými důvody své
voli a vzpouru svou vysvětlili. Probeřme na-
schvál ten všeněmecký manifest větu za větou
ať se opět jednou vidí, jakými zbraněm
kalými protivníci naši za svou věc u nás bojují
Proč tedy zmařili zasedání sněmu českého
obstrukel?
Mohlo by se myslit, že na prvním míst
uvedou tu — kůži Tasehkových »česíných
měšťanův«, o kterou přece výslovně strhli svůj
obstrukční boj. — Ale div divoucí! V celém
manifestě Všeněmeů není o tom volebním právu
čestných měšťanů německých — ani zminky
vicel Snad se naposled p. Wolf nezačíná za
tuto čistou pohnutku své obstrukce stydět?
Těšilo by nás, kdyby jen ihned neutíkal se
k celé spoustě lží jiných a ještě horších.
»Sáhli jsme k obstrukci«, vykládají všeněmečti
gentlemani, »abychom konečně položili meze
násilí českofeudální většiny! Nechceme
záviseti na milosti a nemilosti této většiny !« —
Násilí, milost — nemilost — nedá si ovšem
nikdo rád libit, ale v čem záleží vlastně to
hrozné násilí, jež se děje od českofeudální vět-
šiny na sněmu Němcům? Slyšme jeho popis
»Nechceme trpěti déle«, horli všeněmecký mani-
fest: »aby zemské úřady byly osazovány s koro
výhradně Čechy (I). Němci však, poně-
vadž českého jazyka mocni nejsou,
aby byli z nich vylučováni; aby české
nápisy na úřadních budovách v německých
okresích byly vyvěšovány a naše německá místní
jména byla počesku znetvořována. « (ul)
Tasehkový
Wolf
Němec
Čechy
6
article
Nuž, za prvé: není zhola žádná
pravda, že by zemské úřady v královstv
českém byly »skoro výhradně« osazovány Če-
chy; pouhý pohled na stav úřadnietva zemského
to dotvrdí. Při uchazečích o místa nehledí se
v zemské správě na jich národní původ, n
jich mateřskou řeč, nýbrž výhradně na jieh
způsobilost, k níž ovšem v zemi obydlené
4 milliony Čechů a 2 milliony Němců náleží.
aby zemský úřadník byl rovně mocen v slově
i písmě obou jazyků zemských. Který
Němec nechce se naučit česky, ten ovšem ne
může činiti nároků na úřadnické místo u vý
boru zemského; ale totéž platí navzájem pro
Čecha, který by neuměl německy. Toť bychom
mohli my pak ještě větším právem si slýskat,
proč jsou Češi vylučováni z úřadů zemských,
když německého jazyka mocni nejsou ? Můžeme-l
sobě my toho dát libit, ač jsme většinou v zemi,
mohou si to dát páni Němci také libit: nejsou
o nie více k obrazu božímu stvoření nežli my. Aty
»české nápisy« na úřadních budovách zemských
ve zněmčených krajích Čech ! Proč medle zamlčuj
Wolfiáni, že vedle nich, ba před nimi jso
též nápisy německé? Poněvadž vědí.
kdyby řekli pravdu, že nechtějí vedle němčiny
dopřáti českému jazyku ani místečka, že nevzbudi
by u Němců pravdy neznalých toho dojmu
účinku, jako když perfidně je uvedou v omyl.
jakoby zemský výbor na budovy zemské v kra-
jich zněmčených dával nápisy pouze české
zapovídal německé. Stejně má se s tím »zne-
tvořováním německých jmen«. Dlužno čísti
Zemská správa uvádi vedle německých
jmen na stanicích též správná, lidu známá.
starobylá česká jména těch kterých měs
a míst — což velice popuzuje všeněmecké ger-
manisátory, kteří by nejraději celé Čechy pře-
křüili na samě německé »sehlagy« a »hany«.
Čecho
Němec
Čech
Ata
Čechy
7
article
Sami zpotvořili a zkomolil i nám ji
Sami zpotvořili a zkomolil i nám ji
nesčíslně starých českých jmen zdejších obcí,
měst i hor v germanisující své snaze až bůh
brání, a nyní by ti hakatisté chtěli nás dot
pece strkat ! —
Další »násilí« naše vůči německému
lidu Všeněmci ku podivu dosti nesměle a opa
trně jen naznačují. Pravíť ve svém provolání
»Musíme žádat, aby dle větší bern
poplatnosti Němců v zemi by
také rozvržen rozpočel, zejmena pak
aby spravedlivěji rozděleny byly s ub
vence na cesty vodní, regulače řek, melioraee
a jiné práce kulfurně technické, též pak aby z
peněz povolených k úlevě nouze byl německým
krajinám dle škody úřadně zjištěné naprosto
zajištěn poměrný podíl. Naléhati budeme
také na to, aby předloha o státní pomo
k úlevě nouze položena byla na jednac
pořad sněmu zemského.«
Jak vidět, neopovažují se ani Wolflián
přímo tvrdit, že by »českpfeudální« vět
šina sněmu Němce v Čechách kdy byla finančně
ošidila a zkrátila, však perfidně touží přece
jen, aby byly na budoueně »vzhledem n
větší poplatnost Němcův (I!) v Če
chách subvence na cesty, řeky a meliorace
jakož i podpory v nouzi, způsobené Mživelními
pohromami — »spravedlivěji« rozdělovány ! —
Abychom se tak dali do počitání, mnoho-li
během těch 40 let dostalo se na velikých
podporách a darech zemských Němeům
mnoho-li národu našemu ! Leč důležitějším vidí
se nám sprovoditi již se světa tu moderní
bohomrzkou lež všeněmeckých
německo-nacionálních chlubičův,
kteří ve směšném chauvinismu svém rádí by
namluvili světu, že prý Němci v Čechách plate
66 procent, my Čechové však prý sotva 34
procent všech daní přímých i nepřímých.
Němec
Němcův
Čecho
Wolflián
Čechy
8
article
A co zatím zjišťuje úřadní stati-
stika? Výkazy c. k. ústřední statistické komise
o výnosu daní v Čechách za lonského roku
(1902) dávají německým těm kejklířům a pře-
krueovačům pravdy následující lapidární od-
pověd;
120 ryze českých okresův
venkovských odvedlo na da-
22,629.781 K
ních přímých . . .
Praha s předměstími . . . 19,954. 229
21 smišených okresů . . 6,740 038
79 zněmčených okresů však . 20,501. 647
I když Němcům připočteme v oněch smí-
šených okresích k dobru plnou polovinu
odvedených tam daní (tedy 3,740 038), v Praze
pak plnou pětinu (tedy 3,990.845) neplati Němci
v Čechách přímých daní než 28,232 530
t. j. 40 procent, my Čechové však 41,811 074
čili 60 procent. A jak je to s výnosem dan
nepřímých, čili daní ze spotřeby, cel
kolků a poplatků? Výnos daní těch obnáš
v uvedených
120 českých okresech . . 165,213.239
v Praze a předměstích . . . 24,480 351
ve smíšených 21 okresech . . 7,057.041
a v německých okresích . 77,117,195
Dle hořejšího kliče zaplalili tedy Němei
v Čechách nepřímých daní v loni nejvýše
83,093.700 K, čili něco málo nad 33 procent,
my Čechové ale za to 167,661.270, čili bez
mála 67 procent.
Při součtu veškerých daní (přímých i ne-
přímých) připadá na nás tiha 65.3 procent, n
Němce však toliko 34 procent. Dle tohot
poměru a klíče zajisté vždy byl v rozpočtu
zemském co nejspravedlivěji Němeům
vyměřován jejich podíl, i jest křivdou a po-
mluvou bídnou, štve-li se lid německý v Če-
chách falešnými výpočty, jako by ons
Němec
Čecho
Čechy
Praha
9
article
dřel na nás a platil za nás a my ho na sněmu
za vše nespravedlivě šidili a zkracovali. —
Na závěrečnou ignorantskou polemiku Wol
flánů proti historickému státnímu právu tohoto
království a zemi koruny české odpovídati ne-
hodláme. S lidmi, kteří mají takové znalost
dějin, že jim jest český stát v dějinách »pouhou
bájí«, kteří ale za to blábolí o historickém státu
ašském a chebském — s lidmi takovými věru
škoda každého slova v oboru státního práva
dějin českých. Tu stači prostá odpověď, že nikd
se nebude pana Wolfa neb Schönerera ptát,
uznáváli právo zemí koruny české na samo
statnost státní a ústavní či popírálli je do zá-
kladův svým pouhým: »Neznám ho !« aneb
»Mám je za pouhou báji.«
Wolf
10
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 12. listopadu. (Nový polsk
hlas o českém programu.) Konserva-
tivné orgány polského kola otiskly dosti obšírný
výtah z nedělního provolání spojených českých
stran a jich programu, většinou však bez po-
známek. Krakovský „Czas“ poznamenal jen dle
„N. Fr. Presse“, že účelem spojení jest v prv
řadě čeliti radikálným frakcím českým a že pro-
gram teprve v druhé řadě má význam politický-
Neodvislé listy polské přisuzují však česko
koalici a jejímu programu význam po výtce po-
litický a vyzývají delegaci polskou, aby bez me-
škání následovala politiků českých a sformulo-
vala požadavky národa polského. K citovaným
již polským listům připojujeme další hlas nového
krakovského denníku „Nowiny dla wszystkich“
Předeslav, jak maďarská opposice vede houžev-
natý, důsledný boj za národní práva, přiznává
jmenovaný list, že boj podobný vede se i v par-
lamentě rakouském, avšak nedůsledně hlavně
vinou Poláků, kteří v rozhodný okamžik ustou-
pili do týlu, zanechavše v bojovné linii jen Čechy
s některými malými slovanskými skupinami.
„Na epochu reforem — píše list dále — která
započala v Uhrách, ozvali se nejprvé Čechové.
Jich hlavní strany sloučily se ke společné práci.
Nowina
Polák
Čecho
Praha
Uhry
11
article
Ve svém prohlášení domáhají se jen toho, co jin
náleží podle dějin, práva i povahy věci. Žádaj
za rovnoprávnost českého národa a jazyka v
věcech občanských i vojenských, opravu volební.
sloučení zemí koruny české a federační zřízen
Rakouska. Každý Polák musíten ma ni-
fest podepsati. Země vložila polskému
kolu již do kolébky program: rovnoprávnost ná-
rodů, federační zřízení historicky-národních sku-
pin... Program manifestu českého shoduje se
úplně s programem naším. Poněvadž však polské
kolo ve Vídní inieiativy se neujme, berou ji ve
své ruce Češi. Povinnosti polskéh
kola bude tedy činnost jejich pod-
porovati. Jakých prostředků se Čechové
uchopí, to bude záležeti od okolnosti. Dle jich
provolání možno připustit, že neustoupí ani pře
prostředky nejostřejšími. Započala tedy nová
doba národně-politických zápasů v Rakousku.
doba válek historiekých. Vítězství, úspěchu úpl-
ného ihned nadíti se ovšem nemožno. Každé
právo dobývá se jen těžkou, dlouhou válkou.
I Maďaři mají ještě daleko do úplného vítězství.
Ale důležité jest to, že počíná nová, vážná fase
tohoto historického zápasu. Než dojde na hlavn
bitvu, nutno se snažiti o úspěchy v drobných po
týčkách a hubiti nepřílele bez usťání. Prote
voláme Čechům „Na zdar!“ a těšíme se, že za
hráli budíček.
Z Pešti, 11. listopadu. (IIr. Tisza a ná
rodnosti.) Novosadský „Branik“ píše o ná
rodnostním programu nového uherského mini
sterského předsedy: „Můžeme upřímně vyznati
že jsme od mladého hr. Štěp. Tiszy, jehož po-
kládají za člověka rozvážného, očekávali jin
Polák
Čech
Čecho
Maďar
Branik
Štěp
Tisza
Rakousko
Vídeň
Pešť
Tisza
12
article
osvědčení o národnostní otázce. Vypravuje se
o něm, že je člověk oblíbený u dvora. Jsme však
přesvědčeni, že vídeňské směrodatné kruhy ne-
mohou souhlasiti s tou národnostní politikou.
kterou hr. Tisza přijal do svého programu. Tím,
co pravil o národnostních „agitátorech“, hr.
Tisza opětoval jen starou, banální frázi. Vše, e
mluvil o nemaďarských národnostech, je stará
píseň. Nemaďarské národnosti naleznou však
útěchu v tom, že jako přežily režim Kolomana
Tiszy, přečkají také novou éru Štěpána Tiszy.
Tisza
Koloman Tisza
Štěpán Tisza
13
article
Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně.
V Bulharsku jako v Turecku.
Teprve nyní lze podati celkový obraz voleh
do bulharského národního sobrání, vykonaných
dne 1. t. m. Dosud byly známy pouze jednotlivé
episody.
Celkový obraz kreslí Bulhar K. Popov ná
sledovně:
V Staré Záhoře bylo den před volbami v -
bubnováno, že každý volič, který se při volb
vytasí s kandidátní listinou opposice, bude ihnec
zatčen a odevzdán soudu
V' Tatar-Pazardžiku byli vůdcové opposič
ných frakcí zatčeni a stoupencům jich volebn
lístky zadrženy. Když se o ně přihlásili, dostal
za odpověď: „Jděte si pro ně do Ruska!“
V Leskovci vládní klackáři, ozbrojení obušky
a revolvery, přepadli opposičné voliče a ná-
silím jim odebrali volební lístky a zničili je.
Ve vsi Gališi orechovského újezdu klackář
zmocnili se duchovního Savova, když po mš
opouštěl chrám, a strašně ho zbili.
Bulhar
K Popov
Tatar
Savův
Bulharsko
Turecko
Rusko
Leskovec
14
article
Město Plevno bylo krutě potrestáno za to
že loni, o šipeckých slavnostech, slavně uvítal
ruské hosty, hrdiny války za osvobození Bulhar
ska. Terror v tomto rusofilském městě převýši
všecko očekávání samých stambulovců. Mez
jiným plukovník Janakiov, zapřisáhlý nepříte
Rusů, velitel plevenské posádky, postavil se na
veřejné náměstí a nadával Rusku nejhrubším
slovy. O násilích, v Plevně spáchaných, bylc
v tomto listě již psáno.
V den voleb byli po celém Bulharsku poza
týkáni všichni rusofilové, vice nebo mén
patrní, mezi nimi i demokraté a socialisté, nebo
Koburg a jeho klackáři každéh. opponenta ozna
čují tim jmenem
V městě Čirpanu klackáři zavraždili 4 li
a veliký počet ranili.
V Dolním Sele kystendilského kraje klackář
a Makedonci, jimž velel Márko Sekuliek
a podplukovník Kusev, pobilí a zranili mnoho
voličů. Všřchni odpůrci vlády a Koburga zatčeni
V Kamenici téhož kraje makedonšt
povstalci (!) stříleli do voličův a ranili
osob.
V městě Kavaklii makedonští po
vstalci (!) ve spolku s klaekáři hrozili smrt
voličům, budou-li hlasovati pro rusofilské kan
didáty.
V městě Harmanlii strhla se skutečná tu
recká řež: vojsko (!) a klackáři napadli na vo
liče, mlátili do nich obušky a pažbami, do těch
pak, ktere k zemi srazili, sekali šavlemi a p
krvácejících šlapali a dupali. Obyvatelstvo jato
panikou, rozuteklo se po polích a lesích. Za-
řezáni: Mita Stojkov, Georgij Mitov, Uzunov
Čeno Kerakov, Tano Genev, Stojanko Gospodi
nov a mn. j., jejichž jmena ještě nejsou známa
Podobných a ještě děsnějších případův
událo se na sta. Zaznamenaly je orgány oppo
sice a vládní „Dnevnik“ s nimi, neboť vládas
těmito hrdinstvími pyšní. Vojsko všude poma
halo klackářům. Nejsmutnější je, že to činili
makedonští povstalci.
Bulhar
Rus
Makedonec
Kusev
Koburg
Stojkov
Mitov
Gospodi
Dnevnik
Plevno
Rusko
Bulharsko
Čirpan
Dolní Selo
Kavaklie
Harmanlie
Uzunov Čit Kerakov
Tana Geneva
15
article
v drobném prodejit
rzaní čí-lo o zobě . . . za 8
odlpoledln
. . . na 2h
Ve dlislkích na venkově-
ranní čtslo. . . . . . . . 10
odpolední.
Inserát
platí se hotově nuapřei
čplacení a inserty přijímá zdmin
strace v Mrarianské alici č. 3.
Tam nacházejí se též rrdakca
tiskárus a evpečice „Národnich Listš-
Bukopisy se novracsji.
Národnich Listš
16
article
Jmenovaný Bulhar těmito slovy vyjadřuje
své pocity: Srdce se bolem svírá, v duší se
vkrádá trapný zármutek. Ale tato mučenická
krev, kterou se Bulharsko ještě kouří, smyla
aspoň znamení hanby, které švábsko-stambulov-
ská rota vypálila na čelo bulharskému národu.
Tato krev a tyto oběti hromohlasně praví, že bul-
harský národ i nyní, když mu vládnou rusofobšt
reakcionáři, zůstal věren své osvoboditelce, Ru-
sku, a že jeho čistě slovanské tradice nejsou do-
tčeny nynějším chaosem stambulovsko-německé
koburgiády. Duše nevychladlých ještě obětí vo-
lají o spravedlivou pomstu.
Bulhar
Bulharsko
17
article
V Praze, 12 listopadu
Praha
18
article
Volby do sněmu pruského.
V Prusku voleni jsou dnes dle zpátečni-
ckého trojtřídního systému volebního vohitelé,
kteří dne 20. t. m. vykonati mají volby poslanců
do poslanecké sněmovny pruského sněmu. Do-
savadní sněm, zvolený r. 1898, čítal 204 kon-
servativců, 99 členů středu, 74 národních libe-
rálův, 24 členů svobodomyslné strany lidové,
10 členů svobodomyslného sdružení, 14 Poláků,
2 Dány, 3 členy agrárního svazu, 7 demokratů,
1 antisemitu a 1 »divokého« poslance. Jak
vidno, neschází mnoho hlasův konservativcům,
aby nabyli dokonce většiny absolutní; silnou
svou posici ve sněmu děkují sice především
zpátečnickému řádu volebnímu, ale také z ve-
liké části rozháranosti liberálních živlův, pak
i tomu, že části pruské strany liberální, zvláště
Richterova skupina, strnuly na stanovisku leu
padesátých, nepřejíce vnitřnímu rozvoji strany
a vížíce se zvláště v hospodářských směrech
na doktriny, novou dobou a potřebami lidu již
překonané.
Dán
Richterův
poslanecký sněmovna
agrární svaz
Polák
19
article
Eugen Richter před voliči.
Eugen Richter sám vstoupil před volbami
opět před voliče své, aby ucházel se znovuo
důvěru jejich. Temperamentní, kypící a velice
talentovaný politik překročil dávno již vrchol
slávy své, řekl dávno už, co říci mohl. A také
neřekl nového nic ani svým voličům. Nařikal
pouze nad tím, že socialisté tím, že při těchto vol-
bách budou hlasovati pro vlastní své kandidátya
nikoli podporovat kandidály svobodomyslné, umožní
snad, že konservativci dobudou při volbách těch
snad i oněch mandátův, jež scházejí jim dosud
ve sněmu pruském k naprosté většině. Ale tím
by Richter byl vinen především, neboť jeho
vlivem hlavně stalo se, že německá strana svo-
bodomyslná z ohledu na velkokapitalisty, vní
zastoupené, odmitla volební spolek se socialisty,
k němuž tito byli ochotni s podmínkou, že z
podporu tisícerých hlasův jejich vyhraženo jim
bude oběma frakcemi svobodomyslnými několik
pouze mandátův. Richter dosud trvá ve staré
chybě své, krásnou řečí a sofismaty zastírati
skulečnost nepříjemnou a tak nevěří ni v sla-
bost vlastní strany a nutnost ji reorganisovati.
Richter
20
article
Richterovi vůbec vše, co se událo od let sedm-
desátých, není ničím. Mínil nejednou, že co
jest nového, co tu stojí, co existuje, zmize
prostě před přivalem jeho výmluvnosti. Richten
hrozil též, že taktika socialistická a ji prý způ-
sobená většina konservativní na sněmu pru-
ském zavdá tam podnět k uskutečnění vými-
nečných zákonův. Zase jen pouhé slovo, pouhý
strašák řečnický, neboť, jak známo, výminečné
zákony nelze jen tak hravě provésti bez —
říšského sněmu německého a tam konservativ-
cům do většiny schází tuze mnoho. Krom
toho i Vilém II. nedávno proti výminečným zá-
konům se vyjádřil, znaje as příliš zkušenost
přesmutné, jež s uimi učinil stát pruský v le-
tech sedmdesátých a osmdesátých. Jedno ovšem
Eugenu Richtrovi nelze upřiti. Důslednost v —
Richter
Vilém II
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z okolí Krakova.
Napsal Fr. Vondráček.
Za krásné pohody ujížděl povoz náš jako
vítr předměstím Krakova, „Zwierzyniec“, za
nimž povlovně zvedá se půda k návrší blahosla-
vené Bronistawy. Minuvše klášter Norbertanek
ve Zwierzyňcu a proboštství, kde dokončil život
svůj náš Boleslav Jablonský, zajíždíme příkrou
silnicí do vrchu. Čím výše ociťujeme se nad ro-
vinou, kudy klikatě vine se Visla, tím malebnější
panorama před námi.
Dojeli jsme až ke zdem tvrze, jež ob-
kličuje temeno vrchu sv. Bronislawy. Dříve slul
Sikornik. Nyní jméno zůstalo jenom lesiku na
stráni. Úzkou branou vcházíme na nádvoří pev-
nůstky. Nemile dotkne se nás kasárnické ovzduší.
Tvrdé zvuky němčiny ozývají se tu v nesroz
umitelných povelech vojenských. Rychle uhý-
báme na levou stranu nádvoří, kdež v koutě
krčí se malý kostelík, zasvěcený blahosl. Broni-
slawě a odtud točitými schody vystupujeme na
volné prostranství. Před námi zvedá se travou
porostlý umělý kopec. Prostý, ale mohutný po-
mník národního hrdiny polského, Tad. Ko-
šciuszka. Mohutná mohyla, zvedající se nad
nádvoří tvrze, nasypána byla r. 1820—1823.
Ze všech bojišť, kde veliký vůdce polský vodil
lid svůj v boj za svobodu vlasti, donesena sem
hlina, prosáklá krví polskou; všecky vrstvy, o
prostého chlopa až po hrdého magnáta, zúčast-
nily se práce na vybudování mohyly.
Zadumáni kráčíme serpentinovou stezkou
k vrcholu kopce. Na temeni prostý žulový bal-
van, přivezený sem z dálných Tater, jedno-
duchým nápisem „Košeiuszce“, mluví dojemně
o tragédii nešťastné Polsky.
Vondráček
Jablonski
Visla
svatý . Bronislaw
Krakov
Francie
ko
dálný Tatry
Polsko
Norbertanek
Zwierzyňc
22
article
Ale jaký rozhled s výšiny! Dole kolem stří
břitého pásu Visly starobylý Kraków s mnohými
věžemi, nad něž nejvýše trčí nestejné dvojvěží
kostela maryackého a mohutná skupina králov-
ského Wawelu a chrámu kathedrálního, zelený
věnec „Plant“, obepínající Kraków a dále za mě-
stem mohyla Wandy a Kraka. Kolkolem šíré
roviny, po nichž rozesety vsi, ukrývající se
zeleni stromův. Tam k půlnoci krčí se k mír-
nému svahu Malé i Velké Bronowice, tam Zie-
lonki, tam milounké Tonie, a poděl toku Prad
nika několik menších vesniček. A tam až, kde
na severu spojuje se klenba nebes se zemí, ukrý
vají se čarokrásné skalní útesy Ojcowa. A obrá
tite-li se k jihu, kde měkkými vlnami přechází
rovina v pahorkatinu a dále v hornatinu, rýsuji
se dnes za jasné pohody rozeklané, modrošedé,
mrakům podobné štíty velebných Tater. Pohled
nezapomenutelný! Těžko odtrhujeme se od po
hledu nádherného. Jediný rušivý tón sem zaléhá
tam z nádvoří kasemat: „Habt Acht! Ruht!
také řezavě cizí! A kolem mohyly, na zdech
pevnůstky, travou porostlých, černají se nemo
torné postavy starých děl, otvírajících své tlamy
do okolí. Koho střeží? Komu jsou ku postrachu?
Rychle sestupujeme s mohyly, u schodů
do nádvoří podává nám starý polský veterán.
strážce mohyly Košciuszkovy, pamětní knihu.
Dole
Wanda
Visla
Krakov
Wawel
Bronowice
velebný Tatry
Ruht
Prado
Košciuszkův
23
article
Zapíšeme se a v malé chvilce sedáme opět na
vozík. Srázným úvozem sjiždíme k silnici ve-
doucí ke druhému bodu dnešní cesty, k Biela-
nám. Před námi olesněný vrch. Ze zeleně bu-
kův a habrů, z temna smrkův a jedlí bělají se
zdi a věže kláštera bielanského. Pod Bielanam
zastavili jsme se v krčmě na oběd. Ovšem při
vezli jsme si jídlo z Krakova. Rukou umolousa
ného žida krčmáře dali jsme si podati tolik
U paty návrší bielanského nechali jsme po-
voz a pěšky ubíráme se mohutným lesem vzhůru
ke bráně klášterní, ostíněné staletými lipami.
nadýchali jsme se vonného lesního vzduchu
pokochali se pohledem v čarovné údolí
obemknuté sráznými, olesněnými stráněmi.
U brány musí společnost se rozestoupili. D
kláštera přísné řehole Kamedulův dovoleno
vstoupiti jen mužským. Dámy musí zatím počkati
venku. Řád uvedl z Italie do Polsky Mikolaj
Wolski z Podhajec za Zygmuda III., vystavěl jim
na vrchu bielanském krásný chrám a daroval jim
pivo.
Kamedulův
Wolski
Biela
Krakov
Polsko
Podhajec
24
article
okolní vesnice. Klášter i chrám byly svědky
účastníky pohnutých dob XVII. i XVIII. věku
a otcové Kamedulové vždy stáli hotovi k obrani
i k obětem pro „ojezyznu“. — — — —
Zazvonili jsme. Bradatý fortnýř v bílém há
bitě, s těžkými, dřevěnými opánky, na nohácl
bosých uvádí nás do chrámu. Ticho všude. O
bílých stěn chrámových ostře odrážejí se ozdoby
a zábradlí z černého mramoru debnického
Jednotvárný cvakot sandálův upoutal naši pozo
nost. Ze sakristie vyšlo as osm sivých mnicho
v bilých hábitech. Uprostřed kráči mlčky novie
Nemá ještě hábitu řeholního, jenom na nohou
sandály dřevěné. U každého oltáře hluboc
k zemi skloněni vykonávají mniši pobožnost
mlčky, za ticha hrobového . .. Vycházíme z chrá
mu do zahrady. Tu poděl cesty řada malinkých
domků, obydlí řeholnikův. Sám a sám v domku
odloučen od světa, od bratří, s nimiž se jen na
modlitby schází, žije mnich Kamedul, doku
neuloží ho v prosté rakvi na malý hřbitůvek
Úhledné záhonky pod zamřížovanými okénky
pestří se růžemi, astrami a hvozdíky. Za nizoun
kými domky v klášterním parku ozývá se cukro
vání lesních hrdliček. Vstupujeme do parku. N
konci pěšinky, žlutým pískem vysypané, sto
pěkný gloriet. Jaké tu překvapení! Z glorietu
otvírá se nádherný pohled na Krakov průsekem
mezi temnými stráněmi, porostlými smrkovím
bukovím, jež prozelenává světlými korunam
modřínův. Zde mnohý bratr Kamedul, zaujat po
hledem na město vzdálené, vzpomíná ruch
světa, jemuž unikl, prchnuv mezi ochranné zd
kláštera.
Kamedul
Krakov
25
article
Vrátíme se zase ke bráně. Zastali jsme dámy
ve společnosti dvou jeptišek odkudsi ze Slez
ska, jež živou moci chtěli se dostati do
kláštera. Dalo ctihodnému bratru fortnýři dosti
práce, než je přesvědčil, že ani v řeholním
rouše není ženě volno překročiti prah němýcl
zdí bielanských. Velebné sestry byly neodbytny
jakoby šlo o to, proniknouti do brány nebeské
Posledním důvodem bratra fortnýře bylo rázné
uzamčení klášterních dveří. Sestupovali jsme
pěšinou s vrchu bielanského ke svému povozu.
A nyní tryskem to jde po silnici podél Visly
k Tyňcu. Jíž z dáli viděti strmou skálu nadre
kou s jakýmisi zříceninami a kusými věžemí
As za hodinu dojíždíme k nízkému břehu. Na
proti přímo z vody strmě zvedá se tmavá skála
rozervaná, pod ní hučí prudké vlny Visly, tvo
říce víry pod strmými útesy
Rozložili jsme se pod vrbami u přívozu jak
cikáni. Rozestřeny plaidy po zemi, vyloveny
láhve dobrého rýnského z vozíku a posilujemese
statečně. Dle úmluvy měl tu již býti přítel náš
s lodí od Krakova.. Ale kde nic, tu nic. Velik
pramice „galery“, obtíženy uhlím, bystře plynou
kolem po řece od Myslowic ke Krakovu. Prázdné
zase těžce se plouží proti vodě, taženy koni p
břehu. Koně hned jako kočky lezou po nerovném
břehu, hned zase brodí se mělčinou, klopýtajíee
o kameny ve vodě.
Cikán
Visla
Krakov
Myslowice
26
article
Slunce nebylo již vysoko nad západem
náš milý přítel dosud nikde. Nemohouce se do-
čkati, dáváme se sami na důkladném prámu pře-
vézti na druhý břeh, ku prohlídce starobylého
opatství tynieckého. Je dnes téměř již kromě
chrámu všecko v rozvalinách. Dějiny jeho sáhaji
až do prvních dob křesťanství v Polsce. Dlu-
gosz ve své historii připomíná, že Bolesťav
Chrobry založil tu kostel ke eti sv. Petra a Pavla
a klášter osadil Benediktiny. Králové polští klá-
šteru přáli. Již v roce 1456 náleželo k opatstv
tynieckému pět měst a devadesát vsí.
Po rozboru Polsky rozebrali si nové vlády
i zboží tyniecké, mniši vyhnáni a slavný kdysi
klášter opuštěn. R. 1831 bleskem zapálen, zů-
stal zříceninou. Jenom kostel, byv opraven, jest
nyní farním kostelem vsi Tyniec.
Stařičký „organista“ je nám průvodcem po
rozvalinách i po chrámě. Rozvaliny svědčí o ve
liké rozsáhlosti dřívějších budov. Veliké re-
fektáře, široké chodby zavaleny spoustami rumu
a kamení. Jen mohutné zdi, jakoby vyrostlé z
skály nad Vislou, vzdorují rušivému vlivu času
Tyniec — toť kus staré, zašlé slávy Polsky. —
Již slunce nízko stálo nad západem a dlouhé
stíny kladly se po hladině Visly, když jsme se
opět plavili na levý břeh. Tu náhle ze záhybu
řeky objevila se loď, na niž kdosi mává bílým
kloboukem.
Bolesťav
Petro
Pavel
Polsko
Tyniec
skála nad Visla
Visla
27
article
Náš dobrý Lucyan pět hodin trmácel se se
dvěma rybáky proti proudu k Tyňcu. Vracíme se
na loďce do Krakova. Jako šipka letí s námi lo-
dice po vířivých vlnách Visly. Po levém břehu
šumí vrbiny a sitiny, po pravém hnědnou v šeru
roztrhané, hlinité břehy, poněkud zvýšené. Z
námi kostrbaté okraje rozvalin Tyňca rdí se po-
sledním zářením dne. V dáli na obzoru rýsují
se ostře věže kláštera bielanského a neurčitě ob-
rys mohyly Košciuszkovy. Vísla rozlévá se tu již
šířeji. Šedivé mlhy plouží se po hladině, uleha-
jíce v zátočiny a sítiny. V pobřežních osadách
kmitají v oknech světla, hladina ztemněla. Hla-
sitý dříve náš hovor poněkud utichl.
Starý rybák s mladým svým soudruhem
opatrně řidil loďku, vyhýbaje se plýskavým
proudům na mělčinách. Valy mraků kupí se
hrozivě od severozápadu. Chvílemi rozevře se
temné jich nitro modravým šlehem blesku. Svit
jeho odrazil se o hladinu vody roztřepeným
pruhem, šlehl rýhou stinu od pobřežních stromů
a opět je temno. Slyšeti jen pleskot vesela
bublot vlny za loďkou. Z dáli již se lesknou
světla z kláštera Norbertanek ve Zwierzyňcu. Na
pravém břehu ve svitu blesku zabělaly se zdi
mezi mohutnými stromy.
Hla
Vala
Krakov
Visla
Košciuszkův
Norbertanek
Zwierzyňc
28
article
„To karezma Twardowskiego!“ připomíná
soudruh.
Tedy místo, kde dle pověsti čert sebral bez
dlouhých okolků polského Fausta, pana Twar-
dowského!
Od břehu ozval se do nočního ticha va
rovný hlas;
„Trzymač sie prawego brzegu! Przy lewem
buduja pionery pontony!“
Na levo zaplály nám vstříc rudé svítilny vý-
stražné. Nebylo příliš volno v těch okolnostech
za blížící se bouře, v temné noci, na dřevěné
skořepině. Konečně po Vísle šlehlo ostré světlo
elektrické z podgórského mostu! Již vrchovatý
čas! Jsme v Krakově. — — —
Sotva vysedli jsme za mostem z loďky,
spustil se hustý déšť. Rychle do drožky a za
chvili sedíme v útulném „chambre particuliére
v restauraci Havelkově.
Faust
Twar
Havelkův
Krakov