ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 af5a1160-70d6-11dc-b051-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 28 celkem · entity: place 53, person 63, org 12, work 1
1 masthead
Ročník XXXXIII.
2 masthead
V Praze, v pátek dne 13. listopadu 1903.
Praha
3 masthead
Číslo 310.
4 article
Na ranní a odpol. Histy předplácí sei v Praze v administrnei za naěsíe nkětrrt lets . . . . 6 K — s dvojí donáškou na něs nnt leta . . . : 7 k 5 ve alislkách: „ K sob na nžnske Pošfou: n čtert lela . . . . 9 K 60 s dvojí zšeilkou za měsi :::ke za čtvrt lota
Praha
5 article Jak Všeněmci ospravedlňují svou ol- strukci na sněmu českém
Jak Všeněmci ospravedlňují svou ol- strukci na sněmu českém Konečně, po uzavření sněmu královstv českého pociťují všeněmečtí poslanci toho po třebu, aby voličům svým nějakými důvody své voli a vzpouru svou vysvětlili. Probeřme na- schvál ten všeněmecký manifest větu za větou ať se opět jednou vidí, jakými zbraněm kalými protivníci naši za svou věc u nás bojují Proč tedy zmařili zasedání sněmu českého obstrukel? Mohlo by se myslit, že na prvním míst uvedou tu — kůži Tasehkových »česíných měšťanův«, o kterou přece výslovně strhli svůj obstrukční boj. — Ale div divoucí! V celém manifestě Všeněmeů není o tom volebním právu čestných měšťanů německých — ani zminky vicel Snad se naposled p. Wolf nezačíná za tuto čistou pohnutku své obstrukce stydět? Těšilo by nás, kdyby jen ihned neutíkal se k celé spoustě lží jiných a ještě horších. »Sáhli jsme k obstrukci«, vykládají všeněmečti gentlemani, »abychom konečně položili meze násilí českofeudální většiny! Nechceme záviseti na milosti a nemilosti této většiny !« — Násilí, milost — nemilost — nedá si ovšem nikdo rád libit, ale v čem záleží vlastně to hrozné násilí, jež se děje od českofeudální vět- šiny na sněmu Němcům? Slyšme jeho popis »Nechceme trpěti déle«, horli všeněmecký mani- fest: »aby zemské úřady byly osazovány s koro výhradně Čechy (I). Němci však, poně- vadž českého jazyka mocni nejsou, aby byli z nich vylučováni; aby české nápisy na úřadních budovách v německých okresích byly vyvěšovány a naše německá místní jména byla počesku znetvořována. « (ul)
Tasehkový Wolf Němec Čechy
6 article
Nuž, za prvé: není zhola žádná pravda, že by zemské úřady v královstv českém byly »skoro výhradně« osazovány Če- chy; pouhý pohled na stav úřadnietva zemského to dotvrdí. Při uchazečích o místa nehledí se v zemské správě na jich národní původ, n jich mateřskou řeč, nýbrž výhradně na jieh způsobilost, k níž ovšem v zemi obydlené 4 milliony Čechů a 2 milliony Němců náleží. aby zemský úřadník byl rovně mocen v slově i písmě obou jazyků zemských. Který Němec nechce se naučit česky, ten ovšem ne může činiti nároků na úřadnické místo u vý boru zemského; ale totéž platí navzájem pro Čecha, který by neuměl německy. Toť bychom mohli my pak ještě větším právem si slýskat, proč jsou Češi vylučováni z úřadů zemských, když německého jazyka mocni nejsou ? Můžeme-l sobě my toho dát libit, ač jsme většinou v zemi, mohou si to dát páni Němci také libit: nejsou o nie více k obrazu božímu stvoření nežli my. Aty »české nápisy« na úřadních budovách zemských ve zněmčených krajích Čech ! Proč medle zamlčuj Wolfiáni, že vedle nich, ba před nimi jso též nápisy německé? Poněvadž vědí. kdyby řekli pravdu, že nechtějí vedle němčiny dopřáti českému jazyku ani místečka, že nevzbudi by u Němců pravdy neznalých toho dojmu účinku, jako když perfidně je uvedou v omyl. jakoby zemský výbor na budovy zemské v kra- jich zněmčených dával nápisy pouze české zapovídal německé. Stejně má se s tím »zne- tvořováním německých jmen«. Dlužno čísti Zemská správa uvádi vedle německých jmen na stanicích též správná, lidu známá. starobylá česká jména těch kterých měs a míst — což velice popuzuje všeněmecké ger- manisátory, kteří by nejraději celé Čechy pře- křüili na samě německé »sehlagy« a »hany«.
Čecho Němec Čech Ata Čechy
7 article Sami zpotvořili a zkomolil i nám ji
Sami zpotvořili a zkomolil i nám ji nesčíslně starých českých jmen zdejších obcí, měst i hor v germanisující své snaze až bůh brání, a nyní by ti hakatisté chtěli nás dot pece strkat ! — Další »násilí« naše vůči německému lidu Všeněmci ku podivu dosti nesměle a opa trně jen naznačují. Pravíť ve svém provolání »Musíme žádat, aby dle větší bern poplatnosti Němců v zemi by také rozvržen rozpočel, zejmena pak aby spravedlivěji rozděleny byly s ub vence na cesty vodní, regulače řek, melioraee a jiné práce kulfurně technické, též pak aby z peněz povolených k úlevě nouze byl německým krajinám dle škody úřadně zjištěné naprosto zajištěn poměrný podíl. Naléhati budeme také na to, aby předloha o státní pomo k úlevě nouze položena byla na jednac pořad sněmu zemského.« Jak vidět, neopovažují se ani Wolflián přímo tvrdit, že by »českpfeudální« vět šina sněmu Němce v Čechách kdy byla finančně ošidila a zkrátila, však perfidně touží přece jen, aby byly na budoueně »vzhledem n větší poplatnost Němcův (I!) v Če chách subvence na cesty, řeky a meliorace jakož i podpory v nouzi, způsobené Mživelními pohromami — »spravedlivěji« rozdělovány ! — Abychom se tak dali do počitání, mnoho-li během těch 40 let dostalo se na velikých podporách a darech zemských Němeům mnoho-li národu našemu ! Leč důležitějším vidí se nám sprovoditi již se světa tu moderní bohomrzkou lež všeněmeckých německo-nacionálních chlubičův, kteří ve směšném chauvinismu svém rádí by namluvili světu, že prý Němci v Čechách plate 66 procent, my Čechové však prý sotva 34 procent všech daní přímých i nepřímých.
Němec Němcův Čecho Wolflián Čechy
8 article
A co zatím zjišťuje úřadní stati- stika? Výkazy c. k. ústřední statistické komise o výnosu daní v Čechách za lonského roku (1902) dávají německým těm kejklířům a pře- krueovačům pravdy následující lapidární od- pověd; 120 ryze českých okresův venkovských odvedlo na da- 22,629.781 K ních přímých . . . Praha s předměstími . . . 19,954. 229 21 smišených okresů . . 6,740 038 79 zněmčených okresů však . 20,501. 647 I když Němcům připočteme v oněch smí- šených okresích k dobru plnou polovinu odvedených tam daní (tedy 3,740 038), v Praze pak plnou pětinu (tedy 3,990.845) neplati Němci v Čechách přímých daní než 28,232 530 t. j. 40 procent, my Čechové však 41,811 074 čili 60 procent. A jak je to s výnosem dan nepřímých, čili daní ze spotřeby, cel kolků a poplatků? Výnos daní těch obnáš v uvedených 120 českých okresech . . 165,213.239 v Praze a předměstích . . . 24,480 351 ve smíšených 21 okresech . . 7,057.041 a v německých okresích . 77,117,195 Dle hořejšího kliče zaplalili tedy Němei v Čechách nepřímých daní v loni nejvýše 83,093.700 K, čili něco málo nad 33 procent, my Čechové ale za to 167,661.270, čili bez mála 67 procent. Při součtu veškerých daní (přímých i ne- přímých) připadá na nás tiha 65.3 procent, n Němce však toliko 34 procent. Dle tohot poměru a klíče zajisté vždy byl v rozpočtu zemském co nejspravedlivěji Němeům vyměřován jejich podíl, i jest křivdou a po- mluvou bídnou, štve-li se lid německý v Če- chách falešnými výpočty, jako by ons
Němec Čecho Čechy Praha
9 article
dřel na nás a platil za nás a my ho na sněmu za vše nespravedlivě šidili a zkracovali. — Na závěrečnou ignorantskou polemiku Wol flánů proti historickému státnímu právu tohoto království a zemi koruny české odpovídati ne- hodláme. S lidmi, kteří mají takové znalost dějin, že jim jest český stát v dějinách »pouhou bájí«, kteří ale za to blábolí o historickém státu ašském a chebském — s lidmi takovými věru škoda každého slova v oboru státního práva dějin českých. Tu stači prostá odpověď, že nikd se nebude pana Wolfa neb Schönerera ptát, uznáváli právo zemí koruny české na samo statnost státní a ústavní či popírálli je do zá- kladův svým pouhým: »Neznám ho !« aneb »Mám je za pouhou báji.«
Wolf
10 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 12. listopadu. (Nový polsk hlas o českém programu.) Konserva- tivné orgány polského kola otiskly dosti obšírný výtah z nedělního provolání spojených českých stran a jich programu, většinou však bez po- známek. Krakovský „Czas“ poznamenal jen dle „N. Fr. Presse“, že účelem spojení jest v prv řadě čeliti radikálným frakcím českým a že pro- gram teprve v druhé řadě má význam politický- Neodvislé listy polské přisuzují však česko koalici a jejímu programu význam po výtce po- litický a vyzývají delegaci polskou, aby bez me- škání následovala politiků českých a sformulo- vala požadavky národa polského. K citovaným již polským listům připojujeme další hlas nového krakovského denníku „Nowiny dla wszystkich“ Předeslav, jak maďarská opposice vede houžev- natý, důsledný boj za národní práva, přiznává jmenovaný list, že boj podobný vede se i v par- lamentě rakouském, avšak nedůsledně hlavně vinou Poláků, kteří v rozhodný okamžik ustou- pili do týlu, zanechavše v bojovné linii jen Čechy s některými malými slovanskými skupinami. „Na epochu reforem — píše list dále — která započala v Uhrách, ozvali se nejprvé Čechové. Jich hlavní strany sloučily se ke společné práci.
Nowina Polák Čecho Praha Uhry
11 article
Ve svém prohlášení domáhají se jen toho, co jin náleží podle dějin, práva i povahy věci. Žádaj za rovnoprávnost českého národa a jazyka v věcech občanských i vojenských, opravu volební. sloučení zemí koruny české a federační zřízen Rakouska. Každý Polák musíten ma ni- fest podepsati. Země vložila polskému kolu již do kolébky program: rovnoprávnost ná- rodů, federační zřízení historicky-národních sku- pin... Program manifestu českého shoduje se úplně s programem naším. Poněvadž však polské kolo ve Vídní inieiativy se neujme, berou ji ve své ruce Češi. Povinnosti polskéh kola bude tedy činnost jejich pod- porovati. Jakých prostředků se Čechové uchopí, to bude záležeti od okolnosti. Dle jich provolání možno připustit, že neustoupí ani pře prostředky nejostřejšími. Započala tedy nová doba národně-politických zápasů v Rakousku. doba válek historiekých. Vítězství, úspěchu úpl- ného ihned nadíti se ovšem nemožno. Každé právo dobývá se jen těžkou, dlouhou válkou. I Maďaři mají ještě daleko do úplného vítězství. Ale důležité jest to, že počíná nová, vážná fase tohoto historického zápasu. Než dojde na hlavn bitvu, nutno se snažiti o úspěchy v drobných po týčkách a hubiti nepřílele bez usťání. Prote voláme Čechům „Na zdar!“ a těšíme se, že za hráli budíček. Z Pešti, 11. listopadu. (IIr. Tisza a ná rodnosti.) Novosadský „Branik“ píše o ná rodnostním programu nového uherského mini sterského předsedy: „Můžeme upřímně vyznati že jsme od mladého hr. Štěp. Tiszy, jehož po- kládají za člověka rozvážného, očekávali jin
Polák Čech Čecho Maďar Branik Štěp Tisza Rakousko Vídeň Pešť Tisza
12 article
osvědčení o národnostní otázce. Vypravuje se o něm, že je člověk oblíbený u dvora. Jsme však přesvědčeni, že vídeňské směrodatné kruhy ne- mohou souhlasiti s tou národnostní politikou. kterou hr. Tisza přijal do svého programu. Tím, co pravil o národnostních „agitátorech“, hr. Tisza opětoval jen starou, banální frázi. Vše, e mluvil o nemaďarských národnostech, je stará píseň. Nemaďarské národnosti naleznou však útěchu v tom, že jako přežily režim Kolomana Tiszy, přečkají také novou éru Štěpána Tiszy.
Tisza Koloman Tisza Štěpán Tisza
13 article Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně. V Bulharsku jako v Turecku. Teprve nyní lze podati celkový obraz voleh do bulharského národního sobrání, vykonaných dne 1. t. m. Dosud byly známy pouze jednotlivé episody. Celkový obraz kreslí Bulhar K. Popov ná sledovně: V Staré Záhoře bylo den před volbami v - bubnováno, že každý volič, který se při volb vytasí s kandidátní listinou opposice, bude ihnec zatčen a odevzdán soudu V' Tatar-Pazardžiku byli vůdcové opposič ných frakcí zatčeni a stoupencům jich volebn lístky zadrženy. Když se o ně přihlásili, dostal za odpověď: „Jděte si pro ně do Ruska!“ V Leskovci vládní klackáři, ozbrojení obušky a revolvery, přepadli opposičné voliče a ná- silím jim odebrali volební lístky a zničili je. Ve vsi Gališi orechovského újezdu klackář zmocnili se duchovního Savova, když po mš opouštěl chrám, a strašně ho zbili.
Bulhar K Popov Tatar Savův Bulharsko Turecko Rusko Leskovec
14 article
Město Plevno bylo krutě potrestáno za to že loni, o šipeckých slavnostech, slavně uvítal ruské hosty, hrdiny války za osvobození Bulhar ska. Terror v tomto rusofilském městě převýši všecko očekávání samých stambulovců. Mez jiným plukovník Janakiov, zapřisáhlý nepříte Rusů, velitel plevenské posádky, postavil se na veřejné náměstí a nadával Rusku nejhrubším slovy. O násilích, v Plevně spáchaných, bylc v tomto listě již psáno. V den voleb byli po celém Bulharsku poza týkáni všichni rusofilové, vice nebo mén patrní, mezi nimi i demokraté a socialisté, nebo Koburg a jeho klackáři každéh. opponenta ozna čují tim jmenem V městě Čirpanu klackáři zavraždili 4 li a veliký počet ranili. V Dolním Sele kystendilského kraje klackář a Makedonci, jimž velel Márko Sekuliek a podplukovník Kusev, pobilí a zranili mnoho voličů. Všřchni odpůrci vlády a Koburga zatčeni V Kamenici téhož kraje makedonšt povstalci (!) stříleli do voličův a ranili osob. V městě Kavaklii makedonští po vstalci (!) ve spolku s klaekáři hrozili smrt voličům, budou-li hlasovati pro rusofilské kan didáty. V městě Harmanlii strhla se skutečná tu recká řež: vojsko (!) a klackáři napadli na vo liče, mlátili do nich obušky a pažbami, do těch pak, ktere k zemi srazili, sekali šavlemi a p krvácejících šlapali a dupali. Obyvatelstvo jato panikou, rozuteklo se po polích a lesích. Za- řezáni: Mita Stojkov, Georgij Mitov, Uzunov Čeno Kerakov, Tano Genev, Stojanko Gospodi nov a mn. j., jejichž jmena ještě nejsou známa Podobných a ještě děsnějších případův událo se na sta. Zaznamenaly je orgány oppo sice a vládní „Dnevnik“ s nimi, neboť vládas těmito hrdinstvími pyšní. Vojsko všude poma halo klackářům. Nejsmutnější je, že to činili makedonští povstalci.
Bulhar Rus Makedonec Kusev Koburg Stojkov Mitov Gospodi Dnevnik Plevno Rusko Bulharsko Čirpan Dolní Selo Kavaklie Harmanlie Uzunov Čit Kerakov Tana Geneva
15 article
v drobném prodejit rzaní čí-lo o zobě . . . za 8 odlpoledln . . . na 2h Ve dlislkích na venkově- ranní čtslo. . . . . . . . 10 odpolední. Inserát platí se hotově nuapřei čplacení a inserty přijímá zdmin strace v Mrarianské alici č. 3. Tam nacházejí se též rrdakca tiskárus a evpečice „Národnich Listš- Bukopisy se novracsji.
Národnich Listš
16 article
Jmenovaný Bulhar těmito slovy vyjadřuje své pocity: Srdce se bolem svírá, v duší se vkrádá trapný zármutek. Ale tato mučenická krev, kterou se Bulharsko ještě kouří, smyla aspoň znamení hanby, které švábsko-stambulov- ská rota vypálila na čelo bulharskému národu. Tato krev a tyto oběti hromohlasně praví, že bul- harský národ i nyní, když mu vládnou rusofobšt reakcionáři, zůstal věren své osvoboditelce, Ru- sku, a že jeho čistě slovanské tradice nejsou do- tčeny nynějším chaosem stambulovsko-německé koburgiády. Duše nevychladlých ještě obětí vo- lají o spravedlivou pomstu.
Bulhar Bulharsko
17 article
V Praze, 12 listopadu
Praha
18 article
Volby do sněmu pruského. V Prusku voleni jsou dnes dle zpátečni- ckého trojtřídního systému volebního vohitelé, kteří dne 20. t. m. vykonati mají volby poslanců do poslanecké sněmovny pruského sněmu. Do- savadní sněm, zvolený r. 1898, čítal 204 kon- servativců, 99 členů středu, 74 národních libe- rálův, 24 členů svobodomyslné strany lidové, 10 členů svobodomyslného sdružení, 14 Poláků, 2 Dány, 3 členy agrárního svazu, 7 demokratů, 1 antisemitu a 1 »divokého« poslance. Jak vidno, neschází mnoho hlasův konservativcům, aby nabyli dokonce většiny absolutní; silnou svou posici ve sněmu děkují sice především zpátečnickému řádu volebnímu, ale také z ve- liké části rozháranosti liberálních živlův, pak i tomu, že části pruské strany liberální, zvláště Richterova skupina, strnuly na stanovisku leu padesátých, nepřejíce vnitřnímu rozvoji strany a vížíce se zvláště v hospodářských směrech na doktriny, novou dobou a potřebami lidu již překonané.
Dán Richterův poslanecký sněmovna agrární svaz Polák
19 article
Eugen Richter před voliči. Eugen Richter sám vstoupil před volbami opět před voliče své, aby ucházel se znovuo důvěru jejich. Temperamentní, kypící a velice talentovaný politik překročil dávno již vrchol slávy své, řekl dávno už, co říci mohl. A také neřekl nového nic ani svým voličům. Nařikal pouze nad tím, že socialisté tím, že při těchto vol- bách budou hlasovati pro vlastní své kandidátya nikoli podporovat kandidály svobodomyslné, umožní snad, že konservativci dobudou při volbách těch snad i oněch mandátův, jež scházejí jim dosud ve sněmu pruském k naprosté většině. Ale tím by Richter byl vinen především, neboť jeho vlivem hlavně stalo se, že německá strana svo- bodomyslná z ohledu na velkokapitalisty, vní zastoupené, odmitla volební spolek se socialisty, k němuž tito byli ochotni s podmínkou, že z podporu tisícerých hlasův jejich vyhraženo jim bude oběma frakcemi svobodomyslnými několik pouze mandátův. Richter dosud trvá ve staré chybě své, krásnou řečí a sofismaty zastírati skulečnost nepříjemnou a tak nevěří ni v sla- bost vlastní strany a nutnost ji reorganisovati.
Richter
20 article
Richterovi vůbec vše, co se událo od let sedm- desátých, není ničím. Mínil nejednou, že co jest nového, co tu stojí, co existuje, zmize prostě před přivalem jeho výmluvnosti. Richten hrozil též, že taktika socialistická a ji prý způ- sobená většina konservativní na sněmu pru- ském zavdá tam podnět k uskutečnění vými- nečných zákonův. Zase jen pouhé slovo, pouhý strašák řečnický, neboť, jak známo, výminečné zákony nelze jen tak hravě provésti bez — říšského sněmu německého a tam konservativ- cům do většiny schází tuze mnoho. Krom toho i Vilém II. nedávno proti výminečným zá- konům se vyjádřil, znaje as příliš zkušenost přesmutné, jež s uimi učinil stát pruský v le- tech sedmdesátých a osmdesátých. Jedno ovšem Eugenu Richtrovi nelze upřiti. Důslednost v —
Richter Vilém II
21 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Z okolí Krakova. Napsal Fr. Vondráček. Za krásné pohody ujížděl povoz náš jako vítr předměstím Krakova, „Zwierzyniec“, za nimž povlovně zvedá se půda k návrší blahosla- vené Bronistawy. Minuvše klášter Norbertanek ve Zwierzyňcu a proboštství, kde dokončil život svůj náš Boleslav Jablonský, zajíždíme příkrou silnicí do vrchu. Čím výše ociťujeme se nad ro- vinou, kudy klikatě vine se Visla, tím malebnější panorama před námi. Dojeli jsme až ke zdem tvrze, jež ob- kličuje temeno vrchu sv. Bronislawy. Dříve slul Sikornik. Nyní jméno zůstalo jenom lesiku na stráni. Úzkou branou vcházíme na nádvoří pev- nůstky. Nemile dotkne se nás kasárnické ovzduší. Tvrdé zvuky němčiny ozývají se tu v nesroz umitelných povelech vojenských. Rychle uhý- báme na levou stranu nádvoří, kdež v koutě krčí se malý kostelík, zasvěcený blahosl. Broni- slawě a odtud točitými schody vystupujeme na volné prostranství. Před námi zvedá se travou porostlý umělý kopec. Prostý, ale mohutný po- mník národního hrdiny polského, Tad. Ko- šciuszka. Mohutná mohyla, zvedající se nad nádvoří tvrze, nasypána byla r. 1820—1823. Ze všech bojišť, kde veliký vůdce polský vodil lid svůj v boj za svobodu vlasti, donesena sem hlina, prosáklá krví polskou; všecky vrstvy, o prostého chlopa až po hrdého magnáta, zúčast- nily se práce na vybudování mohyly. Zadumáni kráčíme serpentinovou stezkou k vrcholu kopce. Na temeni prostý žulový bal- van, přivezený sem z dálných Tater, jedno- duchým nápisem „Košeiuszce“, mluví dojemně o tragédii nešťastné Polsky.
Vondráček Jablonski Visla svatý . Bronislaw Krakov Francie ko dálný Tatry Polsko Norbertanek Zwierzyňc
22 article
Ale jaký rozhled s výšiny! Dole kolem stří břitého pásu Visly starobylý Kraków s mnohými věžemi, nad něž nejvýše trčí nestejné dvojvěží kostela maryackého a mohutná skupina králov- ského Wawelu a chrámu kathedrálního, zelený věnec „Plant“, obepínající Kraków a dále za mě- stem mohyla Wandy a Kraka. Kolkolem šíré roviny, po nichž rozesety vsi, ukrývající se zeleni stromův. Tam k půlnoci krčí se k mír- nému svahu Malé i Velké Bronowice, tam Zie- lonki, tam milounké Tonie, a poděl toku Prad nika několik menších vesniček. A tam až, kde na severu spojuje se klenba nebes se zemí, ukrý vají se čarokrásné skalní útesy Ojcowa. A obrá tite-li se k jihu, kde měkkými vlnami přechází rovina v pahorkatinu a dále v hornatinu, rýsuji se dnes za jasné pohody rozeklané, modrošedé, mrakům podobné štíty velebných Tater. Pohled nezapomenutelný! Těžko odtrhujeme se od po hledu nádherného. Jediný rušivý tón sem zaléhá tam z nádvoří kasemat: „Habt Acht! Ruht! také řezavě cizí! A kolem mohyly, na zdech pevnůstky, travou porostlých, černají se nemo torné postavy starých děl, otvírajících své tlamy do okolí. Koho střeží? Komu jsou ku postrachu? Rychle sestupujeme s mohyly, u schodů do nádvoří podává nám starý polský veterán. strážce mohyly Košciuszkovy, pamětní knihu.
Dole Wanda Visla Krakov Wawel Bronowice velebný Tatry Ruht Prado Košciuszkův
23 article
Zapíšeme se a v malé chvilce sedáme opět na vozík. Srázným úvozem sjiždíme k silnici ve- doucí ke druhému bodu dnešní cesty, k Biela- nám. Před námi olesněný vrch. Ze zeleně bu- kův a habrů, z temna smrkův a jedlí bělají se zdi a věže kláštera bielanského. Pod Bielanam zastavili jsme se v krčmě na oběd. Ovšem při vezli jsme si jídlo z Krakova. Rukou umolousa ného žida krčmáře dali jsme si podati tolik U paty návrší bielanského nechali jsme po- voz a pěšky ubíráme se mohutným lesem vzhůru ke bráně klášterní, ostíněné staletými lipami. nadýchali jsme se vonného lesního vzduchu pokochali se pohledem v čarovné údolí obemknuté sráznými, olesněnými stráněmi. U brány musí společnost se rozestoupili. D kláštera přísné řehole Kamedulův dovoleno vstoupiti jen mužským. Dámy musí zatím počkati venku. Řád uvedl z Italie do Polsky Mikolaj Wolski z Podhajec za Zygmuda III., vystavěl jim na vrchu bielanském krásný chrám a daroval jim pivo.
Kamedulův Wolski Biela Krakov Polsko Podhajec
24 article
okolní vesnice. Klášter i chrám byly svědky účastníky pohnutých dob XVII. i XVIII. věku a otcové Kamedulové vždy stáli hotovi k obrani i k obětem pro „ojezyznu“. — — — — Zazvonili jsme. Bradatý fortnýř v bílém há bitě, s těžkými, dřevěnými opánky, na nohácl bosých uvádí nás do chrámu. Ticho všude. O bílých stěn chrámových ostře odrážejí se ozdoby a zábradlí z černého mramoru debnického Jednotvárný cvakot sandálův upoutal naši pozo nost. Ze sakristie vyšlo as osm sivých mnicho v bilých hábitech. Uprostřed kráči mlčky novie Nemá ještě hábitu řeholního, jenom na nohou sandály dřevěné. U každého oltáře hluboc k zemi skloněni vykonávají mniši pobožnost mlčky, za ticha hrobového . .. Vycházíme z chrá mu do zahrady. Tu poděl cesty řada malinkých domků, obydlí řeholnikův. Sám a sám v domku odloučen od světa, od bratří, s nimiž se jen na modlitby schází, žije mnich Kamedul, doku neuloží ho v prosté rakvi na malý hřbitůvek Úhledné záhonky pod zamřížovanými okénky pestří se růžemi, astrami a hvozdíky. Za nizoun kými domky v klášterním parku ozývá se cukro vání lesních hrdliček. Vstupujeme do parku. N konci pěšinky, žlutým pískem vysypané, sto pěkný gloriet. Jaké tu překvapení! Z glorietu otvírá se nádherný pohled na Krakov průsekem mezi temnými stráněmi, porostlými smrkovím bukovím, jež prozelenává světlými korunam modřínův. Zde mnohý bratr Kamedul, zaujat po hledem na město vzdálené, vzpomíná ruch světa, jemuž unikl, prchnuv mezi ochranné zd kláštera.
Kamedul Krakov
25 article
Vrátíme se zase ke bráně. Zastali jsme dámy ve společnosti dvou jeptišek odkudsi ze Slez ska, jež živou moci chtěli se dostati do kláštera. Dalo ctihodnému bratru fortnýři dosti práce, než je přesvědčil, že ani v řeholním rouše není ženě volno překročiti prah němýcl zdí bielanských. Velebné sestry byly neodbytny jakoby šlo o to, proniknouti do brány nebeské Posledním důvodem bratra fortnýře bylo rázné uzamčení klášterních dveří. Sestupovali jsme pěšinou s vrchu bielanského ke svému povozu. A nyní tryskem to jde po silnici podél Visly k Tyňcu. Jíž z dáli viděti strmou skálu nadre kou s jakýmisi zříceninami a kusými věžemí As za hodinu dojíždíme k nízkému břehu. Na proti přímo z vody strmě zvedá se tmavá skála rozervaná, pod ní hučí prudké vlny Visly, tvo říce víry pod strmými útesy Rozložili jsme se pod vrbami u přívozu jak cikáni. Rozestřeny plaidy po zemi, vyloveny láhve dobrého rýnského z vozíku a posilujemese statečně. Dle úmluvy měl tu již býti přítel náš s lodí od Krakova.. Ale kde nic, tu nic. Velik pramice „galery“, obtíženy uhlím, bystře plynou kolem po řece od Myslowic ke Krakovu. Prázdné zase těžce se plouží proti vodě, taženy koni p břehu. Koně hned jako kočky lezou po nerovném břehu, hned zase brodí se mělčinou, klopýtajíee o kameny ve vodě.
Cikán Visla Krakov Myslowice
26 article
Slunce nebylo již vysoko nad západem náš milý přítel dosud nikde. Nemohouce se do- čkati, dáváme se sami na důkladném prámu pře- vézti na druhý břeh, ku prohlídce starobylého opatství tynieckého. Je dnes téměř již kromě chrámu všecko v rozvalinách. Dějiny jeho sáhaji až do prvních dob křesťanství v Polsce. Dlu- gosz ve své historii připomíná, že Bolesťav Chrobry založil tu kostel ke eti sv. Petra a Pavla a klášter osadil Benediktiny. Králové polští klá- šteru přáli. Již v roce 1456 náleželo k opatstv tynieckému pět měst a devadesát vsí. Po rozboru Polsky rozebrali si nové vlády i zboží tyniecké, mniši vyhnáni a slavný kdysi klášter opuštěn. R. 1831 bleskem zapálen, zů- stal zříceninou. Jenom kostel, byv opraven, jest nyní farním kostelem vsi Tyniec. Stařičký „organista“ je nám průvodcem po rozvalinách i po chrámě. Rozvaliny svědčí o ve liké rozsáhlosti dřívějších budov. Veliké re- fektáře, široké chodby zavaleny spoustami rumu a kamení. Jen mohutné zdi, jakoby vyrostlé z skály nad Vislou, vzdorují rušivému vlivu času Tyniec — toť kus staré, zašlé slávy Polsky. — Již slunce nízko stálo nad západem a dlouhé stíny kladly se po hladině Visly, když jsme se opět plavili na levý břeh. Tu náhle ze záhybu řeky objevila se loď, na niž kdosi mává bílým kloboukem.
Bolesťav Petro Pavel Polsko Tyniec skála nad Visla Visla
27 article
Náš dobrý Lucyan pět hodin trmácel se se dvěma rybáky proti proudu k Tyňcu. Vracíme se na loďce do Krakova. Jako šipka letí s námi lo- dice po vířivých vlnách Visly. Po levém břehu šumí vrbiny a sitiny, po pravém hnědnou v šeru roztrhané, hlinité břehy, poněkud zvýšené. Z námi kostrbaté okraje rozvalin Tyňca rdí se po- sledním zářením dne. V dáli na obzoru rýsují se ostře věže kláštera bielanského a neurčitě ob- rys mohyly Košciuszkovy. Vísla rozlévá se tu již šířeji. Šedivé mlhy plouží se po hladině, uleha- jíce v zátočiny a sítiny. V pobřežních osadách kmitají v oknech světla, hladina ztemněla. Hla- sitý dříve náš hovor poněkud utichl. Starý rybák s mladým svým soudruhem opatrně řidil loďku, vyhýbaje se plýskavým proudům na mělčinách. Valy mraků kupí se hrozivě od severozápadu. Chvílemi rozevře se temné jich nitro modravým šlehem blesku. Svit jeho odrazil se o hladinu vody roztřepeným pruhem, šlehl rýhou stinu od pobřežních stromů a opět je temno. Slyšeti jen pleskot vesela bublot vlny za loďkou. Z dáli již se lesknou světla z kláštera Norbertanek ve Zwierzyňcu. Na pravém břehu ve svitu blesku zabělaly se zdi mezi mohutnými stromy.
Hla Vala Krakov Visla Košciuszkův Norbertanek Zwierzyňc
28 article
„To karezma Twardowskiego!“ připomíná soudruh. Tedy místo, kde dle pověsti čert sebral bez dlouhých okolků polského Fausta, pana Twar- dowského! Od břehu ozval se do nočního ticha va rovný hlas; „Trzymač sie prawego brzegu! Przy lewem buduja pionery pontony!“ Na levo zaplály nám vstříc rudé svítilny vý- stražné. Nebylo příliš volno v těch okolnostech za blížící se bouře, v temné noci, na dřevěné skořepině. Konečně po Vísle šlehlo ostré světlo elektrické z podgórského mostu! Již vrchovatý čas! Jsme v Krakově. — — — Sotva vysedli jsme za mostem z loďky, spustil se hustý déšť. Rychle do drožky a za chvili sedíme v útulném „chambre particuliére v restauraci Havelkově.
Faust Twar Havelkův Krakov