1
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 21. dubna.
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilko
na měsíc 3 K 80 h
Praha
5
article
Válka.
Válka.
Pense vdově Makarově.
Z Petrohradu, 21. dubna. Car ustano
vil vdově po admirálu Makaro
roční pensi 20.000 rublů.
Zatčení japonští důstojníci.
Z Petrohradu, 19. dubna. Při výslechu
zatčených japonských důstojníků se zjistilo, že
chtěli vyhoditi do povětří železniční most v okolí
Fouliardi. Ruská hlídka spatřila na hranicích
karavanu Mongolů, která podrobena prohlídce
ukázala, že chová ve svém středu dva japon-
ské důstojníky, převlečené za mongolské kupce.
Tito důstojníci vykonali zacházku 2000
kilometrů, jen aby dostali se ke
dráze. Měli u sebe nástroje a patrony plněné
ekrasitem k trhání kolejnic.
Protiruská nálada Číňanů.
Z Londýna, 19. dubna. Číňané zahájil
cvičení v dělostřelbě za vedení anglického,
V Nučvanu vzpírají se Rusům prodávati po-
traviny.
Makarův
Makara
Mongol
Číňan
Rus
Petrohrad
Fouliardi
Londýn
6
article
(Ostatní zprávy viz na str. 3.)
7
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Z parlamentu.
Z Vídně, 21. dubna. Dnes poslanecká sně-
movna má prázdeň, ale nemineme se zajisté
pravdou, pravíme-li, že za tohoto odpočinku snad
stane se více, nežli kdyby zasedala. Klub po-
slanců českých a klub slovinsko-chorvatský se
jdou se dopoledne k důležitému rozhod-
nutí. Usnesou se o taktice pro dobu
nejbližší.
O zákulisním jednání včerejším uveřejňuji
zdejší listy celé hromady zpráv, o kterých lze
říci, že jsou velkou většinou pouhým
kombinacemi a výmysly. Stačí na př.
připomenouti, že »Neue Freie Pres see
troufá si čtenářům svým namluviti, že Čechové
svolili ke všemu, co Poláci na nich žádali. Ka-
ždý soudný člověk podle pětiletého boje Čechů
posoudí, s jakou smělostí dávají se do veřej-
nosti takové pověsti, které jen matou a patrně
jsou vypočítány na dojem Čechům nepříznivý.
Neue Frei
Čecho
Polák
Vídeň
Ka
8
article
Vůbec jmenovaný list jeví patrné úsilí
vzbuditi zdání, jako by Čechové byli kleslí
myslí a jako by stůj co stůj chtěli se dostati
z obstrukce. Tomu dokonce tak není
Poslanci čeští trvají důsledně n
svém stanovisku, které také včera pol-
ským důvěrníkům vyložili.
Poláci pozvali čtyry pohla-
váry německé levice zejtra na
společnou poradu.
Ke včerejší rozpravě německého vý-
konného výboru, věnované změně jedna-
cího řádu, sdělujeme, že odpor proti projednání
reformy té byl odůvodňován německými lidovci
také v ten rozum, že nelze získati záruky pro
případ, kdyby změna jednacího řádu se prove-
dla, že potom obstrukce česká bude zastavena.
Civilní lista císařova a uherská strana neod-
vislosti.
Z Pešti, 21. dubna. Strana neodvislosti ko-
nala včera večer dlouhou poradu, jak zachovati
se k zákonu, kterým zvyšuje se civilní lista
Bylo sice navrženo zahájiti obstrukci, avšak
návrh ten zamítnut a usneseno bylo pouze
způsobiti rozhodnou a dlouhou de-
batu.
Čecho
Polák
Pešť
9
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Z úřadního listu.
Z Vídně, 21. dubna. (C.-B.) Císař pro-
půjčil řediteli německého státního gymnasiav
Českých Budějovicích dru. MatyášoviK och o vi,
odcházejícímu na vyžádaný trvalý odpočinek, řád
železné koruny třeti třídy s prominutím tax.
Císař propůjčil lázeňskému lékaři cís. ra-
dovi MUDr. Leopoldu Fellnerovi ve Fran-
tiškových Lázních rytířský kříž řádu Františka
Josefa.
Císař propůjčil sluhovi u pražského policej
ního ředitelství Karlu Müllerovi u příleži
tosti jeho odchodu na trvalý odpočinek stříbrný
záslužný kříž.
Císař Vilém na cestách.
Z Catanie, 20. dubna. (C.-B.) Německý cí-
sař hodlá zejtra nastoupiti odtud další cestu
do Bari.
Císař
MUDr
Fellner
František Josef
Müller
Vilém
Vídeň
Český Budějovice
Fran
Catania
Bari
10
article
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Předpla cení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
Praha
11
article
Dementi.
Ze Sofie, 20. dubna. (C.-B.) »Agence Te-
legraphique Bulgare« oznamuje: Zpráva, že se
Bulharsko snažilo dosíci v Yildízu uzavření vo-
jenské konvence jest naprosto ne-
správná. Bulharsko nenavrhlo nikdy uzavření
takové konvence.
Sofie
Bulharsko
12
article
Všeobecná železniční stávka
Všeobecná železniční stávka
na uherských státních dráhách.
Tiszova vláda jest úplně na ústupu
před požadavky stávkujících že-
lezničních zřízenců! Toť zpráva, jež
vysvítá ze všech telegramů, sdělujících, že
zemská schůze jest povolena, že
vláda vezme zpět svoji předlohu a že vyhotoví
novou, dle pamětního spisu. To znamená ústup
na celé čáře a vítězství stávkujících, kteří do-
jista využitkují plnou měrou své výhodné posice
nynější a domohou se žádoucího upravení
platů. Současně znamená tento zpětný krok
vlády uherské zlomení oné železné, až kruté
discipliny v poměrech služebních i mimo ně,
jež činily službu železničních úřadníků drsnější
než službu vojenskou. Stávka pak sama, jež
není dosud nikterak zkoncována, může býtii
pro Předlitavsko poučným mementem.
Z Vídně, 21. dubna. »Arbeiter Ztgu.« te-
legrafují z Pešti: Ministr obchodu dal
učiniti stávkujícím železničním úřadníkům a zří-
zencům tento návrh:
»Vláda dovoluje dnes společnou schůzi
všech delegátů v Pešti shromážděných. Předsedati
bude vládní zást. Vör5s. Výbor stávkářů předloží
všechny požadavky. Tyto budou dány do tisku
a zaslány všem okresním výborům. Jakmile tyto
dají souhlas, bude pamětní spis ode-
vzdán rozpočtové komisi posla-
necké sněmovny. Vláda zavazuje se, že
osnovu zákona upravujícího platy zřízenců že.
lezničních, která vzbudila tolik ne-
spokojenosti, vezme zpět.
Finanční komise bude zkoumati zevrubně
pamětní spis a podle možnosti vyhoví poža-
Tiszův
Předlitavsko
Vídeň
Pešť
Arbeiter Ztg
necký sněmovna
Vör 5 s
13
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Orlí hnízdo.
Napsal Björnstjerne Björnson. Přel. M. Kostelecká.
Endregaarden jmenovala se malá vesnice.
která vysokými skalními stěnami obklíčena, le-
žela tu osamocena. Půda, na níž byla vysta-
věna, byla rovná a úrodná; široká řeka, která
s hor dolů proudila, protínala ji ve dví. Tato
řeka vlévala se do jezera nedaleko vesnice.
K tomuto jezeru připlul kdysi na člunu
muž, který dříve v údolí rubal stromy; jmenoval
se Endre a nynější obyvatelé vesnice byli jeho
potomci. Někteří pravili, že sem utekl pro zabití
a lidé že proto vypadají tak zasmušile, jiní zase
tvrdili, že tím vinny jsou skalní stěny, které
o svatojanských dnech nepropouštějí slunečních
paprsků do údolí již o páté hodině. Nad vesnicí
viselo orlí hnízdo. Bylo upevněno na skalnatém
štítu nahoře v pohoří; všichni mohli viděti, když
orlice počala seděti na vejcích, ale nikdo nemohl
se dostati nahoru k hnízdu. Orel kroužil nad
vesnicí, vrhl se brzo na jehně, brzo na mladou
kozu a jednou vzal docela malé dítě a odnesl je.
Proto nebylo ve vesnici bezpečno, dokud orel
měl hnízdo na temeni hory. Mezi lidem udržo-
vala se povésť, že za starých časů byli dva
břatří, kteří hnízda dosáhli a je rozbořili, ale
za dnešních časů se to ještě nikomu nepodařilo.
Když se dva ve vesnici potkali, nerozmlou-
vali o ničem, než o orlím hnízdu a pohlíželi
nahoru. Vědělo se, kdy orli přišli zase v novém
roce, kde se vrhli dolů a škody nadělali a kdo
poslední se pokusil vylézti nahoru. Děti cvičily
se od malička lézti po stromech a větvích
Björnstjerne Björnson
Endre
14
article
především v zápase, aby časem dosáhly hnízda
a jako ti dva bratří je zničily.
V čase, o němž je řeč, byl nejstatnějším
chlapíkem ve vesnici Leif. Nepocházel od Endra
měl vlnitý vlas a malé oči, tropil všemožné žerty
a miloval ženy. Chlubil se již v mladých létech
že se jednou dostane až k hnízdu, ale staří lidé
pravili, že to nesmí tak hlasitě vyprávěti.
To ho podnítilo. Ještě dříve než dospěl
v nejkrásnější léta, pokusil se vylézti na témě
hory. Bylo krásné, slunné dopoledne na začátku
léta, mláďata asi právě se vylíhla. Nesčíslné
množství lidu shromáždilo se pod skalní stěnou.
Staří od podniku zráželi, mladí k němu radili.
Ale Leif dbal jen vlastní touhy; čekal tedy, až
orlice své hnízdo opustila, potom vyskočil a již
visel na stromě několik loket od země. Strom
vyrůstal z rozsedliny a po té šplhal se Leif
nahoru. Malé kaménky povolovaly mu pod
nohami, písek a země sypaly se dolů, jinak pano-
valo nejhlubší ticho; jenom řeka valila se ře-
čištěm s dušeným, stálým hukotem ke svému
ústí. Příkřejší a příkřejší stávala se skalní stěna;
dlouho visel Leif za jednu ruku, hledal nohou
místo, kdeby se mohl opříti a nemohl se podí-
vati dolů. Mnozí, zvláště ženy, odvrátily se a
pravily, to že by byl jistě neudělal, kdyby byl
měl rodiče na živu. Konečně přece našel pevné
místo, hledal opět, tu rukou, tu nohou, tu pod
ním povolilo, on sklouzl, ale visel opět pevně.
Dole stojící slyšeli navzájem svůj dech. V tom
vzchopilo se vysoko urostlé mladé děvče, sedící
na kameni stranor ostatních. Zaslíbila se Leifovi
prý už jako malé dítě, ačkoliv on nebyl spřízněný
s vesničany. Vztáhla ruce a volala: „Leife,
Leife, proč to děláš?“
Leif
Endra
15
article
Všichni obrátili se k ní, otec stál vedle, ale
ona ho nepoznala. „Sestup opět dolů,“ volala,
„miluji tě a tam nahoře ničeho nezískáš.“ Bylo
viděti, že se rozmýšlí, trvalo však jenom chvilku
a Leif lezl opět výše. Jeho ruka a noha byly zase
pevny a dařilo se mu dlouho dobře, ale brzo
začal asi umdlévati, neboť často odpočíval. Jako
předzvěsť skutálel se malý kamínek a všichni,
kdož stáli kolem, pozorovali jej, až zapadl. Ně-
kteří nemohli už déle vydržeti a odešli. Děvče
však stálo zpříma na kameni, lomilo rukamaa
dívalo se vzhůru.
Leif opět hmatal rukou sem a tam, pak —
viděla to zřetelně — nechal ji náhle klesnout
a hmatal rychle druhou, ale i tu nechal ve
vzduchu. „Leife!“ zvolala úzkostně, že hlas její
od skály se odrážel — a všichni ostatní vykřikli
též. „Sklouzl,“ volali a natahovali ruce vzhůru,
muži i ženy. Sklouzl opravdu. Strhl písek, ka-
mení i zemi za sebou, sklouzal stále, stále
čerstvěji; lid odvrátil se a slyšel jenom za sebou
na skalní stěně praskání a rupání a hned na to
padnouti něco těžkého, jako kus mokré země.
Když opět se vzmužili a se obrátili, ležel
zde mladík rozdrcen a k nepoznání. Děvče leželo
na kameni. Otec je zdvihl a odnášel.
Mládež, která Leifa nejvíce pobízela k od-
vážnému kousku, netroufala si nyní ani rukou
hnouti. Nikdo z ní se na něho nemohl podívati.
Musili tedy přistoupiti staří. Nejstarší pravil,
když k Leifovi přistoupil: „To bylo bláhové!
ale,“ doložil a podíval se vzhůru, „je přece
dobře, že něco visí tak vysoko, že toho nemohou
dosáhnout všichni lidé!“
Leif