Strana 6.

ŽENSKÝ

LIS

1. číslo.

prospěch, jak dlouho a často trvá, pokud nuceny jsou děti vykonávat práci noční a p. Druhý svazek tohoto díla bude obsahovati popisná vysvětlení o dětské práci (výroky učitelů, lékařů, vysvětlení k číslicím a p.), pokud se nedají shrnouti do číslicových tabulek.

Různé zprávy. Soudruhy a soudružky upozorňujeme na usnesení zemské konference důvěrníků politických organisací v Čechách z 16. května 1910, dle něhož má každý příslušník a příslušnice strany přispěti dle možnosti ročně aspoň 20 haléřů na menšinový náš fond. Aby konání této povinnosti bylo umožněno, zavedl zem- ský výkonný výbor menšinové známky po 10 haléřích a má každý příslušník organisace odebrati za rok dvě takové známky. Jest tedy na soudruzích a soudružkách, aby povinnost svou k fondu menšinovému plnili a pokud se tak nestalo za minulý rok, aby sobě vyžádali známky v organisacích pokud možno ještě v měsíci lednu, vzhledem k tomu, že musí místní organi- sace súčtovati menšinové známky spolu s ostatními příspěvky. Kde by v organisacích známky našeho menšinového fondu ne- byly, žádejte je neprodleně u organisací krajských. Za zemský výkonný výbor českosl. sociálně demokratické strany dělnické v Čechách: J. Havlena, tajemník. Socialistické vánoce 1910. O uplynulých svátcích vánoč- ních konána byla opětně řada důležitých porad našich dělnických organisací v Praze, v Pardubicích, českém venkově a na Mo- ravě. V Praze konána velká a vysoce zajímavá zemská konfe- rence našich žen, ustavující sjezd českého svazu krejčí v Ra- kousku, v Pardubicích konference českých kovodělníků, na ven- kově četné odborové schůze, zejména krajské porady dělnictva mlynářského a v Brně velká zemská konference politických dů- věrníků všech českých organisací.

Aehrenthal a jeho pomocníci. Velký skandál v celé Evropě vyvolává odhalení činů rakouské diplomacie. Ministr zahraničních záležitostí, hrabě Aehrenthal, než přiměl panovníka ku, annexi Bosny a He: cegoviny, nechal rozšířiti falešné zprávy, že šíří se revoluční vliv, jenž chtěl okupované země připojiti k Srbsku. Ve velkém procesu velezrádném v Záhřebě byl Aehrenthal bla- mován a odhalen falešný systém rakouské diplomacie. Podruhé v procesu Friedjungově ukázalo se, že diplomacie rakouská má továrnu na padělky a konečně před vánočními svátky odsouzen byl pro velezradu v Bělehradě jistý Vasič na pět let do žaláře proto, že sloužil rakousko-uherskému vyslanectví za peníze a tím celé zahraniční politice rakouské. Když poslanec prof. dr. Masaryk vznesl strašné obžaloby na Aehrenthala, pokoušeli se velmocný ministr a klerikál Gessmann zakřiknouti Masaryka jako školáka, ale nepochodili. Ve středu zahájeny byly delegace v Budapešti a delegát Masaryk jsa přítomen při tajném líčení se špionem Vasičem, vrhne v tvář Aehrenthalovi nové důkazy, jak falešnými dokumenty ohrožoval mír. Všeobecně čeká se, že Aehrenthal co nejdříve odstoupí.

Co prosadil hrabě Aehrenthal na svém panství Hrubé Skále. Prosadil, aby mu vládou byla dána značná subvence na opravu lázní Sedmihorek a aby zavedena pod hradem do vsi Doubravice četnická stanice, které nikdo ve vsi nechtěl pronajati místnosti. Celý rok muselo mužstvo bydlet v zámku, až teprve nyní se našlo bydlo pro ně ve vsi. Pro koho četnická stanice v Doubravici zřízena, je hádankou; pro 50—60 čísel v malé vsi, kterou beztak hrabě vykupuje, či proti hostům lázeňským, nebo aby hlídali hraběcí lesy? Ministr Haerdtl jde ruku v ruce s kapitalisty. Ku do- stavivší se deputaci kapitalistických břitvařů, jež žádala, aby na účet průmyslníků ministr neprováděl sociální politiku, ujistil tuto, že v provádění sociálního pojištění bude co nejpomaleji pokra- čováno. Budeme zvědavy, co bude dělat jeho nástupce. Třídní spravedlnost... Před rokem úkladně zavraždila záletná ženština Steinheilová svého muže a svou vlastní matku. Ačkoliv svědčilo všechno proti ní, osvobodila ji měšťácká porota francouzská, poněvadž prý se ženština tato nepřiznala. Listy všeho měšťáctva se tomuto rozsudku divily, ale omlouvaly ho galantností Francouzů k dámám, i když úkladně vraždí . . V Rouenu odsouzen dělník Durand z „morální spoluviny“ k trestu smrti, ač mu nebylo prokázáno ani nejmenší účasti při zabití opilého dělníka Dongého, jenž zabit při rvačce. Durand prý kdesi mluvil na schůzi proti stávkokazům, a jelikož Dongé byl stávko- kazem a ve rvačce zabit dělníky, musí nést Durand mravní spoluvinu . . . „Mravní spoluvina“ na všech zločinech, jež se na lidstvu páší! Kolik lidí by tu musilo být utraceno ... a z ja- kých kruhů!

dal, aby ho přijal do orkestru. Ředitel dal Vení- kovi cosi zahrát a byl s ním spokojen úplně; pravil, že si ho zaznamená, a že se přimluví, aby byl přijat. Na to vyžádal si Veník, aby mu dovolil příště, jako na zkoušku před obecenstvem, zahráti ono houslové solo v orkestru. Ředitel dal to solo Veníkovi zahráti hned u sebe jako na zkoušku; Veník hrál, ředitel se usmíval a pra- vil mu, že se na to těší. A Veník také se těšil.

Když přišel oznámený den, divadlo se neli- šilo od podoby své, jakou mívalo obyčejně, to- liko snad, že i napjatost byla o něco menší, než druhdy. Obecenstvo znalo zpěvohru, znalo zpěv Kristin a uvyklo mu již, jako uvykáme konečně všemu. I rozčilení posléze vyrovná své vlny. Krista jim byla zjevem nad míru milým, ale při- vykli mu již. Šli dnes do divadla jen jako z oby- čeje, ne z nutnosti, že by je tam cos táhlo neodola- telně. Vše, co dnes mohli uviděti a uslyšeti, ne- mohlo jim býti nic nového, ani překvapením. Vi- děli a slyšeli to již ve svých upomínkách, dnes ty upomínky měly se jen jako pokropit rosou aby poněkud ožily. Upomínka jest přece vždy jen bledá vedle růžové, plné novosti. Divadlo tedy mělo vzezření více obyčejné. V obecenstvu nebylo napjetí, byla pouze jistota, pohodlná jistota. Jako když cestujeme po něko- likráte krajinou; víme již, kdy máme vyhlédnouti z vozu a kde si to můžeme odpustit.

Seděl tam sice v orkestru jeden nový hou- slista, ale což to změní tvářnost divadla! Změní se tvářnost krajiny, je-li tam o jeden strom více, je-li tam o jeden méně! V orke- stru! Orkestr není jeviště. Na jevišti zná- me hned každou změnu — do orkestru, kdož by tam se podíval! Sedí-li dnes u bubnu mladý bubeník místo starého, kterého včera pochovali, což na tom? Stojí-li u basy člověk s pleší, kte- rý před několika roky ještě pleš neměl, což z to- ho? Ani jediný člověk nevšimnul si té hlavy, do- kud měla vlasy, nevšimne si jí také, když jest lysá. Nový houslista! V orkestru jich sedí mno- ho; je-li tam o jednoho více nebo méně, toho si povšimnou pouze členové orkestru a mezi tě- mi snad jenom houslistové; tvářnost divadla to nemění. Bývají sice ti tam v orkestru umělci zrovna takoví, jako ti tam na jevišti, ale obecen- stvo zvyklo, dívati se na jeviště, zůstaňme tedy při jeho zvyku. Opona se vyhrnula. Když přišlo houslistovo solo, zasedl tedy k němu Veník a hrál. Houslista při tomto solu měl něco volnosti, nemusil se přísně držeti přede- psaných not, mohl improvisovati a improviso- vával. Když Veník začal hrát, trhlo to přece obe- censtvem, že se podívalo do orkestru a že zna- menalo, že hraje dnes někdo jiný. I ty zvuky