6ys l659

Ročník XX.

V Praze, dne 5. ledna 1911

Číslo1.

Cena 6n.

SKY

Vychází každou středu s datem následujicího dne. Cena 6 h.

LlS

Našim čtenářkám a čtenářům! Tímto číslem vstuujeme do XX. ročníku u vydá- vání „Ženského Listu“. Plných devatenáct let hájil tento zájmy a potřeby sociální i kulturní potlačených pro- letářských žen proti útlaku kapitalistických vydřiduchů. Potíral každé bezpráví, poučoval, povzbuzoval list náš ženy v těžkém boji života. Ukazoval různé cesty, kte- rými máme se bráti za dosažení lepšího života, lep- šího, vyššího vzdělání. I nadále bude list náš v ideách sociálně demokratických pokračovati a hájiti potřeby ujařmených žen. Ku vytčenému cíli a boji třeba vaší pomoci, jak hmotné, tak i duševní, bez obého nebylo by nám možno vésti vítězný boj. Pracujte k rozkvětu listu i vy spolu s redakcí! Hleďte všude mezi proletářskými ženami rozšířiti náš list. Nechť není ani jediné dělnické ženy, jež by ne- byla odběratelkou „Ženského Listu“! Pravě v nynější době, kdy mohutněji voláme po politické rovnosti. kdy bojujeme proti lichvářské politice, třeba vám ho- spodářského vzdělání a poučení, a to poskytne vám v plné míře „Ženský List“. Vaší úsilovnou prací za rozšíření listu vzroste nejen finanční jeho stav, ale i obsahově bude se moci zdokonaliti. Jednotlivá čísla prodávají se za 6 hal. Předplatné na rok činí 3 K 12 hal., do Německa 3 K 64 hal., do ostatních států 4 K 68 hal. Předplatné zasílejte na adresu: Administrace „Ženského Listu“ v Praze, My- slíkova ulice č. 1959.

Novoroční úvahy dělnice.

„Čas ubíhá jako voda!“ Slova ta učinila na mně hluboký dojem. Ano, čas ubíhá jednomu, zdá se, rychle a zcela hladce, druhému pomalu a jednotvárně,a všichni jdou k jednomu cíli. Život mnoha dělnicím ubíhá jednotvárně; jen sta- rost o výživu a práci jest to, jež běh života činí těž- kým a zdánlivě zdlouhavým. Starost i bída jsou stá- lými průvodci jejich a proto tisíce žen si na ně uvyká jako na něco nezbytného. Práce namáhavá, úmorná, provází celým životem dělnici. Malá mzda sotva stači na úhradu nejnutnějších potřeb. Dělnici zbývá málo času, málo prostředků, málo síly, aby mohla žíti pro vzdělání a duševní požitky Práce v továrně, v pisárně otupuje myšlenkově a činí z dělnice mechanický stroj. Jedinou myšlenkou ovládána jest dělnice: nepřijdu o práci? Budu moci býti živa? Toť průvodcem v jejím životě — neustálý strach, jak to bude dále. Všechny velké myšlenky, události zůstávají jí cizími, a to proto, že nenašla cesty, jak by se přidala k velké, bojující armádě orga- nisovaných žen a mužů. Velké boje, které dělnictvo podniká za zlepšení svého života, nepozorovaně plynou kol ní. A jedinou odpovědí k otázkám její družek v práci jest: „My to nepředěláme!“ Když upozorníte ženu tu na bezpraví, jež se na- ní páše pracovními řády a zákony, ani tomu nevě- nuje pozornosti. Bezmyšlenkovitě odpovídá: „Bylo vždy tak a bude tak i nadále!“ A přece není tomu tak! Její nevšímavost a lhostej- nost zaviňuje, že hrozné a neudržitelné poměry ty bují dál.

Schází této dělnici ujasnění o spojitosti společen- ských poměrů a dnešního pořádku, schází jí ujas- nění o hybných silách vývoje společenského, schází jí ujasnění o významu a důležitosti pracující třídy jako třídy výrobní, schází jí ujasnění třídního jejího po- stavení. Kdyby na místo slepé víry si uvědomila, čím jest, kdyby si uvědomila příčiny svého bídného živo- ření, kdyby si uvědomila, že může jinakým býti ten její trudný život, bylo by jinak. Dělnice by poznala, že dnešní společnost vybu- dována jest prací lidu dělného. Práce rukou její že to jest, jež hromadí bohatství a její práce že tvoří zá- klad k vybudování pokroku, vědy a kultury. Když si vše to uvědomí dělnice, tu musí přijíti k poznání, že v proletariátu jest síla a touto nynější pořádek může býti přeměněn. Na místě tupé resignace nastupuje chuť k odboji, ku přeměně toho, co považovala za nezměnitelné, ku změně společenských poměrů. Všech- ny boje, všechny společenské události budí zájem v duši dělnice a ona zkoumá, zda jsou ony prospěšny jí, nebo její vyssavatelům.

Dělnice, která si uvědomí třídní své postavení, ohlíží se po zbrani, kterou by mohla hájit svoje zájmy a jest vědomou bojovnicí za lepší budoucnost. Účastí na veřejném životě a bojem stává se její život boha- tým a obsažným. Nové myšlenky dávají nový směr celému její životu, který jest bohatý na činy. Těžký jest život dělnice v zápasu existenčníma vyžaduje sebezapření i obětí. Ale vše to není jí těžkým u vědomí, že bojuje za nejvyšší cíle lidstva, za du- ševní, mravní a hospodásřké povznesení své třídy. Boj takový povznáší, sílí naše vědomí, že nežijeme je- dině sobě, ale velikému celku, lidstvu. Takový život utíká jako voďa a my si přejeme, aby čas a síly naše stačily ještě na dlouhá léta. Proto jest třeba dělnicím vzdělání, aby mohly mocí svého vědění dnešní kapitalistickou společnost překo- nati, aby byly vítězící stranou. Zbraň vědění, vzdě- lání, kterou přivlastnila si bohatá společnost, musí se státi majetkem ženy a musí býti vyrvána těm, jichž jest výsadou. U vědomí svého cíle musí dělnice nadějně krá- četi do nového roku. Prací a odvahou doděláme se vý- sledků, k nimž naše snažení se nese. Nesmíme zma- látnět při prvém nezdaru, ale spěti chutě dál i v bouři. Vzhůru k světlul