1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 106. ze dne 16. duhna 1904
2
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Rozčilující výjev při zápasech s býky. Z Bor-
deaux se oznamuje: V aréně v Bonatte blíže Borde-
aux uspořádány minulé neděle zápasy s býky, jež
měly průběh neobyčejný a velmi bouřlivý. Matador
chystal se zasaditi býku, dlouho již týranému, smr-
telnou ránu. Avšak kord vnikl do těla jen as na 5
centimetrů a býk se ho opět sprostil, vymrštiv ho
z rány. Vymrštěný kord vletěl do obecenstva a zra-
nil kapitána španělského křižáku, Calderona, tak těžce
do tváře, že raněný krví zbrocen klesl a musil být
odnešen z arény. Pak se býk vrhl na bezbranného
toreadora, jenž za povyku obecenstva dal se na útěk.
Když také dva jiní matadoři nedovedli proti býku
ničeho pořídit, rozlítil se lid nade všecko pomyšlení.
Diváci počali rozbíjet lavice a vrhali je do arény,
spílali prchajícím torerům a chystali sc, naházet je
nazpět do arény na pospas rozzuřenému býku. Ko-
nečně podařilo se čtvrtému zápasníku, když již byl
utržil nebezpečnou ránu na koleni, zasadit býku
smrtelnou ránu. Teprve pak se rozzuřený lid upo-
kojil a opustil klidně arénu.
Calderon
ko
centimetr
3
article
= Zlomeniny kostí u opic. V pathologické spo-
lečnosti londýnské uspořádána onehdy přednáškao
zlomeninách a jiných zraněních kostry opic, člověku
podobných. Celkem panuje názor, že zvířata, žijící
volně v přírodě, méně jsou ohrožena chorobami
jinými pohromami, leda že by byly způsobeny útoky
jiných zvířat a to je celkem správné. Avšak na ko-
strách opic, člověku podobných, shledány často stopy
zranění. Tato fakta týkají se zvláště případů, kde
zlomenina kostí se sice zhojila, ale jest ještě patrna
podle novotvarů. Nelze popírat, že opice trpí též ne-
mocmi kostí, neboť byly zjištěny také jízvy, jež na-
svědčují chorobě podobné dně neb zánětu kostí druhu
dosud neznámého. Velké opice jsou bezpochyby vydány
v šanc zlomeninám kostí mnohem více, než drobní
jejich příbuzní, zejména vyskytují se takováto zra
nění často u velkých opic, žijících skorem výhradně
na stromech, jako orangutan. Toto faktum by na-
svědčovalo, že orangutan přesahuje velikost, vyme-
zenou pro ssavce, žijícího na stromech. Tím vysvě-
tluje se též jeho malé zeměpisné rozšíření a nebylo
by podivno, kdyby se objevily známky, že tento druh
opic čeká pozvolné vyhynutí. Ostatně jsou opice
podobné člověku na svobodě schopny přežíti i těžká
zranění.
4
article
= Poslední oběť mnohonásobného loupežného
vraha Konstantina Drzazgy ze dne 2. t. m. a sice
smrtelně poraněná 20letá Šendla Bulwova, podlehla
svému zranění ve středu odpoledne 6. t. m. Manželka
Bulwova, ačkoliv taktéž nebezpečně zraněná, jakož
i kojná Marjana Kalistova se pozdravují a není již
nijakého nebezpečí smrti. Za to Konstantin Drzazga
hoví sobě v žaláři, jsa veselé mysli a není na
něm pozorovati nijakého duševního pohnutí anebo
lítosti nad spoustou vražd, jež provedl. Ba, on zcela
lhostejně přiznává se ke vraždám, již dříve spácha-
ným. Tak na př. doznal, že zavraždil dne 8. března
1903 paní Braunovou, za který čin pyká přes rok
nevinně odsouzený vlastní manžel pí. Braunové ve
varšavské věznici a snad co tyto řádky píšu, byl již
na svobodu propuštěn. Na otázku náčelníka tajné
policie, kterak zavraždil pí. Braunovou, Drzazga líčil
děj následovně. Přicházel jsem vícekráte do krámu
Braunových kupovat korky. (Braunovi měli továrnu
Konstantinos Drzazga
Šendl
Bulwův
Marjan
Kalistův
Drzazgo
Braunův
Braun
5
article
na korky. Do krámu Bulwových taktéž chodil kupovat.)
Vždycky jsem viděl, že bývá obyčejně paní Braunová
v krámě a domnívaje se, že tam jest mnoho peněz,
umínil jsem sobě zavraždit ji. Jednoho dne k ve-
čeru odebral jsem se opět do krámu p. Brauna a
žádal o korky. Paní Braunová vešla do vedlejší
místnosti a já za ní, ukázav jí druh korku, který
jsem si vybral. Když se paní Braunová sehnula,
uhodil jsem ji svojí železnou tyčí ze zadu do hlavy,
zavrávorala, ale v tom se poněkud vzpamatovala a
chtěla utíkati; tu chopil jsem ji ze zadu za hlavu,
strhl ji nazad, prořízl jí hrdlo. Peněz jsem tam ne-
našel a proto pospíšil jsem si, abych se vzdálil, což
se mi úplně podařilo, aniž jsem uvalil na se nějaké
podezření. Také ke vraždě na paní Schmidtové, této
zimy spáchané se Drzazga přiznal a taktéž ke vra-
žednému přepadení, předešlého roku na obchodníku
Sieradským na Sredni ulici v Lodži, kterého v krámě
za dne přepadl, železnou tyčí omráčil, peníze z kasy
uloupil a prchl. Sieradski po několik měsíců na-
lezal se v lékařském ošetřování a jest dnešního
dne již úplně zdráv. Nyní bude míti příležitost
podívati se tváří v tvář dobrodinečku, jenž ho před-
časně chtěl poslati na věčnost. Těmito všemi již spá-
chanými skutky není dosud vyčerpána vražedná čin-
nost Drzazgova, neboť přiznal se již k devíti doko-
naným vraždám v Lodži a v okoli a kdož ví, jaké
výše dosáhne počet jeho obětí dalším soudním vyše-
třováním. I člověk v takových případech otužený trne
při líčení všech těch hrozných vražd, ale Drzazga
vypravuje všechny zločiny, jež provedl, s usměvavou
tváří a s takou lhostejností a chladnokrevností, jako
Bulwový
Braunová
Braun
Schmidt
Sredeň ulice
Lodž
6
article
by šlo o věc naprosto lhostejnou. Pouze jednoho činu
prý lituje. Když kdesi v okolí Lodže zavraždil jakous
ženu, sedělo na kolébce nemluvňátko, které na něho
žalostně patřilo krásnýma jiskřicíma modrýma oč-
kama, jakoby jej prosilo o milost, ale zločinec ne-
božátko usmrtil jedinou ranou. Naše město si nyn
oddechne, že je zbaveno takovéto bestie v lidské po-
době; neboť kdož ví, kolik by ještě obětí padlo zá-
keřnou rukou vrahovou. Vrah Drzazga jest neustále
spoután na obou rukou i nohou těžkými řetězy. Když
se na něj přišla podívati dcera zavražděných man-
želů Jentschových a ptala se ho, kterak mohl cos
takového provésti, usmál se a pravil, že se mu to
zdálo, jakoby byl zařízl několik kuřat. Při zatčení
vraha nalezeny u něho v kapsách dva ostře nabité
revolvery, v holinkách bot dva ostré dlouhé nožea
železná tyč, kterou při útěku odhodil, aby se mohí
lépe bránit revolvery a noži.
= Kradli prostřednictvím telefonu. U dětského
soudu v Novém Yorku byli onehdy tři výrostcí ža-
lováni pro krádež. Byli to Benjamin Schafer 16letý,
Harry Smolenský 14letý a Nathan Cohn. Současně
byl pak u pol. soudu v Centre streetu Rafael Rose
žalován pro přijímání kradených věcí. Až do
konce února t. r. byl Schafer zaměstnán v obchodě
s hedvábným zbožím firmy Steinthal Bros na
Broadway a když se vzdal tohoto místa, věděl do-
podrobna, jakým způsobem se v obchodě přijímajía
vyřizují objednávky; též znal i většinu zákazníků
firmy. Použiv těchto vědomostí, zasílal nyní Schafer
objednávky po telefonu a sice obyčejně s poznám-
kou, že si pro zboží přijde posel. Tím způsobem po-
dařilo se Schafrovi vylákati téměř každodenně hed-
vábí v ceně 100—200 doll. Smolenský a Cohn byli
jeho posly, kteří zboží přijímali a donášeli je Ro-
seovi. Výtěžek pak kloučkové prohýřili v krčmách na
Bowerech.
Jentschová
Schafer
Harry smolenský
Cohn
Rose
Bower
Lodž
Nový York
Broadway
Steinthal Bros
7
article
= Řízný debatér. Z Londýna se oznamuje:
V městské síni ve Finsbury, kde se v neděli konají
mormonské bohoslužby, bylo minulé neděle poslu-
chačstva, jež se bylo sem nahrnulo většinou ze
zvědavosti, že nebylo k hnutí, zatím co před síní
shluklo se protestní shromáždění, jehož hlavním řeč-
níkem byl bělovousý Američan, jenž tvrdil, že zná
dokonale život a obyčeje mormonů. Činil na lid
značný dojem zejmena svým oblekem. Měl na hlavě
ohromný širák a kolem kožené kazajky široký pás,
za nímž trčel důkladný nůž. V tomto bojovném odění
vyzýval kohokoli z přítomných, kdo by se odvážil
k němu na řečniště, aby dokázal, že mormoni jsou
něco jiného než lháři, zloději a bigamisté. Jiný ši-
rokoplecí Američan přijal vyzvání. Prohlašoval, že
studoval na universitě harwardské a že byl
při závodech koleje harwardské. O tom však obe-
censtvo nechtělo slyšet a volalo na něho, aby se
držel věci. Když však řečník přes to pokračoval
v líčení své osobnosti, byl ukřičen a musil ustoupiti
svému ozbrojenému protivníku, jenž uvítán hlučným
jásotem, počal ihned s pathosem: »Prohlašuji, že
tito darebové, raubíři a vrahové . . .« Dále se ne-
dostal, neboť při těchto slovech poklepal mu »bobby«
(policajt) na rameno, řka povzneseným hlasem: »Ne-
chať se shromáždění okamžitě rozejde. Povzbuzujete
lid k násilí.« Obecenstvo »bobbymu« patrně velmi
zazlívalo, že mu ruší zábavu, ale londýnský polici-
sta těší se neobmezené autoritě a shromáždění, třeba
reptajíce, se rozešli.
Američan
Londýn
Finsbury
8
article
Zemřelí v Praze
Praha
9
article
Dne 10. dubna 1904: Pešová Terezie, vdova
po učiteli, 67 roků, 1582—II. Slunečkova Marie, dcera
pekařského pomocníka, 6 roků, 1640—II. Stachova
Marie Kajetána, milosrdná sestra řádu sv. Karla Boro-
mejského, 67 roků, 336—III. Pitro Josef, syn kočího,
8 ned., 437—III. Stehnova Gustina, dcera posluhova-
čky, 51/2 měs., 216—V. Šrůta Václav, c. k. strážník
v. v., 52 roky, 699—VII. Weisel Kamil, syn sklenáře,
2 měs., 5—V. — Ve všeobecné nemocnici:
Čiháková Františka, vdova po dělníku, 67 roků. Filip
Václav, krejčí, 33 roky. Jurisová Anna, vdova po vrch.
průvodčím vlaku, 60 roků. Menčíkova Amalie, kom-
ptoiristka, 22 roky. Pichl Bohumil, ředitel banky v. v.,
56 roků. — U Milosrdných bratří: Hájek Ant.,
pekařský pomocník, 26 roků. Kreibich František,
dlaždický učeň, 21 rok. — U Milosrdných se-
ster: Bakovská Anna, vdova po sladovnickém pomoc-
níku, 92 roky. Vosátkova Božena, dělnice, 21 rok. —
V c. a k. vojenské nemocnici: Klečka Josef,
účetní poddůstojník, 27 roků.
Dne 11. dubna 1904: Novák Antonín, krejčov-
ský pomocník, 84 roky, 529—II. Sleza Josef, syn obuv-
níka, 2 měs., 794—VII. Pech Karel, syn tesaře, 11 r.,
1—VIII. Mattauschova Josefa, švadlena, 33 roky,
1768—II. Lhotová Marie, majitelka domu, 76 roků,
1011—I. Seebald Hanuš, syn švadleny, 4 m., 815—I.
— Ve všeobecné nemocnici: Drbohlav Frant.,
ředitel měšť. škol, 60 roků. Frühauf Václav, řezník,
26 roků. Jelínková Františka, manželka krejčího, 62
roky. — U Alžbětinek: Seminová Josefa, vdova
po strojníku, 74 roky. — V městském choro-
binci: Zikeš Zikmund, chovanec, 65 roků.
382 —
Stachův
Marie Kajetán
svatý
Karel Bora
Pitra
Josef
Stehnův
posluhův
V Šrůta
Václav
Weisel
Filip Václav
Anna
Menčíkův
Pichl
Kreibich
Vosátkův
Božena
Pech
Karel
Lhotová
Marie
Drbohlav
František
Frühauf
Jelínková
Hájek Anta
Mattauschov Josef
Pešová Terezia
Slunečkův Marie
Gustin
Čiháková František
Amalia
Bakovská Anno
Kleček Josef
Novák Antonín
U Alžbětinka
Seminová Josef
Zikeš Zikmund
10
article
»Lindore, jest zde dopis od madame! Uložila mně,
abych vám ho odevzdala! Donesete ho do pisárny hotelu
a požádáte, aby ho ihned doručili adresátu.«
Jako sluha, jenž věděl, co se sluší a patří, Lindor
nepohlédl ani na obálku a strčil dopis do své kapsy.
Usmál se jen a odtušil.
»Půjdu ihned, slečinko.«
Sotva že ale komorná zmizela, vytáhl dopis a pro-
hlížel si obálku.
Nápis byl v jazyku německém a tudíž nerozlušti
telný pro něj.
Lindor tedy sestoupil do přízemí a přál si mluviti
s tlumočníkem.
Zřízenec hotelu přislíbil mu:
»Ano, pane, dopis bude doručen dle příkazu nepro-
dleně panu krajskému náčelníku.«
Lindor zvěděl tak, komu dopis jest adresován.
Hraběnka psala tomuto úřadníku státnímu nepo-
chybně proto, aby sdělil jí, kde se Stack ubytoval.
Když Lindor vracel se z přibytku hraběnčina, před
ním mladý muž, oděný v kožíšek, tváře hezké, ale rysů
zženštilých a znavených, s jemným knírem kaštanovým,
vystupoval po schodišti.
Když muž ten dostoupil prvního poschodí, ote-
vřely se dvéře příbytku hraběnky Boccinellové a Carlona
se objevila.
Spatřivši jej, komorná hraběnčina vykřikla pře-
kvapeně.
Na výkřik ten odpověděl hlas Juanin z vnitřku
komnaty.
Hlas tázal se
»Co jest, Carlono ?«
Lindor
Boccinellová
Carlon
Juanin
11
article
»Barva na mé vlasy, pane tajemníku. Vidíte přece,
že vlasy mé jsou obarveny «
Saulire děl, směje se:
»Pravda! pravda! vypadáte dokonce velmi pitvorně
při tomto zbarvení vlasů.«
»Nuže, nemám čím vlasy znovu obarviti, až nějaký
čas uplyne. Budu-li delší dobu na cestách, bude zřejmo,
že vlasy mé jsou obarveny.«
Saulire, směje se ještě úzkostem agentovým, dopo-
ručil mu:
»Nuže, jděte si prostě pro další barvu na své vlasy.
A vezměte s sebou celou láhvici neb dvě . . .«
Ficelle pohlédl na hodiny, jež umístěny byly
v kanceláři.
»Na to jest pozdě již! Jest již dvacet minut přes
desátou! Zbývá již jen hodina do odjezdu vlaku a to-
várník této barvy na vlasy bydlí na druhém konci čtvrti
Saint-Honoré. Pošlete tam někoho, pane tajemníku a dejte
mi donésti balíček s láhvicemi přímo na nádraží.«
Saulire přivolil:
»Budiž! A zaneseme to do útrat vaší výpravy
kolik stojí tato barva na vlasy ?«
»Dvacet franků láhev.«
»U čerta, cení si pořádně takovou vodičku. Za cenu
tuto měl by člověk několik láhví burgundského !e
»Pošlete, pane tajemníku, pro »tuaregskou vodičku
na vlasy« do čísla 413 ve faubourgu Saint-Honoré !«
»Dobrá! Pospíchejte tedy již na nádraží.«
Upokojen tak v příčině budoucího osudu vlasů
svých, Ficelle sestoupil opět dolů a vsedl znova do
fiakru.
Zaprodáni nopřítelí.
Ficelle
SaintHonoré