1
masthead
V Praze, v sobdtu dne 16. dubna.
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou
Praha
4
article
NAk
NAk
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 h
alka.
Naka
5
article
Japonci bombardují Port
Artur.
Japonci bombardují Port
Artur.
Z Petrohradu, 15. dubna. (C.- B.)
Úřadní zpráva. Místodržitel Alexějev zaslal cí-
saři Mikulášovi tento telegram: Hlásím Va-
šemu Veličenstvu v hluboké úctě, že
dnes ráno od čtvrt na 10 hodin a
do 12. hodiny polední japonské lod-
stvo, sestávající ze 14 válečných lodí
a na dvě divise rozděleno, střídavě
tvrze portarturské a město samo o
Liaotešanu bombardovalo. Nepřítel
vypálil 185 projektilů. Naše eskadra,
podporována »Pobědou« a pobřežními
batteriemi na japonskou palbu odpo-
vídala. Pět vojáků na suché zemi bylo pora-
něno. Na vodě nedoznali jsme žádných ztrát
mužstva, ani žádného poškození lodí. Na po-
břeží bylo 7 Číňanů zabito a 3 raněni.
Z Petrohradu, 15. dubna. (C.-B.) Zpráva
»Ruské telegrafní agentury«: Od 94 hodiny
ranní až do 12 hodin v poledne
bombardovalo ze 14 lodí sestáva-
jící japonské loďstvo, kteréž se
na dvě divise bylo rozdělilo, od
Liaotešanu, střídavě pevnost
město. Ruské lodi, mezi nimi také obrněná
loď »Poběda«, odpovídaly z míst, kde na kot-
vách stojí a v odvetné palbě súčastnily se také
pobřežní baterie. Na zemi bylo 5 vojáků raněno.
Sedm Číňanů bylo zabito a 3 raněni. Na lo-
dích, jež nepoškozeny zůstaly, nebyl nikdo po-
raněn.
Rusko proti užívání telegrafie bez drátu.
Z Washingtonu, 15. dubna. (C.-B.) »Reu-
terova kancelář« oznamuje: Ruská vláda ozná-
mila, že každý dopisovatel novin, kterýž by po-
užíval telegrafie bez drátu, za špehouna
považován a zastřelen bude.
Japonec
Artur
Alexějev
Mikuláš
Číňan
Petrohrad
Virginie
Rusko
Washington
Poběda
6
article
UDNl
UDNl
Rusko a jeho spojenci.
»Byrževské Vědomositi« ukazujíce
k tomu, že dle obsahu nových mezinárodních
smluv evropských je Rusko v Evropě osamo-
ceno, praví: »K tomu prostě konstatujeme, že
vedle neochvějného trvalého spolku fran-
couzsko-ruského jest ještě jiná, mocná,
blahodějná síla — staré přátelství ru-
s ko-německé. Ne nadarmo řekl Dostojev
skij, že Rusko a Německo jsou povolány měniti
tvář světa. Jich upřímné přátelství bude stále
mohutněti. K těmto politickým otázkám bude
se musit politické smýšlení ještě vrátit.«
Na zachování veřejného pořádku v Rusku.
Ze Lvova, 16. dubna. „Slovo Polskie“ uve-
řejňuje tajný oběžník ruského guber-
nátora v Lomze, vydaný veškerým okres
ním starostům a policejnímu presidentu v Lomze
Praví se v něm: „Bylo dáno na vědomost mini
strem vnitra, že J. V. ráčilo ve své péči a za-
jištění pořádku ve vnitřní říši na základě zkuše-
ností, nabytých ve válce trvající od 29. ledna
(starého kalendáře) projeviti vládním orgánům
nejvyšší vůli, aby administrativní a politické
úřady místní dle své povinnosti a přísahy
zdvojnásobily úsilí své k ochraně
veřejného pořádku a pokoje. Zpra-
vuje vás o tomto nejvyšším rozkazu, ukládám
vám, abyste užili všech prostředků, které máte
k zajištění veřejného pokoje a pořádku a nepro-
dleně zamezili všechny pokusy porušení pokoje
a míru. Gubernátor Korf.
Nové ruské loďstvo na dálný Východ.
Z Petrohradu oznamuje se, že v měsíc
červnu 40 nových ruských lodía
torpédových lodic vedením admirála
Rožděstvenského na dálný Východ odpluje.
»O Vereščaginu«.
Z Vídně, 16. dubna. Náš vídeňský zpravo-
daj nám oznamuje: »S Vereščaginem setkal
jsem se dvakráte. Pokaždé při událostech zcela
Dostojev
Polskie
Korf
Rožděstvenský
Vereščagin
Rusko
Evropa
Německo
Lvov
Lomz
dálný východ
Petrohrad
Vídeň
Byrževský Vědomositi
7
article
Čislo v Praze za, 2 n
a na venkově za 3k
Praha
8
article
SII
SII
Předplaceni
a inzeráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
9
article
mimořádných. Poprvé, když vídeňský arcibiskup
Ganglbauer vznesl klatbu na jeho obrazy
ze života Kristova a když rozhorlený jistý ho-
stinský vídeňský proraziti chtěl jeden z jeho
obrazů. Vyhledal jsem ruského hosta v hotelu
»Imperial«, kde měl ve 4 poschodí skromný
pokoj na dvůr, jako vůbec byl nebožtík celý
svůj život skromný. Na otázku, co říká oběma
činům, odvětil, máchnuv lhostejně rukou: »Ni-
čevo, to mne nijak nerozčiluje! Jsem malíř a
maluji, jak se mně zdá. Ať si Ganglbauer mysli
o mých obrazech co chce, já zase myslím sobě
o člověku-Kristu co chci a co uznávám záhod-
ným jako člověk a malíř.« Po druhé byl jsem
s Vereščaginem v žurnalistické loži poslanecké
sněmovny, v listopadových nočních schůzích, vě-
novaných provisoriu vyrovnacímu.
Vereščagina německá obstrukce bavila. Dal
se informovat českými novináři o boji, který
veden jest mezi německou levicí a pravicí, resp.
Ganglbauer
Kristův
Imperial
Vereščagin
poslanecký sněmovna
10
article
Čechy a vyslovil politování, že tenkráte některé
listy ruské, zvláště »Věstník Evropy« a »Mo-
skevské Vědomosti« daly se z Vídně inspirovati
proti Čechům. Schůze tenkráte trvala nepřetržitě
celý den a celou noc. Když řekli jsme Vereš-
čaginovi, že nemáme pro něj žádnou loži, nýbrž
jenom prostou lavici, odpověděl: »Za rusko-tu-
recké války žil jsem hůře.« Asi ke 4. hodině
ranní všichni jsme usínali. Ale již v nejbližší
vteřině byli jsme vyburcováni. Začalo totiž
kvartetto německých professorů bušiti prkny na
pult, což činilo hrozný dojem. Vereščagin zvo-
lal: »Fuj, to je ošklivější než nejhorší hnus,
který jsem poznal na bojišti !«
Z Paříže, 16. dubna. Julius Claret ie,
divadelní ředitel, dlouhaletý důvěrný přítel Ve-
reščaginův, vypravuje »Tempsu«: »Ještě před
několika dny dostal jsem list od Vereščagina,
ve kterém sděluje, že se svým přítelem Kuro-
patkinem jede do Mandžurie. List byl velmi me-
lancholický. Vereščagin líčí, co viděl na své po-
slední cestě Japonskem, zejména hrozí se
nesmírných válečných příprav
proti Rusku. Vypravuje o výstrahá ch,
Čecho
Vereščagin
Julius Claret
Kura
Mandžurie
Čechy
Evropa
Vídeň
Paříž
Temps
Japonsko
Rusko
11
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Za jedním z nejslavnějších...
Vereščagin mrtev!
Srdce vzpírá se přirozeně žalné této zvěsti
a přálo by si raději, aby depeše se mýlilav
osobě, ač smrt není vůbec nikomu přána ! Ale,
bohužel, jako pověsť o zahynutí Makarova
stala se bolestnou pravdou, je tomu tak i v
tomto neméně tragickém, ba ještě truchlivěj-
ším případě. Stalť se Vereščagin, tento
slavný malíř válečného běsu, obětí svého povo-
lání, obětí pravého opaku idey, za
jakou bojoval svým mistrným štětcem, chtěje
docíliti, aby obluda války, zobrazená krvavými
barvami, zhnusila se všemu člověčenstvu pří-
šernou svou nahotou a surovosti tak, až by jím
otřásla do hlubin duše a celým světem ozvalo
se jedno mocné, svorné přání: Mírl
Jest to nesmírná, hluboce zachvívající citu
schopným srdcem lidským tragika osudu, že
právě on, apoštol míru, padl, čerpaje ze skute-
čnosti hrůz válečných skutečnou látku pro veli
kou svou ideu
Pověřen plnou mocí carovou, jenž chová to-
též přání a nenávidí válku, odebral se na dálný
Východ a osudnou náhodou právě k štábu admi-
rála Makarova, na loď »Petropavlovsk«, kde nyn
nalezl smrt.
Pro celý kulturní svět je to rána hluboká,
vzbuzující soustrast nejvyšší! Jeť jméno Verešča-
ginovo jedním z nejslavnějších jmén světových
v minulém i tomto století!
Vereščagin
Makarův
dálný východ
Petropavlovsk
12
article
Vereščagin vynořil se náhle z temna
jako v Alpách slunce a než se kdo na-
dál, skvěl se na nebí uměleckém v zenithu
slávy. Studoval, pracoval neúnavně v úkrytu,
probloudil řadu let v srdci divoké Asie a nikdo
neměl tušení o muži tom, jenž dovedl utlumiti
co u jiných je vzpružinou práce, jenž doved
skrotiti v prsou ctižádost a se železnou důsled-
ností, neohlížeje se ani v pravo ani v levo, hnal
se za jediným cílem svým: »Nechť zví o mně
svět, až budu umělcem dokonalým a hoto-
vým. ..« Objevil se teprve, až když dosáhl
let Kristových, třiceti tří. »Venit et vincit« mo-
žno o něm říci. Arci nezvítězil bez boje. Stalo
se mu, co každému velikému duchu, razícímu
v kterémkoliv oboru lidské činnosti cesty pravé,
ale nové. Obec uznaných aristokratů umění byla
nesmírně zjevem jeho překvapena a rozžárlena.
Vereščagin
Kristův
Alpy
13
article
Jeho umění nebylo možno vrazit do žádné ška-
tulky! Dalť výhost tradicím, přenešeným z mi-
nulého malířského klassicismu, zporážel před-
sudky, před nimiž se klaněla celá legie uměle-
ckého světa. Maloval pravdu i v nahotě a to
zaráželo.
A jakou pravdu! Tu nejhrůznější a nej-
černější, vybrav si s úmyslnou tendencí největší
drama lidstva: hrůzu války. V jakém však ji-
ném světle, než všichni ostatní mistři! Jeho
válečné obrazy od prvního až do posledního
jsou protestem osvíceného lidumila proti barbar-
ství války, jsou protestem proti bestiálnosti, tu-
posti a převrácenosti člověčenstva, jež prolévá
svou vlastní krev. Vereščagin nemaloval vítězící
generály v krásných parádních uniformách,
oslněné triumfální gloriolou . . . Z palety barev
svých sbíral ty nejtmavější, aby jími zachytil
ne slávu, ale bídu války, zoufalství, strašná
muka, smrt! Budilo to v konservativním světě
nevoli . . . Až do vystoupení Vereščaginova
obdivovalo obecenstvo obrazy bitev, v nichž vo-
jáci drželi se statečně, kde oslavována bravura,
skvělé útoky, divy udatenství, radost a jásot po
vítězství. A teď pojednou přejížděl divákům při
pohledu na hromady mrtvých, skomírajícícha
Vereščagin
Vereščaginův
14
article
zmrzačených lidí mráz po zádech a duše se
otřásala až do základův nad odporným di-
vadlem . ..
Jako Lermontovský prorok řkoucí: »Jal
jsem se lásku kázati a pravdy zákon neskonalý,
však lidé hněvem pojati mne kamením od sebe
hnali . . .«, tak i Vereščagin za mluvu svého
štětce klidil nenávist, posměch, opovrženía
nevděk. Ne však všude a navždy. Jako v li-
teratuře a hudbě razil si realism mohutně ce-
stu, drtě unylé sentimentalisty, tak tomu bylo
v malířství a výtvarnictví. Vereščagin byl prů-
kopníkem v realismu štětce a že byl výborným
pionýrem, prorazil a zvítězil. Uznalo se, že na-
kreslením pravdy chce ukázati děsné stránky
války, zvířectví, ukrutnosti, rány, stony, zoufa-
lost, umírání a mrzačení a tím vzbuditi hnus
proti dábelské převrácenosti lidstva.
Po dlouholetém nerovném boji důsledností
svou porazil Vereščagin »starou školu« a vyši-
nul se na světového umělce, zůstávaje až do
posledního svého dechu »apoštolem míru«. Lá-
ska k lidem, lidskost, mír a pokoj lidem dobré
vůle jsou ideami, jež vanou z jeho obrazůa
jež byly i heslem jeho životním. Vereščagin ve-
dle velikého umělce byl i velikým uměleckým
charakterem. Neznal ctižádosti, neznal chtivosti
peněz. Odmítl řády, odmítl titul professoraa
stačilo mu pouhé »Vereščagin« . .
Veliké umění mohlo vynésti mu i veliké
jmění. A co učinil? Všechny peníze, jež utržil
za svou galerii, věnoval přiteli nouzí trpícímu.
Dobrota srdce a nezávislost umělce byly kleno-
tem jeho největším, byly jeho pokladem, jejž
vzal s sebou do vlhkého hrobu na dně Tichého
okeánu, zanechav po sobě jen zlatou, nezniči-
telnou stopu svého jména a umění. Pravý, ide-
álný umělec!
Vereščagin