Ročník XXXXIX.

V Praze, v úterý 16. listopadu 1909

Číslo 316

Na ranní avečerní listy předplácí a V Praze v administraci na měsle. . . . . . 2 K- na čtvrt leta . . . . 6 K —h s dveji donáškou na měsic. na čtvrt leta : ! . . 7 K esk ve fllálkách na měsle. . . . . . 2 K 30h Poštou: a měsle n čtvrt ietá : . . . 9 K o s dvojí zásilkou na měsle na vrieta : . : K ai

Ve chmurách nejistoty. Žádné dosud vyhlídky na kloudné roz- řešení současné dvojí krise parlamentní v soustátí habsburském. — Toť politicky bulletin dneška z Vídně jako z Pešti. Katastrofální porážka zbožňovaného dosud vůdce maďarské strany neodvislosti Ludvika Košuta, jenž ironií osudu poražen proto, že netroufal si proti králi roznítit nejráznějšl boj za vlastní samostatnou maďarskou banku 1. lednem r. 1911 — jevila se býti v první chvíli událostí, která urychlí skoncování 8- měsíčné krise uherské o sto honův. Nebot František Košut převedl téměř 100 poslanců rozpoltěné strany neodvislosti v tábor vládní, čímž jaksi znovuzřízena předešlá koalice v novém ovšem skrovnějším vydání, ale přece vždy ještě dosti silna, aby mohla s oposicí radikálního ultramaďara Justha podstoupiti nadějný zápas i ve sněmovně i v župách, i při volbách. Však ovšem toliko za jedinou, nezbytnou podmínkou: bude-li se strany koruny co nejdříve vyhověno ostatním požadavkům národním, vymahaným An- drássem a Wekerlem, tedy stranou t. zv sedmašedesátníků, čili někdejších Deákovců. v náhradu za oželenou prozatím samostat nost národní banky maďarské. Očekávalo se v Pešti téměř na jisto, že se tak stane na včerejším slyšení hr. Andrásse a Ko šuta u krále ve Vídni; a zatím — ne- stalo se! Naopak.

Andrássy a Košut vracejí se do Pešt s Jobovou zprávou, že král uherský doposud nemůže se odhodlat ku přijetí Wekerlových podmínek smíru, že zejmena v otázce za vedení maďarského služeb ního jazyka u setnin pluků uherských váhá povolit tužbám maďarským, ačkoliv sami společní říšští mini- stři bar. Aehrenthal i Schönaich. neřku pak Burian za vyhovění se přimlouvají. Co z toho pojde, neví té chvíle nikdo. Jistý maďarský vládní státník prý včera pronesl tuto trpkou výstrahu: »Timto stálým odpí ráním vídeňských kruhů — ničí se soustavně všickni umírnění živlové v Uhrách a odcho- vává se radikalismus, jehož konce a dů- sledky jsou nedozirny.« Po bezvýsledné, ano téměř beznadějné cestě Andrásse a Košuta do Vídně dlužno prý se připravit v Uhrách na — no vý obrat. Ale v jakém směru, nedo- kládá se.

Povážlivě zatemnělý je tudíž obzor v zemi karpatské — a stejně zachmuřeno jest zde nad hlavami našimi. Nejvytrvalejší zdejší oplimista vůdce Kola polského dr. Glabiňski přiznává jednomu z redaktorů »Neue Freie Pressee dne 13. t. m., že netroufá si za nv- nějších okolností naprosto há- dati, zda-li jeho vytrvalá a dlouhá snaha po jakéms sbližení Němců s námi za účelem dělnosti parlamentu vídeňského bude koru nována úspěchem, či ztroskotá-li i tento kráte v hodině dvanácté. »Cil mé akce nespočívá v tom, abyci jedné nebo druhé straně zabezpečil vítězství- — praví: »Leč v tom právě vězí oblíž snahy mé. Neboť každá z obou stran obáva se, aby ozdravění poměrů parla mentních neudálo se na útraty její mravní důstojnosti a na újmujejích národních zájmů. Proto jsou oba sokové — jak Slovanská jednota, tak i strany německé pohříchu dosud zá- sadně od sebe ještě daleko vzdáleny., Nic- méně prý ještě nechce zoufat nad podnikáním svým. Očekává napjatě, co vyřkne v úterý výkonný výbor německých stran o svém stanovisku vůči vládě Bienerthově. — Hned ve středu potom sejde se předsednictvo klubu polského, aby vzalo odpověď německých stran v úvahu svou a pokračovalo pak ve svých snahách dalších, směřujících k odvrácení vlády § 14., »proti níž celý polský klub zaujímá zásadně nepřátelské cho- vání« . ..

Nuže, pochybnostmí o dnešním výroku německé poroty nad sebou, nepotřebuje vládě Bienerthově sšedivěti vlas jako paní Steinheilové před výrokem poroty pařížské. Výtečným těm ústavověrným německým »liberálům« dnes stokrát víc přirostla k srdci vláda Schreinerův, Härdtlův, Bienerthův Hochenburgův, nežli celý parlament a celá ústavnost. Valné jejich většině bezpečně promluvil dne 13. t. m. v Karlových Varec z duše jejich posl. Pacher, řka: »My Němci jsme povinni pode- přít ministerstvo Bienerthov a naše německé ministry v něm, nedávajíce se zviklati žádnými úklady spřá danými z různých stran. Netvrdím sice, že by nás Němce Bienerth chránil, ale tolik uznati sluší, že způsobil mnohé co se dříve pokládalo za nemožně A již z té pouhé příčiny, že dr. Kramá Klofáč a Maštálka usilují o pád tohot ministerstva, musí ono býti od Němcův držáno

Naproti tomu trvá naše poselstvo a s ním celá Slovanská jednota nezvratně na tom, že není s to aby s vládou Bienerthovou v je- jím nynějším složení i jen vyjed- návala. Kterak tu lze docíliti panu Gla- biňskému jakéhos kompromisu? Napohled stojí justament proti justamentu. Leč při palří-li se blíže, není těžko rozeznati čí justa- ment je mravně hluboce oprávněný ačí zhola nemravný. Slovanská jednota hned v zápětí svého rozhodného ne proti vládě Bienerthově dodala: »Avšak jsem ochotna podporovat smírné ře- šení krise a zahájit vyjednáván s takovou vládou, která by po skytovala záruku pro systěm ůplné spravedínosti vůči všem národům říše.« Slovanská jednota mluvící dnes jměnem 10 milionův a zejtra snad již jménem 14 milionů Slovanův této rakouské poloviny říše nepožaduje tedy ničeho více, než in stalaci vládního systému úplné rovné spravedlnosti ke všem ná- rodům, tedy i k Němcům. To jest celá její »conditio sine qua non«. Žádná nadvláda slovanské většiny ani v zákonodárství, ani ve správě státní, nýbrž pouze poctivé, rovné právo a stejná svoboda pro všecky.

Na jakém stanovisku však umiňuje se naproti tomu německá menšina v této říši? Na stanovisku nejbrutálnější pýchy a sve- řeposti plemenné: »Rakousko musí býti ovládáno po německu, jeho vnitřn jako zahraniční politika mus býti naskrze a výhradně něme- cká, Slované zdejší musejí se podrobiti jako nižší plémě nadvladě Němcův, jinak věčný s nimi boj!« To jest dnešní alfa i omega státnické moudrosti vyhýčkaných všeněmeckých haka- tistův v Cislajtanii, to jest jejich nejvlastnějš cíl a ideal, — vůči němuž vše ostatní, par lament, ústavnost, parlamentní vláda, konso- lidace i budoucnost Rakouska jest jim He- kubou. A vláda Bienerthova? Přihlíží se zalo ženýma rukama této spoustě povážlivé, ba chová se vůči nám tak, že ti Pachrové et tult quanti mají za svou povinnost ji držet stůh co stůj, poněvadž »způsobila mnohe co dříve samým Němcům zdálo se nemožné a nedosažitelné«. To je pamětihodné svěde- ctví. Nechává ubohého Glabiňského lopotit se po celé měsíce o dělnost parla- mentu, ale, sama nedovolí, aby se parlament ten sešel, ač jest již od 29. října zákonně shromážděn.

Neprozírá z toho zřejmě, že nedbá o činnost parlamentu, poněvadž je v pochyb nostech, našla-li by věru pro sebe a své předlohy bezpečné povolné větši ny Ano, tu vězi celé situace suk! »Do 31 prosince t. r.«, pravil ministr finan dr. Biliňski ve svém expose ze dne 26 října ke sněmovně poslanecké, »musíte po- volit vládě výpůjčku 400 milionů a 69 mi. lionů nových daní, jinak bude nucena sáhnouti ku § 14.« Do 31. prosince není než 46 dní — ale pan bar. Bienerth nedopouští svolat schůz sněmovny poslanecké, neposkytuje tudíž par lamentu vůbec ani možnost aby vzal finančn plán Biliňského v úvahu. Činí tedy sám své vlastní vládě obstrukci. Proč? Poněvadž se obává v parlamentě své porážky. — Každa jiná vláda, poznavši, že nemá v parlamentě potřebné většiny — podala by bez meškán demisi. Ale pan Bienerth zdráhá se tak učinit nýbrž doufá v pohodlnější pomoc § 14. a jeho německá kohorta vítá mnohem raději režim neparlamentární, poloabsolutistický, nežli by se smířila se změnou nynějšího vládního systému v duchu rovné ke všem sprayedlnosti Nechce slyšet ani o jakéms přechodním úřadnickém, nadtož o spravedlivě složeném parlamentním ministerstvu příštím, nýbrž od- poví na zejtří asi podobně jako mluvil Pa- cher: »My Němci jsme povinni tuto vládu a zvláště naše německé ministry v ní držet za každou cenu, tedy i za oběť parlamentu a ústavnosti« — Pak by ale také měli Poláci bez dlení dáti svou jedině správnou pro Rakousko spasnou odpověd zřejmým svým odpadnutím o německé levice a poctivým při- hlášením se do řad spravedli v zápolicího Slovanstva rakou- ského! Tak by bylo co nejdříve režimu § 14. i všemu pych u vel ko- německému zde odzvoněno

Politické zprávy domáci. V Praze, 15. listopadu. (Poláci a Slo- vanská jednota.) „Kur. Lwow.“ při všem svém demokratismu nikdy se nenadchnul pro společnou slovanskou politiku. Brání mu ne- šťastný spor rusko-polský. Proto také nikdy ne byl pro připojení polského kola ke Slovanské jednotě. Ale udalosti minulého týdne změnily i dle jeho názoru situaci. Neběží už o to, byla- na místě červencová obstrukce Slovanské jed- noty, nýbrž o poměr polské delegace k vládě

Němcům a ponižující důsledky, vyplývajíc z onoho poměru. I kdyby požadavky Slovanské jednoty byly neracionální, bije do oka, jak cy nicky lehkomyslně bar. Bienerth zneužil pol ského kola na potírání oněch slovanských poža davků. Avšak v osvětlení posledních udalost slovanské požadavky získaly na racionálnosti Jednota nechce rokovat s nynější vládou, je však hotova pracovati společně s vládou jinou Poláci se přesvědčili, že s bar. Bienerthem nen- možno udržovati ani osobní styky, a že poža- davky Čechů a Slovinců nelze nazvat nemož- nými. Druhý referát dra. Duleby nelze poklá dati za dostatečnou satisfakci pro kolc polské Jest třeba dáti za pravdu lidovcům (Stapiňské- mu), kteří vystoupili s plným vědomím své osob- ní důstojnosti. Od ostatní části polskéhc kola zvláště od frakci demokratických, do jichž ži prý počíná vnikati „lokajská tradice“, bude nyn záviseti, jak se v historii prvního demokratického polského kola zapíše episoda o dvou komuniká

„Dzien. Pol. připomíná polské delegaciv Vídni, že její politika nesmí se říditi výhradně vůlí koruny, nýbrž že je povinna korunu získat pro potřeby země a národa polského. Stejně ne správno bylo by domnívati se, že stačí jen zl skati korunu a odvislou od ní vládu a nedbat faktických poměrů v parlamentě. Polské kolo ni kdy se nesmí stavěti na takové stanovisko, které by mohlo býti jakýmkoli způsobem škodlivé zá jmům jiných národů slovanských, nebo by uleh čilo Němcům provésti expansivné záměry na pro spěch centralismu a na úkor zemské samo- správy. V Praze, 15. listopadu. (Obrat v uhe ské krisi a Nemaďaři.) Při volbě nového předsednictva uherské poslanecké sněmovny Chorvaté odevzdali prázdné lístky. Posl. Su pilo cdůvodnil tento postup chorvatské dele gace. Bývalý předseda Justh byl Chorvatům sympatický, neboť jako předseda choval se k nim vždy loyálně. Ale tentokrát volba před sedy nabyla rázu politického. Hlasy, odevzdané pro Justha, byly by hlasy pro samostatnou uher skou banku a pro samostalnou banku Chorvate hlasovati nemohou, dokud v Chorvatsku je úmy slně potlačován veškerý národní i hospodářský život. Poněvadž však Chorvaté nemohou hlaso vati také pro nynější Wekerlovu vládu, byli nu ceni odevzdati prázdné listky.

Členové národnostního klubu hlasovali všal pro Justha. Jich postup odůvodnil klubovní před seda dr. Mihali. Národnostní poslanci hlaso vali pro Justha, poněvadž jsou stranou oposiční Nemohli hlasovati pro kandidáta té vlády, ktera hůře, než všechny předchozí nemaďurské národ nosti pronásleduje, jich požadavky posměchen odbývá a v programu má množné hlasovací prá vo, jež nemůže býti na prospěch země ani moe nářství. Justh je mimo to člověk, který zůstávé ve své politice idcálně důsledným a nezrazuje svého programu, jako Košut. Ze Lvova, 13. listopadu. (K úmrtí O. A Markova.) V pátek pohřben zesnulý redakton „Galičanina“, O. A. Markov, za ohromného úč stenství obyvatelstva. Všechny ruské a mnoh ukrajinských spolků a korporací vyslaly na po hřeb své zástupce; byli přítomni i četní polšt přátelé zesnulého. Nad hrobem proneseno něko lik řečí; jménem ruských poslanců říšskýeh přijel rozloučit se s nebožtíkem posl. Davidak jenž ve své řeči vyličil stručně úmornou, ale záslužnou politickou a novinářskou činnost Mar kova. Jako syn chudých selských rodičů Osij Andrejevič Markov narodil se r. 1849 v Hruše vech v drohobyčském okrese. Dostal se do Dro

V drobném prodejit ranní čislo o sobě . . za 8h večerní . . . . . . . za t b Ve fliálkách na venkově ranní čislo . . . . . . . 10h vočerní . . . . . . . . 5h lnseráty plati se hotově napřen Předplaceni a inserty přijims administrace v Marianské ul., 3. Tam nacházejí se těž redakcn, tiskárna a sxpadice „Národních Listů? Rukopásy se nevracaji

hobyče na gymnasium, ale odtud byl jako sextan vyloučen pro rozšiřování humoristického lístku „Furkalo“. Uchýlil se do Lvova, kdež chtěl dále studovati na gymnasiu, ale, nemaje prostředků, musil si hledati výživu vlastní prací. Obdržel zaměstnání v redakci „Slova“ a stal se noviná- řem. Psal v mladých letech i básně a povídky, ale později věnoval se výhradně politice. Zne- náhla stal se spolupracovníkem ve všech politi- ekých i osvětových podnicích národní strany ru- ské a proto také r. 1882 v pověstném procesu s Olgou Crabarovou octnul se na lavici obžalo- vaných pro velezradu. Porota tehda obžalované osvobodila. R. 1881 O. A. Markov založil si svůj vlastní týdenník „Prolom“, jenž později jako „Nový Prolom“ vycházel třikrát týdně. Když r. 1887 vydavatel „Slova“, Ploščanský se vystěhoval do Ruska a „Slovo“ zaniklo, stal se orgánem ruských Haličanů časopis Markova, který se změnil v denník a za stálého pronásle- dování politických i duchovních úřadů musil ně- kolikrát změniti svůj název. Vycházel jako „H- ličská Rus“, pak jako „Červená Rus“', až se stal „Galičaninem“, pod kterýmžto jménem vy- chází dosud.

Politické zprávy zahraničné. V Fraze, 15. listopadu Rusko-finská komise Ruská vláda učinila s otázkou finskou tak, jako s otázkou samosprávy v království pol- ském: sestavila smíšenou komisi rusko-finskou a ji dala sporné body rozebrati. Rusko-finská komise právě začala v Petrohradě zasedati. Finsko v ní zastupují pp : biskup Johanson, prof. Germanson, Pilman, prof. Satälä a Ny- berg Rušti členové komise jsou: tajný rad Dejtrich, skut. st. r. Korevo, taj. r. Mjasojedov, generál M. M. Borodkin a dvormistr B. M. Ja kunčikov. Finští členové prohlásili, že nejsou zmoe- něni jednati jménem fiaského národa a že ml- nění, které o daných otázkách vysloví, musí býti považováno za jejich osobné. Ve vládní předloze vytčeny jsou nejprv body nesporné. To jsou: státoprávní nerozdí- nost velkoknížectví finského od ruské imperie dědičnost Finska v panujíeím rodě ruském všechny záležitosti, týkajieí se zahraničné poli- liky; samosprávnost pravoslavné církve v Finsku; ruské školství ve Finsku, pokud je vy- držováno z vlastních ruských prostředků; te- legrafy: vojsko.

Sporně body, o kterých komise bude roka vati, jsou: konání všeobecné branné povinnost ve Fnsku; organisace vojsk, utvořených z fa ských branců; dodávání koní za náhradu k po- třebám vojska; nabývání finského občanstv rodilými Rusy, ve Finsku usedlými a nappak kompelence finských soudů v Rusku a ruských ve Finsku; podobně vzájemnost dědického práva, obchodních styků, ochranných obchod- ních firem a pod. Ze sporných bodů našo obecenstvo zajímati budou zvláště ty, které ukazují, že Finové upl- rají Rusům občanské právo ve Finsku, ano právo vydržovati si tam na vlastní náklad ruské školy- V prvé schůzi Rusové jeden po druhém vyložili své názory na finské otázky. Lze řiee slovem, že stanovisko jejich úplně se shoduje se stanovískem vlády- Jazyková otázka v polské samosprávě. Jak jsme již oznámili, většina zvláštni polsko-ruské komise v Petrohradě, jíž vláda

FEUILLETON. U hrobu Hamletova. Po několik již dnů moře v Oresnydu bylc klidné, připomínajíe něžně modrou svojí barvou blankytnou hlaď italského pobřeží v nejkrásněj- šich letních měsících. V lehkém tleskotu jeh sklovité vlny se stříbrnými vršemi ubihaly k bal- vanovitému břehu, kde ztrácely se a rozplývaly v úzkých skulinách mezi nahromaděnými tam chaluhami. Roztoulaný albatros objevil se na blízku města, poděsil plaché platejse a drobnou tu čeládku mořskou a zmizel opět v dalekých obzorech směrem k švédskému pobřeží, jež v krásných těch dnech rýsovala se stále zcela zřetelně. Rybářské lodi nějak veseleji rozjely se z svým nejistým cílem, aby nevrátily se až za ně kolik dnů; a byly mezi nimi mnohé tak chatrné. že zdály se již předem určeny ztroskotání. Leč okolnost ta nijak neznepokojovala snědé ty ho chy, kteří čile napínali záplatované plachty a z zpěvu svěřovali nejisté své škunery nepokojným vlnám. Cizinců každou lodí přibývalo. Setkai jsme se s nimi všude: v síni dvanácti apoštolů v Museu Thorwaldsenově, u jeho posledníc prací (křídového náčrtku a poprsí Lutherova) v exotickém háji Glyptotéky, blíže obrovského pivovaru a laboratoří proslaveného profesora Hansena, na vojenském cvičišti i v námořnické krčmě, zkrátka všude, kam jsme se jen hnuli. Mnozí z nich, slyšíce nás hovořiti, měli nás z Holanďany. Nevím ovšem, proč, ale snad to zde patřilo k dobrému tonu řaditi nás jinam, než kam jsme patřili. Abychom alespoň na chvíli vymanili se z područí tohoto vlídného jinak informatorství trávili jsme večery obyčejně u moře, které te prve v těchto modrých hodinách odkládalo svůj cslodenní klid, aby rozčeřilo se poněkud rušněji, vlny nadulo, v hloubkách zavířilo. Hněv jeho nebyl však nikdy trvalý, neboť za prvních hvězd ocelová hladina sundu již opět uklidnila se a

uhladila, jakoby si nepřála polekat těch, ktel s příštím jitrem, nezvyklí jejím rozmarům, tou- žili nastoupiti po jejích vlnách další pout, za povinnestí, či zábavou. Odvážili jsme se ko- nečně i my podobného delšího výletu po moli do nejsevernějších krajů dánských tím spíše poněvadž vyjížďka, podniknutá řízením zvlášt- ního turistického kroužku, slibovala opravdu vzácnou podívanou za největšího pohodlí a za cenu v pravdě nepatrnou. Jízda zvláštní lodí výborné občerstvení, vstupné do zámků, kočá rový provoz a zpáteční jízda vlakem do Kodaně celkem výlohy pevně stanoveného rozvrhu, vy plňujícího celý den, nečinily více než 10 K Cena proti tomu, co vše možno vidět za výbor ného vůdcovství mladé Dánky, jež vše osvětluje měkkou němčinou, skutečně nesrovnatelná. Ne rozpakovali jsme se tudiž ani okamžik a kte réhosi jitra přesně o deváté z rána vyjeli jsm z „Havnegade“, abychom navštívili nejprve po- břežní čtvrt vilovou a mořské lázně na březiel dánských.

Parníček byl přeplněn, důkaz, že každo denní výpravy tyto těší se přízni všeobecně. Omeškali jsme se poněkud na tramwayi, jež nás přovezla a nebylo než přijmouti za vděk mí stem na střeše lodního salonku v sousedství mla- dého jakéhosi páru manželského, jehož láska mohla-li se měřit počtem společně snědených banánů, byla jistě podivuhodná. Ostatně neměli jsme příležitosti litovati jinak nezvyklého to- hoto umístění. Pohoda byla překrásná, výhled na Kodaí mizející v kouři obchodních lodí, rozkošný. Mezi těžkými bojemi mihaly se vachty ame rických, švédských a dánských boháčů; četn rackové doprovodili nás kolem pobřežní pev nosti, ale pak zpronevěřili se naší lodí a vrátil se k městu, jehož zlaté báně dosud hořely v dál kách. Konečně zmizely i přístavní „Tre kroner“ a „Middelgrund“ a již opět objevilo se čile roz květající předměstí dánské Hellerup a jemu blízký Klampenborg, kdež byla určena prv naše zastávka.

V zápisníku měho přítele při jméně této rozkošné vilové čtvrti čtu poznámku: z čerstvé svěží zeleně tu vyhlížejí vily — jako očka ne- věsty zpod svatebního závoje — shlížejíce se koketně v smaragdovém zreadle sundu. — Jak vidno, kamarád, takto profesor chemie, zabásni si trochu, ale celkem ne nepřípadně. Podobá se skutečně Klampenborg velikému sadu, kde ze leň i moře snoubí se v celek velmi harmonický. Z přečetných vil, hotelů a sanatorií zvláště vynik vila Hvidöre, zařizená pro carevnu vdovu a krá- lovnu anglickou. Měli jsme tisíc chutí rozběhnouti se po zla- tých těch pěšinkách, či užiti lákavé mořské kou pele, leč pronikavý zvon parníku rázem vráti naše touhy střízlivé skutečnosti. Rychlc vzdalovali jsme se od romantickéh Klampenborgu, abychom shlédli ještě Skodborg stejně v zeleň zarámovaný a Vedbaek, lázeňsk místa, jež s celou řadou ostatních (Rungsted Humlebaek, Svekkersten atd.) váží se v obrov ský náhrdelník dánského království, jehož závě rečný závěs tvoří konečně Helsingör s králov ským zámkem Kronborgem.

Jeli jsme však ještě déle hodiny kolem švěd- ského ostrova Hveenu, který zasvítil na prav straně mořem, jež bylo v těchto místech zcela opuštěné, než cíl náš narýsoval se v dostupn vzdálenosti. Dánské pobřeží s levé a švédsko s pravé strany zdálo se, že splývají v těchto místech v jediný pevný kruh pevninný a teprv zeela blízko bylo možnc rozeznati úzkou průrvu moře, které dělí tu obě království. Nebylo daleko k polednímu, když krásný ten obraz Kronborgu se zelenými kupolemi čer- veného Helsingöru po levici a malebného města švédského Helsingborgu na pravo se stříbrným pasem laškovného a klidného sundu uprostř přiblížil se tak, že loď mohla stanouti a my vy- stoupiti. Průvod, který jsme potom nastoupili za ve likým plakátem s jménem hotelu, kde přichy. stáno občerstvení, tak trochu připomínal mi ná- božné pouti v mém rodišti v Příbrami. Nezpívali jsme ovšem táhnouce klidnými a milými ulice mi, jichž čisté a s jakousi domácí hrdostí vy pravené domy často nesly pečlivě zahlazené vrá sky několika staletí, jež přečkaly, za to však vše obecné vyhladovění posílilo stejně mocně touhu po cíli, jako sv. Hora bodré pražské poutník kteří s uznání hodnou odvahou stékají barikádu pečených husí a zmáhají proudy proslaven nudlové polévky svatohorské. Nutno doznati, že turistický klub také zd- postaral se, aby hostům v neshasitelném množ ství předložil vše, co masitého, moučného i mi znatého chovají moře i dánská zem. Při pivě víně a likérech znamenitě aranžované hostin rychle ovšem uplynula hodina, určená odpočin ku a měkký hlas dánské pořadatelky v purpuro vém, hedvábném plášti musil velmi svědomite se přičiniti, než rozjařenou společnost přimě k odchodu z rozsáhlého klenutého sálu a k na stoupení další cesty.

Konečně však přece obsazena dlouhá řad- pohodlných povozů a nastoupena jízda do blíz kého Marienlystu, odkud je nejkrásnější pohle na daleké norské fjordy a Kattegat. Obchodní město zůstalo za námi a pouze výstavný lázeňský dům připomínal jeho blízkost Ostatní vše zmizelo a pouze moře rozkošně hravé a třpytící se, démantové rozlévalo se pře námi od břehu k břehu. Jakoby s pohrdou la škovné jeho vlny zabíhaly až k pobřežní baterii jež chrání vjezd do sundu, dráždíce bronzov ty strážce k zápasu, jenž předem byl již pro ně ztracen. Nebylo možne nasytiti se uchvacujícího toho pohledu k švédským břehům, jež rýsovaly s čistě a zcela zřetelně. Tak zde bylo mnoho n hromaděno krásy, jako v nějakém pohádkovém království — A jistě nikde na severu nemohla většínn právem státi kovová socha Hamleta, prince dán ského, tétc něžné duše vášnivé obrazotvornosti. o němž praví Taine, že nepozoroval ani s výše trůnu, kde se narodil, „nic než krásu, štěstí velkolepost přírody a lidstva“, než právě v tom to překrásném zákoutí. Na blízku malého jezera, obklopen klidnou zelení stojí jednoduchý ten pomník zasněného jinocha, skoro v chlapeckém dvorském oděvu jehož dávná, šílená tragedie dodnes žije velikým básnickým snem.

Široce otevřené oči mladistvého prince dán- ského pevným pohledem utkvívají na modro- šedém moři, ale zdá se, že i z tohoto okouzlení velikostí přírody odhmotnilo se již dávno vše, co by porušovalo fikci, hallucinaci — — sen . U malého toho pomníku vzpomínám též bezděky nejlepšího současného představitel Hamleta — našeho nepředstiženého mistra Vo- jana — a ve jménu českého umění, jež on obha- juje tak skvěle, klademe zelenou větev k úpatí památky „duše tak horoucně myslící a tak mo- hutně cítící“ Neradi jen loučíme se s krásným tím mí- stem, nutno však ještě ve chvatu navštíviti hj na nedalekém kulovitém svahu s obrubou pra- starých hradeb, v nějž dánská zkazka umístila Hamletův hrob. Nacházíme jej velmi snadně. Z malé planinky vyrůstá tu čtverhranná, hrub mohyla s nepravidelným, chudým břečťanem ozdobeným ohradím, v jehož středu zasazen stejně jednoduše tesaný jehlanec se zlatým, ma- lým nadpisem: Hamlets Grav. Toť tedy místo, kam krásná srdce uložila vzpomínku ubohého prince „s duší básníka, kte- rý byl stvořen nikoli aby jednal, nýbrž aby snil...“ Starý, rozlehlý háj šumí do jeho drí- mot, tiše však jen, aby nerušil jeho pokoje. Za měsíčné noci zajisté vrací se sem i zjev té nejčistší z dívek nejpůvabnějších se svými květinami... Je zde nesmírný klid, který zvl- ňuje pouze blízkost moře, neúprosně připomína- jící práva přítomnosti. Tak život a sny, mystik a pozemskost, hmota a přízrak setkávají se na blízku jednoduchého toho náhrobku ... Ale ku podivu, zde čarovným jakýmsi kou- zlem zázračně zmenšují se vzájemné ty protivy. ustupujíce ochotné, sladké výslednici, jež jedině zde má právo vyznít v něžném, harmonickém Quido M. Vyskočil. souznění . ..