ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 ae7c3ff0-661f-11dc-b313-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 29 celkem · entity: place 23, org 5, work 4, person 38
1 masthead
Ročník XXXxl.
2 masthead
V Praze, v úterý dne 17. prosince 190
Praha
3 masthead
Číslo 347.
4 article
Na ranní a odpel. listy přilohami („Nauěný Dbzor“ v středu a „Litarární Hlidka? v pátek) předplácí nuu Praze v adnínistrani a měsíe 2 K — za čtvst leta . . . . . sR — s dvojí denáškeu K 50h a něsle.. . . 7 K 50 ve sinantich 2 K 80n za měsíe . . . . . Pošten: na měsíe na čtrrí lel. . .. s drají zaslliou na mřsln čivrt lals
Praha Litarární Hlidek Nauěný Dbzor
5 title
Dnešní číslo pro Prahu le o 12 stranác .
Praha
6 article Jest na čase promluviti!
Jest na čase promluviti! Konečně tedy snad přece dojde v ubohém parlamentě cislajtánském k debatě o svrcho- vaném životním nebezpečenství, v jakém pry se, dle pověstné řeči Körbrovy ze dne 9. t. m. ociťuje nejen rajchsrát, ale veškeren ústavní život v Rakousku vůbec. Všeněmci totiž dostali patrně asi od svých ráznějších voličů notný nos, proč a jak mohli ku podobné neslýchané malbě přištího abso lutismu na stěny parlamentu mlčet jako — ústaváčtí hofräti a proto konečně minulé soboty pp. Bareuther a Schalk zmohli se na ledabyle sestavený dotaz k ministru Kör brovi, aby zjevil, co jest pravdy na zprávě vídeňské »Neue Freie Presse«, že panovník ve slyšení, povoleném hraběti Sylva Taroue covi dne 12. t. m., pronesl prý se: »Ne- bude-li možno s tímto parlamentem pracovat,. stane se něco jiného,« dále co jest pravdy na pověstech lomcujících Vídní, že prý »jest již všechno pro státní pře- vrat připraveno,« a konečně aby pověděl, pronesl-li svou absolutistickou řeč se souhlasem koruny? — Na pohled dosti choulostivý to dotaz a v Rakousku mi nistři, jak známo, jsou zvyklí neodpovídati k choulostivým dotazům, poněvadž neumí, když nechtějí, odpovídat vůbec. Tím více překvapilo, když včera hned na počátku schůze parlamentu J. E. dr- K örber vyvstal a tonem s míry sebevědo- mým a nakvašeným, jal se k této choulostivé interpellaci Všeněmcův odpovídat jak ná- sleduje »Dle všech konstitučních zásad nesluší se zatahovat do rozpravy parlamentní korunu.
Kör Taroue Rakousko Vídeň Neue Frei Presse
7 article
Proto se k tomu naprosto nepropůjčím, abych pánům interpellantům pověděl, zdali a jak se panovník k hr. Tarouccovi pronesl. — Co se pak týče další otázky (po pravdě po věsti, že vše je k státnímu převratu při- praveno), soudím, že mají býti tak značné důležitosti postaveny na spolehlivější základ, ma-li se o nich jednat v parlamentě. Měla-li by vláda vyvracet veškeré pověsti, čehož nemůže, poněvadž všechny, jako na příklad tato, ani k ní neproniknou, mě bych já, jako ředitel politiky vládní, věru velmi málo času, zabývati se ještě mnohými jinými a přece poněkud důležitějšími úlo- hami. (Smích a »bravo« u klerikálůa křesťanských sociálů.) Co se pak konečně týče otázky, zda jsem svou poslední řeč pro- mluvil se souhlasem koruny, odpovídám znova, že o koruně ničeho nepovím, ale že jsem tou svou poslední řečí nakreslil, jak myslím věrný obraz situace dle pravdy a vyjádřil otevřeně a bezelstně veškeru její vážnost. To bylo mojí povinností a ja beru za řeč tu veškeru o- povědnost na sebe sám.« (Opět pochvala v centru a u křesťanských sociálů, jichz vůdce, princ Liechtenstein již 9. t. m. volal na ministra Körbra, aby z onoho svého »Quos ego!« »ani slabiky neodvolal«. — V politice ton tvrdí muziku a dnešní ton Körbrův byl prý možno-li ještě říznější
Taroucca Liechtenstein Quos ego
8 article
než předešle, takže v parlamentu byla opět uboze malá dušička, jakoby již slyšel v před- síni své řinčení generálských palaší příšt vojenské libovlády. Všude jinde by poslanei okamžitě žádali, aby k této odpovědi mini- sterské zahájilo se rokování; ale zde teprve na zejtří Všeněmci přijdou s tímto návrhem a kdož ví, jaký bude jeho osud. Jak se nám totiž právě z Vídně zvěstuje. nemají prý ani sami naši poslanci valně chuti pro návrh ten hlasovat, poněvadž prý nám osud tohoto parlamentu nepřirost k srdci, poněvadž své mínění jíž svým pro testem ze dne 3. t. m. byli vládě důrazně řekli a poněvadž nechtějí býti Všeněmcům po vůli. Důvody tyto nejeví se nám býti oprot svrchované důležitosti a velikosti věcí do- statečně přesvědčivými. Což pak hraje se pouze o osud tohoto vídeňského parlamentu a této prosincové ústavy? Pro ty by ovšem v Čechách ani slzy nekáplo. Avšak již před sedmi měsíci za té absolutistické debaty v panské sněmovně 2. března t. r. pohrozil dr. Körber oproti řeči knížete Jiřího Lob- kovice, že by státní převrat nepřestal jen na vyvrácení parlamentu vídeňského, ale že by »císařský řež« zasáhl asi hloub, — že by tedy praskla zároveň i zemská za- stupitelstva, zemské výbory, okresní zastupitelstva, zkrátka ústavní zřízení, všecky občanské svobody že byly by pokáceny z kořenů vyvráceny vichřicí policejně vojen- ského absolutismu, jako událo se před půl stoletím po Világoši.
Körber Jiří lob Vídeň Čechy Világoš
9 article
Krásnou vyhlídkou na takovout budoucnost strašili officiosové rakouští odtud národy napořád, až nadešel den 9. prosince, kdy uznal pan dr. Körber za dobré, zapole- misovati si s našimi poslanci, vytýkaje jim, že prý mu hrubě křivdí, když jej vyličují jako nepříznivce, ba nepřítele českého národa, že prý nám z našeho národního majetku do- sud níčeho nevzal a stalo-li se nám snad od jednotlivých ministrů nějaké příkoříčko, že prý to nestojí přece za to, abychom proto na vládu tak tuze zanevřeli a taký ostrý od- por proti ní zvedali, nad tož abychom za- ujali postavení, které by ohrožovalo víden- ský parlament sám »toto místo, z něhož jedině vyjíti může rozřešení veškerých zmatků«.
doktor Körber
10 article
Po tomto úvodě napomínal nás i Němce zdejší, abychom se hleděli honem spolu srov nat a tak co možná brzy uzdravili hynouci parlament. Sice že bude nám všem běda. Konstituční mechanika prý sice dává vládě právo, aby vzdorný parlament rozpouštěla stále a stále, až dostane lepší. Avšak vláda prý ví, že by appel na voliče byl marný, poněvadž »vo- ličové jsou pořád ještě ti sta ří, nezapomínající toho co se událo« — a řídící se »v neznalosti situac a souvislosti událostí« stále »jen svými zájmy domácími«. Proto prý vláda nehodlá použiti tohoto rozpouštěcího práva svého, — nýbrž . . . a nyní přešel pan Körber v tento rhetorický tón: »Není liž po- vinnosti mojí, abych vás upozornil na ne- bezpečí, jaká spočívají v našich zvlášt- ních poměrech? Nestaneliž se oby vatelstvo netrpělivým a ne požáda za radikální léčení? Vždyť již dnes doslýcháme dosti hla- sův toho způsobu, z nichž jedni praví, že jim ničeho na parlamentě nesejde, poněvadž právomoc jeho se jim nehodí, kdežto druzí opět s jeho volebním základem nejsou spo- kojeni, zatím co třetím, již zde arc nedošli ke slovu, ještě zcela jiná melodie v hlavě zvučí . . Nuž což, jestli kterás vláda. a třeba nejvážnější a nejsvědo- mitější, odvolávajíc se na ta ko- véto přání a na tu netrpělivost obyvatelstva v nejnaleha vějším zájmu státní nutnosti sáhne, ba sáhnouti musí na ústavnost? Tato vláda byla by pro všechny časy osvobozena a prosta viny pře soudem dějin. Ba ona by mohla za daných okolností plným právem býti uznána za spasitelku státu. — Uzřeli jsme v této říši již jednou, jak se ústavnos sřítila. Měli bychom se uvarovati opěto- vání toho.« —
Němec Körber
11 article
Tak mluvil doslovně dr. Körber pře týdnem, a dnes k tomu troufale dodává, že prý tím nakreslil věrný a pravdivý obraz vážnosti nynější situace národův rakouských, jinými slovy, on nanovo straší národy temnou nocí bachovské reakce, kterouž předem již horlivě omlouvá, ospra- vedlňuje, ba velebí jako spasitelku státu! — Tu měli by zajisté na ručest všickni praví a poctiví zástupci národů jako je- den muž proti němu vyvstatia říci mu v oči: »Tak se opovažuješ mluviti ty, konstituční ministře, jenž jsi úřadní svou přísahou vázán hájiti a chrániti princip monarchické ústavnosti?! Ty troufáš se omlouvati a ospravedlňovati již předem onu zločinnou vládu budoucí, která by se odvolávala na domnělá, nikde nezjištěná přání »obyvatel- stva« a na státní nutnosti, aby sáhla na ústavnost, aby oloupila národy o jejich právo ke zdělávání sobě zákonů a ukládání si daní, aby jim libovolně vzala svobodu spol- čování, shromážďování, tisku a slova, aby jim zrušíla jejich zemské sněmy, jejich okresní a obecní, svobodně volená zastupi- telstva a zavedla systém pouhé mini- steriální, byrokratické, policejní a vojenské libovůle, jako bylo za Alexandra
Körber Alexandr
12 article
Bacha, kdy občan ulehaje večer ne věděl, nebude-li v noci vyburcován po- licejní prohlídkou, nebude-li na pouhé ni- čemné udání neznámého udavače zatčen, žalařován, vzpovězen neb internován bůhv kam; kdy libovůle policejní potlačila všechen vlastenecký neodvislý tisk a potlačila všechen veřejný život tak, že panovalo po všem Ra- kousku ono hrozné ticho hřbitova, v němž všechno trouchnivělo a bídně mřelo. Vládu, která by v takové utrpenía v takové neštěstí uvrhla národy a říši tuto, vládu takovou, vy konstituční ministře,p. dre. Körbře již napřed obhajujete před soudem dějinným jako spasitelku říše, zatím co byste měl poctivě a otevřeně odhaliti veškeré veřejnosti ty »třetí« úkl ad- níky a konspirátory, jimž ta »zcelá jiná melodie v hlavě zvučí, již ohrožují ústavní právo a svobodu národův nebezpečím svých po
13 article
nurých obmyslův a piklův ab solutistickýchle Tak by slušelo opravdovým zástupcům národů udeřiti na Jeho Exellenci na zejtří Ať poví, kde číhá a kde jest ta jemný ten Smrtonoš, z něho hrozí národům to svrchovane nebezpečí absolutismu. Aťoznači stranu, koterii a kruhy, zanášející se takými obmysly podvratnými. Toť jeho konstituční povinností, k níž má býti volán parlamentem Jedno z dvojího: buď se domnívá, že je v právu a pravdě, i má většinu obyva- telstva na své straně, pak nechť appelluje na lid rozpuštěním parlamentu a vypsáním nových voleb říšských, aneb nemá sámt víry, nýbrž je přesvědčen o opaku, pak nechť loyálně žádá za propuštění své a do- poručí mocnáři jinou politiku, jiný systém dle vůle, touhy a přání většiny obyva- telstva. Takový je mrav v poctivě ústavních právních státech. Avšak doznati jedním de- chem, já vím že by voličstvo se vyslovilo proti mé vládě a druhým dechem tvrdíti, ž prý by totéž voličstvo vítalo na sebou bič poručnictví abso- Iutistické libovlády, že by chtělo abdikovat a toužílo po porobě své, po přetížení daněmi za absolu- tismu, olupujícím je o všechnu lidskou svobodu: takového cos může věru jen v Rakousku se přihoditi ! A vůč tomu všemu chtěli by naši zástupei mlčet? ! —
Rakousko
14 title
Říšská rada.
15 article Poslanecká sněmovna.
Poslanecká sněmovna. (84. schůze.) (Telefonická zpráva »Nár. Listů«.) Z Vídně, 16. prosince. Dnes bylo týdenní jubileum řeči, ve které hrozil minísterský předseda státním pře- vratem. Památka řeči takově musila být oslavena nějakým způsobem, aby se na ni ne- zapomenulo. Protože se však nikdo k tomu neměl, p. dr. Körber udělal si reminiscenei na svůj výkon z minulého ponděli sám. Hned na počátku schůze totiž dal ústní odpověď na sobotní dolaz posl. dra. Bareuthera. Tato interpellace náležela k tak zv. »otázkám řeč- nickým«. To jsou ony, na které se nedává od- povědi a také nečeké, které se podávají spíse jako stížnost a žaloba. Myslíme také, že poda- vatel nenadál se, činé svůj dotaz v sobotu koncem schůze, že dostane odvěť již dnes to hned po zahájení, kdežto několik set jiných, podaných před 8 nedělemi nebo před 8 měsíci, leží nezodpověděno v různých ressortech. Pravda, p. dr. Bareuther byl velice zvěd a dr. Körber resgoval dle Erbena: »Moc, mí panenko, moc se ptáš. . .« Vyzvídalť poslanec za Cheb a Františkovy Lázně, je-li pravda, že řekl eísař k hr. Sylva-Tarouccovi, co zvěstovaly noviny levice, a je-li pravda, že jest všechno již přichystáno k zastavení ústavy Na obě tyto věci dr. Körber odmitl vyjádření a limine, ba dobíral si ještě intorpellanta řka o něm, že zajisté má respekt vůči konstitučnímu
doktor Körber Bareuther Erben Taroucca Vídeň Cheb Františkov lázeň poslanecký sněmovna
16 article
V drobném prodejít ranní čísle a sobě . . . za ap odpeledni . . . . . . . za 2b Ve dlislkách na venkovi- ranní čhslo. . . . . . . . p0 odpolední . . . . . . . . Bb Inserát platí se hotově mapřel Přeěplacení a ineertr přlion i »dmnisl- strace v Marianské ulicí č.a Tam nschávají ze téš redtakee tiskárna a expedica . Národnich Lista“. Rukopisy se nevracsji.
Národnich List
17 article
pravidlu, dle něhož nezatahuje se koruna do debaty, a dodal »o n že k přestoupení pravidla toho nepřispěje«. Pan dr. Körber, který byl prvním ministrem v Rakousku, a snad na světě vůbec, jenž veřejně v parlamentě prohlásil, že zruší ústavu, na kterou byl vzat do přísahy, zahrával si tu na nejkonstitučněj- šího premiéra, kterým jest asi zrovna tak, jako jest »neutrálním«, »objektivním«, »spravedlivýme. Pan dr. Bareuther přál si však slyšeti též. zdali dr. Körber svoje hrozby ze dne 9. t. m. pronesl se souhlasem koruny. Na tut čásť interpellace všeněmeckého poslance, který byl ondyno drem. Bergrem veřejně pasován na vůdce svazku všeněmeckého, odpověděl dr- Körber, ale jak? Smysl jeho odpovědi v této věci lze směstnati ve známý zpěv Kecalův »Jak jsem to řek', už je to tak«. »Vylíčil prý siluaci věrně dle skutečnosti a bere všechnu zodpovědnost na sebe.« Vše to pověděl tonem na míru sebevědomým, jizlivým, po- tupným, jako nikdy ještě nemluvi dosud. Jako by sněmovnu bagate- lisoval. Levice ani nedutala, cen trum však a křesťanští sociálo v vzdali mu pochvalul
doktor Körber Bareuther Bergr Vylíčil Rakousko
18 article
Zamlklosti levice a reservě její pranic se nedivíme. Dala se dnes týden uchlácholitiin camera caritatis p. Körbrem, že svou známou řečí prý nehrozil, ale dnes tentýž pan dr. Kör ber pravil veřejně, že na tom, co vyslovil, ve- řejně trvá nadále a že z toho neodvo lává slůvka jediného a přijímá za to zodpověd- nost. Jest proto pochopitelno, že pánové z levice opět zůstali jako by je polil studenou sprchou Také souhlas centra však a jeho nejbližších přátel, křesťanských sociálů, jest nevysvětlite ným. Vypravoval pan dr. Pattai svým voli čům, že když po řeči Körbrově minulého pondélí se k němu doslavíli vůdcové levice, žádajíce na něm, aby svým výrokům dal vý klad a smysl jejich příkrost umírňující, této chvíle vešel mezi ně prine Alois Liechtenstein volal na dra. Körbra: »Excellence, neo- volávejte ani slabiky!« Podobá s tedy, že křesťanští sociálové přistoupili na sta novisko princovo.
doktor Kör ber Pattai Liechtenstein
19 article
Posl. Bareuther zejtra navrhne. aby se zahájila o dnešním prohlá- šení ministerského předsedy roz- prava. Všeněmci oznámili již tento úmysl svů všem stranám, které se však chovají dosti za- mítavě. Pokud se týká poslanců če- ských, tito nemají nižádné příči ny hájity nynější ústavu, ještě mén pak nynější parlament. Že jako strana svobodomyslná jsou pro ústavnost, ovšem pro ústavnost nikoliv podle jména, nýbrž pro sku- tečný konstitucionalismus a pro důsledky konsti- tucionalismu, naši poslanci dokázali fakty. On samojediní z celé sněmovny ozvali se prot hrozbám Körbrovým, nejprve osvědčením celého klubu, potom rozhodnou řečí posl dra. Pacáka v rozpravě o zatímním rozpočtu. Poslanci češti také nebojí se absolutismu, vě- douce, že nemůže miti trváni již vzhle- dem na finanční poměry celé monarchie. Kdo však mlčel, kdo však byl úplně tich, když vláda hrozila parlamentu napřed rozpuštěním, potom zastavením ústavy, zprvu nepřímo, pak zcel
Posl Körbrův Pacák
20 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Do ženévy. Když jsme na parníku »France« opouštěli Lausanne, bylo jezero lémanské nepokojné a široké vlny s bílými zježenými hřbety divoce narážely o břeh. Netrvalo to však dlouho a je- zero jako zhýčkané dítě, přemožené únavoua blížícím se spánkem, ztichlo, schoulilo se do svých půvabných, dekoračních břehů a dobrá stará chůva, srpnový večer, přehodila přes ně modrý závoj, jenž zachytil se na horách a eípem visel s oblohy zajiskřené silně k západu klonícím se sluncem. Vzácná modř celé krajiny, kterou lze dobře vidět a ne jen nejasně tušit, měla tolik senti- mentálního v sobě, že mimovolně způsobovala suggosci plnou melancholie a stesku. Bilé plachty lémanských bárek stály v ni nehnutě jako velcí odpočívající rackové a pronikaly in tensivně na velikou dálku. Byla to chvíle tichá a mírná, chvile únavy, kdy duše také odpočívá a hledi zasmušile v neznámou dálavu. Na parníku bylo živo, ale ne hlučno. Že- névané vraceli se z výletních na břehu míst. kam si vyjeli za nedělního, slunného odpoledne. Byla to skoro vesměs Ženéva malého světa. matky s dětmi, dívky se svými hochy, úřadníci. obchodnici .. . Bylo zde i mnoho turistů, ale ti vesměs nečinili v této společnosti nároků. Prožívali jsme nutné chvíle stesku, jež se dostavují pravidelně po několikadenním cestován a schvacují srdce i duší pozvolna a nepozoro- vatelně, jako mořský odliv uchvacuje nepřipou tané čluny od břehu. Citili jsme se poprvé n turisty, ale cizinci.
Bilá Lausanne Franca
21 article
Veselá společnost buď lhala svou spokoje- nost, anebo byla skutečně spokojena. A my kteří jsme přišli ze stísněných poměrů své vlasti věřili jsme plně ve štěstí těchto volných Švý- carů, poněvadž neznají alespoň jedné živoln bolesti — národního jařma! A nám neslýskalo se po domovu v tom nejužším slova smyslu, ale stesk měl širší hranice, volal v slzách sotva zdržitelných po čemsi nepojmenovatelném, ne- pochopitelném, mlčelivém a smutném — tak smutném a drahéml Šero neplížilo se již jen po březích léman- ského jezera, ale přišlo k nám na loď a vy- půjčilo si oči elektrických lamp, jimiž dívalo se kolem, jakoby chtělo rozeznávali. Neviditelné vlny smýkaly se pod parníkem a temně hučely- Břeby zanikly. Zanikly bílé plachty lémanskýeh bárek, zanikla světla vil, hotelů i pobřežních míst a na nebi nebylo hvězdl Pluli jsme ve tmě, jen tichá elektrická světla ozařovala parník hrbitovní mlčelivou září Společnost zlichla. Jen ze zádi ozýval se zpěv několika mužských hlasů, zpívajících jakous národní švýcarskou píseň — — —
22 article
A my zde daleko od Čech, smutni vzpo mínkou na jejich nemocné, horečně tlukouci srdce, na stopy zaschlé krve na jejich polfch, smutni vším — vším, co není lze vysloviti, ale co lze prociliti až do dna v takovém tmavém večeru bez hvězd na švýcarském jezeře za hu- kotu neviditelných vln! Ne, nebyly to čtyř stěny našeho domova, v nichž jsme zanechali nábytek, obrazy, lůžka, knihy, dopisy, svou práci — jež hledali jsme ve hluboké, vážné tmě za sebou — ne — bylo to snad jměno, snad představa, snad stín — nevím, nevím co to bylo, neboť nic jasného, žádné kontury určité podoby, žádný obraz výrazných barev, žádná tradicemi vypěstovaná vzpomínka nestála nám v duši a přece najednou dala jsem se do pláče do dušeného, vzlykavého pláče a zdálo se mně že chtěla bych cosi nemocného, těžce raněného objati a zadýchati svou velikou láskou, jež zvedla se v měm nitru jako příval a zatopila mou celou bytosť. Nebylo ve mně vědomí proč pláču — jen láska ve mně byla, to vím a t plakala, ta volala v tom večeru ve volném Švý- carsku. Neviděli jsme ani jediné hvězdy, o které bychom věděli, že také nad Čechami plane. — Tak smutni, do sebe pohrouženi pluli jsme k neznámému břehu nejzápadnějšího Švýcarska.
Čechy Švýcarsko
23 article
Parník jednotvárně oddychoval, zpěv na zádi umlknul, děti usnuly matkám na klině. Kolem do kola stála tma zhoustlá naším steskem. Jeli jsme dlouho. Parník přistával stále řídčeji, oddychoval, až konečně vlekl se přímo do Ženěvy. Zvědavost naše nebyla ničím vzbu- zena. Netoužili jsme ani přistáti. Byli bychom se chtěli vrátit, jako v bázni, že doma něco promeškáme a že je nás tam nutně po- třebí. — — Pak jsme spatřili řadu světel. Mezi cestují cími povstal ruch. Všechno se zvedalo a shle- dávalo své šály, pláště, ridiculky; děti probu- zeny, volány chůvy a otcové. Ze zádi zavzněl zpěv, jenž daleko do šírého večera se roz- ptyloval. A jako když do běla rozžhaveným železem švihne přes jezero — v takovém zářicím pruhu
Ženěva
24 article
zjevila se nám z daleka Ženéva. Pruh jiskřilse a chvěl, jakoby vítr do něho zavíval. Vysoko nad ním po levé straně co chvíli vylelovaly prskavky a jako různobarevné létavice ztrácely se ve Imavém prostoru. Ženéva ! Slovo kouzelné jako Paříž, Moskva Neapol, jako je Tromsö v mých toužících snech. Nevěděli jsme o ní mnoho. Že má dvě st šestnáct millionářů nás zajímalo nejméně. Ještě tragedie na nábřeží Montblane budila v nás ja- kýsi pocit známosti, jakobychom jeli navštiviti někoho, o němž jsme mnoho slyšeli vyprávěti za nahodilých okolností. Barvy prskavek stávaly se jasnější a prskavky dopadaly na jihovýchodní cíp Ženévy. Již jsme rozeznávali světla pobřežní, měnící se světlo majáku a viděli jsme plaziti se tramwaye, jako osvětlené nestvůry. Blížili jsme se zvolna k té záři jak k ohnivé guirlandě, jejíž obraz v jezeru zdvoj násoboval její nádheru. V temnu ztrácel se zas plynovými světly oživoval reklamní dalek viditelný nápis továrny na čokoládu. Parník přistál. Hledíme uchvácení na ná- břeží, odkud k nám zalétla hudba, zpěv a po- míchaný šum, jenž každou chvíli propukal ve výkřiky. Za sebou v mléčném šeru vykouzleném množstvím elektrických světel pobřeží, vidíme stíny dvou velikých platánů na přístavní hrázi jež tmi se jako dlouhý plovoucí had na hladiné jezera. A náhle vzrušeni tajíme výkřik největ šiho úžasu. Z jezera vyšvihl se v obrovskou výši svítící přelud vodotrysku, jakoby kdos veliký svazek násilně utržených paprsků měsíč- ního, pohádkového světla zatknul za pas léman- ského jezera.
Ženév Tromsö Paříž Moskva Neapol
25 article
Vcházíme do Ženévy jako do slavnostn dvorany. Turistická jistots, nonchalance, zvě davost a raďost z dosaženého eíle jdou zase s námi, kolorují nám okolí, předvádějí mali chernosti, upozorňují na podrobnosti, tak že stáváme se duchovními majetníky krásné Že- névy, zmocňujíce se jí všemi svými smysly. celou svou duší! Světla její jsou tisíckráte intensivnější, poněvadž přicházíme ze tmy a ze smutku. Tím se také stalo, že zdá se nám všecko novým, nejvýš barevným a půvabným. Z Place des Alpes zavznívá k nám vří- skavá hudba a křik, jež si nedovedeme v světliti. Střed náměstí jest proměněn v impro- visovanou ohradu, s které vlají červeno- bllé švýcarské prapory, mihají se sta lampionů, jako pestrobarevní ptáci a z ohrady je slyšet nový
Ženéva Alpe
26 article
křik a nová hudba. Je zde pouť a Ženéva svou fidlovačku odbývá si na jednom ze svých rozkošných náměsti. Za malé vstůpné smíme vejíti, ale nechápeme ničeho. Několik ochot níků vyvolává s jeviště zvěřinec za vlastního za smíchu okolI. Nejsou to potulní komedi- anti jako u nás. Jsou to Ženévané, jimž pů- sobí veselost vlastní komika. A celý ráz pouti je jaksi zasvěcený, neobchodnický, domácía intimní. Trochu cukrovi, bílé myšky, vlno. ovoce, pohlednice a zástup rozjařeného lidu o němž nevíme co jej zde vlastně zajímá. Vše ostatní překřikují vyvolávači před zvěřincem, kteři baví se mezi sebou šťoucháním, hádáním, smíchem, jsouce stále ve styku s posluchači buď slovem, anebo gestem. Citíme, že se ne- dovedeme vpravit v jejich pouťovou náladu odcházíme nezasvěceni a zklamáni, neboť naše české poutě a fidlovačka příliš ostře nad touto dominují. Na odchodu uslyšeli jsme pozdrav »Na zdar, krajané! Navštivte nás ve spolkové místnosti!«, ale krajan patrně byl ve svém živlu a zmizel nám v davu, dříve než jsme ho poznali. To nebyla Ženéva, kterou jsme hledali.
Ženév
27 article
Ženéva šumná, radostná, křepká a naivně výbojná, Ženéva s uličniekou tváří počestného děvčete čekala nás teprve na Grand Quai, když jsme v hotelu odložili zavazadla a vrátili se do ulic ženévských rozjařeni a velkoměstsky vnímaví. Nemohu jinak říci, než: radostná Ženéva Všechny vzpomínky na ni jsou jasné, svěži jako vzpomínka na květinové záhony. Tolik šumu, tolik světel a tolik barev! Nábřeží sou- střeďují největši část večerního ženěvskéhoži vota. Malá Paříž! Desítiletá koketní dcerušk rafinované matky! Cosi nesmírně lákavého při tom tak zcela důvěřivého spočívá v jejím veselí. Snad měně velkoměstského a více z vý- letních míst jásá nábřežím, naplněným toulají- cími se párky manželskými anebo snoubenců, dětmi, turisty, dělníky v plátěných bluzách velocipedisty s lampiony, tramwayemi, kočáry. jejichž kočí význačným práskáním upozorňují na povoz dav, jenž se vleče hustým tokem jízdní dráhou. Chodníky jsou obsazeny, nebot kavárny vylévají svůj život na ulici pod plátěné střechy, ověšené lampiony, kterých je spousta všude v Ženévě. Na balkonech, na vchodech, na stáncích s ovocem, s novinami, jako barvit noční motýlové, kteří usedají, kam mohou. Zvuk houslí, harmonia, zpěv, smích, tlesko
Paříž Grand Quai
28 article
U malých stolků sedí čtyři pět osob, pijí absinth čokoládu, vino, jedí zmrzlinu a jsou šťastní Jsou! Dámy v elegantních toilettách mají rodinný výraz ve tváři, malý úsměv, tiché pohyby. Nikde nic vtiravého, oplzlého a sprostého. Sku- pina dělníků stojí těsně u kavárny a po celo denní práci poslouchá sí klidné arii z Fausta nebo Traviatty, které zpívá zpěvačka beze všech záludných ambici. Tu a tam přijde prodavač novin a vykřikuje žurnály, žena s doutníky. mezi nimiž zvlášté doporučuje »rakouské«, žena s růžemi. Ulice mísí se s kavárnou a sdílí její v- selí. Tleská zpěvačee, když skončila. Uniformy skoro chybí, žebráci nikde. Švýcarsko má málc vojska a nemá žebráků. Radostná Ženéva! Uenás spíme již dlouho když zde je ještě šumno akdy zde ani dět nespí. Myslíme, že ten zrychlený tep města po- trvá dlouho přes půlnoc a jsme i zde dost so- sáčtí, že považujeme za nepřipustné, tak dlouho bdíti. Vstáváme. Absinth jsme dopili.
Faust Švýcarsko tichý pohyb
29 article
Četla jsem v Ženévě báseň na absinth Absinthem stala se Ženéva Paříží. Bez absinthu nebyla bys Ženévo, neboť ve tvých žilách prou- dila by krev líně a buržoasticky. Absinthtě oživil, absinth z tebe udělal švýcarský div, a- sinthem hořiš, jásáš, miluješ! Teprve když se básník napil absinthu, eítil, že je v Paříží že je doma. Byl patrně Francouz. — Radostná Ženévo! A krásná! Když jsme z nábřeží hleděli na zlichlé, spící jezero, jež dávno sňalo s pasu svazek měsíčních paprsků, bylo nám sladko v duši. Nábřeží za námi ještě hořela sterými světly, ale na jezeře stála již noc a hodila mu několik hvězd do snů. A te zde u něho, u toho velikého dítěte, spícího v noviditelných březích, s hvězdami, hozenými do jeho snů, byli bychom stáli do rána. Par- níky ve přístavu tiše hověly si na hladině. Parníčky »mouches«, jež plují v neustálém chvatu ode břehu ke břehu, zmizely. Ještě světla obrážela se ve vodě, ale jezero spalo. Zdálo se nám, že slyšíme tichý jeho dech. A viděli jsme je divukrásně modré, se spoustam racků, pronásledujících parníky, s labutěmi. s bílými plachlami bárek, rozhoupané ve vlny jejichž hřbety se ježily stříbřitou pěnou. A te spí to velké dítě u noh Ženévy. Božena Vikov á Kunětická.
Francouz Vikov Paříž