2
masthead
V Praze, v úterý dne 17. prosince 190
Praha
4
article
Na ranní a odpel. listy
přilohami („Nauěný Dbzor“ v
středu a „Litarární Hlidka?
v pátek) předplácí nuu
Praze v adnínistrani
a měsíe
2 K —
za čtvst leta . . . . .
sR —
s dvojí denáškeu
K 50h
a něsle.. . .
7 K 50
ve sinantich
2 K 80n
za měsíe . . . . .
Pošten:
na měsíe
na čtrrí lel. . ..
s drají zaslliou
na mřsln
čivrt lals
Praha
Litarární Hlidek
Nauěný Dbzor
5
title
Dnešní číslo pro Prahu le o 12 stranác .
Praha
6
article
Jest na čase promluviti!
Jest na čase promluviti!
Konečně tedy snad přece dojde v ubohém
parlamentě cislajtánském k debatě o svrcho-
vaném životním nebezpečenství, v jakém pry
se, dle pověstné řeči Körbrovy ze dne 9. t. m.
ociťuje nejen rajchsrát, ale veškeren
ústavní život v Rakousku
vůbec.
Všeněmci totiž dostali patrně asi od svých
ráznějších voličů notný nos, proč a jak mohli
ku podobné neslýchané malbě přištího abso
lutismu na stěny parlamentu mlčet jako —
ústaváčtí hofräti a proto konečně minulé
soboty pp. Bareuther a Schalk zmohli se na
ledabyle sestavený dotaz k ministru Kör
brovi, aby zjevil, co jest pravdy na zprávě
vídeňské »Neue Freie Presse«, že panovník
ve slyšení, povoleném hraběti Sylva Taroue
covi dne 12. t. m., pronesl prý se: »Ne-
bude-li možno s tímto parlamentem pracovat,.
stane se něco jiného,« dále co jest pravdy
na pověstech lomcujících Vídní, že prý
»jest již všechno pro státní pře-
vrat připraveno,« a konečně aby
pověděl, pronesl-li svou absolutistickou řeč
se souhlasem koruny? — Na pohled
dosti choulostivý to dotaz a v Rakousku mi
nistři, jak známo, jsou zvyklí neodpovídati
k choulostivým dotazům, poněvadž neumí,
když nechtějí, odpovídat vůbec.
Tím více překvapilo, když včera hned
na počátku schůze parlamentu J. E. dr-
K örber vyvstal a tonem s míry sebevědo-
mým a nakvašeným, jal se k této choulostivé
interpellaci Všeněmcův odpovídat jak ná-
sleduje
»Dle všech konstitučních zásad nesluší
se zatahovat do rozpravy parlamentní korunu.
Kör
Taroue
Rakousko
Vídeň
Neue Frei Presse
7
article
Proto se k tomu naprosto nepropůjčím, abych
pánům interpellantům pověděl, zdali a jak
se panovník k hr. Tarouccovi pronesl. —
Co se pak týče další otázky (po pravdě po
věsti, že vše je k státnímu převratu při-
praveno), soudím, že mají býti tak značné
důležitosti postaveny na spolehlivější základ,
ma-li se o nich jednat v parlamentě. Měla-li
by vláda vyvracet veškeré pověsti, čehož
nemůže, poněvadž všechny, jako na příklad
tato, ani k ní neproniknou, mě
bych já, jako ředitel politiky vládní, věru
velmi málo času, zabývati se ještě mnohými
jinými a přece poněkud důležitějšími úlo-
hami. (Smích a »bravo« u klerikálůa
křesťanských sociálů.) Co se pak konečně
týče otázky, zda jsem svou poslední řeč pro-
mluvil se souhlasem koruny, odpovídám
znova, že o koruně ničeho nepovím, ale že
jsem tou svou poslední řečí nakreslil, jak
myslím věrný obraz situace dle
pravdy a vyjádřil otevřeně a bezelstně
veškeru její vážnost. To bylo mojí
povinností a ja beru za řeč tu veškeru o-
povědnost na sebe sám.« (Opět pochvala
v centru a u křesťanských sociálů, jichz
vůdce, princ Liechtenstein již 9. t. m. volal
na ministra Körbra, aby z onoho svého
»Quos ego!« »ani slabiky neodvolal«. —
V politice ton tvrdí muziku a dnešní
ton Körbrův byl prý možno-li ještě říznější
Taroucca
Liechtenstein
Quos ego
8
article
než předešle, takže v parlamentu byla opět
uboze malá dušička, jakoby již slyšel v před-
síni své řinčení generálských palaší příšt
vojenské libovlády. Všude jinde by poslanei
okamžitě žádali, aby k této odpovědi mini-
sterské zahájilo se rokování; ale zde teprve
na zejtří Všeněmci přijdou s tímto návrhem
a kdož ví, jaký bude jeho osud.
Jak se nám totiž právě z Vídně zvěstuje.
nemají prý ani sami naši poslanci valně
chuti pro návrh ten hlasovat, poněvadž prý
nám osud tohoto parlamentu nepřirost
k srdci, poněvadž své mínění jíž svým pro
testem ze dne 3. t. m. byli vládě důrazně
řekli a poněvadž nechtějí býti Všeněmcům
po vůli.
Důvody tyto nejeví se nám býti oprot
svrchované důležitosti a velikosti věcí do-
statečně přesvědčivými. Což pak hraje se
pouze o osud tohoto vídeňského parlamentu
a této prosincové ústavy? Pro ty by ovšem
v Čechách ani slzy nekáplo. Avšak již před
sedmi měsíci za té absolutistické debaty v
panské sněmovně 2. března t. r. pohrozil
dr. Körber oproti řeči knížete Jiřího Lob-
kovice, že by státní převrat nepřestal jen na
vyvrácení parlamentu vídeňského, ale že by
»císařský řež« zasáhl asi hloub, — že
by tedy praskla zároveň i zemská za-
stupitelstva, zemské výbory, okresní
zastupitelstva, zkrátka ústavní zřízení, všecky
občanské svobody že byly by pokáceny
z kořenů vyvráceny vichřicí policejně vojen-
ského absolutismu, jako událo se před půl
stoletím po Világoši.
Körber
Jiří lob
Vídeň
Čechy
Világoš
9
article
Krásnou vyhlídkou na takovout
budoucnost strašili officiosové rakouští odtud
národy napořád, až nadešel den 9. prosince,
kdy uznal pan dr. Körber za dobré, zapole-
misovati si s našimi poslanci, vytýkaje jim,
že prý mu hrubě křivdí, když jej vyličují
jako nepříznivce, ba nepřítele českého národa,
že prý nám z našeho národního majetku do-
sud níčeho nevzal a stalo-li se nám snad od
jednotlivých ministrů nějaké příkoříčko, že
prý to nestojí přece za to, abychom proto
na vládu tak tuze zanevřeli a taký ostrý od-
por proti ní zvedali, nad tož abychom za-
ujali postavení, které by ohrožovalo víden-
ský parlament sám »toto místo, z něhož
jedině vyjíti může rozřešení veškerých zmatků«.
doktor
Körber
10
article
Po tomto úvodě napomínal nás i Němce
zdejší, abychom se hleděli honem spolu srov
nat a tak co možná brzy uzdravili hynouci
parlament. Sice že bude nám všem běda.
Konstituční mechanika prý sice dává vládě
právo, aby vzdorný parlament rozpouštěla
stále a stále, až dostane lepší.
Avšak vláda prý ví, že by appel
na voliče byl marný, poněvadž »vo-
ličové jsou pořád ještě ti sta ří,
nezapomínající toho co se událo«
— a řídící se »v neznalosti situac
a souvislosti událostí« stále »jen svými
zájmy domácími«. Proto prý vláda
nehodlá použiti tohoto rozpouštěcího práva
svého, — nýbrž . . . a nyní přešel pan
Körber v tento rhetorický tón: »Není liž po-
vinnosti mojí, abych vás upozornil na ne-
bezpečí, jaká spočívají v našich zvlášt-
ních poměrech? Nestaneliž se oby
vatelstvo netrpělivým a ne požáda
za radikální léčení?
Vždyť již dnes doslýcháme dosti hla-
sův toho způsobu, z nichž jedni praví, že
jim ničeho na parlamentě nesejde, poněvadž
právomoc jeho se jim nehodí, kdežto druzí
opět s jeho volebním základem nejsou spo-
kojeni, zatím co třetím, již zde arc
nedošli ke slovu, ještě zcela
jiná melodie v hlavě zvučí . .
Nuž což, jestli kterás vláda.
a třeba nejvážnější a nejsvědo-
mitější, odvolávajíc se na ta ko-
véto přání a na tu netrpělivost
obyvatelstva v nejnaleha vějším
zájmu státní nutnosti sáhne, ba
sáhnouti musí na ústavnost? Tato
vláda byla by pro všechny časy
osvobozena a prosta viny pře
soudem dějin. Ba ona by mohla za
daných okolností plným právem býti uznána
za spasitelku státu. — Uzřeli jsme
v této říši již jednou, jak se ústavnos
sřítila. Měli bychom se uvarovati opěto-
vání toho.« —
Němec
Körber
11
article
Tak mluvil doslovně dr. Körber pře
týdnem, a dnes k tomu troufale dodává, že
prý tím nakreslil věrný a pravdivý
obraz vážnosti nynější situace
národův rakouských, jinými slovy, on nanovo
straší národy temnou nocí bachovské reakce,
kterouž předem již horlivě omlouvá, ospra-
vedlňuje, ba velebí jako spasitelku státu! —
Tu měli by zajisté na ručest všickni
praví a poctiví zástupci národů jako je-
den muž proti němu vyvstatia
říci mu v oči: »Tak se opovažuješ mluviti
ty, konstituční ministře, jenž jsi
úřadní svou přísahou vázán hájiti a
chrániti princip monarchické
ústavnosti?! Ty troufáš se omlouvati
a ospravedlňovati již předem onu zločinnou
vládu budoucí, která by se odvolávala na
domnělá, nikde nezjištěná přání »obyvatel-
stva« a na státní nutnosti, aby sáhla na
ústavnost, aby oloupila národy o jejich právo
ke zdělávání sobě zákonů a ukládání si
daní, aby jim libovolně vzala svobodu spol-
čování, shromážďování, tisku a slova, aby
jim zrušíla jejich zemské sněmy, jejich
okresní a obecní, svobodně volená zastupi-
telstva a zavedla systém pouhé mini-
steriální, byrokratické, policejní a vojenské
libovůle, jako bylo za Alexandra
Körber
Alexandr
12
article
Bacha, kdy občan ulehaje večer ne
věděl, nebude-li v noci vyburcován po-
licejní prohlídkou, nebude-li na pouhé ni-
čemné udání neznámého udavače zatčen,
žalařován, vzpovězen neb internován bůhv
kam; kdy libovůle policejní potlačila všechen
vlastenecký neodvislý tisk a potlačila všechen
veřejný život tak, že panovalo po všem Ra-
kousku ono hrozné ticho hřbitova, v němž
všechno trouchnivělo a bídně mřelo.
Vládu, která by v takové utrpenía
v takové neštěstí uvrhla národy a říši tuto,
vládu takovou, vy konstituční ministře,p.
dre. Körbře již napřed obhajujete před
soudem dějinným jako spasitelku říše, zatím
co byste měl poctivě a otevřeně odhaliti
veškeré veřejnosti ty »třetí« úkl ad-
níky a konspirátory, jimž ta
»zcelá jiná melodie v hlavě zvučí,
již ohrožují ústavní právo a svobodu
národův nebezpečím svých po
13
article
nurých obmyslův a piklův ab
solutistickýchle
Tak by slušelo opravdovým zástupcům
národů udeřiti na Jeho Exellenci na zejtří
Ať poví, kde číhá a kde jest ta
jemný ten Smrtonoš, z něho
hrozí národům to svrchovane
nebezpečí absolutismu. Aťoznači
stranu, koterii a kruhy, zanášející
se takými obmysly podvratnými. Toť jeho
konstituční povinností, k níž má býti volán
parlamentem
Jedno z dvojího: buď se domnívá, že
je v právu a pravdě, i má většinu obyva-
telstva na své straně, pak nechť appelluje
na lid rozpuštěním parlamentu a vypsáním
nových voleb říšských, aneb nemá sámt
víry, nýbrž je přesvědčen o opaku, pak
nechť loyálně žádá za propuštění své a do-
poručí mocnáři jinou politiku, jiný systém
dle vůle, touhy a přání většiny obyva-
telstva.
Takový je mrav v poctivě ústavních
právních státech. Avšak doznati jedním de-
chem, já vím že by voličstvo se vyslovilo
proti mé vládě a druhým dechem tvrdíti, ž
prý by totéž voličstvo vítalo na
sebou bič poručnictví abso-
Iutistické libovlády, že by chtělo
abdikovat a toužílo po porobě své, po
přetížení daněmi za absolu-
tismu, olupujícím je o všechnu
lidskou svobodu: takového cos může
věru jen v Rakousku se přihoditi ! A vůč
tomu všemu chtěli by naši zástupei
mlčet? ! —
Rakousko
15
article
Poslanecká sněmovna.
Poslanecká sněmovna.
(84. schůze.)
(Telefonická zpráva »Nár. Listů«.)
Z Vídně, 16. prosince.
Dnes bylo týdenní jubileum řeči, ve které
hrozil minísterský předseda státním pře-
vratem. Památka řeči takově musila být
oslavena nějakým způsobem, aby se na ni ne-
zapomenulo. Protože se však nikdo k tomu
neměl, p. dr. Körber udělal si reminiscenei
na svůj výkon z minulého ponděli sám. Hned
na počátku schůze totiž dal ústní odpověď na
sobotní dolaz posl. dra. Bareuthera. Tato
interpellace náležela k tak zv. »otázkám řeč-
nickým«. To jsou ony, na které se nedává od-
povědi a také nečeké, které se podávají spíse
jako stížnost a žaloba. Myslíme také, že poda-
vatel nenadál se, činé svůj dotaz v sobotu
koncem schůze, že dostane odvěť již dnes
to hned po zahájení, kdežto několik set jiných,
podaných před 8 nedělemi nebo před 8 měsíci,
leží nezodpověděno v různých ressortech.
Pravda, p. dr. Bareuther byl velice zvěd
a dr. Körber resgoval dle Erbena: »Moc, mí
panenko, moc se ptáš. . .« Vyzvídalť poslanec
za Cheb a Františkovy Lázně, je-li pravda, že
řekl eísař k hr. Sylva-Tarouccovi, co zvěstovaly
noviny levice, a je-li pravda, že jest všechno
již přichystáno k zastavení ústavy
Na obě tyto věci dr. Körber odmitl vyjádření
a limine, ba dobíral si ještě intorpellanta řka
o něm, že zajisté má respekt vůči konstitučnímu
doktor
Körber
Bareuther
Erben
Taroucca
Vídeň
Cheb
Františkov lázeň
poslanecký sněmovna
16
article
V drobném prodejít
ranní čísle a sobě . . . za ap
odpeledni . . . . . . . za 2b
Ve dlislkách na venkovi-
ranní čhslo. . . . . . . . p0
odpolední . . . . . . . . Bb
Inserát
platí se hotově mapřel
Přeěplacení a ineertr přlion i »dmnisl-
strace v Marianské ulicí č.a
Tam nschávají ze téš redtakee
tiskárna a expedica . Národnich Lista“.
Rukopisy se nevracsji.
Národnich List
17
article
pravidlu, dle něhož nezatahuje se koruna do
debaty, a dodal »o n že k přestoupení pravidla
toho nepřispěje«. Pan dr. Körber, který byl
prvním ministrem v Rakousku, a snad na světě
vůbec, jenž veřejně v parlamentě prohlásil, že
zruší ústavu, na kterou byl vzat do
přísahy, zahrával si tu na nejkonstitučněj-
šího premiéra, kterým jest asi zrovna tak, jako
jest »neutrálním«, »objektivním«, »spravedlivýme.
Pan dr. Bareuther přál si však slyšeti též.
zdali dr. Körber svoje hrozby ze dne 9. t. m.
pronesl se souhlasem koruny. Na tut
čásť interpellace všeněmeckého poslance, který
byl ondyno drem. Bergrem veřejně pasován na
vůdce svazku všeněmeckého, odpověděl dr-
Körber, ale jak? Smysl jeho odpovědi v této
věci lze směstnati ve známý zpěv Kecalův
»Jak jsem to řek', už je to tak«. »Vylíčil prý
siluaci věrně dle skutečnosti a bere všechnu
zodpovědnost na sebe.«
Vše to pověděl tonem na
míru sebevědomým, jizlivým, po-
tupným, jako nikdy ještě nemluvi
dosud. Jako by sněmovnu bagate-
lisoval. Levice ani nedutala, cen
trum však a křesťanští sociálo v
vzdali mu pochvalul
doktor
Körber
Bareuther
Bergr
Vylíčil
Rakousko
18
article
Zamlklosti levice a reservě její pranic se
nedivíme. Dala se dnes týden uchlácholitiin
camera caritatis p. Körbrem, že svou známou
řečí prý nehrozil, ale dnes tentýž pan dr. Kör
ber pravil veřejně, že na tom, co vyslovil, ve-
řejně trvá nadále a že z toho neodvo
lává slůvka jediného a přijímá za to zodpověd-
nost. Jest proto pochopitelno, že pánové z levice
opět zůstali jako by je polil studenou sprchou
Také souhlas centra však a jeho nejbližších
přátel, křesťanských sociálů, jest nevysvětlite
ným. Vypravoval pan dr. Pattai svým voli
čům, že když po řeči Körbrově minulého
pondélí se k němu doslavíli vůdcové levice,
žádajíce na něm, aby svým výrokům dal vý
klad a smysl jejich příkrost umírňující, této
chvíle vešel mezi ně prine Alois Liechtenstein
volal na dra. Körbra: »Excellence, neo-
volávejte ani slabiky!« Podobá s
tedy, že křesťanští sociálové přistoupili na sta
novisko princovo.
doktor
Kör ber
Pattai
Liechtenstein
19
article
Posl. Bareuther zejtra navrhne.
aby se zahájila o dnešním prohlá-
šení ministerského předsedy roz-
prava.
Všeněmci oznámili již tento úmysl svů
všem stranám, které se však chovají dosti za-
mítavě.
Pokud se týká poslanců če-
ských, tito nemají nižádné příči ny
hájity nynější ústavu, ještě mén
pak nynější parlament. Že jako strana
svobodomyslná jsou pro ústavnost, ovšem pro
ústavnost nikoliv podle jména, nýbrž pro sku-
tečný konstitucionalismus a pro důsledky konsti-
tucionalismu, naši poslanci dokázali fakty. On
samojediní z celé sněmovny ozvali se prot
hrozbám Körbrovým, nejprve osvědčením
celého klubu, potom rozhodnou řečí posl
dra. Pacáka v rozpravě o zatímním rozpočtu.
Poslanci češti také nebojí se absolutismu, vě-
douce, že nemůže miti trváni již vzhle-
dem na finanční poměry celé monarchie. Kdo
však mlčel, kdo však byl úplně tich, když vláda
hrozila parlamentu napřed rozpuštěním, potom
zastavením ústavy, zprvu nepřímo, pak zcel
Posl
Körbrův
Pacák
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Do ženévy.
Když jsme na parníku »France« opouštěli
Lausanne, bylo jezero lémanské nepokojné a
široké vlny s bílými zježenými hřbety divoce
narážely o břeh. Netrvalo to však dlouho a je-
zero jako zhýčkané dítě, přemožené únavoua
blížícím se spánkem, ztichlo, schoulilo se do
svých půvabných, dekoračních břehů a dobrá
stará chůva, srpnový večer, přehodila přes ně
modrý závoj, jenž zachytil se na horách a
eípem visel s oblohy zajiskřené silně k západu
klonícím se sluncem.
Vzácná modř celé krajiny, kterou lze dobře
vidět a ne jen nejasně tušit, měla tolik senti-
mentálního v sobě, že mimovolně způsobovala
suggosci plnou melancholie a stesku. Bilé
plachty lémanských bárek stály v ni nehnutě
jako velcí odpočívající rackové a pronikaly in
tensivně na velikou dálku. Byla to chvíle tichá
a mírná, chvile únavy, kdy duše také odpočívá
a hledi zasmušile v neznámou dálavu.
Na parníku bylo živo, ale ne hlučno. Že-
névané vraceli se z výletních na břehu míst.
kam si vyjeli za nedělního, slunného odpoledne.
Byla to skoro vesměs Ženéva malého světa.
matky s dětmi, dívky se svými hochy, úřadníci.
obchodnici .. . Bylo zde i mnoho turistů, ale ti
vesměs nečinili v této společnosti nároků.
Prožívali jsme nutné chvíle stesku, jež se
dostavují pravidelně po několikadenním cestován
a schvacují srdce i duší pozvolna a nepozoro-
vatelně, jako mořský odliv uchvacuje nepřipou
tané čluny od břehu. Citili jsme se poprvé n
turisty, ale cizinci.
Bilá
Lausanne
Franca
21
article
Veselá společnost buď lhala svou spokoje-
nost, anebo byla skutečně spokojena. A my
kteří jsme přišli ze stísněných poměrů své vlasti
věřili jsme plně ve štěstí těchto volných Švý-
carů, poněvadž neznají alespoň jedné živoln
bolesti — národního jařma! A nám neslýskalo
se po domovu v tom nejužším slova smyslu,
ale stesk měl širší hranice, volal v slzách sotva
zdržitelných po čemsi nepojmenovatelném, ne-
pochopitelném, mlčelivém a smutném — tak
smutném a drahéml
Šero neplížilo se již jen po březích léman-
ského jezera, ale přišlo k nám na loď a vy-
půjčilo si oči elektrických lamp, jimiž dívalo
se kolem, jakoby chtělo rozeznávali. Neviditelné
vlny smýkaly se pod parníkem a temně hučely-
Břeby zanikly. Zanikly bílé plachty lémanskýeh
bárek, zanikla světla vil, hotelů i pobřežních
míst a na nebi nebylo hvězdl
Pluli jsme ve tmě, jen tichá elektrická
světla ozařovala parník hrbitovní mlčelivou září
Společnost zlichla. Jen ze zádi ozýval se zpěv
několika mužských hlasů, zpívajících jakous
národní švýcarskou píseň — — —
22
article
A my zde daleko od Čech, smutni vzpo
mínkou na jejich nemocné, horečně tlukouci
srdce, na stopy zaschlé krve na jejich polfch,
smutni vším — vším, co není lze vysloviti, ale
co lze prociliti až do dna v takovém tmavém
večeru bez hvězd na švýcarském jezeře za hu-
kotu neviditelných vln! Ne, nebyly to čtyř
stěny našeho domova, v nichž jsme zanechali
nábytek, obrazy, lůžka, knihy, dopisy, svou
práci — jež hledali jsme ve hluboké, vážné
tmě za sebou — ne — bylo to snad jměno,
snad představa, snad stín — nevím, nevím co
to bylo, neboť nic jasného, žádné kontury určité
podoby, žádný obraz výrazných barev, žádná
tradicemi vypěstovaná vzpomínka nestála nám
v duši a přece najednou dala jsem se do pláče
do dušeného, vzlykavého pláče a zdálo se mně
že chtěla bych cosi nemocného, těžce raněného
objati a zadýchati svou velikou láskou, jež
zvedla se v měm nitru jako příval a zatopila
mou celou bytosť. Nebylo ve mně vědomí proč
pláču — jen láska ve mně byla, to vím a t
plakala, ta volala v tom večeru ve volném Švý-
carsku. Neviděli jsme ani jediné hvězdy, o které
bychom věděli, že také nad Čechami plane. —
Tak smutni, do sebe pohrouženi pluli jsme
k neznámému břehu nejzápadnějšího Švýcarska.
Čechy
Švýcarsko
23
article
Parník jednotvárně oddychoval, zpěv na zádi
umlknul, děti usnuly matkám na klině. Kolem
do kola stála tma zhoustlá naším steskem.
Jeli jsme dlouho. Parník přistával stále
řídčeji, oddychoval, až konečně vlekl se přímo
do Ženěvy. Zvědavost naše nebyla ničím vzbu-
zena. Netoužili jsme ani přistáti. Byli bychom
se chtěli vrátit, jako v bázni, že doma něco
promeškáme a že je nás tam nutně po-
třebí. — —
Pak jsme spatřili řadu světel. Mezi cestují
cími povstal ruch. Všechno se zvedalo a shle-
dávalo své šály, pláště, ridiculky; děti probu-
zeny, volány chůvy a otcové. Ze zádi zavzněl
zpěv, jenž daleko do šírého večera se roz-
ptyloval.
A jako když do běla rozžhaveným železem
švihne přes jezero — v takovém zářicím pruhu
Ženěva
24
article
zjevila se nám z daleka Ženéva. Pruh jiskřilse
a chvěl, jakoby vítr do něho zavíval. Vysoko
nad ním po levé straně co chvíli vylelovaly
prskavky a jako různobarevné létavice ztrácely
se ve Imavém prostoru.
Ženéva ! Slovo kouzelné jako Paříž, Moskva
Neapol, jako je Tromsö v mých toužících snech.
Nevěděli jsme o ní mnoho. Že má dvě st
šestnáct millionářů nás zajímalo nejméně. Ještě
tragedie na nábřeží Montblane budila v nás ja-
kýsi pocit známosti, jakobychom jeli navštiviti
někoho, o němž jsme mnoho slyšeli vyprávěti za
nahodilých okolností.
Barvy prskavek stávaly se jasnější a prskavky
dopadaly na jihovýchodní cíp Ženévy. Již jsme
rozeznávali světla pobřežní, měnící se světlo
majáku a viděli jsme plaziti se tramwaye, jako
osvětlené nestvůry.
Blížili jsme se zvolna k té záři jak
k ohnivé guirlandě, jejíž obraz v jezeru zdvoj
násoboval její nádheru. V temnu ztrácel se
zas plynovými světly oživoval reklamní dalek
viditelný nápis továrny na čokoládu.
Parník přistál. Hledíme uchvácení na ná-
břeží, odkud k nám zalétla hudba, zpěv a po-
míchaný šum, jenž každou chvíli propukal ve
výkřiky. Za sebou v mléčném šeru vykouzleném
množstvím elektrických světel pobřeží, vidíme
stíny dvou velikých platánů na přístavní hrázi
jež tmi se jako dlouhý plovoucí had na hladiné
jezera. A náhle vzrušeni tajíme výkřik největ
šiho úžasu. Z jezera vyšvihl se v obrovskou
výši svítící přelud vodotrysku, jakoby kdos
veliký svazek násilně utržených paprsků měsíč-
ního, pohádkového světla zatknul za pas léman-
ského jezera.
Ženév
Tromsö
Paříž
Moskva
Neapol
25
article
Vcházíme do Ženévy jako do slavnostn
dvorany. Turistická jistots, nonchalance, zvě
davost a raďost z dosaženého eíle jdou zase
s námi, kolorují nám okolí, předvádějí mali
chernosti, upozorňují na podrobnosti, tak že
stáváme se duchovními majetníky krásné Že-
névy, zmocňujíce se jí všemi svými smysly.
celou svou duší! Světla její jsou tisíckráte
intensivnější, poněvadž přicházíme ze tmy a ze
smutku. Tím se také stalo, že zdá se nám
všecko novým, nejvýš barevným a půvabným.
Z Place des Alpes zavznívá k nám vří-
skavá hudba a křik, jež si nedovedeme v
světliti. Střed náměstí jest proměněn v impro-
visovanou ohradu, s které vlají červeno- bllé
švýcarské prapory, mihají se sta lampionů, jako
pestrobarevní ptáci a z ohrady je slyšet nový
Ženéva
Alpe
26
article
křik a nová hudba. Je zde pouť a Ženéva
svou fidlovačku odbývá si na jednom ze svých
rozkošných náměsti. Za malé vstůpné smíme
vejíti, ale nechápeme ničeho. Několik ochot
níků vyvolává s jeviště zvěřinec za vlastního
za smíchu okolI. Nejsou to potulní komedi-
anti jako u nás. Jsou to Ženévané, jimž pů-
sobí veselost vlastní komika. A celý ráz pouti
je jaksi zasvěcený, neobchodnický, domácía
intimní. Trochu cukrovi, bílé myšky, vlno.
ovoce, pohlednice a zástup rozjařeného lidu
o němž nevíme co jej zde vlastně zajímá. Vše
ostatní překřikují vyvolávači před zvěřincem,
kteři baví se mezi sebou šťoucháním, hádáním,
smíchem, jsouce stále ve styku s posluchači
buď slovem, anebo gestem. Citíme, že se ne-
dovedeme vpravit v jejich pouťovou náladu
odcházíme nezasvěceni a zklamáni, neboť naše
české poutě a fidlovačka příliš ostře nad touto
dominují. Na odchodu uslyšeli jsme pozdrav
»Na zdar, krajané! Navštivte nás ve spolkové
místnosti!«, ale krajan patrně byl ve svém
živlu a zmizel nám v davu, dříve než jsme ho
poznali.
To nebyla Ženéva, kterou jsme hledali.
Ženév
27
article
Ženéva šumná, radostná, křepká a naivně
výbojná, Ženéva s uličniekou tváří počestného
děvčete čekala nás teprve na Grand Quai, když
jsme v hotelu odložili zavazadla a vrátili se
do ulic ženévských rozjařeni a velkoměstsky
vnímaví.
Nemohu jinak říci, než: radostná Ženéva
Všechny vzpomínky na ni jsou jasné, svěži
jako vzpomínka na květinové záhony. Tolik
šumu, tolik světel a tolik barev! Nábřeží sou-
střeďují největši část večerního ženěvskéhoži
vota. Malá Paříž! Desítiletá koketní dcerušk
rafinované matky! Cosi nesmírně lákavého
při tom tak zcela důvěřivého spočívá v jejím
veselí. Snad měně velkoměstského a více z vý-
letních míst jásá nábřežím, naplněným toulají-
cími se párky manželskými anebo snoubenců,
dětmi, turisty, dělníky v plátěných bluzách
velocipedisty s lampiony, tramwayemi, kočáry.
jejichž kočí význačným práskáním upozorňují
na povoz dav, jenž se vleče hustým tokem
jízdní dráhou. Chodníky jsou obsazeny, nebot
kavárny vylévají svůj život na ulici pod plátěné
střechy, ověšené lampiony, kterých je spousta
všude v Ženévě. Na balkonech, na vchodech,
na stáncích s ovocem, s novinami, jako barvit
noční motýlové, kteří usedají, kam mohou.
Zvuk houslí, harmonia, zpěv, smích, tlesko
Paříž
Grand Quai
28
article
U malých stolků sedí čtyři pět osob, pijí absinth
čokoládu, vino, jedí zmrzlinu a jsou šťastní
Jsou!
Dámy v elegantních toilettách mají rodinný
výraz ve tváři, malý úsměv, tiché pohyby.
Nikde nic vtiravého, oplzlého a sprostého. Sku-
pina dělníků stojí těsně u kavárny a po celo
denní práci poslouchá sí klidné arii z Fausta
nebo Traviatty, které zpívá zpěvačka beze všech
záludných ambici. Tu a tam přijde prodavač
novin a vykřikuje žurnály, žena s doutníky.
mezi nimiž zvlášté doporučuje »rakouské«, žena
s růžemi.
Ulice mísí se s kavárnou a sdílí její v-
selí. Tleská zpěvačee, když skončila. Uniformy
skoro chybí, žebráci nikde. Švýcarsko má málc
vojska a nemá žebráků.
Radostná Ženéva! Uenás spíme již dlouho
když zde je ještě šumno akdy zde ani dět
nespí. Myslíme, že ten zrychlený tep města po-
trvá dlouho přes půlnoc a jsme i zde dost so-
sáčtí, že považujeme za nepřipustné, tak
dlouho bdíti.
Vstáváme. Absinth jsme dopili.
Faust
Švýcarsko
tichý pohyb
29
article
Četla jsem v Ženévě báseň na absinth
Absinthem stala se Ženéva Paříží. Bez absinthu
nebyla bys Ženévo, neboť ve tvých žilách prou-
dila by krev líně a buržoasticky. Absinthtě
oživil, absinth z tebe udělal švýcarský div, a-
sinthem hořiš, jásáš, miluješ! Teprve když se
básník napil absinthu, eítil, že je v Paříží
že je doma. Byl patrně Francouz. —
Radostná Ženévo! A krásná! Když jsme
z nábřeží hleděli na zlichlé, spící jezero, jež
dávno sňalo s pasu svazek měsíčních paprsků,
bylo nám sladko v duši. Nábřeží za námi ještě
hořela sterými světly, ale na jezeře stála již
noc a hodila mu několik hvězd do snů. A te
zde u něho, u toho velikého dítěte, spícího
v noviditelných březích, s hvězdami, hozenými
do jeho snů, byli bychom stáli do rána. Par-
níky ve přístavu tiše hověly si na hladině.
Parníčky »mouches«, jež plují v neustálém
chvatu ode břehu ke břehu, zmizely. Ještě
světla obrážela se ve vodě, ale jezero spalo.
Zdálo se nám, že slyšíme tichý jeho dech.
A viděli jsme je divukrásně modré, se spoustam
racků, pronásledujících parníky, s labutěmi.
s bílými plachlami bárek, rozhoupané ve vlny
jejichž hřbety se ježily stříbřitou pěnou. A te
spí to velké dítě u noh Ženévy.
Božena Vikov á Kunětická.
Francouz
Vikov
Paříž