ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 ae572830-7959-11dc-9274-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 16 celkem · entity: person 85, place 35, org 6, work 6
1 article
slovenské řeči v Prešpurce. Dotýká se Kollárovy snahy po jednotě řeči a vykládá o snahách student- ských v létech třicátých, o »Plodech«, vydaných v r. 1836, v nichž horleno o jednotu písemného ja- zyka s Čechy, Moravany a Slezany. Článek Vlčkův dodává modernímu hnutí po sblížení Slováků s Čechy významný historický podklad. * V »Českém lidu« podařilo se dru. Zíbrtovi otisknouti zajímavý dokument linguistický: hantýrku českých zlodějů. Intelligentní český soudce věnoval chvilky volného času sestavení slovníku výrazů frasí zlodějské tajné řeči. Zíbrt ukázal v úvodě správně na důležitost této sbírky, jíž autor sám ne- přikládal valné ceny. Při tom cituje Zíbrt dále feuil- leton Nerudův z »Nár. Listů« v r. 1874, v němž Ne- rudu psal o podskalském nářečí, vystihnuv zvláštní charakteristickou jeho známku, nedokončované věty i slova, naznačovaná pouze počátečními slabikami. Ve veselém tonu, jímž Neruda o této zvláštnosti pod- skalské mluví, nevidím výsměch — naopak svědčí feuilleton ten, jak pečlivě studoval Neruda zvlášt- nosti pražského života. Zíbrt správně praví, že je tu »podřečí«, »různořečí«, či jak to nazvati — a ku po- divu, že nebylo dosud soustavně zkoumáno. Paříž- ské argot má své slovníky, obšírné kommentářea grammatiky, ale u nás máme jen rozhořčení nejvýš nad »kazimluvem« — právem ovšem tehdy, když pražské intelligentní kruhy shledávají v tom vtip užívat obratů a frasí, které na vorech neb v dřev- ních ohradách mají svůj význam a jsou na svém místě. Tento abusus však neopravňuje nás pohrdat dialektem, jemuž schází jen to, že náhodou se ne- vyvinul ani v Krkonoších, ani na Šumavě, aby Aka demie vyslala někoho s dvoustovým stipendiem, za Čtenář. psat jeho odchylky a zvláštnosti.
Kollárův Moravan Slezan Vlčkův Slovák Zíbrt Neruda Aka demie Čechy Paříž Krkonoše Šumava
2 article
Odborné spisy.
3 article
* Josef Úlehla, Dějiny mathematiky Díl prvý. Str. (12) + 246. (Encyklopaedická knihovna »Dědictví Komenského« sv. III.) V Praze, 1901. Trochu podivně vypadá titul této knihy ve sloup cích denního listu. Co může býti nezajímavějšího pro čtenáře širšího obecenstva, nežli mathematika — a k tomu ještě jen její historie? Ta kniha náleží odborníkům, náleží-li vůbec nějaká kniha do odborné literatury. A přec tato kniha náleží skorem ještě více vrstvám širším, nežli leckterá kniha tak často pro ně určovaná. Ne sice předmětem, ačkoli autor jej v úvodě tak prohlašuje, ale svou tendencí, která za- slouží skutečně registrování. Autor totiž, ačkoli jinak »byl nucen opisovati« z Cantorových dějin mathe- matiky, přidává k prostým dějinám pouček svoje různé reflexe a úvahy. V úvodě stěžuje si, že »stojí osamocen se svým přesvědčením, že vědy nejsou vý ronem národů těch, jejichž skutky vyplňují historii. nýbrž výronem velikého moře lidu pracovitého.- A tento jeho názor činí knihu vskutku zajímavou. Jak známo, šíří se dnes do vrstev nižších a nižších přesvědčení, že nauky klassické, zejmena literatura latinská a řecká, v moderní době úkol svůj již vykonaly.
Úlehla Cantorův Praha Encyklopaedická knihovna Komenský
4 article
Nenapadá nikoho upírati síly Sofokleovi, krásy Homerovi, důrazu Tacitovi atd., nýbrž jen o to jde, aby pěstování jejich nezabíralo místa hlavního a ne ujímalo ho věcem potřebnějším a užítečnějším. Že jest užitečnější znáti Čechovi zřízení zemské nežli složení gerusie, význam Chelčického nežli bitvu u Eurymedonta, o tom nemůže býti sporu; a aby škola se zřídila podle potřeb života (staří Řekové se ne- učili dějinám assyrským, Athéňané nezabývali se úřady egyptskými) nynějšího — toť celý problém ny nějšího zápasu, jenž se točí zvláště o školy střední Autor však vystupuje proti klassickým literatu rám, řecké a římské, zcela jinak. Dle něho vlastně Řekové a Římané nic neznali, nic neuměli, nic ne vytvořili. Řekové byli vlastně námořními lupiči, Ří mané krvežíznivá soldateska. Ti neměli věd ani umění. Nýbrž díla, která máme po nich buď písemná či tesaná, malovaná či stavěná, ta jsou od ubohých otroků z lidu podmaněného, snad egyptských fellahů či maloasijských porobenců, které zrovna tak kradl tito klassičtí národové jako jejich výtvory.
Sofokles Homer Tacitův Čecho Chelčický Eurymedont Athéňan Řek Říman
5 article
Názor rozhodně — nový a jistě — zajímavý Několik citátů vám věc ozřejmí: Na str. 56. dí autor: »Nelze mluviti ani o řecké vědě ani o řeckém umění. Řekové ovšem milovali krásné věci. Udělati však krásnou vásu a ukrasti krásnou vásu není stejné umění ani stejná umění milovnost. Řekové měli krásné vásy, ale jich nedě lali; oni je kradli nebo kradli lidi, kteří takové vásy dělati uměli.« O Římanech (str. 46:) »V Římě samém od těch dob, co nám o něm dějiny vypravují, nebylo pod mínek pro pokojný rozvoj umění stavitelskéhoa odtud vědění počtářského a měřického. Římské dějiny jak nám je vypravuje Tacitus, jsou dějiny neuvěřitelně vznešené i nízké luzy a co se dělo od prvního po- čátku dějin římských, nebylo než nepřetržité vraž- dění a loupežení. Sulla sám dal povražditi prý přes 40.000 lidí« atd.
Řek Říman Tacitus Sulla Řím
6 article
Není snad potřebí citovati více, abychom poroz- uměli slovům autorovým v úvodu. Dodáváme jen, že autor vyvrací některé námitky, jež by mohly býti proneseny. Leckdo by mohl ukázati, že jména Pytha- goras, Diofant, Archimedes atd. jsou čistě řecká, že tedy asi učenci ti byli vskutku Řekové. Proti tomu uvádí autor, že se neví, kde se ti lidé narodili anebo. že jméno neoznačuje ještě národnost — uvádí zná- mého sekretáře Fabricia a humanistu Collina, kteří přes svá latinská jména nebyli Římany nýbrž Ře- kové. Autor vyvrací také stará podání, jež by mohla svědčiti proti jeho názoru a prohlásiv ji za dětskou báchorku, pokračuje: Je nepřítel klassiků a vede svůj boj výmluvnými slovy, skoro přesvědčivě, řekl bych. A přece — zdali pak jen trochu uvážil, jak totéž se opakuje ještě dnes, jak národové nejkulturnější vraždí, ničí, pálí, pobízejí sebe na vzájem nebo cizí divochy po tisí- cích a myriadách, a jak přece skutečně u těch krve- žíznivých Angličanů, Němců, Američanů atd. vskutku rostou vědy a umění? Jak v Indii »hordy asijských barbarů« potlačily povstání domorodců v krvi millionu a jak přece vskutku kvetly v Kalkutě vědy a umění právě u těchto surových barbarův a beze všeho po- pudu z »moře lidu podmaněného«. Jak v Egyptě Napoleon vskutku dal povražditi tisíce zajatců —a jak přece v družině tohoto krvelačného korsa praco- vali klidně a pomalu francouzští archaeologové a hi- storikové? Jak v družině španělských žoldnéřů táhli do Mexika a Peru učenci a badatelé, jak Des Cartes šel za prapory císařskými na Bílou Horu . . . . jak konečně také válka potřebuje nutně věd a umění Kdyby po staletích psal o nás a našich dílech ně- jaký budoucí autor dle počtu válek a bojů, zdaž by připsal naše památky těm krvelačným a ziskuchtivým barbarům? V. Flajšhans.
Archimedes Řek Fabricius Collino Říman Angličan Němec Američan V Flajšhans Indie Kalkuta Egypt Mexiko Peru Bíla Hora
7 article
Slovanské spisy. * Chorvatská literární kritika v českém ovzduší. Kdokoliv jen poněkud zná chorvatský kulturní a politický život, jest zaražen zkostnatělosti a nečinností politických vůdcův a bojácností a jedno- tvárností předních spisovatelův. Tomu se však nelz diviti, uvážíme-li, že chorvatské obrození započalo romantickým Ljudevitem Gajem, vtělilo se později v aristokraticko-diplomatického Strossmayera, až se zvrhlo v klassicko - partikularistického Starčeviče. V Čechách nový národní život započal vědeckými pracemi Dobrovského, Jungmanna a Šafaříka, roz- vinul se slovanstvím Kollárovým, humanitou Pala- ckého a demokratickou opravdovostí Havlíčkovou, až za našich dnův rozbujel mnohotvárným rozvojem všech odvětví. Teprve v nejnovější době zavál Chor- vatskem duch politické čilosti a literární svěžestia to pod přímým vlivem Prahy, českého národního střediska. Před pěti lety počal totiž v Praze vychá- zeti měsíčník »Hrvatska Misao«, jenž seskupil onu generaci, která se právě nyní chystá organisovati čtrnáctidenníkem stejného jména veškeré mladé po- kolení, které jest zároveň národním a pokrokovým, což konkretně znamená slovansky uvědomělým a evropsky vzdělaným. Na české půdě vznikl i prvý vážný spis o takové literární kritice, která jest zá- roveň nejdůležitější částí kulturní historie. Míním zde prostorem malou studii: »Prvi hrvats ki pjesnici«, jež vyšla jako prvý svazek »Zborniku pouke i zabave«, vydavaného a redigovaného Vladi- mírem Jelovškem, Chorvatem českého původu Studii napsal PhC. Branko Drechsler, který tímto spisem, pokud vím, vystupuje poprvé před chor vatskou veřejnost.
Ljudevit Gaj Strossmayer Dobrovský Jungmann Šafařík Kollárův Havlíčkův Hrvatska Misao Jelovšek Chorvat Phc Drechsler Čechy Praha český národní středisko humanita Pala
8 article
Dlouho jsem již nečetl knížky, která by mě tak úplně uspokojila, jako tento důmyslný, ač stručný nástin nejstarší chorvatské umělé poesie. Autor nejdříve podává v jasných a mohutnýc rysech obraz duševního stavu Provence, této »ne přímé kolébky staré chorvatské knihy. Tu se oce ňuje středověká křesťanská morálka a charakterisuje tehdejší pojímání lásky, v níž nebylo ani stopy ro- dinného života. Potom přechází na charakteristiku Dalmacie, vliv cařihradských humanistův na Italii italských na všecko chorvatské přímoří. Velice pěkně líčí ráz středověkých »dramat«, shrnujících vše je- dinou myšlenkou: »Nehřeš, neboť existuje peklo. hrozné peklo!« O tom hrozném peklu praví autou (str. 20): »Toto středověké křesťanské peklo nikdy by nemohlo vzniknouti v praktickém Kristově rozumu východního rázu a v pěkné biblické fantasii, nýbrž pouze ve vzájemné míchanici nejsurovějších evropsko- asijských rac . . .« Ve středověké literatuře »proná sledovaný ďábel býval nejsilnějším zástupcem zdra- vého rozumu«. Dále líčí mladý autor charakter a názory tř nejstarších chorvatských básníkův: Marka Maruliče (1450—1524), Hanibala Lucie (1475 (?)—1553)a Petra Hektorovice (1487—1572). Mluvě o Maruli (str. 22—27) upozornil zvláště na jadrnou jeho prósu na historické práce, z nichž Marulič čerpal hluboké své a vyvinuté chorvatské vědomí, ač celá jeho ro- dina byla oddána Benátkám a on sám v 22. roce vítal benátského »dužda, latinským jazykem.
Marulič Hanibal Lucius Petro Marout Provence Dalmacie Benátky
9 article
Větší část knížky (str. 27—54) jest věnována básníku Lucii, který se nám představuje jako nejdokona lejší typ Chorvata z doby renaissance, jako nedo- stížný mistr básnické formy a jediný ze starých bá- sníkův chorvatských, jenž působil pod neodolatelným vlivem přebohaté poesie lidové. Na str. 32—34 ci- tuje se doslovně nejkrásnější Lucicova lyrická báseň. která by neměla scházeti v žádné chorvatské ba ani slovanské anthologii. Šťastným způsobem analysuje se duševní život tahdejší doby, vhodně se poukazuje na extrémy v tehdejších nevyvinutých charakterech překrásně se oceňuje Lucičovo drama »Robinja- (»Otrokyně«), při čemž autor použil »Zborniku pro národní život a običaje južnih Slavena« sv. IV. prvá polovice a »Žurnálu (ruského) min. národní osvěty« a shrnuje veškerou tragiku chorvatských pracovníků v ta slova: U nás pokrokové náhledy renaissance nepronikly úplně ani jediného člověka; její život vychoval pouze mládí lepších našich básníkův, avšak to byl pouze krátký pěkný sen, po němž se opět vrací stará askesa. Za našich poměrů nebylo ani možno, aby se tito lidé nevraceli do svého embria« (str. 38). — Taková tragika stihla ostatně i moderní chorvatské literární a politické pracovníky. Štěpán Radié.
Lucius Chorvat Lucičův svatý . Iva Radié Robinja
10 article Ze slovanských listů.
Ze slovanských listů. * Známý mladší spisovatel ruský Ivan Ščeglov vydal velmi zajímavou knihu o Puškinovi »Honoe o I«. Spisovatel praví v předmluvě, že slav- nosti Puškinovy roku 1899 vyburcovaly ho z oby- čejného povolání belletristy a přiměly ho soustřediti výhradnou pozornost na magickém jméně velikého básníka. Výsledkem toho jeví se nynější kniha Šče- glova, jež liší se výhodně od spousty jubilejních pří- ležitostných publikací jak vážností obsahu, tak živým a uměleckým podáním. Každá kapitola přináší něco cenného a nového o Puškinovi, takže budoucí biograf a zejmena literární historik neobejde se bez této cenné pomůcky. Jmenovitě cennou a zajímavou jest kapitola »I « (Listy se- dlákův o Puškinovi); »i Kae- naro rocra« (Skutečný pramen »Kamenného hostě«) »C C« (Podle koho jes líčena postava Salierova) a j.
Ščeglov Puškin Honoe Puškinův Šec Salierův C C
11 article
* Majitel »Nového Vremene« p. Suvorin rozepsal se o významu klassicismu pro Rusko. Nadšen jím zrovna není. Co zatím na západě klassicismus vévodil, jevil se silou životodárnou, v Rusku klassicismus stal se nástrojem, pracujícím zvolna, ale jistě k ubití fantasie a svobodného roz- voje člověka, k oloupení ho o zdravé pojmy. V Rusku nebyla pro klassicismus připravena půda. Ba nebylo ani učitelů. Kdyť Katkov a Leo nťjev tiskli své články na obranu ktassicismu, společnost zívala a divila se oněm moudrostem, nerozumíc, co může jí říci Řecko a Řím. Vědělať o Římu pouze tolik, že tam bydlí papež, a o Řecku, že jest to země pravoslavná. Bylo by tenkráte lépe, kdyby Rusové byli čerpali raději ze západních jazyků, které však zůstávaly neznámy. Na západě z dob re- naisance klassicismus stal se systémem spole- čenského vychování, ale na Rusi bylo tomu jinak. Bůh ovšem mohl říci ve tmách: budiž světlo, ale nikdo jiný toho po něm nedovede. A dnes zjedná- vati na Rusi půdu pro klassicismus jest pozděa zbytečno. I na západě cítí již takovou zbytečnost. Sám Schiller čítáva! Homéra raději v překladě Vossově. Tato cesta byla by tedy mylnou. Ruská ško a musí míti vlastní historii jako literatura. Ta byla nejprvé nápodobením, pak se stala původní, samostatnou, všesvětovou a počala sytiti literatury cizí, přiměla cizince učiti se ruskému jazyku. P. Suvorin doufá, že chystaná reforma středního škol- ství provedena bude na tomto základě, aby hověla potřebám skutečného života. Slavjanin.
Suvorin Katkov nťjev Rus Schiller Vossův Rusko Řecko Řím Rus
12 article
Z cizích revuí-
13 article
* I v polární kraje pronikl mocný tisk, jak sděluje „LeTourdu Monde“. V nejsevernějším Gronsku, v místě Godhaab, vychází časopis jediný svého druhu. Trvá už několik let. Teď však z měsíčníku stal se čtrnáctidenní stravou Groňanů. Zakladatel, redaktor, jediný přispěvatel, sazeč a kolportér časopisu, Lars Moeller, dovedl obdivuhodně sloučiti všechny funkce ve své osobě. Když číslo napíše a vysází, rozjede se po krajích na bruslích a roznáší list. Čtenáři jeho jsou poslední bytosti lidské po cestě k polu. Lars Moeller jest rovněž Eskymák, ale z nejosvícenějších. Obral si za úkol vzdělávati své krajany. Náhoda svedla ho s Nordenskjöldem a ve společnosti jeho vzniklav Moellerovi myšlenka vydávati noviny, ač jeho sousedé neuměli číst. Sám teprve nedávno naučil se čístia psáti. Nejprv začal s obrázky. Kreslil dosti dovedně a obrázky vzbudily u čtenářů zvědavost; pak přidával vysvětlující text a tak během několika let zjednalsi dosti četný kruh čtenářstva. Nordenskjöld, vrátiv se do Švédska, zaslal mu papír, tiskařský stroj a barvu, takže mohl časopis svůj rozmnožovati. Civilisační prá- ce, jaké se podjal Lars Moeller, jest obdivuhodna: ve smutné kraje věčného ledu a dlouhých nocí vniká jeho zásluhou světélko z civilisované Evropy! K naivní poněkud otázce, přetřepávané patrně z nouze o jinou látku v modních nyní „anketách“,k otázce, smí-li a má-li kritik uváděti i obsah kritiso- vaného díla, ve své zprávě probírá neodvisle od ankety časopisu „Das Litter. Echo“, (před ní) ve florentinské „Marzocco“ anonymní kritik. Přidává se ovšem k názoru kladnému.
Moeller Eskymák Nordenskjöld Švédsko Evropa LeTourd Monde
14 article
* Revue „Critic“ otiskuje studii J. B. Gilder o novém presidentu Rooseveltovi jako spisovateli. Roosevelt je náruživý lovec a rád o svých honbách po- vídá i píše. Jeho knihy nimrodské jsou psány svěže a jsou mezi americkými čtenáři velmi oblíbeny. * V lipské universitní knihovně nalézáme podo- biznu lásky Goethovy z dob studentských, Katinky Schönkopfové.. Až dosud znám byl jediný portrét sličné dcery vinárníkovy. * V Christianii odhalili před divadlem pomník Ibsenovi. „La Revue“ přináší vzletnou jeho básen „Na výšinách“, obsahující tresť jeho doktriny. Báseň byla napsána r. 1864 před odjezdem Ibsenovým do Ita- lie; v době, kdy Ibsen byl ještě chud, nepochopen a pro- následován.
J B Gilder Roosevelt Goethův Ibsen Ibsenův Christiania Ito Katinka Schönkopfová Le revue
15 title
Z obsahu vyniká stať Boh. Horáka o Černé Hoře. Hojně drobných zpráv.
Horák Černá hoře
16 article Mr. Penn.
Mr. Penn. Bibliografie. »Zvon«. Ročník II. Dvojité číslo 13. a 14. Z bohatého obsahu dvojitého čísla vánočního vedle pokračování Jiráskovy kroniky »U nás« a Svobo- dovy »Povídky o lehkém srdci« vyjímáme ukázku z nové knihy Victora Huga »Douška mého života«, řadu duchaplných sentencí v překladu Jaroslava Vrchlického. V rubrice literární posudek o essavi F. V. Krejčího »Deset let mladé literatury«, jako do- kumentární glossa k literárním poměrům posled- ních let. T h. Ribot: Nemoci paměti. Dle dvaná- ctého vydání francouzského z r. 1898 přeložil J an Nepokoj. Nákladem Jos. Pelcla. Prozkoumav po- ruchy paměti, jak paměť vzniká a zaniká, objasňuje autor zároveň, co paměť jest. »Lovecký Obzor«, časopis pro my- slivce, střelce, ornithology, cvičitele psů, rybáře všechny přátely přírody, s přílohou »České les- nické Rozhledy« (list věnovaný zájmům česko- slovanského lesnictví. Řed. J. V. Rozmara v La- žánkách (Blansko). Ročník V. »Morava«, belletristický časopis moravský. V Brně, Tivoli. Z obsahu uvádíme: »Studii o Janu Nerudovi« od Alb. Pražáka. V oddílu »Z říše Mla- dých« uvedeny příspěvky mladých autorů. Románová příloha. Mladá hospodyňka. Kniha kuchařská s v- obrazeními. Sepsala Anna Osůbková. - Nákl. vlastním. Na skladě má spisovatelka, bytem na Smíchově, Jakubská ulice č. 18 n. — Jsou to ku- chařské recepty ze spolku »Domácnost« v Praze, pře- devším pro potřebu rodinnou, potom k přípravě ho- stin a zejmena buffetu studeného. Při každém jídel- ním lístku uveden podrobný návod. Terminologie je zlepšena podle »Rukověti« Fr. Bartoše. Sborník české společnosti země- vědné. Redaktor dr. J. Metelka. Č. 8., 9.a 10. Nákladem společnosti.
Jiráskův Hug Vrchlický Pelcl Rozmara Neruda Osůbková Bartoš doktor J Metelka T h Blansko Morava Brno Tivoli Smíchov jakubský ulice Praha Francie Český le český společnost země Svobodův