ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 ae529450-7959-11dc-8fd6-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 21 celkem · entity: person 50, place 19, org 1, work 1
1 masthead
28. prosince 1901
2 masthead
Číslo 35.
4 title
ZVLÁSTN
5 article Na sklonku roku.
Na sklonku roku. 22— Čím se liší poslední den od prvního v roce? Ručička na automatickém ciferníku pokročí dál o jeden časový díl a na všech vě- cech na nebi i na zemi nenaleznete nejmenšího rozdílu mimo nepatrný vroubek stáří, jež jim vrývá jeden den za druhým neúprosně, bez rozdílu — ale je přece svět, v kterém působí posunutí ručičky na ročním ciferníku. podivnou tajemnou silou — náš duševní svět, v němž ta proměna dne a noci na sklonku roku působí neobyčejně na vzpružení sil a rozrušení nervů. Čím blíž řítí se rok přes vánoce k Sylvestru, tím horečněji pracují tiskařské stroje, jak kdyby duši měly a citily ten šílený závod, v němž se předstihují firmy ve vydávání neskonale ušlech- tilých děl, listy ve slibech nejvybranější četby a nejskvělejších literárních i jiných programů a autoři ve vydávání nejlepších svých spisů. Sotva však se změní datum, nastane převrat. Celý ten příboj, jenž vyšlehl a vzpěnil se až do Sylvestra do závratné výše, opadává po Novém roce kvapem, klidní se a vrací do původních břehů, aby na léto vyschl až na malé potůčky a louže v písku mrtvé sezony, z níž teprve na podzim se probouzí osvěžen k novému životu A v tom divoce „se ženoucím proudu, mezi záplavou knih, umělehkých děl, básní, románů, studií a kritik, neodolávají změnám ani časo- pisy, od denníků až k nepravidelným revuím, v nichž plyne náš veřejný duševní život.
Vánoce Sylvestr Sylvestr
6 article
Nový rok je pro ně mysem Bouří, i my- sem Naděje. Vznikají sice i odumírají také bě- hem roku, ale přece hlavní pohyb a změna objevují se v těch kritických dnech vánočních čísel, ukázkových čísel, reklamních čísel, prvních čísel, v době, kdy sazeč mechanicky sice, ale přece ne bez letmé vzpomínky mění dvě malé číslice v hlavě listu — kolikrát je již změnil, a kolikrát ještě změní? Vánoční doba je dobou narození i smrti tak mnohých slibných podniků literárních, nadějí i úspěchů, jež vážou se k pe- riodickým listům. První neurčité zmínky poletují již dávno dříve v podobě zastrčených noticek, informačních inserátů, ústního podání a předběžných porad z nichž konečně vyjde buď divoká reklama no vého zrozence literárního neb tichý, téměř nepo zorovaný skon za literárním plotem, neduživce. starce, neb pouhého nedochůdčete.
7 article
Je ku podivu, jak málo ohlasu vzbouzí pra- videlně v našem světě zánik listu, byť bylo jeho zrození uvítáno sebe bouřlivěji. Čtenáři novin by jistě užasli, kdyby mohli sledovati podrobný vý kaz listů zaniklých v tom kterém roce. Nechei vás unavovati ciframi. Je dnes vůbec, bohužel, těžko určitě sledovati pohyb našeho časopisectva, při naprostém nedostatku spolehlivé bibliografie, ale pouhý rozhled po rozsáhlostí naší literatury periodické musí naplniti každého úžasem a po- vzbuditi k úvaze. Pro koho vycházejí ty obrovské spousty papíru a jaká je jich odborná, umělecká, literární — i mravní hodnota? Nemluvím o pro- dukci časopisů známé, o dennících větších cente českého života, ani o revuích, které v literárním světě mají pevné své platné místo, ale v té zá- plavě listů krajinských, místních, odborných. živnostenských a j., jichž pouhý výčet by vyplnil jistě slušnou knížku. Kdyby se někdo podjal ne- vděčné té práce, sečísti celou tu armádu reda- ktorů — nepočítaje ani stálé spolupracovníky — vydavatelů, majitelů a tiskařů, vypočísti aspoň zhruba náklady na tuto literaturu činěné, dospěl by k cifrám přímo závratným na naše poměry. Je těžko provésti srovnání podrobné, přes to však zdá se, že vychází u nás nepoměrně více listů jednotlivých než v cizině, kde naopak počet čísel do roka daleko nás převyšuje. To znamená sou- středění práce, zdvižení úrovně, možnost práce dokonalejší, intensivnější, soustavněji a bezpečněji prováděné, zvýšení moci tisku na venek, vykry stalisování stran a ujednocení názorů ve stranách ať zájmových, ať uměleckých, ať politických. Pro- hlédneteli si však zběžně, co nových listů, lístků a lístečků u nás vyšlo a zašlo za poslední
8 title
LITERAR
9 title
PRLOHA „NÁRODNICE k číslu 357.
10 article
rok, co nových se jich rodí, poznáte, že máme k ideálu tiskové velmoci v Čechách ještě daleko
Čechy
11 article
České spisy-
12 article
* Karel Klostermann: Kam spějí děti. Pošumavský román. Vyšel u Jos. R. Vilímka v Praze. Za 5 kor. Vyprávět obsah románu není snadné. Má proudů dějových několik. Třeba omeziti se na hlavní. Osou díla je tragedie rodiny Podílského Karla. Hospodář- ství jeho klesalo, blahobyt, jemuž si navykl za „brou- čkového ráje“ šumavského, vysiloval ho. Když zlaté časy přestaly, kácel svoje lesy, upadal. Ale hlavní jeho vadou byla bezmezná slabost oproti sestře Mo- nice, jejíž úpadek oddaloval svými směnečnými pod- pisy. Darmo žena jeho snažila se o nápravu: bída s nouzí začínaly se povážlivě šklebit ze všech koutů statku, třeba že nejstarší děti už vydělávaly. Bylo jich devět. Z nich Fricek byl pomaten na rozumu, káraje všechny z bezbožnosti, přebíraje se ve svých svatých obrázcích a chtěje se nejprve státi papežem, potom svatým vojákem. A když viděl, že svět se mu protiví, oběsil se. Nejstarší dcera Fanny jest snad jediná, jež unikla degeneraci. Hrdá při vší chudobě, pracovitá, chovající hnus k bídnému životu v horách, ale hory milující láskou neuvědomělou. Horalsky tvrdá, odchá- zejíc před pádem z domova do Vídně, říká otci: „Ano, odcházím, a řeknu vám upřímně, že vás mi není líto ani matky. Jste stejně vinni — —“
Karel Klostermann R Vilímek Karel Fricek Fanny Jos Praha Vídeň
13 article
Druhým proudem dějovým jest rodina Reebova do úpadku se lopotící, peníze střádající a pečlivě ochraňující. Jsou to povahy v základu sourodé s Po- dílskými, ale jinak vyvinuté. Jediný syn Florian, ti- chý a pracovitý, měkkým srdcem a přístupností se liší od svých rodičů, které už tradice o jejich předcích označuje jako pověstné škrtily, ač při vší opatrnosti jsou přece dobrodušní. Florian zamiloval se do Po- dílské Fanny, a doma prohlašuje s vážným klidem, že jinou si nevezme. Fanny dlouho má k němu nechut — román líčí příčiny a vykazuje zde pěknou psycho- logii — až překonána jeho mírností a dobrotou, do- znává se v hrdé duši k mravní porážce. Florian, jenž pro pověst rodinnou snesl od ní několik urážek, v při- rozené své dobrotě vše omlouvá a hledá chyby na sobě. Konečně Fanny, když doma se již všechno hroutí, pocítí k Florianovi totéž, ale právě proto ne- chce nyní do blahobytu Reebů, aby se nezdálo, že tak učinila z vypočítavosti. Jde do Vídně, pět let si tam vydělává a vrací se, aby vrátila štěstí sobě i Flo- rianovi. Její rodina zatím odešla ze Šumavy a pracuje v Bavořích v sirkárně. Román končí smírně, pro čte- nářky sladce.
Florian Fanny Florian tentýž Flo Vídeň Šumava Bavory
14 article
Zde jen náčrtek obsahu. Je v něm mnoho episod, skutečně typických, jež mají uměleckou sílu. Cha- raktery osob jsou plasticky odlíšeny. Kaleidoskop figurek bohatý. I ten stoletý děd u Podílských zaujme svojí prorockou dialektikou, i bláznivý chlapec svými fantasiemi i nešťastná Justina se svými dětmi vlčaty. na níž viděti autorovu snahu, ukázati „návrat k pří- rodě“, i lichvářský krejčík, v němž zosobněn surový egoismus. Místem najdou se zrnka zdravých názorů životných. Kolorit krajinný je zhuštěn a více vystupuje. So- ciální pozadí svou přirozeností a omezením na fakta stává se účinným a působí bezprostředně. Vylíčen života a zvyků pošumavského lidu německého za- slouží plného uznání. Ovšem jistá kostrbatost formy bije do očí. V rozhovorech ji omluvíte snahou po vy- stižení rázu německého dialektu těžkopádného lidu šumavského. Román je nejlepším po našem soudu dílem Klostermannovým. Vidíme v něm nový krok ke stříz- livému, psychologickému naturalismu českému. Jan Havlasa
Justin Klostermannův Havlasa
15 article
* MUDr. Fr. Hamza: Zálesí. Poznámky povahopisné. — V Praze, 1901. Nákladem Fr. Ši máčka. Cena 1 K. Paní Sebestová v knize »Lidské dokumenty« prvá ukázala na sebraných z lidu dokladech psychu našeho venkova (v Olomouci, nákl. musejního spolku). Po ní paní Slavíková-Welsová ve »Kvě- tech« pokusila se tímže směrem o studium uherských Slováků. A do třetice přihlašuje se dr. Hamzav práci »Zálesí« obratnou formou zachytiti doklady typu českého Zálesáka. Krajinu svoji, geograficky takto označuje: »V jihovýchodních Čechách, po obou březích potoka kleteckého a částečně i po obou březích řeky Želivky, od Mladých Bříští až ku Že- livu«. V úvodu líčí duši vesnickou na Zálesí. Dále předvádí jednotlivé typy, realisticky věrné! Autor neidealisuje je. Kreslí v podrobnostech, svědomitě nanáší barvu. Knížka demonstruje našeho člověka po stránce, se které jsme ho posud tak málo znali. F. P. * T. E. Tisovský: Hrad Černobýl. Po- vídka. S ill. K. V. Mutticha. Nákladem F. Šimáčka v Praze. V družině generála Deweta. IlI. Hugo Schüllinger. Nakl. V. Kraus v Táboře. Povídky Tisovského uhájí si své místo mezi nej- přednějšími ze spisů určených mládeži. Jasně vy- kreslená situace, dramatický spád, bohatost dějová, prostý a mladistvou mysl uchvacující dialog, vždy určitá, ušlechtilá idea a poesie, která oblévá každé dílko svým lahodným svitem, staví je vysoko na běžnou produkci toho genru. Při čtení »Pohádkyo víle, která cestovala«, předeslané povídce »Hrad
MUDr Hamza Sebestová Slovák doktor Hamzav Černobýl K V Muttich F Šimáček Dewet Hugo Schüllinger V Kraus Francie Praha Olomouc Zálesí Čechy Želivka Tábor Kv
16 title
LIsU
Lisa
17 article
Černobýl«, ani netušíte, že z celku vyklube se malý sociální román. Ovšem řádně preparovaný, aby lebce byl ztráven dětskou duší. Obě ty vísky v pod- hradí se svým patnáctiletým hrdinou Vavřínem v čele čekají dle starých pověstí po celá léta obnovu dávné slávy bradu, romantický příchod rytíře ve skvostnémobrnění a v průvodu zbrojnošů. Ale dnes nedějí se 2azraky a doba není přízniva romantice. Záležitost povltavské dědiny nerozluští se romanticky, ale nejvýše moderně. Okna«hradu zazáří, vykupitel nepřijde ve zlatém brnění, nýbrž v podobě nového majitele velkostatku se třemi inženýry, vystaví v zuboženém kraji několik průmyslových závodůa otevře cestu spásy. O drubé knize Tisovského lze konstatovati, ze se zbožím nechutně dobrodružných vypravování nemá nic společného. Autor traktuje ukrutnou látku válečnou s lehkostí a jistotou vyspě- lého stylisty. Kniha příhod Cronjeových a Deweto- vých jako apotheosa nezdolné lásky k otčině, nezů- stane bez účinku na srdce mládeže. Pěkné obrázky kryjí se případně s textem. J. P.
Černobýl Vavřín příhoda Cronjeový a Deweto
18 article
* Dr. Josef Kalousek, Obrana knížete Václava Svatého proti myšlenkáma křivým úsudkům o jeho povaze. Vydání druhé, rozmnožené. S titulním obrazem a 28 vy- obrazeními v textu. V Praze, 1901. Bursík a Kohout. Již minulo třicet let od té chvíle, když zahájil Kalousek universitní svá čtení o dějinách českýcha z prvých plodů docentských jeho kollektancí byl malý spisek o knížeti Václavu Svatém. Od té doby změ- nily se valně poměry naše, prohloubilo se historické vědění, rozhojnily prameny, ruku v ruce však s tímto pokrokem rozcházely se i úsudky o knížeti, ve kterém národ náš po všechny doby viděl nimbem svátosti obestřeného národního bohatýra a čáku svou za dob trudných. Jedněm byl Václav nestatečným mnišským asketou, druzí na něm shledávali nedostatek citu vlasteneckého a tak připravovala se účelně reakce v ná- zorech lidu proti instinktivní úctě téměř po tisíc let již trvající. Úkol svůj charakteristickými slovy doličuje spiso- vatel v závěrku: »Nikomu nejedná se o to, aby Václav byl církvi odňat; ale jde mi o to, aby Václav byl na vrácen srdcím Čechů, která se od něho nespravedlivě odvracejí, i aby byl navrácen pravdě.« Tímto dvojím směrem nesou se vý- vody jeho.
doktor Kalousek Václav svatý Bursík Václav Čecho Praha
19 article
Původcem falešného názoru o nestatečné »mniš- ské povaze Václavově byl ke konci X. stol. biskup Gumpold mantovský. Jeho smyšlenky, čpějící ovzduším chiliastického blouznění, šířily se velice a pronikly snad ještě před r. 1000 i do Čech, kdež pomáhaly zatemňovati pravý obraz Václavův. Tu ale na stráži pravdy stali stoupenci slovanského obřadu, soustře- děni zvláště ve věkopamátném klášteře sázavskéma z těchto kruhů pochází nejlepší korrektiv Gumpol- dových smyšlenek a falešných názorů na nich za- ložených, staroslovanská legenda vostokovska. Tu učinil Kalousek základem svých zajímavých úvah, srovnal ji se střízlivými a celkem věcnými zprávami souvěkých německých letopiscův i legendisty monte- cassinského a dospěl namáhavým sice, ale přesvědču- jícím pochodem k závěru, který národu českému Václava Svatého zplna vrací a odůvodňuje spolu úctu, která světci tomuto bez svatořečení od smrti jeho bez přerušení vydávána byla i jest. Kalousek ukázal, že byl Václav Svatý s hlediště historického člověk světský; »nebylť knězem, ani mnichem, ani sakri- starem, nýbrž knížetem v Čechách panujícím; nebyl to pouhý duch, ani pouhá abstrakce několika cností lidských nebo andělských, jakž jej líčí mnozí legen- disté; nýbrž byl člověk celý, složený z duše a z těla, člověk pobožný a kníže dobrý, tak jak jej líčí pů- vodce legendy slovanské. Čechové ho ctili za svatého pro jeho dobré knížecí vlastnosti, pro jeho křesťanské cnosti a pro smrt utrpenou nevinně.«
Gumpold Václavův Kalousek Svatá Čecho Václavov Čechy
20 article
Velmi obšírně a poutavě líčí Kalousek v další stati vývoj úcty a idee svatováclavské u předků našich i ukazuje, kterak v XVII. stol. zelotické kruhy sna- žily se ji, ač marně, podrýti. Trefným doprovodem spisovatelových úvah jsou četné reprodukce staro- bylých památek, scény ze života a z utrpení Václavova. Rádi bychom ještě znali důvody, proč i Kalousek věří v domnělou poplatnost Čechů Karlu Velikémua jak on soudí o poměru slovanské liturgie k latinské, jejž nedávno Kryštůfek v rozpravu vědeckou uvedl, P.
Kalousek Václavův Čecho Karel
21 article Z českých listů.
Z českých listů. * Posledním časem vzmáhá se v literatuře české utěšený proud — upřímné, úsilné navazování styků literárních i společenských s uherským Slovenskem. Pozoruhodné články Kálalovy, návštěvy českých tu- ristů na Slovensku, informace ze Slovenska samého působí, že se počíná u nás víc o Slovensku uvažo- vati, vzbuzuje se živý zájem, jenž bohdá pro jednotu jazykovou a kulturní v budoucnosti upraví cestu. V posledním Obzoru literárním a uměle- ckém přispěl k této akcí článkem prof. Vlček, jenž sám jsa Slovákem rodem, je jedním z oněch pilných, tichých pracovníků pro shodu česko-slovenskou. Po- dává obrázek z literárního Slovenska předbřezno- vého »před konečnou secessí jazykovou«. Ukazuje na snahy Tablicovy a Palkovičovy o založení ústavu řeči a líteratury česko-slovenské na Slovensku, na pokusy o založení učené společnosti a professury
Kálalův profesor Vlček Slovák Tablicův Palkovičův Slovensko