1
masthead
28. prosince 1901
5
article
Na sklonku roku.
Na sklonku roku.
22— Čím se liší poslední den od prvního
v roce? Ručička na automatickém ciferníku
pokročí dál o jeden časový díl a na všech vě-
cech na nebi i na zemi nenaleznete nejmenšího
rozdílu mimo nepatrný vroubek stáří, jež jim
vrývá jeden den za druhým neúprosně, bez
rozdílu — ale je přece svět, v kterém působí
posunutí ručičky na ročním ciferníku. podivnou
tajemnou silou — náš duševní svět, v němž
ta proměna dne a noci na sklonku roku působí
neobyčejně na vzpružení sil a rozrušení nervů.
Čím blíž řítí se rok přes vánoce k Sylvestru,
tím horečněji pracují tiskařské stroje, jak kdyby
duši měly a citily ten šílený závod, v němž se
předstihují firmy ve vydávání neskonale ušlech-
tilých děl, listy ve slibech nejvybranější četby
a nejskvělejších literárních i jiných programů a
autoři ve vydávání nejlepších svých spisů. Sotva
však se změní datum, nastane převrat. Celý
ten příboj, jenž vyšlehl a vzpěnil se až do
Sylvestra do závratné výše, opadává po Novém
roce kvapem, klidní se a vrací do původních
břehů, aby na léto vyschl až na malé potůčky
a louže v písku mrtvé sezony, z níž teprve na
podzim se probouzí osvěžen k novému životu
A v tom divoce „se ženoucím proudu, mezi
záplavou knih, umělehkých děl, básní, románů,
studií a kritik, neodolávají změnám ani časo-
pisy, od denníků až k nepravidelným revuím,
v nichž plyne náš veřejný duševní život.
Vánoce
Sylvestr
Sylvestr
6
article
Nový rok je pro ně mysem Bouří, i my-
sem Naděje. Vznikají sice i odumírají také bě-
hem roku, ale přece hlavní pohyb a změna
objevují se v těch kritických dnech vánočních
čísel, ukázkových čísel, reklamních čísel, prvních
čísel, v době, kdy sazeč mechanicky sice, ale
přece ne bez letmé vzpomínky mění dvě malé
číslice v hlavě listu — kolikrát je již změnil,
a kolikrát ještě změní? Vánoční doba je dobou
narození i smrti tak mnohých slibných podniků
literárních, nadějí i úspěchů, jež vážou se k pe-
riodickým listům.
První neurčité zmínky poletují již dávno
dříve v podobě zastrčených noticek, informačních
inserátů, ústního podání a předběžných porad
z nichž konečně vyjde buď divoká reklama no
vého zrozence literárního neb tichý, téměř nepo
zorovaný skon za literárním plotem, neduživce.
starce, neb pouhého nedochůdčete.
7
article
Je ku podivu, jak málo ohlasu vzbouzí pra-
videlně v našem světě zánik listu, byť bylo jeho
zrození uvítáno sebe bouřlivěji. Čtenáři novin by
jistě užasli, kdyby mohli sledovati podrobný vý
kaz listů zaniklých v tom kterém roce. Nechei
vás unavovati ciframi. Je dnes vůbec, bohužel,
těžko určitě sledovati pohyb našeho časopisectva,
při naprostém nedostatku spolehlivé bibliografie,
ale pouhý rozhled po rozsáhlostí naší literatury
periodické musí naplniti každého úžasem a po-
vzbuditi k úvaze. Pro koho vycházejí ty obrovské
spousty papíru a jaká je jich odborná, umělecká,
literární — i mravní hodnota? Nemluvím o pro-
dukci časopisů známé, o dennících větších cente
českého života, ani o revuích, které v literárním
světě mají pevné své platné místo, ale v té zá-
plavě listů krajinských, místních, odborných.
živnostenských a j., jichž pouhý výčet by vyplnil
jistě slušnou knížku. Kdyby se někdo podjal ne-
vděčné té práce, sečísti celou tu armádu reda-
ktorů — nepočítaje ani stálé spolupracovníky —
vydavatelů, majitelů a tiskařů, vypočísti aspoň
zhruba náklady na tuto literaturu činěné, dospěl
by k cifrám přímo závratným na naše poměry.
Je těžko provésti srovnání podrobné, přes to však
zdá se, že vychází u nás nepoměrně více listů
jednotlivých než v cizině, kde naopak počet čísel
do roka daleko nás převyšuje. To znamená sou-
středění práce, zdvižení úrovně, možnost práce
dokonalejší, intensivnější, soustavněji a bezpečněji
prováděné, zvýšení moci tisku na venek, vykry
stalisování stran a ujednocení názorů ve stranách
ať zájmových, ať uměleckých, ať politických. Pro-
hlédneteli si však zběžně, co nových listů,
lístků a lístečků u nás vyšlo a zašlo za poslední
9
title
PRLOHA „NÁRODNICE
k číslu 357.
10
article
rok, co nových se jich rodí, poznáte, že máme
k ideálu tiskové velmoci v Čechách ještě daleko
Čechy
12
article
* Karel Klostermann: Kam spějí děti.
Pošumavský román. Vyšel u Jos. R. Vilímka v Praze.
Za 5 kor.
Vyprávět obsah románu není snadné. Má proudů
dějových několik. Třeba omeziti se na hlavní. Osou
díla je tragedie rodiny Podílského Karla. Hospodář-
ství jeho klesalo, blahobyt, jemuž si navykl za „brou-
čkového ráje“ šumavského, vysiloval ho. Když zlaté
časy přestaly, kácel svoje lesy, upadal. Ale hlavní
jeho vadou byla bezmezná slabost oproti sestře Mo-
nice, jejíž úpadek oddaloval svými směnečnými pod-
pisy. Darmo žena jeho snažila se o nápravu: bída
s nouzí začínaly se povážlivě šklebit ze všech koutů
statku, třeba že nejstarší děti už vydělávaly. Bylo jich
devět. Z nich Fricek byl pomaten na rozumu, káraje
všechny z bezbožnosti, přebíraje se ve svých svatých
obrázcích a chtěje se nejprve státi papežem, potom
svatým vojákem. A když viděl, že svět se mu protiví,
oběsil se. Nejstarší dcera Fanny jest snad jediná, jež
unikla degeneraci. Hrdá při vší chudobě, pracovitá,
chovající hnus k bídnému životu v horách, ale hory
milující láskou neuvědomělou. Horalsky tvrdá, odchá-
zejíc před pádem z domova do Vídně, říká otci:
„Ano, odcházím, a řeknu vám upřímně, že vás mi
není líto ani matky. Jste stejně vinni — —“
Karel Klostermann
R Vilímek
Karel
Fricek
Fanny
Jos
Praha
Vídeň
13
article
Druhým proudem dějovým jest rodina Reebova
do úpadku se lopotící, peníze střádající a pečlivě
ochraňující. Jsou to povahy v základu sourodé s Po-
dílskými, ale jinak vyvinuté. Jediný syn Florian, ti-
chý a pracovitý, měkkým srdcem a přístupností se
liší od svých rodičů, které už tradice o jejich předcích
označuje jako pověstné škrtily, ač při vší opatrnosti
jsou přece dobrodušní. Florian zamiloval se do Po-
dílské Fanny, a doma prohlašuje s vážným klidem,
že jinou si nevezme. Fanny dlouho má k němu nechut
— román líčí příčiny a vykazuje zde pěknou psycho-
logii — až překonána jeho mírností a dobrotou, do-
znává se v hrdé duši k mravní porážce. Florian, jenž
pro pověst rodinnou snesl od ní několik urážek, v při-
rozené své dobrotě vše omlouvá a hledá chyby na
sobě. Konečně Fanny, když doma se již všechno
hroutí, pocítí k Florianovi totéž, ale právě proto ne-
chce nyní do blahobytu Reebů, aby se nezdálo, že
tak učinila z vypočítavosti. Jde do Vídně, pět let si
tam vydělává a vrací se, aby vrátila štěstí sobě i Flo-
rianovi. Její rodina zatím odešla ze Šumavy a pracuje
v Bavořích v sirkárně. Román končí smírně, pro čte-
nářky sladce.
Florian
Fanny
Florian tentýž
Flo
Vídeň
Šumava
Bavory
14
article
Zde jen náčrtek obsahu. Je v něm mnoho episod,
skutečně typických, jež mají uměleckou sílu. Cha-
raktery osob jsou plasticky odlíšeny. Kaleidoskop
figurek bohatý. I ten stoletý děd u Podílských zaujme
svojí prorockou dialektikou, i bláznivý chlapec svými
fantasiemi i nešťastná Justina se svými dětmi vlčaty.
na níž viděti autorovu snahu, ukázati „návrat k pří-
rodě“, i lichvářský krejčík, v němž zosobněn surový
egoismus. Místem najdou se zrnka zdravých názorů
životných.
Kolorit krajinný je zhuštěn a více vystupuje. So-
ciální pozadí svou přirozeností a omezením na fakta
stává se účinným a působí bezprostředně. Vylíčen
života a zvyků pošumavského lidu německého za-
slouží plného uznání. Ovšem jistá kostrbatost formy
bije do očí. V rozhovorech ji omluvíte snahou po vy-
stižení rázu německého dialektu těžkopádného lidu
šumavského.
Román je nejlepším po našem soudu dílem
Klostermannovým. Vidíme v něm nový krok ke stříz-
livému, psychologickému naturalismu českému.
Jan Havlasa
Justin
Klostermannův
Havlasa
15
article
* MUDr. Fr. Hamza: Zálesí. Poznámky
povahopisné. — V Praze, 1901. Nákladem Fr. Ši
máčka. Cena 1 K.
Paní Sebestová v knize »Lidské dokumenty«
prvá ukázala na sebraných z lidu dokladech psychu
našeho venkova (v Olomouci, nákl. musejního
spolku). Po ní paní Slavíková-Welsová ve »Kvě-
tech« pokusila se tímže směrem o studium uherských
Slováků. A do třetice přihlašuje se dr. Hamzav
práci »Zálesí« obratnou formou zachytiti doklady
typu českého Zálesáka. Krajinu svoji, geograficky
takto označuje: »V jihovýchodních Čechách, po
obou březích potoka kleteckého a částečně i po obou
březích řeky Želivky, od Mladých Bříští až ku Že-
livu«. V úvodu líčí duši vesnickou na Zálesí. Dále
předvádí jednotlivé typy, realisticky věrné! Autor
neidealisuje je. Kreslí v podrobnostech, svědomitě
nanáší barvu. Knížka demonstruje našeho člověka
po stránce, se které jsme ho posud tak málo znali.
F. P.
* T. E. Tisovský: Hrad Černobýl. Po-
vídka. S ill. K. V. Mutticha. Nákladem F. Šimáčka
v Praze. V družině generála Deweta. IlI. Hugo
Schüllinger. Nakl. V. Kraus v Táboře.
Povídky Tisovského uhájí si své místo mezi nej-
přednějšími ze spisů určených mládeži. Jasně vy-
kreslená situace, dramatický spád, bohatost dějová,
prostý a mladistvou mysl uchvacující dialog, vždy
určitá, ušlechtilá idea a poesie, která oblévá každé
dílko svým lahodným svitem, staví je vysoko na
běžnou produkci toho genru. Při čtení »Pohádkyo
víle, která cestovala«, předeslané povídce »Hrad
MUDr
Hamza
Sebestová
Slovák
doktor
Hamzav
Černobýl
K V Muttich
F Šimáček
Dewet
Hugo Schüllinger
V Kraus
Francie
Praha
Olomouc
Zálesí
Čechy
Želivka
Tábor
Kv
17
article
Černobýl«, ani netušíte, že z celku vyklube se malý
sociální román. Ovšem řádně preparovaný, aby
lebce byl ztráven dětskou duší. Obě ty vísky v pod-
hradí se svým patnáctiletým hrdinou Vavřínem
v čele čekají dle starých pověstí po celá léta obnovu
dávné slávy bradu, romantický příchod rytíře ve
skvostnémobrnění a v průvodu zbrojnošů. Ale dnes
nedějí se 2azraky a doba není přízniva romantice.
Záležitost povltavské dědiny nerozluští se romanticky,
ale nejvýše moderně. Okna«hradu zazáří, vykupitel
nepřijde ve zlatém brnění, nýbrž v podobě nového
majitele velkostatku se třemi inženýry, vystaví
v zuboženém kraji několik průmyslových závodůa
otevře cestu spásy. O drubé knize Tisovského lze
konstatovati, ze se zbožím nechutně dobrodružných
vypravování nemá nic společného. Autor traktuje
ukrutnou látku válečnou s lehkostí a jistotou vyspě-
lého stylisty. Kniha příhod Cronjeových a Deweto-
vých jako apotheosa nezdolné lásky k otčině, nezů-
stane bez účinku na srdce mládeže. Pěkné obrázky
kryjí se případně s textem.
J. P.
Černobýl
Vavřín
příhoda Cronjeový a Deweto
18
article
* Dr. Josef Kalousek, Obrana knížete
Václava Svatého proti myšlenkáma
křivým úsudkům o jeho povaze. Vydání
druhé, rozmnožené. S titulním obrazem a 28 vy-
obrazeními v textu. V Praze, 1901. Bursík a Kohout.
Již minulo třicet let od té chvíle, když zahájil
Kalousek universitní svá čtení o dějinách českýcha
z prvých plodů docentských jeho kollektancí byl malý
spisek o knížeti Václavu Svatém. Od té doby změ-
nily se valně poměry naše, prohloubilo se historické
vědění, rozhojnily prameny, ruku v ruce však s tímto
pokrokem rozcházely se i úsudky o knížeti, ve kterém
národ náš po všechny doby viděl nimbem svátosti
obestřeného národního bohatýra a čáku svou za dob
trudných. Jedněm byl Václav nestatečným mnišským
asketou, druzí na něm shledávali nedostatek citu
vlasteneckého a tak připravovala se účelně reakce v ná-
zorech lidu proti instinktivní úctě téměř po tisíc let
již trvající.
Úkol svůj charakteristickými slovy doličuje spiso-
vatel v závěrku: »Nikomu nejedná se o to, aby
Václav byl církvi odňat; ale jde mi o to, aby Václav
byl na vrácen srdcím Čechů, která se od něho
nespravedlivě odvracejí, i aby byl navrácen
pravdě.« Tímto dvojím směrem nesou se vý-
vody jeho.
doktor
Kalousek
Václav svatý
Bursík
Václav
Čecho
Praha
19
article
Původcem falešného názoru o nestatečné »mniš-
ské povaze Václavově byl ke konci X. stol. biskup
Gumpold mantovský. Jeho smyšlenky, čpějící ovzduším
chiliastického blouznění, šířily se velice a pronikly
snad ještě před r. 1000 i do Čech, kdež pomáhaly
zatemňovati pravý obraz Václavův. Tu ale na stráži
pravdy stali stoupenci slovanského obřadu, soustře-
děni zvláště ve věkopamátném klášteře sázavskéma
z těchto kruhů pochází nejlepší korrektiv Gumpol-
dových smyšlenek a falešných názorů na nich za-
ložených, staroslovanská legenda vostokovska. Tu
učinil Kalousek základem svých zajímavých úvah,
srovnal ji se střízlivými a celkem věcnými zprávami
souvěkých německých letopiscův i legendisty monte-
cassinského a dospěl namáhavým sice, ale přesvědču-
jícím pochodem k závěru, který národu českému
Václava Svatého zplna vrací a odůvodňuje spolu úctu,
která světci tomuto bez svatořečení od smrti jeho
bez přerušení vydávána byla i jest. Kalousek ukázal,
že byl Václav Svatý s hlediště historického člověk
světský; »nebylť knězem, ani mnichem, ani sakri-
starem, nýbrž knížetem v Čechách panujícím; nebyl
to pouhý duch, ani pouhá abstrakce několika cností
lidských nebo andělských, jakž jej líčí mnozí legen-
disté; nýbrž byl člověk celý, složený z duše a z těla,
člověk pobožný a kníže dobrý, tak jak jej líčí pů-
vodce legendy slovanské. Čechové ho ctili za svatého
pro jeho dobré knížecí vlastnosti, pro jeho křesťanské
cnosti a pro smrt utrpenou nevinně.«
Gumpold
Václavův
Kalousek
Svatá
Čecho
Václavov
Čechy
20
article
Velmi obšírně a poutavě líčí Kalousek v další
stati vývoj úcty a idee svatováclavské u předků našich
i ukazuje, kterak v XVII. stol. zelotické kruhy sna-
žily se ji, ač marně, podrýti. Trefným doprovodem
spisovatelových úvah jsou četné reprodukce staro-
bylých památek, scény ze života a z utrpení Václavova.
Rádi bychom ještě znali důvody, proč i Kalousek
věří v domnělou poplatnost Čechů Karlu Velikémua
jak on soudí o poměru slovanské liturgie k latinské,
jejž nedávno Kryštůfek v rozpravu vědeckou uvedl, P.
Kalousek
Václavův
Čecho
Karel
21
article
Z českých listů.
Z českých listů.
* Posledním časem vzmáhá se v literatuře české
utěšený proud — upřímné, úsilné navazování styků
literárních i společenských s uherským Slovenskem.
Pozoruhodné články Kálalovy, návštěvy českých tu-
ristů na Slovensku, informace ze Slovenska samého
působí, že se počíná u nás víc o Slovensku uvažo-
vati, vzbuzuje se živý zájem, jenž bohdá pro jednotu
jazykovou a kulturní v budoucnosti upraví cestu.
V posledním Obzoru literárním a uměle-
ckém přispěl k této akcí článkem prof. Vlček, jenž
sám jsa Slovákem rodem, je jedním z oněch pilných,
tichých pracovníků pro shodu česko-slovenskou. Po-
dává obrázek z literárního Slovenska předbřezno-
vého »před konečnou secessí jazykovou«. Ukazuje
na snahy Tablicovy a Palkovičovy o založení ústavu
řeči a líteratury česko-slovenské na Slovensku, na
pokusy o založení učené společnosti a professury
Kálalův
profesor
Vlček
Slovák
Tablicův
Palkovičův
Slovensko