1
article
sledních dob uměl vyjádřiti s přesvědčivou intensitou
zjevení. Kniha krásných myšlenek, skvělých obsa-
hem i formou.
* Paolo Mantegazza, Umění oženiti se.
— Umění provdati se. Z vlaštiny přeložil Václav
Hanus. Nakl. F. Šimáček.
Dvě zajímavé knížky: známý italský filosof a
fysiolog probírá v nich obtížný problém manželství,
zajímavě sic, ale s veškerou vážností, již předmět
zasluhuje. Dovozuje, že manželství, třeba nám může
poskytnouti největší štěstí, jest spolu nejnestálejší ze
všech kombinací chemických, nejjemnějším, nejsple-
titějším a nejkřehčím ze všech mechanismů. Varuje
před přílišným idealismem, ale největší zlo při uza-
vírání sňatku spatřuje v hrubém materialismu, ve
hrabivém mamonářství. Má-li býti život v manžel-
ství šťastný, jest třeba značné dávky rozšafnosti na
obou stranách.
Th. B. Aldrich, Příběhy malého ne-
zbedy. Paleček, příloha »Švandy Dudáka« sv. I
Nakl. F. Topič.
Autor ze všech amerických humoristů požíváu
českého čtenářstva největší obliby. Jeho laškovný
humor má podklad realistický, jeho novoangličtí šo-
sáci jsou skvostné typy, odpozorované ze životaa
děti dovede líčit vskutku vírtuosně. Dovede se s lá-
skou pohroužit v duši dítěte, porozumět jeho názo-
rům a vtipně je tlumočit. Jeho »nezbeda« jest jaksi
protestem proti té spoustě historií o hodných dětič-
kách, jež jsou hotovým postrachem čtoucí mládeže.
Hoch v jádru dobrý, ale neposedný, ochotný ke všem
možným neplechám, právě proto, že to je hoch
zdravý a nikoliv předčasně přemudrovaný filosof.
Paola Mantegazza
Hanus
F Šimáček
B Aldrich
Paleček
Švanda Dudák
2
article
*Frant. S. Procházka, Nejnovější písni-
čky. Nakladatel Jos. R. Vilímek. Jako v obou
předešlých sbírkách, uhodil i zde autor šťastně na
motiv písně lidové. Písničky jeho v tomto ohledu při
pomínají J. V. Sládka formální dokonalostí a zpěv-
ností, ale přece zase mají svou osobitou notu, lidový
charakter moravský, specificky hanácký, jak v číslech
humoristických, tak v písničkách sentimentálně-melan-
cholických. Ve všech číslech sbírky cítite svěží vzduch
zdravého venkova nelíčené přirozenosti, vítaná to
změna po zasmušilém pessimismu moderních básní.
V té prostotě, zdánlivě beze vší značnější pretense,
spočívá velký kus umění.
* MUDr. Vojtěch Mrázek, Keflr. Mléčné
víno kavkazských hor. Lidové rozpravy lékařské.
Redaktor MUDr. Lad. Haškovec, ročník II., č. 10.
František
S Procházka
R Vilímek
Sládek
MUDr
Mrázek
Keflr
Lada
Jos
nový píseň
3
article
Nakladatel J. Otto. Autor, praktický lékař a balneo-
log, pojednává nejprve o výrobě kumysu a kefiru, líčí
kterak tyto oba nápoje vešly ve známost u evrop-
ských národů a kterak poznány jejich léčivé účinky
při chorobách plicních. Dále pojednává o výrobě kefiru
k účelům léčebným a probírá léčebný jeho význam.
Na konec pojednává o způsobu užívání kefiru a na
konec podává praktické rady ve příčině zřizování
ústavů k léčení kefirem, jež by mohly přinésti značný
prospěch, zejmena našim menším místům lázeňským.
*Prof. dr. M. Jovanovič-Batut, Abeceda
zdraví a nemocí. Základní pravidla. Autorisovaný
překlad ze srbštiny dra. K. Bulíře. Bibliotéka lido-
vých spisů populárních. Redaktor MUDr. D. Paný.
rek, svazek VIII. Nakladatel Hejda a Tuček.
Autor, známý popularisator nauk lékařských, navádí
ve své knize k rozumnému způsobu života, používaje
k tomu účinně na mnohých místech pořekadel lido-
vých. Zejmena také poukazuje k důležité zdravotní
stránce při výchově dítek. Ve druhém oddíle své ne-
moci vykládá autor týmž populárním způsobem, kte-
rak se chovati v nemoci, čeho dbáti při ošetřování
nemocného, o včasné pomoci lékařské, o ochraně proti
nákaze atd.
Otta
profesor
doktor
M Jovanovič
Batut
K Bulíř
MUDr
Hejda
Tuček
4
article
stavení, z toho 69 premiér prací nikde nehraných,
přes 120 premiér vůbec. Na překlady z frančiny,
němčiny a maďarštiny připadly pouze 22 večery.
* Na universitě lvovské bude zřízena druhá
stolice literatury polské. Jáko kandidati
uvádějí se známý linguista A. Brückner, proslulý
literární historik P. Chmielowski a J. Kallenbach.
* Slavnost Maruličovy a spojená s tím
oslava 400letého jubilea chorvatské li-
teratury znamenitě se vydařily. Zahájeny byly
národní operou »Porin«, komponovanou Lisinským
na slova Demetrova. Slavnostního shromáždění
účastnily se nejvyšší vrstvy společnosti chorvatské.
Přímé účasteňství při slavnostech měli též zástupci
Slovinců. Od ostatních kmenů slovanských došly
telegrafické pozdravy. Z polských pozdravů neoby-
čejně četných, těšil se zvláštní pozornosti telegram
Sienkiewiczův a Chmielowského. Několik telegramu
došlo též z Čech, mezi jiným od starosty města
Prahy p. Srba a od zastupitelstva Českého Brodu.
Slovem, byl to pěkný jihoslovanský svátek, jenž
znova dokázal, že duševní jednota a vzájemnost
Slovanů není pouhou frasí a že třeba jen uvědomě-
lého vedení.
Slavjanin.
A Brückner
Chmielowski
J Kallenbach
Maruličův
Sienkiewiczův
Srba
Čechy
Praha
Český Brod
Slovan
6
article
* Hans F. Helmolt; Weltgeschichte,
III., 2. Lipsko a Vídeň, 1901.
Nedávno vydaný druhý svazek třetího dilu
Helmoltova dějepisu vzbudil jistou pozornost v od-
borných kruzích. K nemalému pohoršení přísných
zákonníkův, uvyklých pohybovati se po cestičkách
již vyšlapaných, ukázal, že dějinný život není ohra-
ničen umělými mezemi. Bylo takřka axiomem, že
Afrika kromě Egypta a severního pobřeží po kraj
saharské pouště neměla života dějinného, jakkoli
vážní dějepisci a cestovatelé podávali svědectví opačné.
Tak již staroegyptské zprávy vypovídají o stycích
Egypťanů s obyvatelstvem východního pobřeží a
vnitrozemí až téměř k jezerům rovníkovým. Hérodot
slyšel obdivuhodné zprávy o veliké řece vnitro-
africké, v níž se shledává Nigir, a o čilém životě
obyvatelstva na její březích, které kupčilo s národy
na středomořském pobřeží. Týž Hérodot zaznamenal
zprávu neprávem v pochybnost uváděnou o plavbě
F Helmolt
Weltgeschichte
Helmoltův
Egypťan
Lipsko
Vídeň
Afrika
Egypt
7
article
Foiničanů kolem Afriky. Alexandrijci a Ptolemaios
měli zprávy o pramenných jezerech nilských tak
zevrubné, že teprve nejnovější doba ve příčině
té jich dostihla. Od počátku VI. stol. Habeš a Dongola
byly středisky křesťanských států, kteří na jedné
straně působením svým pronikali hluboko do afri-
ckého vnitra, na druhé straně i za dob nejpokroči-
lejšího fanatismu mahomedánského byli prostředníky
mezi českým zemědílem a západní Evropou. Z Egypta
a severního pobřeží šířil se islam s osvětným smě-
rem svým do Sahary a Sudanu, směsí pak Arabů
s domorodým lidem olivové pleti vzniklo zvláštní
plémě míšenců, Fellaty zvané, které v srdci Afriky
stalo se živlem státotvorným a kulturním. Když v lé-
tech padesátých dr. Barth pronikl do Bornu, užásal
nad formami tamní svérázné vzdělanosti. Naproti
tomu »Královna pouště« Timbuktu bylo ohniskem
arabské osvěty a pokročilého arabského písemnictví,
které zůstávalo ve styku s učenými arabskými kruhy
v Marokku a Fezu. Příchod Evropanů působil v roz-
voj této zvláštní africké vzdělanosti neblaze, nebot
mezi dobývavým Evropanem a domorodcem vyvinulo
se nepřátelství na život a na smrt.
XVII., XVIII. a XIX. stol. značí veliký boj do-
morodého obyvatelstva proti mocnějším Evropanům.
Féničan
Alexandrijec
Ptolemaios
doktor
Barth
Born
Evropan
Afrika
Habeš
Dongola
Evropa
Egypt
Súdán
Timbuktu
Maroko
8
article
Krok za krokem ustupovali domorodci všech barev-
ných odstínů do nepřístupného vnitrozemí a
dovedli zachovati nezávislost svou až do let
sedmdesátých. Ale objevná touha učenců evrop-
ských byla příčinou, že i vnitro znenáhla upadlo
v závislost evropskou. Odvážlivé podniky arab-
ských otrokářů, kteří z Darforu a Bahra-el-Gazal
vpadali až na Kongo a ke břehům Tangandžiky.
vzbudily snahu objevnou: Barth prošel Saharoua
Sudánem, Speke a Grant luštili otázku nílských pra-
menů, Livingstone obětoval život svůj povznesení
horního Konga. Na bedrách těchto průkopníků vy-
rostl imposantní zjev Stanleyův, který objevil boha-
tou Ugandu a krajiny konžské. Všichni tito cesto-
vatelé zjistili z tradice domorodců, že i černá a oli-
vová pleť má smysl dějinný a sice všechny tradice
středoafrické ukazují k Egyptu. Barth na Nigiru
shledal, že vedla kol Čadského jezera na dolní Nil
prastará cesta karavanní, Peters v Ugandě viděl mo-
hyly dávných „mfalme«, t. j. králův ugandských,
kteří z Egypta původ svůj odvozovali. Nejnovější
dobou budí pozornost i jižní Afrika, neboť Mauch a
jeho následovníci objevili v zemi Mašonů kulturní
zbytky, které projevují přímé příbuzenství s jiho-
arabskou Sabou a v další řadě s Foiničany. Zim-
babve a země Mašonů jsou nyní archaeologu a hi-
storiku takovou záhadou, jako byly před půlstoletím
Aelly syrské a mezopotamské anebo Aumuly na
březích dardanellských. Příslušná čásť světových
dějin Helmoltových, jejímž auktorem jest dr. Jindřich
Schurtz, jest tudíž vzácným rozšířením historického
Dr. J. V. Práše k.
obzoru naší doby.
Bahr
Gazal
Barth
Saharou Sudán
Speke
Grant
Livingston
Kong
Stanleyův
Nigir
Peters
Mašon
Féničan
Helmoltový
doktor
Schurtz
Kongo
Uganda
Egypt
Čadský jezero
Nil
Afrika
Saba
9
article
tutéž šifru nalezla ive spisech Peela, Greena, Marlo-
wa, Spensera a Burtona. Hlavní autorita ve věcech
shakespearovských Sidney Lee věc prostě odbývá.
Deutsche Rundschau uveřejňuje ně-
které méně známé dopisy Goetheovy ke Karlovi von
Conta.V dopisech praví Goethe sám o sobě, že vždy
čekal až příhodná chvilka k básnění se dostaví,
Schiller však že vždy práci si předsevzal a pak se
železnou vůlí ji prováděl, ať měl náladu nebo ne.
Jeho zásadou bylo, že člověk co chce, také dokáže.
Když si umínil, že napíše Tella, počal tím, že pověsil
si v pokoji tolik švýcarských map, kolik jich mohl
dostati. Pak začal čísti cestopisy po Švýcarsku. Tak
obeznámil se s dějištěm Tella. Na to studoval dějiny
Švýcarska a pak teprvě dal se do práce. Nepřestal,
dokud nebyl s dílem hotov. Byl-li unaven, položil hla-
vu do dlaní a vyspal se ; když se probudil dal si při-
nésti černou kávu. Za šest neděl byl Tell hotov.
* Výsledky dosavadního bádání o původu Kale-
valy přehledně sděluje A. Weis-Ulmenried v „Grez-
boten“. Ukazuje zvláště ke čtyřem výsledkům:1.
Kalevala není národní epos, nýbrž plod umělý a sice
Eliáše Lönnrola; 2. stáří Kalevaly spadá v jedno s ro-
kem prvního vydání; 3. místo vzniku Kalevaly jest
psací stůl Lönnrolův (!); 4. epos do nebe vynášené
má mnohé nedostatky. Třeba ovšem podotknouti, že
k těmto výsledků mdospěla věda německá.
* The Bookman uveřejňuje serii článků
literárního průvodce po vynikajících městech ameri-
ckých. První dva články „New-York v belletrii“ a
„Boston v belletrii“ vzbudily značný zájem.
* Dle amerických listů jest knihou,o
níž teď v Americe nejvíce se mluví, román C. F. Pid-
ginův. Hrdinou románu jest Aaron Burr, muž prozí-
ravý, jenž před sto lety už věděl, že spása severo-
americké republiky jest v rozmnožení a upevnění
Peel
Green
Marlo
Spenser
Burton
Sidney Lea
Goetheův
Karel on Conta
Goethe
Schiller
Tell
A Weis
Ulmenried
Grez
Kaleval
Lönnrola
Pid
Aaron
Švýcarsko
Kala
NewYork
Boston
Amerika
Deutsche Rundschau
Lönnrolův
the Bookman
10
article
Literární událostí anglickou jest nový Kiplin-
gův román „Kim“. Hrdina, syn irského vojína,
vyrůstá opuštěn rodiči a v chudobě mezi domorodci
v Lahoře. Jsa průvodčím lamy, cestuje s ním po Tibetu.
Obeznamuje nás s pestrým životem indickým. Vedle
románu nové drama Pirnerovo „Iris“ je nej-
hlučnější z anglických novinek. Autor předvádí ženu
slabé vůle. Odkaz jejího muže obsahuje podmínku,
že se nesmí podruhé vdáti. Miluje chudého, ale potácí
se mezi ním a bohatým mužem. Na konec přijde
o oba.
Proti nesprávnému udílení literárních cen
horlí prudce L. Zuccoli v neapolské „Flegrea“.
Ceny prý jsou vypsány zvláště k tomu, aby buď no-
vý talent objevily, nebo začínajícího už spisovatelek
další činnosti povzbudily. Odnášívá prý literární ce-
ny jen hrstka stále jedněch už dávno chvalně známých
osvědčených spisovatelů, nějaké mravní nebo finanční
vzpružiny dávno již nepotřebujících.
Serii — „Různé stavy v novější německé litera-
tuře“ — zahajuje v „Die Umschau“ A. von Hau-
stein stavem kupeckým. Po Shakespearovu „Kup-
ci benátském“ jest Lessingův „Nathan Moudrý“ vy-
nikajícím plodem toho druhu. Goethovi zdál se kupe-
cký stav příliš úzkoprsým (Vilém Meister). Za to ro-
mánem kupeckým par excellence je „Lorenc Stark“
J. J. Engela; pak Immermanovi „Epigoni“; nejzna-
menitějším však jest Freytagův „Soll und Haben“;
jakýmsi pokračováním téhož jest Albertiův román
„Schröder Cie“.
Řeč professora Unamuny v Bilbau, že baskická
řeč jest vlastně řečí mrtvou, bez budoucnosti, vzbudila
tak živý odpor mezi Basky, že stala se podnětemk
založení „Baskické literární společno-
sti“, jejíž účelem jest všemožně podporovati řeč
Basků jako spisovnou.
Mr. Penn.
Kim
Pirnerův
Iris
L Zuccoli
Shakespearův
Lessingův
Nathan
Goethe
Meister
Lorenc Stark
J J Engel
Freytagův
Albertiův
Schröder
Cie
Unamuno
Bask
Seria
Bilbao
Soll und Haben
12
article
Z českých listů.
* V »Lumíru« otiskuje V. Mrštík delší úvahuo
souborném vydání Zeyerových spisů. Konečná kapi-
tola její vyznívá ostře proti nehodnotné kritice.
Autor ukazuje, jak nesprávno je, rozhoduje-li v kri-
tice nálada, vášeň jednotlivce, vkus lidí nepovola-
ných, brojí proti literárním klepům, krátce proti »po-
měrům« a nebojí se v posouzení jich příkrých, váš-
nivých slov, jichž osten jen tím stává se méně
ostrým, že obrací se spíše proti všeobecným zlořá-
dům, než na určité adresy. Prudký, barvitý sloh
přispívá, aby myšlénky zachytily se ve veřejnosti a
vyvolaly ozvěnu — u nás tak nezbytnou. Snad
právě ta indolence veřejnosti naší vůči všemu lite-
rárnímu, co právě nezavání klepem a pikanterií, při-
mě a autora k tak vášnivému výpadu o věci, jížv
normálních poměrech z pravidla diskusse a klidná
analyse lépe prospívá.
V Mrštík
Zeyerův
13
article
*Úvodní slova nového ročníku »Obzoru literár-
ního a uměleckého« naproti tomu jsou pravou šal-
mají míru. Redaktoři radují se z bohatého a radost
ného rozvoje domácího umění, chtějí býti prostřed
níky mezi ním a obecenstvem, jsou hmotně zabez-
pečeni na všechny strany, neodvislí, volní, nechtějí
býti mluvící za jediný tábor neb raziti cestu jedi-
nému směru, nechtějí dbáti praporových hesel a
dbáti jiných příkazů, než těch, jež jsou podmínkou
zdárného rozvoje osvětných našich snah i pokroku
a svobody myšlení. List má býti každému důvod-
nému a poctivému přesvědčení otevřen, chce míti
úctu k cizímu přesvědčení a mužnou otevřenost a
odvahu, celou silou státi i za svoje vlastní přesvěd-
čení, chce sledovati »všechen současný život český
ve všech jeho projevech, i souvislost jeho s minu-
lostí, a tak připravovati půdu dalšímu organickému
samosvojnému rozvoji našeho písemnictví a umění.«
Redakce asi sama cítí, že tento program je vlastně
ideálem, k němuž spěje, ne východiskem, a správně
ukazuje k nesnázím, jež se uskutečnění jeho stavíu
nás v cestu. Ale snaha sama mnoho znamenáa
bude značným pokrokem pro náš literární svět, bu-
dou-li se i všichni spolupracovníci listu říditi touto
upřímnou a pečlivou snahou rodakce.
Čtenář.
14
article
Ze slovanských listů.
* Varšavské lidové divadlo ukončilo druhý
rok svého trvání. Umělecký rozvoj jeho dokumentují
nejlépe číslice. Ensemble čítal 44 osoby se sborem
baletem. Za dvě saisony pořádáno bylo 476 před-
varšavský lidový divadlo
15
article
Z cizích revuí.
Z cizích revuí.
Mezi dopisy Freytagovými k Ed. Devrientovi.
jež otiskuje revue „Westermanns Monats-
hefte“ v listu z r. 1858 děje se zmínka o postavení
německých dramatiků. Devrient navrhoval, aby se
dramatikové organisovali, aby lépe mohli býti honoro-
váni. Freytag nebyl plánu nakloněn. „Vždyť dramati-
cký spisovatel i tak je líp placen, než ostatní autoři!“
píše. Lyrikové naši nejen nic nedostanou, ještě jsou nu-
ceni platit polovici za tisk, románopisci nedostanou
skoro více za tiskový arch než 2 až 3 louisdory. Dra-
matik vydělá normálně 1200—2000 tolarů. Já sám bez
velké reklamy a bez agentury dostal jsem za Valentin
1800, za Valdemara 1000, za Žurnalisty 2000 tolarů.
Ale Benedix anebo Birch-Pfeiffrové vydělají daleko
víc.
„National Review“ vstoupil v nové sta-
dium boje o autorství Shakespearovo. Jakás Elisabeth
Wells-Galuppová objevila v dramatech Shakespearo-
vých šifru Baconovu. (Už zas ?) Než nedosti na tom
Freytagův
Ed
Devrient
Freytag
Valentin
Valdemar
Benedix
Birch
Pfeiffrová
Shakespearův
Wells
Galuppová
Baconův
Westermann Monat
National Review
Shakespearo
16
article
Bibliografie.
* Kdo hlásá pravdu: Kant či Lam arek
a Monge? Sepsal prof. Frant. Tilšer v Praze.
MCMI. Nákladem vlastním. Spisek historicko filoso-
fického obsahu. Chce upozorniti »na naprostou ne-
dostatečnost nynějších prostředků vzdělávacích pro
dosažení pravé cesty k poznání pravdy a nutnost
užíti prostředků nových«, k jichž poznání autor veden
byl naukou Mongeovou.
* Slovenské Pohlady. Časopis zábavno-po-
učný. Redaktor a vydavatel Josef Škultéty.
Ročník XXI. V Turč. sv. Martině 1901.
Bible a nejnovější objevy v Palestýně.
Egyptě a Syrii. Sepsal F. Vigouroux. Přeložil
prof. dr. Ant. Podlaha. V Praze 1901. Nákladem V.
Kotrby.
Maxim Gorký: Foma Gordějev. Ro-
mán. Dle třetího vydání přeložil Jan Wagner.
Seš. I. Knihovny »Moderních autorů slo-
vanských« č. I. Každý týden sešit. Nákladem F.
Hovorky v Praze. Nový podník zahájen velmi slibně
románem mladého autora ruského, jehož jméno tak
rychle nabylo světového zvuku.
Jan Gebauer: Slovník staročeský. Vy-
dává Česká Akademie. Nakl. »Unie«. Sešit 3. Hesla
»čěditi« až »diábelník«.
* České květy. Obrázková revue pro zábavu
a poučení. Pořádá dr. Ant. Podlaha. Nákladema
tiskem knihtiskárny Cyrillo-Methodějské (V. Kotrba)
v Praze. Bývalá »Obrázková revue«. Bohatý obsah
slovný i kresebný. Elegantní úprava.
Kant
Monge
profesor
František
Tilšer
Mongeův
Škultéty
svatý . Martina
doktor
Antonín
Podlaha
V Kotrba
Wagner
F Hovorka
Gebauer
Praha
Egypt
Sýrie
slovenský Pohlady
Foma Gordějev
CyrilloMetodějský
17
article
Illustracya polska. Najwiekszy i najtaúszy
tygodnik dla rodzin polskich. Numer sbiorovy 1—9.
Vychodzi každy piatek. Kraków, Radziwillowska.
Jan Welichowski: Pójšé za maž. Po-
wiešé wspókczesna. Lwów 1901.
Jan Opolský: Jedy a léky. Verše na-
večerní. Titulní kresba Jana Preisslera. Nákladem ti-
skárny Ed. Grégra.
* Nauka o podnebí a stanovisku les-
ních porostů. Pro české školy lesnické sepsal
Ladislav Burket. Lesnické knihovny sv. VI.
Nákladem J. Buriána v Písku. 1901.
Českobrodsko a Černokostelecko. Dí
I. Školství. Péčí učitelských spolků. Redaktor F.
L. Sál. V Českém Brodě 1901.
* Thomas Carlyle: Dějiny francouz-
ské revoluce. Vzdělávací bibliotéky, sv.
51. Redaktor a vyd. K. Stan. Sokol. V Praze
Welichowski
Pójšé
Jan
Preissler
Grégr
Burket
svatý . VI
J Burián
Thomas Carlyle
Sokol
Krakov
Radziwillowsko
Písek
Českobrodsko
Černokostelecko
Český Brod
Praha