ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 ae273e90-7959-11dc-87ab-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 16 celkem · entity: person 29, place 2, org 1, work 1
1 masthead
13. prosince 1901.
2 masthead
Clslo 3
3 title
HLÍDKA LITERÁR
4 article ZVLASTNÍ
ZVLASTNÍ k číslu 343.
5 title
PRÍLOHA „NÁRODNICH
6 title
ISU
7 article
Nové nakladatelství. 2— Co jsme svým časem oznamovali jako neurčitou zprávu — spíš zbožné přání literátů, než skutečné přípravy — je dnes skutkem. Čeští spisovatelé sestoupili se v na- kladatelské družstvo, upisují podíly, uvažují o tiskárně, o skladišti, zamlouvají a kupují rukopisy — krátce, nakládání knih je v plném proudu. V české veřejnosti setkal se podnik tiše připravovaný a spíš v soukromých poradách než v inserátových zaslánech vypracovaný, s úspěchem ne právě hlučným. Na venek ovšem. Obecenstvo necítí a nevidí potřebu takového družstva. Za to v intimnějších, odborných kruzích byl účinek tím silnější. Na jedné straně vyvolal úsměch i pohrdání, na druhé smělé, dalekosáhlé naděje, na obou napjetí a očekávání věcí budoucích. Neúčastněnému člověku namane se při- rozeně otázka: je-li potřebí dnes u nás takového družstva? A pak, proč se zakládá toto družstvo Opravdu, zdá se, že nevíme, co bychomsi v naší literatuře víc přáli. Uměleckých publikac vychází až oči přecházejí, domácích románů, novel, básnických sbírek všemožných směrů jen se rojí, v překladech ze všech možných jazyků. od nejvýbornějších děl až po nejlabužničtější produkci, starou i novou, najde, co srdce ráčí. pro lid, pro měšťany, pro boháče, pro dělníky, pro literární gourmandy i nadšence najdete toho plné hrstě — k čemu tedy nové nakla- datelství, nový pramen, z něhož má prýštiti nad- bytek do této hojnosti? Či leží příčina ne tak v potřebě jako ve skrytých cílech nového sdru- žení? Snad nejsou spisovatelé spokojeni s hono- rářem, s výnosem svých děl, snad mají jiné názory o tom, co se má tisknouti u nás, chtějí větší podíl nakladatelského zisku ze své práce?
8 article
Myslím, že oboje je čistě vedlejší. Nejde tu o nadbytek neb nedostatek literarní produkce, ani o to, kolik vydělává nakladatel a kolik spisovatel: věc je prostě důsledkem našeho literárního vývoje, symptomem nového stadia, do něhož vstupujeme, a jež nedá se zdržeti ani pohrdlivými poznámkami, ani lákavými na- bídkami. Počátky naší literatury moderní stvořil lidé, kteří pracovali pro ideu. Finanční stránky prostě nebylo, leda v tom způsobu, že bylo po- třebí hledati peníze na vydávání. Když se na- učilo naše obecenstvo číst, když nabývalo chuti. přesunovalo se vydávání knih zvolna z rukou autorů do rukou prostředníků — nakladatelů. Z nich mnozí měli mnoho čisté snahy a upřímné vůle nejen pro výdělek rozšiřovati literaturu, ale též pro povznesení národní. Oni nejlépe dovedli posouditi, co lid rád čte, co nejsnáze se šíří tak nabyli zvolna vlivu na produkci literární, udávali směry, vybírali si autory, rozhodovali o uskutečnění nákladných, stěžejných publikací. Spisovatelé povoláním byli na nich závislí nejen finančně, ale též slávou. Vedle inserátu vyvinula se kritika nakladatelská, organisované doporučo- vání českých spisů v krajinských listech, celý apparát doporučovací, určený původně k tomu, aby obecenstvo málo probudilé a o literaturu dbalé povzbudíl ke čtení a odbírání. Tím způ- sobem zjednána byla poměrně v krátkém čase české literatuře v našem národě pevná půda, široký základ, obecenstvo nejen že zvyklo číst. ale učilo se vybírat, mít svůj vkus.
9 article
Dnes vstupujeme do nového stadia. Dnes není již obětí psáti české knihy a není též obětí nakládati české knihy. Oba tyto stupně jsme již prošli. Dnes nejde již u nás o to, aby se vůbec psalo a vydávalo, jde o výběr, o směry, krátce z primitivních chaotických počátků vyrůstá slo- žitý organism a v něm určitěji se odlišují jed- notlivé orgány, z nichž každý má vůči druhým svoji platnost. Ti, kdo literaturu tvoří, chtějí míti na její řízení, vydávání, také přímý vliv — a to právem. Pokus není první, připomínám jen »Moderní Reyui«. Máme potřebí více středisk neodvislých od horlivosti a osobní píle — ovšem pak též osob- ních zájmů — jednotlivců. více konkurrence ne ve vydávání téhož, vzájemném se ubíjení n témže poli, tak že na př. vydá-li dnes někdo lacinou knihovnu, vydá druhý nejlacinější biblio- téku atd., ale různých literárních podniků, růz- ných ideami a účely, které klidně mohou existo- vati vedle sebe. Nemyslete, že máme literárn hyperprodukci ! Ovšem máme zbytečné množstv výrobků téhož druhu, nadbytek imitací, ale prac samostatně ideově a umělecky nových je málo. malinko. Snad právě proto, že dosud prostřední úspěch jedné věci vyvolával hned konkurrenční záplavu surrogátů. Snad nakladatelská samostat- nost literátů bude počátkem bohatší úrody v tomto směru.
10 article České spisy.
České spisy. * Z vánoční literatury. S jistou hrdostí mů- žeme letos věru přihlížeti k tomu, jak i v cizojazy- čných katalozích — jmenujeme na doklad na př vánoční katalog největší knihkupecké firmy vídeňské Viléma Fricka — nalezáme dnes na místě prvém díla českých umělců Jenneweina, Jansy, Holárka aj. Však o dílech tak objemných a nákladných, ať o sou boru děl Myslbekových, ať o albu Brožíkově, o Ho lárkově dramaticky jímajícím cyklu »Noc« aneb o Engelmüllerových »Náladách a Pohádkách« bude pojednáno jinde po jich rázu uměleckém, zde stač leda letmo vzpomenouti, že dobou i účelností řaditi je dlužno mezi díla vánoční, vyhražená ovšem třídám. kde plnější měšec nevymýtil vkus a smysl pro vyšší umění. Na dále však budiž vzpomenuto děl, dostupných všem stavům i méně šťastnějších. Dlouho již nás tak vnitřně nerozehřálo dílko tak čisté intence jako román — ve fragmentech — dětské duše »Jurka« od Marie Gebaurové. Duševní vývoj dítěte po světlých stinnějších stránkách vylíčen tu dle skutečnosti pérem spisovatelky, jež ten život dětský sledovala ve stálém styku s ním a nepodává nic umělko- vaného a falšovaného. Jak mile čte se to líčení duše dětské od episody k episodě, protkané tím bez- děčným ale tím působivějším humorem dětským. Kdo uznal, že na mále už jen v dětské duši nalézti možno pravý cit, že ona málem zůstane posledním útulkem čistoty a povahové opravdovosti, ten s roz- koší zvýšenou ulpí na stránkách, otevírajících po- hled do světa — řeknete: naivního — kde duše může ještě pookřáti !
Fricek Jennewein Jansa Holárek Myslbekův Brožíkův Engelmüllerův Jurek Gebaurová
11 article
Však jest tomu zrovna tak v »Deseti po- hádkách o sv. Petru« od Boženy Němcové, jež znovu uvedeny na trh s illustracemi Klusáčko- vými za slovného doprovodu Mrštíkova. Ve stejné prostředí zasahá textem dílo to jak ono: onde v dětství člověka, zde v dětství lidu. V jeho dětskou, ještě čistou, nezkaženou mysl sáhla Božena Něm- cová a vyvážila z ní dle pravdivých slov úvodu cosi tak prostě hlubokého a čistého, že málokterá literatura jiných národů as vykazuje jemnějších děl z poesie lidové. A toho zdravého, působivého humoru lidového, prostého zloby a vstřiků jedových ! — Ocitnuvše se tak ve světě pohádkovém, musíme vzpomenouti neodbytně »Nejlepších báchorek všech časů a národů«, nejúplnějšího a tím ovšem nejpestřejšího českého souboru pohádek.
svatý . Petr Němcová Mrštíkův Božena Německo
12 article
Oproti záplavě běžné pohádkové literatury má dílo mnohé přednosti. Illustrace Hellichovy, Slabého, Hettešovy a jiných učiní dílo drobotině naší jen lákavějším. — Pokud však si ceníme, aby dítě i z pohádkové již četby prosáklo duchem českým, sluší upozorniti na nové pohádkové dílo »České pohádky a pověsti« od J. K. Hraše. Nepřihlížíme tu ani tolik k četným obrazům, dětem ovšem nade vše milým, jako spíše k tomu, že báje jsou čistě samorostlé, že vyrostly přímo z citlivé, vznětlivé a bájivé mysli české. — Ve zcela jiný svět uvádí nás Stevensonův »Zlatý ostrov«, jenž vyšel právě v českém pře- kladu Beneše-Šumavského. Ve svět exotický, plný dobrodružství nejnapínavějších, seznamujících zvláště s životem na moři. Více však než illustrační boha- tost a napínavost platí u nás ušlechtilá tendence díla: poučiti mládež, že shon po zlatě není da- leko, daleko vším, co podmiňuje štěstí člověka. — Neméně ušlechtilou tendencí vedeno jest dílko »Zá- bavy mládeže dospělejší«, jež v pravdě neučí již zábavám prostým, nýbrž prvním počátkům práce užitečné. (Malbě, leptání, odlitkům, řez- bářství, fotografování atd.) Té práci, jež nena- píná ještě fysickou sílu, ale učí svědomitosti, zbystřuje důvtip a varuje před mrháním časem.
Hellichův Slabý Hettešův Hraše Stevensonův Beneš
13 article
Starý přítel mládeže Verne, jenž byl i přísně již zkritisován učenými profousy, kteří ovšem sami ani řádku své vědy nedovedli zpopularisovati, jenž ale přes to dovede hravě, jakoby cukrátkem v mlá- deži buditi zálibu a chuť pro pozdější práci vážnou, podal novým vydáním knihy »V zducho- lodí kolem světa« dílo, jež bude drobotině naší jako úvodem k novým tak sensačním úspěchum větroplavby. Jen titul nesmírně napínavé knihy připomíná až příliš německý »Luftschiff«. Veliká hojnosť illustrací bude pro oči dětské pravou po- choutkou. — Ještě větší bohatosť illustrací a dílem i názornější a konkretnější shledáváme v levných, vědecky populárních dílkách, jež pod nadpisem »Dalekohled« počala vydávati firma Šimáčkova za nepatrný věru groš — 24 kr. O Chodech zrovna tak jako o ledovém moři — jen abychom příklad uvedli — o zajímavých zjevech pole a lesa jako o vynálezech technických dovídá se tu mladá mysl mnoho užitečného. Milovníkům pří- rody bude snad vítaným dárkem vánočním Kobrova »Myslivosť«, obsahující líčení o všech zjevech, jež na poli, v lese, rybníku i ve vzduchu lovce a lesníka mohou zajímati. O jeho nástrojích i o jeho vlohách podává pokyny a poučení. Živě jako román čtou se kapitolky o životě lišek, o přednostech a vadách psů, o zvyklostech vodních ptákův atd. Dnes, kdy skorem každý desátý člověk český jest lovcem, ať z povolání či jen pro zábavu, dovedeme oceniti dílo, jež umožňuje nám emancipovati se i v tomto směru od literatury německé. Bezpočet tabul barvo- tiskových, jež dílu dodává i vnějšího lesku, uvede je rovněž pod mnohý stromek vánoční.
Verne Kobrův Myslivosť Šimáčkův
14 article
Last but not least. V poslední téměř chvíli před Štědrým dnem, jenž bývá i štědrou hodinkou pro písemnictví naše, přinesl vánoční trh jedno ještě milé překvapení dospělým i mládeži v Procházkově »Pí- sni o Činu«, pro její roztomilý děj pohádkový. Čin vypraví se za Slávou a po mnohém strádánía mnohé troufalosti připoutá ji konečně k sobě. Allegorie skorem jízlivě vyznívá v dnešní poměry, i politické, kde tolik se naskytá dychtění po slávě, ale tolik skorem chorobné úzkosti před — činem smělám troufalým. Autor dovedl se přiblížiti zname- nitě k poesii lidové a právě v této schválné prostotě jest báseň jeho přes hlubší obsah přís tupnái pro širší okruh čtenářův. Své doby B. Čermák nazval »Píseň o Činu« vlaštovičkou, věštící nové jaro a léto. Odbor Moravské besedy udělil jí cenu. Neruda pojal ji v elitní svůj výběr »Poetických besed«. Tentokráte hojné kresby Klusáčkovy ne- málo oživují vnější representaci dílka. Jos. Pachmayer.
Procházkův Sláva Klusáčkův Pachmayer Last but nota
15 article
* B. V. Kunětická: »Vzpoura«. Román Nákladem F. Šimáčka v Praze. U nás jednou z nejhorlivějších průkopnic žen- ského odboje proti tradici je pí. Kunětická. »Me- dřická« a »Minulost« tento obrat autorčin signaliso- valy, »Vzpoura« už je hotovým revolučním útokem. Co do opravdovosti ideového rozčlenění řadím »Vzpouru« na první místo v četné řadě novel a ro- mánů autorčiných, třeba že místy bylo znáti, s jakou houževnatostí tu zápasila autorka s těžkým předmě- tem, jak těžce rodily se ty obsažné, hluboce se za- řezávající věty. Ale to je přirozeno. Čím tvrdší a a hutnější materiál, tím více síly vymáhá jeho zpra- cování. A co nejvíce uznání zasluhuje: autorka ne- podlehla svůdnému kouzlu získati zástupy opojené hesly. Její Milča, hrdinka románu, nemá nic na sobě, co by vzbuditi mohlo nadšený potlek nějaké kliky. Není to ubohá ženská bytost, úpící pod tlakema budící soucit, žádná plačtivá trpitelka, která jmenem nějakých modních hesel sociálně roste a vítězí. Žádné z těchto davových hesel a principů neřídí její vůli a její chtění. Román tu nevzrůstá z předem dané theorie, ale přímo ze žhavé půdy života, z duše, která jest sama dosti silna, aby zvítězila bez formu- lek předem dáných. Její postup je dán její povahou! Sešla se mladičká s chudým studentem Melišem. Byla účastna jeho myšlénkového a citového života. Ale ne proto, aby s ním splynula, ale aby se ozbro- jila jednou pro chvíli rozchodu, kdy bude třeba na- stoupiti samostatnou cestu životem. A ta chvíle přijde. Dostaví se oním okamžikem, kdy stává se matkou. Zde nastává obratník jejího života. Její svě! už teď je její dítě — mateřství, které se stává její světem, jediným cílem, hodným ženy: vychovati a dáti společnosti nového člověka.
F Šimáček Meliš Praha
16 article
Vděčím paní Kunětické, že měla odvahu odpo- čítati otázku ženskou od běžného davového pojímání otázky sociální vůbec. Že jí dala vlastní individualné poslání. Nemluví tu žádný pathetický příštipkář spo- lečenských oprav, nežádá všeobecné právo hlasovací a j. pěkné věci, jež jsme zvykli slýchati, nečiní ženu tuctovou jednotkou stáda, a ve kterých spatřují tito příštipkáři rozluštění otázky ženské. Její žena nechce než úplné právo na život, jaký má muž, právo býti matkou, třeba že toto mateřství nemělo poukázku matričního úřadu v podobě oddávajícího listu. Krátcee : Pro pí. Kunětickou jest, to celá »Vzpoura« povídá každým řádkem, otázka ženská více otázkou ethi- ckou, odpočítání odindividualní poroby. Co byla by jí platna hospodářská emancipace, kdyby nebylo ethické? Ať zkusí i nejbohatší žena, tedy hospo- dářsky samostatná, uchýliti se jen krok od této ethi- cké poroby a stane se mimo manželství matkou. Co je jí platna samostatnost hospodářská? Společnost jí vypálí hned cejch svého opovržení. Arciť sociální a materielná samostatnost rozumí se u pí. Kunětické sama sebou. Jen že ona žádá ještě více — i samo- statnost individualnou. Tím stává se pak její stano- visko ještě pokrokovějším, než je stanovisko zastanců rovnosti hospodářské, jak po většině se dnes otázka ženská pojímá. A tímto pokrokovým stanoviskem je mně tato kniha pí. Kunětické tak duševně blízká a milá. Ale křivdil bych autorce jako umělkyni, kdybych k to- muto cennému jádru myšlénkovému neakcentoval ještě mohutnost její prostředků vnějších — umělecké zpracování látky. Bohatý, skvělý a myšlénkově jiskřivý její styl dopjal se v této knize na mnobých místech až k výšinám, kde sídtí dokonalé mistrovství slovesné formy, v celku pak jistě k výši, sáhající
Bohatá