1
masthead
13. prosince 1901.
4
article
ZVLASTNÍ
ZVLASTNÍ
k číslu 343.
5
title
PRÍLOHA „NÁRODNICH
7
article
Nové nakladatelství.
2— Co jsme svým časem oznamovali
jako neurčitou zprávu — spíš zbožné přání
literátů, než skutečné přípravy — je dnes
skutkem. Čeští spisovatelé sestoupili se v na-
kladatelské družstvo, upisují podíly, uvažují
o tiskárně, o skladišti, zamlouvají a kupují
rukopisy — krátce, nakládání knih je v plném
proudu. V české veřejnosti setkal se podnik tiše
připravovaný a spíš v soukromých poradách než
v inserátových zaslánech vypracovaný, s úspěchem
ne právě hlučným. Na venek ovšem. Obecenstvo
necítí a nevidí potřebu takového družstva. Za
to v intimnějších, odborných kruzích byl účinek
tím silnější. Na jedné straně vyvolal úsměch
i pohrdání, na druhé smělé, dalekosáhlé naděje,
na obou napjetí a očekávání věcí budoucích.
Neúčastněnému člověku namane se při-
rozeně otázka: je-li potřebí dnes u nás takového
družstva? A pak, proč se zakládá toto družstvo
Opravdu, zdá se, že nevíme, co bychomsi
v naší literatuře víc přáli. Uměleckých publikac
vychází až oči přecházejí, domácích románů,
novel, básnických sbírek všemožných směrů jen
se rojí, v překladech ze všech možných jazyků.
od nejvýbornějších děl až po nejlabužničtější
produkci, starou i novou, najde, co srdce ráčí.
pro lid, pro měšťany, pro boháče, pro dělníky,
pro literární gourmandy i nadšence najdete
toho plné hrstě — k čemu tedy nové nakla-
datelství, nový pramen, z něhož má prýštiti nad-
bytek do této hojnosti? Či leží příčina ne tak
v potřebě jako ve skrytých cílech nového sdru-
žení? Snad nejsou spisovatelé spokojeni s hono-
rářem, s výnosem svých děl, snad mají jiné
názory o tom, co se má tisknouti u nás, chtějí
větší podíl nakladatelského zisku ze své práce?
8
article
Myslím, že oboje je čistě vedlejší. Nejde
tu o nadbytek neb nedostatek literarní produkce,
ani o to, kolik vydělává nakladatel a kolik
spisovatel: věc je prostě důsledkem našeho
literárního vývoje, symptomem nového stadia,
do něhož vstupujeme, a jež nedá se zdržeti
ani pohrdlivými poznámkami, ani lákavými na-
bídkami.
Počátky naší literatury moderní stvořil
lidé, kteří pracovali pro ideu. Finanční stránky
prostě nebylo, leda v tom způsobu, že bylo po-
třebí hledati peníze na vydávání. Když se na-
učilo naše obecenstvo číst, když nabývalo chuti.
přesunovalo se vydávání knih zvolna z rukou
autorů do rukou prostředníků — nakladatelů.
Z nich mnozí měli mnoho čisté snahy a upřímné
vůle nejen pro výdělek rozšiřovati literaturu, ale
též pro povznesení národní. Oni nejlépe dovedli
posouditi, co lid rád čte, co nejsnáze se šíří
tak nabyli zvolna vlivu na produkci literární,
udávali směry, vybírali si autory, rozhodovali
o uskutečnění nákladných, stěžejných publikací.
Spisovatelé povoláním byli na nich závislí nejen
finančně, ale též slávou. Vedle inserátu vyvinula
se kritika nakladatelská, organisované doporučo-
vání českých spisů v krajinských listech, celý
apparát doporučovací, určený původně k tomu,
aby obecenstvo málo probudilé a o literaturu
dbalé povzbudíl ke čtení a odbírání. Tím způ-
sobem zjednána byla poměrně v krátkém čase
české literatuře v našem národě pevná půda,
široký základ, obecenstvo nejen že zvyklo číst.
ale učilo se vybírat, mít svůj vkus.
9
article
Dnes vstupujeme do nového stadia. Dnes
není již obětí psáti české knihy a není též obětí
nakládati české knihy. Oba tyto stupně jsme již
prošli. Dnes nejde již u nás o to, aby se vůbec
psalo a vydávalo, jde o výběr, o směry, krátce
z primitivních chaotických počátků vyrůstá slo-
žitý organism a v něm určitěji se odlišují jed-
notlivé orgány, z nichž každý má vůči druhým
svoji platnost. Ti, kdo literaturu tvoří, chtějí
míti na její řízení, vydávání, také přímý vliv —
a to právem.
Pokus není první, připomínám jen »Moderní
Reyui«.
Máme potřebí více středisk neodvislých od
horlivosti a osobní píle — ovšem pak též osob-
ních zájmů — jednotlivců. více konkurrence ne
ve vydávání téhož, vzájemném se ubíjení n
témže poli, tak že na př. vydá-li dnes někdo
lacinou knihovnu, vydá druhý nejlacinější biblio-
téku atd., ale různých literárních podniků, růz-
ných ideami a účely, které klidně mohou existo-
vati vedle sebe. Nemyslete, že máme literárn
hyperprodukci ! Ovšem máme zbytečné množstv
výrobků téhož druhu, nadbytek imitací, ale prac
samostatně ideově a umělecky nových je málo.
malinko. Snad právě proto, že dosud prostřední
úspěch jedné věci vyvolával hned konkurrenční
záplavu surrogátů. Snad nakladatelská samostat-
nost literátů bude počátkem bohatší úrody v tomto
směru.
10
article
České spisy.
České spisy.
* Z vánoční literatury. S jistou hrdostí mů-
žeme letos věru přihlížeti k tomu, jak i v cizojazy-
čných katalozích — jmenujeme na doklad na př
vánoční katalog největší knihkupecké firmy vídeňské
Viléma Fricka — nalezáme dnes na místě prvém
díla českých umělců Jenneweina, Jansy, Holárka aj.
Však o dílech tak objemných a nákladných, ať o sou
boru děl Myslbekových, ať o albu Brožíkově, o Ho
lárkově dramaticky jímajícím cyklu »Noc« aneb
o Engelmüllerových »Náladách a Pohádkách« bude
pojednáno jinde po jich rázu uměleckém, zde stač
leda letmo vzpomenouti, že dobou i účelností řaditi
je dlužno mezi díla vánoční, vyhražená ovšem třídám.
kde plnější měšec nevymýtil vkus a smysl pro vyšší
umění.
Na dále však budiž vzpomenuto děl, dostupných
všem stavům i méně šťastnějších. Dlouho již nás tak
vnitřně nerozehřálo dílko tak čisté intence jako román
— ve fragmentech — dětské duše »Jurka« od Marie
Gebaurové. Duševní vývoj dítěte po světlých
stinnějších stránkách vylíčen tu dle skutečnosti pérem
spisovatelky, jež ten život dětský sledovala
ve stálém styku s ním a nepodává nic umělko-
vaného a falšovaného. Jak mile čte se to líčení duše
dětské od episody k episodě, protkané tím bez-
děčným ale tím působivějším humorem dětským.
Kdo uznal, že na mále už jen v dětské duši nalézti
možno pravý cit, že ona málem zůstane posledním
útulkem čistoty a povahové opravdovosti, ten s roz-
koší zvýšenou ulpí na stránkách, otevírajících po-
hled do světa — řeknete: naivního — kde duše
může ještě pookřáti !
Fricek
Jennewein
Jansa
Holárek
Myslbekův
Brožíkův
Engelmüllerův
Jurek
Gebaurová
11
article
Však jest tomu zrovna tak v »Deseti po-
hádkách o sv. Petru« od Boženy Němcové, jež
znovu uvedeny na trh s illustracemi Klusáčko-
vými za slovného doprovodu Mrštíkova. Ve stejné
prostředí zasahá textem dílo to jak ono: onde
v dětství člověka, zde v dětství lidu. V jeho dětskou,
ještě čistou, nezkaženou mysl sáhla Božena Něm-
cová a vyvážila z ní dle pravdivých slov úvodu
cosi tak prostě hlubokého a čistého, že málokterá
literatura jiných národů as vykazuje jemnějších děl
z poesie lidové. A toho zdravého, působivého humoru
lidového, prostého zloby a vstřiků jedových ! —
Ocitnuvše se tak ve světě pohádkovém, musíme
vzpomenouti neodbytně »Nejlepších báchorek
všech časů a národů«, nejúplnějšího a tím
ovšem nejpestřejšího českého souboru pohádek.
svatý . Petr
Němcová
Mrštíkův
Božena
Německo
12
article
Oproti záplavě běžné pohádkové literatury má dílo
mnohé přednosti. Illustrace Hellichovy, Slabého,
Hettešovy a jiných učiní dílo drobotině naší jen
lákavějším. — Pokud však si ceníme, aby dítě
i z pohádkové již četby prosáklo duchem českým, sluší
upozorniti na nové pohádkové dílo »České pohádky
a pověsti« od J. K. Hraše. Nepřihlížíme tu ani
tolik k četným obrazům, dětem ovšem nade vše milým,
jako spíše k tomu, že báje jsou čistě samorostlé,
že vyrostly přímo z citlivé, vznětlivé a bájivé mysli
české. — Ve zcela jiný svět uvádí nás Stevensonův
»Zlatý ostrov«, jenž vyšel právě v českém pře-
kladu Beneše-Šumavského. Ve svět exotický, plný
dobrodružství nejnapínavějších, seznamujících zvláště
s životem na moři. Více však než illustrační boha-
tost a napínavost platí u nás ušlechtilá tendence
díla: poučiti mládež, že shon po zlatě není da-
leko, daleko vším, co podmiňuje štěstí člověka. —
Neméně ušlechtilou tendencí vedeno jest dílko »Zá-
bavy mládeže dospělejší«, jež v pravdě
neučí již zábavám prostým, nýbrž prvním počátkům
práce užitečné. (Malbě, leptání, odlitkům, řez-
bářství, fotografování atd.) Té práci, jež nena-
píná ještě fysickou sílu, ale učí svědomitosti,
zbystřuje důvtip a varuje před mrháním časem.
Hellichův
Slabý
Hettešův
Hraše
Stevensonův
Beneš
13
article
Starý přítel mládeže Verne, jenž byl i přísně
již zkritisován učenými profousy, kteří ovšem sami
ani řádku své vědy nedovedli zpopularisovati, jenž
ale přes to dovede hravě, jakoby cukrátkem v mlá-
deži buditi zálibu a chuť pro pozdější práci
vážnou, podal novým vydáním knihy »V zducho-
lodí kolem světa« dílo, jež bude drobotině
naší jako úvodem k novým tak sensačním úspěchum
větroplavby. Jen titul nesmírně napínavé knihy
připomíná až příliš německý »Luftschiff«. Veliká
hojnosť illustrací bude pro oči dětské pravou po-
choutkou. — Ještě větší bohatosť illustrací a dílem
i názornější a konkretnější shledáváme v levných,
vědecky populárních dílkách, jež pod nadpisem
»Dalekohled« počala vydávati firma Šimáčkova
za nepatrný věru groš — 24 kr. O Chodech zrovna
tak jako o ledovém moři — jen abychom příklad
uvedli — o zajímavých zjevech pole a lesa
jako o vynálezech technických dovídá se tu
mladá mysl mnoho užitečného. Milovníkům pří-
rody bude snad vítaným dárkem vánočním
Kobrova »Myslivosť«, obsahující líčení o všech
zjevech, jež na poli, v lese, rybníku i ve vzduchu
lovce a lesníka mohou zajímati. O jeho nástrojích
i o jeho vlohách podává pokyny a poučení. Živě jako
román čtou se kapitolky o životě lišek, o přednostech
a vadách psů, o zvyklostech vodních ptákův atd. Dnes,
kdy skorem každý desátý člověk český jest lovcem,
ať z povolání či jen pro zábavu, dovedeme oceniti
dílo, jež umožňuje nám emancipovati se i v tomto
směru od literatury německé. Bezpočet tabul barvo-
tiskových, jež dílu dodává i vnějšího lesku, uvede
je rovněž pod mnohý stromek vánoční.
Verne
Kobrův
Myslivosť
Šimáčkův
14
article
Last but not least. V poslední téměř chvíli před
Štědrým dnem, jenž bývá i štědrou hodinkou pro
písemnictví naše, přinesl vánoční trh jedno ještě milé
překvapení dospělým i mládeži v Procházkově »Pí-
sni o Činu«, pro její roztomilý děj pohádkový.
Čin vypraví se za Slávou a po mnohém strádánía
mnohé troufalosti připoutá ji konečně k sobě.
Allegorie skorem jízlivě vyznívá v dnešní poměry,
i politické, kde tolik se naskytá dychtění po slávě,
ale tolik skorem chorobné úzkosti před — činem
smělám troufalým. Autor dovedl se přiblížiti zname-
nitě k poesii lidové a právě v této schválné prostotě
jest báseň jeho přes hlubší obsah přís tupnái
pro širší okruh čtenářův. Své doby B. Čermák
nazval »Píseň o Činu« vlaštovičkou, věštící nové
jaro a léto. Odbor Moravské besedy udělil jí cenu.
Neruda pojal ji v elitní svůj výběr »Poetických
besed«. Tentokráte hojné kresby Klusáčkovy ne-
málo oživují vnější representaci dílka.
Jos. Pachmayer.
Procházkův
Sláva
Klusáčkův
Pachmayer
Last but nota
15
article
* B. V. Kunětická: »Vzpoura«. Román
Nákladem F. Šimáčka v Praze.
U nás jednou z nejhorlivějších průkopnic žen-
ského odboje proti tradici je pí. Kunětická. »Me-
dřická« a »Minulost« tento obrat autorčin signaliso-
valy, »Vzpoura« už je hotovým revolučním útokem.
Co do opravdovosti ideového rozčlenění řadím
»Vzpouru« na první místo v četné řadě novel a ro-
mánů autorčiných, třeba že místy bylo znáti, s jakou
houževnatostí tu zápasila autorka s těžkým předmě-
tem, jak těžce rodily se ty obsažné, hluboce se za-
řezávající věty. Ale to je přirozeno. Čím tvrdší a
a hutnější materiál, tím více síly vymáhá jeho zpra-
cování. A co nejvíce uznání zasluhuje: autorka ne-
podlehla svůdnému kouzlu získati zástupy opojené
hesly. Její Milča, hrdinka románu, nemá nic na sobě,
co by vzbuditi mohlo nadšený potlek nějaké kliky.
Není to ubohá ženská bytost, úpící pod tlakema
budící soucit, žádná plačtivá trpitelka, která jmenem
nějakých modních hesel sociálně roste a vítězí.
Žádné z těchto davových hesel a principů neřídí její
vůli a její chtění. Román tu nevzrůstá z předem
dané theorie, ale přímo ze žhavé půdy života, z duše,
která jest sama dosti silna, aby zvítězila bez formu-
lek předem dáných. Její postup je dán její povahou!
Sešla se mladičká s chudým studentem Melišem.
Byla účastna jeho myšlénkového a citového života.
Ale ne proto, aby s ním splynula, ale aby se ozbro-
jila jednou pro chvíli rozchodu, kdy bude třeba na-
stoupiti samostatnou cestu životem. A ta chvíle
přijde. Dostaví se oním okamžikem, kdy stává se
matkou. Zde nastává obratník jejího života. Její svě!
už teď je její dítě — mateřství, které se stává její
světem, jediným cílem, hodným ženy: vychovati a
dáti společnosti nového člověka.
F Šimáček
Meliš
Praha
16
article
Vděčím paní Kunětické, že měla odvahu odpo-
čítati otázku ženskou od běžného davového pojímání
otázky sociální vůbec. Že jí dala vlastní individualné
poslání. Nemluví tu žádný pathetický příštipkář spo-
lečenských oprav, nežádá všeobecné právo hlasovací
a j. pěkné věci, jež jsme zvykli slýchati, nečiní ženu
tuctovou jednotkou stáda, a ve kterých spatřují tito
příštipkáři rozluštění otázky ženské. Její žena nechce
než úplné právo na život, jaký má muž, právo býti
matkou, třeba že toto mateřství nemělo poukázku
matričního úřadu v podobě oddávajícího listu. Krátcee :
Pro pí. Kunětickou jest, to celá »Vzpoura« povídá
každým řádkem, otázka ženská více otázkou ethi-
ckou, odpočítání odindividualní poroby. Co byla
by jí platna hospodářská emancipace, kdyby nebylo
ethické? Ať zkusí i nejbohatší žena, tedy hospo-
dářsky samostatná, uchýliti se jen krok od této ethi-
cké poroby a stane se mimo manželství matkou. Co
je jí platna samostatnost hospodářská? Společnost
jí vypálí hned cejch svého opovržení. Arciť sociální
a materielná samostatnost rozumí se u pí. Kunětické
sama sebou. Jen že ona žádá ještě více — i samo-
statnost individualnou. Tím stává se pak její stano-
visko ještě pokrokovějším, než je stanovisko zastanců
rovnosti hospodářské, jak po většině se dnes otázka
ženská pojímá.
A tímto pokrokovým stanoviskem je mně tato
kniha pí. Kunětické tak duševně blízká a milá. Ale
křivdil bych autorce jako umělkyni, kdybych k to-
muto cennému jádru myšlénkovému neakcentoval
ještě mohutnost její prostředků vnějších — umělecké
zpracování látky. Bohatý, skvělý a myšlénkově
jiskřivý její styl dopjal se v této knize na mnobých
místech až k výšinám, kde sídtí dokonalé mistrovství
slovesné formy, v celku pak jistě k výši, sáhající
Bohatá