1
article
tak dlouhými, mnohem četnějšími (po 16—28
v jednom přeslenu hvězdovitě rozloženými)
a tvrdými listy (tak že upomíná spíše na
větve žaponské jehličnaté rostliny Sciado-
pitys verticillata, u nás tu a tam v par-
cích vídávané).
Asi jako husí brk silná osa rozvětvuje se
v několik podobně listnatých tenčích snítek, na
jichž koncích anebo i po stranách houpají se
jako tučný klas pšeničný 1 dm. dlouhé a přes
1 cm. tlusté červenohnědé šištice; z těch opět
vypadává v hojnosti jemný prášek výtrusový
jako u stromů předešlých.
Jest to ušlechtilá Annularia, jejíž
obloukovitě nahnuté, skvostně zelené větvičky
s hvězdovitě jako u mařinky rozloženými, ne-
vadnoucími listy a štíhlými klasovitými květy
rozkošně zdobily by i sebe elegantnější stolek
našich moderních salonů. Některé jiné snitky
upomínají jemnějšími, opět hvězdovitě rozlože-
nými listy na naši povázku (Galium mol-
lugo) a jiné ještě s užšími listy (A stero-
phyllites) podobají se s vízeli siřišťo-
vému (Galium verum). Pohled na elegantní,
kolébající se koruny těchto velikánů s řídkými
větvemi, ale hustou, jemnou kšticí unáší nás
do lesů žavánských anebo k poetickým vodám
posvátného indického Gangu.
Galia
centimetr
2
article
Skvostně zelený palouk jako hustý lán
bujné mařinky vonné s pěkně načechranými
tu a tam křovisky nechává nám volnou další
cestu — běda však tomu, kdo by zabořil nohu
svou ve vábivou tu kyprou zeleň, která podobně
jako šalebný náš okřehek (Lemna) anebo
ještě více jako žabí vlas (Callitriche) hustě
pokrývá zde bezednou vodní prohlubeň. Kade-
řavé krásné to Sphenophyllum, jehož pře-
slenité, pěkně hvězdovitě rozložené listy upomí-
nají zase na listy našich mařinkovitých
rosdlin, ale jsou klinovité, jakobychom listy ma-
řinky así v polou kolkolem přistřihli. Na
koncích jsou pěkně vykrajované, ale jemňoučká
nervatura jejich upomíná na nervaturu netíku
(kapradiny Adiantum capillus Veneris) anebo na
nervaturu listů známého u nás v parcích krás-
ného stromu žaponského Gink-go bilo ba
také Salisburya adiantifoli a zvaného;
některé druhy upomínají trochu svými vidličnatě
dělenými listy na náš růžkatec (Cerato-
phyllum demersum). Bují tu v několika druzích
vyčnívajíc tu a tam křovitě dosti vysoko nad
vodu, aby opět úzce šiškovitý květ jeho uzrál
v paprsku žhoucího slunka.
Veneris
Kade
Salisburya
3
article
Znaveni sterými dojmy a nepohodlnou po-
sicí ztrnulého svého těla, pachtíme se opatrně
abychom dosáhli zase pevnější půdy a ejhle,
obrátivše zraky ke blízkému, poněkud se zve-
dajícímu břehu, staneme uchváceni novým ob-
divem nad skvostnými jako palmovitými stromy.
které jsme dříve při svém nadšení přehlédli.
Hned z předu kolébají se krásné, veliko kmeny
s krátce větevnatou korunou a širokými (4 až
6 cm), řemenovitými a kožovitými listy, jež
jsou podobně jako u známé nám ze sadů stro-
movité Liliacee, Dracaeny, chocholovitě
na větvích nahloučené. Na sklánějících se
s větví prutovitých a dosti krátkých osách sedí
hromadně úhledné, červené plody zvící velikého
vlašského ořechu. Jest to proslulý Cordait es,
pojmenovaný po celém světě dle výtečného na
šeho zvěčnělého fytopalaeontologa dra. Jos. Aug-
Cordy, jehož pilná hlava odpočívá někde v hlu
binách Atlantického oceanu, kde beze stopy
zmizel při návratu z vědecké cesty do Ameriky
podniknuté. Stromy tyto patří do zvláštního
oddělení Cordaitace ae. Jsou to rostliny
příbuzné ku cykasům a zarůstaly bujně
mokřádové břehy zejmena v okolí Radnic.
Snad lahodné ovoce s tvrdou anebo více kožo-
vitou peckou srdčitého tvaru zahánělo by
v těchto močálech hlad, žízeň i únavu.
Aug
Corda
Amerika
centimetr
4
article
Kdybychom zalétli dále do krajiny v okol
Strádonic anebo ještě lépe do okolí Raí
kovníka (Lubno), uviděli bychom řadu pře-
krásných rostlin, upomínajících svými elegantně
speřenými a velikými listy na nynější rostliny
cykasovité. Jsou to skvostné Rhakop-
teridy, které však květem svým blížíse
ještě rostlinám kapraďovitým. Daleko zavedly by
nás v rozsáhlé ty předpotopní háje a pozasta-
víme se raději zde v okolí Radnic, pod
ušlechtilými Kordaity u podobné rostliny
ku předešlým, ale více již k cykasovitým po-
ukazující. Jest to nádherná Noeggerathia
foliosa, jejíž listy první Sternberg trhal
do své kamenouhelné kytice na tomto místě.
Diouhé, pevné a speřené listy nesou pěkné, as
jako čtyrák veliké, ale klinovité listky. Některé
z listů zakončují šiškou, trochu na sišku jedlo-
vou upomínající; jest to Noeggerathiae-
strobus, z něhož vypadává zase bohatý
prášek výtrusový. Karlu a Otokaru Feistmante-
lovi bylo poprvé dopřáno jej utrhnouti.
Ještě jednou zabočíme na zpáteční cestě
do velebného kapradinového loubí, do příjemného
stínu obrovských těch korun, abychom pokochali
se krásou té pohádkové pralesní říše. V zadu-
mání nad velkolepou nádherou té zdejší přírody
vnikáme stále hloub a hloub do lesního přítmí
a v tajemné tiché hlubině, zastírající se víc a
více temnotou, náhle zaraženi staneme, slyšíce
z dálky podivný hukot, jakoby rachot blížícího
se hromu. Studená skrápějící rosa lehce polehtá
nás v týle — a rázem probouzíme se ze svého
snění hluboko pod zemí, v úzké temné a mokré
chodbě kamenouhelného důlu, tříma-
jíce v ruce rudě plápolající kahanec. S mokva-
vých černých stěn a s nízkého stropu nepřetržitě
kape studená voda a noha naše zapadá do
blátivé půdy, vyhybajíc se rychle z dráhy při-
jíždějícímu s rachotem po tmě vozíku, naplně-
nému do vrchu těžkým uhlím.
Noeggerathia
Karel
Feistmante
Lubno
Raí kovník
5
article
Dva kahance zavanou v přítmí vzduchem
a oživující bratrské »Zdař bůh« vížes
jiskrnou zornicí v umouněné tváři přátelsky
s obou stran v kamenouhelném tomto podsvětí
jak mozolnou pravici horníkovu, tak i znavenou
ruku fytopalaeontologovu, jež obě spojily se tu,
rozdílnými jdouce cestami, ke společné neúmorné
práci za týmž cílem. — Jak mnohý ušlechtilý
ústrojenec před časem sklácen zde v temný
hrob, vynesen jest nyní znovu na světlo světa,
aby zaujal místo v paláci vědy a pravdy a jak
mnohý přemítající člověk, nejmladší z tvorů po-
zemských, pro nějž již před milliony let upra-
vovali vrstevníci mumie té půdu, skloní zde
před ní své čelo s blahou předtuchou, že jako
ti tvorové ani on, byť byl sebe nepatrnějším
před světem, není lhostejným zjevem ve
velkolepé nedozírné práci všehomíra.
bůh
6
article
Pátý mezinárodní zoologický
kongres v Berlíně.
Referuje Ph. Dr. M arie Baboro va.
(Pokračování.)
L. Rhumbler, soukromý docent a assistent
zoologie na universitě v Göttinkách: »Ueber embryo-
nale und postembryonale Schalenverschmelzungen
bei Foraminiferen in ihrer Analogie zu Rieseneiern
und Verwachsungszwillingen bei Metazoen.«
U některých kořenonožců, zejmena Foraminifer,
jest splynutí skořápek podmíněno plastogamickým
splynutím těla bunečného. Spojí-li se zcela mladá
embrya, která nemají ještě jiné komůrky kromě em-
bryonalní, vystaví si sama po splynutí skořápku
jednotnou, která však má vždy 2 embryonální ko-
můrky a ukazuje tak ke svému původu. Spojí-li se
individua starší, která mají už několik komůrek
kromě embryonální, vykazují vždy po splynutí dvo-
jité tvary, neboť každá skořápka se snaží zachovati
svou vlastní individualitu. Připomíná tu podobné po-
měry u škrkavky koňské, Ascaris megalocephala, kde
někdy splývají 2 normální vajíčka v jedno obrovské
a potom pokusy Bornovy o splynutí embryí žabích.
doktor
L Rhumbler
Bornův
Berlín
Rieseneiern und Verwachsungszwillingen bei Metazoen
7
article
L. Vaillant, professor herpetologie a ichthy-
ologie při přírodovědeckém museu v Paříži. »Altéra-
tions des globules blancs du sang chez les animaux
mordus par des serpents venimeux tractés ou non
par le sérum antivenimeux de Calmette.« Zkoumal
bílá krevní tělíska živočichů při otravě jedovatými
plazy. U zvířat, která byla pokousána jedovatými
hady, přibývá bílých krvinek po 8, 12 až 24 hodiny
velmi na velikosti a silně se rozmnožují; obsah
jejich se stává zrnitým a nabývá mnoha jader. U zví-
řat, jimž bylo vstříknuto serum proti jedu, krátce
před tím, než byla uštknuta, nastanou změny jakov
případě prvém, jenže intensivnější a rychlejší. U
zvířat, u nichž bylo užito antivenenosního sera několik
jen dní před uštknutím, nastanou tytéž změny, jenže
se rychle zase mění v poměry původní. U zvířat,
která jsou častěji a delší čas injicirována oním serem,
jsou změny v bílých krvinkach celkem nepatrné a
rychle mizí.
L Vaillant
Calmette
Paříž
Altér
8
article
W. Blasi us, tajný rada, professor zoologiea
botaniky na technice v Brunšviku: »Ueber den
Schädel einer alten Ricke (Cervus capreolus).«
Shledal na lebce jisté staré srnky na pravé po-
lovině dlouhý stonek parohu, vyvolaný podrážděním
traumatickým, a sice třískou skla, která byla pevně
přirostlá k lebce na basi celého parohu. Na straně
levé nebylo po parohu ani stopy.
J. Arnold, ichthyolog při ministerstvě země-
dělství v Petrohradě: »Ueber die Fischnahrung in
den Binnengewässern.«
Zkoumal hlavně jezera ve Valdajském pohoří.
stanovil sezonní rozdíly rybí potravy, jakož i rozdíly
její při různém stáří ryb. Chtěje stanoviti systém
sladkovodních ryb dle potravy rozeznává 3 hlavní
skupiny: 1. ryby, které se trvale živí planktonem,
2. ryby, jež se živí planktonem dočasně a 3. ryby
pobřežní a ode dna. Ukazuje mikrophotografie a vy-
světluje jejich důležitost v této příčině.
O. Kleinschmidt, farář ve Volkmaritz, blíže
Halle: »Variation von Eulenschädeln«. Zkoumal
množství sovích lebek i shledal bohatou variaci. Na-
skyta se interessantní otázka, zda-li jest kolísání
mezi klenutými a plochými kostmi lebečními ze-
jmena tam hojné, kde lebka nesnáší mechanických
narazů při uchvacovaní kořisti. Poukazuje k Vircho-
wově výroku o lebce z Neanderthalu, že se totiž
z tohoto jediného případu a exempláru nemohou dě-
lati žádné, všeobecně platné konkluse.
W Blas
capreolus
Arnold
O Kleinschmidt
Eulenschädeln
Petrohrad
Volkmaritz
Halle
Vircho
Schädel einer alten Ricke
9
article
G. Fritsch, professor physiologie v Berlíně:
»Ueber Färbung und Zeichnung bei den elektrischen
Fischen unter Vorführung der darauf bezüglichen
Beweisstücke«.
Jedná se tu o dvojí princip: o systém ná-
padné kresby a o druhý sympatické kresbya
zbarvení. Vznik elektrických orgánů záleží na pře-
měně svalů (orgány sarcoidní) anebo žlaznatých
buněk kožních (orgány adenoidní). Zbarvení tělaa
kresba jeho bývají ve vztahu s elektrickými orgány,
zejmena u rejnoků. Málo pohyblivým způsobem ži-
vota se mění syaly v ústrojí elektrické; při tom se
stává nápadné zbarvení nejen zbytečným, nýbrž do-
konce i škodlivým a přirozeným výběrem béře za
své, kdežto zbarvení ochranné a kresba sympatická
touže cestou se zdokonalují. V různých stupních stáří
jsou individua různě zbarvena.
A. A. W. Hubrecht, professor zoologiea
srovnávací anatomie v Utrechtu: »Die Embryonal-
entwickelůng von Tarsius spectrum Geoffr. mit spe-
cieller Berücksichtigung der Keimblattbildung.«
Vyložil embryonalní poměry při vývoji Tarsia a
poukázal tu na mnohé shody s Primaty. Zmínil se
o zárodečních prvolupenech vůbec a poukazoval
k tomu, že mesoderm nemá téže absolutní ceny
jako ektoderm a entoderm a že jest to vlastně jen
morphologický název k vůli lepší orientaci při zkou-
mání embryonalního vývoje a vzniku pletiv vůbec.
(Dokončení.)
G Fritsch
A A W Hubrecht
Berlín
Utrecht
die Embryonal
Berücksichtigung der Keimblattbildung
Färbung und Zeichnung bei den elektrischen Fischen
10
title
Astronomické rozhledy.
11
article
(Od 11.—18. prosince.)
12
article
V nastávajícím týdnu můžeme již pozorovati, že
doba východu a západu Slunce se skoro nemění.
Rovněž jeho polední výška se málo mění (za týden
ani ne o 1/29). Blíží se doba zimního slunovratu. Dne
18. prosince vstoupí Slunce do souhvězdí Střel ce,
nejjižnějšího to souhvězdí ekliptiky. Na počátku týdne
je nový měsíc; musí tedy Měsíc přiblížiti se ke Slunci
nejnižšími souhvězdími ekliptiky a bude tudíž v kon-
junkci téměř se všemi planetami, o čemž čtenář ještě
níže zprávu nalezne. Na počátku týdne naléza se
Měsíc v souhvězdí Štíra a projde souhvězdím
Střelce, Kozorožce, Vodnáře a vstoupí 18.
prosince do souhvězdí Ryb. Následkem tohoto rv-
chlejšího pohybu proti Slunci urychluje se východ
Měsíce denně asi o 54 m. Oběžnice Merkur,
Mars, Jupiter, Saturn a Uran jsou zdánlivě
již tak blízko u Slunce, že téměř současně s ním
vycházejí a zapadají a nejsou tudíž pozorovatelny.
Venuše byla sice již 5. t. m. v největší východní
vzdálenosti od Slunce (47*), přece však zapadá 15.
t. m. ještě o 3 h. 43 m. po západu Siunce. Čtenáři,
opatření aspoň malým dalekohledem, mohou pozoro-
vati Venuši v »první čtvrti«; osvětlená část její je
ovšem k Slunci obrácena. Zdánlivý poloměr obnáší
28“ a zvětšuje se, až 25. t. m. dosáhne hodnoty 32“.
Neptun blíží se oposici, čili vychází, když
Slunce zapadá a naopak zapadá, když Slunce
vychází. Jest 1000krate větší než Venuše, ale jeví
se nám pouze v průměru desetkráte menším než
Venuše, z čehož možno posouditi, jak ohromně je
od nás vzdálen. Pozorovati lze jej jen pomocí daleko-
hledu, jehož průměr přední čočky obnáší aspoň
Venuš
Neptun
východ
Mars
Jupiter
Saturn
Uran
Siunce
13
article
Východ
Západ
15. pros.
Souhvězdí
Slunce 7 h. 53 m.
3 h 56 m.
Stír
Měsíc 10 h. 20 m. 8 h 38 m.
Kozorožec
Merkur
7 h. 06 m. (3 h. 18 m.) Štír
Venuše (10 h. 56 m.) 7 h. 39 m. Kozorožec
Mars
Střelec
(9 h. 38 m.) 5 h. 38 m.
(9 h. 37 m.) 5 h, 49 m.
Venuš
14
article
Střelec
Saturn
(9 h. 27 m.) 5 h. 41 m. Střelec
(7 h. 27 m.) (3 h. 35 m.) Stír
4 h. 30 m. 8 h. 20 m. Blíženci
Nový Měsíc ve 3 h. 02 m.; největší jižní
deklinace Měsíce 19° 58 m.
Minimum Algolu ve 3 h. 18 m.
Mars v konjunkci s Měsícem v 8 h., 5e 43.
jižně od Měsíce.
Saturn v konjukci s Měsícem v 10 h., 4. 27.
na jih od Měsíce.
Jupiter v konjunkci s Měsícem v 1 h., 4. 58
na jih od Měsíce.
Minimum Algolu ve 12 h. 06 m.
Mars v konjunkci se Saturnem v 11 h.,
10 18 jižně od Saturna.
Venuše v konjukci s Měsícem v 11 h.
70 30 jižně od Měsíce. Die tohoto určení
možno Venuši uzříti i za dne.
Pokrytí hvězdy Vodnáře Měsícem v 5 h.
28 m. až 6 h. 05 m.
Minimum Algolu v 9 h. 54 m.
Mars v konjunkci s Jupiterem ve 3 h odp..
52 na jih od Jupitera
Merkur v konjunkci s Jupiterem v1 h. odp.
28. na jih od Jupitera.
Pokrytí Ryb od 6 h. 31 m. až 7 h. 28 m.
První čtvrt Měsíce v 8 h. 44 m.
Mnohým čtenářům sotva bude známo, že Měsíc
při své pouti po obloze musí někdy některou hvězdu
nám zakrýti. A mnohý snad řekne, že když je tolik
hvězd na obloze, že musí nastati každou chvíli ně-
jaké zakrytí. To je pravda; astronomické tabulky
přinášejí průměrně denně asi 4 takova pokrytí,
avšak ne pro totéž místo na zemi. Pokrytí větší
bvězdy je vzácností tím větší, čím větší je hvězda,
takže na př. pokrytí oběžnic nebo Aldebarana, nej-
větší to hvězdy v souhvězdí Býka, je úkazem vzác-
nějším než zatmění Měsíce. Z předu uvedená dvě
pokrytí nastanou ve velice příhodnou dobu večerní
a bude možno buď dobrým kukátkem nebo lépe.
malým dalekohledem snadno sledovati jejich průběh.
Měsíc zakryje je svou temnou částí, kteráž bude.
v dalekohledu pěkně viditelná, doplňujíc jasný srpek
Měsíce na úplný krub.
— ns—
Venuš
Jupiter
Jupiter
28
Saturn
saturn