ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 ae1da1a0-7959-11dc-9411-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 14 celkem · entity: person 33, work 5, place 5
1 masthead
11. prosince 1901.
2 masthead
HUČNÝ
3 masthead
OBZO
4 masthead
Číslo 33.
5 masthead
ZVLÁSTNÍ PŘÍLOHA „NÁRODNÍCm
6 title
Novější výzkumy o oběžnicích soustavy sluneční.
7 article Lidové přednášky universitní prof. dra. Gustava Grussa
Lidové přednášky universitní prof. dra. Gustava Grussa V prvé přednášce bylo řečeno, že naš soustavu sluneční tvoří soubor těles, jež ovládá mohutná síla obrovského slunce. Známe-li vzdálenost tělesa od země dostaneme snadno také velikost tělesa Z oka veďme k středu (terče) tělesa přímku, přímka ta bude uzavírati s přímkou vedenou k okraji tělesa úhel, pod kterým vidíme pravý poloměr tělesa. Pak známe v trojůhelníku jednu stranu (vzdálenost tělesa) a přilehlý úhel (zdán- livý to poloměr tělesa.) Načež cestou nám již známou odvodíme snadno pravý poloměr tělesa. Pro slunce máme průměrnou vzdálenost o země 148.5 mill. km., zdánlivý poloměr slunce, jenž se dá dobře měřiti, rovná se 962“, tedy pravý poloměr slunce bude se rovnati 693 500 km. Poloměr země rovná se 6380 km. Pročež pravý poloměr slunce jest 109kráte větší než poloměr zemský. Abychom si učinili představu, jak ohrom ně veliké jest slunce, mysleme si těleso sluneční uvnitř vyhloubené tak, aby tam země i s kolem ní obíhajícím měsícem nalezla dosti místa, pak by zbyl ještě okraj, jehož tlouštka by obnášel skoro poloměr té vyhloubené dutiny. Abychom dostali těleso obsahem rovné slunci, musili by- chom sesaditi 1,280.000 kulí takových, jakoje naše země. Kdyby se všechny planety spojily. netvořily by dohromady ani 560tý díl koule sluneční. U těles nebeských máme sílu přita- žlivou, kterou jednotlivá tělesa přitahují tě- lesa ostatní. Odkud síla přitažlivá pochází, po- sud nevíme a snad se nikdy nedovíme. Sílat nachází se v každém jednotlivém dílci, v kaž- dém elementu. Celistvá síla, s kterou těleso přitahuje těleso druhé, bude pak součtem sil, které přísluší jednotlivým elementům, z nichž se těleso skládá a bude tedy tím větší čím jest větší počet těchto elementů, to jest ji- nými slovy, čím jest větší hmota přitahujícího tělesa.
profesor doktor Grussa km
8 article
Newtonův zákon všeobecné gravitace učí, že přitažlivá síla každého tělesa na bod mimo ní ležící jest přímo úměrnou hmotě přitahujícího tělesa a nepřímo úměrnou čtverci vzdálenosti od bodu přitahovaného, t. j. že síla ve vzdálenosti dvojnásobné, trojnásobné atd. bude čtyřikráte, devětkráte atd. menší. Po- loměr měsíce se rovná asi 0.3 poloměru země. hmota měsíce obnáší - hmoty země, tudí bude přitažlivá síla na měsíci se rovnat 30 : 0.3X0.3 = : 0.09 přibližně = — přitažlivé síly zemské. Tedy kilogram bude n měsíci šestkráte lehčí. Koně by na měsíci utáhli šestkráte větší břemena při stejné síle svalové. Tanečníci (naši) by skákali na měsíci šestkráte výše. Merkur (Dobropán) jest nejbližš planeta u slunce. Našimi nejlepšími dalekohledy vidíme na planetě té pouze fáze, to jest podoby. jaké ukazuje náš měsíc. Teprve asi před dvěma desetiletími podařilo se Schiaparello v poznati pod čistým nebem italským na povrchu planety útvary, podobné slabému nádechu. Střední vzdálenost planety od slunce se rovná 0.4 poloměru dráhy zemské čili 574 mill. km. Dráha Merkurova jest silně elliptická, jeho vzdálenost od slunce se proto značně mění. V přísluní totiž, když jest slunci nejblíže, ob- náší vzdálenost Merkurova 46, v afélu, kdy jest od slunce nejvzdálenější, 69 millionů km. Vzdá- lenost Merkurova mění se však ještě více o země, Merkur přiblíží se totiž zemi 76 a jest od ní nejvíce vzdálen 220 millionů km. Polo- měr Merkurův se rovná 2400 km., tedy asi třetině poloměru zemského. Merkur jest nejmenší planeta, jeho povrch obnáší k číslu 341.
Newtonův Merkurův Merkur Kona Merkurův poloměr země Dobropán km
9 article
pouze 1/2 povrchu, obsah jen dvacátý díl ob- sahu země. Sploštění se u Merkura posud nepoznalo. Pohyb Merkurův kolem slunce jest nejrychlejší, za sekundu urazí Merkur v prů- měrné rychlosti 4712 km. Celý oběh kolem slunce vykoná za 88 dnů. Dráha jeho jest ke dráze zemské nakloněna 7°, největší to na- klonění velikých planet k ekliptice. Hmota Merkurova rovná se asi 1/30 hmoty zemské. Hutnost Merkurova jest přibližně 4kráte větší než hustota vody. Na Zemi padají tělesa v prvé vteři ně skoro 5 m., na Merkuru pak čtvrtý díl, tedy něco přes metr, což jest nejmenší dráha, již na velikých planetách soustavy sluneční tělesa volně padající urazí. Bylo již řečeno, že planeta ná- sledkem svého postavení k slunci a zemi nám podobné fáze ukazuje, jako náš měsíc. Merkur jest v hoření konjunkci od nás nejvzdálenější, jeví se nám tedy býti nejmenší pod zdánlivým úhlem 5“. Poněvadž od slunce osvětlená polo- vina k zemi jest přivrácená, jeví Merkur tvar kruhovitého světlého terče, jaký nám ukazuje náš měsíc v úplňku. V prvé čtvrti vidíme ještě jen polovici Merkurovy polokoule, jež jest osvě- tlena se strany západní.
Merkur Merkurův km
10 article
Když Merkur na své dráze přijde do do- lení konjunkce, jest zemi nejblíže a jevil by se proto největším pod úhlem 13“. Poněvadž však v této poloze osvětlená část jest od nás odvácena, nevidíme Merkura vůbec. Posud byl Merkur večernicí, viděl se po západu slunce na západě na východní straně slunce. Překročí-li Merkur konjunkci dolení, stane se Merkur jitřenkou a zjevuje se před východem slunce na východě na západní straně slunce. Pokud Merkur stál velmi blízko u slunce, byl pozorován jako stříbrolesklý vlásek, zrovna, jak vidíme měsíc v prvních dnech po novoluní. Jeho strana východní se stále více osvětluje, až v poslední čtvrti nám ukazuje polovici své po- lokoule. Posléze se k nám opět celým osvětle- ným kotoučem obrací v konjunkci hoření. Ihned po vynalezení dalekohledu byly tyto pro- měny při Venuši, u níž jsou snáze viditelny poznány Galileem. Merkur se poznává po stříbrolesklém in- tensivním světle. V našich krajínách Merkura velmi téžko jest viděti. Koperník prý ho nikdy nespatřil. Riccioli pokládal Merkura za nevyzpy- tatelného pro astronomy. Za doby nynější lze však Merkura dobrými dalekohledy viděti iv poledne a ve velmi malé vzdálenosti od slunce.
Merkur Merkur večernice Merkur jitřenka Galileo Koperník
11 article
Merkur vzdaluje se od slunce asi o 23° na východ neb západ. V krajinách jižních může se Merkur pro krátký soumrak a čistý obzor velmi dobře pozorovati. Staří Řekové pozorovali Mer- kura často a trvale a vyvodili z pozorování svých theorii pohybu planety. Skvrny aneb spíše stopy skvra byly pozorovány s jistotou na povrchu planety teprve před krátkou dobou. Nicméně domníval se Schroeter, že nalezl na začátku předešlého století prostředek k určení elementů rotace Merkurovy kolem osy. Pozoro- vání po dlouhou dobu konaná zdála se ukazo- vati, že v době, kdy Merkur úzký srpek uka- zoval, konec jednoho rohu se mění v pravidelné periodě, kterou Schroeter za rotační dobu pla- nety považoval. Délku doby té odhadoval Schroeter na 24 hodiny. Dle toho by se Merkur otáčel v stejné době jako země. Výsledek ten byl téměř po století 19. považován za správný. Koncem r. 1889 překvapil Schiapa- relli astronomický svět zprávou, že na zá- kladě 8letých stálých pozorování Merkura při- šel k poznání, že Merkur se pomaleji a to as v 88 dnech kolem své osy otočí, tedy v době, v které vykoná oběh kolem slunce. Jako měsíe ukazuje stále zemi jednu stranu, obrací Mer- kur dle Schiaparella slunci také tutéž stranu. Osa rotační stojí při tom téměř kolmo na ro- vině dráhy. Na hvězdárně v Lussinpiceolov Istrii pozoroval astronom Lev Brenner od r. 1896 stále Merkura a seznal na povrchu pla- nety tmavé skvrny, podobné jemným stí-
Merkur Řek Skvrna Schroeter Merkurův východ západ Lussinpiceolov Istria
12 article LIs
LIs nům, jež nemůže lidské oko vnímati, jež nevidí také s určitostí skvrny na povrchu Venuše. Také světlé skvrny, pozorované na povrchu Merkurově, jsou rovněž nepatrné odstíny svět- losti, na točnách jsou poněkud jasnější. Z po- zorování jednotlivých skvrn usoudil Brenner ro- taci Merkurovou v obnosu 33—35 hodin a za- mítá úplně již rotaci 3měsíční. Osvětlení Merkura, tedy i jasnost jeho dnů jest 7kráte větší než u nás. Také množství tepla, jež Merkur od slunce dostává, jest sedm- kráte větší než množství tepla, jež země na stejně velké ploše přijímá. Schroeter shledal při svých četných pozorováních, že jednotlivé krajiny povrchu náhle zasvitnou a po velmi krátké době opět se zatemní. Schroeter z toho soudil, že to způsobují mračna v ovzduší pla- nety. Povrch Merkurův jest nápadně bledý. Zöllner a Winnecke určili schopnost od- rážející, tak zvané albedo planety v obnosu 1/6 a Scheiner dokonce 1/6 schopnosti od- rážející Venuše. Albedo (bělost) označuje větší neb menší schopnost látek, odrážeti paprsky svě- telné, kolmo na ně dopadající. Schopnost ona. vyjadřuje se číslem pro poměr světla odraže- ného ke světlu původně dopadajícímu. Číslo. albeda jest proto vždy pravý zlomek, jehož či- tatel udává množství světla odraženého a jme- novatel celé množství světla dopadajícího.
Lisa Venuš Merkurův Brenner Merkur Schroeter Zöllner Winnecke Scheiner
13 article
Ke srovnání slouží albeda pro látky: čerstvě padlý sníh 0.8, bílý papír 0.7, bílý pískovec 0.2, ornice 0.08, rtuť 0.05, sklo 0.04, voda 0.02. Spektrální výzkumy Voglovy nasvědčují tomu, že Merkur má atmosféru podobnou naší atmo- sféře. Nachází-li se planeta za dolejší kon- junkce blízko ekliptiky a také blízko čáry uzlové (průseku to dráhy planety s dráhou zemskou), vidíme ji jako malou, kulatou, čer- nou skvrnu, přes kotouč sluneční přecházející. Nastává pak Merkurův přechod před slun- cem. Takové přechody mohou nastati jenv květnu a listopadu. Kepler předpo- věděl takový přechod na základě svých tabulek již pro rok 1631. Tento přechod skutečně 7. listop. 1631 pozoroval Gassendi v Pa- říži. Od doby této bylo takových přechodů hojně pozorováno, za století vyskytne se pře- chodů průměrně 13. Nejbližší přechody Merkurovy přes slunce budou u nás viditelny 14. listopadu 1907a 7. listopadu 1914. Přechody Merkurovy opakují se po 46 letech v témž pořadí. Při tom posu- nuje se tetiva při každém následujícím přechodu v listopadu o 1.7 na sever, při pře- chodech v květnu na j i h.
Voglův Merkur Merkurův Kepler Gassendi
14 article O našich lesích v době kameno- uhelné.
O našich lesích v době kameno- uhelné. Napsal dr. Edvin Bayer, adjunkt při oddělení pro palaeontologii rostlinnou v museu král. českého. (Dokončení.) Postupme opatrně volnějším prostoremk jiné malebné houštině, zasáhající z probleskujících vod několika opět mohutnými stromy až k nám. Zdá se, jako bychom viděli daleko do vody táhnoucí se kus modřínového lesa, s jemňoučkou jeho kšticí, ale s podivnými, na bambus upomínajícími, článkovanými kmeny. Jsou to hotové přesličky s přeslenitě po- vastenými větvemi, ale opět obrovských rozměrů. Na článkovaném kmenu, jenž byl uvnitř dutý jako bambus, ale se silnějším dřevem, vi- díme tu a tam v nedalekých odstavcích manže- tovité, nahoře silně zubaté obaly, původní to v jedno srostlé listy kmene, které jako u pře- sliček později se roztřepávají (Equisetites) . Kmeny těchto stromů byly nazvány jmenem Calamites. Z nejbližších několika kala- mitův ulomené pružné větve poučí nás dosti o povaze těchto mutných rostlin — neboť dále nelze šalebnému bahnu věřiti. Jako mařinka vonná (Asperula odo- rata) připadá nám jedna ta svěží snět s krásně přeslenitými, lesklými, ale tu a tam až třikráte
Edvin Bayer