1
masthead
11. prosince 1901.
5
masthead
ZVLÁSTNÍ PŘÍLOHA „NÁRODNÍCm
6
title
Novější výzkumy o oběžnicích
soustavy sluneční.
7
article
Lidové přednášky universitní prof. dra. Gustava Grussa
Lidové přednášky universitní prof. dra. Gustava Grussa
V prvé přednášce bylo řečeno, že naš
soustavu sluneční tvoří soubor těles, jež ovládá
mohutná síla obrovského slunce.
Známe-li vzdálenost tělesa od země
dostaneme snadno také velikost tělesa
Z oka veďme k středu (terče) tělesa přímku,
přímka ta bude uzavírati s přímkou vedenou
k okraji tělesa úhel, pod kterým vidíme pravý
poloměr tělesa. Pak známe v trojůhelníku jednu
stranu (vzdálenost tělesa) a přilehlý úhel (zdán-
livý to poloměr tělesa.) Načež cestou nám již
známou odvodíme snadno pravý poloměr tělesa.
Pro slunce máme průměrnou vzdálenost o
země 148.5 mill. km., zdánlivý poloměr slunce,
jenž se dá dobře měřiti, rovná se 962“, tedy
pravý poloměr slunce bude se rovnati 693 500
km. Poloměr země rovná se 6380 km. Pročež
pravý poloměr slunce jest 109kráte větší než
poloměr zemský.
Abychom si učinili představu, jak ohrom ně
veliké jest slunce, mysleme si těleso sluneční
uvnitř vyhloubené tak, aby tam země i s kolem
ní obíhajícím měsícem nalezla dosti místa, pak
by zbyl ještě okraj, jehož tlouštka by obnášel
skoro poloměr té vyhloubené dutiny. Abychom
dostali těleso obsahem rovné slunci, musili by-
chom sesaditi 1,280.000 kulí takových, jakoje
naše země. Kdyby se všechny planety spojily.
netvořily by dohromady ani 560tý díl koule
sluneční.
U těles nebeských máme sílu přita-
žlivou, kterou jednotlivá tělesa přitahují tě-
lesa ostatní. Odkud síla přitažlivá pochází, po-
sud nevíme a snad se nikdy nedovíme. Sílat
nachází se v každém jednotlivém dílci, v kaž-
dém elementu. Celistvá síla, s kterou těleso
přitahuje těleso druhé, bude pak součtem sil,
které přísluší jednotlivým elementům,
z nichž se těleso skládá a bude tedy tím větší
čím jest větší počet těchto elementů, to jest ji-
nými slovy, čím jest větší hmota přitahujícího
tělesa.
profesor
doktor
Grussa
km
8
article
Newtonův zákon všeobecné gravitace
učí, že přitažlivá síla každého tělesa na
bod mimo ní ležící jest přímo úměrnou hmotě
přitahujícího tělesa a nepřímo úměrnou
čtverci vzdálenosti od bodu přitahovaného, t. j.
že síla ve vzdálenosti dvojnásobné, trojnásobné
atd. bude čtyřikráte, devětkráte atd. menší. Po-
loměr měsíce se rovná asi 0.3 poloměru země.
hmota měsíce obnáší - hmoty země, tudí
bude přitažlivá síla na měsíci se rovnat
30 : 0.3X0.3 = : 0.09 přibližně = —
přitažlivé síly zemské. Tedy kilogram bude n
měsíci šestkráte lehčí. Koně by na měsíci
utáhli šestkráte větší břemena při stejné síle
svalové. Tanečníci (naši) by skákali na měsíci
šestkráte výše.
Merkur (Dobropán) jest nejbližš
planeta u slunce. Našimi nejlepšími dalekohledy
vidíme na planetě té pouze fáze, to jest podoby.
jaké ukazuje náš měsíc. Teprve asi před dvěma
desetiletími podařilo se Schiaparello v
poznati pod čistým nebem italským na povrchu
planety útvary, podobné slabému nádechu.
Střední vzdálenost planety od slunce se
rovná 0.4 poloměru dráhy zemské čili 574
mill. km. Dráha Merkurova jest silně elliptická,
jeho vzdálenost od slunce se proto značně mění.
V přísluní totiž, když jest slunci nejblíže, ob-
náší vzdálenost Merkurova 46, v afélu, kdy jest
od slunce nejvzdálenější, 69 millionů km. Vzdá-
lenost Merkurova mění se však ještě více o
země, Merkur přiblíží se totiž zemi 76 a jest
od ní nejvíce vzdálen 220 millionů km. Polo-
měr Merkurův se rovná 2400 km., tedy asi
třetině poloměru zemského. Merkur
jest nejmenší planeta, jeho povrch obnáší
k číslu 341.
Newtonův
Merkurův
Merkur
Kona
Merkurův
poloměr země
Dobropán
km
9
article
pouze 1/2 povrchu, obsah jen dvacátý díl ob-
sahu země. Sploštění se u Merkura posud
nepoznalo. Pohyb Merkurův kolem slunce jest
nejrychlejší, za sekundu urazí Merkur v prů-
měrné rychlosti 4712 km. Celý oběh kolem
slunce vykoná za 88 dnů. Dráha jeho jest
ke dráze zemské nakloněna 7°, největší to na-
klonění velikých planet k ekliptice. Hmota
Merkurova rovná se asi 1/30 hmoty zemské.
Hutnost Merkurova jest přibližně 4kráte
větší než hustota vody.
Na Zemi padají tělesa v prvé vteři ně
skoro 5 m., na Merkuru pak čtvrtý díl, tedy
něco přes metr, což jest nejmenší dráha, již na
velikých planetách soustavy sluneční tělesa volně
padající urazí. Bylo již řečeno, že planeta ná-
sledkem svého postavení k slunci a zemi nám
podobné fáze ukazuje, jako náš měsíc. Merkur
jest v hoření konjunkci od nás nejvzdálenější,
jeví se nám tedy býti nejmenší pod zdánlivým
úhlem 5“. Poněvadž od slunce osvětlená polo-
vina k zemi jest přivrácená, jeví Merkur tvar
kruhovitého světlého terče, jaký nám ukazuje
náš měsíc v úplňku. V prvé čtvrti vidíme ještě
jen polovici Merkurovy polokoule, jež jest osvě-
tlena se strany západní.
Merkur
Merkurův
km
10
article
Když Merkur na své dráze přijde do do-
lení konjunkce, jest zemi nejblíže a jevil by
se proto největším pod úhlem 13“. Poněvadž
však v této poloze osvětlená část jest od nás
odvácena, nevidíme Merkura vůbec. Posud byl
Merkur večernicí, viděl se po západu slunce
na západě na východní straně slunce. Překročí-li
Merkur konjunkci dolení, stane se Merkur
jitřenkou a zjevuje se před východem
slunce na východě na západní straně slunce.
Pokud Merkur stál velmi blízko u slunce, byl
pozorován jako stříbrolesklý vlásek, zrovna, jak
vidíme měsíc v prvních dnech po novoluní.
Jeho strana východní se stále více osvětluje, až
v poslední čtvrti nám ukazuje polovici své po-
lokoule. Posléze se k nám opět celým osvětle-
ným kotoučem obrací v konjunkci hoření.
Ihned po vynalezení dalekohledu byly tyto pro-
měny při Venuši, u níž jsou snáze viditelny
poznány Galileem.
Merkur se poznává po stříbrolesklém in-
tensivním světle. V našich krajínách Merkura
velmi téžko jest viděti. Koperník prý ho nikdy
nespatřil.
Riccioli pokládal Merkura za nevyzpy-
tatelného pro astronomy. Za doby nynější lze
však Merkura dobrými dalekohledy viděti iv
poledne a ve velmi malé vzdálenosti od slunce.
Merkur
Merkur večernice
Merkur jitřenka
Galileo
Koperník
11
article
Merkur vzdaluje se od slunce asi o 23° na východ
neb západ. V krajinách jižních může se
Merkur pro krátký soumrak a čistý obzor velmi
dobře pozorovati. Staří Řekové pozorovali Mer-
kura často a trvale a vyvodili z pozorování
svých theorii pohybu planety. Skvrny aneb
spíše stopy skvra byly pozorovány s jistotou
na povrchu planety teprve před krátkou dobou.
Nicméně domníval se Schroeter, že nalezl
na začátku předešlého století prostředek k určení
elementů rotace Merkurovy kolem osy. Pozoro-
vání po dlouhou dobu konaná zdála se ukazo-
vati, že v době, kdy Merkur úzký srpek uka-
zoval, konec jednoho rohu se mění v pravidelné
periodě, kterou Schroeter za rotační dobu pla-
nety považoval. Délku doby té odhadoval
Schroeter na 24 hodiny. Dle toho by se Merkur
otáčel v stejné době jako země. Výsledek ten
byl téměř po století 19. považován za
správný. Koncem r. 1889 překvapil Schiapa-
relli astronomický svět zprávou, že na zá-
kladě 8letých stálých pozorování Merkura při-
šel k poznání, že Merkur se pomaleji a to as
v 88 dnech kolem své osy otočí, tedy v době,
v které vykoná oběh kolem slunce. Jako měsíe
ukazuje stále zemi jednu stranu, obrací Mer-
kur dle Schiaparella slunci také tutéž stranu.
Osa rotační stojí při tom téměř kolmo na ro-
vině dráhy. Na hvězdárně v Lussinpiceolov
Istrii pozoroval astronom Lev Brenner od
r. 1896 stále Merkura a seznal na povrchu pla-
nety tmavé skvrny, podobné jemným stí-
Merkur
Řek
Skvrna
Schroeter
Merkurův
východ
západ
Lussinpiceolov Istria
12
article
LIs
LIs
nům, jež nemůže lidské oko vnímati, jež nevidí
také s určitostí skvrny na povrchu Venuše.
Také světlé skvrny, pozorované na povrchu
Merkurově, jsou rovněž nepatrné odstíny svět-
losti, na točnách jsou poněkud jasnější. Z po-
zorování jednotlivých skvrn usoudil Brenner ro-
taci Merkurovou v obnosu 33—35 hodin a za-
mítá úplně již rotaci 3měsíční.
Osvětlení Merkura, tedy i jasnost jeho dnů
jest 7kráte větší než u nás. Také množství
tepla, jež Merkur od slunce dostává, jest sedm-
kráte větší než množství tepla, jež země na
stejně velké ploše přijímá. Schroeter shledal
při svých četných pozorováních, že jednotlivé
krajiny povrchu náhle zasvitnou a po velmi
krátké době opět se zatemní. Schroeter z toho
soudil, že to způsobují mračna v ovzduší pla-
nety. Povrch Merkurův jest nápadně bledý.
Zöllner a Winnecke určili schopnost od-
rážející, tak zvané albedo planety v obnosu
1/6 a Scheiner dokonce 1/6 schopnosti od-
rážející Venuše. Albedo (bělost) označuje větší
neb menší schopnost látek, odrážeti paprsky svě-
telné, kolmo na ně dopadající. Schopnost ona.
vyjadřuje se číslem pro poměr světla odraže-
ného ke světlu původně dopadajícímu. Číslo.
albeda jest proto vždy pravý zlomek, jehož či-
tatel udává množství světla odraženého a jme-
novatel celé množství světla dopadajícího.
Lisa
Venuš
Merkurův
Brenner
Merkur
Schroeter
Zöllner
Winnecke
Scheiner
13
article
Ke srovnání slouží albeda pro látky: čerstvě
padlý sníh 0.8, bílý papír 0.7, bílý pískovec 0.2,
ornice 0.08, rtuť 0.05, sklo 0.04, voda 0.02.
Spektrální výzkumy Voglovy nasvědčují tomu,
že Merkur má atmosféru podobnou naší atmo-
sféře.
Nachází-li se planeta za dolejší kon-
junkce blízko ekliptiky a také blízko čáry
uzlové (průseku to dráhy planety s dráhou
zemskou), vidíme ji jako malou, kulatou, čer-
nou skvrnu, přes kotouč sluneční přecházející.
Nastává pak Merkurův přechod před slun-
cem. Takové přechody mohou nastati jenv
květnu a listopadu. Kepler předpo-
věděl takový přechod na základě svých tabulek
již pro rok 1631. Tento přechod skutečně
7. listop. 1631 pozoroval Gassendi v Pa-
říži. Od doby této bylo takových přechodů
hojně pozorováno, za století vyskytne se pře-
chodů průměrně 13.
Nejbližší přechody Merkurovy přes slunce
budou u nás viditelny 14. listopadu 1907a
7. listopadu 1914. Přechody Merkurovy opakují
se po 46 letech v témž pořadí. Při tom posu-
nuje se tetiva při každém následujícím přechodu
v listopadu o 1.7 na sever, při pře-
chodech v květnu na j i h.
Voglův
Merkur
Merkurův
Kepler
Gassendi
14
article
O našich lesích v době kameno-
uhelné.
O našich lesích v době kameno-
uhelné.
Napsal dr. Edvin Bayer, adjunkt při oddělení pro
palaeontologii rostlinnou v museu král. českého.
(Dokončení.)
Postupme opatrně volnějším prostoremk
jiné malebné houštině, zasáhající z probleskujících
vod několika opět mohutnými stromy až k nám.
Zdá se, jako bychom viděli daleko do vody
táhnoucí se kus modřínového lesa,
s jemňoučkou jeho kšticí, ale s podivnými, na
bambus upomínajícími, článkovanými kmeny.
Jsou to hotové přesličky s přeslenitě po-
vastenými větvemi, ale opět obrovských rozměrů.
Na článkovaném kmenu, jenž byl uvnitř
dutý jako bambus, ale se silnějším dřevem, vi-
díme tu a tam v nedalekých odstavcích manže-
tovité, nahoře silně zubaté obaly, původní to
v jedno srostlé listy kmene, které jako u pře-
sliček později se roztřepávají (Equisetites) .
Kmeny těchto stromů byly nazvány jmenem
Calamites. Z nejbližších několika kala-
mitův ulomené pružné větve poučí nás dosti
o povaze těchto mutných rostlin — neboť dále
nelze šalebnému bahnu věřiti.
Jako mařinka vonná (Asperula odo-
rata) připadá nám jedna ta svěží snět s krásně
přeslenitými, lesklými, ale tu a tam až třikráte
Edvin Bayer