Strana 4. Číslo 263.

KATOLICKÉ LISTY.

Pne 25. září 1900.

Veliké neštěstí v dolech duchcovských. Inženýr Dyk dne 24. t. m. v noci zemřel. Po- čet obětí dostoupil tedy 54. Ráno, dne 23. t. m. sloužena byla za oběti neštěstí v dolech zádušní mše sv. za veliké účasti obecenstva. Přítomny byly všechny úřadní osobnosti. Z velmi těžce poraněných daří se pěti lépe; jeden z nich však sotva se pozdraví. Práce záchranné, kteréž směřují v první řadě k tomu, aby 10 mužů, kteří se nalézají ještě v dolu, bylo vyneseno, musily býti včera přerušeny, poněvadž důl byl naplněn jedovatými plyny. Se všech stran dochá- zejí dary. Oheň v dole zuří dále.

K pohřbu duchcovských obětí práce píše nám náš dopisovatel, jenž súčastnil se této tklivé smuteční slavnosti, ještě následující: V sobotu, dne 22. t. m. dopoledne ve 5/4 na 10. hod. smutně zahlaho- lily zvony na děkanském kostele na znamení, že smuteční obřady pohřební započnou — těla nešťast- ných horníků, kteří na dolu »Frisch Glück-Zeches o život přišli, že pochována budou. Celé zástupy lid- stva jak z Duchcova, tak z celého okolí, proudily k řečenému dolu, kdež všechny rakve byly postaveny a odkudž pohřeb měl se konati na tři strany: do Oseka, do Duchcova a do Liptic k Duchcovu při- fařených. Přečetné spolky dělnické, najmě český děl- nický spolek duchcovský, deputace z jiných dolů, ná- ležejících mostecké společností, členové městského za- stupitelstva, úřednictvo místního okresního hejtmanství, všichni shromážďovali se v nádvoří dolu »Frisch- Glück-Zeche«. V brzku nebylo možno pro nesmírný dav lidu dostati se v před. Celá cesta k dolu byla lidem obsazena a po obou stranách postaveny rakve. V pravo stálo devět rakví, určených k pohřbení do Liptic, jak hlásal nápis tabule na žerdi v předu ne- sený. U každé rakve bylo šest horníků v stejnokroji jako nosičů a hlouček truchlících. Stály tu vdovy, děti, bratří, sestry. Vzlykot, nářek slyšet z pravé i levé strany, kde stálo 27 rakví v nepřehledné takřka řadě. Ty byly určeny pro hřbitov duchcovský. V zadu nádvoří bylo devět rakví, určených do Oseka.

Všude tentýž obraz: Nějaký věnec na rakvi, při- lepená cedulka se jménem nebožtíka, za rakví pláč, nářek osiřelých. V nádvoří postaven oltář pod balda- chýnem z černého sukna, pozadí okrášleno zelením. Hasiči po obou stranách bděli nad pořádkem. Nej- blíže stálo důlní úřednictvo ve stejnokroji. Po celé cestě k dolu postaveny četné četnické stráže s nasa- zenými bodáky. Sešlo se tu lidí nesmírné množství, klid a pořádek v ničem však nebyl porušen. Všecky jímala hrůza majestátu smrti. A pod námi v šachtě nyní z části zatopené, odpočívají ještě těla asi šesti horníků, jež posud nebylo možno odtamtud vytáhnouti. Pohřbu se súčastnil také hr. Jiří J. Waldstein s hra- běnkou, jež krásný věnec poslala. Dostavilo se du- chovenstvo z Duchcova a okolí; dán signál hasičskou trubkou, utichl šumot, smuteční tklivé obřady počaly.

Skončeny smuteční modlitby a zpěvy vdp. duchcovský děkan Josef Friedland měl tklivou řeč, při níž sly- šeti bylo pláč a vzlykot a mnohému i otužilému oko zvlhlo. Nejdříve vdp. děkan promluvil k osiřelým, k vdovám a dětem. Doznal, že po 40 roků, co už v Duchcově působí, byl svědkem již mnohého neštěstí na dolech, ale podobného dosud ještě svědkem nebyl. Těšil osiřelé, aby nezapomněli, že i když ztratili ži- vitele, že mají přece ještě svého Otce v nebesích, k němuž denně volají »Otče náš«. Těšil je, že úřady důlní se vynasnaží, aby aspoň poněkud jim nahradily ztrátu živitelů. Blažiti je může vědomí, že jich živitel zemřel smrtí čestnou při práci. Čestnou je smrt vojína na bojišti, neméně čestnou je smrt horníka v jámě.

Na to oslovil řečník přítomné horníky, připomínaje jim, že oni zvláště nikdy nevědí ani dne ani hodiny smrti, aby proto dle toho žili a na cestě do práce zvláště na Boha vždy pamatovali. V podobném smyslu oslovil i všechny přítomné — hodina smrti nejistá. Ke konci provolán ubohým zemřelým, aby na věčnosti věčného blaha a štěstí dosáhli, veškerým shromážděním třikráte hornický pozdrav. Na to sesta- vovaly se tři pohřební průvody. Dán signál trubkou »Rakve vzhůru«, druhý signál »V před« a devět rakví zvednuto a jeden průvod odcházel k Oseku za zvuků hornické kapely. Kondukt vedel osecký vdp. děkan P. E. J. Richter za asistence čtyř kněží z klá- štera oseckého. Zatím na dané povely zvednuty rakve určené do Duchcova — dlouhá řada — průvod se hnul. S každým průvodem šli zpěváci a dvě hudební kapely. Průvod na hřbitov duchcovský vedl vdp. dě- kan duchcovský Josef Friedland za asistence tří du- mácích kněží. V průvodu byl s jednou rakví též pastor z Krabšic. Díváš se, jak 27 rakví je neseno, jedna za druhou. Jsi jako na mysli zmámen. Tento obraz hrůzy ti jistě po celý život nevymizí z paměti. Kolem tísníí se dav a nad hlavami neseny rakve v dlouhé řadě. Když počtu jich neznáš, díváš se chvíli na smutný ten průvod, oko skoro až umdlévá — rakev za rakví — myslíš, ta už je poslední, ta,

ta — a ještě ne — nové rakve vidíš vystupovati z pozadí, až koneóně nesena rakev poslední, — dva- cátá sedmá. A při každé rakvi tentýž obraz. Máry příkrovem pokryty a na nich rakev. Šest horníků ve stejnokroji ji nese. Dva neb tři věnce. V předu na rakvi cedulka s jménem. Za každou rakví tentýž obraz lidského bolu. Vidíš nesmírným zármutkem ztrhané, uplakané tváře, slyšíš vzlykot, nářek. Vět- šinou slyšíš české nářky. Vidíš za jednou rakví usta- ralou matku, jak rukama zoufale lomí, slyšíš její zou- falé volání: »Děti, všecky mně odcházíte.« Jinde kráčí za rakví šest malých dětí — pohled, až srdce. usedá. Průvod zachází k Duchcovu, — neslyšíš již nářku, jenom táhlé zvky hudby, temné úuery na bu- ben doléhají jen k tvému sluchu, na nádvoří a cestě se trochu uvolnilo, v tom zaječí trubka, dán signál »Rakve vzhůru« a silné paže havířské zvedají na ramena posledních devět rakví. Poslední pocta! V předu křížek, dva hoši se svítilnami, hudebníci, řady horníků, zase hudebníci a zpěváci a duchoven- stvo. Průvod třetí určen do Liptic, půl hodiny od Duchcova. Kondukt vede vdp. farář z Ledvic Josef Popper za asistence tří kněží: z Duchcova, ze Světce a z Bíliny. Následuje devět rakví. Tytéž bolestné výjevy. Jdeš s průvodem, po obou stranách cesty, na stráních, na plotech husté řady díváků, všude tváře vážné, ba zastrašené, leckterý z nich si slzu z oka stírá. Na hřbitově liptickém hrob vedle hrobu.

Pochován byl nej lříve evangelík, jakýsi Bartoněk Zatím co do hrobu ukládány rakve ostatní, měl teplický pastor nad svým hrobem dlouhé modlení a říkání obklopen malým hloučkem svých souvěrců. Na dvakráte vykonány závěreční smuteční obřady, krátká promluva pana faráře, zpěv u hrobů a v kostele, »Salve regina« a účastníci se rozchází. — Co se u hrobů dálo, vypsati nelze, když srdce pozůstalých takovým žalem je vzbouřeno a člověka i cizího hrůza pojímá. Buďme zemřelých v modlitbách pamětlivi, byli to většinou naši krajané. Hledali tu chléb, našli hroznou smrt. Z Duchcova, 24. září. (Zvl. tel. »Kat. L.«) Dnes zemřel poslední z 11 popálených horníků. Počet mrtvých jest nyní 55. O pozůstalé bude s důstatek postaráno správní radou mosteckých uhelných dolů. Z Duchcova, 24. září. (T. k.) Přístup k dolu »Frisch-Glück« na povrchu země jest co možná neprodušně uzavřen. Do rour žene se kyse- lina uhličitá, aby rozmnožily se plyny, které nehoří a požár byl tak udušen. Vyšetřování o příčinách neštěstí v dole bude říditi revírní báňský úřad spolu s okresním hejtmanem. Na popud okresního hejtmanství sestoupí se pomocný výbor. Dary buďtež zaslány okr. hejtmanství. Inženýr Dyk dnes zemřel.

Směs. ** Ke katolickému sjezdu v Lublani. Předseda přípravného výboru vsdp. generální vikář Janez Flis v Lublani uveřejňuje v bratrském »Slo- venci« »Zahvalu« — poděkování všem činitelům, kteří se o zdar sjezdu přičinili, zejména J. Em. kar- dinálu Missiovi a všem ostatním biskupům, před- sednictvu a všem zástupcům cizích národů, zejména dru. J. Tumpachovi jako vyslanci J. kníž. Mil. ndp. arcibiskupa Lva svob. pána Skrbenského, dru. Hrubanovi z Olomouce, vůdci katol. nár. strany na Moravě, říš. posl. dru. Stojanovi, nadučiteli Kadlčákovi, kanovníku Švehlovi z Prahy a Fr. X. Žundálkovi, glavnemu uredniku »Ka- tolických Listů« za nadšené pozdravy. Vyjadřuje svoji potěchu z toho, že sjezd se dokonale zdařil a vyzývá všecky lidi dobré vůle, aby se postarali o provedení sjezdových usnesení. * Já jsem sociální demokrat. Dne 20. května shromáždilo se několik nábožných osob od- půldne v kapli na třídě »Margarethen« ve Vídni.

Pojednou vrazil do kaple dělník křiče slovy: Já jsem červený, a co vy jste, pohani, židé a darebáci!? Pří- tomných zmocnilo se ohromné rozhořčení a chtěli ne urvalce vytlačiti z kaple, který však křičel: »Já půjdu, až budu chtít.« Výtečník ten, jménem Filip Vogel, byl před soudem ve Vídni dne 21. t. m. od- souzen na 14 dní do vězení. A pak prý sociální demokraté nestarají se o náboženství, kostely a kněze, **. Zpronevěra na uherské státní želez- nici. Kontrolor uherské státní dráhy Antonín Csi- kvary zpronevěřil 140.000 korun státních peněz. Do této záležitosti jest zapleteno 24 úředníků, mezi nimi i několik vyšších. Dva byli disci- plinárně propuštěni ze služby, proti ostatním bylo za- vedeno vyšetřování. Defraudant Csikvary zabil svoji milenku i dítě, načež sám skončil sebevraždou. * Nový národuí svátek srbský. Srbský úřední list přináší úkaz, podepsaný všemi ministry, podle něhož 11. září podle řeckého počtu, na který připadají jmeniny královny Dragy, prohlašuje se za národní svátek.

* Generál Joubert zrádcem. Hannover- ský »Kurýr« přináší zprávu, že jisty z Transvaalu vrátivší se Němec, který tam žil 8 let a 10 měsíců v armádě boerské bojoval, tvrdí, že generál Joubert se otrávil, poněvadž hrál úlohu zrádce. Bázeň, že zrada jeho vyjde na světlo, dohnala ho k tomu, že se otrávil. ** Požár divadla. Dle zpráv z Jalty (na Krymu), shořelo tamní městské divadlo. * Mor. Z Londýna, 24. září (T. k.) »Stan- dard« oznamuje z Glasgova, že tam nyní leží v ne- mocnici 24 osob morem nakažených. V pozorování nalézá se celkem 51 osoba. ** Srážka mezi parníky spojenců. Z Ca- řihradu, 24. září. (T. k) V noci ze soboty na neděli udála se v Marmarském moři blíže Gallipoli srážka francouzského parníku »George« s ruským »Rostovem«. »George« potopil se úplné. Námořníci a cestující byli však zachráněni. Také »Rostov« utrpěl vážné poškození.

Spolkový věstník. ** Vzdělavací jednota katol. jinochů a mužů na Král. Vinohradech slavila v neděli posvěcení spolkového praporu. Slavnosti této súčastnily se tyto spolky: Jednota dělníků kolářských v Praze, spolek »Samaritán« ze Žižkova, spolek domovníků na Král. Vinohradech, Řemeslnicko živnostenská beseda vinohradská, spolek »Lidumil« na Král. Vinohradech, spolek vozků a závozníků z Prahy, sbor dobrovol- ných hasičů vinohradských, spolek čalouníků, křesťt.- socialní spolek žen a dívek z Prahy, Marianský spolek křesť. dcer v Praze, odbor domský Jednoty Praha, VII., Jednota katol. tovaryšů v Praze, svato- Václavská jednota, Marianská kongregace, sv.-Josefská jednota Praha, VII., sv.-Josefská jednota v Břevnově, Marianská družina z Košíř, Národní beseda z Kar- lína, Národní jednota ze Smíchova, křesť. spolek ná- rodní v Litni, křesť. socialní spolek z Kladna, útulek sv. Josefa, zástupcové jednoty vídeňské a jub. spolku Praha. Imposantní tento průvod se 14 prapory ubíral se po krátkém oslovení předsedově ulicemi města do chrámu Páně, kde vyslechl nadšenou slavnostní řeč dp. kooperatora Hoffmanna; po tiché mši sv. po- světil vsdp. Ferd. Lehner s asistencí skvostný prapor u přítomnosti zástupců sl. městské rady pp. Novot- ného a Sykyty, prof. dra. Kadeřávka, dp. Tomáše

Škrdle, p. majora Lamprechta a j. v. Na schodišti přednesly řeči své matka praporu velect. pí. Karla Rozsívalová, první družička slč. Anna Růžkovaa praporečník jednoty p. Jindra. Pak vztýčen prapor, kříž zaleskl se poprvé v paprscích slunečních a prů- vod ubíral se k radnici, kde defiloval před pány hodnostáři a nově posvěceným praporem. Dojem byl uchvacující a četné vystoupení spolků dokázalo, že duch katolický a v pravdě vlastenecký dosti se zmáhá a utvrzen jest. Ku této slavnosti zaslal J. Mil. ndp. kníže arcibiskup tento telegram: Jednotě vaši ze srdce ku dnešní slavnosti své arcibiskupské požehnání udě- luje Leo, arcibiskup. Dále blahopřál diecésní předseda katol. jednot vsdp. kanovník dr. Josef Burian, za- kladatel spolku dp. F. Žák, T. J. z Prešpurku s básní k sv. Ludmile, křesť. soc. organisace na Hronovsku, p. Václav Kotrba, kat. spolek »Práce« v Čáslavi aj. Vzpomenuto při společném obědě J. Sv. Lva XIII., J. Vel. cís. a kráie Františka Josefa I., J. Mil. ndp. kníže arcibiskupa pražského a děkováno všem dobro- dincům, zvláště též paním kmorám praporu Hulakov- ské a Klimešové, i p. A. Kettnerovi z Král. Vino- hradů. Zaplať jim vše Pán Bůh! Jednota nechť roste a působí neustále pro Boha, vlasť a krále. Odpolední koncertní zábava v Národním domě byla velice četně navštívena a hosté, jak doufáme, byli úplně spoko- jeni. Prapor vyšit byl velmi umělé a skvostně v křesť. akademii v Praze.

*Vlastenecká slavnost. K oslavě 70. na- rozenin Jeho Veličenstva císaře a krále uspořádal »Spolek pro blaho propuštěných káranců« 22. t. m. v okrášleném sále své vychovatelny v Ječné ulici svým chovancům slavnost, při které po slavných službách Božích p. Karel Kodrle, učitel ústavu za přítomnosti všech členů spolkového řiditelstva v slav- nostní řeči přečetné zásluhy Jeho Veličenstva o ma- teriální, jakož i duševní vzdělání rakouských národů vylíčil, načež předseda řiditelstva p. JUDr. Václav Popel žáky ku vřelé vděčnosti vůči císaři napomínal a obzvláště nejvyšší podporu vytknul, kterou Jeho Veličenstvo po dlouhá leta spolkovému ústavu po- skytuje. Když pak k jeho vyzvání všichni přítomní císaři třikráte »Sláva!« byli provolali, zapěli národní hymnu, načež chovanci od svých pěstitelů vyčastováni byli. Slavnosti této súčastnil se také p. dvorní rada rytíř Rapp, dp. farář dr. Víšek aj. * Spolek na zakládání knihoven ve Slezsku koná svou valnou hromadu ve čtvrtek, dne 27. září t. r. o 4. hod. odpoledne v místnostech spolkového domu katolických tovaryšů v Opavě. Po- řádek: Zahájení schůze. Zpráva jednatelova a poklad-