ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 ae1479e0-7959-11dc-8077-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 17 celkem · entity: person 38, place 8, work 1, org 1
1 masthead
6. prosince 1901
2 masthead
Císlo 32.
3 masthead
HLÍDKA LITERÁRNÍ.
Hlídek
4 masthead ZVLASTNÍ PRÍLOHA „NÁRODNICH
ZVLASTNÍ PRÍLOHA „NÁRODNICH k číslu 336.
5 masthead
LISTU
6 article
Národopis v belletrii. 22— Není to snad jen modní nahodilý zjev, vyvolaný přechodním nadšením pro lido- vědu, několika krojovými slavnostmi neb národo- pisnou výstavou. Je to starší rys, pevně zachy- cený v naší literatuře a význačný pro naši tvorbu literární. Nechci tím říci, že by se ne- vyskytoval i jinde. Ale málo kde srostl tak pevně a zvláštně s uměleckým tvořením a dal popud k zvláštnímu směru, k tendenci, které podléhají mnozí literáti, jinak různým způsobem tvoříci. Zájem o lid z dob Grimmových byl u nás pochopen srdečněji, řekl bych demokra- tičtěji v literatuře. Když rozrůstala krásná prosa, měla tak málo živé látky společenské mimo lid. Všimněte si jen těch zoufalých zápasů s vy- líčením »salonního« prostředí, i obtížného vysti- hování dělnického ovzduší továren v době nepříliš daleké. Proto chápeme snadno vznik románů Světlé a povídek Němcové. Nápadnější jsou však následníci této národopisné krásné prosy, kterých s léty nijak neubývá. Význačným jich rysem je specialisace. Po- drobnějším empirickým studiem, snahou po bo- hatším zabarvení detailu vlivem naturalistického směru různých odstínů, jenž u nás je oblíben, dovedeni byli autoři k tomu, aby hleděli za- chytiti typ ne tak českého člověka vůbec, jako jisté odlišné jeho odrůdy, charakterisované úze- mím, krojem, národopisnými zvyky atd., vytvořiti jakýsi druh belletristické díalektologie. Máme romány a novelly šumavské, obrázky z Pod- krkonoší, jihočeské, ze Žďárských hor, studi z jednotlivých částí Moravy od Rožnova až po Břeclavu, že by se z nich málem dala sestavii Vlastivěda.
Grimmův Němcová Žďárský hora Morava Rožnov Břeclava Světlá
7 article
Naši belletristé vnikají stále hloub do ži- vota lidu a vtělují ve svých pracích detaily stále pronikavější. Od prostých kronik života vesni- ckého, zabarvených trochou romantismu a sen- timentalismu, postoupili jsme k prohloubenějším analysám vnějšího a společenského života, k po- kusům o psychologicky založená dramata a so- ciální romány, a znovu a znovu vracíme se ke studiu, k řadám drobných obrázků, zachycujícíeh řeč, pohyb, duševní disposice — materiál příšt stavby. Díváme-li se na tuto národopisnou belletrií po stránce umělecké, shledáváme velmi často základní vadu, že národopisné zabarvení chce nahraditi uměleckou koncepci. Mnohým ten místní kolorit, detailní výzdoba vzatá z určitého kraje je pohodlnou náhražkou vlastní práce duševní. Mnohdy je toto vystižení ethnografických zvláštností přímo účelem povídky — starý to zlozvyk polovičaté práce právě tak nevědecké, jako neumělecké. Není ovšem pochyby, že lze vytvořiti umělecké dílo vzácné ceny; na tak úzce národopisnými hranicemi omezeném zá- kladě, ale pak také není autorovi ten ná- rodopis sám cílem, ale člověk, duše lidská. lidské soužití samo, jak jeví se v tom barevném národopisném rámci. Máme dvě věci, jež mohou býti vzorem vyvrcholení národopisné tendence v belletrii. První jsou Jiráskovi »Psohlavci«.
Jirásek Psohlavec
8 article
Látka — život chodského lidu — posvěcená vlastní historií, podrobila se plně tvůrčí síle autora, který vytvořil z ní veliké dílo, jedno- lité, uměleckým duchem pronícené, jeden z těch málo skutečných románů, které máme. Druhá práce, drobná, mosaiková, ale hluboce cítěná, zářivě čistě kreslená, a vysoko nad úroveň ná- rodopisného povídání zvýšena je Mrštíků »Rok na vsi«, kronika ze života slováckého lidu po- sledních let, stejně živá jako umělecká. Z obou prací je patrno, jak vzácným pro- středkem může býti národopis tvořícímu umělci. Nejsou samy, ale na druhé straně mnoho je těch, jimž ani národopis nedodá umělecké hodnoty; a tu třeba otevřeně říci, že takováto tendence národopisná je jen na škodu literatuře a souvisí se všeobecnější slabostí našeho lite- rárního tvoření. Se snahou po vystižení vnějších jevů, ne duševních. Jdeme stále ještě příliš za zevnějškem života. Na tom nie nemění, že autoři volí si hesla až závratně hluboká, pokud o nieh ve svých pracích pouze uvažují, aniž by dovedli je stělesniti. To umělecké stělesňování idei vy- stihuje u nás z valné části dosud jen vnějšek a odtud též náš zájem spíše pro národopisné odchylky než základní společné rysy české duše.
Mrštík
9 article
České spisy-
10 article
R. J. Kronbauer: Řina. Román dívčího srdce. Illustrovali V. Olíva, A. Schreiner. Praha. Hejda a Tuček. 1901. Už Mme. de Staěl právem viděla v románu nej vyspělejší a nejvzácnější formu moderní produkce duševní. Bylo by dnes těžko definovati cíle moder ního románu — i bez ohledu na látku všeobecně, tím snadněji však lze sledovati methodu jeho, kterou o ni usiluje. Pozorujete, i při zběžném čtení, dvojí tendenci, jedna pracuje řemeslně, druhá věčně hledá a zkouší. Snaha jedněch jde k tomu, aby našli onu zázračnou formuli — ať cizí neb vtastní — jak se dělají romány, a pak již to jde hravé samo sebou; druzí mají množství věcí na srdci, jež by rádi řekli. a v rozmanitých pokusech o nejlepší stělesnění své látky užívají také formy románové. Máme u nás zastoupeny obě tendence, jsou dosti odlišně od sebe vyhraněny, obě přinášejí zjevy pozoru- hodné, liší se však tím, že jeden směr domnívá se být na vrcholu románové tvorby, a druhý otevřeněa přímo přiznává slibný počátek — vlastnosti ostatn oběma směrům téměř vrozené a všude jinde se vy- skytující.
R J Kronbauer V Olív A Schreiner Hejda Tuček jít Staět Praha
11 article
Kronbauer náleží svým románem k těm dru- hým. Dílo jeho je prolnuto horečnou svěží snahou říci celé řady různorodých, ušlechtilých věcí, živě zobraziti množství samorostle v duši autorově vy- kvetlých figur, obhájiti řadu vážných thesí ze spole- čenského života, říci to vše vlastním stylem. Snaží se lámati tradici, nevázati se na dané formy, cítíte. jak autor hledá originalitu ve vlastním způsobu na- zírání, jak přehlíží v sobě ty výtvory své silné fan- tasie, dobře rozumem ovládané, a hledí zdůrazniti na nich to, co v jeho duši nalezly originálního. A pozo- rujete také, jak zaujat hledáním a látkou, nesnaží se dodržovati rovnoměrné své rozvrhy, rozbíhá se ve vzpomínkách, nepřibrušuje stejnoměrně jednotlivé oddíly, rozhoupává uměleckou rovnováhu celku pro umělecké vyostření detailu — všechny ty příznaky úsilné tvořící, nešablonovité práce.
Kronbauer
12 article
Jeho román má dvé části, odlišné nápadně lát- kou, formou i stylem. První, základní, je malo- městská tragedie, druhá velkoměstská idylla. První je pevně kreslena, sytými barvami nanášena, reelně vypracovaná, plná živých obrazů, prudkých emocí. silně vystupňovaná, v detailech zaostřená; druhá je jak akvarella s naznačovanými obrysy, živými, bar- vitými skvrnami a prosetá širokými poznámkami, jež plynným tokem vypravování nahražují kresbu. První vyhranila se patrně v duši autorově ze starších pro- žitých, vyzrálých dojmů, druhá vzata je z jeho bez- prostředního okolí, z nedávné skutečnosti, jež je ještě příliš nepodajnou a čerstvou hmotou v jeho duši, než aby se dala plasticky modelovat. Prvá část nese celou osnovu. Dívka, v něme- ckém ústavě vychovaná, vracející se domu na statek, a mladý muž, jenž z kradených peněz záloženských po léta hýřivým životem imponuje celému okresu. jsou hlavními figurami prosté, ale silné zápletky divka, hledá cíl života ve hlazených společenských formách, a muž vidí záchranu z katastrofy ve věnu bohaté nevěsty. Autor zaútočil si na smělé a těžké řešení — i v tomto náběhu vidím charakter onoho druhého směru — dát vyrůst před čtenářovými zraky hned dvojímu duševnímu přerození: i dívky i muže, vylíčit jak dívku domácí prostředí, vlastní sílaa těžká zkušenost zbaví citlivého nátěru a jak kleslého muže láska k čisté ženě přispěje k pokání. Avšak v těchto thesích nehledám těžiště Kronbauerova ro- mánu. Vidím je spíše, než v té tak říkaje vývojové stránce, v plastickém líčení jak hotových událostí tak osob. V rekonstrukci bezprostředního názoru na člověka a na děj je autor vzácně obratný a silný.
Kronbauerův
13 article
Všechny osoby poboční, jež hotové uvedl na scéno, umírající šlechtic, dívčina babička, otec, starý lesník typ znamenitý — i podružně kreslené figurky z čeládky dvorské a z města, jsou »jako živě«a mají pěknou uměleckou individuálnost. A právě tak vzrušené děje a pochmurné obrázky, líčení dělni- ckých společných světnic, zapadlých koutků města. kde se hýří, popis katastrofy, jejich důsledků mezi lidem a v novinách, vše to dýše životem a určitou kresbou jasných barev. V druhé části, kde Rina odjíždí s baletkou do Prahy a seznamuje se s maliřem, v němž pozná svobodnou šlechetnou duší, pravého volného muže — svého muže na konec, mizí tu směsice životných barevných postav, a rozpřádá se v zapadlé zahradě starého půvabného domku prostá historie dvou za- milovaných, jež slouží autoru méně za předmět, jako spíše za rámec pestrého růžence myšlének a bystrých pozorování, jež klade svému reku, malíři do úst — o těch však dalo by se jinde uvažovati než zde, kde jde nám předem o románovou přízi a způsob, jakým ji autor utkal. Je přirozeno, že jsem v tom způsobu autorova psaní hledal též dědictví jeho předchozí činnosti, stopy
Praha
14 article
té nekrocené fantasie, jež hledala originalitu v brutalité látky a žurnalistické činnosti, která tak zhoubně pů- sobila na stýl tak mnohého z našich literátů. Nepo- pírám, že nebyl jsem při tom prost obav, ale tím raději příznávám, že byly zbytečny. Autor dovedl svojí sklonnosti dáti zcela jiný tvar, poznáváte ji v náruživě barvitém líčení, v několika ostře vybrou- šených scenách, jichž přílišnou vypjatost však autor stlumil tím, že je klade jako vypravování, — u vě- domí, jaké nebezpečí skýtá stylu žurnalism pudilo jej právě naopak k úzkostlivé péči po vybroušení jazyka — ne po filologickém brusu, ale po živém prameni nového budoucího českého stylu — řeči li- dové. Lidová řeč, mluvená věta, kterou tak mnozí spisovatelé, pohrdají, brodíce se raději v pře- chodnících a škatulkách, k myšlénce a k obrazu, přilehla u něho těsně k myšlénce i k obrazu, jen málo kdy švihne do plného toku syté mluvy běžná, prázná frase, znatelná jen tomu, kdo sám zná, jak těžký je u nás boj o nový styl. Na konec abych snad vážil, cenil a srovnával, odhadl hodnoty, určil cenu? Neumím o tom nic po- věděti. Jsem však přesvědčen, že autor na cestě své jde vzhůru, nemíří k nízkým cílům a poctivě se snaží po jich dostižení.
Nepa
15 article
* Bohdan Kaminský, Noemi. Povídka veršem. Ke kresbám Luďka Marolda. Nákladem F. Šimáčka. Básník dovedl se vskutku vžíti do kreseb svého zesnulého přítele a zosnoval na tomto podkladě poetický románek z velkého světa paříž- ského, Jest to historie zajímavá dějem a pozoru- hodná psychologickými pochody, delikátně líčenými. Dovedl plně přivést ku platnosti tklivou historii srdce své poetické brdinky, že zůstavuje ve čtenáři hlu- boký dojem. Obtíže vznikající pro autora z cizího prostředí, dovedl autor šťastně překonat; jeho poeti- cká povídka působí dojmem plné životnosti jak svými momenty čistě lidskými, tak i svojí osobitou lokální barvou, již se autoru podařilo pěkně vy. stihnouti. * Martin Havel, Ze zápisků Phil. Stud. Filipa Kořinka. Pohledy do rodin. Sv. I. Líva- nečky služky Rózl. U Žehurů. Miroslav z Lipan. Poctěno cenou České akademie. Druhé vydání. Nakl. F. Šimáček. Dalo se očekávat, že tyto zápisky dočkají se nového vydání. Jest to »ro- dinná kronika« tak svérázná a tak intímní, že hned od samého počátku byla jaksi »sensací« v nejlepším slova smyslu. Těch pět svazečku »Zápisků« byly knihy, o nichž se u nás mluvilo, — vzácný to zjev u literárního díla u nás, ale zasloužený. Dovedlt autor tak pěkně sloučit líčení skorem naturalistické s intímním citem a s hloubkou myšlenky a při tom vypravovati tak poutavě, že čtenáře bezděky upoutal.
Kaminskij Noemi Marold F Šimáček Havel Phil Kořinek Miroslav Lipany Český akademie
16 article
E. T. A. Hoffmann, Malý Zaches, zvaný Cinobr. Pohádka. Zčeštil Louis J. Arlet h. Světová knihovna, red. Jar. Kvapil, č. 236—237. Nakl. J. Otto. Romantiskofantastická historie nejztřeštěnějšího razu, mistrně vypravovaná, jedna z oněch, jež pro- slavily jmeno autorovo v literatuře světové. Způsob jakým vypravuje svoje pitvorně historie, hemžící se vílami a kouzelníky, jest neodolatelný a zejmena jeho humoristické práce, k nimž náleží přítomná fantasti- cká pohádka, jsou v tom ohledu proslaveny. Jest vskutku podivno, že právě toto dílo, tak šprýmovné a při tom tak duchaplné, dosud svěží navzdor svému stáří, bylo u nás přeloženo teprve nyní. * Karel Vaníček, Citu více! Sokolská knihovna. Svazek V. Nakladatel dr. Edv. Gré gr. Knížka malá objemem, ale pozoruhodná svou mravní opravdovostí. Není to planá jeremiada, theoretické moralisování, jímž nás leckteré kruhy castují až do omrzení, autor svými výklady přesvědčuje. Poukazuje . na četné nedostatky a zvrácenosti našeho mravního života a ukazuje cestu k nápravě. Povzbuzuje k mravní sebevýchově jako k nejdůležitější opoře vlasteneckého uvědomění a vychování pevných, statečných povah.
E T A Hoffmann J Arlet Kvapil Otta Vaníček Cita doktor Edv
17 article
Knížka ta jest článkem ve vzdělavatelské a vychova- telské činnosti našeho Sokolstva, tak důležité a u nás tak málo známé a tak málo oceněné. Ale knížku tu měl by čísti každý, komu záleží na mravním povzne- sení, jež jest jediným podkladem pravého pokroku. * R. L. Stevenson, Zlatý ostrov. Zpraco- val Václav Beneš-Šumavský. Illustroval G. Ronz. »Knihovna Malého Čtenáře«. Nakladatel J. R. Vilímek. Dobrodružný námořnický román, s napínavým dějem, svěže vypravovaný, jeden z těch , které čtoucí mládež hlta. Je to historie z XVIII. sto- letí, kdy romantika plaveb po moři nebyla ještě za- střena pohodlnou plavbou parníků, kde plavec odká- zán byl toliko na větry a cesta přes pcean trvající třeba půl roku, nebyla vzáchostí a také námořští lou- pežníci nebyli pouhou bachorkou. Dosti tu tedy pří- ležitosti k dobrodružným příhodám, zejmena při pod- niku tak smělém, jako hledání pokladu na pustém ostrově uprostřed oceanu. * Dr. K. May, Vinnetou, rudý gentleman. Román. Přeložil O. Flögl. S illustracemi Josefa Ulricha. Díl III. Asítorisované vydání. Nakladatel J. R. Vilímek. Poslední kniha dobrodružného ro- mánu z divokého Západu Unie. Autor vypravuje na základě vlastních zkušeností, poznal na vlastní oči život zalesákův a indianských lovců a tím nabývá jeho dobrodružná historie realného podkladu. Autor vidí, že plémě Indiánů jest odsouzeno k vyhynutí,
R L Stevenson Beneš G Ronz Vilímek Vinnetou O Flögl Ulrich Indián