1
article
Pecopteris a Neuropteris tvoří zde
Pecopteris a Neuropteris tvoří zde
zvláštní massu porostu.
Šat náš pokrývá se při krátké jen procházce
hustě celý červenohnědým jemným
práškem, jenž každým sebe slabším zava-
nutím větru snáší se lehounce s výšin prales-
ních — jsou to drobnohledné výtrusy (spo ry)
vypadávající houfně ze zrajících výtrusnie.
malinkých nádržek kapradinových, jež jsou umí
stěny na rubu listovém.
Vyjděme z tohoto pralesu a odvažme se
ještě hlouběji do těch bahnišť, více k pobřeží,
kde mizí přítmí lesa, abychom se rozhlédnouti
mohli po širé krajině, vroubící zde bezprostředně
ty daleké vody!
Pomalu, opatrně zkoušíme půdu, která jako
v nynějších slatinách pod nohou se prohýbajíe
jakoby načechraný polštář stále níží se více
více tíží našeho těla. Jen chutě dále! Všude
okolo plazí se zde prapodivné ježaté
větve a kmeny, na něž pevněji postaviti můžeme
zamočenou třesoucí se nohu, hledající opěry,
aby se nepropadla.
Čím dále tím více nabývá osvětlující se
krajina podivuhodného divokého
vzezření. Nevídané stromy, docela jiného
rázu než jsme dříve postřehli, hromadně kupí
se tu a tam v hustých ostrovech v šalebné
půdě, pomlaskávající stále za každým naším
krokem, jakoby se již těšila na jisté neobvyklé
sousto pro svůj bezedný jícen. Zde, na tomto
plazivém, podivně ježatém kmeni pevně posto-
jíme, odtud se nám rozevírá velkolepý pohled
do tajů zdejší přírody!
2
article
Vysoké stromy nápadně kostrbatého vze-
zření zarůstají v hustších anebo řídčích skupi-
nách daleko široké zdejší mokřady. Jsou to
obrovské Lycopodiacee = plavuně.
jaké v dnešních lesích jen v podobě ní-
zkých, plazících se rostlinek ještě také
u nás nacházíme. V době kamenouhelné byly
to však mohutné stromy, jako naše vyspělé
sosny, ale podivného vidličnatého roz-
větvení až do nejmenších větví — skoro již
od spodu až nahoru hustě kolmo nastraženým.
trávovitě vypadajícím, ale tvrdým, bodlavým li-
stím zarostlé. Představme si na př. smrkovou
anebo borovou větvičku a zvětšme si je
i s tuhým jich jehličím, prvou asi 20kráte do
délky a as 5kráte do šířky, druhou celkem asi
10kráte — a máme jakýsi obraz větví ku
porovnání s větvemi stromovitých plavuní. Vidíme
tu větve stromů těch jako ruka silné, obalené
hustě spirálně posazeným, 3 dm. až na ls m.
ano i 1 metr dlouhým, úzkým lístím (zšíří 4 až
6 mm.), podobným listí našeho orobince,
ale trojhranným a tvrdým jako borové
jehly.
mm
3
article
I mladší části kgmenů pokryty jsou ještě
hustě takovými jehlami, které všude až do konců
větví kolmo trčí do výše a dodávají stromům
těm prazvláštního košťatovitého vzezření (Le-
pidendron dichotomum a Sagena-
ria aculeata). Starší (spodní) části kmene.
listů prosté, mají krásně lesklou, tmavohnědou,
pevnou koru, jakoby z nejelegantnější tlačené
kůže byla zrobena, s velice ozdobný mi.
vejčitými vypuklinami (polštářky a jizvam
po opadlých listech), zvící asi dvacetihaléře, jež
těsně vedle sebe v úhledných spirálách, jako
šupiny na zavřené borové šišce, celý kmen kol-
kolem v podobě nádherného pancéře pokrývají
Odtud jméno Lepidodendron, česky »šu-
pinák«. Tu a tam na konci vysokých větví
houpají se jako paškální svíce tlusté a 2 dm.
— 13 m. dlouhé, pěkně načervenalé šišky (Le-
pidostrobus), opět koimo postavené, po-
dobně jako u našich jedlí, ale zases
ostrými, hustými, až na 1 dm. i více povytaže-
nými, jako vojenské bodáky úzkými šupinami
(Lepidophyllum), z nichž rozsypává se
při každém zavanutí větru bohatý, červenohnědý
prachandě podobný anebo žlutý prášek, plovoucí
vzduchem jako tak zvaný sírný dešť za květu
našich borových lesů.
Lepidodendron
Lepidophyllum
4
article
Šišky ty představují nám květy těchto
stromů a sice květy obojpohlavné, v do-
lejší polovině samičí, a hořejší pak sa mě
a prášek vypadávající sestával tedy z výtrusu
dvojích, samičích a samčích, které teprve v za
pařené, bahnité půdě dávaly po způsobu pří-
buzných tajnosnubných rostlin nyní ži-
jících zase základ nové rostlince.
Rozmanitost druhů těchto stromovitých pla-
vuní bije nápadně již zdaleka do očí. Některé
stromy dosahují 10—20 m. výšky, upomínajíce
vzezřením z dálky na mlaďounké naše borovice,
Lepidodendron dichotomum, Sa
genaria aculeata a Lomatophloio
crassicaulis (poslední druh, skvostnáa
obrovská Lycopodiacea zvěčnělého dra. Cordy),
jiné s .kratšími listy na způsob mladých
stromků jehličnaté rostliny Araucaria imbricata
anebo ještě lépe Araucaria brasiliana, jak je
v parcích vídáváme, rozkládají dlouhé větve
jako Laokoon se svou hadí havětí daleko do
vzduchu; nékteré z nich jsou však velice ele-
gantního vzezření a ztepilého vzrůstu s větvemi
jako bohatý korunový svícen hustě a vysoko
zdviženými na př. Sagenaria elegans.
Opět jiné (Lycopodites), krásně hustě roz-
větvené asi jako cypříš, ale mnohem hrub-
šího vzhledu, upomínají větévkami a droboun-
kými listy na naši plavuň obecnou čili
vidlačku, také jelení růžek zvanou
(Lycopodium clavatum).
Šiška
dichotomum
Corda
Láokoón
5
article
Některé stromy těchto lesů jsou nám zvláště
nápadné. Od zdola nahoru větví prosté, ale po-
sázené trávovitým, kolmo nastřaženým, ostrým
listím, opět až 1 m. dlouhým jako u většiny
předešlých, rozvětvují se teprve k vrcholu jen
v málo větví zase vidličnatým způsobem, tak
že úzká koruna v podobě řídkého koštěte trči
do výše.
Jako vysoké tovární komíny připadají nám
z dálky tyto obrovské stvůry rostlinné, jako
by nám věštily, že tělem svým jednou živiti
budou nenasytné, učmouzené krky průmyslo-
vých závodů lidského díla, ve kterých na tisíce
centů jejich vzácných mumií propadá nyní ročně
v oběť zápalnou pro blaho i neštěstí lidstva.
Jsou to opět stromovité Lycopodiacee, ne-
smírné tlouštky a výšky, tak zv. Sigillarie,
které se liší od předešlých jen slabým rozvětve-
ním, dále postavením svých listů, jež jsou v kol-
mých htsitých řadách upraveny (podobněi
vejčité, po jich odpadnutí na kmení zbylé a vy-
vstalé jizvy) a pak šiškami vyrůstajícími po stra-
nách na kmeni a obsahujícími as jako hoř-
čičné zrno veliké, ale čtyřboké vý-
trusy. Šišky ty byly jinak z hruba podobné ši-
škám Lepidodendronů. Výtrusy vypadávaly do
vodnatého bahna tak houfně, že se nám leckde
zachovaly až podnes, ovšem již čočkovitě
smačknuté (Carpolithes coniformis) v celých
vrstvách a někde alespoň silně prosazují uhlí;
zejmena tak zv. fiřťák v hornické mluvě.
Šiška
6
article
Kmeny obojích těchto Lycopodia-
ceí spočívají na silných, v bahnité vodě da-
leko se rozlézajících, kořenům podobných od-
dencích (t. j. tedy vlastně plazivých větvích),
jichž husté, oblé a dlouhým pijavkám podobné
listy, přizpůsobeny vodnímu životu, na-
střaženy jsou jako hřeby na hospodářských
hroudových válcích kolkolem osy (až přes 1 dm
silné) na všecky strany, ale mají při 1 cm šířky
60—80 cm délky, tak že tu a tam z vody vy-
čnívající část prohnutého oddenku v podobě
obrovského kartáče, asi jako třikrát zvětšenýa
zježený hřbet dikobrazův, sedí na
povrchu hladiny.
Oko naše nevychází z údivu nad divokým
panoramatem všude kolkolem se otevírajícím.
Jednotlivé skupiny stromů, spočivající na
celé spoustě takových daleko sáhajících ježatých
oddenků, jež slouží jako kořeny, chvějí se v po-
době plovoucích ostrovů na bahnité vodě, ale
vzájemně jsouce těmito oddenky k sobě připou-
tány a hluboko do bahna zapuštěny, vzdorují
v celku i nejprudším bouřím. Po tisíce a tisíce
let roste nový porost na starém a rok od roku
klesá, nově zatížena, pomaloučku celá ta sple-
titá massa rostlinstva vždy hloub a hloub do
přejemného bahna a písku, ve kterém zacho-
valy se nám vzácně některé z podobných obrov-
ských stromů právě v té postavě i se svými
oddenky, jak rostly. Vniknouti hloub do tako-
vého mokřádovéhe pralesního houští jest holou
nemožností.
(Dokončení.)
centimetr
7
article
Astronomické rozhledy.
Astronomické rozhledy.
V předešlých rozhledech byla v úvodní tabulce
uvedena vedle východu a západu oběžnic také jich
poloha v rovníkových souřadnicích — ovšem bez vy-
světiení. Poněvadž se mnozí ze čtenářů nad tím po-
zastavovali, budiž dovoleno několik slov na omluvu.
V tabulce zbývalo při tisku místo nevyplněné, i při-
brány k jeho zužitkování souřadnice hvězd a při tom
uvažováno. Čtenářstvo »rozhledů« je velice různého
vzdělání odborného, téměř každý by si snad přál čísti
v rozhledech něco jiného. Jeden bude rozuměti ná-
zvům rektascense a deklinace a učiní si o poloze pří
slušných oběžnic určitou představu. Jiný neporozumí.
ale také nepotřebuje rozuměti, poněvadž by bez dů-
kladného studia mu byl pouhý záznam oněch
názvů a pojmů málo platný.
Pro budoucnost budeme však přece polohu oběž
nic naznačovati poněkud přístupnějším způsobem.
Připojíme místo přesných souřadnic aspoň jméno sou-
hvězdí, v němž se oběžnice nalezá. Z počátku ne-
bude snad mnohým čtenářům ani to nic platno.
Avšak nechť jen v četbě rozhledů vytrvají, doufáme,
že podaří se zvolna — po malých dávkách — mnoho
vysvětliti.
7. prosince Východ
Západ
Souhvězdí
Slunce . . 7 h. 46 m.
Stír
3 h. 57 m.
Měsíc . . 3 , 58,
2, 04,
Váhy
(3 , 21),
Merkur. . 6 , 26,
Štír
7 » 32 ,
Venuše. .(11 » 03),
Kozorožec
5, 38,
Mars . . (9, 40)2
Střelec
Jupiter . . (10 » —),
6, 08,
Střelec
Venuš
východ
Váh
Jupiter
8
article
6, 10,
Saturn . . (9 , 48 ,
Střelec
Dobře pozorovati možno z večera nad západem
Venuši. Jupiter, Saturn a Mars jsou
po západu Slunce již značně nízkou nad obzorem,
tak že jen za příznivých podmínek atmosferických
je možno je pozorovati. Merkur je jitřenkou a jen
v prvních dnech týdne (středa, čtvrtek) bylo by
možno jej spatřiti asi hodinu před východem Slunce,
avšak za nejpříznivějších okolností — nikoli v »praž-
ském« ovzduší.
Souhvězdí Persea, jež bylo popsáno ve pře-
dešlých rozhledech, má vedle proměnlivého Algo lu
pověstnou novou hvězdu, kteráž byla letos ve
druhé polovici února četnými pozorovateli téměř
současně pouhým okem objevena. Dne 22. února
zářila nejjasnějším leskem, jako hvězda první veli-
kosti a od té doby svítí stále slaběji, tak že dnes
již ji nelze pouhým okem pozorovati. Dle dosavad-
ních zkušeností zdá se, že jest asi následující vy-
světlení jejího vzniku pravdě nejpodobnější. Byla
to hvězda již chladnoucí, shaslá, avšak proletěla
mlhovinou, čímž se povrch její tak rozžhavil, že za-
zářila jako meteor. Je zajímavo, že domněnka tato
nabývá v poslední době skutečného potvrzení na fo-
tografiích velkých hvězdáren amerických, zvláště
Lickovy a Ýerkesovy.
Kolem nové hvězdy ofotografovala se totiž i ona
mlhovina, a na některých zhuštěninách jejích lze
i pohyb pozorovati. Potvrdí-li se dosavadní pozoro-
vání, bude tato mlhovina první, jejíž pohyb bude
studován, neboť na žádné z tisíců mlhovin naší
oblohy se dosud nezdařilo ani pohyb dokázati. To
ovšem nesvědčí snad o tom, že pohybu nemají,
nýbrž zajisté jen, že jsou od nás tak ohromně vzdá-
leny, že pohybu jich nezname náme.
Venuš
Jupiter
Merkur
Perseus
Lickův
Ýerkesův
Saturn
9
article
Zprávy.
Zprávy.
Nové působení vn elektrických. Vlny
elektrické, zvláště známé účinkem svým v telegrafo-
vání bez drátu, mají asi četné jiné schopnosti a pů-
sobení. Budiž uvedeno jedno pozoruhodné, náhodon
objevené působení, jež sděluje J. Lehne. Užil ruhm-
korfu, jenž dával jiskry až 15 cm. dělky, spojil
svorky jeho sekundárního vinutí s třemi na konci
zakulacenými zinkovými válečky, z nichž střední
opatřen byl mosazným drátem 45 cm. dělky a asi
4 cm. nad ním rovnoběžně s ním upevněn mosazný
váleček 15 cm. dlouhý a 3 cm. průměru. Jiskry pře-
skakovaly do středního válečku a celek byl vysilačem
vln elektrických. J. Lehne pozoroval, že pokaždé,
kdykoliv nastal výboj, všechny plynové lampy se
žárovými punčoškami v místnosti této se nacházející
přibližně asi o 30 proc. jasněji svítily. Lepší effekt
světelný, ač v míře menší, nastal prý též i když
ruhmkorf byl v činnosti, ale jiskry nepřeskakovaly.
Lehne vysvětluje úkaz ten: 1. buď že elektrickým
nabitím potrubí plynového změní se tlak a nastavá
tím mohutnější výtok, neb 2. působením vln elek-
trických uspořádají se částečky punčošek podobně
jako piliny v kohereru při telegrafovaní do dalky,
tak že nabudou tím větší výhřevné plochy a tím
i větší svítivosti. Druhé vysvětlení zdá se býti při-
pustnější, jelikož na obyčejném hořáku výjev tenot
nebyl k pozorování.
J Lehn
Jiskra
Lehn
centimetr
10
article
Bremerova lampa oblouková. Energie
elektrická užívaná k osvětlování těžce musí zapa-
siti s jinými umělými zdroji světelnými, nebot
doposud poměrně ze všech jest nejdražší. Jediné
světlo obloukové lampy udržuje ji ve stejné výši
s ostatními. Jelikož jinak světlo elektrické, jak po
stránce hygienické, tak i po stránce technické vyka-
zuje nejlepší vlastnosti, nastala snaha v oboru
elektrotechnickém skonstruovati lampy, jež by i po
stránce ekonomické předčily ostatní. Snaha ta jevila
se hlavně ve zdokonalování elektrických lamp žáro-
vých. Obloukových lamp nikdo si nevšímal, až te-
prve roku 1900 Bremer připadl na šťastnou my-
šlenku, pomocí kteréž i při obloukových lampách
docílil při téže svítivosti menší spotřeby proudu
elektrického, tedy dosáhl tím lacinějšího zdroje svě-
telného. Myšlenka ta záleží ve zvláštní přípravě
uhlíkových roubíků. On přimísil k retortovému
prášku uhelnému, jehož užíva se k výrobě obyčej-
ných uhlíků, soli vápenaté, hlavně fluoridu vápena-
tého, který při rozžhavení uhlíku v lampě sám skvěle
se rozsvíti a dodá tak lampě při stejné spotřebě
proudu elektrického většího effektu světelného. —
Bremerův
Bremer
11
article
Úprava uhlíků v lampě samotné jest jiná,
jak zvykly jsme při lampě Křižíkově, nebot
při tomto způsobu konstrukce lampa Breme-
rova neklidně hoří. Uhlíky v nové této lampě
jsou v poloze šikmé. Světlo není tak oslňující,
jako při obyčejné lampě. Při téže svítivosti jest
bohatší na paprsky červené. Není potřebí při těchto
nových lampách koulí odstíňujících. Co dodává jí
největší přednosti, jest, že spotřeba elekrického
proudu jest malá. Na jednu normální svíčku připadá
0.17—0.1 Watt, kdežto obyčejná lampa Křižíkova
spotřebuje 0.47, tedy okrouhle 3—5krát tolik. Cena
tohoto světla nového klesá tedy na 1/s—1/4 ceny ny-
nějšího světla obloukových lamp elektrických. Zna-
menitý to krok ku předu. Lampa Bremerova byla
již v činnosti r. 1900 na výstavě pařížské, kdež na
věži Eiffelově zářila a sice o svítivosti 50.000 nor-
málních svíček.
Křižíkův
Brem
Uhlík
Watt
Eiffelův
Bremerov