ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 adff1d20-7959-11dc-98b1-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 15 celkem · entity: person 35, place 5, work 1
1 masthead
29. listopadu 1901.
2 masthead
Císlo 31.
3 masthead
HLÍDKH LITERÁRNÍ.
4 masthead
ZVLASTNÍ PRÍLOHA „NÁRODNICHLISU
5 article
»Veleslovutný panel 22— Račte dovoliti, abych směl se k Vaš nostem obrátiti s uctivou prosbou« atd. — až na konec, kde se vám poroučí v »nejhlubší úctě dokonale oddaný X. Y.« Soudili byste z tohoto počátku a konce, že běží v tomto při- padě o nějaký žebravý dopis ubožáka nebo pod- vodníka, jenž záplavou titulů a lísavých slovíček podniká útok na vaši kapsu. Možno však pře- svědčiti se denně, že jsou to naopak lidé z tak zvaných lepších tříd, lidé intelligentní, společen- sky dobře situovaní a finančně dobře opatření, kteří uznávají potřebným při sebe nepatrnější pří- ležitosti obraceti se k vám s podobným chrlením líbezných frásí a hyperbolických titulů. Postavení adresáta, vzájemný jeho poměr k pisateli je při tom vedlejší věcí. Pravidelně pisatel o něco žádající, byťto byla nejobyčejnější ochota, je pevně přesvědčen, že je taková hromádka líbezností nejlepším nejlacinějším prostředkem vymámiti na adresá- tovi příznivého vyřízení. Naopak však, jakmile se pisatel necítí zavázána a jakmile jen sebe ne- patrněji se cítí nešetrně dotčena adresátem — byť to byl jen omyl — nenalezá dosti šťav- natých frásí, jimiž si odlehčuje za nucenou zbytečnou zdvořilost, jíž se v poděkovacícha prosebných přípisech z vlastní vůle namáhá.
Vaš
6 article
Nabyl jsem této zkušenosti právě s lidmi. kteří chějí náležeti k nejintelligentnější a nej- vybranější třídě. Muži společenským postavením, stářím atd. daleko nad vámi stojící užívají. snad z úmyslné jakési nedbalosti, tak nepří- jemně zdvořilých a přehnaných obratů, žet přehnanost sama je urážlivou. Za to naopak docela vám neznámý, zapadlý člověk, k němuž jste dle jeho zdání nebyli dosti ochotni a líbezni, napíše vám dopis, jenž formou svojí zbavuje vás hned z předu vší povinnosti odpovědět. Napadlo mi již několikrát, odkud u nás tato nevyrovnanost v dopisovém stylu, v té formě spisovné řeči, v níž nejsnáze projeví se člověk, byť sebe více se schovával za kon- venční formu. Pozorovatel našeho společenského života dovedl by asi nasbírati dosti rozmanitých příčin, mezi nimiž krátká tradice literární, mládí společenského života, školská filologie a j. ne- zaujímaly by poslední místo. Pro nás zajíma- vější byla by otázka, jak zbaviti se tohoto ba- lastu, jímž se stáváme prostě směšnými? Konec osmnáctého století viděl v oněch stylových a titulových kudrlinkách projevy vy- broušeného vkusu, jež však během času otřely se v cáry právě tak nepotřebné jako porty. prýmky a přesky na oděvu. U jiných národů dovedli se jich už dávno zbaviti, pozorujíce, že toto šablonovité titulování, tyto »šimly« ducha- plných, pokorných, prosebných a lísavých frasí. svědčí jen o duševní chudobě pisatele. Bylo by na čase, abychom i u nás dospěli k témuž názoru.
7 article
Je k tomu ovšem třeba jedné důležité shody: vzá- jemného dorozumění mezi pisatelem a adresátem. Škody, kterou ti dva, z nichž jeden z pravidla bývá prosebníkem, stíží sami mohou způsobiti Spíše je potřebí kohosi třetího, kdo by měl dosti autority, odstranit titulatury z adress balast dvorností z dopisů. Byl to prof. Gebauer tuším, jenž ve své mluvnici učinil pokus, zjednodušit dopisový styl. I úřady a vojsko již po několik let pokoušejí se odstraniti frásový zlořád. Myslím, že by bylo záhodno, abychom pokusili se o to též v našem vzájemném styku, abychom zjednali platnost a vážnost prostým slovům pan, paní, slečna, abychom přestali být pokorně prosící, dokonale uctiví, v laskavostia dobrotivosti při každé maličkosti žebronící — na papíře. Tyto přepjatosti jsou jen svědectvím. že našim lidem prosté, přímé a ve všech okol- nostech důstojné vystupování, vyrovnané s vlastní povahou, není dosud běžné, že společenské styky těchto přeuctivělých pisatelů stojí pod normálním niveau a musí být přebarvenými ša- blonami uměle zastírány. Trochu dobré vůle zvlášť od těch, jichž postavení skytá pod- řízenějším příležitost k papírovému kadidlu, zjednalo by asi brzo náhradu, a účelné pokyny k číslu 329.
profesor Gebauer
8 article
učitelů i professorů, kdyby dály se soustavně odklidily by brzy poklonkový nešvar, jímžje náš společenský styk prosáklý. České spisy- * Al. Tuček: Alois Jirásek. Kapitoly lite- rárně kritické. (Knihovny »Duch a práce«. Sv. II. Cena 1 K 20 hal. (103 strany.) Nákladem Hejdy Tučka v Praze. Poctivě ze srdce vyrostla tato kniha — prav autor v kratičké předmluvě k dílku. A to prosté vy znání je i charakteristikou práce. Mohla by být ukázkou objektivné a dokumentární studie naproti oblíbenému autoritářství klikovní kritiky. Titul měl by vlastně zníti: Alois Jirásek jako romá no- pisec — neboť činnost jeho dramatická, nehledě k oborům Jiráskova umění poměrně spíše podruž- ným, jest v Tučkových kapitolách vůbec nepovšim- nuta, ba i v přehledu prací Jiráskových — i jinak neúplném — není dotvrzena podrobně, jak by jste očekávali v knize účelu tak informativného. Vedle slejnojmenného jubilejního spisku Voborníkova,o němž nedávno na těchto místech zmínka se stala, zasluhuje i kniha Tučkova, aby nezůstala nepovším- nuta. Škoda jen, že zbytečné užívání slov cizích od- cizuje knihu širokým vrstvám. Sám sloh, verva rozsah Tučkových kapitol byly by jinak povolány suggerovat zdravější názory oněm kruhům čtenářstva. které jich právě mají zapotřebí. Vystihují přesně do podrobností význam Jiráskův, jeho činnost i vni- ternou souvislost jednotlivými fakty jeho literárního vývoje.
Tuček Jirásek Hejda Tuček Jiráskův Tučkův Voborníkův Praha
9 article
Od věcné a přehledné kapitoly úvodní, kde sil- nými tahy načrtány dějiny znovuzrození románu historického, zvlášť českého, od životopisných dat Jiráskových a od chronologického výčtu jeho prací, rozvíjí se vkusně provedený obraz předního českého romanopisce historického široce ale jasně rozmalo- vaný s pozorností jistě řídkou. ) Největší důraz položen na verism Jiráskův, na jeho střízlivost při všem procítění a vznětlivosti, na jeho historickou přesnost a znamenitou psychologič- nost. Vysoko vyzdvižen Jiráskův nacionalism, jenž vyznačuje se láskou a hrdostí národní, vzdorem a smut- nou nenávistí proti nepřátelům, mužností sebevědo- mou a znalostí rozvahy. Vzdáno uznání Jiráskově znalosti v topografii, malbě zvyků a mravů zašlých. krojů i maličkostí z věků dávných. Je v nich pod- pora realistického rázu tvorby, neméně než příspěvek kulturně-historický, málem vědecký. Zvlášť sugge- stivná je malba krajiny. Erotika u Jiráska je roman- tická, jemně sensibilná — až na malé výjimky — málo kdy smyslná, což u většině případů je v sou- hlasu s malbou doby. Rozděleny toniny autorovy. vymezeny skupiny děl, poukázáno ke vzácné psycho- logičnosti v kresbě postav jedineckých i davových. Znamenité je Jiráskovo umění v malbě výjevů váleč- ných. Nikde tu není honby po effektech nemožných a romanticky přepjatých. Konečně rozebrán Jiráskův sloh. Pojednání končí utěšením o vnitřní ceně ryzího temperamentu Jiráskova, jež zabezpečuje mu náčelné místo v soudobém románu čestně vydobyté. Mnohé snad dalo by se knize vytknouti. Ale studie by tím netratila ceny. Četné úryvky z Jirásko- vých prací, jako doklady bedlivého rozboru poskytují čtenáři možnost podrobnějšího vniknutí. Knížka za- mluví se rozhodně nepředpojatému člověku. Jan Havlasa.
Jiráskův Jirásek Jirásko Havlasa
10 article
* Adolf Heyduk: Pohádky duše. Sebr spisy sv. XXV. Nakl. J. Otto. Kniha subjektivní lyriky, něžného citu a jemné elegie, vzbuzené vzpo- mínkami na minulé příhody i na bytosti, drahé srdci básníkovu. Tak »Pohádka o mých rodičích«. »Pohádky o životě«, »Pohádky o mých dětech« a »Pohádky o mé ženě«. Forma drobných těch básni- ček jest pečlivě vybroušena, jsou zvučné, zpěvné. a právě tato lehká, zpěvná forma dodává tím účin- nějšího reliefu jejich elegickému stesku, jenž vyznívá v touhu po smrti. Navzdor elegické notě a klidné resignaci, vanoucí z celé knihy, nepůsobí tyto verše jednotvárně; dojímají svou upřímností a myšlenky. jež vyjadřují, vyznamenávají se svými subtilním nuancemi. * K. V. Rais: Na lepším. Podhorský obraz. Nakl. F. Šimáček. Nový román autorův líčí historii manželského párku, jenž z chudoby vlastním přičiněním propracoval se až na majetek statku. Ačkoli až doposud společně se starali, počíná různost jejich povah spůsobovati neshody v rodině. Muž, dopracovav se slušnější existence chce nyní žit jako statkář, žena, starší než on, zabředla ve klopotných starostech tou měrou, že žije dále život podruhyně. aby mohli co nejdříve zaplatit zbytek dluhu, váznou- cího na statku a při tom zanedbává i svoje děti Dojde k roztržce, jež se vyrovná teprve před smrtí mužovou. Prostý tento příběh opět je prodchnut vroucím, upřímným citem, čímž, jakož i plastikou líčení, řadí se ku proslavenému románu autorovu »Západ«. * Sofie Podlipská: Lidské včely. Ro- mán. Sebrané spisy sv. I. Nákl. »Unie«. Román tento líčí poměry, jež se, bohužel, až příliš často u nás vyskytují. Rodičové, vyšinuvší se z nuzných poměrů k bohatství, chtějí míti ze svých dětí cos »lepšího«, povolují již z mládí všem jejich choutkám zvykají je marnotratnosti a tak se stavá, že jmění,
Heyduk svatý . XXV Otta K V Rais F Šimáček Sofie autorův » západ
11 article
nastřádané klopotnou prací několika pokolení, roz- plyne se již ve třetím koleně. V tomto případě vzniká konflikt mezi starými příbuznými, úzkostlivě šetrnými, ba lakotnými a lehkomyslnými, marno- tratnými mladými, kteří se ocítí na pokraji úpadku, až konečně staří pomohou přece. Děj vypravován velmi efektně, jednotlivé jednající osoby líčeny jsou zajímavě. * K. Klostermann: Kam spějí děti. Po- šumavský román. Nakl. Jos. R. Vilímek. Autor nejen dokonale zná šumavské hvozdy a jejich lid, ale také je miluje vroucí, nadšenou láskou. Líčí tento lid tak, jak jej poznal, se všemi jeho slabostmia přednostmi. Nečiní z nich anděle, ale nevyhledává také schválně zjevy hnusné a odporné. Jeví soucit k bloudícím a nešťastným, kteří pykají za chyby své i za chyby předků. Mimo to dovede vypravo- vati vždy zajímavě, charakteristika jeho osob jest vždycky plastická. Všechny tyto vlastnosti nalézáme též na přítomném díle, jež svým zajímavým námětem řadí se k nejlepším dílům autorovým. Líčení přírody doplňuje ten organický obraz duševního života člo- věka a vývoje jeho povahy. * Václav Štech: Strniska. Humoresky. Nakl. Hejda a Tuček. Lehce načrtnuté obrázky humoristické i satyrické z let 1890—1900 bez vel- kých pretensí. Jsou čiperně vypravovány a při vší grotesknostt některých zachována přece všem dů- slednost základní myšlenky. Jsou to historky určené pro lehkou zábavu, docilující účinku jak pitvorností nápadu, tak i drastickým způsobem vypravování. Sebráno tu patnáct čísel v pestré rozmanitosti látky a provedení.
R Vilímek Štech Strnisko Hejda Tuček
12 article
Glěb Uspenskij, Řada belletristi- ckých prací. Přeložil V. Mrštík. Matice Lidu, ročník XXXV., číslo 6. Nakl. dr. Edv. Grégr. Autor nenáleží ve skvělou skupinu »velryb« ruské literatury, jako Gogol, Dostojewskij, Grigorvvič, Tol- stoj. Turgeněv atd., přece však čtyry povídky, jež tu překladatel podává: »Paramon, Světec Boží«, » První byt«, »Na starém popelišti« a »Nevyléčitelný« jsou věci rozhodně cenné. Autor ukazuje tu »ruskou duši«, náchylnou k mysticismu, měkkou, s citlivým svědomím a přece snadno podléhající. Duše ta vzbuzuje soucit v zatemnělosti i v hříchu a autor, jenž líčí s neúprosným realismem, dovede čtenáře vzrušiti až do duše právě touto prostou, nelíčenou pravdou svého líčení.
Glěb Uspenskij V Mrštík doktor Edv Grégr Gogol Dostojewskij Grigorvvič Turgeněv Paramon Tolo
13 article
Z českých listů.
14 article
* Volné Směry otiskují v posledním čísle studii Pavla Schultze z Naumburku o cílech moder- níhoxumění — stručný článek, který obratně dovedl shrnouti vše, co tak asi se dá říci ve formě referatu o mocném přerodu malířství od konce 18. do konce 19. století, volně nahozenými úvahami. Naivní ci- tové tvoření na počátku, vpád vědy a s ním všechny ty naturalistické, veristické a jiné tendence, pak ně- kolik slov o pleinairu, odpor proti »starým«, neblahý vlivný stav, bloudění a návrat, vyrovnání citu s roz- umem, pochopení pro nutnost stálých forem a ome- zení dané účelem a technikou. Těžiště článku leží však v aforismech, jimiž autor vystihuje na př. snahu těch, kdo kladli hlavní váhu na objektivní zachycení vnější přírody a »sklesli na stanovisko, že pokládali rám obrazu za okno, jímž se člověk dívá do pří- rody«. Na jiném místě charakterisuje podobně stručně výsledek návratu ke skutečnému umění: »Zkusmo dospěli (umělci) toho poznání, že umění spíše má- úlohu suggerovat duševní city umělcovy z přírody, ja že toho umělec dovede jedině převodem, překladem do svého materiálu. Tento převod však může být tak dokonale svobodný, že naprosto už nevyvolává tytéž dojmy zrakové, jako příroda. Naopak: čím sil- něji a vědoměji umělec dává důraz na své odchý- lení, tím silnější suggesce . . . Těžiště neleží tedy ve věcném patvoření a padělání přírody, nýbrž v po- chopování přírody, v koncepci toho, co je podstatné, co umělec chce, v koncepci motivu.«
Pavel Schultz Naumburk
15 article
* Náš neúnavný cestovatel, Jiří Guth, popisuje v »Osvětě« své dojmy z pobytu v Lisabonu v článku plném zajímavých podrobností. Několik řádek na ukázku: »Jak portugalská žurnalistika je nezištna, pečujíc opravdu o mravní povznesení svého čtenářstva a nehoníc se za sensacemi, toho důkazem tento případ: Žurnalisté lisabonští znamenali, že samovraždy za sebou následující často se podobají jedna druhé, a soudili z toho, že podrobnosti, jež podává tisk, jsou nebezpečny a působí na ducha a na rozhodnutí nešťastníků, postižených nemocí sebe- vražednou; sešli se tedy a učinili smlouvu, kterou podepsali všichni vrchní redaktoři a ředitelé listů, že nebudou uveřejňovati podrobností sebevražd, ať jsou jakkoliv zajímavy. Od té doby zprávy o sebevraždách v Lisaboně vycházejí s lakonickou stručností.« * »Škola našeho venkova« navazujíc na náš článek o nedostatcích lidových kalendářů, očekává, že přinese nápravu lidový kalendář učitelský. Ne- znám podrobně, kdy a jak má vyjíti, zdá se mi však, že by to byl podnik neobyčejně šťastnýa a slibný. V kalendářích musí býti u nás jednou vy- meteno — a brzo. Nakladatelská péče o lid, která, když je ponechána sama sobě, končí v krvácích, snařích a kalendářích toho druhu, jimiž se u nás dnes hemží, musí ustoupiti obrození z kruhů lite- rárních a uměleckých. Kdo se chopí z literátůa umělců práce, na tom nesejde. A i kdyby jich bylo několik najednou, třeba družstvo »Máje« vedle Dě-
Guth Lisabon