1
masthead
27. listopadu 1901.
5
title
ZVLÁSTNÍ PŘÍLOHA „NÁRODNÍCH
6
article
O našich lesích v době kameno-
O našich lesích v době kameno-
uhelné.
Napsal dr. Edvin Bayer, adjunkt při oddělení pro
palaeontologii rostlinnou v museu král. českého.
Jak rád, s jakým vznešeným záchvěvem
srdce dívá se leckdy člověk na starou pa
mátku, na skutečně zachycený kus minulosti,
k němuž připíná se celá řada blahých anebo
snad i bolestných představ — snad jen mlhavý
ještě záblesk dávno zašlých dob, jenž však růz-
vinuje celou řadu myšlének nad vzpomínkou
oživlou v nejzazším koutku naší paměti —u
každého dle jeho schopnosti a citu.
Jak často upoutá bezděky duši v nahodilé
klidné chvíli kus starého sežloutlého psaní anebo
zašlý obrázek dávno pochované tváře milovaného
srdce — a byť i snad jen cizí zbytek bývalého
života, snad sešlapaný hrob bez nápisu a kříže
snad jen starý peníz aneb rozsedalá zeď sboře-
ného hradu namanuly se náhodou zraku, kolik
myslících duchů pozastaví se nad tím zname-
ním někdejšího bytl!
A což ty prastaré památky historické,
nichž alespoň čteme, z nichž jen tu a tam kou
sek smíme zahlédnouti vlastníma očima ve sbír-
kách musejí, jak ty zavíří naším citem a napnou
fantasii, pokud stačí naše vědění a poznání
světa! A jak málo lidí pozastaví se nad stářím
a nad tou dávnou minulostí naší zeměkoule
po které denně šlapeme, jejíž písek denně drtí-
me, která unáší nás jako naše předky ohrom-
ným prostorem světovým den ze dne, rok za
rokem stejně kolem slunce, bez únavy a odpo-
činku, kolotajíc od věků na vytčené jí světové
dráze znova a znova! Ba nespočetná jsout
léta, nedozírný šedý věk naší zdánlivě stále
mladé zeměkoule.
Celá řada učenců, zvláště také geologů,
vynasnažila se vyzpytovati stáří země, odhaliti
ten závoj, zastírající minulost celé kolébky na-
šeho světa — a dosud jen přibližně podařilo se
nahlédnouti v mlhavé ty obrovské věky.
Edvin Bayer
7
article
Val. rytiř Loziňski, jenž s velikou
péčí před nedávnem sestavil a probral*) řadu
rozličných výpočtů a náhledů jiných geologů,
již se pokusili odhadnout alespoň přibližně jen
tu dobu trvání naší zeměkoule, kdy voda,
mohouc se z par srážeti, začala teprve práci
svou neúmornou, jak až dodnes vidíme, n
zemi, páčí, a sice se zřetelem na methody, po-
čítající věky ty na základě hromadění se chlo-
ridu sodnatého, tedy kuchyňské soli,v
mořské vodě (oceanů) z vod sladkých, délku té
doby na 176,374.550 let — a po druhé se
zřetelem ke množství v sladké vodě rozpuště-
ných mineralných látek, jež ročně říční vodou
do moře přicházejí, na 258,520.000 let, takže
nejistota stáří celé té doby obnáší zde u něho
něco přes 82 millionů let — a přece výpočty
jeho jsou velice pečlivě promyšleny! Nicméně
výpočet tento musíme považovati, jak Loziňski
sám se zřetelem na rozličné vědecky opřené
náhledy podotýká, za platný jen pro malou
Loziňski
Val
8
article
část celého věku naší zeměkoule, neboť sůl,
kterou sladká voda donáší do moře, ať již před-
pokládáme s některými geology, že původní
ocean měl vody sladké, anebo s jinými, že již
první moře bylo silně slané, byla ve veli-
kých geologických obdobích již
kolikráte z moří usazena a z těchto nově po-
vstalých útvarů země částečně opět vylouhována
a znovu potoky a řekami do moře odnesena,
takže oběh té soli podobně již několikráte
se mohl vystřídati. Jaké věky uběhly pak již
před touto dobou, tedy dříve než voda práci
svou na zemi započala, o tom nelze si učiniti
ani tak příbližného pojmu.
Stará jsi země, stařičká, byť se ve tvé
tváři milliony mladých, bujarých oči usmí-
valo!
A v dávných těch dobách, tedy před
mnoha milliony let, začal se již ukazo-
vati na zemi organický život, živočišný
*) Mittheilungen der kais. königl. geogr. Gesell
chafí in Wien; svaz. XLIV. č. 3—4 str. 74 r. 1901
k číslu 327.
in Wien
9
article
i rostlinný, ale teprve v době svrch-
ního Siluru a Devonu objevují se nám
zřetelné zbytky rostlin bližšímu studiu při-
stupných.
Nedávno zmínil jsem se zde o našem
rostlinstvu křídovém, jež před mnoha
statisíci lety zarůstalo krajiny české. Po-
stupujeme-li nyní nazpět, vždy k útvarům star-
ším a starším, předcházela křídě ještě veliká
období geologická, každé na stati-
síce let trvavší: tedy po spodní křídě,
Jura, Trias, Perm, Karbon, Devon,
Silur, Kambrium a konečně prahory,
jakožto doba vzniku nejstaršího nám známého
kamení.
Dnes chceme se poohlédnouti z těchto
hlavních starších útvarů po Karbonu čili
útvaru kamenouhelném, ve kterém
zachovaly se nám v Čechách zbytky tehdej-
šího rostlinstva v takové mohutnosti,
že tvoří veliká ložiště kamenného uhlí,
zásobující svět výborným topivem.
Jura
Trias
Perm
Čechy
10
article
Není úchvatnější procházky v lesnaté dávné
krajiny země české než do lesů kameno-
uhelných v okolí Radnic, zejmenau
Chomle, Svinné, Vejvanova, Loho-
vic, Břas, Vranůvku, podobně v okolí Že-
bráka, Hudlic, Strádonic, Přílep,
Holoubkova, Mirošova, Kladna,
Rakovníka, Kralup, Plzně, Tře-
mošné, Nýřan, Merklína, Brandov
v Krušných Horách, pak Žacléře a Sva-
toňovic pod Krkonošemi.
Již Kašpar hrabě ze Šternberka,
jeden z prvních fytopalaeontologů světa, jenžu
nás spolu s Karlem Preslem a A. J.
Cordou dal základ ke studiu předvěkých
rostlin a zároveň s vlasteneckým nadšením také
základ ku potomním přírodním sbírkám musea
král. českého, střádal pečlivě ve vlastních
kamenouhelných dolech v Břasích u Radnie
a na Svinné (panství liblínského) prvé oti-
sky rostlinné, kterými potom oživil ty luhy če-
ské šedého dávnověku ve svém světozná-
mém, bohatě illustrovaném díle: »Před-
věké rostlinstvo« (Die Flora der Vor-
welt). Drahocenné doklady k neúmorné jeho
práci vystaveny jsou ve Sternbergeum
v sále čís. 2, ve II. patře musea král. če-
ského.
Presl
A J Corda
Vejvanov
Ldo
Břasy
Vranůvka
Hudlice
Strádonice
Holoubkov
Mirošov
Kladno
Rakovník
Kralupy
Plzeň
Nýřany
Merklín
Brandov
krušný hora
Žacléř
Sv
Krkonoše
Šternberk
Radnie
muzeum král
11
article
Čest budíž vzdána ušlechtile nadšenému,
vysoce vzdělanému muži, jenž použil štědrosti
osudu s mnohými obětmi pro dobro a povzne-
sení vědy ve své vlasti.
Daleko po celém světě znám byl a znám
jest až dosud Kašpar hrabě ze Stern-
berka.
Dr. A. J. Corda, prof. dr. A nt. Frič.
prof. J. Krejčí, Karel Feistmantel
syn prof. dr. Ot. Feistmantel, Kare
Renger, prof. J. Kušta a jiní horlivě ují-
mali se zbytků rostlinných z doby kameno-
uhelné, upravujíce tak půdu hlubšímu poznání
tehdejší, tedy již dávno vymřelé vegetacea
otisky rostlin i zvířat jimi sbírané jsou vysta-
veny v museu království českého ve II. patře
v sále č. 4.
Krajina doby kamenouhelné po-
skytovala úchvatného pohledu ve své podi-
vuhodné kráse prazvláštních lesu
zarůstajících nepřehledné močály a břehy jezer,
která rozlévala své vody daleko ve jmenovaném
okršku českém. Byly to mokřádové luhy pra-
lesní, zavodněné četnými lagunami, ve kterých
mimo maličké řidké ráčky (Gampsonyxa
Palaeorchestia) žádný větší vodní živo-
čich se neproháněl, ačkoliv v dalekých mořích
již dávno veliká skořepatá zvířata oživovala
vody země.
Obrovské stromovité kapradiny
tvořily v pevnější půdě pobřežních bahništ
skvostné háje. Některé z těchto kapradinových
kmenů byly dosti úzké, jen 10—15 cm. široké,
jiné však, jako naše 80—100leté jedle silné
dle zachovaných zbytků můžeme souditi, že
mnohé z kmenů obojího druhu dosahovaly po
doktor
A J Corda
profesor
Frič
J Krejčí
Feistmantel
Otakar
Kare Renger
J Kušta
Gampsonyxa Palaeorchestius
Stern
centimetr
12
article
LIst
LIst
způsobu některých nyní žijících a příbuzných
tropických kapradin 10—20 m. výšky.
(Pokračování.)
13
article
Ze života nejmenších ssavců.
Ze života nejmenších ssavců.
Velikých šelem není více v našich hustě
obydlených zemích. Vítězoslavně zabit byl »po-
slední« medvěd šumavský (r. 1856), neslavně
utlučen poslední zatoulaný vlk kdesi u Litomyšle
a krutě pronásleduje se všude liška, poslední
z větších šelem, která svou přizpůsobivostí k te-
rénu a prohnaností uniká dosud všem nástrahám
a všemožným prostředkům, jimiž lovec snaží se
ji vyhubiti se vším potomstvem až do posled-
ního chlupu. S většími ptáky dravými není
Jest skutečně takový spěch s vyhubením
těchto zvířat? Vzpomínám, co praví Sandorson
o tygru, který by se zdál nejdříve vyhubení
hodným. Každý tygr není lidožroutem; t. zv.
gama Kiker (t. j. smrtič zvěře), hojný v džon-
glích sunderbandských, jest prý hospodářství
rozhodně užitečným, chráně pole před spou-
stami jelenů a kanců. Neměl by se tedy prý
úplně vyhubiti. A tak jest to i se slabším
»Kattle lifter«, jenž unese sice občas krávu neb
bůvola, domorodci žijí s ním však v dobré
shodě, oželujíce daň, kterou mu platí ze svých
stád; chrání jej i poněkud. Lovci, jenž se tam
vypravil, odepřeli ukázati lože tygra, ač je do-
bře znali. Majíť pověrečný strach před mstou
duše tygrovy.
U nás myslivci mají zvláště na zřeteli
konkurenci šelem v ničení zvěře. S jejich sta-
noviska jsou lesy a pole zde jen pro zvěř. Za-
pomíná se, že pole a lesy neexistují jen pro
srnce, zajíce, tetřevy, tetřívky, koroptve, bažanty,
nýbrž slouží ještě jiným důležitějším účelům.
Povinnost zemědělce i lesníka jest však chrániti
všestranně především, co výnosu polí a lesů
škodí. Zvěř ale věru úrodě neprospívá; naši
rolníci mohli by o tom vyprávěti, co zvěř na-
dělá místy škody. Kdyby bylo více šelem, jež
by počet zvěře zmírnily, věru že by to rolníku
nebylo na škodu.
Litomyšl
14
article
Liška však ublíží nejméně zvěři, hlavní po-
travou její jsou myši a jiní hlodavci, tedy
hlavní škůdcové hospodáře. Prospívá tedy více
nežli škodí. Jest však marno se jí zastávati;
zůstane štvancem až do úplného vyhubení.
O pohromách hraboši polními způsobených
měli jsme v Čechách příležitost před dvěma
lety se přesvědčiti. K podzimu místy byla půda
samá díra a na všechny strany křižovaly se ušla-
pané cestičky, po nichž houfně vyplašení hlo-
davci se kmitali.
Příšerná plodnost a bezpochyby i stěhování
myší vysvětlují nám toto hromadné se vyskyto-
vání. Na zimu neupadají myši v zimní spánek
a napadne-li hodně sněhu, prohánějí se pod
sněhem v dlouhých chodbách a mohou na ozi-
mech způsobiti ohromných škod. Nastanou-li
však mrazy beze sněhu, stuhnou též a řady
jejich se ztenčí.
Považme, že párek myší během léta roz-
množiti se může na 23.000 potomků a uznáme,
jak jest třeba ohlížeti se po spojencích v ni-
čení škůdců. Prostředky nevolí se vždy šťastně ;
na polích zapouštějí se hrnce s hladkými stě-
nami: roztrušují se kuličky ze sádry a mouky,
vyhání se dobytek a ovce na louky a pole, by
tíží svou chodby myší promačkali. Nejnešťast-
nějším prostředkem jest však rozsévání jedova-
tých pilulek. Jak smutný účinek jeví na veškeré
polní živočišstvo tento nevhodný způsob ničení!
Pole bývají poseta mrtvolami vran, koroptví, lasiček,
hranostajů, sův, tchořů, koček; i psi se mohou
ötráviti.
Kdyby se ponechal obyčejný běh přírody,
vytratily by se myši také. Ovšem že nesmí se
rušiti rovnováha vytlučením kolčav, hranostajů,
tchořů, ježků, lišek a zvlášť sův a kání lesních.
Jakmile někde trýzeň myší se dostaví, ob-
jeví se pustovky někdy po stech, aby hodovaly;
sova pálená po případě na podzim vyvede ještě
Čechy