ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 adf58030-7959-11dc-8136-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 15 celkem · entity: person 16, place 27, work 2, org 1
1 masthead
27. listopadu 1901.
2 masthead
NHUČ
3 masthead
Císlo 31.
4 masthead
OBZOP
5 title
ZVLÁSTNÍ PŘÍLOHA „NÁRODNÍCH
6 article O našich lesích v době kameno-
O našich lesích v době kameno- uhelné. Napsal dr. Edvin Bayer, adjunkt při oddělení pro palaeontologii rostlinnou v museu král. českého. Jak rád, s jakým vznešeným záchvěvem srdce dívá se leckdy člověk na starou pa mátku, na skutečně zachycený kus minulosti, k němuž připíná se celá řada blahých anebo snad i bolestných představ — snad jen mlhavý ještě záblesk dávno zašlých dob, jenž však růz- vinuje celou řadu myšlének nad vzpomínkou oživlou v nejzazším koutku naší paměti —u každého dle jeho schopnosti a citu. Jak často upoutá bezděky duši v nahodilé klidné chvíli kus starého sežloutlého psaní anebo zašlý obrázek dávno pochované tváře milovaného srdce — a byť i snad jen cizí zbytek bývalého života, snad sešlapaný hrob bez nápisu a kříže snad jen starý peníz aneb rozsedalá zeď sboře- ného hradu namanuly se náhodou zraku, kolik myslících duchů pozastaví se nad tím zname- ním někdejšího bytl! A což ty prastaré památky historické, nichž alespoň čteme, z nichž jen tu a tam kou sek smíme zahlédnouti vlastníma očima ve sbír- kách musejí, jak ty zavíří naším citem a napnou fantasii, pokud stačí naše vědění a poznání světa! A jak málo lidí pozastaví se nad stářím a nad tou dávnou minulostí naší zeměkoule po které denně šlapeme, jejíž písek denně drtí- me, která unáší nás jako naše předky ohrom- ným prostorem světovým den ze dne, rok za rokem stejně kolem slunce, bez únavy a odpo- činku, kolotajíc od věků na vytčené jí světové dráze znova a znova! Ba nespočetná jsout léta, nedozírný šedý věk naší zdánlivě stále mladé zeměkoule. Celá řada učenců, zvláště také geologů, vynasnažila se vyzpytovati stáří země, odhaliti ten závoj, zastírající minulost celé kolébky na- šeho světa — a dosud jen přibližně podařilo se nahlédnouti v mlhavé ty obrovské věky.
Edvin Bayer
7 article
Val. rytiř Loziňski, jenž s velikou péčí před nedávnem sestavil a probral*) řadu rozličných výpočtů a náhledů jiných geologů, již se pokusili odhadnout alespoň přibližně jen tu dobu trvání naší zeměkoule, kdy voda, mohouc se z par srážeti, začala teprve práci svou neúmornou, jak až dodnes vidíme, n zemi, páčí, a sice se zřetelem na methody, po- čítající věky ty na základě hromadění se chlo- ridu sodnatého, tedy kuchyňské soli,v mořské vodě (oceanů) z vod sladkých, délku té doby na 176,374.550 let — a po druhé se zřetelem ke množství v sladké vodě rozpuště- ných mineralných látek, jež ročně říční vodou do moře přicházejí, na 258,520.000 let, takže nejistota stáří celé té doby obnáší zde u něho něco přes 82 millionů let — a přece výpočty jeho jsou velice pečlivě promyšleny! Nicméně výpočet tento musíme považovati, jak Loziňski sám se zřetelem na rozličné vědecky opřené náhledy podotýká, za platný jen pro malou
Loziňski Val
8 article
část celého věku naší zeměkoule, neboť sůl, kterou sladká voda donáší do moře, ať již před- pokládáme s některými geology, že původní ocean měl vody sladké, anebo s jinými, že již první moře bylo silně slané, byla ve veli- kých geologických obdobích již kolikráte z moří usazena a z těchto nově po- vstalých útvarů země částečně opět vylouhována a znovu potoky a řekami do moře odnesena, takže oběh té soli podobně již několikráte se mohl vystřídati. Jaké věky uběhly pak již před touto dobou, tedy dříve než voda práci svou na zemi započala, o tom nelze si učiniti ani tak příbližného pojmu. Stará jsi země, stařičká, byť se ve tvé tváři milliony mladých, bujarých oči usmí- valo! A v dávných těch dobách, tedy před mnoha milliony let, začal se již ukazo- vati na zemi organický život, živočišný *) Mittheilungen der kais. königl. geogr. Gesell chafí in Wien; svaz. XLIV. č. 3—4 str. 74 r. 1901 k číslu 327.
in Wien
9 article
i rostlinný, ale teprve v době svrch- ního Siluru a Devonu objevují se nám zřetelné zbytky rostlin bližšímu studiu při- stupných. Nedávno zmínil jsem se zde o našem rostlinstvu křídovém, jež před mnoha statisíci lety zarůstalo krajiny české. Po- stupujeme-li nyní nazpět, vždy k útvarům star- ším a starším, předcházela křídě ještě veliká období geologická, každé na stati- síce let trvavší: tedy po spodní křídě, Jura, Trias, Perm, Karbon, Devon, Silur, Kambrium a konečně prahory, jakožto doba vzniku nejstaršího nám známého kamení. Dnes chceme se poohlédnouti z těchto hlavních starších útvarů po Karbonu čili útvaru kamenouhelném, ve kterém zachovaly se nám v Čechách zbytky tehdej- šího rostlinstva v takové mohutnosti, že tvoří veliká ložiště kamenného uhlí, zásobující svět výborným topivem.
Jura Trias Perm Čechy
10 article
Není úchvatnější procházky v lesnaté dávné krajiny země české než do lesů kameno- uhelných v okolí Radnic, zejmenau Chomle, Svinné, Vejvanova, Loho- vic, Břas, Vranůvku, podobně v okolí Že- bráka, Hudlic, Strádonic, Přílep, Holoubkova, Mirošova, Kladna, Rakovníka, Kralup, Plzně, Tře- mošné, Nýřan, Merklína, Brandov v Krušných Horách, pak Žacléře a Sva- toňovic pod Krkonošemi. Již Kašpar hrabě ze Šternberka, jeden z prvních fytopalaeontologů světa, jenžu nás spolu s Karlem Preslem a A. J. Cordou dal základ ke studiu předvěkých rostlin a zároveň s vlasteneckým nadšením také základ ku potomním přírodním sbírkám musea král. českého, střádal pečlivě ve vlastních kamenouhelných dolech v Břasích u Radnie a na Svinné (panství liblínského) prvé oti- sky rostlinné, kterými potom oživil ty luhy če- ské šedého dávnověku ve svém světozná- mém, bohatě illustrovaném díle: »Před- věké rostlinstvo« (Die Flora der Vor- welt). Drahocenné doklady k neúmorné jeho práci vystaveny jsou ve Sternbergeum v sále čís. 2, ve II. patře musea král. če- ského.
Presl A J Corda Vejvanov Ldo Břasy Vranůvka Hudlice Strádonice Holoubkov Mirošov Kladno Rakovník Kralupy Plzeň Nýřany Merklín Brandov krušný hora Žacléř Sv Krkonoše Šternberk Radnie muzeum král
11 article
Čest budíž vzdána ušlechtile nadšenému, vysoce vzdělanému muži, jenž použil štědrosti osudu s mnohými obětmi pro dobro a povzne- sení vědy ve své vlasti. Daleko po celém světě znám byl a znám jest až dosud Kašpar hrabě ze Stern- berka. Dr. A. J. Corda, prof. dr. A nt. Frič. prof. J. Krejčí, Karel Feistmantel syn prof. dr. Ot. Feistmantel, Kare Renger, prof. J. Kušta a jiní horlivě ují- mali se zbytků rostlinných z doby kameno- uhelné, upravujíce tak půdu hlubšímu poznání tehdejší, tedy již dávno vymřelé vegetacea otisky rostlin i zvířat jimi sbírané jsou vysta- veny v museu království českého ve II. patře v sále č. 4. Krajina doby kamenouhelné po- skytovala úchvatného pohledu ve své podi- vuhodné kráse prazvláštních lesu zarůstajících nepřehledné močály a břehy jezer, která rozlévala své vody daleko ve jmenovaném okršku českém. Byly to mokřádové luhy pra- lesní, zavodněné četnými lagunami, ve kterých mimo maličké řidké ráčky (Gampsonyxa Palaeorchestia) žádný větší vodní živo- čich se neproháněl, ačkoliv v dalekých mořích již dávno veliká skořepatá zvířata oživovala vody země. Obrovské stromovité kapradiny tvořily v pevnější půdě pobřežních bahništ skvostné háje. Některé z těchto kapradinových kmenů byly dosti úzké, jen 10—15 cm. široké, jiné však, jako naše 80—100leté jedle silné dle zachovaných zbytků můžeme souditi, že mnohé z kmenů obojího druhu dosahovaly po
doktor A J Corda profesor Frič J Krejčí Feistmantel Otakar Kare Renger J Kušta Gampsonyxa Palaeorchestius Stern centimetr
12 article LIst
LIst způsobu některých nyní žijících a příbuzných tropických kapradin 10—20 m. výšky. (Pokračování.)
13 article Ze života nejmenších ssavců.
Ze života nejmenších ssavců. Velikých šelem není více v našich hustě obydlených zemích. Vítězoslavně zabit byl »po- slední« medvěd šumavský (r. 1856), neslavně utlučen poslední zatoulaný vlk kdesi u Litomyšle a krutě pronásleduje se všude liška, poslední z větších šelem, která svou přizpůsobivostí k te- rénu a prohnaností uniká dosud všem nástrahám a všemožným prostředkům, jimiž lovec snaží se ji vyhubiti se vším potomstvem až do posled- ního chlupu. S většími ptáky dravými není Jest skutečně takový spěch s vyhubením těchto zvířat? Vzpomínám, co praví Sandorson o tygru, který by se zdál nejdříve vyhubení hodným. Každý tygr není lidožroutem; t. zv. gama Kiker (t. j. smrtič zvěře), hojný v džon- glích sunderbandských, jest prý hospodářství rozhodně užitečným, chráně pole před spou- stami jelenů a kanců. Neměl by se tedy prý úplně vyhubiti. A tak jest to i se slabším »Kattle lifter«, jenž unese sice občas krávu neb bůvola, domorodci žijí s ním však v dobré shodě, oželujíce daň, kterou mu platí ze svých stád; chrání jej i poněkud. Lovci, jenž se tam vypravil, odepřeli ukázati lože tygra, ač je do- bře znali. Majíť pověrečný strach před mstou duše tygrovy. U nás myslivci mají zvláště na zřeteli konkurenci šelem v ničení zvěře. S jejich sta- noviska jsou lesy a pole zde jen pro zvěř. Za- pomíná se, že pole a lesy neexistují jen pro srnce, zajíce, tetřevy, tetřívky, koroptve, bažanty, nýbrž slouží ještě jiným důležitějším účelům. Povinnost zemědělce i lesníka jest však chrániti všestranně především, co výnosu polí a lesů škodí. Zvěř ale věru úrodě neprospívá; naši rolníci mohli by o tom vyprávěti, co zvěř na- dělá místy škody. Kdyby bylo více šelem, jež by počet zvěře zmírnily, věru že by to rolníku nebylo na škodu.
Litomyšl
14 article
Liška však ublíží nejméně zvěři, hlavní po- travou její jsou myši a jiní hlodavci, tedy hlavní škůdcové hospodáře. Prospívá tedy více nežli škodí. Jest však marno se jí zastávati; zůstane štvancem až do úplného vyhubení. O pohromách hraboši polními způsobených měli jsme v Čechách příležitost před dvěma lety se přesvědčiti. K podzimu místy byla půda samá díra a na všechny strany křižovaly se ušla- pané cestičky, po nichž houfně vyplašení hlo- davci se kmitali. Příšerná plodnost a bezpochyby i stěhování myší vysvětlují nám toto hromadné se vyskyto- vání. Na zimu neupadají myši v zimní spánek a napadne-li hodně sněhu, prohánějí se pod sněhem v dlouhých chodbách a mohou na ozi- mech způsobiti ohromných škod. Nastanou-li však mrazy beze sněhu, stuhnou též a řady jejich se ztenčí. Považme, že párek myší během léta roz- množiti se může na 23.000 potomků a uznáme, jak jest třeba ohlížeti se po spojencích v ni- čení škůdců. Prostředky nevolí se vždy šťastně ; na polích zapouštějí se hrnce s hladkými stě- nami: roztrušují se kuličky ze sádry a mouky, vyhání se dobytek a ovce na louky a pole, by tíží svou chodby myší promačkali. Nejnešťast- nějším prostředkem jest však rozsévání jedova- tých pilulek. Jak smutný účinek jeví na veškeré polní živočišstvo tento nevhodný způsob ničení! Pole bývají poseta mrtvolami vran, koroptví, lasiček, hranostajů, sův, tchořů, koček; i psi se mohou ötráviti. Kdyby se ponechal obyčejný běh přírody, vytratily by se myši také. Ovšem že nesmí se rušiti rovnováha vytlučením kolčav, hranostajů, tchořů, ježků, lišek a zvlášť sův a kání lesních. Jakmile někde trýzeň myší se dostaví, ob- jeví se pustovky někdy po stech, aby hodovaly; sova pálená po případě na podzim vyvede ještě
Čechy