1
article
A proč se román jmenuje Gerda? Protože Gerda
byla jeho ideál vtělené ženskosti. Ale nebylo jí na
zemi. Byla jen osobou v pohádce, kterou Erik v dět-
ských létech čítal. Prvotní víla jeho čistého snění.
Po celý život hledal ji mezi živými, ale nenašel. Až
umírajícímu se zase zjevila.
Škoda, že je honec této krásné kapitoly zkažen
ukrutným způsobem: vysvětlením, že Gerda byla jen
illuse. Bota, která rozšlapla kamelii.
Jinak je vnitřní stránka umělecká pravá a po-
dařená. Erotika na str. 131 studená příliš. Krásné
stránky jsou 143—145 a 494 násl. Ošklivé jsou 438
až 445, 453. To je Zolovsky líčená Costenoblová.
S tím vším byl by román ještě možný. Hůře je, že
jsou mnohé strany nepřemožitelně nudné, že první
arch textu je strašně znetvořen chybnou mluvnicí,
jak tvaroslovnou tak slohovou. Toho neštěstí věru
nezná žádná literatura, jako česká, aby bylo tolik
proč nastupovati proti autorům, že kaží ryzost národ-
ního jazyka.
Nenám tu na mysli ani žádné individuálné spe-
ciality, jako »Erikovi bylo tak vyzdviženě«, tak
»rozbolněně toužno« a pod., jichž je hojnost. Auto
se tu nutí všemožně vyjádřiti něco, co nebylov
představách, nýbrž jen v temném cítění. Snaží se
vyjadřovati slovem latku vlastně hudebnou. Houslová
mluva. Tu dlužno umělci co možná shověti, nebot
ťu je dílna, kde pracuje sám živý organismus, a ta-
kové pokusné tápání jazyka má jistá svoje práva.
Gerd
Erik
2
article
Bolest má platí hrubým chybám, kostrbatosti slohu
a špatným frásím. »Trávníky byly naklo ně nv
vzhůru« (str. 4). Str. 9. je celá hrozná. Str. 11
»Na večer byl už Erik zase svým pánem, v po-
koji rozsvíceném visací lampou do
modravého večera venku« (?). »Gore se
svým pro některé praktické věci dosti dobrým okem,
ale pro předměty jemné velice udiveným a kal-
ným« — — »zůstával s vyvaleným zrakem stat«
— a »hltaje jeho filigránský zobáček«. (!) Chlapec
totiž »papouška div že očima nepohlcuje.« Všude
plno předložek, zvláště pro místo dativu, plno uka-
zovacích zájmen, slovesných substantiv, špatné fráse
jako »stala se pro něho cizí« (175) »ač se nesebe-
vzdělával« (387) ?1 »bral lekturu« (451), »Gré ta
musela mít více pánů známých« (245 a jinde).
místo »měla asi, patrně, nejspíš« a pod. »Né, za
žádnou cenu né!« (165)!! Zvláště odporné je dělení
slova od předložky na způsob německý, nechutnost.
která se v novější spisbě naší začíná povážlivě
roztahovat a zasluhovala by na sebe notné koště.
»(Díval se jen jako) na všeobecným klamem a bouři
opojenou a vzdouvající se vlnu (411).
Německý snad časem zapomeneme, ale germa-
nismy chceme zahynouti? K úvahám tak smatným
vede kniha plná snivé hudby a poesie. Měla by se
předělat a zkrátit, kdyby byla — dosud rukopisem.
Vlk.
Erik
Gore
Vlk
3
article
Měla by pak naději na trvající život.
* Robert de Flers, Ilséa, princezna Tri-
polisská. Román. S litografiemi A. Muchy. Nakla-
datel Bedřich Kočí. Nejnákladnější belletristické
dílo, jež dosud u nás bylo vydáno, se 132 barevnými
litografiemi Muchovými, jemuž tato romanticko-senti-
mentální historie byla právě vhod, aby ukázal veškeré
bohatství své invence. Autor románu dovedl zname-
nitě vystihnouti osobitý tón starých kronik, vypravuje
o bohatýrské nevázanosti Joufréa Rudela otce i o nad-
pozemské lásce jeho syna a idyilickém životě krásné
princezny Tripolisské, jež nalezá toho, po němž tou-
žila jako po svém ideálu a jež puzena neodolatelnou
touhou vydal se na cestu k ní, umírajícího. Tuto
romanticko-sentimentální historii oživují různé epi-
sodky, podané s lehkou ironií.
* Bohdan Kaminský, Cestou na Par-
nass. Verše. Nakladatel F. Šimáček. Básnická
fysiognomie autorova jeví se v této sbírce v rysech
velmi určitých a rázovitých. Elegický ráz převládá
i zde, ale spolu se značným podílem mužného sebe-
vědomí. Tato mužnost dospívá i k rozhorlenému pro-
testu proti podlosti a chabosti, již staví vstříc herois-
mus dob minulých. Verš jeho jest také v této sbírce
lahodný, originální v rýmech, vystihující i zvukem
rozmanité stavy duše. Od elegického stesku na mar-
nost lidských snah vzpružuje se poeta k mužné
energii, nelekající se smrti, nalezá útěchu ve vlast-
ním poetickém tvoření. Skvěle vyvrcholenou paralelou
»Pole chudých«, vyznívající bolně elegicky, sbírka
zakončena.
Flers
Ilséa
A Mucha
Kočí
Muchův
Joufré Rudel
Kaminskij
F Šimáček
Nakl
princezna Tri
4
article
* Ivan Vazov, Nová země. Román z bul-
harského života za prvních let po osvobození. Pře
ložili Josef Koněrza a Alois Knotek. Autoriso
vaný překlad podle čtvrtého vydání. Laciná knihovna
národní svazek 191. Nakladatel J. Otto. Nejslavnější
toho času spisovatel bulharský, také u nás oblíbený
z dřívějších svých spisů, líčí v tomto svém obsáhlém
románu dobu od r. 1877 až do připojení Východní
Rumelie. Autor, jenž zažil krušné doby tureckého
útisku a účastnil se činně obrození svého náreda,
líčí v pásmu napínavého děje účinky nových poměrů
na bulharský lid upřímně a pravdivě, bez nadsázky
a při tom živě a plasticky. Vypravovatelské umění
jeho přichází tu k plné platnosti nejen při líčení
hrůz války, ale též v intimních obrázcích ze života
* Dr. Josel Kalousek, Obrana knížete
Václava Svatého proti smyšlenkám a křivým
úsudkům o jeho povaze. Vydání druhé, rozmnožené.
S titulním obrazem a s 28 vyobrazeními v textu.
Nakl. Bursík Kohout. Jest to kniha vlastně
nová, neboť použitím nových výzkumů a četnými
poznámkami vzrostla kniha v objem trojnásobný.
Úkol autorův byl, obhájiti národního světce Čechů
ve směru dvojím, jednak proti mnišským legendám,
jež vynášely knížete jakožto pobožnůstkáře, asketu
stranícího se věcí světských a činily tak z něho
bezděčně karikaturu panovníka, jednak proti něme-
ckým historikům, kteří jej vydavali za podporovatele
Německa. Na zakladě hostorických pramenů doka-
zuje autor, že kníže byl panovník pečlivý o plaho
lidu, že se nevyhýbal chabě boji a že si získal sku-
tečných zásluh o národ.
* Dr. F. X. Harlas, Z pokladů pražských.
Věděním a životem. Nakl. J. R. Vilímek. Kniha
psaná s upřímnou láskou ku pražským památkáma
lidu.
Vazov
Koněrza
Knotek
Otta
doktor
Josel Kalousek
Václav svatý
Bursík
Harlas
Vilímek
východní Rumelie
Německo
Nová země
5
article
jevící na každé stránce důkladnou znalost látky.
Partie, jako »Staré nástropní malby pražské«a
»Studie z pražských obrazáren« poskytnou vítaného
poučení i většině Pražanů, nebot právě v těchto
věcech jeví se značný nedostatek pomůcek, přístup-
ných širším kruhům. Autor vypravuje svěže a pou-
tavě, takže čtení knihy způsobuje skutečný požitek.
Kniha jeho právě tím, že dovede též pobavit, že se
opírá o solidní vědění bez okázalého učeného apa-
rátu, prospěje značně zvýšením úcty ke krásám a
historickým pamatkám pražským v našem obe-
eenstvu.
Z českých listů.
* Měli jsme několikráte příležitost promluviti
o programech středoškolských a o chatrném jich
obsahu. Dnes můžeme citovati o nich vážný
hlas. Prof. Goll v Českém časopise histo-
rickém napsal o nich několik upřímných slov,
kterých by měli uvážiti čeští professoři — nejen
historici. Praví, že do programů těch přispívá se
z povinnosti, ne z dobré vůle, a pochopitelno, proč
tolik příspěvků je od supplentů, »kteří si ještě vě-
decky pracovati (ač li se tomu na vysokých školách
naučili) neodvykli«. Praví: »Jsem v pokušení do-
tknoutí se tu otázky, zda-li literární produkce —
ovšem zvláště ta, která je blízka programu tohoto
časopisu — učitelů středních škol, soudě podle
článků programových, je taková, jaká by býti měla
anebo aspoň mohla. Proti tomu, kdo by jí snad ta-
kové nenacnázel, mnoho by bylo lze pověděti. Přede-
vším by bylo lze se brániti poukázáním na nedo-
statečnost ústavních knihoven, a že vzájemné vy
půjčování, a také vypůjčování z knihoven universit-
ních, pomoci může jen částečně. A slyšeli bychom
tu dále známé nářky o duševním životě venkova
proti Praze, slyšeli bychom ty toužebné stesky po
Pražan
profesor
Goll
Praha
učitel střední škola
6
article
Praze, které se často ozývají z úst těch, kdo opustili
nedávno universitu a počínají svou učitelskou čin-
nost na venkově. A kdybychom uspořádali oblíbeným
dnes způsobem anketu a tázaní by měli odpovídati
volně, slyšeli bychom jistě i žaloby proti střední
škole vůbec, která svým mechanisováním všeho vy-
učování, svým byrokratickým apparátem, svými
věčnými (i přes dobře míněný, ale namnoze ne-
účinný výnos s vyššího místa) konferencemi všeho
druhu, svými nesčetnými protokoly a výkazy samo-
činnost umrtvuje, která k samostatné další práci —
vedle školské — málo poskytuje času a málo po
nechává síly tělesné a duševní, slyšeli bychom snad
také chválu starého gymnasia od těch některých.
kteří je ještě ze zkušenosti znají — tak že bychom
konečně mohli říci s napodobením známého epi-
gramu Grillparzrova, že paedagogika zabila gymna-
sium. A snad by se někdo z tázaných odvážil i po-
věděti veřejně, co často lze slyšeti, že se vědecká
práce členů sborův učitelských někdy »aní ráda ne-
vidí« — leda by se hledala a ukládala z naléhavé
potřeby vydati program s článkem.«
Praha
7
article
*V Českém Lidu nakreslil J. F. Hruška
rozkošný obrázek dvou starých Chodů. Nadepsal jej
»Dva spokojení« a vypsal životy dvou starců,
trudné, těžké, v bídě ajstrádání ztrávené, jež by se
v románu zdály neuvěřitelně idealisovány. Mimoděk
připadla mi při čtení Hruškova obrázku na mysl
ta spousta »lidopisné« belletrie, jež u nás rok za
rokem vzrůstá. Belletrista není zodpověděn. Vytváří
postavy, zabarvuje je rysy z toho či onoho kraje,
ale jemu jsou ty rysy pouhým prostředkem tvorby
umělecké. Dokud je dílo jeho opravdu vysoké umě-
lecké ceny, není nic vzácnějšího nad tyto charakte-
ristiky typů lidových. Jakmile však belletrie ta má
míti právě tou svou »lidovostí« cenu, je otázka, ne-
bylo-li by lépe, podávati takové věcné obrazky, jako
Hruška kreslí, práce spolehlivé, jež ukazují, že ne
třeba fantastických přízdob, aby ze života lidu vy-
kresleny byly nejen věrné, ale též hlůboce půso-
bivé typy.
Hruška
Hruškův
8
article
* V Rozhledech uvažuje K. Scheinpflug o »po-
pulární přednašce« — thema dojista časové a zají-
mavé v době, kdy se to extensními a populárními
přednáškami jen hemží. Autor ukazuje na obtíže-
jež populární vědecké přednášce vznikají hlavně
úpravou nepodajné látky, formou přednesu, nutným
memorováním, a shledává úkol populární přednašky
ve spojení vědy s uměním. Vytýká pak chyby, jichž
se přednášeči vědečtí i literární dopoustějí.
Čtenář.
Ze slovanských listů.
* Vergunův »Cai B« v posledním
čísle přináší A. Pavlinovu kritiku knihy »Bosnaa
Hercegovina za okupace« od Josefa Ho-
lečka, jíž vykazuje vynikající místo v řadě spisův
o zemích okupovaných. Kniha, píše, jest napsána
umějecky, mistrovsky kreslí současný život okupova-
ného národa v ohledu nábožensko-mravném, politi-
ckém, socialném i hospodářském. Kromě toho všude
se v ní vrhá pohled nazpět, do doby před okupací.
Příčiny neštěstí okupovaných Bosňákův a Hercegovcův
autor nehledá jen v okupaci a okupačnících, nýbrž
i v samém srbském národě, nejen v současném jeho
životě, nýbrž i ve vší minulosti politické, socialné
i hospodářské okupovaných zemí. A to dodává knize
naučného interessu ... Kniha jest A. Voznesenským
přeloženacna ruský jazyk. Ruský překlad brzy vyjde
v Moskvě.
Scheinpflug
A Pavlinův
Josef
Bosňákův
A Voznesenský
Moskva
Cai B
Bosnao Hercegovina
9
article
Z oizích revuí.
Z oizích revuí.
* Bernský časopis »Bund« pojednávaje o článku
otištěném v »Das litt. Echo« a jednajícím o Schille-
rovi, jeho vlivu na Němce, připomíná tuto až posud
neznámou episodu ze života švýcarského básníka
Gottfrieda Kellera. Starý básník seděl jednou
z rána s přáteli u stolu v hostinci a studenti u ve-
dlejšího stolu. Mladí páni mluvili mimo jiné také
o literatuře a to velmi pohrdavě. Jeden docela pravil,
že už ani Goethe ani Schiller nejsou ke čtení, ba že
dutá retorika Schillerova je nesnesitelna. V tom oka-
mžiku obdržel chvastoun mohutný políček, jejž mu
uštědřil básník Keller, ujímaje se cti Schillerovy.
Nastal skandál a studenti teprv tehdy ucóuvli zahan-
beni, když zvěděli, že před nimi stojí největší básník
švýcarský.
* Studii o Španělsku se stanoviska sociologi-
ckého uveřejňuje »Revue internationale de
Sociologie« professor university oviedské Adolfo
Posada. Zmiňuje se o nových zákonech, jež týkají
se tříd dělnických. Hlavní váhu klade na zákon
o práci dětí. Zákon dovoluje dětem pracovati teprve
od 10.—14. roku a sice pouze 6 hodin v továrně.
nebo 8 hodin v obchodě, pouze ve dne a s jedno-
hodinovou přestávkou v poledne. Do 16. roku nesmí
nikdo pracovati pod zemí. Žena tři měsíce při a po
porodu nesmí pracovati.
Mr. Pen n.
Němec
Keller
Goethe
Schiller
Schillerův
Pen
Španělsko
univerzita oviedský Adolfo
10
article
Z hovorny-
* Kalendáře. Občas ozývá se nářek, že
se málo čte. Nářek je oprávněn. Zejmena na ven-
kově střední vrstvy malo čtou. Dle mé zkušenosti
nižší třídy více čtou než střední a snad i vyšší.
Na venku mají ovšem své výmluvy: »Nemám
kdy, jsem rád, když si odpočinu.« Pravda. Mnohdy
pro umdlení nedostaneš se ke čtení. Nálady není.
Ale přece jsou chvilky, když nálada vznikne. V let-
ních měsících stalo se mi často na venkově, že
jsem v hostinci musil noviny několik dní staré
teprv rozřezávati. V letní době nedá se tu na četbu
mnoho.
»Až v zimě !e
Tu teprve sváteční čtenář začne se ohlížeti po
knize. Prohlídne šuplík ve stole, podívá se za
zrcadlo, není-li tam kde nějaké »čtení«. Našel-li
něco, přečte vše hlasitě.
Bývají ve vesnicích určitá místa, kde se »táč-
níci« scházejí, poslechnouti si kus »toho čtení.«
Když pak domácí zásoba je vyčerpána, řekne
čtenář-pořadatel:
»Kačeno, dojdi k Svobodovi, ať nám půjčí ňáké
čtení.«
Kačena se vrací, celá se prohýbá pod tíhou
posílky. Spousta barevných sešitů. Co je to?
Hugo Šenk, Loupežníci v českých lesích, Krvavá
hostina atd. Jaká pastva pro dychtící duši! A pro
oči! Samá krev. Strach knihu vzíti do ruky, abys
se nezabarvil !
»Tak čti, holka, máš mladé oči.«
O posluchače není žádná nouze.
Ejhle lekturu našeho venkova. Jdi od domu
k domu, v každém druhém či třetím najdeš takový
nějaký skvost literatury.
A tu jsme u věci.
Kalendáře! Je známo, jaký vliv má kalendář
na venkovský lid právě proto, že je takřka jedinou
jeho četbou. Kniha předůležitá právě v té drobné
práci národní. Jsou, pravda, i kalendáře špatné.
Ale vydatným prostředkem proti špatným jsou ka-
lendáře dobré. Třeba se o ně starati.
Je hrozno někdy, jaké slátaniny se tisknou
kalendářích. O stránce umělecké ani se nezmiňuji.
Svoboda
Kačena
Hugo Šenk
11
article
Lid má svůj vkus a tomu třeba se přizpůsobití. A
je to i kus umění a zásluhy se přizpůsobiti. Však
do těch mezí lidového vkusu a vnímání lze vždycky
vpraviti tolik poučení ducha, povznesení myslea
zušlechtění srdce, kolik je ho právě schopen sám
spisovatel, rovnatel a vydavatel. Nelze ani dost nalé-
bavě doporučovati našim nakladatelům, aby neodbý-
vali lehkomyslně redakční stránku našich kalendářů.
Není pravda, že do kalendáře je »všecko dobré«.
Vedle nakladatelů platí appell také intelligentům
po venkově i v městech. Je tak snadno přispěti radou
lidu, který se ohlíží po stravě duševní. Možno i na -
obchodníka působiti, který nema rozhledu po litera-
tuře a mnohdy ani sám neví, co prodává.
Bibliografie.
* Karel Havlíček Borovský: Politické
spisy. K vydání upravil dr. Zdeněk V. Tobolka.
Díl I. 368 stran. Nákladem J. Laichtera na Král.
Vinohradech.
* L. N. Tolstoj: Křesťanské učení a jiné
spisy náboženské. Nákladem Jos. Pelcla
v Praze II. Obsahuje: Křesťanské učení. — Život a
učení Ježíšovo. — Myšlenky o bohu. — List k N. N.
— O neodporování zlu. — O církevním klamu. —
O náboženské výchově. — Požadavky lásky.
Tolstoj v předmluvě praví: »A proto prosím
všechny, kdo budou čísti toto, aby četli a pojímali
můj spis zamítajíce jako já všecky světské zámysly
a měli na mysli toliko onen věčný počátek pravdy
a dobra, podle jehož vůle jsme přišli na tento svět
a velmi brzo jako tělesné bytosti zmizíme s něho.
Havlíček
doktor
Zdeněk
Tobolka
J Laichter
Král
L N Tolstoj
Pelcl
Ježíšův
List
Tolstoj
Praha
Lido
křesťanský učený
12
article
Prosím, aby beze spěchu a podrážděnosti pojímalia
posuzovali to, co vyslovuji a nebudou-li souhlasiti,
aby mě opravovali nikoliv opovržlivě a nezávistně,
nýbrž soucitně a laskavě; budou-li však souhlasiti
se mnou, nechť pomní, že mluvím-li pravdu, pravda
ta není má, nýbrž boží, a že jen náhodou čásť její
prochází mnou, právě tak jako prochází každým z nás,
když poznáme pravdu a sdělujeme ji...«
* Kristus a sociální demokracie. Napsal
P. Kämpe. Přeložil K. Vaněk. Nákladem tiskového .
družstva českoslovanské strany sociálně-demokratické.
Brožurka má za účel rozptýliti některé »předsudky«
(zvláště zemědělců) proti sociální demokracii.
Ka M Ce a ro.
1902. Nový Sad.
* Kre 3a apo (Knihy pro lid), jež vy-
dává Matice srbská v Novém Sadé z odkazu Petra
Konjeviče, dospěly ke svazečkům 93—97, jež obsa-
hují Sima Matavulja povídky »C Mopa c aHe«;
národní písně o boji na Kosovu, upravené pro lid
i školu Tihomilem Ostojíčem. Život a působení sv.
apoštola Pavla od Milutina Jakšiče; Ljubomira Lo-
tiče poučení o řemeslnících a řemeslech a konečně
poučení pro včelaře od Ivana Mašireviče. Každý
svazeček stojí 10 kr.
* Názorná květena zemí koruny české.
Sepsal Fr. Polívka, prof. v Olomouci. Nakladatel
Rom. Promberger v Olomouci. Svazku IV. sešit
1—4. O bezkorunných, dvouděložných rostlinách.
162 původní obrazce.
*Útržkový kalendář týdenní na rok 1902.
Sestavil J. Kopřiva. Nákladem grafického ústavu
Lamb. Klabusaya v Holešově.
Zaznamenány dny narození neb úmrtí zaslou-
žilých v národě osob. Uvedeno jich 487.
Kristus
K Vaněk
Petro Konjevič
Matavulja
Pavel
Milutin Jakšič
Maširevič
Polívka
profesor
Rom
Promberger
J Kopřiva
Kosov
Francie
Olomouc
Holešov
Mopa c ahe
škola Tihomil Ostojíč
grafický ústav Lamb
Kre 3
píseň o boj
Ljubomira Lo