1
masthead
22. listopadu 1901
3
title
HLÍDKA LITERÁRNÍ.
Hlídek
4
article
ZVLASTNÍ
ZVLASTNÍ
k číslu 322. -
5
title
PRLOHA „NÁRODNICE
7
article
Slovanská bibliografie.
22— V době jen několika týdnů mám po-
druhé příjemnou příležitost sděliti čtenářům, že
přání, v této literární rubrice projevená, v čase
nad očekávání krátkém došla svého splnění. Je
to tentokráte periodická bibliografie Slovanstva,
která, počínaje rokem 1900, má pravidelně re-
ferovati o všech publikacích, které se týkají
slovanského bytu. Jest významno, že právě
v Praze počíná vycházeti »Věstník slovanské
filologie a slovanských starožitností«, v Praze,
kde dosud marně voláme po soustavné biblio-
grafii české.
Příprava této pro slovanskou vědu nesko-
nale důležité publikace trvá již několik let, filo
logové a archaeologové naší university, Niederle,
Polívka, Pastrnek, Zubatý, spojili se k jejímu
vydávání, jež uskutečněno pomocí akademie
petrohradské, české akademie a ministerstva
kultu a vyučování.
Niederle
Polívka
Pastrnek
Praha
český akademie
8
article
Bibliografie slovanská byla už od let upřím-
ným přáním všech učenců slovanských a Jagiéův
Archiv získal si o ni nemalých zásluh dvěma
soustavnými přehledy z let 1870—1891. »Věstník
slovanské filologie«, jenž zahajuje pravidelné
přehledy roční, je vlastně pokračováním a roz-
šířením »Věstníka slovanských starožitností«,
jímž professor Niederle učinil před třemi léty
pokus o systematické referáty aspoň z jednoho
oboru věd slovanských. Určen je všem slovan-
ským badatelům i všem cizím, kteří vyhledávají
slovanský materiál. Je pochopitelno, že podnik
takový naráží na obtíže zdánlivě nepřekonatelné
a že úkol, jejž má vyplniti, je téměř nedo-
stižný. Nemožno též z tohoto důvodu klást
theoretické požadavky na počátek velkého díla
požadavky, které čím pěkněji se vyjímají v theorii.
tím hůře dají se často provésti v praxi. Ne-
možno též usilovati o úplnost a stejnoměrné
rozdělení látky, všechno věci, které časem samy
sebou se vyrovnají a zkušeností hravě do-
plňují.
Jagiéův
Niederle
9
article
Rozdělení prvního ročníku je látkové; ně-
kolik velkých skupin, jazykozpyt, literární dějiny
(do konce XVIII. století), národopis, starožit-
nosti a na konec filologie baltská dělí se na
drobnější dle národů i věcně. Předchází seznam
zkratek časopiseckých, časopisů odborných
různých publikací (nekrologů, korrespondencí.
biografií atd.) zavírá knihu dvojí pečlivý index
Toto rozdělení věcné napohled zaráží. Výčet
jednotlivých spisů v podřízených skupinách,
nejsa nijak spořádán (ani spisy téhož autora
nejsou přiráženy k sobě) sám sebou není příliš
přehledný, a roztříštěnost látky z jedné zemi
slovanské v několika kategoriích vadí při hledání
tím spíše, že ani podrobný obsah není po ruce.
Avšak z valné části je nepřehlednost pouze
zdánlivá. Látkové i národnostní rozdělení mívá
svoje výhody i vady a vydavatelé sami nejlépe
zkušeností poznají, která forma jim lépe bude
svědčiti. Látkové rozdělení zdá se systemati-
čtější ale též se dá ovládati. Uvedu jen jeden
příklad. Česká literatura je jednak v jazyko-
zpytném oddělení, jednak v literárním, jednak
v národopisném. V literárním oddíle opakuje
prof. Máchal devět čísel z jazykozpytného od
dílu; vesměs čísla, v nichž podáván též něko-
lika řádky obsah práce. V jazykozpytném oddíle
jsou obsahy pečlivější; zdá se mi zbytečna tato
práce dvojnásob prováděná, tím spíše, že z dvo-
jího od sebe neodvislého spracování vznikají
pak různosti, jako mezi referátem o Flaišhan-
sových »objevech zlomkovitých textů českých
z věku XIV.—XVI.« (č. 325), jež v oddíle li-
terárním slují »z knihovny strahovské« (č. 281)
ač odkazují na týž ročník a stránky musejníka.
Máchal
10
article
Avšak, jak již řečeno, nebylo by správné
vyhledávati tu tyto drobnosti, vzhledem k vý
znamnému faktu, že »Věstníkem« realisováno
dávné přání po sysťematickém přehledu vědv
slovanské, a že jsou to učenci čeští, kteříse
zdarem se oň pokusili.
Křivdili bychom však ostatnímu slovanskému
světu, kdybychom chtěli tvrditi, že se o splnění
tohoto důležitého úkolu slovanské vědy nepoku
sili. Podivnou shodou okolností, táž ruská aka
demie nauk, která poskytla podporu »Věstníku«
vydává v stejné době dílo velice podobné-
Chce rovněž revidovati slovanskou vědu, volt
však methodu jinou. Pomijí především Rusko
samo — má tudíž spíše úkolem seznamovati
Rusy s prací Slovanů mimoruských, — a dělí
látku dle národností: napřed práce všeslovanské.
pak církevně slovanský jazyk a literaturu, Slo
vany severní, pak Poláky, lužické Srby, Čechy.
Slováky atd. a v těchto národnostních oblastech
teprve člení látku na jazykozpyt, literaturu
etnografii, historii. V pořádání látky znáti již
značnou praxi, ale přehled ovšem nijak není
úplný, zvláště když rozšířena bibliografie až po
rok 1895.
Zdá se mi, že přes chvalitebné motivy, ve-
doucí obě bibliografie slovanské, bylo by radno
netříštiti síly a spojiti raději obě v jednu. Ja-
kým způsobem, bude ovšem věcí vydavatelů
zdá se mi však, že širší rámec »Věstníka« by
byl příhodnější, a Praha pro společnou práci
z oboru všech slovanských věd vhodnější. P
praktické stránce jen jedno připomenutí ještě
obě bibliografie stěžují si na obtíže spojené s
sháněním časopisů, knih a p. Nebylo by vhodno
spolehnouti na biblioteční úřadníky oněch
knihoven, jež na povinných výtiscích chovají
všechen potřebný materiál ze své země (Krakov
Lvov, Olomouc na př.) a kteří snáze dovedou
překonávati bibliografické obtíže?
Ruska
Rus
Slovan
Polák
Srba
Čecho
Slovák
Praha
Krakov
Lvov
Olomouc
11
article
České spisy-
* Fr. Ad. Šubert: Moje vzpomínky
Z uplynulých dob I. V Praze, nákl. »Unie«. Na
r. 1902.
Vzpomínky světa uměleckého a zvláště divadel
ního jsou vábivé jako memoiry kabinetů vladařských
a budoirů královen. Jsou bohatým pramenem pravd.
fakt a dokumentů, jakých ráda použije věda i nej-
vážnější, na př. psychologie. Záleží ovšem na tom
kdo je píše a jak.
Pan ředitel Šubert píše své vzpomínky na zá-
kladě dat a dokumentů, jichž věrnými otisky a snímky
svůj spis bohatě zásobil a vypravování všecko ově-
řil. Že jsou vzpomínky bohaté a zajímavé, tomu s
nikdo nepodiví. Způsob podání je vzácnému obsahu
zcela přiměřený, živě temperamentní, při tom útle
delikátní, jak se sluší na autora, jenž zrazuje světu
tajemství styků, v nichž zaproudil život horoucí krví
lidských podstat nejchoulostivějších. Sám jsa stře-
diskem dějů umí osobu svou vhodně postaviti tak.
aby scénu nezastírala a vypravovati tak, aby i roz-
jímání místa nabylo a cenná stránka věci, poesie
lidského života, svobodně vynikla.
A tak má spis několikerý význam: Je tu váš-
nivě tklivá elegie lidského bolu, historicko-kulturná
serie podobizen slavných lidí a pohnutých scén, je
tu kus historie naší české, krásný list naší novočeské
slávy, a konečně kus knihy individuálného života
zasloužilého našince.
Ada
Šubert
Francie
Praha
12
article
Ty divadelní a umělecké a ředitelské vzpomínky
Jak jsou plny těžkého a bolestného naučení a vý-
strah, jaká vedle scén opojné slávy úžasná divadla
lidské bídy a dramata hrozných padů! Na př. ředitei
Baumann! »Vtělené neštěstí!« A srdcervoucí jeho
boj s osudem šibeničně kapriciosním! Millionáře po-
třeboval k podniku; millionáře našel. Ten jednou
rukou ukazoval tisíce a druhou nastrkoval svoji —
špatnou operettu. Chce-li míti peníze, musí tou
špatnou operettou millionářovou hry zahájiti. Bau-
mann peníze míti musí. Ale bídnou operettou se
podnik poškoditi také musí. Alternativa l Provaz
oběšence !
O umění, ty siréno, lákáš millionáře a císaře
dali by zlato a řády, ale ty se pohrdlivě odvracíš a
bytuješ v chudé mansardě chudého skladatele.
Virtuosství, ano, protekce, předsudky, to vše
vládne. A intriky, závist, zisk, ba i — politika. Jak
něžná a pěkná tu úloha a zásluha srdcí nadšených
a kráse přístupných býti mostem mezi umělcema
světem často tak hloupě zabedněným.
Umění a žena! Jaká ozdoba života, může-li
umělkyně býti ženou, člověkem celým! Když je
milá, krásna, milovaná mužem. Ubohá Wiltova.
Baumann
Bao
13
article
Zhrdala právem věnci a stuhami. Studený hold
studených srdcí. Chtěla dar ženě jedině žadoucí.
lásku muže. A té pro ni nebylo.
Ta škála umělecké duše je věru až ukrutně dů-
sledná. Zprvu jásot skřivánčí, pak hymnus, racho
tympanů, elegie a havraní »Never more« na konec.
A tyto »Moje vzpomínky« každý Čech a příte
náš s radostí může vyslechnouti, neboť representuje
se v nich elegantní stránka českého života v závo-
dění s cizinou. Ukazuje, jak je umění znamenitě
schopno dobývati národu sympathie národů, uka
zuje na význam a službu Národního divadla, které
tu v tom líčení vypadá jako slávoskvoucí věž na
břehu cizinského moře, věž lákající a přítahující
lodě i nejpyšnějších dálek.
Bylo asi smutno a tklivo psáti ty vzpomínky,
ale psáti je a zachovati bylo také dlužno a spra-
vedlivo. Neboť to zde nežili jednotlivci v zájmech
svých osobních, to všecko se žilo a působilo ve
službě umění a národa. A co se vyžilo, národu
sluší se dáti. Jsou to účty hospodáře, je to kořist
vzácného druhu života. Proto knize sluší i nádherná
Vbk.
úprava a monumentální vzhled.
Čechy
národní divadlo
14
article
Jan z Wojkowicz: Gerda. Román.
Praha, Josef Pelcl, 1901. Stran 506. Za?
Dějiště románu není fiktivné, jak »Poznámka«
praví. Brzy se uhodue, že ty dánské Gandileny jsou
české město venkovské, Kodaň že je Praha, a Erik
že je výrobek naší české, domáci už kultury aristo-
kraticko-exotické.
Je to román důvěrně-životopisný, zpověď srdce
živoucího, upřímná a žhoucí, zažitý román skutku.
Tím už je řečeno, že je cenný. Toho fakta nezvrátí
žádná hana ani odpor, jehož román vzbudí svými
jednotlivostmi. Má román vady, uvedeme je na
konec všecky, ale pro spravedlnost začneme před-
nostmi.
Přednost nade všecky je ta, že se podává a od-
haduje pravda života. Že je ten život tak nemocný
a nějak příliš nereální, za to román nemůže. Vizme
výstražný v něm obraz výchovný, jeho stránku so-
ciálnou.
Erik se narodil synáčkem bohaté rodiny. Prů-
hledně bělostné pleti panáček, dlouhých elegantních
prstů, nyvých očí, měl už rodem disposice velice de-
likátních nervů a choulostivé kultury. Byl by tak po-
třeboval, aby ho dali do lesů, kde by musil běhat
bos, honit se, lézt na stromy atd. Zkrátka otužovat
se. Ale Erikův svět byl nádherné pokoje s tlustými
koberci a park. A za společníky neměl nikdy nežli
jen děvčátka a děvčátka. S těmi si hrál v parku.
Jan
Wojkowicz
Gerd
Pelcl
Erik
Erikův
Praha
Kodaň
vada
15
article
Čítal také a hluboce ho dojala, jedna pohádka,
o Kajovi a Gerdě. To byl osten básnický. A ty hry
s děvčátky, a ty nervy, a ta útlinká, rozmazlená
přirozenost, to byl jedovatý osten erotický.
S tou povahou útlinkou, něžnou a snivou šel do
školy. Studie přešly tak, že se obsah paměti jino-
chovy ničím podstatným neobohatil. A když přišla
pohádka máje, nebyla mu, čím býti měla. Poměr
s Kamilou zajde v trápení, další romány jsou horší
a horší. Hrůzně dusivé ovzduší erotiky naplňuje
hlavní periodu Erikova vývoje. Závěrem je nemoca
smrt.
Až na faktum skutečné smrti je román založen
na skutečnosti. V celku případ hodně jedinečný, ale
poskytuje mnoho vážného materiálu ke studiu dět-
ství a k obrazu studentského světa českého moderní
kultury pražské.
S bolestmi milostnými probudil se v Erikovi
umělec, hudebník a básník, druhu velice abstraktního,
nehmotného. Erik byl, dí románová analysa (str. 403,
461) »báječně sensitivní erotik, duše snílka básníka
par excellence. Hudební nástroje a květiny mají duši,
praví jeho názor. A jeho duše prodělala metamorfósu
z květin a snivých oblaků na nebi. Bytost krásná ve
svá zženštilé snivosti. Prosté dítě až do smrti. A
přece byl abnormální, neboť Adam jen byl » normál«,
t. j. muž celý a zdravý. Erik jest »sensitiv plný
zvonkových trilků« (!?) a »vyjemnělost sama«. Miluje
sebe, a v sobě touhu nekonečnou a stesk.
Ta »vyjemnělost« je choroba. Ukazuje se to v
všech jeho láskách.
Román s Kamilou je skoro ještě ideální, doslovné
téměř opakování románu Máchova s Lory. Trápení
žárlivého poety, věčně nespokojeného snílka, hleda-
jícího ideál ženskosti v dívce střízlivě realistické.
Gerda
Kamila
Erikův
Erik
Adam
Máchův
Lora
16
article
Ale další romány Erikovy ukazují poměr křikla-
vého kontrastu povah a citů, z části směšný, z části
žalostný. Básník měsíčního svitu a kuchty ! Erik a
Greta, podařený ohlas de Kockova románu »Nechá-
pavý ženich.« A pak hůře a hůře. Hubeňoučká pro-
davačka na konec. Poměr odporný, líčení už ne-
chutné. Láska bez lásky. Prý »mysteriume!
Vše by ani nestálo za řeč, kdyby v tom nevězel
pozoruhodný psychologický problém. Erik se spaluje
věčnou žízní ženskosti, ale fysické rozkoše je nescho-
pen, nebo jí nepřístupen. Co to je?
Choroba snivého erotismu, lyricky ozářená. Zá-
kladem je fysická slabost a nervosní disposice. Anae-
mism zženštilého vychování. Théma silně zolovské.
A jsou i zolovské podrobnosti a nechutnosti, které
románu jen zbytečně škodí. Ale fysiologicky není
přece nic řešeno. Základem románu je představa po-
znaného života skutečně básnická, skoro jako báj.
Kontrast této snivé báje, její vroucně lyrické nálady,
a toho hrubě materialního života, je podivuhodný.
Jedna milá knížka stará vypravuje o Labutěnce.
V bouřlivé noci zaklepala na okno osamělé myslivny.
Jako smutný andělíček, v šatech zlatotkaných, ale
ucouraná, zablácená, zmoklá. Stihlo jí neštěstí, mu-
sila k lidem, do ovzduší jejích bídy a vášní. Ta La-
butěnka je cela duše Erikova. Bílá, stříbrná lyrika
touhy v jinošském těle, vychováním zvrácená, vlastně
Psyche, kterou místo Erota olympského potkal Faun.
Kdyby byla potkala Erota nebeského, byl by tu ně
jaký snad druhý Zever.
Tou mystikou přírody a vegetativního životas
vůbec touhou do modra, do hudby všehomíra, druží
se autor Gerdy k německým romantikům. Ač není
pouhý jejich ohlas.
Erikův
Erik
Gréta
Kockův
Erós
Psyche