Ročník XXXXIII.

V Praze, v úterý dne 15. září 1903

Číslo 252.

Na ranní a odpol. listy přodelácí sei v Praze v administrael na měefe . . . . .. 2 K na čivrt lsta . . . . 6 K — s dvojí donáškou na měsl kta. . . : 7 K aDk ve fllalkáck: na něsie . . . . . . 2 K 30k Foštont aee rka. . : : 9 k oi s dvojí zísilkou na měsí čtvrt leta . . . Hi K co

Smutná perspektiva. Na levém břehu Dunaje mezi Vídní a Tul nem zabořen ve stromoví na příkrém svahu alpského předhoří, jež v těchto místech v nedo- zírnou rovinu se sklání, letohrádek. Neliší se valně od jiných v sousedství, však poutá se k němu vzpomínka trpká a zlá. A právě v těchto dnech vzpomínka ta bouří v prsou těch, kdo znají nej- novější historii této nešťastné říše, city, o nichž lehkověrnost se domnívala, že dávno již mrtvé jsou. Tam v té ville žil a umřel pověstný řišský kaneléř rakousko uherský Beust a tam sepsal též své memoiry, jež měly býti podivnému muží tomu obhájením, jež ale při povaze věcí, o nichž jednaly, staly se mu posmrtnou těžkou ob žalobou. Z té knihy se dovídáme, že bývalý saský baron Beust převzal v okamžiku nejkritičtějším úkol, o němž věděl a věděti musil, že mu do- státi nemůže, že převzal ho hravě, jako by šlo o nějakou veselou, byť i odvážnou sázku. jinými slovy, že stalo se, co zaznamenává hi- storie jen u národů nad propastí a v dobácl nejpokročilejšího rozkladu. Po mastičkářích, již hojili všechno zázrač nými lektvary a »bez bolesti«, dostavil se me dieus ze školy Paracelsovy, s velikým nožem a za heslem »quid ignis non sanat, ferrum sanat«, rozťal monarchii na dva kusy, a kdežto jedněm rozdával plnou rukou, druhé tiskl na zed. Říše čítající 40 millionů obyvatel rozdělena tím způsobem, že 16 millionů obětováno bylo na jedné straně 8 millionům Němcův a na druhé 11 millionů 5 millionům Maďarů. Třináe millionů zlomiti mělo odpor sedmadvaceti mil lionů. Třeba si představiti, jaké spousty křivo a bezpráví nutno bylo spáchati na jedné straně, aby druhá udržena byla na uzdě. Třeba učinit si obraz, jak se vládlo tu i tam.

Je pravda, kdyby byli zástupci národa če- ského vystoupili hned tehdy na politické jeviště a aktivně byli zasáhli v aktualní dějiny tohoto státu, již dávno byla by se sesula z lati az pozlaceného papíru zhotovená apotheosa veliké lži, jež ujala se v roce 1867 žezla. Jen tím že vésti jsme se dali neblahým heslem passiv- ného odporu, stalo se, že co bylo by se zcela jistě rozsypalo v jedné »periodě výpovědni«, po- trvalo periody tři. Je pravda, že na konci druhé byli sice již naši zástupei v parlamentě, však nalézali se tam ve vládní většině a dali se svésti, že sami ujali se úkolu karyatidy, as ostatními pomáhali zvrácený systém nésti. Však když Badeni v dobrém rozmaru zvolal: tedy. pánové, do třetice všeho dobrého — již tehdy odbojní duchové v parlamentě příšerným tonem odpověděli mu . . . . ne. Dva státy v reální unii, ale na výpověd. Co jiného to znamenalo, než příležilos ke vzájemným tahanieím, k bojům a jiným ne skonalým nesnázím, jež zmáhaly se tím více, čím důkladněji obě poloviny na vzájem poznávaly své slabě stránky a čím větší a lákavější stávala se přiležitost, na vzájem z nich kořistiti. Jeť těžko udržeti dvěma lidem se stejným temperamentem. se společnou snahou a s jedním a týmž ellem kompanii v obchodě, jak možno to dvěma stá- tům, jež mají právo každých deset let svůj po- měr revidovat? Neznamená to nic jiného, než uvést oba ve stav věčného nepokoje a strachu a zimničného tetelení, v jakémž nerodí se an iniciativa, aniž možna je soustavná, účelná a plodná práce.

Co bylo ale cizinci po tom ? Šlo mu prostě o okamžitý effekt, a patrně sám již v budoue- nost Rakouska nevěřil, když se ho velikomy- slně — ujal. Státy ovšem tak rychle nehynou, jako individua, také tak rychle nevznikají a prolo také na Rakousku možno ještě víc hřešit snad, než na jiném podobném organismu, však cou nás se jeví, čeho v poslední době jsme svědky, je tak podivně, při tom příšerně ztemnělé, že slaboch má příčinu chvěti se při tom hrůzou, silný ale zabývati se úvahou, co činit pro bu- douenost a jak se zabezpečiti Neslyšíte sejčky obletovati tento dům, němž tvrdilo se do nedávna, že svatbami stával se šťastným? Snad právě nejsou sňatky pev ným státním tmelem, snad pevnější je boj krev. Však ve trámoví domu toho povážlivě to praská a třeba, že prý základní povaha ná- rodů rakouských, zejmena ale nás Slovanů, je lehká mysl, máme přes to příčinu ohlížel se vůkol a zabývat se otázkou, jak to dopadne. Události v posledních dnech každému, kdo jen poněkud umí číst v soudobé historii, odha- lily ne pouhý cípek, ale celou oponu, za níž dosud skrývala se ta domácí rakouská červo- točina. Nešetrná ruka maďarská tak učinila a co po třicet let jsme kázali a dokazovali, proč jsme byli ponásledováni a trpěli — dnes zjevno celému světu. Dnes vnucuje se každému olázka, jaká že bude budoucnost této říše a co se s námi stane.

Především sluší nám dělat konečně politiku střízlivosti, při vší horoucnosti a při vší vrouei lásce k národu svému a k jeho ideálům. Spo- lehejme především ve svých kalkulacích sami na sebe, nezříkajíce se nikoho, kdo by nám mohl býti na prospěch. Nedejme se vésti sen timentálními rozumy oněch dobrých duší, ktere nedovedou pochopit, že v politice neplatí nie jiného, než nejvlastnější interes. Buďme Slovany, upřímnými, věnujmež svou lásku všem stejnou měrou. Udržujme styky s nimi, poznávejme je a pomáhejme jim dle své možnosti, ale nebuďme tak bláhovými, do mnívati se, že v den neb=zpečí všichni se do stavi, aby nás bránili. Nikoli. Dbejme o dobrou pověst v cizině, zejmena pěstujme přátelské styky s národy velkýmia mocnými, sympatie svělové jsou zejmena náro- dům menším cennými statky, však nevtírejme se nikomu. Mějme zvláště na mysli, že nás oproti ne- přátelům sotva osmína, že tedy každý z nás má povinnost vykonati, co jich osm. A ne pouze ve statečnosti a odvaze platí tento po měr, nýbrž i ve práci. Nežádejme nijak uniformitu ve smýšlení dalecí jsouce toho ubíjeti názory samostatné, lišíe se od těch, jež většina učinila svými. Nebu- dujme modly a nenuťme nikoho, aby se jim klaněl. Nestavme autoritu proti argumentů, nýbrž ctěme přesvědčení a nejvznešenějším pojmem budiž nám pravda.

Postupujmež různou cestou třeba, však ei nás všech buď totožný: zachrániti národní exi stenci svou a volně se vyvíjet, jako volný národ Rozbíjet se a vzájemně napadat a ničit, nen ta cesta, kterou jest se ubírati malému národu v zápasu s nepřitelem osmkrát větším. Víme, že neblahý způsob vnitřního bojeu nás je mnohé velmi výdatné síle příčinou, že hrozí se života veřejného a veřejných zápasů. Nejednou ale jsou poměry tyto pouhou záminkou. práci se vyhnouti. Jednání takové je nevlaste- necké. U nás věru je místa dost pro všechny kdo přiložiti chtějí ruku k dílu. Snadněji ovšem je státi opodál a tupiti a posmívati se tém, kteří mnohdy za velice těžkých okolností s nemalou obětí v dílo se uvázali. Neopakujmež ošumělou píseň svornosti, ale nedomní vejmež se, že prospějeme věci svého národa, když ničiti budou jedni to, co druzí zbudují. Opatřme své věci pro každý připad. Ať již podaří se této říši překonati hrůzy překážek, at šťastně vyjde z krise, my zde stůjme jako její věřitelové se splatným účtem v ruce a žádejme za vyrovnání, jinak zůstaňme neústupnými v hrdém vědomí, že my této říši dodáváme mízy i lesku, jen potud s ní paktujme, pokud ocholna bude ve smyslu staré státní raisony říše habs- burské státi se ochranitelkou rovnocennýcha rovnoprávných národů svých. Buďmež ale i pro ten případ hotovi, kdyby pro tuto říši již bylo pozdě. — — — Nebojme se! Který národ tolik přetrpěl co náš, o svou budoucnost báti se nemusí. Zkoušky hroznější nám uloženo býti nemůže.

Politické zprávy domácí. V Praze, 14. září. (Polské stanovi- sko kotázce jazyka armádního.) Vzhledem k různosti mínění polského tiskuo národních požadavcích maďarských zajímavo jest vyslechnouti hlas váženého krakovského mě- síčníku „Przegl. Polsk.“ o téže věci. „Jaké sta- novisko mají vzhledem k hotovícím se zásadným změnám zaujati Poláci?“ táže se pisatel, a od- povídá: „Se stanoviska všeobecně státního a se zřetelem na stát, jemuž jsme tolik povinni, jest pro nás zachování jednolitého charakteru vojska i jednolitosti říše co nejvíce žádoucí. Jestliže však sám panovník a vojenské kruhy svolí k ústupkům pro Uhry, pak nepotřebujeme býti katoličtější než papež a přijmeme on ústupky bez nenávisti nebo závi- stik Madarům. Jednoho však se potom bu- deme domáhati, jmenovitě, aby náklad na vy- držování uherského vojska netisnil nás. Také se budeme domáhati, aby ústupky, učiněné Uhrám, nevyvolaly, jak se obyčejně u nás děje, reakce v opačném směru pro Rakousko. Musíme se vší rezhodnosti žádati, aby za účelem rekompen- sace za ústupky Uhrám nezačalo se v Rakousku pracovati pro centralisaci v duchu germanismu.

Snadno se může stát, že nepříznivé Slovanům kruhy chopi se nyní myšlenky, že se má v Ra- kousku navždy udržeti zakrytý německý centra- lismus, aby se aspoň tímto způsobem zachovaly dvě jednolité poloviny: německá a maďarská. K tomu, zdá se, směřují ony sirenní hlasy, které volají, aby všichni dobří Rakušané skupili se pod vůdcovstvím nynějšího předsedy rakouského mi- nisterstva, jenž se má postaviti v čelo rakou- ských národů proti maďarským tužbám.? V Praze, 14. září. (Vojenské výtrž- nosti v Šoproni.) Strana neodvislosti svo- lala v Šoproni na včerejšek schůzi lidu, jež byla navštívena několika sty osob a přijala ráznou re- soluci, v níž se protestuje proti dosluhování vo- jáků třetího ročníku. Po schůzi došlo večer ke hlučným pouličním výtržnostem. Studující, k nimž se připojili pěšáci a husaři, táhli ulicemi. volajíce: „Nechceme déle sloužiti!“ Jeden de- sátník a policejní komisař, kteří se snažili o zjed- nání pořádku, byli ohroženi. Teprvé silné vojen- ské hlídce, jež byla povolána z kasáren, se poda- řilo zástup rozptýliti. Vojáci vytloukl okna setníku Fischrovi. Před policií volali pak: „Jděme na náměstí Deákovo a vy tlučme okna generálovi a podplukovníkovi!“ Vo- jaci ukryli se v křovinách parku na Deákově ná- méstí a odtud metali kameny do oken generá- lova obydlí. O 9. hodině postaveny vojenské hlídky k bytům všech důstojníků, jež tam zů- staly po celou noc.

Ze Lvova, 12. září. (Novéruské vzdě- lávací ústavy.) Počátkem tohoto školního roku otvírají haličtí Rusové ve Lvově dva nové soukromé ruské vzdělávací ústavy: ženský učitelský ústav a hudební konser- vatoř. Učitelský ústav zakládá ruský paedago- gický spolek. Vyučovacím jazykem bude výhrad- ně ruština. Žádost za dovolení tohoto ústavu byla zaslána ministerstvu osvěty a čeká se, že bude v brzku vyřízena příznivě, poněvadž i zemská školní rada podala o zamýšleném učitelském ústavě příznivé mínění. Zápis do ústavu bude se konati již dne 15. t. m. Paedagogický spolek za- vazuje se, že se postará o takové přípravné vzdě- lání kandidátek, aby mohly ještě letos složiti při- jimací zkoušku do ústavu. Také konservatoř hudby má býti čistě ruská. Učiteli budou samí Rusové. Vyučovati se bude hře na piano, harmo

nium, smyčcové nástroje, zpěvu a předmětům theoretickým. Z Pešti, 12. září. (Rumuni proti ma- darskému velení.) Hlavní orgán uher- ských Rumunů, aradská „Trib. Poporului“ ne přestává brojiti proti požadavku maďarského ve lení. V posledním čísle píše: „Maďaři Ulukou na vrata vídeňského dvorního zámku svým po žadavkem maďarské armády tak zběsile, jakoby projevovali společnou vůli celé země. Jest prote třeba, abychom před celým světem prohlásili že my Ruhuni a s námi všechny nemaďarské národnosti maďarské armády si nepřejeme. Ma darské listy prohlašují nás za pacholky reakce. ale Maďaři vědí dobře, že v celých Uhrách neni ani jediného Rumuna a vůboc ani jediného Ne maďara, který by doshvadnímu německému ve- lení ve vojsku nedával přednost před maďar štinou.“ List kojí se však nadějí, že koruna přání maďarské oposice za žádnou cenu n vyhoví.

Politické zprávy zahraničně. Combes a Renan. Telegrafické zprávy líčí události v Treguieru kde u přítomnosti Combesově konána byla slav nost odhalení pomníku filosofa a spisovatele Renana na náměstí před kathedrálou. Na půdě katolických Bretonců postaven by pomník velkého nevěrce, autora »Života Ježi šova«, a to pokládali francouzští klerikálově za smělou provokaci. Vláda pak chtěla ještě více sesiliti svobodomyslný a republikánský karakten této slavnosti a proto vyslala za slavnostního řečníka svého chefa. Do města bylo povoláno množství vojska, aby chránilo slavnost proti sedlákům a klerikálům. To vše jen nasvědčuje o velkém podráždění mysli, v němž nyní Francie žije. Výtržnosti se udály při slavnosti, ale ne- byly velkého rozsahu. Předseda ministerstva Combes mohl v poměrném klidu prosloviti své oslavné fráse na Renana. Velký ironik a pochybovač Renan stalse předmětem zábavního sporu mezi tiskem vládním a opposičním. Kdežto socialistické a svobodno zednářské žurnály prohlašují Renana za nej- většího nepřítele aristokracie, církve, monarchie dokazují listy z druhého tábora, že Ernest Renan byl anlidemokrat, antisocialista a že měl ve váž nosti cit náboženský. Na každý pád byl Renan nesmírný a volný duch filosofický, který se nedá vymeziti hrázemi stran politických. Jeho dílo bylo krajně protiklerikální a pokrokové, ale nikdy demagogické. Noblessa ducha Renanova byla aristokratická. Mel v odporu terrorismus davu a revoluce, nemiloval rovnost a demokracii.

»Liberté« a »Journal des Débats« uveřejňuj množství protirepublikánských a protídemokra tických projevů ze spisů Renanových. Z Treguieru, 13. záři. (C.-B.) Ministr pre- sident Combes pravil v řeči, kterou proslo- vil zde na hostině: »Země považuje éru vý- bojů za ukončenou, avšak zajistiti se mus další trvání míru, k čemuž jest zapotřebí ná- rodní armády se stavy pevně semknutými a vycvičenými vojíny, kteří v okamžiku potřeby schopni by byli k silné offensivě. Témto poža- davkům vyhovují návrhy ministra vojenství osnově zákona o dvouleté službě vojenské. Ministr-president zastal se ministra vojen- ství generála Andréa a ministra financí prol útokům na ně činěným, pravil, že nájezdy na ministra finanei mají za účel, aby znehodno- tily veřejné fondy, odsuzoval vzpírání, platit ze spořitelních vkladů a kapitálů daně a popře tvrzení, že kolisání kursů renty zaviněno bylo osnovou zákona o dani důchodkové. Cizina má k francouzskému trhu plnou důvěru a státní úvěr Francie snese s úspěchem porovnání s úvěrem států, které mají privilegovanou siluaci. V dalsí části řeči dotkl se Combes odporu proti zákonu o řeholích, pravil, že v této věe poslední slovo má většina sněmovny a opřel se tvrzení opposice, že jest zajatcem této majority. která zůstane tak dlouho pevna, až reakce bude zdolána.

Republika v době 15 měsíců, co trvá do- hoda mezi většinou a vládou, uvnitř se upevnila a důvěra v budoucnost byla posílena. Také její vážnost za hranicemi se zvýšila a projevenyj sympatie vlád cizích národů. Aliance s Ru skem nabývala stále určitějšího rázu důvěry a důvěrnosti. Přátelství s Italií upevňujes vzájemnými projevy upřímného a srdečného rázu. Zlepšení poměrů s Anglií přibývá a z svými hranicemi vidí Francie jen přívětivé tváře- Žijeme ve znamení míru a republikase přičiní, by jej zachovala. Od prvého počátku připojila se k velkodušné myšlénce, aby ukli zení mezinárodních sporů postoupilo se smír čímu soudu, čímž docilí se dohody, která ne- bude pro nikoho ponižující. Ministerský předseda Combes zakonči svou řeč nadějí, že se svět záhy dožije, že spatří vycházeti jitřenku všeobecného míru.

René Henry o německé expansivnosti a o ně- mecké moci námořní. V revui »Questions diplomatique et coloniales« uveřejňuje René Henr studii o postupu Německa i o rozvoji jeho moc námořní. Némecko pohlíží nedočkavě za hranice. Je připraveno. Jeho moc námořní netušeně vzrostla. Je už nasyceno dlouholetým mírem Henry líčí sny Velkého Německa, jež chce za- brati nejen rakouské Němce, ale i Hollanďany a Flámy, jakož i Čechy a Slovince, kteří jsou na cestě z Hamburku do Terstu. Pangermanisté nedbají ani neodvislosti Uherska, ohrožují Rusko a z Balkánu i Malé Asie chtějí učiniti německou Indii. Henry zaznamenává tyto theorie bez po- směchu. V Rakousku německý živel obrací o k Berlínu. Rumunsko slouží Německu. Hospo dářsky se Německo mocně rozvíjí na západ. Dále uvádí René Henry, jak vzrůstá kolonialní a námořní moc německá. V té činnosti je ohromná energie a houževnatost. Německo, tak silné průmyslově, stane se obrovskou mocí na moři. Jeho válečné loďstvo je mohutné a rychle se sesiluje. Všechny okolnosti geografické i hospo- dářské podporuji námořní a kolonialní akci ně- meckou. Henry vypočitává statisticky nesmírný rozmach německé moci námořní. Německo spěje k světovému císařství. René Henry vybízí Francii, aby nepodceňovala nebezpečí německého. Mez Francif a Německem nemůže být přátelství, neboť nejen Elsasko Lotrinsko stojí mezi oběma státy, ale jsou tu důvody hospodářské a poli tické exislence Francie-

Balkán. Ruské listy o srbské důstojnické afféře. „Svět“. S hlediska vojenské kázně důstoj níci neměli práva vydávati podobné vyzvání proto původcové byli zatčení. Položení krále Petra je velmi nesnadné. On arci nemůže ani odevzdati vrahy krále Alexandra k potrestání, ani nemůže podporovati důstojníky, podepsavší provolání, ani nemůže propustiti členy tohoto prozatímného ministerstva, jež zastal již v úřa dě. Východiště je pouze jedno. Rozřešení všech otázek bude musit býti předloženo skupštině Srbský národ skrze skupštinu si je rozsoudí tak jak toho vyžaduje i spravedlivost, i mír v zemi Avšak bylo by velkou chybou, kdyby tato zále žitost byla řešena administrativou. Nyní bylo by nejrozumnější netrestati protestujících důstojní ků, důstojníkům pak náleží zdržoti se dalšiei protestův a vzložiti svou věc i naději na rozvahu i srdce svého národa.

„Novoje Vremja“: Kralovražda překvapil Nikdo z počátku nevěděl, kdo vlastně vykona převrat, kolik důstojníků mělo v něm účasti, ko lik jich bylo do věci zasvěceno. Zdálo se v prvém okamžiku, že kralovražda je dílem celé armády aneb aspoň všeho důstojnictva. Znenáhla ale vy světlilo se, že krvavá noc bělehradská byla dí lem pouze 70 důstojníků a 2 generálů. Odtud za čala reakce. Možná, že povahy protispikleneů také nejsou nejvznešenější, ale je-li pravda, že s nimi souhlasí 700 důstojníků z 1350, nebo dle jiných všech 1350, dlužno s tím vážně počítati Na neštěstí král Petr jest úplně v rukou kralo vrahů. Jinak si nelze vysvětliti podivné vyzname nání, kterého se tyto dni dostalo čtyřem plukům bělehradské posádky. Šestý pluk, jenž měl úča sti v krvavé noci, byl vyznamenán jménem Ka raďorděviče. A to potom, když král rumunský odřekl se cti slouti majitelem toho pluku. T přece si nelze vysvětliti jinak, nežli že se stal proti vůli krále Potra. List se přimlouvá, aby se protispiklencům nedostalo přísného potrestání. Když by naproti tomu kralovrazi zůstali úplně nedotčeni, otrávilu by se mravná atmosféra srbského politického ži- vota nadobro. Nejlepším rozřešením by bylo, kdyby kralovrazi dobro volně vystoupili z armády.

V Praze, 14 září.

Hrůzy turecké. Z Bitolie, 6. září. Člověk tu jíž nerozezná- vá, který kraj je většímu, který menšímu nebez pečí dán v šanc. Všude hrůza a smrť, vesnice ho- ří, stohy hoří, obyvatelstvo mizi, šíří se poušt V okolí Strugy v krátké poslední době vypálene 13 vsí a to: Meševiště, Mišleševo, Lažany, Pri- sovjany, Zbeždí, Ržano, Lokov, Selce, Taš Ma runica, Burinac, Jablanica, Velčany, Horní Bě V Lažanech nejhůře se vedlo bohaté rodin Popovců. Po násilí všeho druhu, po vydranco- vání a vypálení Turci před očima všech zastře lili popa Djordje. Ve Velčanech povraždili 30 sedláků mimo Popy Petra a Panteliju a dva nej váženější občany. Horní Bělicu přepadlo 200 bašibozuků, Arnautů. Tu hýřili 4 dni a noci dívky a mladé ženy musily je obsluhovati. Na to vydrancovali, co se dalo, ves zapálili a táhli na sousední vsi, kde činili taktéž. V resanském kraji povstalci vypálili dvě vs turecké a Turci 16 křesťanských. Jsou to: Kruší Bolno, Duleny, Podmočany, Jizbiště, Petrino Echla, Sopotsko, Perovo, Vlkodery, Pokrveník Zlatary, Kriveny, Preljuby a Šurlence. Povstalci vypálili dvě turecké vsi: Lach a Bukovo. Při požáru Podmočan zabito 14 křesťanů. V Pokrveníku 15 osob, vesměs žen a dětí. V Pre ljubech a Šurlencích nebylo lépe. Podobný obra poskytují kraje a okresy sousední: lerinský, pre spanský, kruševský. Všecko dopodrobna vypiso vati bylo by stále totéž opakovati. Čí srdce zu- stane lhostejno při jednom z těchto úžasů, úín jich nepohne ani sto, ani tisíc.

Černá Hora a Turecko. Černohorský zahraničný ministr Gavro Vu- kovič odjel do Cařihradu. Po smrti obratného diplomata Mitra Bakiče kníže Nikola jmenoval svým zástupcem v Cařihradě Jovana Matanoviče jenž byl dosud tajemníkem zahraničného mi nistra. Důstojnická afféra v Srbsku. Dop. „N. I. Z Bělchradu, 11. září. Důstojnická afféra nišská způsobila u nás, jakž pochopitelno, o- hromný rozruch i znepokojení. Přirozeně se na- skýtá otázka, proč tito důstojníci neozvali se hned po kralovraždě, proč na ni reagují teprve po třech měsících. Vyšetřování bohda brzy zji- stí, jednali-li nišští důstojníci z vlastního popudu anebo tají-li se i za jejich vystoupením cizí in- trika. Obchodníci a banky zdejší vypravují, že v poslední době měnilo se v Bělehradě nápadně mnoho velkých rakouských bankovek. Ovšem, V úrobném prodejin raaní číslé o zobě . . . mae za zk odpoledni Ve slialkách na venkoví ranní čísla. . . . . . . . . . . . . . 5k vdpolední. Insorá ty platí se hetově popřed Přečplacení a instrty přijímá zdminí- strace v Marlanské ulici č.z. Tam nacházejí se též redake liskárnn a expedico „Národnich Listů- Rukopisy se navraceji

Bělehrad je zde a Niš je tam. Ale zajisté je cha- rakteristické, že Srbové navykli si za každým zlem, které je stihne, tušiti ruku Rakousko- Uherska. V prohlášení nespokojenců, jež bylo uve- řejněno v „Národním Listu“, orgánu Alexandrova ministra Velimíra Todoroviče, bylo řečeno, že oni, nespokojenci, jednají pouze z citu oddano- sti králi Petru a že jen oni mohou býti podporou jeho trůnu a vůbec nového pořádku a nikoli ti, kteří zavraždili krále Alexandra a královnu Dragu. Že král Petr a vláda na jejich podporu přílis nespolehají, vidno z toho, že „Národní List“, jenž uveřejnil provolání nespokojených důstoj- níků k soudruhům, aby se k nim přidali, byl zkonfiskován a redaktor jeho vzat do vyšetřovací vazby pro zločin pobuřování. Týž den poněkud vyšel ze své reservy gen. v záloze Magdalenič, jenž ve „Večern. Novo- stech“ otevřeně prohlásil, že je na straně zatče- ných důstojníků a souhlasí, že kralovrazi ne- jsou hodni nositi důstojnickou uniformu. Kdo je tento statečný generál Jedna ze stvůr posledních Obrenovičů. Proti zákonu a postupu ve vojště byl pový- šen za generála, když král Alexandr vyhlásil své rozhodnutí o ženitbě. Současně mu svěřeno ve- litelství nad dunajskou divisí. On to byl, komu tehdy král Alexandr přikázal, aby jeho otec Mi- lan byl pohraničnou stráží skolen, pokusí-li se o návrat do Srbska. Ale Magdalenič nesloužil jen synu, nýbrž také otci a z kollise, do které byl uveden rozkazem synovým, pomohl si tím, že napsal o tom Milanovi do Vídně. Tento list byl nalezen v pozůstalosti Milanově Jaký ohlas budí v obecenstvu jak důstojni- cká afféra tak prohlášení gen. Magdaleniče, vidí se z demonstrací, které byly uspořádány před redakcemi „Národního Listu“ a „Večerních Novostí .

Gen. Magdalenič snažil se do své věci za- táhnouti také dra. Ljubomíra Živkoviče, vůdcet. zv. samostatných radikálů, o němž prohlásil, že jej zasvětil do svého myšlení o důstojnické eti. Ljubomir Živkovič odpověděl v „Odjeku“, že to není pravda Vyšetřování zatčených děje se rychlea přísně. Kromě nich vzat do vazby major dr. Ve- ličkovič, jenž býval osobným lékařem krále Alexandra. Proslýchá se, že jeho žena v této zá- ležitosti hrála vynikající úlohu. Také prý gen. Magdalenič bude obžalován a propuštěn z voj- Za takových okolností má velkou důležitos otevřený list vůdce radikálné strany Nikoly Pa- šiče, adresovaný členům radikálné strany a vo- ličům. V něm praví, že radikálná strana mus na sebé vziti povinnost upevniti nový stav a že za tím účelem musí se státi do jisté míry kon- servativnou. Radikálná strana svou ohromnou většinou ve skupštíně uzákonila nový stav a zvo- lila nového krále. Tomu je nyní každý srbský občan povinen podrobiti se. Národ nyní může býti bez starosti, že mu nebudou odnímány a ukrajovány národní svobody a práva. Musí tedy svou činnost obrátiti k tomu, aby se vnitřně sje- dnotil a rozvinul kulturně i hospodářsky. Toho je tím více zapotřebí, že na brány Srbska ťuká balkánská otázka, jež naléhá na své rozřešení. Srbské království musí sebrati své síly, aby př tom mohlo sebrati tu úlohu, ke které je svým významem povoláno. Hlavním smetištěm, na které skládal pokla- dy svého ducha a důkazy své lásky k srbskému národu uprchlý ředitel tiskové kanceláře Alex- andr Petrovič, byl „Kölnische Zeitung“. Bude jím zajisté ještě větší měrou po jeho útěku. Spectator. ska.

Ministr Mašín Z kalných německých pramenů uvádíme. jakou úlohu v nišské afféře hrál plukovník Ma- šín, nynější ministr staveb, jenž byl, jak známo, hlavou spiknuti proti Alexandrovi a Draze. Provolání nišských důstojníků odevzdal králi Petru za jeho pobytu v Niši ordonanční dů- stojník. Ministři Mašín a Genčič (obchodu) četli podpisy, jichž bylo 1200 (?). Týž den strhla se rvačka mezi důstojníky obou táborů. Jevištěm byla nišská kavárna. Mašin, obávaje se masa- kru, obklopil se svými přáteli. O 11. hodině v noci nařídil vojenským hlídkám, aby pozatýkaly nespokojené důstojníky. Tito chtěli se stavěti na odpor, ale byli přemožení a spoutáni. Mašín, věda, že plukovník Božidar Janko- vič, velitel moravské diviše, stojí na straně pro- testujících, nařídil ve 4 hodiny ráno jmenem krá- lovým jeho sesazení. Teprve potom oznámil to telegraficky ministru vojenství a žádal, aby na místo Jankovičovo jmenoval gen. Djukniče, jenž byl králem Alexandrem z armády odstraněn. Čtyři dni potom vyšel královský úkaz o sesazení prvého a dosazení druhého. Anglická kontrola v tureckém táboře. Anglický vyslanec v Cařihradě nařídil an- glickému konsulu v Adaně (Malá Asie), aby se odebral do Drinopolu a Kirkilissy a kontroloval jednání turecké armády a zjistil, co je pravdy na obviněních, že vypaluje, drancuje, vraždí. kam vkročí. Telegramy. w. Z Londýna, 14. září. »Daily Telegraph oznamuje ze Sofie, že jest zmocněna k pro- hlášení, že bulharská vláda ještě jednou, ale naposled, učiní vel- mocem rozklad o událostech bal- kánských, po tom však že roz- hodne se za málo dní. Z Cařihradu, 13. září. (C.-B.) Bezpod- statna je pověst, že bulharský ex- areh je ve svém domě policejně internován a nikdo nesmí tam ani ven, prolože exarch