1
masthead
opatření dobrým divadelním kukátkem něbo ma-
lým dalekohledem, mohou, není-li obzor příliš
mlhou zahalen, dobře pozorovati čtyři viditelné
měsíce Jupiterovy. Měsíčky tyto jest viděti večer
udaného dne v tomto pořádku:
Jupiterův
Měsíček
4
article
Jupiter Západ
Jupiter západ
5
article
41 8 4 32
41 8 4 32
O jest Jupiter, číslice značí měsíce, číslované
dle vzdálenosti od oběžnice. Dne 17. l. první
měsíc přechází zdánlivě kotouč Jupiterův. Dne
18. l. druhý měsíc nebude viděti, neboť vešel
za kotouč Jupiterův a opustí stín jeho po zá-
padu Jupitera v 7 h. 30 m.
Saturn 15. l. zapadá v. 7 h. 28 m.;
nalezá se rovněž v souhvězdí Střelce. Ju-
piter prozrazuje se pozorovateli svým jasným
leskem, hrajícím do modra, Saturn jest o něco
slabší a žlutavé barvy. Pěkně vyniknou tyto
rozdíly barev při porovnání s Venuší, jež září
ještě jasněji než Jupiter. Hvězdy tyto nutno
pozorovati brzy (30 m. až 40 m.) po západu
Slunce. Jupiter blíží se k Saturnovi a bude mu
28. I. nejblíže, o čemž ještě zprávu přineseme.
Neptun nalezá se nad souhvězdím
Oriona; vychází 15. 1. v 6 h. 32 m. večen
a zapadá 16. l. v 10 h. ráno. Lze jej spatřiti
jen dalekohledem.
Pozoruhodné zjevy na obloze:
14. l. čtvrtek. Mars v 5 h. ráno je
v konjunkci s Měsícem, nachází se 4° na jih
od okraje měsíce (průměr Měsíce = 129). Té-
hož dne očekává se padání Leonid-
Leonidy jsou meteority, jež zdají se vycházeti
z hlavy souhvězdí Lva, odkudž jejich jméno.
Jupiterův
Venuše
Jupiter
Saturn
Neptun
Mars
Leonid
Jupiter
Jupiterův
pad Jupiter
Saturn
6
article
Dráha jejich v prostoru souhlasí s dráhou ko-
mety objevené r. 1866 Templem. Kometa tato
vrací se k nám vždy po 33 letech, a rovněž
hojné padání Leonid objevilo se v letech 1766.
1799, 1833, 1866 v kterémžto posledním roce
zvlášť zasluhovalo padání jejich jména ohni-
vého deště.
Měly se tedy objeviti v četném počtu opět
v roce 1899. Ale očekávání bylo marné; Ju-
piter svou přítažlivostí uchýlil hlavní jejich roj
tak, že Země setkala se pouze s některým
meteority. Nechť si ale nikdo nemyslí, že snad
v roce 1866 meteority »vylítaly«; pro takové
nebeské ohňostroje je zásoba meteoritů nevyčerpa-
telná. Nelze sice ani letos očekávati značnější
počet Leonid, ale také není nemožno, že je
někdy později opět spatříme v plné jejich síle.
15. l. pátek. Venuše v konjunkci
s Měsícem ve 3 h. odpol. 70 od jižního kraje
Měsíce. Jupiter v konjunkci s Měsícem v 8h.
večer 50 od jižního okraje. Saturn v kon-
junkci s Měsícem v 10 h. večer 40 na jih od
Měsíce.
18. l. pondělí. Venuše v konjunkci
s Jupiterem v 7 h. ráno; sblíží se na
2° 45“. (Měsíc v první čtvrti.)
19. l. úterý. Venuše v konjunkci se
Saturnem opět v 7 h. ráno, jsouc od Sa
urna 2° 12' na jih vzdálena.
Leonid
Venuš
Templ
Jupiter
měsíc
Saturn
° 45
7
article
Pátý mezinárodní zoologický
kongres v Berlině.
Referuje Ph. Dr. M arie Baboro va.
(Pokračování.)
G. Tornier, dr. filosofie a kustos zoologi-
ckého musea v Berlíně: »Ueberzählige Bildungen und
Bedeutung der Pathologie für die Biontotechnik«.
Ukazuje na případy přespočetných útvarů na
ocasech ještěrek, při polydaktylii, na případy v par
tiích obratlů a pánve a na útvary dvojčatné. Expe
rimentálně jest možno vzbuditi podobné poměry ce
stou různou, v přírodě však se tak stává zvláště je-
nom poraněním. Biontotechnikou nazývá učení o zá-
konech, jimiž se řídí stavba téla jednotlivých orga
nismů, a tyto zákony osvětlují nejlépe zjevy patho-
logické.
L. H. Plate, soukromý docent zoologie na
universitě v Berlíně: »Ueber Cyclostomen der süd-
lichen Halbkugel.«
Z jižní polokoule se uvádí 7 rodů skupiny kru-
hoústých ryb: Geotria, Mordacia, Exomegas, Velasia,
Caragola, Neomordacia a Yarra. Rod Mordacia má
maxillární zuby opatřeny třemi výběžky a postráda
vaku na krku: má 3 druhy a to: mordax z Austra-
lie, acutidens a lapicida z Chile. Rod Geotria má plo-
chý zub maxillární se čtyřmi výběžky, dvěma men-
šími a dvěma většími; v stáří mívá kožní vak na
krku. Má rovněž 3 druhy: australis z Australiea
Již. Ameriky, chilensis z Již. Ameriky, Australiea
Nového Zeelandu a stenostomus z Nového Zeelandu
a Tasmanie. Význam onoho krčního vaku kožního
není dosud dobře znám, není to vychlípenina ža-
ludku, nýbrž lymfatický prostor podkožní. Co se týče
metamorphosy ve vývoji, lze ji nejlépe sledovatiu
rodu Geotria chilensis. Jest to nejprve larva, jako
minoha (Ammocoetes), z pravidla 8 em. dlouhá s ústy,
podobnými oněm u larev mihule z rodu Petromyzon,
s očima z těžka znatelnýma, žlutavě zbarvená, se
hřbetními ploutvemi dosud neoddělenými.
doktor
G Tornier
Exomegas
Velasius
Caragola
Neomordacio
Yarra
Geotrio
Ammocoetes
Berlín
Austra
Chile
Amerika
Nový Zeeland
Tasmanie
Australiea Nový Zeeland
Bildungen und Bedeutung der patologie
Petromyzon
8
article
Následuje stadium, v němž jest larva obyčejně
9 cm. dlouhá, stejně zbarvená jako stadium ammo-
coetové, oko však má větší a ústa přeměněná v ku-
latou bezzubou příssavku. Potom následuje stadium
larvy asi 10 cm. dlouhé, jež má postranní a břišní
partie těla stříbrolesklé a hřbet hnědočervený, na
příssavce ústní má pak 2 přívěsky, oko veliké a obě
hřbetní ploutve zřetelně oddělené. Na to následuje
larvalní stadium, zvané Macrophtbalmia, as 11 cm.
dlouhé (dříve bylo popsáno Platem jakožto samo-
statný nový rod), se hřbetem, zbarveným černě,
s postranními částmi těla intensivně stříbřitými,
s velikýma očima a s příssavkou ústní, opatřenou
rohovitými zuby a přívěsky. Když pak individuum
úplně dospěje, bývá 40 cm. dlouhé, stříbrný lesk
poněkud ustoupí a oči se trochu zmenší, zejmena
u samiček, u nichž se též stává hřbet šedým. Ammo-
coetové stadium žije v písku, čímž se vysvětlujě ne-
dostatek pigmentu. Ze zmíněných sedmi rodů jsou
přesné a správné toliko tři první.
O. Bütschli, professor zoologie a palaeonto
logie na universitě v Heidelberce: »Vitalismus und
Mechanismus«.
Nesouhlasí ani s vitalisty ani s neovitalisty
nýbrž zastává stanovisko, které hledí zjevy životn
vysvětliti způsobem mechanickým: fysikalním totiž
a chemickým. Jest však zapotřebí mnoha pokusů
aby dnes mechanismem dosud nevysvětlené zjevy
biologické byly ozřejměny. Co se týče problemu
formách, tu označuje organickou formu jakožto stav
klidu a rovnováhy, jehož význam jest podobný onomu
ve světě anorganickém.
centimetr
9
article
V utváření organismů vůbec a vyšších zvláště
hraje velikou úlohu náhoda (připomíná její moc
působnost v lidských podnicích a dílech uměleckých.)
Odpůrci mechanismu uvádějí za důvod svůj účelnost
organismů, ale o té jest možno mluviti toliko při
sebevědomí organismů nejvyšších a pak: možno
i účelnost vysvětliti v její základech mechanismem
Zákonů vitalismu, nezávislých na světě anorganickém,
Bütschli neuznává. Avšak ke konci přiznává, že
všechno přece dosud nelze vysvětliti mechanismem
a že budoucnost teprve rozhodne mezi oběma the
oriemi. (O životě psychickém zvláště nepojedná
val. Ref.)
E. Wasmann, kněz z řádu Jesuitů v Luxem
burgu: »Zur näheren Kenntniss der Termitophilen
Dipterengattung Termitoxenia Wasm.«
Tento nový rod hmyzu dvoukřídlého žije v hní
zdech termitů v jižní Africe a východní Indii a vy
kazuje mnohé embryologické a anatomické zvlášt-
nosti. Na thoraxu má zvláštní přívěsky, které mor-
phologicky i physiologicky nahrazují křídla. Jsou
proterandrickými hermaphrodity a ve vývoji schází
larvové stadium. Lze stanoviti dva podrody, z nichž
jeden snáší ohromná vajíčka, z kterých se líhne
přímo dospělý hmyz, kdežto druhý podrod má embrya,
která se vyvíjejí až k imagovému stadiu v těle ma-
teřském. Původně jest imago stenogastrické, později
physogastrické; toto záleží v tom, že se nadmíru vy
víjejí ovaria, abdominální kožní přikrývka tělní, sval-
stvo a tukové těleso, kdežto varlata zakrňují.
E Wasmann
Wasm
Lux
Afrika
Indie
10
article
W. Wedekind, knihkupec v Berlíně: »Die
Parthenogenesis und das Sexualgesetz.« Parthenoge
nese nevznikla sekundárně z pohlavního rozmnožo-
vání, nýbrž právě naopak: parthenogenetické vajíčko
jest původnější, z něho vzniklo teprve vajíčko, kte-
rému jest třeba oplození. Dokladem pro to mu jest
okolnosť, že jsou v takovém vajíčku přítomny po-
čátky obojího pohlaví. Rozeznává 3 druhy partheno-
genese. Thelytokie jest druh nejnižší, kde ve vajíčku
převládají samičí látky pohlavní. Amphotokie jest
druh vyšší, kde jsou oba druhy pohlavních elemento
v rovnováze. Třetí a nejvyšší stupeň jest arrheno-
tokie, kde mají převahu pohlavní látky samčí.
(Pokračování.)
W Wedekind
Berlín
11
article
Literatura.
Literatura.
F. Počta. O tvorstvu předvěkém
Nauka o zkamenělinách. (Palaeonto-
logie.) V Praze 1900. 80. 649 str. a 816 obr.
v textu.
Skoro do druhé polovice let osmdesátých ko
chala se nadějí převalná část přírodozpytců, jmeno-
vitě těch, kteří zasvětili své síly studiu tvorstva vy-
hynulého, že se palaeontologii záby podaří nalézti
dokumenty tak důležité a v hojnosti toliké, že se
jimi descendenční theorie — dnes vůdčí — buď zcela
opodstatní, buď poopraví, neb doplní, anebo že ukáží
na nové dráhy výzkumné. Když však čas míjel
velká poměrně území byla palaeontologicky vykoři-
stěna, jmenovitě když četné naděje, jež se kladly do
výzkumu nejstarších uložených útvarů, zejmena kam-
bria — dochvilně zklamaly, palaeontologické bádaní
pokleslo, ruch na poli jeho se zmírnil, pracovníků
ubylo a proud jejich obrátil se ke studiu petrografi-
ckému, ke stratigrafii, tektonice a dynamické geotogii
i k jiným odvětvím přírodních věd. Též u nas jeví
se vlna tohoto kolísání do jisté míry, jest však
slabá, protože dosud jen úměrná našemu početnému
množství. Pravda, v Německu, ve Francii a v Anglii
obracejí se v poslední době opět mnozí k poli ryzí
palaeontologie, když se bylo ukázalo, že v době nej-
dohlednější prostředky dosavadními a methodam
známými nedospěje se v obvodech nauk zeměvěd
ných a také zvláště na poli petrografickém těch vý
sledků, které se bezpečně očekávaly. Obrat ten po-
silují vzácné objevy předvěké zvířeny v Severní Ame-
rice, pak v Rusku a po mnohé stránce podrobná vy-
kořisťování palaeontologická obzvlášť v Německu, ve
F Počta
Praha
Německo
Francie
Anglie
severní ame
Rusko
12
article
Švédsku, Anglii a Francii, v poslední době pak
v Italii. Zároveň razí sobě dráhu názor, že palaeonto-
logie při své přirozené mezerovitosti uspokojí jen
tenkráte, bude-li zvířenu fossilní vykořisťovati vrstvu
od vrstvy do možného vyčerpání a ne, jako druhdy
to činila, jen zhruba. Neboť jest přirozeno, má li býti
získán obraz předvěkého tvorstva, že nemůže býti
rýsován znalostí dosavadního poměrně malého množ-
ství fossilních druhů, jichž snáme dosud kolem
80.000 — kdežto druhů žijících páčí se na 300.000 —
nýbrž množstvím mnohem větším, jehož velikosť vy-
tušíme, uvážíme-li, že živočišstvo, než dospělo nyněj-
šího stupně svého vývoje (ovšem, pokud je můžeme
sledovati), prožilo řadu dlouhých geologických věků.
Švédsko
Anglie
Francie
13
article
Zkušenosti pak učí, že nelze dosud tvrditi skoro ani
o jednom stupni vrstevném, neřku-li o souvrství třeba
území malého, že se zvířena jeho zná dokonale a že
nové objevy vyhynulých druhů se tam již neučiní.
O tom můžeme se také u nás všude přesvědčiti, kde
se zkamenělinonosné vrstvy vyskytují.
Naše české země přispěly k snahám nahoře
zmíněným jak materiálem, tak i duševní prací. Po-
kud se týče fossilního materiálu, můžeme oprávněně
tvrditi, že u nás v Čechách a na Moravě máme kla-
sická území vrstevná, přebohatá zbytky předvěkých
zvířen a květen, jejichž studium položilo základy
k znalosti určitých dílů velkolepého, přes to, že do-
sud kusého obrazu vývoje živočišného, jehož jedno-
tlivé nárysy sdělala součinná, neunavná práce biologů
a palaeontologů všeho světa. Mám na mysli v Čechách
útvar silurský, kamenouhelný a křídový, na Moravě.
pak útvar jurský, částečně mladší třetihory a dilu-
vium, k výzkumu jejichž víží se těsně jmena
J. Barranda, A. Friče a E. Suesse, pokud se
týče zvířeny, D. Štura, O. Feistmantla a
J. Velenovského, jde-li o předvěkou květenu a
posléze v první řadě J. Krejčího, máme-li na pa-
měti stratigrafii.
J Barrande
A Frič
E Suess
D Štura
Feistmantl
J Velenovský
Čechy
Morava
14
article
Zbytky živočišné, zachované v horninách našich
zemí, poutaly mysl dosti záhy. V Čechách zanechal
o nich kratičké zprávy B. Balbin roku 1679, pak
Fr. Zeno roku 1770; na Moravě píse O. Croll
o zkamenělinách již r. 1608, zmiňuje se o kostech
obrů, čímž míní zbytky koster mamuta a jeskynního
medvěda jeskyň moravského Krasu, dále zmiňují se
o nich J. Schroeder (1664), T. J. Pešina
z Čechorodu (1677) a j. Leč teprve na konci
první polovite století 19. započal též u nás soustavný
výzkum zvířen, pohřbených v mocných souvrstvích,
na podkladě ryze vědeckém. Výsledek pak jeho je
dodnes po každé stránce znamenitý.
V knize přítomné, věnované předvěkému tomuto
tvorstvu, obral si autor, známý četnými odbornými
pracemi palaeontologickými a pokračovatel v Barran-
dově díle, nesnadný úkol, nastíniti aspoň hrubě pře-
hled nauky, kteréž jest zvířena ta jediným cílem
všeho zkoumání. Zároveň však vytkl si úkol další,
neméně obtížný, napsati totiž přehled ten srozu-
mitelně také neodborníkům a přátelům geologiei
palaeontologie, jichž jest po vlastech našich množ-
ství nemalé. V obou směrech došel cíle. V předmluvě
vymezuje svému spisu hranice a vytýká, kam až je
položil, při čemž podotýká, že přimkl se ke škole
francouzské, aby zamezil možná nedorozumění.
Zeno
O Croll
J Schroeder
T J Pešina
Čechy
Francie
Morava
Čechorod
Barran
15
article
Stručný a přece obsažný zároveň jest první díl,
v němž po vymezení pojmu nauky palaeontologické
následuje stať o pochodu fossilačním (zkamenění) ,
dále o vztazích palaeontologie k zoologii a botanice.
Z přebledného seznamu se dovídáme, že ze všech
českých útvarů je dosud 6745 živočišných druhů
známo, ve stati pak následující se vykládá, jak nedo-
statečné jsou dosavadní objevy palaeontologické. —
Druhý díl jest věnován stručnému popisu hornin
usazených, v nichž se zkameněliny vyskytují. Autor
se v něm dotýká rozčlenění hornin, míuví o uložení
vrstev, o jejich poměrném stáří, o zeměpisných pás-
mech a rázech (faciích) živočišných i horninných.
Díl ten autor zakončuje vhodně rozpravou o útva-
rech a jejich rozčlenění, při čemž ma hlavní zřetel
k našemu království. — Neméně stručně a též zají-
mavě vytyčuje autor v díle třetím pomer palaeonto-
logie k nauce o vývoji tvorstva, kterýž nesnadný
obraz líčí stručnými črtami o druhu a jeho proměn-
livosti, dále o tvarech přechodních a řádech přechod-
ních tvarů. Kratičce, ale srozumitelně je vylíčena
podstať nauky Lamarckovy. Neméně zajímá však
též, jak autor rýsuje stručnými slovy vliv prostředí
na živočišstvo, jeho přizpůsobení se, dále vzájemnost
ústrojů, vývoj skokem, vývoj souběžný a sbíhavý.
Také dotýka se ústrojů zakrnělých, pak tvarů odlou-
čených a souhrnných a posléze vývoje zárodkového.
Lamarckův
16
article
Tolikéž obsažná je krátká stať o postupu tvorstva na
zemi, k čemuž se jaksi druží vysvětlení řady vývo-
jové a řady podobnosti. — Po každé stránce zají-
mavě psán jest díl čtvrtý, obsahující přehled dějin
palaeontologie. Není v něm věcí zbytečných, aniž
pohřešují se tam kusy podstatné. Obsah jeho stačí,
aby čtenáři poskytl správný obraz, jak tato poměrně
mladá nauka vynikala, jak se vyvíjela a jaký podíl
mají na jejím vývoji naše země české. — Leč hlavní
podstatou spisu přítomného jsou díly ostatní, část
systematická. V ní obrazí se stručně sice, ale jistě a
šťastně nastíněný nástin zajímavé této nauky. Autor
zachoval v ní rozvrh obecně uživaný, dle něhož tří-
díme živočišstvo v deset typů: prvoky, houby, lač-
kovce, ostnokožce, členovce, červy, měkkýšovité,
měkkýše, pláštěnce a obratlovce. Popis a líčení tvarů
typů těch doplňuje obrázky vhodně volenými a pře-
valně pěkně provedenými, kteréž činí s popisem
pěkný a ladný celek. S hlediska tohoto nemůžeme
než knihu pana autora vřele doporučiti nejen všem
přátelům geologie a palaeontologie, kotvící v našich
českých zemích, než všem, kdo mají o ní nějaký
zájem a jsme jisti, že též odborník s potěšením po
ní sáhne. Leč jedné věci bychom si velice přáli, aby
pan autor při vydání druhém pamatoval také na
17
article
Moravu, Slezsko a na uherské Slovensko a doplnil
svůj spis příklady též odtamtud. Prospěje to jen jeho
spisu. Budeť s to, aby prohloubil jednotlivé oddíly
své knihy, na př. o korálech, ramenonožcích, mechov-
kách, korýších nižších. měkkýších, hlavonožcícha
ssavcích, příklady z klassických tamějších útvarů:
jury, mladších třetihor a diluvia, jednak získá tím
spisu svému všechny moravsko-slezské a uhersko-
slovenské přátele věd přírodních. Rozhodně však
jest nám trvati u vědách přírodních, jmenovitě jde-li
o příručky velké a větší, při programu zvěčnělého,
nezapomenutelného prof. J. Krejčího, že kniha
druhu tohoto uspokojí a vykoná své poslání jen
tehdy, je-li psána se zřením ke všem zemím českým
V. J. P.
profesor
Morava
Slezsko
Slovensko