1
article
nějž sama klade důraz: nedostatek energie k činům.
Vylíčiti tuto duševní atmosféru dovede jen ten, kdo
sám žil v ní, kdo dovede pochopiti duši současné
mládeže. A proto dovede autor ve své knize vzbudit
skutečné účastenství ke svým hrdinům, učinit čtenáři
pochopitelnou jejich duševní trýzeň, skrývající se pod
škraboškou chladného cynismu, upoutati jeho pozor-
nost k tragice jejich života.
* Charles Baudelaire, Malé básněv
prose. Přeložil a úvodem opatřil Hanuš Jelínek.
Světová knihovna, red. Jar. Kvapil, č. 233. a 234
Nakl. J. Otto. Padesát kratičkých povídek a črt,
psaných virtuosním slohem plných poesie, proniknu-
tých hlubokým soucitem k trpícím a zase hýřícíchv
líčení hrůzy, smrti a zkázy. V těchto drobných
mistrovských dílech jeví se celá komplikovaná po-
vaha básníka »Květů zla«. Duch smutný a osamělý,
pyšný a milující hrůzu a smrt a zkázu, sublimní
vznešený a hned zase zachvácený perversní sklon-
ností k sensualitě, cynický a zas plný dojímavé
oddanosti a lásky, tak jeví se nám autor v této své
knize.
*Marie Ebner-Eschenbachova, Obecní
dítě. Povídka ze života lidu moravského. Přeložil
dr. Jan Herzer. Vybrané spisy I. Nakladatel I. L.
Kober. Autorka, rozená hraběnka Dubská, čerp
většinu svých povídek ze života českého lidu na Mo-
ravě a v jižních Čechách a přes to ji německá kri-
tika staví právem do první řady nejproslavenějších
povídkářů německých. A plným právem, neboť její
povídky, realistické v nejlepším slova smyslu, jeví
charakteristickou vůni půdy, z níž vznikly i ono
láskyplné porozumění duši lidu, bez nichž nelze si
mysliti dokonalé dílo umělecké. Tato značná umě-
lecká hodnota prací autorčiných dostatečně odůvod-
ňuje myšlénku, seznámiti s nimi též čtenářstvo
české.
Baudelaire
Jelínek
Kvapil
Otta
Květa
Ebner Eschenbachův
doktor
Herzer
Čechy
obecní dítě
2
article
Z českých listů.
3
article
** K. Kálal neustává ve svých článcích působiti
s úsilím, se vším zápalem po těsnější shodě česko-
slovenské. V prvním čísle nového ročníku »S lo-
vanského přehledu« uvažuje o tom, »jaké
postavení v době přítomné zaujímá na Slovensku
čeština«? Jeho data jsou pozoruhodna. Svědčí, že
porozumění pro českou řeč na Slovensku, zvláště
mezi evangelíky, nevymizelo, že i mnozí intelligenti
uznávají, jak důležito je, aby Slováci četli česky
Kálal konstatuje, že českých knih je na Slovensku
nepoměrně více než slovenských, klade důraz na to,
že právě českými knihami na Slovensku vniká po-
učení a širší rozhled, nezavírá však též oči před
překážkami, jež se šíření českých spisů na Slovensku
staví v cestu. Jedna z nejzávažnějších je ta, že ší-
řením české knihy, českého časopisu, utlačuje se
šíření knihy slovenské a slovenského listu, ubírá se
mu tím těch málo čtenářů a odběratelů. Proto těžko
žádati, aby slovenský redaktor doporučoval české
časopisy, poněvadž tím ohrožuje svůj list a pramen
své výživy. Autor hledá nápravu v tom, aby české
spolky odebíraly lepší časopisy slovenské. »Podpo-
rujíce slovenskou literaturu, budeme moci právem
žádati, aby slovenské časopisy doporučovaly lite-
raturu českou. Ať už o tom šíře nemluvím, je nám
třeba slovenskou literaturu číst také proto, abychom
Slovensko z jeho vlastních úst poznali. Co žádáme
na Slovensku, (aby tam totiž četli knihu českou),
musíme napřed konati sami (čísti totiž knihu slo-
venskou). To je nejen methodické, ale i spravedlivé«.
K Kálal
Slovák
Kálal
Slovensko
4
article
Článek Kálalův přinaší ještě jednu zajímavou
drobnost: příbližnou statistiku českých knih a listů
na Slovensku odbíraných, je v ní několik význam-
ných čísel. Nepoměrně nejvíc zajímají Slováky
obrázky: 50 výtisků »Zlaté Prahy«, 35 »Besed Lidu-
proti zcela nepatrným číslům jiným. A věci na »lide
vypočtené jsou téměř neznámy: 9 »Matic Lidu«
26 »Libuší« (z těch 21 odbírají Češi!) atd.
* V Časopisu vlasteneckého spolku musej-
ního v Olomouci otiskuje M. Vanklová »Lidové
pověsti o hadech« z Ořechoviček a z Těšan u Brna.
Zápisy jsou pečlivé, sběratelka je mezi lidem na
Moravě doma, tím spíše je litovati, že neodhodlává
se k publikaci větší sbírky lidového podání, jež by
jí bylo snadně přístupno a pro náš tak chudý materiál
lidové literatury nad míru důležito. Právě střední a
západní Morava málo ještě je prozkoumána, ač není
pochyby, že by se tam mezi lidem naším dalo na-
lézti hojně pěkného materiálu. Doufám, že otištěné
povídky jsou jen ukázkou větší sbírky.
Kálalův
Slovák
Libuše
Čech
M Vanklová
Slovensko
Praha
Olomouc
Ořechovičky
Těšany
Brno
Morava
5
article
* V »Rozhledech« podává J. V. Krejčí úvahy
o »desíti letech mladé literatury«. Líčí moderní proudy
literární u nás za posledních deset let, přehlíží vývoj
jednotlivých stran, charakterisuje je, konstátuje vnější
vlivy a sleduje rozvoj mladé moderní kritiky. Soudy
jeho ovšem nechtějí býti dnes ještě definitivní, ale
poskytují zajímavý názor na tendence a směry dnes
v literatuře proudící.
* »Český Lid« počíná svůj nový, již jede-
náctý ročník v úpravě trochu změněné. Čhce státi se
časovějším a mění se na měsíčník, tedy na revni,
která vedle ostatních socialních, filosofických aj.
revní, zabývá se výlučně lidovědou. Hlavní váhu
při tom klade na materiály nasbírané a pak na
snahu, vzbuditi v lidu samém zájem na zvláštnostech
vlastního života. Z prvního čísla literárně zajímá
článek R. Tyršové, popisující »Odkaz Julia Zeyer
v museu Náprstkově«. Redakce slibuje, že článek ten
nebude ojedinělý, ale že pojedná ještě o jiných sku-
pinách, týkajících se českého národopisu, v museu
Náprstkově. Zeyerův odkaz bude zajímavým doku-
mentem pro jeho životopisce, jenž z pokladů, jím
nahromaděných, dovede hádati na sklonnosti a zá-
liby našeho básníka.
Krejčí
R Tyrš
Zeyer
Zeyerův
6
article
však píše ještě více než dříve. Články své ovšem
diktuje hubeně placeným písařům, neboť i sám svojí
chudobou jest živou obžalobou politické desorganisace
vůbec a novinářské zvláště. Napsal Politeo od roku
1870, kdy zaderský »Národni List« uveřejnil prvý
jeho dopis jako sedmnáctiletého klerika a absolvova
ného septimana, přes deset tisíc článkův nejrůzněj-
šího obsahu a velikosti. Avšak jeho novinářská práce,
díky bezejmennosti článkův nenalezla ani přátel ani
obdivovatelův výjma ty, kteří jej dobře osobně znají.
Také tím dlužno vysvětliti, že teprve nyní nalezl se
nakladatel“ a to péčí básníka Ivana Kazimira Ostoiče,
jenž odvážil se vydati vybrané stati člověka, jejž
běžně nazývají prvním novinářem na slovanském
jihu. Nedávno vyšel svazek I. obsahující ne kro-
logy a stati o členech posud neoželeného chor-
vatského triumviratu: Rački, Klaič, Pavlinovič. Nyní
vyšla prvá část »Predgovora« (Předmluvy), který
jest vlastně autobiografií Politeovou s mnohými
obrazy vrstevníkův a současné doby, takže jest to
vlastně kulturně-politická studie chorvatského života
posledních tří desítiletí. Až vyjdou druhé dvě části
»Predgovoru«, bude nutno přehlednouti je celkově,
nyní vizme jen, jaké byly mravní intellektuální zá-
klady na nichž vzrostla mohutná postava Politeova.
Kazimira Ostoič
Klaič
Pavlinovič
Politeův
7
article
Politeo se narodil ve vesnici Starém Hraduu
Splitu. Dětství jeho bylo velmi podobno dětství zná-
mého srbského buditele Dositije Obradoviče. (1739 až
1811.) Již od 7. roku ministroval, totiž Politeo, u
mše a stal se, jak sám vypravuje, takovým »ceremo-
nistou«, že u něho jako u chlapce vyhledávali rady
klerikové a mladí knéží. V rodném domě připravil
se a to italsky — tehdy se jináče neučilo — pro
gymnasijních třid a r. 1869 vstoupil do semináře ve
Splitě. R. 1872 strávil v semináři zaderském ao
prázdninách téhož roku svlékl kutnu z příčiny, jak
praví, milostné. Výchova jeho byla tedy přísné ná-
boženská, málem bychom řekli dogmaticko katolická.
Split
Dositijá Obradovič
8
article
Mnohem důkladnější byla jeho příprava intel-
lektuální. Tu naň působila nejvíce četba a někteří
z jeho professorů. Poslyšme o tom samého autora
»Vyučování mého učitele Maroeviče... bylo výtečné
v italštině, v dějinách a v latině. Když jsem skládal
professorské zkoušky, cítil jsem, že mi můj první
učitel položil v tomto předmětě pevné základy. Pro
tak zv. kulturní zkoušku z řeckých a římských dějmn
stačilo mi, co jsem jako gymnasista se naučilu
Maroeviče. Téměř denně měl jsem po italské úloze
Byla to cvičení neocenitelná ... Pokládám je za
prvé elementy své novinářské práce ... Učitel dal
mi čísti Manzoniovy »Zasnoubence« a Tassův »Osvo-
bozený Jerusalém«. Dal mi také Macaulayovy »Es-
saye«. Těm jsem však nerozuměl. Lubičeva kniha
(italská) »Biografický slovník znamenitých Dalmatůve
zvláště se mi vryla v paměť... Italská brožura té-
hož autora o italské a slovanské osvětě v Dalmacii
velmi na mne působila. »Nazionale« jitalský list
chorvatské strany s přílohou »Narodni List«) četl
jsem od nadpisu až do redaktorova podpisu. Ani
jsem všemu nerozuměl; co jsem však pochopil, bylo
mi evangeliem. Pro mne nebylo většího člověka nad
redaktora »Nazionale«, vyjma Pavlinoviče a Klaiče.
kteří nebyli pro mne lidé, nýbrž svatí. Strossmayer
byl pro mne více než svatým ... Jednou zeptal
se mne učitel, zdaliž bych dovedl překládati z la-
tiny do chorvatštiny a zdali bych uměl vyprávěti
dějiny chorvatsky... S učitelem jsem mnoho mluvil
o (tehdejším rakouském) školním zákoně, o zákonech
interkonfessionálních (jimiž se zrušoval konkordat
z r. 1855) a o vyrovnání (chorvatském) ... Vyrov-
nání přečetl jsem dva, třikráte jak italsky tak chor-
vatsky; avšak marně, nechápal jsem jeho smyslu ...
Tassův
Osvo
Macaulayův
Klaič
Strossmayer
Jeruzalém
Dalmacie
Maroevič
Lubičev kniha
9
article
Naopak ustanoveni... (§ 66.), že Dalmacie náleží
k territoriu Chorvatska, nadchlo mne .. ., jakoby ná-
rodní chorvatská strana byla konečně zvítězilaa
jakoby se Dalmacie co nevidět měla spojiti s Chor-
vatskem... V semináři počal jsem čísti tridentské
noviny »La Voce Cattolica«, turinskou »L' Unitá
Cattolica« a revue »La Civilta Cattolica «.
Můj professor Moscovita četl francouzský (kato-
lický) denník »L'Univers« a často mi povídal o jeho
hlavním spolupracovníku Veuillotovi, jako o prvém
novináři celého světa. Professor Miagostovič s nej-
větším vzletem přednášel o Danteovi. Měl jsem vů-
bec professory, jimž mohly se činity výtky s přísně
školního stanoviska (ze semináře chodil Politeo do
světského, ovšem italského gymnasia splitského),
kteří však vzbuzovali lásku k četbě a k jakémusi
všeobecnému vzdělání. Tu jsem přečetl všechny
knihy, o nichž se myslí, že je mají čísti studující,
kteří chtí také kulturně vyniknouti a to: romány
»Marcovis Conti« od Grossta, »Margarita Pusterla
od Cantua, »Nicolo d'Lapi« a »Ettore Fieramosca
od Maxima d'Azeglia, »Beatrice Cenci« od Guer-
zazzia, potom »Oriando Furioso« od Ariosta, »G-
orno« od Parinia, tragedie od Alfieria, melodramata
od Metastasia a vůbec díla Foscola, Pellica, Montia
a Manzonia. Přečeti jsem také tyto dva roky (v 7.a
8. třídě gymn.) Guizotovy dějiny evropské civilisace
a »Genij křesťanství« od Chateaubrianda. Cítím po-
dnes na sobě vliv vychování v cizím (italském) ja-
zvku, píšu-li řečí, která mi jest přece mateřskoua
národní. Ani řada let, ani neustálé čtení nedodalo
mi oné lehkosti slohu a hojnosti výrazu, kterými, jak
myslím, vládnu v italštině. V téže době četl jsem
Moscovita
Miagostovič
Marcovis Conti
Pusterla
Cantua
Nicola d ' Lapi
Fieramosca
Cenek
Ariosto
Metastasio
Foscolo
Pellico
Montius
Manzonio
Guizotův
Chateaubriand
Dalmacie
Chorvatsko
Le Civilta Cattolica
Grossta
Guer
Parinie
Unitý Cattolica
d ' Azeglio
Le Voc Cattolica
10
article
De Maistrea a Lacordaira. Tehdy se konal vatikánský
koncil, trvala válka francouzsko-německá, Italové
vkročili do Říma, Beust zrušil konkordát, nastoupilo
ministerstvo Hohenwartovo, propuklo povstání v Kri-
vošijích a chorvatská národní strana poprvé zvítězila
při volbách.« Všechny tyto události mocně působily
na Politea, z něhož se od r. 1872 stal pravidelný
dopisovatel »Narodního Listu« a později i záhřeb-
ského »Obzoru«. Avšak Politeo psal i do terstského
»Cittadina« jako supplent na chorvatském gymnasiu
v Dubrovníku. Když italský list otiskl několik jeho
liberálních článkův, zaslal mu článek na obranu
chorvatského jazyka v Dalmacii. »Cittadino« jej ne
přijal. Proto nebyl by však Politeo snad přestal ital-
sky psáti, kdyby jednoho dne r. 1872 jistý žid Bem
* Spojene tiskare N. Pissenbergera i J. Schnuůr
machera kom. družstva u Dolnjcj Tuzli (v Bosně).
porath, později velký italofil, nebyl Politeovi gratu-
loval pro jeho italské liberální články. Politeo se nad
tím jako křesťan zastyděl a od té doby psal italsky
jen proto, aby hájil chorvatskou a slovanskou věc.
Později již nebylo třeba, aby křesťanský cit pomáhal
jeho vědomí národnímu, neboť Politeo byl již botov
jako charakter a jako novinář. Proto v té chvíli
končím stručný ten přehled, mysle na to, čím by byl
Politeo, kdyby italské autory a středověkou schola-
stiku v jeho mládí byla zaměnila literatura polská a
ruská a kulturní dějiny národa českého.
Štěpán Radič.
Maistreo
Italos
Beust
Hohenwartův
Bem
Spojen
N Pissenberger
J Schnuůr
Polite
Politeo
Radič
Řím
Kri
Dubrovník
Dalmacie
Dolnjcj Tuznout
Boseň
chorvatský národní strana
kulturní dějiny
11
article
Ze slovanských listů.
12
article
* Známý dramatik ruský Aleksěj Anti po-
vič Potěchin slavil právě jubileum své 50leté
činnosti literární. Narodil se roku 1829 v Kiněšmě,
studoval gymnasium v Kostromě a ukončil kurs v ja-
roslavském demidovském lyceu. Z počátku zkoušel své
sily v belletrii a povídky jeho těšily se svého času
značné pozornosti. Nicméně hlavní zásluhy a zvuč-
ného jmena dobyl si pracemi dramatickými. Již jeho
práce z národního života ruského »
« svědčila jak o znalosti tohoto ži-
vota, tak o značné vyspělosti technické. Jiné práce
jeho líčily život statkářův a úřadníkův před dobou
reformní. Spadají sem blavně »Mumypa« a »Orpai
0MOT«. V letech 70tých Potěchin obrátil na sebe
pozornost rozsáhlým románem »O «, oti-
štěným ve »Btcr Epo«. Jeho proslulá ko-
medie »Baaoe cro« sehrána byla na moskev-
ských i petrohradských divadlech s úspěchem
nevšedním, ale musila býti vzata s repertoiru k za-
kročení censury, která dříve po 10 let držela komedii
v tajné zásuvce. V letech 80tých stal se Potěchin
»náčelníkem repertoiru« (dramaturgem) státních diva-
del petrohradských a po roce čestným členem oddě-
lení pro slovesnost a umění při petrohradské akade-
mii náuk. Hlavní jeho zásluhou jest, že dovedl za-
chytiti život venkovského lidu ruského ve vší
půvabnosti a nedotknutelnosti (CY coň —
ne Bozif). Tím ukázal novou cestu v oblasti dra-
matu pozdějším pracovníkům, jimž na této půdě
kyne bohatá žeň.
Potěchin
Kiněšma
Kostroma
Btcr Epo
13
article
* Nadaný básník ruský N. M. Minskij vydal
sbírku básní »HoH «. Reflexivní ráz vystu-
puje v ní do popředí a třeba že verše tyto nevynikají
živostí citu a oslňující fantasií, jako za mladistvého
vznětu básníkova, přece jímají hloubkou myšlenek.
Umístěná zde »Bocroa erea« právem pak po-
čítá se za perlu novější poesie ruské.
* Poslední slavnostní číslo záhřebského »Vience«
jest téměř zcela věnováno památce zakladatele umě-
lého básnictví chorvatského Marka Maruliče.
Jmenovitě nalezáme zde poutavý článek dra. Josefa
Florschütze »Marko Marulič i sv. Jeronim«. Pečlivý
přehled života i spisů Maruličových, jakož i hojně
drobných a zajímavých zpráv, týkajících se jeho doby,
doplňují toto pěkně a úhledně vydané číslo, jež do-
jista přijde vhod všem přátelům literatury chorvat .
Slavjani n.
* »Koxo«, literární a vědecký měsíčník, jejž
v Bělehradě vydává Danilo A. Živaljevié, při-
nesl ve svazku 5. povídku Jana Ostna »na ce
a cycpea y ery« (přeložil Sretan A. Popovid), ve
svazku 10. povídku Svatopluka Čecha »Koöan
« (přeložila Zorka Hovorková), ve svazku 7.
umělecký dopis z Prahy, věnovaný Václavu Bro-
žíkovi, sochaři Bílkovi a malíři Vochočovi
Autorkou je paní Zorka Hovorková, jež taká
ve svazku předchozím podala srbskému obecenstva
zprávu o »dvou jubilejích«, Aloisa Jiráska
a Antonína Dvořáka. Pěkné důkazy literárne
vzájemnosti slovanské.
ské.
M Minskij
Hoh
Marulič
Florschütz
Jeronim
Maruličův
Živaljevié
Ostna
A Popovid
Čecho
Koöan
Hovorková
Bro
Bílek
Vochoč
Jirásek
Dvořák
Bělehrad
Praha
14
article
Z cizích revuí-
15
article
* »Le Tour du Monde« referuje také o no-
vém spolku, jenž založen byl pod jmenem »Liga
proti mořské nemoci«; liga vydává bulletiny, pořádá
schůze a agituje úsilovně pro svůj účel: nalézti pro-
středek proti mořské nemoci. Spolek pojímá věc
svou vážně a hledá za pomoci učenců, jak by pře-
plavba po oceáně mohla se státi příjemnější.
* »La Revue« přináší na čelném místě novou
studii L. N. Tolstého o pohlavní otázce. Jest to
vlastně sbírka sentencí z dřívějších děl Tolstého, jež
tyto dny vyjde v Londýně u nakladatele Čertkova
jako samostatná kniha. Základní zásada Tolstého
v ohledu pohlavním jest ta, že muž má být co nej-
zdrželivějším. Kdyby se našel muž, jenž vůbec
ženu nepoznal, to byl by Tolstému ideál muže. —
Romány končí, praví Tolstoj, obyčejně tam, kde
hrdina ožení se s hrdinkou. Tady vlastně měly by
však romány počínati. Končiti by měly, kde man-
želé se rozvedou. Neboť končiti román sňatkem
znamená tolik, jako končiti vyprávění cestopisu mo-
mentem, kdy cestovatel upadl v ruce lupičů. — Ne-
zdravost našeho života zaviněna jest tím, že ženy
mají příliš velkou moc a tu mají proto, že mužové
jsou příliš málo zdrželiví.
* V téže revue psychologická studie L. Fer-
rianiho »Láska u dětí«. Sdějené listy dětské — dětí
mezi 9—12 lety — popis jejich původu a duševní
i tělesné kvalifikace jsou do té míry překvapující,
že mnohdy ani nevěřite, že tak vášnivě mohlo psáti
pouhé dítě. Skoro všechny děti hrozí strašlivou
pomstou, budou-li zrazeny a skoro všechny přísa-
hají, že umrou, nebudou-li milovány. Mnohé přejí
si, aby — sáhnou-li si z nešťastné lásky na život,
byla na jejich hrob položena krásná kytice.
Mr. Penn.
L N
Tolstý
čertkův
Tolstoj
Londýn
Le Tour jít Monde
16
article
Slovanské spisy-
17
article
* Autobiografie největšího chorvat-
ského publicisty. Záhřebské chorvatské opposiční
denníky »Obzor« a »Hrvatska«, zadersky »Národní
List«, terstská »La Pensée Slave« a bývalý videňský
»Der Süden« známy jsou také více méně v Čechách.
Avšak i v samém Chorvatsku málo kdo ví, že stá-
lým a hlavním spolupracovníkem všech uvedených
listův jest slepý chorvatský publicista Dinko Po-
liteo. Politeo oslepl před třemí roky, od té doby
Hrvatska
Dinka
Čechy
Chorvatsko
Le Pensée Slave
19
article
* »Cpóopan«, národní srbský kalendář na r. 1902.
V Záhřebě. Redaktor prof. Jovan Popovič. Roč-
ník X. V rozmanitém obsahu přináší mnoho illustrací,
mezi nimi podobiznu Josefa Holečka, »jehož
jmeno je dnes známo po všem širém Srbstvu a s nej-
větší úctou se vzpomíná«, jak se praví v textu.
* JiříJanda, Atlas ptactva středo-evrop-
ského se zvláštním zřetelem ke druhům domácím.
S 48 tabulemi barvotiskových obrazů. Nakladatel
I. L. Kober.
profesor
Popovič
Holeček
JiříJanda
Atlas
Záhřeb