ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 ada934f0-7959-11dc-947c-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 19 celkem · entity: person 85, place 32, work 5, org 7
1 article
nějž sama klade důraz: nedostatek energie k činům. Vylíčiti tuto duševní atmosféru dovede jen ten, kdo sám žil v ní, kdo dovede pochopiti duši současné mládeže. A proto dovede autor ve své knize vzbudit skutečné účastenství ke svým hrdinům, učinit čtenáři pochopitelnou jejich duševní trýzeň, skrývající se pod škraboškou chladného cynismu, upoutati jeho pozor- nost k tragice jejich života. * Charles Baudelaire, Malé básněv prose. Přeložil a úvodem opatřil Hanuš Jelínek. Světová knihovna, red. Jar. Kvapil, č. 233. a 234 Nakl. J. Otto. Padesát kratičkých povídek a črt, psaných virtuosním slohem plných poesie, proniknu- tých hlubokým soucitem k trpícím a zase hýřícíchv líčení hrůzy, smrti a zkázy. V těchto drobných mistrovských dílech jeví se celá komplikovaná po- vaha básníka »Květů zla«. Duch smutný a osamělý, pyšný a milující hrůzu a smrt a zkázu, sublimní vznešený a hned zase zachvácený perversní sklon- ností k sensualitě, cynický a zas plný dojímavé oddanosti a lásky, tak jeví se nám autor v této své knize. *Marie Ebner-Eschenbachova, Obecní dítě. Povídka ze života lidu moravského. Přeložil dr. Jan Herzer. Vybrané spisy I. Nakladatel I. L. Kober. Autorka, rozená hraběnka Dubská, čerp většinu svých povídek ze života českého lidu na Mo- ravě a v jižních Čechách a přes to ji německá kri- tika staví právem do první řady nejproslavenějších povídkářů německých. A plným právem, neboť její povídky, realistické v nejlepším slova smyslu, jeví charakteristickou vůni půdy, z níž vznikly i ono láskyplné porozumění duši lidu, bez nichž nelze si mysliti dokonalé dílo umělecké. Tato značná umě- lecká hodnota prací autorčiných dostatečně odůvod- ňuje myšlénku, seznámiti s nimi též čtenářstvo české.
Baudelaire Jelínek Kvapil Otta Květa Ebner Eschenbachův doktor Herzer Čechy obecní dítě
2 article
Z českých listů.
3 article
** K. Kálal neustává ve svých článcích působiti s úsilím, se vším zápalem po těsnější shodě česko- slovenské. V prvním čísle nového ročníku »S lo- vanského přehledu« uvažuje o tom, »jaké postavení v době přítomné zaujímá na Slovensku čeština«? Jeho data jsou pozoruhodna. Svědčí, že porozumění pro českou řeč na Slovensku, zvláště mezi evangelíky, nevymizelo, že i mnozí intelligenti uznávají, jak důležito je, aby Slováci četli česky Kálal konstatuje, že českých knih je na Slovensku nepoměrně více než slovenských, klade důraz na to, že právě českými knihami na Slovensku vniká po- učení a širší rozhled, nezavírá však též oči před překážkami, jež se šíření českých spisů na Slovensku staví v cestu. Jedna z nejzávažnějších je ta, že ší- řením české knihy, českého časopisu, utlačuje se šíření knihy slovenské a slovenského listu, ubírá se mu tím těch málo čtenářů a odběratelů. Proto těžko žádati, aby slovenský redaktor doporučoval české časopisy, poněvadž tím ohrožuje svůj list a pramen své výživy. Autor hledá nápravu v tom, aby české spolky odebíraly lepší časopisy slovenské. »Podpo- rujíce slovenskou literaturu, budeme moci právem žádati, aby slovenské časopisy doporučovaly lite- raturu českou. Ať už o tom šíře nemluvím, je nám třeba slovenskou literaturu číst také proto, abychom Slovensko z jeho vlastních úst poznali. Co žádáme na Slovensku, (aby tam totiž četli knihu českou), musíme napřed konati sami (čísti totiž knihu slo- venskou). To je nejen methodické, ale i spravedlivé«.
K Kálal Slovák Kálal Slovensko
4 article
Článek Kálalův přinaší ještě jednu zajímavou drobnost: příbližnou statistiku českých knih a listů na Slovensku odbíraných, je v ní několik význam- ných čísel. Nepoměrně nejvíc zajímají Slováky obrázky: 50 výtisků »Zlaté Prahy«, 35 »Besed Lidu- proti zcela nepatrným číslům jiným. A věci na »lide vypočtené jsou téměř neznámy: 9 »Matic Lidu« 26 »Libuší« (z těch 21 odbírají Češi!) atd. * V Časopisu vlasteneckého spolku musej- ního v Olomouci otiskuje M. Vanklová »Lidové pověsti o hadech« z Ořechoviček a z Těšan u Brna. Zápisy jsou pečlivé, sběratelka je mezi lidem na Moravě doma, tím spíše je litovati, že neodhodlává se k publikaci větší sbírky lidového podání, jež by jí bylo snadně přístupno a pro náš tak chudý materiál lidové literatury nad míru důležito. Právě střední a západní Morava málo ještě je prozkoumána, ač není pochyby, že by se tam mezi lidem naším dalo na- lézti hojně pěkného materiálu. Doufám, že otištěné povídky jsou jen ukázkou větší sbírky.
Kálalův Slovák Libuše Čech M Vanklová Slovensko Praha Olomouc Ořechovičky Těšany Brno Morava
5 article
* V »Rozhledech« podává J. V. Krejčí úvahy o »desíti letech mladé literatury«. Líčí moderní proudy literární u nás za posledních deset let, přehlíží vývoj jednotlivých stran, charakterisuje je, konstátuje vnější vlivy a sleduje rozvoj mladé moderní kritiky. Soudy jeho ovšem nechtějí býti dnes ještě definitivní, ale poskytují zajímavý názor na tendence a směry dnes v literatuře proudící. * »Český Lid« počíná svůj nový, již jede- náctý ročník v úpravě trochu změněné. Čhce státi se časovějším a mění se na měsíčník, tedy na revni, která vedle ostatních socialních, filosofických aj. revní, zabývá se výlučně lidovědou. Hlavní váhu při tom klade na materiály nasbírané a pak na snahu, vzbuditi v lidu samém zájem na zvláštnostech vlastního života. Z prvního čísla literárně zajímá článek R. Tyršové, popisující »Odkaz Julia Zeyer v museu Náprstkově«. Redakce slibuje, že článek ten nebude ojedinělý, ale že pojedná ještě o jiných sku- pinách, týkajících se českého národopisu, v museu Náprstkově. Zeyerův odkaz bude zajímavým doku- mentem pro jeho životopisce, jenž z pokladů, jím nahromaděných, dovede hádati na sklonnosti a zá- liby našeho básníka.
Krejčí R Tyrš Zeyer Zeyerův
6 article
však píše ještě více než dříve. Články své ovšem diktuje hubeně placeným písařům, neboť i sám svojí chudobou jest živou obžalobou politické desorganisace vůbec a novinářské zvláště. Napsal Politeo od roku 1870, kdy zaderský »Národni List« uveřejnil prvý jeho dopis jako sedmnáctiletého klerika a absolvova ného septimana, přes deset tisíc článkův nejrůzněj- šího obsahu a velikosti. Avšak jeho novinářská práce, díky bezejmennosti článkův nenalezla ani přátel ani obdivovatelův výjma ty, kteří jej dobře osobně znají. Také tím dlužno vysvětliti, že teprve nyní nalezl se nakladatel“ a to péčí básníka Ivana Kazimira Ostoiče, jenž odvážil se vydati vybrané stati člověka, jejž běžně nazývají prvním novinářem na slovanském jihu. Nedávno vyšel svazek I. obsahující ne kro- logy a stati o členech posud neoželeného chor- vatského triumviratu: Rački, Klaič, Pavlinovič. Nyní vyšla prvá část »Predgovora« (Předmluvy), který jest vlastně autobiografií Politeovou s mnohými obrazy vrstevníkův a současné doby, takže jest to vlastně kulturně-politická studie chorvatského života posledních tří desítiletí. Až vyjdou druhé dvě části »Predgovoru«, bude nutno přehlednouti je celkově, nyní vizme jen, jaké byly mravní intellektuální zá- klady na nichž vzrostla mohutná postava Politeova.
Kazimira Ostoič Klaič Pavlinovič Politeův
7 article
Politeo se narodil ve vesnici Starém Hraduu Splitu. Dětství jeho bylo velmi podobno dětství zná- mého srbského buditele Dositije Obradoviče. (1739 až 1811.) Již od 7. roku ministroval, totiž Politeo, u mše a stal se, jak sám vypravuje, takovým »ceremo- nistou«, že u něho jako u chlapce vyhledávali rady klerikové a mladí knéží. V rodném domě připravil se a to italsky — tehdy se jináče neučilo — pro gymnasijních třid a r. 1869 vstoupil do semináře ve Splitě. R. 1872 strávil v semináři zaderském ao prázdninách téhož roku svlékl kutnu z příčiny, jak praví, milostné. Výchova jeho byla tedy přísné ná- boženská, málem bychom řekli dogmaticko katolická.
Split Dositijá Obradovič
8 article
Mnohem důkladnější byla jeho příprava intel- lektuální. Tu naň působila nejvíce četba a někteří z jeho professorů. Poslyšme o tom samého autora »Vyučování mého učitele Maroeviče... bylo výtečné v italštině, v dějinách a v latině. Když jsem skládal professorské zkoušky, cítil jsem, že mi můj první učitel položil v tomto předmětě pevné základy. Pro tak zv. kulturní zkoušku z řeckých a římských dějmn stačilo mi, co jsem jako gymnasista se naučilu Maroeviče. Téměř denně měl jsem po italské úloze Byla to cvičení neocenitelná ... Pokládám je za prvé elementy své novinářské práce ... Učitel dal mi čísti Manzoniovy »Zasnoubence« a Tassův »Osvo- bozený Jerusalém«. Dal mi také Macaulayovy »Es- saye«. Těm jsem však nerozuměl. Lubičeva kniha (italská) »Biografický slovník znamenitých Dalmatůve zvláště se mi vryla v paměť... Italská brožura té- hož autora o italské a slovanské osvětě v Dalmacii velmi na mne působila. »Nazionale« jitalský list chorvatské strany s přílohou »Narodni List«) četl jsem od nadpisu až do redaktorova podpisu. Ani jsem všemu nerozuměl; co jsem však pochopil, bylo mi evangeliem. Pro mne nebylo většího člověka nad redaktora »Nazionale«, vyjma Pavlinoviče a Klaiče. kteří nebyli pro mne lidé, nýbrž svatí. Strossmayer byl pro mne více než svatým ... Jednou zeptal se mne učitel, zdaliž bych dovedl překládati z la- tiny do chorvatštiny a zdali bych uměl vyprávěti dějiny chorvatsky... S učitelem jsem mnoho mluvil o (tehdejším rakouském) školním zákoně, o zákonech interkonfessionálních (jimiž se zrušoval konkordat z r. 1855) a o vyrovnání (chorvatském) ... Vyrov- nání přečetl jsem dva, třikráte jak italsky tak chor- vatsky; avšak marně, nechápal jsem jeho smyslu ...
Tassův Osvo Macaulayův Klaič Strossmayer Jeruzalém Dalmacie Maroevič Lubičev kniha
9 article
Naopak ustanoveni... (§ 66.), že Dalmacie náleží k territoriu Chorvatska, nadchlo mne .. ., jakoby ná- rodní chorvatská strana byla konečně zvítězilaa jakoby se Dalmacie co nevidět měla spojiti s Chor- vatskem... V semináři počal jsem čísti tridentské noviny »La Voce Cattolica«, turinskou »L' Unitá Cattolica« a revue »La Civilta Cattolica «. Můj professor Moscovita četl francouzský (kato- lický) denník »L'Univers« a často mi povídal o jeho hlavním spolupracovníku Veuillotovi, jako o prvém novináři celého světa. Professor Miagostovič s nej- větším vzletem přednášel o Danteovi. Měl jsem vů- bec professory, jimž mohly se činity výtky s přísně školního stanoviska (ze semináře chodil Politeo do světského, ovšem italského gymnasia splitského), kteří však vzbuzovali lásku k četbě a k jakémusi všeobecnému vzdělání. Tu jsem přečetl všechny knihy, o nichž se myslí, že je mají čísti studující, kteří chtí také kulturně vyniknouti a to: romány »Marcovis Conti« od Grossta, »Margarita Pusterla od Cantua, »Nicolo d'Lapi« a »Ettore Fieramosca od Maxima d'Azeglia, »Beatrice Cenci« od Guer- zazzia, potom »Oriando Furioso« od Ariosta, »G- orno« od Parinia, tragedie od Alfieria, melodramata od Metastasia a vůbec díla Foscola, Pellica, Montia a Manzonia. Přečeti jsem také tyto dva roky (v 7.a 8. třídě gymn.) Guizotovy dějiny evropské civilisace a »Genij křesťanství« od Chateaubrianda. Cítím po- dnes na sobě vliv vychování v cizím (italském) ja- zvku, píšu-li řečí, která mi jest přece mateřskoua národní. Ani řada let, ani neustálé čtení nedodalo mi oné lehkosti slohu a hojnosti výrazu, kterými, jak myslím, vládnu v italštině. V téže době četl jsem
Moscovita Miagostovič Marcovis Conti Pusterla Cantua Nicola d ' Lapi Fieramosca Cenek Ariosto Metastasio Foscolo Pellico Montius Manzonio Guizotův Chateaubriand Dalmacie Chorvatsko Le Civilta Cattolica Grossta Guer Parinie Unitý Cattolica d ' Azeglio Le Voc Cattolica
10 article
De Maistrea a Lacordaira. Tehdy se konal vatikánský koncil, trvala válka francouzsko-německá, Italové vkročili do Říma, Beust zrušil konkordát, nastoupilo ministerstvo Hohenwartovo, propuklo povstání v Kri- vošijích a chorvatská národní strana poprvé zvítězila při volbách.« Všechny tyto události mocně působily na Politea, z něhož se od r. 1872 stal pravidelný dopisovatel »Narodního Listu« a později i záhřeb- ského »Obzoru«. Avšak Politeo psal i do terstského »Cittadina« jako supplent na chorvatském gymnasiu v Dubrovníku. Když italský list otiskl několik jeho liberálních článkův, zaslal mu článek na obranu chorvatského jazyka v Dalmacii. »Cittadino« jej ne přijal. Proto nebyl by však Politeo snad přestal ital- sky psáti, kdyby jednoho dne r. 1872 jistý žid Bem * Spojene tiskare N. Pissenbergera i J. Schnuůr machera kom. družstva u Dolnjcj Tuzli (v Bosně). porath, později velký italofil, nebyl Politeovi gratu- loval pro jeho italské liberální články. Politeo se nad tím jako křesťan zastyděl a od té doby psal italsky jen proto, aby hájil chorvatskou a slovanskou věc. Později již nebylo třeba, aby křesťanský cit pomáhal jeho vědomí národnímu, neboť Politeo byl již botov jako charakter a jako novinář. Proto v té chvíli končím stručný ten přehled, mysle na to, čím by byl Politeo, kdyby italské autory a středověkou schola- stiku v jeho mládí byla zaměnila literatura polská a ruská a kulturní dějiny národa českého. Štěpán Radič.
Maistreo Italos Beust Hohenwartův Bem Spojen N Pissenberger J Schnuůr Polite Politeo Radič Řím Kri Dubrovník Dalmacie Dolnjcj Tuznout Boseň chorvatský národní strana kulturní dějiny
11 article
Ze slovanských listů.
12 article
* Známý dramatik ruský Aleksěj Anti po- vič Potěchin slavil právě jubileum své 50leté činnosti literární. Narodil se roku 1829 v Kiněšmě, studoval gymnasium v Kostromě a ukončil kurs v ja- roslavském demidovském lyceu. Z počátku zkoušel své sily v belletrii a povídky jeho těšily se svého času značné pozornosti. Nicméně hlavní zásluhy a zvuč- ného jmena dobyl si pracemi dramatickými. Již jeho práce z národního života ruského » « svědčila jak o znalosti tohoto ži- vota, tak o značné vyspělosti technické. Jiné práce jeho líčily život statkářův a úřadníkův před dobou reformní. Spadají sem blavně »Mumypa« a »Orpai 0MOT«. V letech 70tých Potěchin obrátil na sebe pozornost rozsáhlým románem »O «, oti- štěným ve »Btcr Epo«. Jeho proslulá ko- medie »Baaoe cro« sehrána byla na moskev- ských i petrohradských divadlech s úspěchem nevšedním, ale musila býti vzata s repertoiru k za- kročení censury, která dříve po 10 let držela komedii v tajné zásuvce. V letech 80tých stal se Potěchin »náčelníkem repertoiru« (dramaturgem) státních diva- del petrohradských a po roce čestným členem oddě- lení pro slovesnost a umění při petrohradské akade- mii náuk. Hlavní jeho zásluhou jest, že dovedl za- chytiti život venkovského lidu ruského ve vší půvabnosti a nedotknutelnosti (CY coň — ne Bozif). Tím ukázal novou cestu v oblasti dra- matu pozdějším pracovníkům, jimž na této půdě kyne bohatá žeň.
Potěchin Kiněšma Kostroma Btcr Epo
13 article
* Nadaný básník ruský N. M. Minskij vydal sbírku básní »HoH «. Reflexivní ráz vystu- puje v ní do popředí a třeba že verše tyto nevynikají živostí citu a oslňující fantasií, jako za mladistvého vznětu básníkova, přece jímají hloubkou myšlenek. Umístěná zde »Bocroa erea« právem pak po- čítá se za perlu novější poesie ruské. * Poslední slavnostní číslo záhřebského »Vience« jest téměř zcela věnováno památce zakladatele umě- lého básnictví chorvatského Marka Maruliče. Jmenovitě nalezáme zde poutavý článek dra. Josefa Florschütze »Marko Marulič i sv. Jeronim«. Pečlivý přehled života i spisů Maruličových, jakož i hojně drobných a zajímavých zpráv, týkajících se jeho doby, doplňují toto pěkně a úhledně vydané číslo, jež do- jista přijde vhod všem přátelům literatury chorvat . Slavjani n. * »Koxo«, literární a vědecký měsíčník, jejž v Bělehradě vydává Danilo A. Živaljevié, při- nesl ve svazku 5. povídku Jana Ostna »na ce a cycpea y ery« (přeložil Sretan A. Popovid), ve svazku 10. povídku Svatopluka Čecha »Koöan « (přeložila Zorka Hovorková), ve svazku 7. umělecký dopis z Prahy, věnovaný Václavu Bro- žíkovi, sochaři Bílkovi a malíři Vochočovi Autorkou je paní Zorka Hovorková, jež taká ve svazku předchozím podala srbskému obecenstva zprávu o »dvou jubilejích«, Aloisa Jiráska a Antonína Dvořáka. Pěkné důkazy literárne vzájemnosti slovanské. ské.
M Minskij Hoh Marulič Florschütz Jeronim Maruličův Živaljevié Ostna A Popovid Čecho Koöan Hovorková Bro Bílek Vochoč Jirásek Dvořák Bělehrad Praha
14 article
Z cizích revuí-
15 article
* »Le Tour du Monde« referuje také o no- vém spolku, jenž založen byl pod jmenem »Liga proti mořské nemoci«; liga vydává bulletiny, pořádá schůze a agituje úsilovně pro svůj účel: nalézti pro- středek proti mořské nemoci. Spolek pojímá věc svou vážně a hledá za pomoci učenců, jak by pře- plavba po oceáně mohla se státi příjemnější. * »La Revue« přináší na čelném místě novou studii L. N. Tolstého o pohlavní otázce. Jest to vlastně sbírka sentencí z dřívějších děl Tolstého, jež tyto dny vyjde v Londýně u nakladatele Čertkova jako samostatná kniha. Základní zásada Tolstého v ohledu pohlavním jest ta, že muž má být co nej- zdrželivějším. Kdyby se našel muž, jenž vůbec ženu nepoznal, to byl by Tolstému ideál muže. — Romány končí, praví Tolstoj, obyčejně tam, kde hrdina ožení se s hrdinkou. Tady vlastně měly by však romány počínati. Končiti by měly, kde man- želé se rozvedou. Neboť končiti román sňatkem znamená tolik, jako končiti vyprávění cestopisu mo- mentem, kdy cestovatel upadl v ruce lupičů. — Ne- zdravost našeho života zaviněna jest tím, že ženy mají příliš velkou moc a tu mají proto, že mužové jsou příliš málo zdrželiví. * V téže revue psychologická studie L. Fer- rianiho »Láska u dětí«. Sdějené listy dětské — dětí mezi 9—12 lety — popis jejich původu a duševní i tělesné kvalifikace jsou do té míry překvapující, že mnohdy ani nevěřite, že tak vášnivě mohlo psáti pouhé dítě. Skoro všechny děti hrozí strašlivou pomstou, budou-li zrazeny a skoro všechny přísa- hají, že umrou, nebudou-li milovány. Mnohé přejí si, aby — sáhnou-li si z nešťastné lásky na život, byla na jejich hrob položena krásná kytice. Mr. Penn.
L N Tolstý čertkův Tolstoj Londýn Le Tour jít Monde
16 article
Slovanské spisy-
17 article
* Autobiografie největšího chorvat- ského publicisty. Záhřebské chorvatské opposiční denníky »Obzor« a »Hrvatska«, zadersky »Národní List«, terstská »La Pensée Slave« a bývalý videňský »Der Süden« známy jsou také více méně v Čechách. Avšak i v samém Chorvatsku málo kdo ví, že stá- lým a hlavním spolupracovníkem všech uvedených listův jest slepý chorvatský publicista Dinko Po- liteo. Politeo oslepl před třemí roky, od té doby
Hrvatska Dinka Čechy Chorvatsko Le Pensée Slave
19 article
* »Cpóopan«, národní srbský kalendář na r. 1902. V Záhřebě. Redaktor prof. Jovan Popovič. Roč- ník X. V rozmanitém obsahu přináší mnoho illustrací, mezi nimi podobiznu Josefa Holečka, »jehož jmeno je dnes známo po všem širém Srbstvu a s nej- větší úctou se vzpomíná«, jak se praví v textu. * JiříJanda, Atlas ptactva středo-evrop- ského se zvláštním zřetelem ke druhům domácím. S 48 tabulemi barvotiskových obrazů. Nakladatel I. L. Kober.
profesor Popovič Holeček JiříJanda Atlas Záhřeb