1
masthead
25. října 1901.
3
title
ILÍDKH LITERÁRNÍ.
4
article
ZVLASTNÍ
ZVLASTNÍ
k číslu 294.
5
title
PÍLOHA „NÁRODNICH
7
article
Mexické rukopisy.
22 — Prosím, abyste se nedali odraditi
tímto poněkud exotickým nápisem, jenž má na
pohled tak málo co činiti s českou literaturou,
a abyste věnovali trochu pozornosti několika
prostým datům, jež jsem nalezl v předmluvě
naprosto učeného a jistě málo známého díla
Codex Fejérváry-Mayer, manuserit mexicain pré-
colombien . . . publié . . . par le duc de Loubat.
Paris 1901. Není to první publikace toho druhu.
jež se mi dostala za poslední léta do rukou.
Vévoda de Loubat je velice čilý vydavatela
toto je, nemýlím-li se, již sedmý indianský
rukopis, jejž rozdává všem čelnějším knihovnám
světa. Na první pohled jsou to bizarrní knihy.
Dlouhé pruhy napodobené jelení kůže, jemně
vydělané na pergamen, skládané jako naše serie
fotografických pohledů a pestře pomalované ta-
jemnými, symbolickými znaky. Hnědí králové
v žhavě svítících šatech třímají v rukou dýky.
jeleni probodení skáči po červených vlnách,
krvácející srdce vznášejí se nad ležícími posta-
vami — přečtěte si půvabnou kapitolu o písmu
indianském v Longfellovově Hiavatě, a nevyčer-
páte tím ještě všecku tu ohnivou barvitost ruko-
pisů, jež vědymilovný vévoda dal reprodukovat
s věrností dosud málo kdy dostiženou. Škoda
jen, že jsou nám ta všechna podivná znamení
z valné části knihou uzavřenou sedmerou pečetí
Dozvíte se sice, že toto je kniha magická, ono
kalendář atd., ale klíč ke čtení všech těch znaků
nám přece jen schází. Španélové provedli své kul-
turní poslání v Mexiku tak důkladně, že zmizela
stará studia, a my dnes jen pracným srovná-
váním jednotlivých zbylých trosek hledíme pro-
niknouti do těch znaků, tajemnějších než hiero-
glyfy. Ale jak srovnávat, když jeden codex je
v Liverpoolu, druhý ve Vatikáně, třetí ve
Mayer
jít Loubat
Španélová
Paris
Longfellovov Hiavata
Mexiko
Liverpool
Vatikán
Codex Fejérvára
8
article
Vídni atd. Snadná pomoc. Vévoda de Loubat
rozřešil tu otázku hravě: založil při beriínské
universitě stolici pro linguistiku, ethnografiia
archeologii mexickou, vypravil na svůj náklad
několik expedicí výzkumných do Mexika, dal
zhotoviti otisky nápisů, pomníků atd., vypsal
studijní stipendia, a pak co hlavní, vydal
prostě a vydává dosud všechny známé ruko-
pisy mexické v naprosto věrné reprodukci, ne-
rozeznatelné od originálů. Nepomýšlite-li na tu
obrovskou sumu peněz, jež stál 'tento podnik a na
ty závratné náklady, spojené s reprodukcí oněch
barevných rukopisů, je to všechno opravdu
velmi jednoduché a prosté a ponévadž by ná
klad ten snad nikdo nezaplatil, posílá nakla-
datel exempláry svých drahocenných reprodukei
prostě darem na všechny knihovny. Kdo se
dnes zajímá o tajnosti mexické kultury, nemá
potřebí než obrátit se na nejbližší knikovnu vě-
deckou, ať v Sidney, ať v Novém Yorku, at
v Petrohradě či v Římě a obratem ruky na-
lezne všechny známě zbytky rukopisné pěkně
pohromadě a lépe zastoupeny, než tak mnohou
známější a bližší literaturu — nemusí to býti
právě česká. Avšak když řadím k sobět
ozdobné skřínky z tvrdého dřeva pěkně do
kůže vázané, v nichž odpočívají reprodukce
mexiekých rukopisů, stále se mi vtírá na pamět
přece jen naše literatura. Nechci tím říci, ze
nemáme všechno to, co pan Loubat z vlastni
záliby mexické literatuře dopřává, ale pro-
berete-li reprodukce našich rukopisů, spočítáte-li
naše stipendia literární, neubráníte se přání, aby
se našel nějaký francouzský vévoda, jemuž by
se zalíbily zase nase rukopisy.
jít Loubat
Loubat
Vídeň
Mexiko
Nový York
Petrohrad
Řím
10
article
* Josef Holeček: Naší. Část II. Nákladem
vlastním. Na Smíchově, v Karlově ulice čís. 105. Z
K 2.60. 1901.
Kdo pozoruje běh událostí světa se stanoviska
jen denních zprav, sotva si dovede vysvětliti smysl
té nekonečné vřavy života, sotva pochopi, že ty
bouře nesou proud nové výchovy lidstva, jíž se
mají další věkové zabývati; že ty spousty vražed-
ných zbraní, činne a číhající, hmotné i morální.
jsou jen nezbytné přípravy ke zkrocení lidské bestie,
k bolestnému porodu nového ideálu.
Je kultura rozumová a kultura citová. Jejich
vývoj a spory vzájemné, toť dějiny světa. Kuitura
nteliektuálna je ve vývojí vždy patrná, ježto je
úžasná. Vývoj kultury mravní je však pomalý, a to
tak zoufale pomalý, že se o něm rádo až pochybuje.
Jsou v lidstvu odjakživa dvě strany. Strana
většiny, síla hromadná (kollektivita), strana menšiny,
síla vybraných jednotek. Morálka davu běžná, egoi-
stická, věrouka materialistická, i náboženství (oficiální
křesťanství též) takové. Menšina je výbor, jemuž
svět není hmotou, ale představou, a uznává tajem-
ství věcí. Její věda je skromná, tichá a tvůrčí.
Kollektivní síla vyrábí v nouzi morální reakci,
mocí jejíž protrhne spodní proud citový, hladinu
egoistickou. Vyvstane »tichý muž«, hlasatel míru a
a lásky, zavrhne kulturu intelektuální a její zákon
starý.
Holeček
Smíchov
Karlov ulice
11
article
Jsou i národové většiny a menšiny. Slované
jsou v Evropě takovou menšinou proti světu
germánsko - románsko - mongolskému. A svět ten se
už svírá a svíjí bolestmi reakce morální. Ale i Slované
se trhají na stranu většiny a menšiny: jest ve Slo-
vanstvu strana absolutismu státního i duchovního
strana ducha poručnického, kapitalismu, požívavosti
a egoismu. Strana menšiny tiše, ale s velikou nouzí
zachovává ryzí ideál lidský, Kristem zdokonalený.
Mají-li Slované provésti veliké své poslání, musí se
tolik sami obroditi, aby většina jich byla stranou
kultury mravné, lidské a ryze křesťanské. Toto
obrození se nemůže státi duchem poručnickým, ne-
stane se to žádnou cestou oficiální. Ani zákony ani
reformované školy nepomohou, protože to jsou
všecko výrobky a výpotky rozumu. Obrození se děje
ze srdce a srdcem. Proto idcály výchovy učeným
způsobem nalezené nejsou pranic platné. Ideálů
mravních nevyrábí věda, je vyrábí jedině život,
život pomocí své vlastní, přírodní síly, pomocí
národů a jejich geniálních jednotek.
Jediná důslednost národů, důslednost pudu sebe-
zachování, je v příkrém odporu proti morální dů
slednosti jejich génia. Slyšme hlasy z Anglie proti
válce s Bury. To volá geniální jadro národa. Ale
dav neposlechne, neboť se řídí jiným pudem, nežli
svědomím. A tak všude národové a lidství se mají
vespolek tragicky.
Nač tyto úvahy?
Holečkovi »Naši« je vyvolali. Jedna z oněch
vzácných knih, jimž je úkol národní literatury věcí
svatou, nade vši marnost módnosti.
Slovan
Holeček
Evropa
Anglie
Bura
12
article
První část »Našich« byla exposicí. Oznamovala
spisovatelův rodný kraj, jeho lásku k lidem toho
kraje a touhu zobraziti rázovité jejich postavya
život. Osobnost autorova vystupovala přímo svým
účastenstvím. Převládal popis a zcela rozeznatelná
fakta realní skutečnosti, jak je autor sebral. K té
knize hlásila se s radostí literatura lidopisná.
»Naši« část II. je kniha pravdy nejry zejší ná-
rodní skutečnosti v báseň proměněná. Je tu báseň
života dětského, báseň života rolnického, báseň srdce
láskou všecko stvoření objímajícího, báseň včelí. Je
to báseň života, ale životem samým básněná, tvůrčím
darem šťastného autora uměle vyjadřená. Pravím
»uměle«, neboť fakta nejsou podána prostě, jak je
najez stanovil, ani hovory a dialekt. Řeč je pivnná,
nikoli naturalisticky reprodukovaná, ale ryzí, z poesie
lidové, pohádek a přísloví nasycena, živým slovníkem
obohacená, slohu laskou prohřátého, čistého a stale
skoro nějak slavnostně, ale v milé radosti sváteční
povznešeného.
Komposice je velice umělá. Ale forma přece jen
přirozené dána. Odkud měl čerpati hlavní faxta
pravdy toho života v rodném místě? Ze vzpo-
mínek. Ne tak napsaných, jako živých. A kdy žil
sám v té pravdě nejsilnějí? V ranním mládí. Vzpo-
mínky dávného toho chlapce, jímž sam byl, jsou
hlavní kotvou, ta loví bezpečné a vždy uloví poesii.
t. j. život nejniternější.
Učinil tedy chlapce, a jeho život zevní i vnitřní,
jak se za letní dobu žní na selském statku vyvine,
ramcem obrazu všeho života ostatního. A vše ostatní.
co se děje, děje se za stálého dohledu chlapcova.
13
article
Jsou vlastně dva, Frantík Skobů a Bartoň Kojanův
Jejich děje odpovídají na théma, jaké jsou Našich
dětí. Líčí se výrazně a s humorem stránka při-
rozená, přírodní vychovaní dětské mezi ptáky, vče-
lami a rostlinami. Vznik a postup samovýchovy.
samoléčby, všeho druhu svépomoci. Vývoj smyslů.
vtipu a rozumu. Bohatá dětská psychologie ve všem
Ale především síla života tvůrčího a dané jím poesie-
Hoch vše pozoruje, vykladá sí, všecko kolem k něme
nějak mluví. On ví, co povídají ptaci, on ví docela
co vrže vůz. Dráteník mu pověděl, jak zpívají vlci
Po rodu nastává vliv společnosti na děti: rodi-
čové, čeladka, sousedé, cizí lidé. Frantík vyslechne
výklad oteav o Kojanovi doma v sednici, pak vyleze
v sadě na strom a vyslechne tam skryt rozpravku
souseda Kojana s matkou. Tu je vrchol obsahu
i hloubka celá: dvě formy české duše a morálky
obou.
Konec knihy ukazuje důsledky obou morálek.
Frantík sobecký, sebevědomy, řevnivý a k obraně
»svého« a své cti odhodlaný utká se s dobráckým
Bartoněm. Dobrota zvítězí nad řevnivou sobeckosti
Chlapci dosud rozvadění se sbratří. Lidskost překoná
Tito dva chlapci, to je kultura prapůvodní, při-
rozená a zdravá, plná bezprostřední pravdy a poesie
přírodní. Ještě ani škola zde nepůsobila, neměnila,
nekazila ničeho. Ani město, ani jiná faleš civilisace.
V rámci tom je pak na prvém místě dvojice
svět.
Skobů
Bartoň Kojanův
Frantík
Kojan
Bartoň
Chlapek
14
article
rodičů »Našich«. Jak jsou naši otcové a matky, jak
vychovávají.
Obraz poměru světa mužského a ženského. Kul-
tura mužská tíhne k tvrdosti a egoismu, kultura žen-
ská je více srdečná. Žena je v nazoru o světě poesie
sama. Babička Kojanova je skvostný exemplář české
ženy lidové. Obraz její podán s takovou pietou a
silou plastickou, že si ji národ zařadí navždy ke
klassické babičce Němcové.
Obec má také svého duchovního a všichni po-
spolu představují stupně pochopení a uskutečňování
ideálu křesťanství. Děti a čeládka, dráteník a dělníci
jsou kultura nejprostší. Sedlák Skoba a většina sou-
sedů představují průměr selské kultury zdokonalené.
Babička Kojanova je duše básnicka, tvůrčía
samostatná, která si náboženství, ač je pravověrně
katolická, přece po svém tolik přizpůsobila, aby se
ničím nepříčilo jemné povaze její a srdci. Nanejvýš-
vyvinut je její stud, útle dívčí a jakoby panenský.
Za živý svět by neuvěřila, ani panu děkanovi, že
byla Eva v ráji nahá. Právě naopak! Když měla vse
od boha, čeho třeba bylo, jistě měla plné truhly nej-
krásnějšího šatstva, neboť šatstvo je jedna z největ-
ších potřeb člověka. Nahota byla teprve po ráji a to
trestem za hřích. Skvostná prostota! A její názor
o květinách, které bůh miluje nejvíce, protože jsou
nejnevinnější dítky přírody. Miluje slepice, protože to
je kohoutí matka, a kohout probudil svědomí sv.
Petra. Ale přes to slepici zaříznout k jídlu, to ano.
Zvířata jsou dána člověku k využití.
Kojanův
Němcová
Sedlák
Eva
Petro
Kula
15
article
Tu je místo, kde se začal syn její, sedlák Kojan,
vyví eti dál a hloub. Kojan je hlavní osa, jádroi
vrchol Holečkova díla. Kojanovština! zdokonalené
křesťanství ryzí české duše, samostatným, samotvůr-
čím dějem. Vzdělání zvlástního neměl, byl selským
hochem jako ostatní, jenom k rozjímání a úvaze ná-
chylnější. Miloval a to nešťastně. Zrada lásky ho
uvrhla v zoufaiství. Myslel na vraždu a sebevraždu.
Ale mohutný duch jeho se vzepřel a čtení evangelia,
kterouž knihu jedině uznal za hodnou víry, ho na-
vedlo rozjímati o bohu, člověku a jeho poměru ke.
světu, a sám svým přemýšlením, nikoli rozumově
logickým a všetečným, dospěl závěru, že bůh je láska,
že nejvyšší milost od něho je míti srdce plné vřelé
lásky ke všemu, že tedy i zvířata jsou tvorové
v lásku pojatí a že je má člověk milovati láskou
bližního k bližnímu. Bolest zrady proměnila sedláka
v světce, jehož láska nemá mezí. A to není láska
mluvená, Kojan hledá skutky. Zsoušek té velké do-
broty své podstupuje několik. Jsou kruté.
Kojan je zjev tragický. Geniální duše, v níž se
objevil souhrn nejušlechtilejších sil organismu na-
rodního.
Pochybovati o existenci a pravosti toho zjevu ?
Bylo by pochybovati o Chelčickém a Bratřích, že
byli. Oni nezpůsobili Kojana, on jich nečítal,
ale naopak kojanovština byla dávno v půdě lidu
jihočeského a oni z ní vzešli. Prvek ryzí kultury
narodní dal v nich výražek nejlepšího vývoje
českého.
Kojan
Holečkův
Chelčický
Kojanovština
16
article
Kojanův duch je druhu geniálního. Jak už svrchu
praveno, národní dav a genialní jednotky jsou v po-
měru vespolek reaktivním. Genius je příliš důsledný
a vede se tou důsledností do záhuby. Dav se za-
hubě brání, proto nechce za geniem, proto zvolí
křesťanství méně ideální, praktičtejší. Rozhodný úsu-
dek o Kojanovi není dosud možný, neboť se v třetí
části Nasich (Prahnutí, vychází v »Květech«) rozvílí
netušeně skvělým způsobem dále. Ohrazuje se proti
měkkosti. Měkkost je mu často slabostí. A křesťan
nesmí býti sláb. Proto se Kristovi nehodí za učen-
níka pravého nikdo tak dobře, jako sedlák, muž
rolní prace, prací svou proti dáblu dobře obrněný,
než svatý mnich na poušti atd.
Kojan tu roste na ideál prakticky možný a
vítězný.
Kojanova humanita je snivě blouznívá, naprosto
odstředivá, tím vždy mučednická, vždy vzácně ideální
a úcty i vděčnosti hodná, neboť svědčí o hlubinách,
z nichž nepřestane prouditi obrozovací vlába životu
národnímu, pokud jenom národ sám sobě věten
zůstane.
Kojanův
Kojan
17
article
Tak tedy jsou Holečkovi »Naší« z nejzevrubněj-
šího spřímého poznání české skutečnosti lidové, v
rodném kraji i na sobě konaného, umělecky zřízený
obraz původní kultury českého lidu, jak se sama ze
sebe, z přirozených sil duševních vlivy přírodními i
společenskými za mírné pomoci křesťanství vyvinula,
jak vyspěla k nejvyšší poesii o duši květin a k nej-
hlubší morálce, lásce všeho stvoření. Obraz zřízený
k důležitému poslání a k svědectví před světem
znamenité ceně ryzí duše české a její schopnosti
přispěti Slovanstvu k mravnímu obrození evropské
kultury.
Vzduch toho díla je přečistý, vlahý, blahý a
oblažující. Poesie svéta blahoslaveného. Dar lásky
na vykoupení zajatých cizotou duší českých.“)
Vbk.
* Václav Hladík, Trest. Román. Nakl. J.
Otto. Kniha líčíci živoť současné mládeže, podivný,
mnohým nepochopitelný. Mladež jiných period ne-
byla o niclogičtejší, vyrovnanější neb důslednější
než mládež nynější, a přece bylo vše jinak. Nynější
mládež charakterisuje zvláštní, zcela nový rys, na
Holeček
Hladík
Otta
18
title
*) Na str. 216. 15. řádek zdola ať si opraví čte
nář »Kojana« místo » Kahovce«.
Kojan
Kahovec