1
article
vnitřního rozvoje národního vědomi srbského. Tu se
Jovanovič ukázal znamenitým historikem srbské
vzdělanosti. Třeba jen litovati, že rozhled jeho tu a
tam zakalen jest výlučným partikularismem srbským.
Právě ukončená studie Simiova o Starém Srbsku
jest drahocenným příspěvkem ke slovanské poli-
tice na Balkáně. Byla by dokonalá, kdyby se v ní
neoperovalo s Metternichovým již vymřelým Ra-
kouskem a s Italií, právem prý interessovanou v Al-
bánii.
Štěp. Radič.
* I. I. T: . Mc
1901. 8°. — Syn Lva N. Tolstého zúčastnil se v »hla-
dových létech« 1891—1892 účinně zachraňovací akce
a tu nasbíral si tolik dojmův a zkušeností, že vydaly
celou knihu. Ne belletrista Tolstoj, nýbrž praktický
muž líčí tu hrozivý hlad v buzulukské gubernii,
udává prostředky, jak odpomoci novému nebezpečí
a kdyby zlý host přikvačil, jak nakrmiti mužíka při
skrovných prostředcích. Zajímavo jest, že Tolstoj
svaluje vinu hladových let na »obščinu«. Sloh knihy
jest jasný a velice poutavý.
Jovanovič
Simiov
Metternichův
Štěp
Radič
N Tolstý
Tolstoj
Balkán
Alo
2
article
Ze slovanských listů.
3
article
* Dramatickému umění polskému se daří. Aspoň
divadla jejich značně zkvétají. Před čtrnácti dny sla-
vili Poláci opět otevření nového polského di-
vadla, tentokráte v »polském Manchestru« v Lodi
(Lodz). Ke slavnosti dostavilo se hojně varšavských
literátův a umělců, mezi nimi i Sienkiewicz a Siemi-
radzki. Oba umělci stali se předmětem srdečnýcha
bouřlivých ovací. Nová budova divadelní vyniká le-
postí a účelností. Hrati se bude po devět měsíců
každodenně mimo středu. Repertoire zaležeti bude
z komedií, dramat, frašek a vaudevillů. Tři letní mě-
síce vyhraženy budou prázdninám, při čemž gáže
hercův zredukují se na polovici. Město Loď, kde po-
řízen tento nový stánek polské musy dramatické
jest zajímavo složením svého obyvatelstva. Dle úřad-
ního výkazu z 5 tisíc nemovitých majetků připadá 212
tisíce na židy, přes 2 tisíce na Němce, 500 na Po-
láky a 163 na Rusy. Z toho viděti, že divadlo má
poslání zvláště mezi dělným lídem polským.
* Známý parlamentník, professor university lvov-
ské, hr. Vojtěch Dzieduszycki, jenž obohatil
literaturu polskou mnohými pracemi vědeckými, jakož
i povídkami a veselohrami, napsal a zadal lvovskému
divadlu pětiaktové drama z XI. století »Boleslaw
Šmialy«. Práce bude záhy vypravena a dle předcho-
zích zpráv uvedení její na scénu stane se význačnou
událostí letošní zimní sézony.
* V Krakově počal vycházeti nový umělecký
list »Illustracja Polska«, redakcí Ludvíka Szczepan-
ského.
Polák
Sienkiewicz
Sie
Němec
Rus
Dzieduszycký
Šmiala
Szczepan
Krakov
Polsko
univerzita lvov
5
article
* O slovanském bájesloví. (La mytho-
Iogie slave par Louis Leger. Paris Leroux
1901.) Přes mnohé a hojné pokusy i výzvy o sou-
bornou vědu slovanskou jsou výsledky až podnes
ne právě příliš hojny: tím spíše je záhodno všímati
si každé práce, k cíli tomu směřující, zvláště když
obírá si thema, všeho Slovanstva rovnoměrně se
týkající. Je přírozeno, že jsou to zvláště otázky
z doby nejdávnější, z doby soužití slovanskych
kmenů, jež sem spadají a vzbuzují největší interes.
Je tu potřebí opravdu ještě mnoho vykonati: nejen
sbíráním nového materiálu, ale též kritikou a roz-
borem toho, co již vykonáno. Přemnoho nespráv
ných úsudků, ukvapených závěrů, přehnaných vý
sledků zavinila dobrá vůle a horlivost, jež měla na-
hraditi vědu, povrchní zkoumání a někdy též zlo-
vůle. Moderní badatelé mají tu perný kus práce,
aby udrželi si jasnou mysl, střízlivý soud a nestran-
nost v tom fantastickém a přepjatém nadsazování
starších slavistů z jedné, i proti bezměrné podezíra-
vosti i strannictví vědeckých pracovníků cizích
s druhé strany.
Leger
Paris Leroux
Le myt
6
article
Překážek, na které mimo to náražejí, je spousta
veliká na všech stranách, jistě však ne nejméně
v mythologii slovanské. Toto pole, tak úsilovně do-
mněnkami zpracovávané, zůstává stále temno: všechny
pokusy, ať methody jakékoliv, ztroskotávají seo
nedostatek spolehlivého materiálu a do nedávna též
o nejdobrodružnější a nejsmělejší fantasie, jež se tu
během let nakupily do té míry, že těžko rozeznávati
domněnky, výmysly a fakta. Není divu, že podni-
káno bylo vše, aby vyplněny byly mezery, jež ve
slovanské mythologii naskytují se vzhledem na př.
k rozvitým mythům germánským. Především však
ovšem musí nám jíti o to, aby fakta na jisto byla
postavena, ať jich již jest sebe méně, a aby zkou-
mání mythů slovanských octlo se na pevné půdě.
O soubornou práci takovou pokusil se před nedáv-
ným časem Louis Leger, chtěje knihou svojí podati
revisi a úhrn všeho, co bezpečně můžeme dneso
slovanské mythologii říci.
Leger
7
article
Práce jeho není snad nahodilá jen a časová.
Během svých téměř čtyřicetiletých slavistických studií
měl ji stále na paměti, probíral jednotlivé otázky
během let při různých příležitostech a teprve, když
zdálo se mu, že mu nezbývá již více činiti, sloučil
v přístupné a pružné formě bádání svá v jednom
rámci. Měl jsem příležitost již před šesti léty po-
slouchati v Collěge de France příjemné, téměř kon-
versační přednášky autorovy o tomto předmětě, když
jsme sedali v nevelkém počtu s přednašejícím u jed-
noho stolu a námitkami i poznámkami, k nimž on
sám často přímo vybízel otazkou, objasňovali si ně-
které, Francouzům zvláště nepřístupné partie. Kniha-
byla již tehdy v podstatě vypracována tak, jak dnes
ji autor vydává a objevení její zdržela asi jen jednak
akritie jeho, s kterou, na rozdíl tak mnohých učenců
francouzských, Leger dbá bedlivého sbíraní látky a
přesných citátů, jednak péče o jasný, plynný a při
tom stručný styl, jenž svědčí, že francouzští učenci,
byť i nebyli filology, mají jazyk svůj v úctě a
zakládají si na tom, aby jej dokonale ovládali.
Není zde na místě pouštěti se do vědeckého
rozboru Legerova díla. Jistě, že na půdě tak ožehavé,
jako je slovanské bájesloví, bude dosti různých ná-
zorů, než aby všichni odborníci ve všem dali auto-
rovi za pravdu i co se methody, i co se věci samé
týče.
Franc
Francouz
Legerův
8
article
Přen to však jedné věcí chci se dotknouti, která.
byť snad nebyla všemi badateli uznávána, prospěšně
různí jeho dílo od prací předchozích. Leger přesně
si vymezuje látku a drží se pouze dokumentů. To
jest Leger rozumí mythologií slovanskou pouze to,
co se historickými památkami, bezpečným filologi-
ckým odvozením atd. dá prokázati, a vylučuje vše
dohadné, zvláště však vše, co poskytnouti by mohla
lidověda. Staví se určitě proti stanovisku, aby my-
thologie slovanská doplňována byla oním materiálem,
jejž dnes z lidu sbíráme a jemuž tak často přičítáno
je veliké stáří a vzácná důležitost. Tolik je jisto,
i kdybychom připustili, že v lidovědném materiálu
dnešním jsou mezi jiným uchovány zbytky pohanské
periody jeho — pro svoji osobu tomu nevěřím —
přece nebyli bychom jisti, že vybíráme materiál
správný a že forma dochovaná je původní. Leger
tedy zamítá prostě materiál z lidového podání. Tím
ovšem práce jeho proti ostatním ztrácí celý jeden
obsáhlý obor látkový, za to však nabývá pevné půdy
a skytá tím badatelům dalším bezpečnou oporu, po-
dávajíc zároveň přehledné resumé všeho existujícího
materiálu.
Ti, kdo kladou na folk lore větší váhu pro my-
thologii slovanskou, budou musiti postupným srovná-
váním a analysí materialu hledět postavit domněnky
svoje na pevnější podklad, než kterého získali dosud.
Leger
9
article
Crane, Walter: Von der dekorativen
Illustration des Buches in alter und neuer Zeit.
Lipsko, H. Seemann 1901 80. (Z angličiny přel. L.
a K. Burger. 7 marek 50 pf.
Je vám snad nápadno, proč nereferuji radějio
anglickém originálu. Důvod je ten: nemám po ruce
než překlad a knížka zdá se mi dosti důležitou i pro
nás, než abych ji pominul mlčením. Mimo to má
německý překlad krátký, ale výborný životopis auto-
rův, v němž několika odstavci přímo virtuosně je
nakreslena jeho úsilná činnost po povznesení umě-
leckého vkusu lidu a po zumělečtění úpravy knižné.
Čtěte jen několik řádek.
»Čřane nespokojuje se u svých knih jen tím.
že kreslí illustrace, nýbrž stará se vždy o celkové
vypravení tiskopisu. Navrhuje též vazbu, kreslí vzor
předsádky, tak že je celá úprava knihy jako z jedné
litiny.« Kdy najdeme u nás podobného apoštola
vkusu, jako jím jest Crane s Morrisem a Ruskinem
pro Angličany, neb dnes Lichtwark Němcům ? Kdo
naučí naše vydavatele, tiskaře, knihaře, jak upravo-
vati umělecky nejen nádherná vydání, ale i prosté
knížky, od kalendářů počínaje?
Crane
Walter
H Seemann
K Burger
Morris
Ruskin
Angličan
Němec
Lipsko
10
article
Crane neomezil se pouze na praktickou činnost.
a jeho theoretická studia těší se právě takové pozor-
nosti, jak hledány jsou jeho obrazy a illustrace.
Knížka o dějinách illustrace, hojně illustračními
ukázkami vyzdobená, lěší se zvlášť pozornosti. Sle-
duje vývoj illustračního a dekorativního pudu v lite-
ratuře od nejstarší doby, probírá illustrace středově-
kých rukopisů, proměnu, jež stihla illustrace v době
tiskových počátků, výzdobu inkunabulí a úpadek
úpravy knižní se vzrůstem tiskařství po 16. století.
Pak následuje druhá, samostatná část, oživnutí
knižné výzdoby v nové době, »rozvoj tiskařství jako
uměnís, a všeobecné zásady platné pro výzdobu
knihy a illustraci. Tato druhá část, zvlášť poslední
její kapitola, je ovšem od autora, jenž sám je tvůr-
cem nového směru v moderní illustraci, nejzajíma-
vější. Myslím, že může ji rád čísti nejen umělec vý-
tvarník, ale i autor, jenž marně sní o tom, jak
pohnout vydavatele, aby upustil od starých šablon,
a konečně i vydavatel — kdož ví, neobměkčí-li se
prostými, přesvědčivými slovy anglického reformá-
tora.
Crane
11
article
Z cizích revul.
Z cizích revul.
* Americké listy přinášejí statistiku veřej-
ných knihoven. Počet lidových čítáren dostoupil ve
Spojených státech na 5000. Na darech došlo institu-
cím v loni na 16 millionů dollarů. Žurnalista E. Todd
věnoval bostonské lidové knihovně a čítárně 50.000
dollarů, aby mohla svoji sbírku časopisů a denníků
rozmnožiti tak, aby pokud možno všechny na světě
vycházející listy v čítárně byly zastoupeny. Nejčte-
nějšími knihami byly »Životopis Tomáše Huxleve«.
»Listy Bismarkovy jeho nevěstě«, Roseberyův »Na-
poleon«, z románů Churchilův román z občanské
války »The crisis«.
* Německý belletrista Vilém Raabe slavil tyto
dny své 70. narozeniny. Jubilant jmenován několika
universitami čestným doktorem, několika městy čest-
ným měšťanem, obdržel komandérský kříž a pruský
ministr vyučování nařídil, aby veškery knihovny
lidové zakoupily sebrané jeho spisy. Magdeburk po-
jmenoval jednu ulici jeho jmenem. Aby Němci ne-
zůstali za Poláky, kteří uctili Sienkiewicze Oblegor-
kem, chtěli Raabovi zakoupiti vlastní dům. Ale
sešlo s toho pro nedostatečnou sumu příspěvků.
* Kritiku dnešního stavu německé literatury pro-
náší O. J. Bierbaum v časopise »Das littera-
rische Echo« článkem »Wo stehen wir?« Dnešní
generace jest bohatým dědicem po předcích. Pocit
nabytého majetku jest jí cizí, jako většině dědiců.
Todd
Huxleve
Bismarkův
Churchilův
Raab
Němec
Polák
Sienkiewicz
Bierbaum
spojený stát
Magdeburk
Roseberyův
z občanský válek
the crisis
12
article
Nezná rozkoše nabývací jmění, aniž dovede jmění
lehce nabytého požívati. I něměcká literatura je dnes
pod vládou divadla. Divadlo jest nejpohodlnější pří-
ležitost poslechnouti si trochu poesie. Němečtí bá-
sníci s ochotou odívají brzo lyriku, brzo novellistiku
v dramatické roucho. »Ueberbrettel« a podobné pod-
niky vítá Bierbaum sympaticky, jako vhodný popud k
horlivějšímu pěstování lyriky. Za to však v novellistice
uznává málo potěšitelného. Raabe, Spielhagen, Jensen,
Ebner-Eschenbachová a Heyse — a dosti! V této
příčině je kritik velmi nespokojen s dnešníma
zvláště s budoucím stavem novellistiky německé.
Ostře vystupuje proti dennímu tisku, jenž, hově po-
třebám mass, snižuje umělecké niveau krásné prosy.
* Pěkná studie J. Negeleina v »Globu« »o koni
v lidovém lékařství«. Neuvěřitelno jak důležitou úlohu
v lidovém léčení hrál (a leckde ještě i hraje) kůň.
U Skandinavců dítěti kašlem stíženému dali projíti
třikráte pod koněm. Epileptiky ve východním Prusku
posílali vyspati se do konírny. Peršané při trvalém
bolení hlavy spálili čelní kosť koňskou a popel
amíšený do nějaké mastnoty snědli. Zuby koňské na
šňůru provlečené a děcku okolo krku zavěšené, způ-
sobují lehčí příchod zubů atd.
* J. Ernest Charles v »Revue bleue« vy-
kládá o zajímavějších pseudonymech soudobé fran-
couzské belletristiky. Dříve spisovatelé za pseudo-
nymy skutečně se skrývali z osobních ohledů. Dnes
bylo by to marno: nediskretnost je tak mocna, že
i nejopatrněji chovaný pseudonym se prozradí. Proč
tedy přece jen pseudonymy i když nejsou nic platny?
Raab
Spielhagen
Jensen
Ebner
Eschenbachová
Heys
J Negelein
Peršan
Zub
Prusko
Glob
13
article
Jednak z pouhého rozmaru, a také proto, že vlastní
jméno zdá se někdy nehezkým, nepoetickým; jiní —
zvláště učenci — volí pseudonymy, pěstují-li belle-
tristiku ze záliby, jako vedlejší zaměstnání. Nejvíce
pseudonymů volí si dámy-spisovatelky a skoro vý-
hradně pseudonymy — mužské. Autor uvádí řadu
ukázek.
* Znamenitou studií o Maximu Gorkém napsal
v »Revue des deux Mondes« vikomt Eug.
M. de Vogüé. Táž revue přináší článek A. Filona
o anglické karikatuře; vyjímám pouze zprávu, že
karikaturu John Bulla, jež rozšířila se po celém světě
a stala se typickou, vytvořil matíř James Gillray,
jenž i nejvíce karikatur Bonapartových stvořil.
* Pěkné ukázky loutkových her v Rumunskua
v Turecku přináší »Revue des traditions
populaires«. Loutkové hry na Východě byly
až dosud pro folkloristy terra incognita. Článkem
učiněn první krok k objasnění té otázky.
Gorký
Mondes
Eug
A Filon
Bulla
James Gillray
Bonapartův
Turecko
14
article
* »Das litterarische Echo« obeznamuje
nás s novotureckou literaturou. V loni mohlo Turecko
slaviti 600letou památku své samostatnosti a litera-
tura 500letou památku svého vzniku. Ale teprve
v polovině minulého století povznesla se turecká
literatura k určité výši. Největší zásluhu o to mají
Ibrahim Žinasi Kemal Bey a Mualim
Nadži. Jim jednalo se o to, učiniti turecký jazyk
způsobilým vyjadřovati západní idey. Tato reforma
jazyková byla však ve svazku i s reformou politickou
a proto vlada dlouho na literaturu pohlížela koso,
vidouc v ní vždy cosi podryvného. Dnešní literatura
turecká omezuje se pouze na román a lyriku; drama
není pěstováno jednak proto, že není v Turecku pra-
vého divadla, jednak pak proto, že nemají Turci ani
dramatiků, když dramatik Abdul Hakk Hamid na
vyšší rozkaz se odmičel! Romány pak skoro výlučně
byly překlady francouzských plodů Dumasa, Monte-
pina, Ponsona du Terail a j. Tyto však zatlačil na-
daný tvůrce národního románu Achmed Midhat;
jeho nástupci byli Wedžihi Bey; vzorem tohoto jest
Žinasi Kemal Bey
Muali
Hakk Hamid
Achmed
Wedžihi Bey
Turecko
Turec
Monte
vý divadlo
15
article
Flaubert a Daudet, jeho roman »Mudžgáu« možno
nazvati tureckou Madame Bovary; modernější jest
Hussein Rachmi, v Paříži odchovaný, ctitel Prévosta
a Musseta; jeho román »Merie« jest v duchu Prévo-
stově. I dopisová forma jest od Prévosta převzata;
dále jest řada prostředních talentů, u nichž jeví se
povážlivou měrou mnohopsavost. Daleko výš vy-
niká dáma Fatma Alié Hanum, dcera státníka a hi-
storika Dževdeta paše. Je to nad míru bystrá pozoro-
vatelka, vřelá obhájkyně práv ženy a talentovaná
vypravovatelka. Z lyriků vyniká opět dáma Nigjar
Hanum Bint Osman, dcera Osmana paše, dále Ekrem
Bey (rovněž na rozkaz s vyšších míst umlčený l),
Tewfik Fikret Bey, žák předešlého a pokračovatel
v jeho díle: obroditi tureckou poesii, rýmovačky na-
hraditi pravou poesif. Tewfik Fikret jest v tomto
směru dnes nejvýznačnějším básníkem tureckým.
Flaubert
Daudet
Bovary
Hussein
Prévosta
Musset
Alié Hanum
Nigjar Hanum
Osman
Osman paš
Ekr Bey
Tewfik Fikret Bey
Paříž
16
article
* »Le Tour du Monde« obírá se jazykovou
otázkou Malty. Ostrov od dob historických čtrnáct-
kráte změnil vládu. A jakkoliv vlada řecká a římská
byla nejtrvalejší, přece nejvíce vlivu na lid i co se
jazyka tkne i co do charakteru měli Arabové, ač
před 900 lety už byli z Malty vypuzeni! — Táž
revue přináší poutavé líčení cesty do »země
lupičů«, Makedonie. Fotografie banditských skupin
zvyšuje zajímavost článku. Autoru imponuje úcta,
jakou bandité chovají k damám a k učitelům. Na ty
i na ony nikdy nepodnikají útok. Kromě toho za
žádnou cenu nechtějí macedonstí bandité upadnouti
v neoblibu u rolníků. Nekranou jim dobytek, nýbrž
ho od nich kupují. Vůbec nalezl autor u macedon-
ských lupičů mnoho stop rytířského ducha.
* Globus uveřejňuje studii o dávání jmen
a o svatebních obřadech u negrů Togo. U kmene
toho jsou jmena na křtu dětem dávana již předem
určena, pro prvorozené to, pro druhorozené ono. Ně-
která jmena zavazují děvčata povinnosti, šest neděl
před svatbou choditi naho, ověšeny pouze odznaky fe-
tišův. Tento zvyk zachovávají mnohé negerské ro-
diny i tehdy, když už přijaly křest. Narozené dítě
dostane jmeno od otce buď prvního, nebo osmého
dne po narození. Den jest pak rodinným svátkem.
Každé dítě dostává pravidelně dvě jmena. Jmeno
dne, kdy se narodilo a jmeno, jímž otec vyjadřuje
určité přání, pocit nebo obavu. Takové jmeno na př.
jest: Bebli = stěží zachráněný; nebo »dschod-
schobu« = zmařené potomstvo (jmeno to dává se
dítěti, když jeho starší sourozenci zemřeli a není
naděje, že i ono na živu zůstane) atd. Ale i ne-
příliš něžná jmena dostanou děti negerská, tak
na př. dokuvi = krůta, menye tonye wo = ne-
patří mně, agalavi = rak a).
Mr. Penn.
Malta
Makedonie
Togo
Le Tour jít Monde
18
article
* Dětské květy. Obrázkový časopis pro mlá-
dež. Redakcí Fr. Hrnčíře. Vydává V. Neubert na
Smíchově. Část výtěžku z nového podniku věnována
sirotčincům Bolzanovu a Samostatnému.
* Taine, Dějiny . literatury anglické.
Seš. 1. Nákladem Jos. Pelcla v Praze 1901.
* Ročenka Školstvi obecného a pokra-
čovacího. 1901—1902. Roč. XIV. Nákladem Al.
Hynka v Praze.
* Vesmir. Časopis přírodnický. Redaktor Jos.
Frant. Nekut. Roč. XXX., č. 1. Vydává dr. Ant.
Frič. V Praze 1901.
Po třicetiletém působení zahajuje nový
ročník, věren úkolu svému, popularisovati slovem
i obrazem vědy přírodní v kruzích vzdělanstva če-
ského.
Hrnčíř
V Neubert
Bolzanův
Pelcl
Al
Hynk
František
doktor
Antonín
Frič
Francie
Smíchov
Tain
Praha
Jos