ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 ad95d400-7959-11dc-a6b3-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 18 celkem · entity: person 83, place 21, org 5, work 3
1 article
vnitřního rozvoje národního vědomi srbského. Tu se Jovanovič ukázal znamenitým historikem srbské vzdělanosti. Třeba jen litovati, že rozhled jeho tu a tam zakalen jest výlučným partikularismem srbským. Právě ukončená studie Simiova o Starém Srbsku jest drahocenným příspěvkem ke slovanské poli- tice na Balkáně. Byla by dokonalá, kdyby se v ní neoperovalo s Metternichovým již vymřelým Ra- kouskem a s Italií, právem prý interessovanou v Al- bánii. Štěp. Radič. * I. I. T: . Mc 1901. 8°. — Syn Lva N. Tolstého zúčastnil se v »hla- dových létech« 1891—1892 účinně zachraňovací akce a tu nasbíral si tolik dojmův a zkušeností, že vydaly celou knihu. Ne belletrista Tolstoj, nýbrž praktický muž líčí tu hrozivý hlad v buzulukské gubernii, udává prostředky, jak odpomoci novému nebezpečí a kdyby zlý host přikvačil, jak nakrmiti mužíka při skrovných prostředcích. Zajímavo jest, že Tolstoj svaluje vinu hladových let na »obščinu«. Sloh knihy jest jasný a velice poutavý.
Jovanovič Simiov Metternichův Štěp Radič N Tolstý Tolstoj Balkán Alo
2 article
Ze slovanských listů.
3 article
* Dramatickému umění polskému se daří. Aspoň divadla jejich značně zkvétají. Před čtrnácti dny sla- vili Poláci opět otevření nového polského di- vadla, tentokráte v »polském Manchestru« v Lodi (Lodz). Ke slavnosti dostavilo se hojně varšavských literátův a umělců, mezi nimi i Sienkiewicz a Siemi- radzki. Oba umělci stali se předmětem srdečnýcha bouřlivých ovací. Nová budova divadelní vyniká le- postí a účelností. Hrati se bude po devět měsíců každodenně mimo středu. Repertoire zaležeti bude z komedií, dramat, frašek a vaudevillů. Tři letní mě- síce vyhraženy budou prázdninám, při čemž gáže hercův zredukují se na polovici. Město Loď, kde po- řízen tento nový stánek polské musy dramatické jest zajímavo složením svého obyvatelstva. Dle úřad- ního výkazu z 5 tisíc nemovitých majetků připadá 212 tisíce na židy, přes 2 tisíce na Němce, 500 na Po- láky a 163 na Rusy. Z toho viděti, že divadlo má poslání zvláště mezi dělným lídem polským. * Známý parlamentník, professor university lvov- ské, hr. Vojtěch Dzieduszycki, jenž obohatil literaturu polskou mnohými pracemi vědeckými, jakož i povídkami a veselohrami, napsal a zadal lvovskému divadlu pětiaktové drama z XI. století »Boleslaw Šmialy«. Práce bude záhy vypravena a dle předcho- zích zpráv uvedení její na scénu stane se význačnou událostí letošní zimní sézony. * V Krakově počal vycházeti nový umělecký list »Illustracja Polska«, redakcí Ludvíka Szczepan- ského.
Polák Sienkiewicz Sie Němec Rus Dzieduszycký Šmiala Szczepan Krakov Polsko univerzita lvov
4 article
Cizí spisy-
5 article
* O slovanském bájesloví. (La mytho- Iogie slave par Louis Leger. Paris Leroux 1901.) Přes mnohé a hojné pokusy i výzvy o sou- bornou vědu slovanskou jsou výsledky až podnes ne právě příliš hojny: tím spíše je záhodno všímati si každé práce, k cíli tomu směřující, zvláště když obírá si thema, všeho Slovanstva rovnoměrně se týkající. Je přírozeno, že jsou to zvláště otázky z doby nejdávnější, z doby soužití slovanskych kmenů, jež sem spadají a vzbuzují největší interes. Je tu potřebí opravdu ještě mnoho vykonati: nejen sbíráním nového materiálu, ale též kritikou a roz- borem toho, co již vykonáno. Přemnoho nespráv ných úsudků, ukvapených závěrů, přehnaných vý sledků zavinila dobrá vůle a horlivost, jež měla na- hraditi vědu, povrchní zkoumání a někdy též zlo- vůle. Moderní badatelé mají tu perný kus práce, aby udrželi si jasnou mysl, střízlivý soud a nestran- nost v tom fantastickém a přepjatém nadsazování starších slavistů z jedné, i proti bezměrné podezíra- vosti i strannictví vědeckých pracovníků cizích s druhé strany.
Leger Paris Leroux Le myt
6 article
Překážek, na které mimo to náražejí, je spousta veliká na všech stranách, jistě však ne nejméně v mythologii slovanské. Toto pole, tak úsilovně do- mněnkami zpracovávané, zůstává stále temno: všechny pokusy, ať methody jakékoliv, ztroskotávají seo nedostatek spolehlivého materiálu a do nedávna též o nejdobrodružnější a nejsmělejší fantasie, jež se tu během let nakupily do té míry, že těžko rozeznávati domněnky, výmysly a fakta. Není divu, že podni- káno bylo vše, aby vyplněny byly mezery, jež ve slovanské mythologii naskytují se vzhledem na př. k rozvitým mythům germánským. Především však ovšem musí nám jíti o to, aby fakta na jisto byla postavena, ať jich již jest sebe méně, a aby zkou- mání mythů slovanských octlo se na pevné půdě. O soubornou práci takovou pokusil se před nedáv- ným časem Louis Leger, chtěje knihou svojí podati revisi a úhrn všeho, co bezpečně můžeme dneso slovanské mythologii říci.
Leger
7 article
Práce jeho není snad nahodilá jen a časová. Během svých téměř čtyřicetiletých slavistických studií měl ji stále na paměti, probíral jednotlivé otázky během let při různých příležitostech a teprve, když zdálo se mu, že mu nezbývá již více činiti, sloučil v přístupné a pružné formě bádání svá v jednom rámci. Měl jsem příležitost již před šesti léty po- slouchati v Collěge de France příjemné, téměř kon- versační přednášky autorovy o tomto předmětě, když jsme sedali v nevelkém počtu s přednašejícím u jed- noho stolu a námitkami i poznámkami, k nimž on sám často přímo vybízel otazkou, objasňovali si ně- které, Francouzům zvláště nepřístupné partie. Kniha- byla již tehdy v podstatě vypracována tak, jak dnes ji autor vydává a objevení její zdržela asi jen jednak akritie jeho, s kterou, na rozdíl tak mnohých učenců francouzských, Leger dbá bedlivého sbíraní látky a přesných citátů, jednak péče o jasný, plynný a při tom stručný styl, jenž svědčí, že francouzští učenci, byť i nebyli filology, mají jazyk svůj v úctě a zakládají si na tom, aby jej dokonale ovládali. Není zde na místě pouštěti se do vědeckého rozboru Legerova díla. Jistě, že na půdě tak ožehavé, jako je slovanské bájesloví, bude dosti různých ná- zorů, než aby všichni odborníci ve všem dali auto- rovi za pravdu i co se methody, i co se věci samé týče.
Franc Francouz Legerův
8 article
Přen to však jedné věcí chci se dotknouti, která. byť snad nebyla všemi badateli uznávána, prospěšně různí jeho dílo od prací předchozích. Leger přesně si vymezuje látku a drží se pouze dokumentů. To jest Leger rozumí mythologií slovanskou pouze to, co se historickými památkami, bezpečným filologi- ckým odvozením atd. dá prokázati, a vylučuje vše dohadné, zvláště však vše, co poskytnouti by mohla lidověda. Staví se určitě proti stanovisku, aby my- thologie slovanská doplňována byla oním materiálem, jejž dnes z lidu sbíráme a jemuž tak často přičítáno je veliké stáří a vzácná důležitost. Tolik je jisto, i kdybychom připustili, že v lidovědném materiálu dnešním jsou mezi jiným uchovány zbytky pohanské periody jeho — pro svoji osobu tomu nevěřím — přece nebyli bychom jisti, že vybíráme materiál správný a že forma dochovaná je původní. Leger tedy zamítá prostě materiál z lidového podání. Tím ovšem práce jeho proti ostatním ztrácí celý jeden obsáhlý obor látkový, za to však nabývá pevné půdy a skytá tím badatelům dalším bezpečnou oporu, po- dávajíc zároveň přehledné resumé všeho existujícího materiálu. Ti, kdo kladou na folk lore větší váhu pro my- thologii slovanskou, budou musiti postupným srovná- váním a analysí materialu hledět postavit domněnky svoje na pevnější podklad, než kterého získali dosud.
Leger
9 article
Crane, Walter: Von der dekorativen Illustration des Buches in alter und neuer Zeit. Lipsko, H. Seemann 1901 80. (Z angličiny přel. L. a K. Burger. 7 marek 50 pf. Je vám snad nápadno, proč nereferuji radějio anglickém originálu. Důvod je ten: nemám po ruce než překlad a knížka zdá se mi dosti důležitou i pro nás, než abych ji pominul mlčením. Mimo to má německý překlad krátký, ale výborný životopis auto- rův, v němž několika odstavci přímo virtuosně je nakreslena jeho úsilná činnost po povznesení umě- leckého vkusu lidu a po zumělečtění úpravy knižné. Čtěte jen několik řádek. »Čřane nespokojuje se u svých knih jen tím. že kreslí illustrace, nýbrž stará se vždy o celkové vypravení tiskopisu. Navrhuje též vazbu, kreslí vzor předsádky, tak že je celá úprava knihy jako z jedné litiny.« Kdy najdeme u nás podobného apoštola vkusu, jako jím jest Crane s Morrisem a Ruskinem pro Angličany, neb dnes Lichtwark Němcům ? Kdo naučí naše vydavatele, tiskaře, knihaře, jak upravo- vati umělecky nejen nádherná vydání, ale i prosté knížky, od kalendářů počínaje?
Crane Walter H Seemann K Burger Morris Ruskin Angličan Němec Lipsko
10 article
Crane neomezil se pouze na praktickou činnost. a jeho theoretická studia těší se právě takové pozor- nosti, jak hledány jsou jeho obrazy a illustrace. Knížka o dějinách illustrace, hojně illustračními ukázkami vyzdobená, lěší se zvlášť pozornosti. Sle- duje vývoj illustračního a dekorativního pudu v lite- ratuře od nejstarší doby, probírá illustrace středově- kých rukopisů, proměnu, jež stihla illustrace v době tiskových počátků, výzdobu inkunabulí a úpadek úpravy knižní se vzrůstem tiskařství po 16. století. Pak následuje druhá, samostatná část, oživnutí knižné výzdoby v nové době, »rozvoj tiskařství jako uměnís, a všeobecné zásady platné pro výzdobu knihy a illustraci. Tato druhá část, zvlášť poslední její kapitola, je ovšem od autora, jenž sám je tvůr- cem nového směru v moderní illustraci, nejzajíma- vější. Myslím, že může ji rád čísti nejen umělec vý- tvarník, ale i autor, jenž marně sní o tom, jak pohnout vydavatele, aby upustil od starých šablon, a konečně i vydavatel — kdož ví, neobměkčí-li se prostými, přesvědčivými slovy anglického reformá- tora.
Crane
11 article Z cizích revul.
Z cizích revul. * Americké listy přinášejí statistiku veřej- ných knihoven. Počet lidových čítáren dostoupil ve Spojených státech na 5000. Na darech došlo institu- cím v loni na 16 millionů dollarů. Žurnalista E. Todd věnoval bostonské lidové knihovně a čítárně 50.000 dollarů, aby mohla svoji sbírku časopisů a denníků rozmnožiti tak, aby pokud možno všechny na světě vycházející listy v čítárně byly zastoupeny. Nejčte- nějšími knihami byly »Životopis Tomáše Huxleve«. »Listy Bismarkovy jeho nevěstě«, Roseberyův »Na- poleon«, z románů Churchilův román z občanské války »The crisis«. * Německý belletrista Vilém Raabe slavil tyto dny své 70. narozeniny. Jubilant jmenován několika universitami čestným doktorem, několika městy čest- ným měšťanem, obdržel komandérský kříž a pruský ministr vyučování nařídil, aby veškery knihovny lidové zakoupily sebrané jeho spisy. Magdeburk po- jmenoval jednu ulici jeho jmenem. Aby Němci ne- zůstali za Poláky, kteří uctili Sienkiewicze Oblegor- kem, chtěli Raabovi zakoupiti vlastní dům. Ale sešlo s toho pro nedostatečnou sumu příspěvků. * Kritiku dnešního stavu německé literatury pro- náší O. J. Bierbaum v časopise »Das littera- rische Echo« článkem »Wo stehen wir?« Dnešní generace jest bohatým dědicem po předcích. Pocit nabytého majetku jest jí cizí, jako většině dědiců.
Todd Huxleve Bismarkův Churchilův Raab Němec Polák Sienkiewicz Bierbaum spojený stát Magdeburk Roseberyův z občanský válek the crisis
12 article
Nezná rozkoše nabývací jmění, aniž dovede jmění lehce nabytého požívati. I něměcká literatura je dnes pod vládou divadla. Divadlo jest nejpohodlnější pří- ležitost poslechnouti si trochu poesie. Němečtí bá- sníci s ochotou odívají brzo lyriku, brzo novellistiku v dramatické roucho. »Ueberbrettel« a podobné pod- niky vítá Bierbaum sympaticky, jako vhodný popud k horlivějšímu pěstování lyriky. Za to však v novellistice uznává málo potěšitelného. Raabe, Spielhagen, Jensen, Ebner-Eschenbachová a Heyse — a dosti! V této příčině je kritik velmi nespokojen s dnešníma zvláště s budoucím stavem novellistiky německé. Ostře vystupuje proti dennímu tisku, jenž, hově po- třebám mass, snižuje umělecké niveau krásné prosy. * Pěkná studie J. Negeleina v »Globu« »o koni v lidovém lékařství«. Neuvěřitelno jak důležitou úlohu v lidovém léčení hrál (a leckde ještě i hraje) kůň. U Skandinavců dítěti kašlem stíženému dali projíti třikráte pod koněm. Epileptiky ve východním Prusku posílali vyspati se do konírny. Peršané při trvalém bolení hlavy spálili čelní kosť koňskou a popel amíšený do nějaké mastnoty snědli. Zuby koňské na šňůru provlečené a děcku okolo krku zavěšené, způ- sobují lehčí příchod zubů atd. * J. Ernest Charles v »Revue bleue« vy- kládá o zajímavějších pseudonymech soudobé fran- couzské belletristiky. Dříve spisovatelé za pseudo- nymy skutečně se skrývali z osobních ohledů. Dnes bylo by to marno: nediskretnost je tak mocna, že i nejopatrněji chovaný pseudonym se prozradí. Proč tedy přece jen pseudonymy i když nejsou nic platny?
Raab Spielhagen Jensen Ebner Eschenbachová Heys J Negelein Peršan Zub Prusko Glob
13 article
Jednak z pouhého rozmaru, a také proto, že vlastní jméno zdá se někdy nehezkým, nepoetickým; jiní — zvláště učenci — volí pseudonymy, pěstují-li belle- tristiku ze záliby, jako vedlejší zaměstnání. Nejvíce pseudonymů volí si dámy-spisovatelky a skoro vý- hradně pseudonymy — mužské. Autor uvádí řadu ukázek. * Znamenitou studií o Maximu Gorkém napsal v »Revue des deux Mondes« vikomt Eug. M. de Vogüé. Táž revue přináší článek A. Filona o anglické karikatuře; vyjímám pouze zprávu, že karikaturu John Bulla, jež rozšířila se po celém světě a stala se typickou, vytvořil matíř James Gillray, jenž i nejvíce karikatur Bonapartových stvořil. * Pěkné ukázky loutkových her v Rumunskua v Turecku přináší »Revue des traditions populaires«. Loutkové hry na Východě byly až dosud pro folkloristy terra incognita. Článkem učiněn první krok k objasnění té otázky.
Gorký Mondes Eug A Filon Bulla James Gillray Bonapartův Turecko
14 article
* »Das litterarische Echo« obeznamuje nás s novotureckou literaturou. V loni mohlo Turecko slaviti 600letou památku své samostatnosti a litera- tura 500letou památku svého vzniku. Ale teprve v polovině minulého století povznesla se turecká literatura k určité výši. Největší zásluhu o to mají Ibrahim Žinasi Kemal Bey a Mualim Nadži. Jim jednalo se o to, učiniti turecký jazyk způsobilým vyjadřovati západní idey. Tato reforma jazyková byla však ve svazku i s reformou politickou a proto vlada dlouho na literaturu pohlížela koso, vidouc v ní vždy cosi podryvného. Dnešní literatura turecká omezuje se pouze na román a lyriku; drama není pěstováno jednak proto, že není v Turecku pra- vého divadla, jednak pak proto, že nemají Turci ani dramatiků, když dramatik Abdul Hakk Hamid na vyšší rozkaz se odmičel! Romány pak skoro výlučně byly překlady francouzských plodů Dumasa, Monte- pina, Ponsona du Terail a j. Tyto však zatlačil na- daný tvůrce národního románu Achmed Midhat; jeho nástupci byli Wedžihi Bey; vzorem tohoto jest
Žinasi Kemal Bey Muali Hakk Hamid Achmed Wedžihi Bey Turecko Turec Monte vý divadlo
15 article
Flaubert a Daudet, jeho roman »Mudžgáu« možno nazvati tureckou Madame Bovary; modernější jest Hussein Rachmi, v Paříži odchovaný, ctitel Prévosta a Musseta; jeho román »Merie« jest v duchu Prévo- stově. I dopisová forma jest od Prévosta převzata; dále jest řada prostředních talentů, u nichž jeví se povážlivou měrou mnohopsavost. Daleko výš vy- niká dáma Fatma Alié Hanum, dcera státníka a hi- storika Dževdeta paše. Je to nad míru bystrá pozoro- vatelka, vřelá obhájkyně práv ženy a talentovaná vypravovatelka. Z lyriků vyniká opět dáma Nigjar Hanum Bint Osman, dcera Osmana paše, dále Ekrem Bey (rovněž na rozkaz s vyšších míst umlčený l), Tewfik Fikret Bey, žák předešlého a pokračovatel v jeho díle: obroditi tureckou poesii, rýmovačky na- hraditi pravou poesif. Tewfik Fikret jest v tomto směru dnes nejvýznačnějším básníkem tureckým.
Flaubert Daudet Bovary Hussein Prévosta Musset Alié Hanum Nigjar Hanum Osman Osman paš Ekr Bey Tewfik Fikret Bey Paříž
16 article
* »Le Tour du Monde« obírá se jazykovou otázkou Malty. Ostrov od dob historických čtrnáct- kráte změnil vládu. A jakkoliv vlada řecká a římská byla nejtrvalejší, přece nejvíce vlivu na lid i co se jazyka tkne i co do charakteru měli Arabové, ač před 900 lety už byli z Malty vypuzeni! — Táž revue přináší poutavé líčení cesty do »země lupičů«, Makedonie. Fotografie banditských skupin zvyšuje zajímavost článku. Autoru imponuje úcta, jakou bandité chovají k damám a k učitelům. Na ty i na ony nikdy nepodnikají útok. Kromě toho za žádnou cenu nechtějí macedonstí bandité upadnouti v neoblibu u rolníků. Nekranou jim dobytek, nýbrž ho od nich kupují. Vůbec nalezl autor u macedon- ských lupičů mnoho stop rytířského ducha. * Globus uveřejňuje studii o dávání jmen a o svatebních obřadech u negrů Togo. U kmene toho jsou jmena na křtu dětem dávana již předem určena, pro prvorozené to, pro druhorozené ono. Ně- která jmena zavazují děvčata povinnosti, šest neděl před svatbou choditi naho, ověšeny pouze odznaky fe- tišův. Tento zvyk zachovávají mnohé negerské ro- diny i tehdy, když už přijaly křest. Narozené dítě dostane jmeno od otce buď prvního, nebo osmého dne po narození. Den jest pak rodinným svátkem. Každé dítě dostává pravidelně dvě jmena. Jmeno dne, kdy se narodilo a jmeno, jímž otec vyjadřuje určité přání, pocit nebo obavu. Takové jmeno na př. jest: Bebli = stěží zachráněný; nebo »dschod- schobu« = zmařené potomstvo (jmeno to dává se dítěti, když jeho starší sourozenci zemřeli a není naděje, že i ono na živu zůstane) atd. Ale i ne- příliš něžná jmena dostanou děti negerská, tak na př. dokuvi = krůta, menye tonye wo = ne- patří mně, agalavi = rak a). Mr. Penn.
Malta Makedonie Togo Le Tour jít Monde
18 article
* Dětské květy. Obrázkový časopis pro mlá- dež. Redakcí Fr. Hrnčíře. Vydává V. Neubert na Smíchově. Část výtěžku z nového podniku věnována sirotčincům Bolzanovu a Samostatnému. * Taine, Dějiny . literatury anglické. Seš. 1. Nákladem Jos. Pelcla v Praze 1901. * Ročenka Školstvi obecného a pokra- čovacího. 1901—1902. Roč. XIV. Nákladem Al. Hynka v Praze. * Vesmir. Časopis přírodnický. Redaktor Jos. Frant. Nekut. Roč. XXX., č. 1. Vydává dr. Ant. Frič. V Praze 1901. Po třicetiletém působení zahajuje nový ročník, věren úkolu svému, popularisovati slovem i obrazem vědy přírodní v kruzích vzdělanstva če- ského.
Hrnčíř V Neubert Bolzanův Pelcl Al Hynk František doktor Antonín Frič Francie Smíchov Tain Praha Jos