1
masthead
18. října 1901.
4
article
ZVLASN
ZVLASN
k číslu 287.
7
article
Honorář autorský.
Nevím, četl-li laskavý čtenář — pardon.
laskavý čtenář jistě četl — malou literární bur
lesku, kterou před desíti lety uveřejnil Gustav
Jaroš. Čelakovský v ní rozmlouvá s mladým
adeptem literárního cechu, který čeká »mzdu
za práci svou přec«; pěvec stolístky ukazuje
na holou zeď, »toť český honorář, jejž věští duch
jen zří. Toť smutné pro nás, žel, že vnouček
shrábne kdys, co dědům patřilo, leč českým
inkoustem dnes kočky nezživíš !«-
Autoru při tom asi netanulo na mysli, kam
za těch deset let dospěje obratnost obchodní
že mnohým firmám nejdůležitější jest datum.
kdy autor zemřel, určitěji řečeno, minulo-li již
oněch 30 let, po nichž ztrácí se nárok na
honorář. Že však zmáhá se tendence, snížiti
honorář autorům, který přece musí se zvyšovati
sazečům, toho stopy jsou velmi jasné a — staré.
Vede k tomu dvojí stezka, čím dále tím
širší. Veřejnost navyká si (a k ní náležejí i vy-
soké korporace vědecké) žádati, aby pron
básník proslov, učenec přednášku, literát řeč
připravil zdarma. Nemá sice odvahy žádati, aby
tesař zdarma zřídil tribunu, tiskař zdarma vy-
tiskl, kočí zdarma vezl. . . tu se rozumí samo
sebou, že dělníku náleží mzda za práci vyko-
nanou; jen literát má tuto práci vykonati za-
darmo, po případě si i jízdu a tisk zaplatiti sám
Tato stezka jest nebezpečná. Ale lze proti
ní bojovati. Neustálým a vytrvalým hájením práva
autorů — tu »Máj«, »Umělecká beseda« atd-
mohou značně prospěti — možno konečně i ši-
rokým massám vpraviti vědomí, že biblické pra-
vidlo »hoden jest dělník mzdy své« platí konečně
i o dělníku literárním.
Jaroš
Čelakovský
8
article
Leč stezka druhá jest nebezpečnější. Jeto
cesta diletantů a sektářů. Každý si snadno
vzpomene na nepřehledné ty stohy potištěného
papíru, jež před něho snese sklepník v kavárně
jako žurnalistiku venkovskou, nebo jež mu
v neděli pošle knihkupec jako vyšlé vlastním
nákladem. Zanícená duše nespokojeného sextána
vybízí se pod čarou nějakých »Hlasů« nebo
»Listů« — mladý pán patricijské rodiny místo
nového kola dal vytisknouti úhledný svazeček
plodů svého všenorského tuskula. První musí
býti rád, že mu redaktor »Hlasů« práci vůbec
vytiskl, a honoráři zmínky učiniti nemohl —
druhý však nejen zaplatil tiskaři, nýbrž věnoval
z tatínkových důchodů ještě několik červených
papírků knihaři na secessní vazbu a ožízku.
Jeden jest chud, druhý bohat — a oba snižují
svými pracemi, neplacenými a konanými, ho-
norář skutečných pracovníků literárních.
Každý časopis může Vám snadno ukázati
v pravém slova smyslu koše prací těchto
franctireurů lierárních; záplava papíru popsa-
ného i potištěného stoupá tak rok za rokem. Je
tu možna náprava?
»Kdo zranil, také vyléčí« bylo věštěno Te-
lefovi. Přísnější kritika denní žurnalistiky je je-
diným remediem této hluboce zakořeněné nemoci.
Když noviny budou plody takovéto literatury.
jak se samo sebou rozumí, ponechávati jako
osobní sport zaslouženému zapomenutí, když
venkovské časopisy místo nezralých praci
místních veličin otisknou raději dobrou věc ve-
likého žurnálu také pod čarou, jak beztoho dě-
lají nad čarou, pak v několika letech přestane
sama sebou tato epidemie literárních »slá-
vistů« — a pak teprve bude možno mluviti
o autorských honorářích. Do té doby je to roz-
hovor — předčasný.
Dixi.
Hlas
Dix
10
article
* F. J. Čečetka:. Od kolébky do hrobu
Lidopisné obrázky z Poděbradska
Se 42 vyobrazeními. V Praze, 1901. Cyrillo Metho
dějská knihtiskárna. (V. Kotrba.)
Od druhé veliké výstavy naší jeví se na všech
stranách čilý ruch za inventarisováním toho, co rá-
zovitého nam po předcích zbylo. Česká Akademie
věd zřídila zvláštní kommissi za účelem soupisu
veškeré látky a horliví jednotlivci neúnavně patrají
po zůstatcícn svérázných forem národního života. Na
půdě poděbradské, v okolí kolébky Jiříkovy, v prvé
řadě nedocenený Jan Hellich posvětil svůj obětavý
život snaze po historickém prozpytování kraje.
F J Čečetka
V Kotrba
Hellich
Poděbradsko
Praha
Jiříkov
Český akademie věda
11
article
Otakar Paroubek těží z bohatých sbírek zvěčnělého
otce svého pro dějiny města Sadska — tak správně.
místo Sadské — a okolí, sborníky pak lidovědě české
věnované přinášejí po delší léta zajímavé příspěvky
z péra F. J. Čečetky, které souborně upraveny
předkládá nyní autor ve statném, bohatě illustrova
ném svazku. Líčí člověka poděbradského, obyvatele
širé polabské roviny od Křinče a Mcel po Chotouň,
od Nymburka a Sadska až za Králův Městec, od po
žehnaného stavu matčina až po temný hrob, ze-
vrubně, a to vlastními slovy lidu. Jaký to vzácný
poklad dialektologický! Lidové písně, popěvky
říkadla, pověsti, vyprávky o novějších událostech
prošlé prostou duší lidu, výpisy z městských a pa-
trimoniálních registratur podává v takovém výběru
a v úplnosti, že spis stává se typickým i pro jiné
kraje. S úžasem pozoruje čtenář, jak kvapem po-
stupuje kosmopolitická politura z měsli do venkov-
ského zátiší, jak v zápětí přivádí přepych hospo-
dářským poměrům nepřiměřený a kterak se zmarem
lidové svéráznosti přichází demoralisace a hospo-
dářské ochuzení. Hrozné jsou následky tříštění sedl
ských usedlostí, zábavy a exekuce majetku prodlu-
ženého a ztráty jeho pro majetek národní. Lidověda
učí znáti pravé kořeny této národní katastrofy.
V dodatku podány vzácné příspěvky k dějinám lidu
v XVII., XVIII. a z počátku XIX. stol., čerpané
zvláště z register úřadů patrimoniálních. Ony doli-
čují drasticky útrapy a svízele lidu za dob rozkvětu
osobního poddanství, ano i za dob, které po zrušení
jeho následovaly.
Max Dlouhý.
Paroubek
F J Čečetka
Dlouhý
Sadsko
Sadská
Chotouň
Nymburk
Městec
12
article
* Jaroslav Vrcblický: Nové sonety
samotáře (1885—1890). Druhé vydání. Souborného
vydání sv. XXXV. Nakl. J. Otto. Kniha lyrických
reflexí, v nichž autor oddává se vzpomínkám na
svět antický, na nesmrtelné dílo Dantovo, opěvá
přírodu v různých dobách ročních i různé fáse
života lidského. Básně jeví silnou notu subjektivní
a onu elegickou resignaci, jež jest příznakem auto-
rovy lyriky v posledních letech. Hluboký cit obráží
oddíl »Vánoční růže«, jako zas bohatý a třpytivě
rozmanitý obsah myšlenkový naplňuje cykly »Z obra-
záren« a »Umění a umělci«. Formou znělky vládne
básník mistrně a rovněž nenuceně dovede přiostřiti
myšlenku v břitkou pointu.
* P. Ovidius Naso: Fasti. Přeložil Antonín
Škoda, ředitel gymnasia v Příbrami. Bibliotéka
klassiků řeckých a římských; vydává III. třída české
akademie, č. 4. Nakl. Alois Wiesner. Díla klas-
sických autorů řeckých a římských nepozbyla za-
jímavosti ani v době moderní, kdy klassických jazyků
se užívá v praxi měrou mnohem menší. Následkem
toho vzrůstá stále potřeba dobrých překladů ne
toliko jako pomůcka pro žáky, nýbrž pořízených se
skutečným uměleckým vkusem, aby z nich byly
pokud možno patrny veškeré přednosti originálu.
Vrcblický
Otta
Dantův
P Ovidius Naso
Fast
Škoda
Wiesner
Příbram
13
article
Tomuto požadavku vyhovuje zvučný, plynný překlad
knihy Ovidiovy, tohoto zajímavého zlomku, jenž
zasvěcuje čtenáře do náboženských názorů staro-
římských.
* H. Sienkiewicz: Listy z Afriky. I.—II
Přel. Josef Paulík. — Dojmy z cest. Přeložil
Jaroslav Rozvoda. Nakl. E. Beaufort. Dvě
knihy, v nichž znamenitý pozorovatelský a znázorňo-
vací talent autorův dokonale se uplatňuje. Velkolepě
příšerná scenerie africké poušti poskytla autoru
vítanou látku k živému, malebnému líčení a ukázce
vypravovatelského svého umění v novém světle. Jak
líčí oblohu i kraj, to jsou hotové krajinářské obrázky.
V »Dojmech z cest« sebrány popis »V bialowiežském
hvozdě«, listy z Říma, z Benátek a z Paříže, »Z ital-
ských dojmů«, »Výlet do Athén« — látky svojí po-
vahou tak různé a stejně mistrovsky zpracované
plastické, názorné, bystře odpozorované líčení a
skvělý sloh.
* P. K. Krasnov: Kozáci v Habeši. Denník
velitele průvodu carského poselstva do Habeše
r. 1897—1898. Přeložil Jan Wagner. Nakl. Edv.
Beaufort. Zajímavá kniha o říši až do posledních
let úplně neznámé, kdež však nyní současně uchá-
zejí se o vliv Italové, Rusové, Francouzi i Angličané
Velitel kozáckého průvodu ruského vyslance Vlasova
nadporučík Krasnov, počíná si ve svém cestopise
velmi svědomitě, líčí toliko, co viděl vlastníma očima.
Mimo to jest bystrý pozorovatel a dovede pěkně
vypravovati, tak že kniha jeho obsahuje hojnost
poučného materialu. Připojeny jsou četné illustrace.
pořízené podle fotografických snímkův autorových.
Ovidiův
H Sienkiewicz
Paulík
Rozvoda
E Beaufort
Krasnov
Kozák
Wagner
Beaufort
Italos
Rus
Francouz
Angličan
Vlasův
Řím
Benátky
Paříž
Atény
Habeš
List z Afrika
14
article
* Jan Honza, O pivovarství v král. věn-
ném městě Novém Bydžově. Příspěvek k ději
nám českého průmyslu. Nákladem společnosti pravo-
várečných měšťanů v Novém Bydžově 1900.
Kniha vydána na památku 200letého trvání
místního podniku bydžovského. Pokud víme, jest
Nový Bydžov třetí město, jež vykazuje toho druhu
monografickou práci. Před léty dr. Zikmund Winter
popsal slavné kdysi pivovarství rakovnické a r. 1897
vyšla Papáčkova knížka »O pivovarství v kr. městé
Berouně«. Také v přítomné práci sebráno tolik zají-
mavého materiálu, že knížku s chutí přečte nejen
odborně zainteressovaný Novobydžovan, ale každý.
koho vůbec historie vlastenecsého průmyslu by
mohla upoutati. Pivečko ani v Novém Bydžově ne-
bývalo vždycky stejně dobré. Sousedé nevárníci stě-
žují si jednou: »Aby oni (várníci totiž) piva hodná
vařiti dali, nic nedbají a sami pro svůj truňk piva
z Kratonoh, z Malého Barchova, z Humburk a ze
vsi Skřivan na vědra, na půl sudy přivážeti a šen-
kovati dávají; my pak chudí nevárníci jich ni-
čemné pivo dosti draze píti a dosti
draze takové platiti musíme.« Cizí piva
v polovici 17. století tak se v Novém Bydžově roz-
mohla, že konečně páni obecní starší přísný zákaz
vydali, cizí piva do města přivážeti. Ustanovený
trest nebyl bez originality: »kdož by pivo takové
přivezl a bez opovědi to učinil, ihned tomu každému
sousedu, buď on radní osoba, starší obecní i pri-
vátní soused, shromaždíce se sousedé z obce ta-
kové pivo jemu vzíti, jeho se ujmouc, vypiti,
se dostatečně povoluje...« Kniha má několik
P. P.
vyobrazení.
Jan Honza
doktor
Winter
Papáčkův
Skřivan
Nový Bydžov
Beroun
Kratonohy
Malý Barchov
Humburk
15
article
* Fysika ve století devatenáctém. Napsal
dr. Vladimír Novák. Praha, 1901. (Výňatek
z Vilímkova díla XIX. století.)
Měli jsme příležitost již referovati tu o autorově
knize o magnetismu a elektřině. Obsahem náležel by
referát o této publikaci spíše do Obzoru naučného
než do Hlídky literární, methodou však, kterou je tu
látka poměrně nepřístupná laikovi, podána, a urče-
ním svým pro široké vrstvy obecenstva, je spis ten
i pro nás pozoruhodným. Máme značný nedostatek
populárně psaných a při tom instruktivních knih
odborných, knih psaných skutečnými odborníky a ne
různými »upravovateli« a při tom opět ne odborně,
ale tak, aby vyplnily své poslání u lidu. Tento druh
literatury —— pro široké vrstvy — zůstal za poslední
padesátiletí velice pozadu a ještě dnes považuje se
to téměř za něco nevhodného psáti pro obecenstvo
a ne jen pro odborníky. Možno, že je ještě jiná zá-
vada: jsou mnozí učenci výborní, kteří nedovedou
tak psáti. Není to sice pro ně nic hanlivého, ale po
druhé stránce bylo by vskutku svrchovaně potřebí,
aby nové vymoženosti jednotlivých oborů vědních
staly se majetkem širších vrstev a vytlačily tak
mnohé pověry a nerozum. Hojně illustrovaná práce
Novákova je schopna dobře vyplnit tento úkola
může býti praktickým a příjemným čtením každému
laikovi, jenž nepokládá za zbytečné informovati se
třeba odborně nevzdělán o pokroky fysické vědy
v různých jejích oborech, při čemž nabude i o české
práci v oboru fysiky aspoň zběžného rozhledu.
doktor
Novák
Vilímkův
Novákův
Praha
16
article
Slovanské spisy-
17
article
* Nejlepší srbská revue. Minulé jaro při-
neslo Srbsku kromě dosti zamženého slunce ústavní
svobody prvé červánky nové literární doby, která by
v sobě spojovala veškeru samobytnost slovanského
národního ducha s velkými myšlenkami, vynálezya
problémy západoevropskými. Počátek byl skromný.
Kroužek professorův a literárních i vědeckých pracov-
níkův sešel se k důvěrné poradě, aby nalezl pro-
středky a cestu, kterou by se Srbsko vymanilo z kul-
turní a hospodářské poroby cizácké. V poradě ihned
vystoupily na jevo dva směry na prvý pohled ne-
smiřitelné: západoevropský racionalism plný skepse,
ale i smyslu pro svědomitou práci zvláště na poli
vědeckém a srbský nacionalism s nádechem slo-
vanství a s instinktivně cítěnou potřebou všenárodní
jednoty Jihoslovanův. Ježto však věda jest pouze
specialisací kultury a kultura zase není než sociali-
sovaná, oživená věda, snadno se sešly oba směry.
Jihoslovanův
Srbsko
18
article
Shodnuly se v tom, že bude především nutno, vyjíti
před srbské obecenstvo s vážnou literární revuí,
prostou i nejmenšího strannického nátěru, schopnou
raziti cestu všem opravdovým myšlenkám. Tak došlo
k prvému sešitu »Srbského Literární ho
Věstníku« (Srpski Knjíževni Glasnik«), úpravného
pětiarchového čtrnáctidenníku, který se hned prvými
čísly výhodně odlíšil na veřejnosti. Redaktorem
»Glasniku« jest Bogdan Popovi, professor
literatury, člověk širokého rozhledu západoevrop-
ského, jemuž nechybí než prohloubené slovanství.
V šestičlenném redakčním výboru zasedá Ljubo-
mír Jovanovié, professor dějin, hluboký srbský
nacionalista s vyvinutým pochopením idey všenárodní
jednoty Chorvatův, Slovincův, Srbův a Bulharůva
nejtěsnější vzájemnosti se západním a východním
Slovanstvem. Jest tu Svetislav Simié, před-
nosta macedonského oddělení v ministerstvu zahra-
ničních záležitostí, opravdový zastance ne smíru, ale
naprosto jednotné politiky srbské a bulharské v Make-
donii a ve Starém Srbsku, nejlepší znalec nesnesi-
telných poměrův srbského národa v Turecku. Vší
svou osobitostí kloní se Simié k Jovanoviči. Naproti
tomu Slobodan Jovanovi, nejmladší člen
redakce, představuje vliv západoevropský vedle redak-
tora Popoviče. Redakční výbor schází se dosti pravi-
delně. Pokusil se již sblížiti všechny své spolu-
pracovníky a položiti základy k sociálnosti aspoň
literární, když už domácí strannictví, dvorní pleti-
chářství a cizí korrupce naprosto již zničila sociál-
nost politickou.
Pop
Ljuba
Chorvatův
Slovincův
Srbův
Bulharův
Jovanovič
Slobodan Jovan
Popovič
Srbsko
Turecko
Srpski Knjíževni
19
article
Nejúčinněji ovšem půsebí revue sama. Podařilá
satira »Kraljevi Marko po druhé mezi Srby« od
Radoje Domanovice, ostře bičuje středověkou roman-
tiku srbského vlastenectví, které si libuje při sklenici
vína volati na pomoc »Kraljevice Marka«, syna Vuka-
šinova, jenž u jižních Slovanů stal se hotovou perso-
nífikací jejich kolísání mezi úplnou svobodou a pro-
tektoratem mocného sultána. Přehled národně-politi-
ckého života srbského v XIX. století podáva jasnýa
s malými výjinkami správný a dosti úplný obraz
Srba
Radoj Domanovice
Marek
Vuka
Slovan