1
article
ním. Vezmou-li se i tyto ztráty v úvahu, pak
možno říci: Z veškeré tepelné energie uhlí,
užitého při parních strojích k vyvinutí energie
mechanické, zužitkuje se jen 10%%, ostatních
90 prchá, jest pro vytknutý účel úplně ztra-
ceno. Jak směšně nízké to číslo, jak neuvěři
telně veliké jsou ztráty!
Jiný obraz. Při dokonalém spálení 1 kg
černého kamenného uhlí střední jakosti vyvine
se teplo rovnající se 7000 kaloriím (1 kalorie
jest množství tepla, potřebného k ohřátí 1 kg
vody s 00 C na 10 C.) K vyvinutí 1 kalorie
jest dle Jouleho potřebí mechanické práce.
rovnající se práci nutné k vyzdvižení 424 kg-
do výše 1 m., zkrátka 424 kgm. (kilogramme-
trů.) Spálením 1 kg. uhlí vyvíjí se tedy energie
mechanická 7000 X424 kgm. = 2,968.000
kgm., čili 39.573.3 koňských sil (1 koňská
síla = 75 kgm.) Dnes při nejdokonalejší kon-
strukci parního stroje možno počítati, že 1 kg.
uhlí vyvine nanejvýše 1 koňskou silu! Jak
velkolepý převrat nastal by v průmyslu, kdyby
uskutečněn byl objev, kterým zužitkována by
byla na př. jen setina, třeba i tisícina z theore-
tické této energie! Zdá se, že blíží se již doba.
kdy konečně rozřeší se těžký tento problém.
Odbor elektrotechnický bude asi oným šťastným
vyvolencem, kterému zdaří se práce tato. Již
nyní pracuje se horlivě na výrobě elektři ny
direktně z uhlí bez parního kotle, bez
parního stroje, které hlavními jsou středisky
velikých oněch ztrát.
kg
2
article
Bohužel, doposud stav myšlenky této ne-
dospěl ještě k takové dokonalosti, aby kromě
eeny, jež má pro učence, měl též význam pro
širší praxi.
Behrend a Zimmermann asi v
r. 1889 přišli na myšlenku, která sice jiným
směrem řeší problém lepšího zužitkování paliva
a ačkoliv nemá dožadovaného, výše uvedeného
výsledku, přece zajímavá jest svým praktickým
zlepšením.
Myšlenka jejich ponechává zařízení dosa
vádní t. j. parní kotel s parním strojem a při
pojuje ještě jedno takové zařízení, ve kterém
ale hnacím prostředkem není vodní pára, nýbrž
páry tekutiny o nižším bodu varu a nižším spe-
cifickém teple, tak že možno teplem vyfukové
páry stroje prvního docíliti dostatečného napjetí
a množství páry ke hnaní pístu stroje druhého.
Pokusy tímto směrem provedené měly uspoko-
jivý výsledek. Číselné výsledky udává prof.
Josse, který provedl též prakticky myšlénku
Behrend-Zimmermannovu s užitím par kysličníku
sířičitého ke hnaní stroje druhého. Zařízení bylo
následující: Výfuková vodní pára ze stroje
prvního, vedená do povrchového kondensatoru.
kde místo vody byl tekutý kysličník sířičitý.
Behrend
Zimmermann
profesor
Joss
Zimmermannův
3
article
Kondensátor tento byl tedy kotlem pro stro
druhý, jenž konstruován dle myšlénky prof
Josse-ho podobně jak stroj prvý a potřeboval
na 1 koňskou sílu za 1 hod. 15 kg. výfukové
páry. Při normálním tlaku v kondensatoru =
1.25 kg., docílilo se u par kysličníku sířičitého
10 atmosfér přetlaku. Po výfuku ze stroje dru-
hého vedeny páry do druhého povrchového kon
densatoru a odtud kondensované dopraveny
pumpou do kondensatoru prvého. Byl-li zatížen
jen stroj prvý, byla normální spotřeba páry za
1 hod. na 1 koň. sílu 8.6 kg. Když pak zatí-
ženy oba stroje, sklesla spotřeba páry na 5.5 kg
Docílen tedy effekt o 362 lepší, dosti značný
krok ke předu.
Jiné nepřímé dokonalejší zužitkování
paliva docíleno by bylo následujícím návrhem.
Největším zvýšením ceny paliva jest vinna jeho
doprava. Odstraněním jejím docíleno by bylo
značného zlevnění. Provedení toho možno usku-
tečniti opět cestou elektrickou. Na místě dolo
vání, po případě uvnitř spalováno by bylo uhlí
k hnaní parních strojů, tyto poháněly by stroje
dynamoelektrické a vyvinutý proud elektrický
dopraven by byl i na místa nejvzdálenější ten-
kým drátem telegrafním neb telefonním ke hnaní
elektromotorů, k topení.
Tyto tři myšlénky doposud ukazují tři
různé směry, které ukončují skutečným prakti-
ckým cílem. Budoucnost však možná odhalí
novou cestu, která snad rychleji povede k cíli
Ing. B. Brož.
dokonalejšímu.
Joss
Brož
kg
4
article
Pátý mezinárodní zoologický
kongres v Berlíně.
Referuje Ph. Dr. Marie Babor o v á.
(Pokračování.)
J. Ijima, prof. zoologie v Tokiu v Japonsku;
»Úeber die von mir in Misaki—Bai gesammelten
Hexactinelliden«-
Ličí, kterak byla lovena hlubinná zvířata v je-
zeře Faganii. Zvláště se tu jedná o mořské houby
řádu Hexactinellidae, které tam byly nalezeny
v 70 druzích, z nichž bylo mnoho nových a demon-
stroval nádherné exempláře Euplectellid atd.
Dr. F. Dahl, kustos v zool. berlínském museu:
»Die Ziele der vergleichenden Ethologie«. Slova
»ethologie« užívá pro biologii v širším smyslu a srov-
nává jí jednotlivé druhy živočichů dle jejich způsobu
života a stanoví poměr jednotlivých faun. Ten se ma
díti vzhledem k jednotlivým skupinám zvířat, ne
k jednotlivým zvířatům samým a dle toho prý se
zoogeografie opraví a osvětlí.
C. Emery, ř. prof. zoologie v Bologni: »Wa
ist Atavismus ?
Kohlbriigge a Wasmann popírají existenci zvláštní
síly retrogressivního atavismu, kterou rovněž Emery
neuznává a pak možnost skutečných atavistických
variací ve smyslu descendenční theorie, kterou však
Emery nejen zastává, nýbrž i příkladů hojnost pro
ni uvádí. Oba jmenovaní tvrdí, že zjevy sem spada-
jící jsou toliko pouhé zastavení, neb přerušení vý-
voje. To Emery popírá.
Dr. H. Driesch z Heidelbergu: »Zwei Be-
weise für die Autonomie von Lebensvorgängen«
Mluví o působící nutnosti a účelnosti — entelechii —
a o vitalismu, jakožto faktorech při autonomii ži-
vota a theoretisuje biologii svým zvláštním způ-
sobem.
H. Spemann, soukr. doc. zoologie ve Würz-
burce: »Ueber experimentell erzeugte Doppelbil-
dungen«.
doktor
Babor
J Ijim
profesor
F Dahl
Emery
H Driesch
H Spemann
Berlín
Tokio
Japonsko
Hexactinelliden
Bologna
Heidelberg
Würs
Zwei Be
5
article
Zaškrtí-li se zcela mladé zárodky čolků v me-
dianní čáře, vyvinou se přední části dvojitě. Doba,
v které mají ona zaškrcení největší význam, jes
konečné stadium gastrulace a míru oddělení čast
podmiňuje míra zaškrcení. Jestliže se ono zaškrcení
neděje v přísně medianní čáře, tvoří větší půlka vy
vinutější čásť. Zaškrtí-li se zárodek příčně, nevznikne
nikdy dvojité individuum; zaškrtí-li se příliš silně,
vyvine se ona polovice s primitivním otvorem ústním.
druhá obsahuje jen žloutek a nevyvíjí se. Při me-
dianním zaškrcení vznikají nejen »duplicates ante-
riores«, nýbrž i úplné a částečné útvary »janusové«
(2 hlavy). Čím jest jejich vznik podmíněn, není do-
sud na jisto postaveno, ale příčiny jsou asi jiné, než
udávají O. Schulze a G. Wetzel, neboť jsou pozoro-
vatelné už v stadiu gastruly, ba i blastuly.
Dr. C. Herbst z Heidelbergu: »Ueber die for
mativen Beziehungen zwischen Nervensystem und
Regenerationsproduct«.
Rody korýšů Palaemon, Sicyonia a j. po to-
talní exstirpaci očí neregenerují nikdy oči, nýbrž
toliko jakýsi orgán podoby tykadel. Ale ponechá li
se při exstirpaci stonek oční, dorostou oči, nebot
ve stonku se nacházejí centra vídění. Z toho jest
patrno, že kvalitu regenerační určují centralní orgány
nervové. Důkazem mu jest též rod Porcellana, který
má oční ganglia umístěna těsně při mozku, nevchá-
zející celá do stonků; zde regenerují oči, i když
byly odňaty celé stonky. Rovněž u Edriophthalmat
regenerují oči a ne tykadlovité orgány, protože vždy
zůstanou při exstirpaci oční ganglia.
O Schulz
Wetzel
doktor
Herbst
Porcellan
Heidelberg
Nervensyst und Regenerationsproduci
6
article
PhC. K. Absolon z Prahy: »Ueber die apte-
rygoten Insecten der Höhlen Europas mit besonderer
Berücksichtigung der Höhlenfauna Mährens«.
Dosud jest známo 83 druhů bezkřídlého hmyzu
ze všech evropských jeskyní, francouzských, irských,
westfalských, apenninských, krasových, moravských,
karpatských, hercegovských a uralských. Jsou to zá-
stupci velmi nízko organisovaní. Jest to vesměs ma-
terial, vhodný ke zkoumání zániku očí, hypertrophie
některých smyslových orgánů a redukci pigmentu.
V jeskyních se vyskytují Apterygota slepá i vídoucí;
mnohé slepé formy postrádaly však už dříve pig
mentu, než vnikly do jeskyní, jiné pak pozbyly te-
prve způsobem podzemního života zraku. Vidoucí
formy jsou zřídka stálými obyvateli jeskynními,
spíše jen dočasnými neb náhodnými. Zástupců, kteří
jsou vázáni jen na život jeskynní, jest celkem málo
(na př. Neanum tenebrum a z jiných skupin živočiš-
stva Proteus a Stenasellus etc.).
Dr. J. E. Forsyth Major z Londýna
»Ueber lebende und ausgestorbene Säugethiere Ma
dagascars«.
Vyhynulí madagaskarští ssavci nejsou morpholo-
gicky starší než žijící a většina oněch vyhynulých
vybynula teprve v několika posledních stoletích.
Okolnost, že tu scházejí četné řády ssavců jest vy-
světlitelna chudostí fauny této vůbec, postulátem pak
jest nález fossilních zbytků chudozubých a kopyt-
natců. Zvláštností tu též jest, že se tu vyskytují vy-
hynulé formy obrovské a primitivní typy tu vlastně
scházejí. Vyžaduje nové zkoumání příbuznosti opic
a poloopic.
K Absolón
Próteus
doktor
Forsyth
Praha
Londýn
7
article
C. W. Andrews z Londýna (přednáší za něj
F. Major): »Ueber das Vorkommen von Proboscidiern
in untertertiaeren Ablagerungen Aegyptens.
V uloženinách, stáří pravděpodobně spodníh
oligocaenu, byly nalezeny zbytky jakéhosi primitiv-
ního Proboscida, nejspíše předka Mastodonta, zva-
ného Palaeomastodon beadnelli. Ve spodní čelisti jsou
zachovány 3 trilophodontní moláry a 2 praemoláry.
V eocaenu nalezena ještě primitivnější forma, totiž
Moerotherium lyonsi. Kromě toho tam byla nalezena
primitivní forma kopytnatců Bradytherium grave, blí-
žící se zvláště co se zubů dotýče Dinotheriu.
A. Rörig, lesník ve Frankfurtu n. M.: »Phylo-
genie der Cervidengeweihes«. Zde mnoho pomáhá
palaeontologie a embryologie. Předkové jelenů (Cer-
vidů) byli bezparozí asi jako jejich nejmladší mláďata.
W Andrews
Major
A Rörig
Londýn
Frankfurt můj
genius der Cervidengeweihes
8
article
Nový způsob boje dal vzniknouti parohům (předkové
Cervidů se bránívali tesáky). Nejprv to byly jedno-
duché, tupé špičky, po nich následovaly ostřejší a
mohutnější špičky a posléze špice vidlicovité. Vývoj
parohů lze sledovati od spodního miocaenu. Povaze
parohů odpovídá vždy anatomické složení lebky. Dle
útvaru parohů sem spadají 3 skupiny. Na východním
kontinentě převládá skupina nejvýše organisovaná,
která má basální výběžky na parozích; druhá sku-
pina jich postrádá. Třetí skupina jest nejníže orga-
nisovaná, to jsou američtí Cervidi. Teprve ve svrch-
ním pliocaenu dosáhly parohy Cervidů dnešního
charakteru.
Týž: »Correlation zwischen gewissen Organen
der Cerviden und den Geweihen derselben.« Nejen
orgány pohlavní, nýbrž i výživné a končetiny jsou
v střídavém vztahu k parohům. V prvém případě.
jsou známy případy kastrace a jejích následků, dále
zranění varlat, jejich atrofie a vztahy tvorby parohů
u hermaphroditů a u samiček. Potrava a zažívací
orgány jsou při vývoji parohů velice důležity. Pa-
rohy jsou významným znakem a měrou zdravotního
stavu individua vůbec a onemocnění zažívacích
ústrojů má vliv na vzhled parohů.
Cerviden und den Geweihen derselben
9
article
Dr. A. Pizon, prof. na lyceu v Paříži: »Role
du pigment dans le phénoměne de la vision.«
Dokazuje, že ve všech vidoucích orgánech obrat-
lovců i bezobratlých, ať už jsou na jakémkoli stupni
dokonalosti, jsou zrnka pigmentová, nacházející sev
buňkách zrakových v značném pohybu rotačním,
odpovídajícím intensitě světelné. Ona zrnka mají
specielní vitalitu, srovnatelnou s onou, kterouž do-
kázal u pláštěnců (Tunicata), která jest ve vztahu se
schopností dávati vznik purpuru sítnicovému (ovšem
u specií, kde vůbec existuje). Jest známo, že pigment
nescháží ani očím albinů, ale jeho zrnka jsou bez-
barvá. Zrnka pigmentová jsou zvláště důležita pro
excitaci buněk zrakových. Dodávají jim světelnou
energii ve formě vibračního pohybu, communikujíce
s buňkami zrakovými i okolními. Mají různé roz-
měry a různé zbarvení. Normální oko nemá zrnek,
schopných absorbovati partie oku příliš krátkých
(barva ultrafialová) aneb příliš dlouhých (infra čer-
vená) vln světelných. Daltonismus vysvětluje náhod-
ným nedostatkem zrnek, schopných absorbovati ra-
diace určité délky vlny. Purpur jest jakýsi druh
exsudátu zrnek, který však není nevyhnutelný pro
excitaci buuěk zrakových.
R. Lauterborn, soukr. docent zoologiev
Heidelberce: »Das Projekt einer schwimmenden bio-
logischen Station zur Erforschung der Fauna und
Flora unserer Ströme.
Vykládá o důležitosti biologických stanic vůbec.
Kromě jediné výminky jsou tyto stanice všechny
zřízeny na březích vod stojatých. Ale rheophilní
fauna a flora mají stejnou důležitost a jsou celkem
tak málo známy. Stanice, vázaná na místo jediné,
tu není příměřenou, nýbrž stanice plovoucí, jakási
loď se zařízením laboratoří.
doktor
A Pizon
profesor
Tunicata
R Lauterborn
Paříž
Flor
phénoměne jít le vision
logischen Station zur Erforschung der faun
10
article
W. Branco, professor geologie a palaeontologie
v Berlíně: »Ueber fossile Menschenreste«. Rod Homo
objevuje se poprvé a to beze známých předků v době
diluviální — nehledí li se ovšem k dosud spornému
Pithecanthropu — avšak i počet diluviálních zbytků
jest malý. Rutot však shledává v tertiaeru stopy čin-
nosti bytosti přemýšlející. Co se týče kostrv, souhlasí
větším dílem člověk diluviální s námi, ale jsou přece
poměry, zejmena co se lebky dotýče, které ukazují
k stupni nižšímu, tvořícímu téměř přechodní stadium
k Pithecanthropu a Anthropoidům. Rod Homoa
Anthropoidi jsou pokrevně příbuzni, co se týče slo-
žení krve a přítomnosti discoidální placenty, a tvoří
dohromady čeleď (familia) s dvěma větvemi, které se
celkem nedávno oddělily od společného kmenu av
palaeozoiku si nebyly ještě cizí a rovnoběžné V pa-
laeo *) a mesozoiku jsou známy pětiprsté stopy noh
s palcem oproti stojícím (opponujícím); jsou to asi
zbytky předků rodu Homo a anthropoidních opic.
Uvádí 4 možnosti vysvětliti Pithecantropa: buď jest
člověk, nebo opice, nebo spojovací článek mezi obě-
ma anebo posléze bastard mezi pliocenním člověkem
a anthropoidními opicemi (sám se přidržuje tohoto).
Dr. O. Thilo, odborný lékař chorob nervových
z Rigy: »Maschine und Thierkörper«.
Ukazuje na modelech, jak zhusta možno vysvět-
liti formy i projevy života jednotlivých zvířat jenom
na základě nauk technických. Okončiny odpovídají
řemeslnickým přístrojům a různému druhu nářadí
s úplnou analogií mechanické technologie. Vnitřní
orgány představují umělé stroje. Neznámé formya
jevy životní zvířat nutno vysvětlovati srovnáváním
se známými, právě jak se to děje u mechani-
ckých strojů.
W Branco
Thit
Berlín
Anthropoid
Maschine und Thierkörper
Homa
Homoa Anthropoidi
12
article
Zprávy.
Zprávy.
Nákaza spálová, jak dlouho dovede zů-
stati životnou, měl příležitost pozorovati Sch midt
(Münchener medicinische Wochenschrift, 1901, č. 20).
Zárodky chorobotvorné dovedou různě dlouho zůstati
na živu, t. j. zachovati schopnost nákazy. Zárodky
neštovic prý po 2—3 neděle jsou s to nákazu způ-
sobiti. Pro zárodky spály zjištěno mnohem delší ob-
dobí. Sverensen uvádí jako maximum 8 neděl.
Na důkaz, že nákaza může nastati ještě mnohem po-
zději, uvádí Schmidt případ těžké spály u šesti-
nedělky, u které nastala nákaza v prvním týdnu
šestinedělí, když byla přenešena na postel manže-
lovu, který před třemi měsíci za vojenské své služby
přestál spálu a v docela jiném místě ležel, nyní však
nejevil nijakých známek té choroby.
Nový systém elektrických dráh John-
son-Lundell patří mezi dráhy s vedením na po-
vrchu zemském a zakládá se na účinku magnetickém.
Pojíždějící vůz tvoří jižní pól magnetický a kolej se-
verní pól. Sblížením těchto pólů sesílí se magneti-
smus, přitáhne kotvu, překlopí páčku a tím zavede
kontakt a proud elektrický vchází do motoru vozo-
vého. Po přechodu přichází páčka do původní polohy
a proud se přeruší. Opět jedno řešení vedení pozem-
ního, jen třeba vyčkati, jak prakticky a finančně se
osvědčí.
* Pozn. ref.: V palaeozoiku hledati stopy Pri-
mat je bludem; prof. Branco podal přehled diluviál-
ních nálezů osteologických člověka, neznal však
známé lebky popsané prof. A. Fričem.
Sverensen
Schmidt
John
profesor
Branco
A Frič