Strana 2. Číslo 186.

KATOLICKÉ LISTY.

Dne 9. července 1900.

vratné. Toho měli by povšimnouti si též vládní cr- gánové rakouští, a pokud je v moci jejich, přispívati by měli. k nápravě.

Zprávy politické. V Praze, 9. července. K situaci. Předseda ministerstva dr. šl. Kör- ber přijal, jak známo, minulého téhodne více vynika- jících členů parlamentu, s kterými radil se o nynější politické situaci. Zakládá-li se zpráva německo libe- rálních časopisů na pravdě, vyjádřil se prý jeden z těchto parlementníků, že nabyl z romluvy s mini- sterským předsedou přesvědčení, že nevydá nejen žádné oktrojírky, nýbrž že také parlament nerozpustí. Vyčká klidně podzimu a nepodnikne prý ničeho, co by buď na té neb oné straně mohlo vyvolati nespokojenost a odpor. Dále dokládají německo-liberální listy, že v ministerstvu zabývají se nyní přepracováním vlád- ních jazykových osnov a že při tom brán jest prý ohled na přání, pronesené od interessovaných stran. Nově přepracovaná osnova bude předložena prý pak vůdcům Čechů i Němcův, aby podali o ní své dobro- zdání.

Potvrzený zákon. Úřední peštský list uve- řejňuje schválený zákon, který se týká pomocných pokladen výpomocných dělníků a zákon, jenž týká se postátnění služby dobytčích lékařů. Car Mikuláš přijel v sobotu odpoledne do Cholmu. Německý císař Vilém odjede z Kielu zítra ráno a nesúčastní se podle všeho letošních veslařských závodů v Cowesu. Mezinárodní zemědělský kongres v Pa- říži uspořádal včera večer veliký závěrečný banket. Posl. Méliné děkoval zahraničním účastníkům za jejich spolupůsobení a propůjčil výrazu naději, že svě- tová výstava bude míti za následek všeobecné utišení vření, čehož vřele si přejí všichni národové. Jean Dupoy pronesl přípitek, platící zahraničním delegá- tům a nejvyšším hlavám států od nich zastupovaných. Uherský předseda orby Daranyi děkoval vládě francouzské jménem cizozemských účastníků kongresu za nezapomenutelné uvítání, kteréž jim připravila Fran- cie, vytkl zásluhy Mélinéovy a připil konečně vítěz- ství agrárních ideí.

Zprávy církevní. Církevní slavnost. Dnes připadá památka sv. Vavřince z Brindisi, kněze Kapucína. Narozen r. 1559 z rodičů Viléma de Rossi a matky Alžběty Maselly. Již v útlém mládí byl dán na výchovu do kláštera Minoritů v Brindisi. Dospěv v jinošská léta odebral se na školu sv. Marka v Benátkách. R. 1575 byl ve Veroně oblečen v roucho sv. Františka v klá- šteře Kapucínů, obdržev klášterní jméno Vavřinec. Pražský arcibiskup Zbyněk snažil se řád kapucínský zavésti do Čech, náboženským sektářstvím strašně ro- zervaných. R. 1599 požádal Rudolf II. papeže Kle- menta VIII. o několik mnichů z řádu kapucínského. K missi té zvolen Vavřinec. Kdo chce blíže seznati, jakou zuřivostí byli pronásledováni na české půdě sy- nové sv. Františka, nechť si přečte příslušnou kapi- tolu proslulého díla »Církev vítězná« od Františka Eckerta. Dnes koná se také památka sv. Briksiho (Brixia), biskupa Martulského. ** Rozdělení kořisti. Nárokový soud spol- kový ve Washingtoně rozhodl o odměně, jaké se má dostati vůdcům vojska a loďstva při dobytí Santiaga na ostrově Kubě a zničení španělského loďstva. Com- modore Schley, jenž ve skutečnosti lodi španělské zničil, dostane lib. št. 3.168, kdežto Sampson, jenž z daleka na to pohlížel, obdrží lib. št. 8.335. Roz- hodnutí toto neuspokojilo žádnou ze stran a povedou se o to dále hádky, jako se vedly už dříve; vládní strana se obává, že to bude míti i na podzimní volby vliv. Ani jeden z obou odměněných nebyl povýšen v důstojnosti, jak očekával.

** Umořil se hlady. N. Hollowell, žil po 40 roků v tichém zátiší řeky nedaleko Kokomo, Ind., sev. Amerika, sám a sám; pouze bratra měl u sebe. Před 2 měsíci prohlásil, že se mu protiví jídlo a že je to zbytečný zvyk, nepotřebný k uchránění síly a prodloužení života. Žemřel tyto dny hlady. Bratr jeho, starý mládenec, který bydlil s ním, rozmyslil si toa pustil se do jídla. ** Sežrán od mravenců. Jistý horník při- nesl do El Paso, Tex., z mexického státu Sinaloa následující zprávu o hrozném trestu, jakému podrobili Indiáni kmene Mayo amerického darebu Jamese Wil- sona. Člověk tento s necudnými zámysly navštěvoval rozličné vesnice indiánské a naposled unesl jednu mladou dívku do svého bydliště v horách, kde žil s ní neoddán a proti její vůli. Když mu dívka utekla, přátelé její Wilsona chytili a potrestali ho podle svého obyčeje. Svléknuvše jej, přivázali ho přes mraveniště velikých červených mravenců. Zde Wilson zahynul za několik hodin za strašných muk, nebot maso mu bylo za živa zžíráno. Člověk ten uprchl pro jakési darebáctví z Oklahomy. Slavnost vzkříšení na hřbitovech ol- šanských konána obvyklým slavnostním způsobem včerejšího dne. Na hřbitov dostavilo se ohromné množ- ství obyvatelstva, hroby předáků našich nádherně přímo ozdobeny, a také ostatní hroby byly pěkně kvítím i fábory okrášleny. Na všech skorem hořela světla, a u každého téméř hrobu stavěl se průběhem dne někdo, jenž v modlitbách věnoval vzpomínku ze- snulému. Církevní slavnosti u čtyř ozdobených oltářů súčastnil se sbor pražských granátníků s hudboua některé katolické spolky; celebroval tu za assistence duchovenstva vsdp. kanovník Sedlák.

Zprávy denní. Německo - starokatolicky - kališnická Iskova církev. Panu Iškovi útok na Žofínský ostrov tentokráte ještě se nepodařil. Když se mu to podařilo v Konviktě, do něhož za pomocí několika náhončích, z národního dělnictva vlákal několik set lidí a školních dětí, které též pod obojí přijímaly, namířil si na Žofín. A kdyby se mu to bylo podařilo i zde, mohl by snadno po- mýšleti na vydobytí pražské radnice. A pak tu pan Iška se svou milostpaní z Němec a s něme- ckým starokatolicismem stál jako veliký refor- mátor a restaurátor starohusitské církve. Lidí, kteří vůbec nemyslí, je v Praze dost a mnozí do Iškovy církve jdou jen ze zvědavosti a to tím spíše, že se ten svatokrádežný humbug provádí v hospodě, kdež mohou se napít nejen piva, ale i krve Páně, o čemž ti kteří svedení lidé nemají ani zdání, jinak by k té svatokrádežné komedii se ani nepropůjčili. Kterak hluboko musil poklesnouti člověk, jenž má odvahu nezkušené lidi k něčemu podobnému sváděti! Pan Iška tvrdí, že v Praze rozšiřuje církev starokatolickou, státem uzna- nou, čemuž my odporujeme. Starokatolictví, jak se v Německu propaguje, přispůsobilo se lute- ránskému pojímání transsubstanci- a ce, jež záleží v tom, že způsoby chleba a vína tělo a krev Páně pouze připomínají. Avšak Iška v Praze zavádí něco nového, novou, totiž kališni- ckou církev, jež do dnes ještě státem uznaná není.

Je to slovem drzý paš, jehož se Iška dopouští, jak jsme jižminule podotkli: v pytli starokatolickém snaží se do Prahy propašovati kališnictví. — Praž- ská policie proto vším právem Iškovu svatokrádežnou komedii zapověděla. My nemůžeme ovšem od ní oče- kávati dogmatické řešení Iškovy novoty, protože věc ta přináleží před forum jiné, kompetentnější, jež o tom bude platně rozhodovati. Prozatím bude Iška muset míti ještě ztrpení. Jeho paš pozůstává ve krátké větě: bude přijímání pod obojí, jež měla býti vnadidlem pro nemyslící lidi. Pražský »Tagblatt« přinesl, že Iškovo stádo čítá asi 200 osob a dodává, že to německé starokatolické iškov- ské hnutí v Čechách vzrůstá. Rádi by- chom ty Čechy viděli, kteří za Iškou pobíhají. Budou to asi lidé, kteří již po mnoho let v kostele nepobyli, kteříž teď již sotva v jednoho Boha věří a kteří jsou tolik lehhomyslní, že tu Iškovu jundu dělají ssebou. Když Iška nemohl nic poříditi ve Švýcarsku, přestě- hoval se do Čech, kdež našel opory v radikálecha národních sociálech pana Klofáče. Jako bychom ne- měli dosti rozmíšek jiných. Komu touto ž ižkov- skou iškovinou prospějeme? Našim nepřátelům Proto bylo by nejléoe, kdyby Iška se svou německou milostpaní a se svým německým starokatolickým krá- mem odstěhoval se tam, odkud přišel. Iškův patron p. Klofáč, jak ze všeho jeho jednání lze seznati, káže: Pryč od Římal, čímž dokazuje, kterak nejhorší politické protivy: Wolfovská a Klofáčova se dotýkají. Avšak p. Klofáč vyvolil si k dosažení svých záměrů prašpatné medium: Išku s německým starokatolickým programem. Založiti novou, národně katolickou církev, k tomu je zapotřebí kapaci ty veskrz jiné, než jaká se mu presentuje v osobě od- padlého kněze.

Na včerejšek ustanovené bohoslužby dle starokatolického způsobu, ohlášené občanem Iškou byly zakázány. Kroky dra. Išky, aby zákaz byl od- volán zůstaly marny. Protože pak zákaz byl publi- kován v poslední chvíli, shromáždilo se před mostem žofínským a hlavně na ostrově před restaurací, v jejíž dvoraně bohoslužby měly býti konány, množství zvě- davých lidí již kolem 9. hod. ranní. Záhy přijel dr. Iška, oděn dlouhým černým talárem a oznámil, že právě přichází z c. k. místodržitelství, kdež marně usiloval ještě v poslední chvíli o zrušení zákazu. Shromáždění se pak počalo zvolna rozcházeti, ale stále ještě přicházeli noví zvědavci a na Žofíně zů- stával pořád dosti silný zástup obecenstva. Teprve když dr. Iška po druhé přijel na místo, počal se ostrov prázdniti. Před i za mostem bylo silné oddě- lení policejní stráže bezpečnosti, na ostrově konali službu dva policejní úředníci. Nebylo však potřeba zakročiti a vše minulo v úplném klidu; jen u výběrčí budky mostné došlo k hádkám s chodci, kteří odvo- lávajíce se na časopisecké zprávy, že v den boho- služeb nebude se platiti mostné, zdráhali se poplatek zaplatiti.

* Oslavovali Husa kočičinou. Kroměřížský »Mír« píše: Ve čtvrtek byl Hus v Kroměříži oslaven přednáškou, opětným upálením a kočičinou. Před- náška konala se »u Ferdy«, večer upálen byl Hus opětně na hranici na Barbořínu a pak následovala kočičina. Houfec přívržencův Husových, za n ěž by se byl Hus jistě styděl, táhl za hu- ronského hulákání k nemocnici Milosrdných sester a k semináři, kdež chtěl stropiti skandál — avšak ná- sledkem rázného zakročení policie byli křiklouni roz- prášeni. Před zámkem zpívali výtržníci známou hymnu opilcův, avšak i zde byli rozehnáni. Mnozí tupili náboženství, budíce odpor rouhavými výkřiky, ale hned se ztráceli, aby patrně jim policie nemohla přijít na kůži. Kraval brzo skončen a kravalisté pak stříd- mého a zdrženlivého Husa, který proti obžerství ká- zal, dlouho do noci ještě oslavovali chlastem. Mnoho truňkem přemožených potácelo se po ulicích, a ještě k ránu bylo slyšeti z ochraptělých hrdel: »Hranice vzplála tam na břehu Rýna.« Zapalte bengál těmto Husitům!

»Německý« Olomouc? Nedávno vrhl se »Montagsblatt«, orgán olomouckých židů a pseudo- němců na J. M. ndp. moravského srcibiskupa a na »Cyrillc-methodějskou Matici«. Byl v tom t. zvaný »Čechisierung«. Ale kdo zná Olomouc ví, jak to s tím němectvím tam dopadá. — V čem zračí se olomoucké němectví? Dle posledního sčítání, jak známo, čítá město Olomouc 12,664 Němců, většina z nich je židů a 6194 Čechů. Že počet ten neodpo- vídá skutečnosti, ví každé děcko. Ve venkovském okresu olomouckém načítáno 48.421 Čechů a 13.643 Němců. A takhle vypadati má německý Olomouc! * 75. narozeniny a 50leté kněžské ju- bíleum slavil ve středu v zátiší v Olomouci P. Ignát Wurm, moravský buditel a přední pě- stitel národopisu. Ignát Wurm jako bývalý zemský a říšský poslanec 30 let téměř hájil ve sborech zákonodárných práva naše, vedle toho súčastnil se každého ruchu na prospěch řeči a národnosti české.

Jméno jeho a činnost známa jest předním slovan- ským pracovníkům. Musejní spolek olomoucký, jehož jest předsedou, uchystal mu důstojnou oslavu. P. Wurm pro svou milou povahu a šlechetné snahy těší se oblibě u všech národních pracovníků. Kéž dočká se i let dalších, Bohem mu vyměřených! * Osobní. Včera o 5. hodině 30 minut odpo- ledne přibyl sem J. c. a k. Výsost pan arcivévoda Rainer z Chebu v průvodu polního podmaršálka Gartnera, plukovníka barona Zálise a ordonančním důstojníkem. Vznešený host odebral se fiakrem na nádraží císaře Františka Josefa, aby odtud odjel do Mladé Boleslavi. Na perron dostavili se Jeho Exc. p. místodržitel král. českého hrabě Coudenhove, velící generál polní podmaršálek Fabini a místní velitel major Töpfer, jež pan arcivévoda všechny oslovil. Pan arcivévoda odjel o 6. hod. 22 min. * Úmrtí. V Tekovském Sv. Kříži zemřel dne 28. června kněz dp. Michael Chrástek. Byl vě- zeňským duchovním, knězem vojenským, docentem maďarštiny na katolickém gymnasiu v Pešti, pro- synodálním examinatorem, konsistorialním notářem, tajemníkem manželského soudu, diecesánním archi- vářem a konečně konsistorialním radou. Chrástek byl Moysesovým přítelem, byl čistým slovenským vla- stencem. Nechť odpočívá v pokoji v zemi tam ne- daleko mohyly velikého Moysesa! Sláva mu neby- noucí v národě!

* Proti slovinskému katolickému sjezdu se brojí. Sotva že ohlášen katolický sjezd do Lu- blaně, již zuří vzteky »Slovenski Narod«, že se ruší prý solidarita slovinského národa. Také jistý kněz vyslovuje se v »Edinosti« proti sjezdu. Inu, aby nebyl všude nějaký ten Jidáš, to by věru byl div. Řiditel Šubrt o dru. Heroldovi vyslovil se následovně: Intendantem Národního divadla jest p. dr. Herold od r. 1896. Po celou tu dobu se neza- býval uměleckými záležitostmi divadla, ba on v umě- lecké organisace a umělecké činnosti Národního di- vadla ani neznal, navštěvuje divadlo sotva dvakrát do měsíce. Po celou dobu svého úřadování nepozval mě ani jednou k nějaké konferenci ani na intendanci ani do lože. To mluví samo. Také nesezval dr. He- rold nějakou konferenci všech předních representantů Národního divadla, nebo jednotlivých jeho členů. Že p. dru. Heroldovi bylo a dosud jest ponecháno roz- hodovati o našem prvním uměleckém ústavě, to jest jednou z našich ryze českých specialit. Byla-li tedy jaká změna ve správě divadla nutná, bývala by tu v pravdě při jeho viditelné hlavě. * Wolf německým ministrem - krajanem. Němečtí liberálové a němečtí lidovci míní, že by neško dilo, kdyby ve vládě zasedal nějaký německý ministr krajan. Aspoň dosud je to přesvědčení posl. dra. Chiariho.