Číslo 186.

Praze, dne 9. července 1900.

Ročník IV.

Redakce, administracea expedice: Praha, Pštrossova ulice, číslo 200—II. Nefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí ozapečetěné reklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vždy o dvanácté ho- dině polední. Jednotlivé číslo za 8 h.

KAl Telefon redakce č. 1126. Slunce vychází ve 4 hodiny 2 minuty ráno. Slunce zapadá v 8 hodin 8 minut večer

JiCKt

Pondělí: Sv. Brikcího, biskupa. Čtyřicetihodinná pobožnosť v chrámu Páně u sv. Ludmily na Vinohradech od 8.—11. t. m. Předpletné pro Praku sdonáškou do domu 2.80 měsíčně.. . . 8.40 čtvrtletně . .. celoročně . . .. K 38.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně.. ... K 8.— čtvrtletně ... K 9.— celoročně... . K 36.— Předplatné do ctxozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně ... K 12.— celoročně.. .. K 48.— Předplatné do Ameriky. Francie, Švýcarska, Ita- e, Belgie a Anglie: čtvrtletně ... K 13.20 celoročně ... K 52.80 Telef. administrace li26.

Listy ze Saska. (Původní zpráva »Katol. Listů.«) (Malý kulturní boj anebo Boží Tělo ve Wechselburgu a v Drážďanech s překážkami.) L 41. Před několika dny přinesly »K. L.« krátkou zprávu, že saská vláda zakázala katolickému hraběti Joachimovi Schönburgovi dovoliti tamním ves- ním a okolním katolíkům súčastniti se slavného prů- vodu s Nejsv. Svátostí, který konává se rok co rok v tamní zámecké zahradě. Doufám, že věc ta zají- mati bude ct. pp. čtenáře »K. L.«, zmíním-li se o ní trochu podrobněji; charakterisujeť dobře zdejší po- měry náboženské a zvláště náboženskou nesnášelivost protestantskou. Zámek Wechselburg i vesnice téhož jména leží ve kraji protestantském v západním Sasku asi upro- střed mezi Kamenicí (Chemnitz) a Lipskem. Majitelé jeho byli ode dávna, t. j. od roku 1542 protestanty, kdy jako jiní také zdejší souverenní pán Schönburg s celou rodinou od katolictví odpadl a přidržel se Lu- thera. Na Wechselburce byla krásná zámecká kaple, nebo spíše gotický chrámek, jež protestantští páni ne- chali spustnouti, když ve vsi vystavěn byl větší kostel lutheránský. R. 1822 majorátní pán wechselburský linije Schönburg Hartensteinské Edvard vrátil se do lůna církve katolické. Pobouřilo to sice protestantskou krev saskou, protože však hrabě přesídil se do Ra- kouska, upokojilo se lutheránské sebevědomí brzy.

Hůře bylo, když po 47 letech 19. března 1869 učinil totéž tehdejší majitel wechselburského panství Karel hrabě Schönburg, jenž mimo to starobylou kapli zámeckou dal obnoviti a vymalovati, že náleží nyní k nejkrásnějším kostelům saským a učinil ji přístup- nou též okolním katolíkům, kteří bydlí zde jen spo- radicky mezi protestanty. Jen v letní době bývá zde hojnost katolických dělníků polských. Protože je v Sasku na venkově procovního lidu poměrně málo, vše hrne se do měst a do továren, přichází sem na tisíce dělníků cizích, zejména Poláků. též Češi a tu a tam i Bavoři, zejména do uhelných dolů; z nich mnozí zde přivyknou a usadí se zde trvale. To stalo se i ve Wechselburce a v okolí jeho. Protože v Sasku jsou školy přesně náboženské, vystavěl hr. Schönburg pro děti katolických dělníků na svých statcícha vůbec pro tamní katolíky školu katolickou a sám ji vydržuje; také vydržuje tam stále katolického kněze. To je ovšem wechselburským pastorům trnem v oku: nejraději poslali by celý zámek i s hraběcí rodinou

a zámeckým kaplanem na měsíc anebo někam až do Trantarije. Protože však to nejde, pomáhají si jinak. Z kulturního boje odhlasován byl v drážďanském sněmě zvláštní paragraf, kterým zakazuje se kněžím cizo- zemcům, kteří nejsou státními příslušníky saskými, třebas byli čistokrevnými Němci říšskými, každý ná- boženský akt. Tak na př. před několika lety naro- dilo se dítě jednomu z wehselburgských katolíků; do farního chrámu v Kamenici je dobrých 5 hodin, ne-li dále; protože dítě bylo slabo, přiběhli s ním k zá- meckému kaplanovi, aby je pokřtil dříve ještě, nežli zemře. Ale co se nestalo. Rychlostí blesku dvojcti- hodný pán wechselburský udal tenhle hrozný zločin přímo slavnému ministerstvu osvěty do Drážďan;a nescházelo mnoho, že by byl býval zámecký kaplan ze Saska vypovězen. Ale Pán Bůh peče oplatky. Dvojctihodný pán byl i v jiné věci horlivý: vy- půjčil si — ovšem nepodepsav směnky ani dlužního úpisu — 1300 marek, jež byly mu svěřeny k účelům dobročinným, a tak dostal se z Wechselburgu rychleji, nežli tamní katolický kaplan. Ale jak se právě uká- zalo, jest nástupce jeho také »schneidig« anebo ještě »schneidiger«. Jak připomenul jsem, koná se ve Wechselburce co rok o Božím Téle průvod s obřady církevními v tamní zámecké zahradě, jež je kolkolem ohražena.

Náboženského vědomí protestantského průvod onen pohoršovati nemůže, protože ho není odnikud viděti leda s věže lutheránského kostela. Tohohle potěšení dopřál si loni také dvojctihodný pán zdejší a byl jím tak nadšen, že letos vymohl si znamenitý »úkaz«. Tři dny před Božím Tělem oznámilo lipské okresní hejtmanství hraběti Schöuburgovi, že od nynějška nesmí choditi do zámecké kaple na katolické služby Boží ani jeden katolík, jenž nepatří k zámeckému služebnictvu hraběcímu, ani katolíci vesničtí ani jiní nesmějí tam vkročiti, za každého návštěvníka jest od nynějška hraběti platiti 100 marek pokuty. Právě nyní staví se v tamním kraji železnice; katolických dělníků je tam na sta; o svatodušních svátcích na př. bylo v tamní kapli zámecké na 300 lidí. Ale nic naplat; náboženský cit mnohých sa- ských pastorů — všech dosud ne — to uráží, že ještě celý svět se nepřidržuje luteránství. Aby ne- stalo se žádné neštěstí, přišlo do Wechselburgu na Boží Tělo 5 četníků již o třech čtvrtích na 6. hod. ráno; ti obsadili všecky cesty a vchody do zámkua tamní kaple. Ačkoli obsah přísného »úkazu« byl

katolickému dělnictvu dobře znám, přišlo jich přece na půl druhého sta, ale četnická stráž je zadržela, ano i jména jejich si zaznamenala. Také osm malých vesnických družiček nebylo vpuštěno. Ačkoli stále pršelo, zůstalo zde přece na padesát katolických mu- žův, až bylo po obřadech, a když odešel kněz i stráž bezpečnosti, spěchali pokloniti se Spasiteli ukrytému v Nejsv. svátosti, když nebylo jim dopřáno uctíti Ho dříve. Také v Drážďanech spustily bandurskou dávno před Božím Tělem všecky noviny protestantské. Do tamního chrámu katolického nahrne se při každé větší slavnosti též hojně protestantů, též o Božím Těle, kdy koná se tam slavný průvod s Nejsv. Svátostí; pro udržení pořádku a pro čestnou stráž komandováno je vojsko, jako všude, kde vystupuje král do veřejnosti.

Původně měli k tomu býti ustanoveni jen vojáci a důstojníci katoličtí; ale vojenské velitelství, nemajíc svědomí tak příliš úzkostlivého, komandovalo k oné stráži tu a tam i vojáky a důstojníky protestantské, kteří ovšem potom byli nuceni též vzdáti čest Nej- světější Svátosti. To pohoršovalo ne tak příliš vo- jáky, jako spíše protestantské pastory a noviny. Aby jednou byl konec podobným nepříjemnostem, nařídil letos král sám, aby čestnou onu stráž konali vždy jen vojáci, kadeti a důstojníci katoličtí. Naří- zení ono zní: »Nařizují, aby budoucně k církevním slavnostem v katolickém dvorním chrámě pro službu pažat (čestné stráže) určováni byli jenom kadeti vyznáni katolického, a jenom důstojníci, pod- důstojníci a mužstvo katolické k ostatní službě.« Podepsán Albert (král) a (ministr vojenství) von der Planitz. Nyní malou poznámku. Jak vedou si saští pa- stoři v poslední době v Čechách a v Rakousku vůbec, je všeobecně známo; že se jim tu do- voluje vše, ano, že těšívají se tu a tam větší svobodě a benevolenci, nežli domácí kněží ka- toličtí, je také známo. Do Saska přijde ročně ne na sta, nýbrž na tisíce dělníků z Čech a z Rakouska vůbec; mnozí z nich ve věcech náboženských nejsou právě horliví, zde pak často se jim znemožňuje vy- konávati povinnosti náboženské. Přirozený následek toho je, že mnozí stanou se nejen neznabohy. ale že valnž čásť, ne-li valná většina vrhá se v náruč so- ciální demokracii, jež má v Sasku nejčetnější přívr- žence ze všech zemí německých. Kdyby zůstali zde stále, nebylo by ještě tak zle, ale většina jich vrátí se jednou domk a horlivě rozšiřuje tam snahy pod-

Ze světa. ** Nová šlechta povstává dle všeho v Polsku. neboť židovských velkostatků v Haliči přibývá. V květnu tisíce měr půdy křesťanské dostalo se do rukou židovských. Tak židovský spekulant Mojžíš Kümmelmann koupil ve dražbě krásný podolský velko- statek, k němuž patří Dzwinograd, Laskowce a Trup- czyn za 614.000 korun; jiný žid Gellerbusch dostal za 600.000 korun velkostatek Zurawce u Ravy. Toto panství patřilo druhdy zemskému poslanci rytíři Fr. Jendrzejowiczowi, který pro nezdařené spekulace se zastřelil. Žid Federbusch před lety byl ušpiněným obyčejným židem kaftanovým v dědině Starolu, na ruských hranicích, kde sedlákům prodával kořalku a tabák. Konečně dodati dlužno, že hr. Badeni z Bra- nice prodal palác svůj v Krakově židu G. Bazesovi za 170.000 korun. — Nová šlechta, v jejíž erbu jest česnek.

** Židé proti rituální přísaze. V Uhrách na podnět židů odstranili židovskou rituální přísahu, která obsahuje strašné kletby na toho, kdo falešné přísahá a již dotyčný musí odříkat s hlavu přikrytou. V Chorvatsku však židé musí vždy ještě rituálně po ži dovsku přísahat, ba, žádá-li toho protivná strana, do- voluje se i spoluúčinkování rabína při přísaze. Chor- vatským židům jest to jaksi nepříjemným, neboť ži- dovská obec v Osseku poslala chorvatské vládě pa- mětní spis, v němž žádá, aby onen »zahanbující pa- ragraf« byl změněn, totiž aby židovská rituální přísaha byla nahražena jinou, pohodlnější. Bán odevzdal pa- mětní spis právnickému odboru, který vyzval i ostatní židovské obce o předložení mínění. Rozumí se, všecky odpověděly, že souhlasí s osseckými židy. — Je to charakteristický zjev, že židé, kteří tak houževnatě se přidržují obřadů a předpisů náboženství Mojžíšova, obřad rituální přísaby zavrhují, prohlašujíce, že je to požadavkem občanské rovnoprávnosti. Ano — přísaha ať jest jedna pro všecky bez rozdílu; ale rozdíl mezi kóšerem a trejfem, mezi židem a gojimem — ten at trvá dále. Neboť tak to žádá židovský liberalismus a rovnoprávnost.

Nový Šalamoun. Cínský soudce rozsáhlé provincie homanské osvědčil nedávno vzácný ostro- vtip a vynesl rozsudek, jenž upomíná na známý ortel Šalamounův z bible. Ku zmíněnému soudbi přišli tři mužové, kteří všichni činili nároky na jednu ženu. Nikdo z nich nechtěl od domnělého svého práva ustou- piti. Tu zvolal mandarin docela s vážnou tváří: »Nuže — nemůžete-li se dohodnouti, pak nelze věc ukliditi jinak, než bude-li předmět sporu odstraněn. Žena ta bude usmrcena.« Hned na to dal přinésti veliký pohár, naplniti jej vínem a vsypav do něho jakýsi temny prášek, přinutil ženu, aby obsah poháru jedním douškem vypila. Při značném rozčílení je pochopitelno, že nápoj jevil záhy zřejmé účinky a žena tvářila se, jakoby již poslední její hodinka na- stávala. Na to chytrý soudce čekal a v této chvíli dal přivésti jednoho z mužů a vyzval jej, aby si ženu odvedl ssebou domů. Tento však odmítl to a vzdal se svým podpisem všech práv na ni. Přišel na řadu druhý — leč i ten neměl se k tomu, aby ženu vzal k sobě. Konečně povolán byl třetí, kterýž byl pra- vým manželem jejím a ten neváhal ženu odvésti. - Mandarin řekl mu: »Dobře činíš a nebudeš rozhod- nutí svého litovati. Žena jest pouze opilá, nikolv

otrávená, a to, co jsem vhodil do pvháru, jest— roztlučený hnědý cukr. * Maturantky v úzkostech. V těchto dnech odbývaly se první maturitní zkoušky studentek v Budapešti, ale nebyly valně skvělými, neboť již při písemní zkoušce některé studentky napadeny byly srdečními a jinými křečemi a tři omdlely. Ale i ty nejsilnější byly pobledlé, vysílené a umořené opouštěly po zkoušce dvoranu. Je to novým dů- kazem, že ženský organism nervový jen těžce snese tak těžkou zkoušku, jakou pro mládež je maturita. A za maturitou budou ještě následovati rigorosa! Odporučuje se tedy rodičům, nepouštěti dívek slabého nervstva na dráhy, vyžadující doktor- ského diplomu. ** Nejbohatší americké děcko. Závětí J. N. Browna a H Browna, která nedávno byla v Newportu otevřena, odkázány 11nedělnímu děcku dva velkostatky, z nichž každý má cenu nejméně 24,000.000 K. Děcko ono jest bez odporu nejbohatším děckem americkým, neboť jmění jeho po odečtení dě- dických tax bude as 40 milionů korun. Dědic ten zove se John Nicholas Brown. ** Vnutil jed své žeuě. Ze Sout McA lester, I. T, se oznamuje: Myron Clark, jenž má obchod s mlékem nedaleko dolů v Haileyville, náhle sešílel; vyhnal děti z domu, připranil dávku strychninu a podal své ženě s výhrůžkou, nepojí-li jedu, že ji na místě zastřelí. Žena nucena byla jedu požiti. Člark pozoroval skon své ženy s revolverem v ruce, bráně každému, kdo by jí chtěl pomoci poskytnouti. Když pak seznal, že manželka jeho jest mrtva, prchl do okolního lesa.