1
article
letích často v různé produkci v Evropě a kterou
k největší dokonalosti v každém směru přivedla
Italie v nejvyšším rozkvětu renaissance.
Není to již technika barevných vložek,
různých prací mosaikových, ale keramicky pro-
vedených, které po 4000 let na různých mí-
stech prováděny, leč nový typ výroby faien-
cové, který od 15. století po naši dobu
v různé přebohaté větve v Evropě vypučel.
Již v ssutinách Toftatu shledáváme se
s prvými náběhy první a nejdůležitější vlastnosti
výzdoby pravých fajenci.
A nálezy ve Rhagae nasvědčují pak již
dokonalému přechodu k výzdobě plošné, která
rozsáhle pak sloužila i k stavbě mešit a monu-
mentálních staveb vůbec.
A také nelze popříti, že v keramickém
smyslu plošná výzdoba perské dlažky byla
učitelkou po staletí a skoro jest ještě dnes.
Nechybím, řeknu-li, že mohutný rozmach
glasovaných dlažek anglických a amerických
má co děkovati přece jen dlažce perské. Umělic
Angličané za včas plošnou výzdobu i techniku
dlažky perské požadavkům nové doby přizpůso-
biti a také dokonale využitkovati.
Tak jak islam šířil své panství, tak rozši-
řovala se i keramická činnost po Asii, severní
Africe a odtud přešla do Španělska. Památnými
a všeobecně známými jsou velké vasy, které as
kolem 1320 v Malaze byly k výzdobě Alahambry
vyrobeny. Tu již podklad k výzdobě jest bílý, velice
jemně, žlutě odstínovaný, na němž modrou ko-
baltovou barvou zvláště bohatě žluto-červenavým
měděným listrem výzdoba provedena.
Angličan
Evropa
Asie
severní Afrika
Španělsko
Tofta
2
article
Tak zdobena také příkladem zvláště cenná
»Jara«, vasa to Alahambry, dříve zlatem prý
naplněná, měřící v objemu 2.25 m., při výšce
1.36 m. Rozměry tyto zajisté světle ukazují,
jak znamenitě hrnčíři maurští dovedli ovládati
tak křehkou hmotu, jakou jest bez odporu
sušená hlína. A tak velký kus za starých po-
můcek těžko bylo dokonale ovládnouti, aniž by
malé trhlinky nevznikly, které při pálení oby-
čejně tak se rozšíři, že kus stává se na konec
přece jen nepotřebným.
Že ve Španělsku hleděli bílou eíničitou
glasuru zdokonaliti, učiniti k pravé faiencové
výzdobě bělejší, dokonalejší, tomu nejlépe svědčí
zprávy starých cestovatelů. Tak již ve 14. věku
arabský cestovatel Ibn Bátuta, cestuje Grana-
dou, poznamenal, že vyrábí se tu tak pěkné
zboží hliněné či porculán zlacený, který roz-
váží se odtud i do krajin nejvzdálenějších.
To jsou písemné zprávy zachované, a jistě
byla to as dosti bílá, ciničitá, mlékovitě zaka-
lená glasura, která vynutila záměnu, snad po-
rovnání s porculánem.
Také o výrobě ve Valencii zachovaly se
zprávy, které vesměs svědčí, že bíiá, cíničito-
olovnatá glasura tu byla již v nejdokonalejším
užívání. Pro starší produkci maursko-španělskou
zajímavou a svéráznou jest výzdoba žlutýmia
žluto-červenými listry, povlak to pratenoučké ko-
vové povahy, které také i lesk a barvu kov
napodobují.
Španělsko
Valencie
3
article
V těchto pro španělskou výrobu maurskou
opravdu svérázných listrech vidí mnozí i v pro-
dukci italské původ španělský. Pravdě není ne-
podobno, že mistři maurští byli učiteli hrnčířů
italských ve glasuře cíničito-olovnaté. Tomu na-
svědčují značné styky a vývoz faience maurské
do Italie a to nejen přes ostrov Majorku, kde
po dlouhou dobu Maurové faienci vyráběli
kam po vypuzení z Granady a po hrozných
útrapách zplna se vystěhovali, ale i přes Pisu
Janov. Lodi janovské i pisanské zásobovaly hojně
Italii faiencí z Valencie, a o Manises (místo v
Valencii) vypráví dokument z r. 1617, že ve-
ráběla zboží »si bien dorées et peintes avec
tant d'art qu'elles ont séduit le monde entier,
tel point que le pape, les cardineaux et les
princes envóient ici leurs commandes, admirant
gu avec de simple terre on puisse faire quel-
que chose d' aussi exquis.«
A v těchto slovech opravdu vyjádřen jest
charakter výrobků španělských, o kterých opět
z jiného místa výroby, z Malagy, odkud již
v letech 1350 rozsáhlý vývoz se děl, pozna-
menal historik Ferdinanda a Isabelly v r. 1517.
Marineo Sieulo, »comme produisant de trěs benu,
vases de faience.«
Konečně i výnos republiky benátské zr
1455 jasně naznačuje, jaké asi zvláštní oblibě
fajence maurské v Italii se těšily. »Žádné jiné
zboží hliněné, vyjímaje »majoliku« z Valencie,
nesmí se k nám dovážeti« — tak zněl ediki
benátský. Jistě výnos tento souhlasí s faktem, že
Italie asi zboží v podobné jakosti a ceně v sou
časné době neprodukovala.
Maurová
Ferdinand
Isabella
Granada
Valencie
Pisa Janov
4
masthead
Nejdéle a v nepvětším množství zásobovala
asi Italii svérázným zbožím maurským Majorca.
kde nalezaly se dílny maurské již v dobách,
kdy Maurové ještě v Granadě klidně žili a vr:
trvale pracovali. Ve svém spise o plavbě a ob-
chodé na moři středozemním zmiňuje se Gio-
vanni di Bernardi de Uzano v r. 1442 o ve-
lice čilém spojení ostrova tohoto s Italií, pravě,
že 900 lodí ročně zprostředkovalo spojení a vý-
voz s Italií.
Zdá se pravdě nejpodobněji, že jmeno
ostrova, odkud asi nejvíce zboží po Italii se
rozváželo, dalo jméno faienci italské, a to již
v dobách, kdy jevila se tu snaha po zjemnění
zboží hrnčířského, která nejdříve vyspěla, hle-
dajíc vhodného prostředku k výzdobě plošné
barvami na bílý zemitý podklad engobový.
A ostrov Majorka se nazýval i psal »Ma-
jolica«, jak Fabio Ferrari v »Origines de
la langue i talienne« uvádí a i Dante
v »Božské komedii«, píše: »Tra l'isola di Cipri
e di Majolica«.
Maurová
Bernardi Uzano
Ferrari
Dante
Majolica
Granada
Ma
Origine jít le langue
5
article
A není tudíž pražádná zvláštnost, jest-l
Italové zvláštní výrobky glasované hlíny z Majo-
liky dovážené majolikou zvali a termín také
v celé rozsáhlé výrobě své pozdější podrželia
na své zboží, které opravdu ve zvláštní své-
ráznou odrůdu vyspělo, přenesli. Zatím ale při-
pomínám již tuto, že glasované výrobky maurské
celý ostatní svět nazýval a nazývá faiencí
zminím se ještě krátce o rozvoji italské výroby
glasovaného zboží hliněného, abych název ma-
jolika oproti faienci v nynější terminologii kera-
mické ostřeji označil. Výroby nejstarší, která
z nálezův archeologů jest známa a která jeví
vliv Orientu, jako i zboži aretinského a terrv
sigilaty ze Samu a podobného se nedotknu,
ježto účelem těchto řádků není ličiti rozvoj cel
hliněné produkce italské, nýbrž jen pouze ma-
joliky. Za to zmíniti se musím o výrobcích,
které majoliku pravou předcházely a které po-
zději zvány mezzo- majoliko u.
Jistě to byla touha po barevné plošné vý-
zdobě hrnčířů italských, která mohla vzniknouti
i vlivem výrobkův perských, které přes Sicili
do Italie přicházely a která hledala podkladu
k malbě a našla snad jako na jiných místech
bílou, zemitou engobu, jako prvý prostředek
splnění touhy a požadavkův nových.
Italos
Maja
Sam
6
article
Hlína železito-vápenitá, vždy barevně se vy-
palující, byla základem mezzo-majoliky a v-
robky různým způsobem vyformované polévaly
se v případě zmíněném bílou hlinou, která při-
blíživě v ohni se podobně smršťovala jako
hlína základní a následkem toho tato bílá
vrstva, pokrývka řekl bych, nepraskala a se
neodlupovala, tvořic tak rozhodně vhodnější
podklad k malbě, nežli na hlině barevné.
Zajímavo, že takovouto bílou engobou zboží
hliněné i na různých jiných místech dospívalo
k ornamentální výzdobě plošné různou barvou.
Řada střepů, vykopaných ve Faenze a Pi-
mini, zřejmě ukazuje tento proud výroby i en-
gobové výzdoby. Jakkoli bílou engobou učiněn
krok ku předu, přece hrnčíři italští brzy asi
seznali celou řadu vad, jimíž práce v této
technice byla ztížena a postup k rychlejšímu
vzletu a vyšší dokonalosti učiněn ne-li nemož-
ným, tedy jistě nanejvýše těžko dostupným.
Výroba dála se asi jako dnes za syrov
kdy výrobek jest velice křehkým, takže velmi
snadno se láme.
Příliš porovitý povrch vylučoval potom
to i kdyby se byl výrobek předem vypálil, jem-
nou malbu, ježto v porovité hmotě snadno se
kontury rozplizovaly a v každém případě práce
se valně znesnadňovala.
Konečně dosud tou dobou známé lehce
tavitelné glasury olovnaté velmi snadno rozpou-
štěly zase barvy, jimiž malováno, a tím opět
výkony dokonalejší se rušily.
Nelze se diviti, jestli na základě uvede-
ných potizí hledala mezzo-majolica pomoci v ryt
a škrabání vrstvy engobové. Tím vryta orna-
mentální výzdoba v žlutočerveně či podobně se
pálicí hlínu, některá místa zůstala bílá a celek
jsa glasován, podržel vždy kontury ostré, ježto
barevně se pálíci hlína ani v nejlehčeji tavitel-
ných glasurách olovnatých se nerozpouští.
Faenza
7
article
Technika tato — sgraffito — jak obecně
jmenována, omezovala se z počátku jen na
výzdobu ornamentální a zdá se, že pro běžné
zboží byla velice rozšířenou a udržovala se od
13. do 17. století.
Ale vlivem výrobků maurských a rychle
vyspívajícími, přísnějšími požadavky doby toto
zboží daleko nepostačovalo zjemnělému vkusu
renaissance a sáhnuto ke glasuře uvedené v
širší známost asi již výrobky maurskými, totiž.
ke glasuře cíničito-olovnaté, která zakryla nepří-
znivou barvu červenavé hlíny a poskytla záro-
veň mnohem vhodnější podklad k výzdobě
plošné barvami, nežli silně porovitá engoba.
Tu stačilo, aby některý z mistrův maur-
ských pouze pověděl, že součást ciničitá se do-
jejich glasury přidává, a ovládnntí bílé glasury
krycí bylo pak již snadné. Olovnaté glasury
Italové jistě znali a dovedli s nimi zacházeti, a
pouze součást cínu, která činí sklo bílým a ne-
průhledným, chyběla.
Nález zmíněné glasury nebyl potom tak
obtížným, jak se všeobecně za to mělo.
Jak známo připisuje se florentinskému so-
chaři Lucovi della Robbiovi vynález bilého
emailu, glasury to olovnato-cíničité, hořeji vzpo-
menuté.
Podle nálezů však jisto, že glasury cíničit
používali v Italii již dříve. Pravdě daleko po-
dobnější jest mínění, že Luca della Robbia
zvláště důmyslně bílou cíničitou glasuru ke
svým pracím plastickým upotřebil a zajisté asi
vhodným výběrem a úpravou surovin zdokonalil
tou měrou, že nelze se diviti, jest-li později po-
kládán byl za vynálezce.
Italos
Lucca
Luc della Robbi
8
article
Zajímavý jest údaj, že v prvních počátcích
majoliky pravé není glasura cíničitá dosti bílou
a neprůsvitnou, tak že i na některých místech
možno pozorovati pod vrstvou této barevně se
vypalující hlínu, jako příkladem u nádoby
nástroji ukřižování Páně, jež chová se ve klá-
šteře Minoritův v Kolíně n. R. a které prý sv.
František z Assisi k pití užíval.
Malba tu provedena v barvách, jaké skoro
běžny byly ve mezzomajolice.
Celým svérázem se práce tato podobá jem-
nějším, vynikajícím druhům mezzo-majoliky,
lišic se jen v technice bílé vrstvy glasurové
k malbě, takže vnucuje se i domněnka, jakoby
mezzo-majoliky samy daly popud k majolikám
pravým bez přispění Maurův. Ať tomu tak č
onak, pravdou zůstane, že ovládnutím cíničité
glasury, již Italové ke svým pracem dovedli po-
stupem doby znamenitě upraviti, dán tvorbě
keramické čistě nový směr. Od Lucy della
František
Maurův
Italos
Luc
Kolín
Assisi
9
article
Robbia počinaje, možno v různých proudech
výroby italské pozorovati stálou snahu, zdoko-
naliti glasurový podklad nejen v bělosti, ale i
ve krycí síle. A s tímto zdokonalováním rostou
i výkony umělecké, které za přispění největších
mistrů výkvětu renaissance dostupují nejvyššího
vrcholu. A těmto umělcům prvého řádu nesta-
čila škála barev prvnějších a s rychlým postu-
pem ve vývoji možno pozorovati i mnohem roz-
manitější škálu barev, jako i rozmanitější způ-
soby malby samé. Štědrou podporou vládnou-
cích rodin a zvláště vévodů urbinských, kou-
zlem nejdokonalejšího květu renaissance, jež v
Italii v době současné s nejvyšším rozmachem
svým zrodila mistry největší, nadšením nejšir-
ších vrstev pro novou ratolesť uměleckého prů-
myslu, rozvinul se tu nový výrobek italský od.
počátku prací Lucy de la Robbia skoro do-
konce 16. století v tak svérázný druh
zboží keramického, že s pinou pravdou možno
říci, že po celou tu dobu 4000 let, pokud
možno přerozmanitou výrobu glasované hlíny
stopovati, nikde a nikdy podobného zboží vyrá-
běno nebylo a v dobách pozdějších jen v tech-
nickém svérazu podobnost shledati možno.
Robbia
10
article
Podobnost technickou na jiných místech
snadno lze vysvětliti. Bylyť výrobky italské ma-
joliky vzory a učiteli národům sousedním.
Nemohu blíže všech vynikajících mistrův,
způsobův práce, míst výroby a podobného se
v těchto řádcích dotknouti, musím však přece
jen připomenouti, že nejvyššího vrcholu techni-
cké vyspělosti i nejvyšší umělecké ceny majolik
shledáváme ve pracích továren, či lépe řečeno
dílen urbinských a za těmito faenzských. Zvlástě
je to rodina Fontanů, která vtiskla výrobkům
urbinským pečeť nesmrtelnosti,
Od Nikoly k Oraziovi z Fontanů možno
pozorovati nejpůvabnější výrobky majolikové.
Již pro Nikolu a jeho školu svérázný široký
způsob malby, co nejdokonalejší splynutí barev
a malby s bílým glasurovaným podkladem, ne-
obyčejně jemný výběr barev i způsobu práce,
zejmena tam, kdy různým barevným podložením
jednalo se, aby část figurální co nejplastičtj
vynikla, dovedl Orazio Fontana vždy tak účelné
využitkovati, že práce jeho počítány byly a po-
čítají se dosud k nejpůvabnějším, co jich majo-
lika vůbec vytvořila. Že kresba jest po většině
vždy dokonalou, netřeba připomínati, vždyť vý-
konným umělcům majolik sloužily za vzory ry.
tiny, kresby a obrazy nejznamenitějších maliráv
italských.
Fontan
Orazio
Orazio Fontana
Fontan