1
masthead
Slovanské splsy.
2
article
populárních. Sv. VII. Naklad. Hejda a Tuček,
Kniha obsahuje řadu, šesti přednášek, konaných
v universitní extensi v Karlíně. Autor hned z předu
upozorňuje čtenáře na vadu lékařských přednášek.
že vzbuzují v posluchači i ve čtenáři představu.
jakoby pozoroval ty které příznaky na sobě. Po-
jednává poutavým způsobem o různých druzích du-
ševní abnormity, jež se považují v obecném životí
za podivínství a jež hraničí mnohdy přímo s choro-
myslností. Probírá bohatý materiál způsobem popu-
lárním, snadno přístupným, uváděje četné případv
z historie i z obecného života.
Hejda
Tuček
Karlín
3
article
Z českých listů.
4
article
* Před nedávným časem stěžoval si F. Sekanina
v Obzoru literárním, že dílu předních básníků na-
šich nevěnujeme dosti prohloubené a soustavné kri-
tické péče, omezujíce se na běžné referáty o pro-
dukci současné. Vyslovil tím oprávněný stesk, jenž
se několikráte již ozval u nás, bohužel vždy spíše
jen theoreticky než prakticky. Líbí se mi však, že
autor nespokojil se tentokráte pouhým steskem a
dal se raději hned do práce. V novém čísle České
Revue pokusil se o monografii, věnovanou Vrchli-
ckého překladům z Victora Huga. Chce zachytit cha-
rakteristické rysy francouzského poety, jak jeví se
v českých překladech jeho děl. Kdyby účel článku
byl jen literárně-historický, mohlo by se vymezení
látky zdati nedokonalé; uvážíme-li však, že autor,
jak z práce jeho patrno, měl na mysli jiný cíl, totiž
uvést českého čtenáře do záslužné práce Vrchlického
a být mu průvodcem a rádcem, nemůžeme než vy-
sloviti své potěšení nad podobnými informačními
studiemi, jimiž i úmorná a málo vděčná práce pře-
kladatelova dojde po zásluze svého ocenění.
F Sekanina
Hug
Vrchlický
5
article
* Naše Doba zavírajíc běžný ročník, přináší na
prvém místě Joklův návrh na zjednodušený pravopis
český, návrh, jejž podal již před čtyřmi lety, aniž
by však se bylo dosud podařilo uvésti jej prakticky
v život. Autor reviduje v první části svého článku
ohlasy, jež návrh jeho vzbudil v českém tisku a
dochází k výsledku, že sice jen jediná revue posta-
vila se příkře proti němu, u ostatních listů však že
jevil se zájem poměrně málo horlivý. Za to osobní
souhlas, zvláště z řad učitelů, byl vřelejší. V druhé
polovici článku probírá autor návrhu námitky, rady
a opravy, jež se v posudcích jeho návrhu vyskytly
Joklův
6
article
Článek páně Joklův je tištěn jeho pravopisem. Není
pochyby, že čte se na první ráz nezvykle, to však
ovšem nemá nijaké váhy při posuzování ceny této
novoty, právě tak, jako bych nekladl váhu na důvody
paedagogické. Jediným věcným důvodem může, zdá
se mi, býti, vyhovuje-li oprava taková modernímu
duchu jazyka našeho, a je-li jí v praxi potřebí. Pro
mne není pochyby, že všechny moderní jazyky
v naší době směřují k zjednodušení, kondensování
formy a obohacení obsahu. Pravopis je forma, jež
je tím dokonalejší, čím jednodušeji podává stejně
jasně totéž. Povážíme-li, že písmo je pouze pro-
středkem, jenž jednak sděluje řeč, jednak uchovává
způsobem psaní její čistší a správnější formy, při-
pustíme všechny změny pravopisné, jež odstraňují
neshody mezi výslovností a písmem, případně i di-
stinku, v řeči se neozývající, potud, pokud tím není
dotčen duch řeči a pevné formy, k jichž změně nás
nahodilé, současné změny v řeči, výslovnosti, ne
opravňují. Rozhodovati o tom, přísluší našim filo-
logům, ale i nefilolog, myslím, snadno by se dal
přesvědčiti, že naše označování délek leckdy pováž-
livě je v rozporu s mluvou, a že v četných přípa-
dech nemáme pro y neb pro i jiného důvodu než zvyk
Tím ovšem nepředbíhám filologickému úsudku. Zbývá,
myslím, jen jedno: vyčkati, zda změny navrhované
jsou tak makavé prospěšny, aby přiměly široké
vrstvy k následování. Hlas filologických autorit, jako
je na př. prof. Gebauer, mohl by tu snadno platně
ukrátiti příliš zvolnou diskusi.
Joklův
profesor
Gebauer
7
article
* »Rozhledy« přinášejí stručnou noticku o ne-
úspěších Rudyarda Kiplinga: Francouzské listy jsou
proti němu zaujaty, americké jej pokládají za pocho-
vaného, v půjčovnách knih klesá poptávka po jeho
dílech — a to vše pro jeho stanovisko k válce jiho-
africké. Zajímavý to úkaz, ty mimoliterární vlivy,
jež působí na úspěch autorův. Zdálo by se pravdě
nejpodobnější, že lidé, massa, dav, čte nejspíše to,
co se mu líbí, bez ohledu na autora. Víme ze zkuše-
nosti, jak je marno chválit autora sebe dokonalej-
šího, neodpovídá-li vkusu lidu. A tu najednou poli-
tický motiv dovede přimět massu, aby zřekla se oblí-
bené literární pochoutky, navyklého požitku. Máme
ostatně i u nás příklady podobných vlivů. Co tu
zajímavých problémů o vkusu, o ceně literárního
úspěchu, o spolehlivosti kritiky, krátce o všech těch
věcech, jež do nedávna trčely pevně jako nevývratné
axiomy, a dnes zmítány jsou jako plachty roztrhané
vanutím nového kriticismu.
Kipling
8
article
* V »Osvětě« věnuje O. Josek stručný a koncisní
referát »Apoštolu krásy a altruismu«, J. Ruskinovi,
založeny na novém díle, Ruskinově činnosti věno-
vaném, od S. Saengera. Referent podal již v »České
mysli« před nedávnem dobrou studii, v níž vyložil
principy a cíle Ruskinova učení. Tentokráte, i když
staví do popředí výsledky práce cizího autora, činí
to přece způsobem samostatným, jasným a přehled-
ným. Z poznámek, jež upozorňují na slabé stránky
jinak cenného spisu, patrno, že mluví muž předmět
dobře ovládající, jehož rady, abychom čtli Saengerův
spis, možno bezpečně uposlechnouti.
* »Památky archaeologické a místopisné« při-
nášejí řadu tabulí pečlivě provedených černým tiskem,
jež obsahují ukázky z rukopisných pokladů knihovny
kláštera strahovského. Zásluhou nynějšího knihovníka
knihovny strahovské, dra. J. Zahradníka, uvedeny
rukopisné sbírky klášterní do pořádku a staly se pří
stupnějšími vědeckému bádání. Ukázka, již autoři dr
A. Podlaha a dr. J. Zahradník ze stránek drobno-
malbami vyzdobených podávají, jsou vskutku pů-
vabné. Pocházejí z Missálu Benedikta z Louky z r
1483 a vzbuzují oprávněnou zvědavost na pokračo
ván. Mimoděk však vzbuzují přání, aby též ostatní
knihovny pražské, jež oplývají podobnými poklady
následovaly tohoto příkladu.
* Ci Ear-
II. ceil
. ie . Ai Hav C. Herep-
r 1901. IIa ra I.—IV. 8 pyöaeil.
O Josek
J Ruskin
Ruskinův
S Saenger
Saengerův
J Zahradník
A Podlaha
doktor
Louky
Ai Hav C . Herep
EarII
9
article
Carevna Kateřina II. ve svých spisech silně
Carevna Kateřina II. ve svých spisech silně
brojila proti svobodnému zednářství jež právě za
její doby začalo hlavu zvedati. Dotyčné spisy koru-
nované autorky však se ztratily. Poměr její k svo-
bodnému zednářství nebyl proto dlouho náležitě
vyjasněn. Teprve akademiku Pypinovi podařilo se
najíti v archivech cenné památky pokusů satirických
napsaných carevnou Kateřinou. Ná ezu tomu děko-
vati máme za nové čtyřsvazkové vydání spisů ge-
niální carevny. Úkolem tohoto vydaní bylo sebrati
dle možnosti všechna díla carevny Kateřiny II.,
z nichž některé práce, na př. veselohry, skoro
vesměs byly dosud neznámy. Možno nyní nakre-
sliti ne li již úplný (zbývá ještě mnohé, co zůstalo
nenalezeno!), tedy aspoň dost příbližný obraz lite-
rární činnosti carevniny, jejíž sloh i jazyk byl tak
svérázný. Ze čtyř vydaných svazků, obsahují I. a
II. spisy již dříve známé. III. veselohry nedávno
nalezené (úplné i jen načrtnuté) a IV. veselohry
francouzské, jež r. 1788 vydány jen v málo exem-
plářích pro vybraný kruh, tak že skoro ani nebyly
známy. Skoro vše otištěno jest dle carevniných
autografů, jen malá část dle soudobých opisů. Prv-
ním svazkem dokumentován je rozvoj talentu
carevny-spisovatelky. Obsahuje znamenitou literárně
historickou studii Pypinovu jako úvod. Carevna Ka
teřina II. sama nepřikládala své literární činnosti
zvláštní váhy. »Pohlížím na své spisy,« psala Grim-
movi, jako na hříčky; ráda se pokouším ve všech
oborech, ale zdá se mi, že všechno, co jsem napsala
jest velmi prostřední a proto kromě své zábavy,
nepřičítám tomu jiné ceny.« Možno však se pře-
svědčiti, že slova ta nejsou než autorská skromnost.
Kateřina II
Pypin
Kateřina
Grim
10
article
Carevna Kateřina byla dopravdy z nejtalentovanějších
žen své doby. Ba předstihovala svoji dobu přímo ak-
centováním svéráznosti a národního ducha, tehdy v li-
teratuře takřka ještě neznámého. Nehledala si látku
za hranicemi ani v bezbarvém kosmopolitismu, nýbrž
nacházela v soudobé ruské společnosti zřídlo ne-
vyčerpatelné pro svoji potřebu literární. V té věci
byla opravdu pionérkou. Její písemnická činnost jeví
čtverou periodu. Počátek spadá do r. 1769, kdy stala
se vydavatelkou časopisu »Bca a«. Chtěla
dokázati, že lidé mohou býti přivedeni k tomu, aby
smáli se sami sobě, chtěla poučovati a baviti své
čtenáře a mluviti Rusům o Rusech! Vzorem byl jí
anglický list Addisonův »Spectator«. Vady soudobé
společnosti: nevzdělanost a špatné vychování, slepé
opičení se po cizině, zvláště po Francii, pověra aj.
bylo bohatou studnicí jemné její satiře, jejímž vý-
značným rysem bylo, že tepajíc vady a směšnosti,
nikdy nedotýkala se osob. Ovšem i věcná satíra
píchla často do vosího hnízda a na časopis carevny
sesypaly se nelítostné kritiky, jimž aby unikla, pře-
stala carevna list svůj vydávati, zakončivši ironickým
doslovem, v němž ohlašuje, že vyvolí si teď jiné
řemeslo. Remeslem tím míněny veselohry. V násle-
dující druhé periodě své působnosti (1769—1783) na-
psala jich pět. Táž themata jako ve článcích pro
Kateřina
Rus
Ruse
Addisonův
Spectator
Remeslo
Francie
11
article
»Vsjakuju vsjačinu«: směšnosti a vady soudobého
života ruského. Děj nesložitý, prostý, ale forma
svižná a typy mistrné charakterisovány. V tom byla
carevna skoro nedostižna: vdechnouti životnost
v postavy, jež na scénu uváděla. Třetí perioda (1783
až 1785) připoutala carevnu k časopisu, jejž za
redakce kněžny Daškové vydávala petrohradská
Akademie nauk »Coec ccicaro
ca«; zde vyšly její známé »B r«,
mimo to řada menších satirických a polemických
článků. A zase satira carevnina přinutila ji vzdáti
se »povolání«. Jedním článkem cítila se uraženou
kněžna Dašková — domnělá parodie na zasedání
ruské akademie věd — a carevna aby předešla ne-
příjemnostem, přestala do »Sobesědnika« psáti. Vrá-
tila se opět ku psaní veseloher. Napsala jich v této
čtvrté periodě své činnosti (1785—1790) celkem
třináct. Některé z těchto satirických veseloher.
určených pro divadlo Eremitáž, tvoří skupinu ostře
polemickou proti svobodnému zednářstvu, jež Kate-
řina II. potírala jak mohla. Neměla pro ně jiného
slova než »cynacópoxcrno« (bláznovství) ..
Dr. B. Prusík.
Dašek
Kate
Prusík
ruský akademie věda
12
article
litické vzkřísení Polska, jiní zase prorokují polskému
národu vynikající úkol ideální — spojiti svět v lůně
církve katolické a v evangelické lásce lidí, což jest
spojeno se vzkřísením ideální vlasti. «Honoe Bpesta«
správně k tomu podotýká, že dnes argumenty tyto
jsou již archaickými. Bylo by směšno z existence
několika »chochlomanů« a jejich brožur tvrditi, že
Malorusové blouzní o vzkřísení Ukrajiny. Podobně
netřeba prý přehlížeti některa fakta, jež svědčí o tom,
že shoda jest možna bez porušení jednoty státní.
* Vláda ruska zřizuje právě o bchodní školy
v Lublíně, Radomě a v Bedzině. Mimo to založíla
dívčí obchodní školu ve Varšavě. Polské listy sym-
paticky provázejí tyto kroky, odpovídající rozvoji
průmyslu továrního v království polském. Jsou prý
to jasné body na čisté obloze reformující se právě
školy střední.
Malorus
Ruska
Polsko
Lublín
Radom
Bedzina
Varšava
Honoe Bpesta
13
article
* Vynikající malfř ruský N. Kravčenko vy-
stoupil v »Ho. Bpe« proti snahám, jež by nej-
raději odstranily z umění nahé tělo. Veškeré podobné
snahy škodí prý umění, neboť umění malovati nahé
tělo jest štítem, po němž musí toužiti každý umělec
jako po věci nejnesnadnější. Potíže, jež působí se
při výstavách umělcům, znechucují tyto k další práci
a jsou překážkou k dokonalému osvojení si malířské
techniky.
* Ža francouzské překlady díla »Quo vadis ?«
dostal Sienkiewicz od francouzských nakladatelů
5000 franků. Polské listy sdělují, že mistr polského
slova utrpěl mnoho újmy hmotné, ale že ještě horší
byla jeho morální roztrpčenost, když seznal, jak ne-
dbale díla jeho jsou přeložena. Některých překladů
polský romanciér prý se přímo zhrozil. Při té příle-
žitosti petrohradský »Kraj« upozorňuje polské spiso-
vatele, aby nezapomínali na práva, zaručená jim ve
Francii zákonem z r. 1810 a z r. 1852. Tyto zákony
poskytují jim značné výhody beze vší reciprocity.
* Vynikající měsíčník polský »Ateneum«, jenž
vycházel 26 let ve Varšavě, zanikl. List byl středi-
skem pokrokových literárních kruhů. Zánik listu při-
vodily příčiny politické, neboť hmotně znamenitě
prospíval.
Slavjanin.
N Kravčenko
Sienkiewicz
Francie
Varšava
Quo vadis
14
article
Z cizích revul-
15
article
* Zeitschrift für Bücherfreunde při-
náší studii o ruském lidu, pokud se tkne jeho obliby
ke všemu malovanému. Ruský mužík, voják, ruska
děvčina ze vsi neb ruská kuchařka velmi snadno
uspokojí svou touhu po obrázcích. Sbírají, kde co
najdou, illustrace z časopisů, reklamní obrázky a pod.
a s velikou chutí vylepují si jimi víko kufru a stěny
chalup. Čím barvitější obrázek, tít oblíbenější. Tato
obliba barev jest dle Nordena vliv dvou směrů skan-
dinavského a orientálního. I v kroji svém dbá ruský
lid o to, aby byl co možná nejbarvitější. Obchod
s barevnými obrázky, určenými pro lid, byl na Rusi
ode dávna velice čilý, obrázky ty zastupovaly lidu
noviny, zpravujíce jej o nejdůležitějších událostech
poslední doby. »Lubočnyje kartiny«, jak zvány tyto
výtvory malířské lidu určené, prodávány byly na př.
v Moskvě už v XVI. století. Z hrubých kreseba
maleb povzneslo se toto lidové umění zvláště zá-
sluhou různých spolků pro povznesení lidového vzdě-
lání ke slušnému niveau. Tak šířeny na př. mezi lid
dobré reprodukce hlavních obrazů z Tretjakovské
gallerie v Moskvě a prodáván kus pouze za 5 kopéjek.
Jiná firma vydala illustrace k básním ruských klas-
siků, jiná firma zobrazuje vítézství ruská ve válkách
atd. Tento historický postup lidových obrazů zračil
se velmi dobře na nedávné výstavě »lubočných
kartin«, jež byla obeslána asi 6000 kusy. Na Rusi
jest mnoho horlivých sběratelů těchto lidových
obrázků, v jichž čele stál senátor Rovinskij, nedávno
zesnulý. Jeho sbírky obsahují neocenitelný materiál
v tomto oboru umění.
Ruska
Rovinskij
Moskva
Rus
16
article
* Socialistische Monatshefte při-
nášejí článek o životě a díle Maxima Gorkého. —
V tomtéž čísle jest úvaha, jaké stanovisko dlužno
zaujati k otázce alkoholní. Autor — R. Lebius —
soudí, že jest třeba, by hostinšti byli nuceni vybírati
vstupné a poplatek za židle a aby z hostinců vy-
mýtěno bylo nucení k pití, za to však, aby do ho-
stinců zavedeno bylo nuceoí k jídlu. Hostince bylv
by jídelnami, kde kdo chce může, ale nemusí také
píti. Mocnou zbraní proti alkoholu byly by lidové
zábavní místnosti (kde je alkoho! zakázán), volně
přístupné, jako to s úspěchem potkává se v Rusku.
Socialistisch
Gorký
R Lebius
Hostinka
Rusko
17
article
Ze slovanských listů.
Ze slovanských listů.
* »Hooe Bpe« vrátilo se nedávno k oblíbe-
nému svému thematu, k otázce rusko-polské,
a dovozuje, že víže Poláky s Ruskem nejen páska
politická a administrační, ale i mnohé zájmy čistě
životní, jmenovitě národohospodářské, neboť Poláci
jsou jaksi prostředníky mezi východními krajinami
Ruska a mezi evropským západem. Ale nejen to.
Dnes ani polský učenec a literát nemůže se obejíti
bez znalosti literatury a vědy ruské. Jako ostatní ná-
rodové slovanští Poláci rovněž nemohou osamotniti
svůj duševní rozvoj a musejí stejně si všímati ruské
tvorby, ruské vědy a mysli. Sám Mickiewicz čerpal
své romantické ideje v Moskvě a dnes tím méně
možno Polákům emancipovati se ode všech idejních
proudů ruské literatury. Ať Poláci říkají, co chtějí,
jisto jest, že duchovní zdroj u nich jest přec jen
slabý, aby při bezprostředním doteku s civilisací
idejemi západními mohli zachovati samobytnost
samostatnost.
* Téže otázky dotkly se též »Mocci Bixo-
Moc«. Jenom že moskevský list nevidí rozdílu mezi
nynější společností polskou a mezi generací dřívější.
Celá potíž spočívá prý v tom, že Poláci tak či jinak
snaží se setřásti se se be ruskou vládu, odděliti se od
Ruska a rozšířiti své panství za hranice polského
živlu. Mají v tom směru velmi bohatou literaturu.
Pokládajíce národ polský za vyvolený, polští básníci
a myslitelé, od mesianců až ku praktickým speku-
lantům, jakým byl S. Szcepanowski, propagují obro-
zení »ojezyzny«, při čemž jedni rozumějí pod tím po
Polák
Mickiewicz
Mocek
S Szcepanowski
Rusko
Moskva
Hooe Bpe
19
article
) hcria o areparyp 1901, XI.
21
article
* Vlastivědy moravské vyšel právě sešit
55—62. Osmisešitový svazek tento obsahuje pokra-
čování v Dějinách Moravy prací Rud. Dvořáka a to
knihu III. »Od nastolení Ferdinanda I. až po mír
vestfálský (1526-1648). Je to nejdůležitější, nejnesnad-
nější a jistě stěžejní partie prace Dvořákovy. Objek-
tivnost, bystrost kritická, vřelý a přece klidný tán
vyznačují práci jeho. V části I. zabývá se Moravou
za císaře Ferdinanda I. a Maxmiliána II., v části II.
vládou císaře Rudolfa II. a Matyáše II. až do po-
vstání českého a v částí III. účastenstvím Moravyv
českém povstání a dobou války třicetileté. — Třeba
jen, ať Dějiny tyto jsou hojně čteny. Celkem vyšlo-
již Dějin Moravy 20 sešitů, a to kniha I. seš. 21—25
(za 3 K), kniha II. sešit 25—41 (za K 4.20) a kniha
III. sešit 55——62 (za K 4.80). Nakladatel: Musejní
spolek v Brně. Objednávky vyřizuje Jos. Šústal,
cvičný učitel v Brně, Měšťanská ul. č. 25.
* Dra. Miroslava Tyrše: Úvahy a po-
jednání o umění výtvarném. Díl prvý. Nákla-
dem tělocvičné jednoty »Sokol« v Praze. Obsahuje
statě o Josefu Manesovi a Jaroslavu Čermákovi z let
1873—1880 a je vyzdoben vyobrazeními děl Mane-
sových, většinou dosud nepublikovaných a předná-
šek Tyršových. Červenou nití článků je zápol za
myšlenku národní svéráznosti v umění.
* Stará Praha, 100 akvarelů Václava Jan sy.
Popisuje Jan Herain. České umění. Dílo I. Nakl.
Bedřich Kočí. Sešitem 23., jenž obsahuje reprodukce
akvarell: »Prašná brána«, »Severní strana Malo-
stranského náměstí« a »Horní část Ostruhové ulice«,
jest velké dílo ukončeno. Dokončení textu arch. He-
raina dodáno bude ve zvlástním svazku.
Dvořák
Dvořákův
Morava
Ferdinand
Maxmilián II
Matyáš II
Tyrš
Manes
Čermák
Tyršův
sa
Herain
Kočí
Malo
Morava
Jos
Brno
měšťanský
Náklo
Praha
stranský náměstí
ostruhový ulice
muzejní spolek v Brno
Sokol « v Praga
Český uměný
Morava 20 sešit
kniha III