3
title
HLÍDKA LITERÁRNÍ.
Hlídek
4
article
ZVLASTNÍ
ZVLASTNÍ
k číslu 273.
7
article
Kalendáře.
Kalendáře.
22— Rok za rokem se těším — už je
neuvidíš. Rok za rokem s nepokojem čekám.
až se objeví v denních listech sloupcové inse-
ráty, že duševní strava pro náš lid na příšti
rok je připravena, a shledávám pak ty plody
horečné píle známých nakladatelů a neznámých
stydlivých autorů, již ve způsobě kalendářů šíří
do lidu umění a literaturu.
Neb, co konečně je to jiného, když in-
telligentní muži spojí se k tomu účelu, aby při-
pojili k seznamu výročních trhů a svátečníeh
i všedních dnů v roce novelly, romány, obrázky,
vtipy, poučné články, rady hospodářům atd.?
Kulturní činnost je to, snaha, podat lidu dobré
čtení a dobrý obraz, aby učil se čísti dobré
věci a učil se dívati na pěkné a dokonalé věci.
Kdo je ten lid, ovšem těžko by bylo říci. Na-
kladatelé i se stydlivými redaktory jistě sami
málo o tom vědí. Pro ně existují jen proda-
vači, překupníci, kteří už se postarají, aby tu
upravenou duševní stravu rozhodili svým čte-
nářům.
8
article
Ale je mi vždy teskno, když prohlédnu t
kupu drolivého papíru, potištěného vytlučenými
písmenami, zabaleného do zmrzačených berev-
ných obálek, ozdobeného prastarými i novými.
ještě mrzáčtějšími obrázky — nedovedu si ani
dobře představiti, pro koho se vlastně připra-
vuje tato nechutná literární náhražka. Jaké du-
ševní úrovně je to člověk, který se dovede ko-
chati tou literaturou, z níž je obsahem i formou
člověku prostě ošklivo, ve kterém dovedou
vzbuditi zálibu obrázky, pro něž těžko najíti
opovržlivý výraz?
Co se do roka popíše papíru o vznešeném
úkolu literatury, co se vytiskne knih, o nichž
kritika nemá dost pochvalných slov, co se na-
jásáme nad dokonalými plody našich koryfeů,
kteří se stali miláčky našeho lidu — a co to
je všechno proti té obrovské hrozné spoustě
těch hrubých kvartových sešitů, jež opatří na
celý rok ten náš lid, že se mu ani nezachce
po všech těch pochoutkách, jež mu pak jako
vrchol literární tvorby označujeme?
9
article
Nechci ovšem odsuzovati šmahem všechny
ty »lidové« publikace, ale nejsem také s to.
abych rozeznával mezi nimi. Pravda, některé
otiskují Alše, jiné nepěstují rubriku těch hroz-
ných, bídně z němčiny překládaných vtipů, ten
zas má dobré články odborné, ale to vše neza-
hladí nepříznivý dojem, který vznikne, když se
probíráte v té haldě, páchnoncí tiskařskou černí
a nacházíte tolik nevkusu, tak málo umění,
často tak odpornou bezmyšlénkovitost v uspo-
řádání látky, že je to až nepochopitelno, jak
může to býti prací intelligentního redaktora.
A přemýšlíte-li, kdo vinen, těžko říci. Je
vinen ten lid, jenž bezmyšlénkovitě rok za
rokem nosí domů ty velké neb malé kalendáře,
vymlouvaje se, že kupuje to, co mu dají, jen
když je to laciné? Jsou vinni nakladatelé, kteří
na jedné straně plují v nejvyšších sférách nej-
modernější literatury a na druhé bezmyšlénko-
vitě rok za rokem opičí se po starém vzoru
vymlouvají se, že lid drží se starých forem a
je nedůvěřiv k novotám a opravám? Jsou vinni
konečně ti nebožáci redaktoři, kteří za několik
zlatek shánějí ten vybrakovaný materiál a při-
způsobují se domnělému vkusu obecenstvaa
nakladatelů? Jsou vinni konečně ti chudáci,
kteří ukládají do těchto ošatek na literární
odpadky svoje původní novelly neb obrázky,
s nimiž by ovšem marně hledali jinde se
uchytit? Neodvažuji se nikoho vinit. Myslím —
všichni jsou vinni, nestarajíce se o poctivou du-
ševní stravu pro lid ani rozumem, ani srdcem,
ale docela z všedních, průzračných zájmů.
anebo vůbec nijak.
Aleš
11
article
*Justin V. Prášek: Dějiny starověkých
národů východnich. Za podpory prvé a třeti
třídy České akademie. Ve dvou dílech, po 480
stranách.
Dějinám Egypťanů, národů předoasijských a irán-
ských nevěnuje se u nás dosud taková pozornost.
jaké by zasluhovaly. Pokládajíť se namnoze za pouhý
úvod do dějin starověkých anebo dokonce za nepo-
hodlný přívěsek dějin římských a řeckých, ačkoliv
hlavně po stránce kulturní dávno již dosáhly souro-
dého významu s dějinami klassických národův, ano
v některé příčině i nad ně vynikají. Výkopy památek
egyptských, objevy babylonsko-assyrskými a západo-
semitskými, luštěním jejich nápisův a záhad uža-
slému badateli otevírají se nové světy politické
i kulturní, vystupují nekonečné řady panovníků,
jichž jmena dosud byla úplně neznámá, naprosto
nový život národův a styk jejich mezi sebou vyno-
řují se před našima očima, širé krajiny oživují se
pestrou směsící obyvatelstva, názory náboženské,
stránky ústrojí státních, života duševního, jež po
tisíciletí měly platnost, namoze déle, nežli naše hi-
storická paměť vůbec dosud sahala, uvádějí nás
úžas a rázem upoutávají naši pozornost.
A přece dosud tak málo zájmu pro tento obor
historie, tak málo pěstitelů jeho mezi našimi vzdě-
lanci! Vždyť ještě před nedávnem — budou tomu
sotva tři léta —— mohly u nás vyjíti »Světové dě-
jiny«, které neznají nejslavnější dobu dějin egypt-
ských za Thutmesa III. a kde nejdůležitější fáse
kulturního života starobabylonského jsou pominuty
mlčením. Tak nesnadno zjednávají si půdu nové
myšlenky a výzkumy netoliko v širších vrstvách
obecenstva, nýbrž i mezi odborníky, jichž úkolem
mělo by právě býti, aby tyto myšlenky co nejhojněji
šířili.
V Prášek
Egypťan
Český akademie
12
article
Mohlo by se namítnouti, že látka sama jest ne-
přístupná a že velmi nesnadno jest do ní věcně
vniknouti. Právě tato námitka odpadá nejnověji vy-
daným dílem Práškovým. Tu již netřeba každému,
kdo se chce zajímati o věc, aby studoval sátn písmo
klínové, hieroglyfské a západosemitské, neboť všechny
novější výsledky neumorných badatelů v tomto
oboru jsou v této knize uloženy a nestranně
i střízlivě posouzeny. K ní třeba tedy jen sáhnouti
a čísti, jak vznikly nejstarší státy mesopotamské,
jak živel sumirský ponenáhlu splýval se semitským.
jak z obou povstala říše i vzdělanost starobabylon-
ská; dále lze stopovati vznik říše assyrské a styky
obou těchto států mezopotamských s říší egyptskou.
Potom vyličují se nejstarší dějiny Egypta až po
vpád Hyksův, v třetí části počátkové dějin syrských
národů, především Israelitův a Foeničanů. Osmnáctá
dynastie egyptská zahajuje nejslavnější dobu této
země, jest to politická i kulturní převaha její na ce-
lém východním Středomoří za krále Thutmera III.
Práškův
Hyksův
Thutmer
Egypt
13
article
Za Ramsovců jeví se již patrný úpadek, Egypt trpí
již rozličnými bouřemi vnitřními a nájezdy národů
námořských. V páté části vyložena jest soudcovská
a královská doba Israelitův až po rozdělení říše po
smrtí Šalomounově, v šesté dějiny Foeničanů, kteří
z počátku byli pod panstvím Egypta, potom nabyli
samostatnosti i neobyčejného rozkvětu plavby a ob-
chodu, hlavně za nadvlády Tyrských. Asi rokem
1000 př. Kr. koná se doba národních států v přední
Asii a počínají se první pokusy o založení říše svě-
tové. Tím také vhodně zakončena jest první kniha,
jež obsahuje dějiny nejstarších národů na základě
potamické vzdělanosti rozkvetlých.
V knize druhé vyličují se již snahy předních
slátů asijských po založení panství světového. Řadu
těchto mohutných veleříší zahajuje Assyrie, která za
Assurnasirpala III. a jeho potomků nabývá převahy
nade všemi národy předoasijskými, v VIII. století pak
za Tiglata Pilesara III., Samanassara V. a Sargona
mohutnými výboji konečně se stává říší světovou,
první toho druhu v dějinách lidstva. Podmanění ná-
rodové však znovu a znovu setřásají jho na ně vlo-
žené, až konečně nejmocnější z nich, Babyloňané
a Medové, v zoufalém boji porazí posledního krále
assyrského Sinčariškuna, dobudou a vyvrátí slavnou
metropoli Ninivskou a vyhubí veškeren národ assvr-
ský, po němž v potomních dobách nezbylo ani stopy.
Šalomounův
Sargon
Babyloňan
Med
Ninivska
Egypt
Asie
Assyrie
Pilesar III
14
article
Zatím již také jiní státové a národové východní na-
bývají vždy většího významu, největšího iranští Per-
šané za Achaemenovců, kdežto v Mesepotamii Nebu-
kadnezar II. zakládá novou mocnou říši babylonskou.
Veleříše perská za Kyra, Kambysa a Dareia rozšíří
svou moc nade všemi kulturními národy předoasij-
skými i nad Egyptem a výbojnost její teprve se za-
razí rázným odporem světa hellenského. Tím končí
celé dílo, úkol, jejž si spisovatel vytkl, jest vyčerpán.
Kýros
Kambysa
Dareios
Mesepotamie Neb
Egypt
15
article
Již z tohoto postupu stručně naznačeného vy-
svítá povšechná methoda celé knihy a povznešené
její hledisko. Nejsou to osudy národů v sobě uza-
vřených, jak zvykli jsme o nich čísti u starších histo-
riků, kteří čerpali o nich kusé zprávy pouze z pra-
menů řeckých, nýbrž zde přihlíží se již ku vzájem-
nému styku jejich a především k tomu, jak vzděla-
nost jednoho národa působila na ostatní. V literatu-
rách anglické, francouzské i německé methoda tato
uznána jest již za jedině správnou a také provedena
zdařilým způsobem od Maspera, Ed. Meyera, Hommla
a j. Jinou nemenší zásluhou knihy Práškovy jest, že
hledí se udržeti na výši všech výzkumů až posud do-
sažených v oboru egypto- i assyrologie. Že úkol ten
při neodolatelném, stálém pokroku vědy následkem
vždy nových a nových nálezů jest velmi nesnadný.
o tom není pochybnosti. Jak se dru. Práškovi zdařil,
o tom nelze tuto podrobně se šířiti, ale posudky od-
borníků na slovo vzatých, cizích i domácích, jako na
př. německých assyrologů Rosta a Hommla (v »Časo-
pise musea filologického«, v »Berliner philologische
Wochenschrift« a jinde), i našeho badatele dra. Mu-
síla (v »Časopise českého musea) dosvědčují, že se
spisovateli podařilo »zužitkovati výsledky nejnovějšího
bádání a upraviti je v celek snadno přehledný i jedno-
litý«. Dodáme-li pak, že dr. Prášek všímá si také
literatur jinoslovanských, spadajících v tento obor,
jež od západních učenců jsou zanedbávány, pak i tím
se povznese cena knihy jeho. Ježto pak »Dějinami
starověkých národů východních« netoliko v našem
písemnictví, nýbrž i v celém slovanském světě po-
prvé podáno jest souborné dílo toho druhu, lze plným
právem doufati, že se mu aspoň u nás dostane za-
slouženého povšímnutí a zejmena většího rozšíření
v kruzích pokročilejšího čtenářstva.
Rudolf Dvořák (Brno).
Meyer
Homml
Práškův
Prášek
doktor
Dvořák
Brno
český muzeum
16
article
* Ottův Atlas zeměpisný. Pomocí řady
odborníků vydáva česká společnost zeměvědná.
Rediguje prof. dr. Jindřich Metelk a. Nakladatel
J. Otto v Praze. Sešit 2.
Obsahuje veliké listy, Francie a Ústřední Ame-
rika. Ke Francii přidány dvě menší mapky, okolí
pařížské a ostrov Korsika. Mapka Ústřední Ameriky
doplněna menšími mapami Guayany, středního
Ecuadoru a doliny mexické. Mapu Francie zpracoval
prof. dr. Géza z Cintulu, mapu Ústřední Ameriky
Fr. Machát. Na mapě Francie nomenklatura jest při-
rozena, zásadně původní francouzská, tam, kde uplat-
ňuje se historický zvyk, jsou jmena česká, jako
Remeš, Paříž. U měst původně nyní převahou ně-
meckých, jako Strassburg, německá, u míst na ja-
zykovém rozhraní, jako Thionville (Diedenhofen),
francouzsko-německá, a konečně v départementu Alp
Přímořských dle poměrů francouzsko-vlaská. Tato
pečlivost jest záslužna. Ani největší kartografické
podniky západní nedovedly se dosud k tomuto sta-
novisku povznésti, kde jedná se o jmena slovanská.
I ruské mapy podávají ryze česká jmena ve for-
mách německých. Viz ruské vydání encyklopaedie
Brockhausovy. Tu čteme v Čechách jmena Ie,
Hrayc i jiné nestvůry.
Spůsobem snadně vyšetřitelným označeny jsou
k praktické potřebě různé stupně rakouského konsu-
lárního zastoupení.
Předkládáme na uváženou, zda by se nehodilo,
kde čeští cestovatelé přispěli k poznání země-
pisnému, uzřejmiti na mapě výsledky jejich pod-
niknutí? V kartografickém díle, jež repraesentuje
způsobem tak vynikajícím kulturní vyspělost našeho
národa, nebyl by od místa taký záznam.
Ottův
profesor
doktor
Metelk
Otta
Géza
Cintula
Machát
Praha
Francie
Korsika
ústřední Amerika
Remeš
Paříž
Strassburg
Thionville
Čechy
ústřední Amerika
Brockhausův
17
article
V. Doubek.
V Doubek
18
article
* Karolina Světlá, Prostá mysl. I. řada
obrázků z Poještědí. Sebrané spisy sv. XI. Nakladatel
J. Otto. Autorka v těchto sedmi povídkách líčí
prostý lid svého milého kraje ještědského, zname-
nitou energii žen a prostou resignaci mužů. Povídky
ty, z nichž některé se řadí k nejznamenitějším dílům
Světlé, podobají se svou podrobnou kresbou povah,
přírody i duševních hnutí jemně pracovaným minia-
turám. Autorka dovedla postihnouti dobré jádro
v duši lidu, nelíčí jednostranně optimisticky, ale ráda
poukazuje na světlé stránky duše toho lidu, jejž tolik
milovala. A tato láska, tento vroucí cit prosycuje její
povídky, dodává osobité úcty jejímu vypravovatel-
skému umění, jež jí získalo tolik lásky v kruzich
čtenářstva.
* John Ruskin, Sézam a lilie. Tři před-
nášky z angličiny přeložil a úvodní slovo napsal F.
X. Šalda. Světova knihovna, red. Jos. Kvapil, čís.
228—230. Nakladatel J. Otto. Slavný myslitel an-
glický posuzoval umění nikoliv chladným rozumem,
nýbrž citem. Krása byla mu čímsi v podstatě váž-
ným a opravdovým, základnou nutnosti a podstatnou
potřebou člověka, nejčistší a nejsilnější vášní, nej-
vyšší a nejpravdivější skutečností, jediným štěstím
v životě, celým a neporušeným, imperatorkou dobra
a činu, nutným a rozumným stupném na schodišti
božské učenosti. Odtud jeho opovržení vůči všemu
učenému poddanství, odtud i jeho zvláštní, takřka
biblická mluva, připomínající prorocké horlitele sta-
rého zákona a prvních dob křesťanství.
Karolina Světlá
svatý . XI
Otta
Ruskin
Sézam
Šalda
Kvapil
Krása
Poještědí
19
article
Antonín Klose, Z tohoto světa. Básně
Nakladatel F. Šimáček. Poeta, jenž se ozývá jen
po skrovnu, nenutí se do básnění, píše verše puzen
toliko neodolatelnou mocí, má-li vskutku co povědět.
Ale poesie jeho zamlouvá se vřelým, nelíčeným citem
a upřímnou prostotou. Jest ryzím lyrikem, basně jeho
jeví bezvadnou formu a zvučný zpěvný rhytmus.
V jeho knížce ozývá se jásavý hymnus štěstí a ra-
dosti ze života, i tam, kde zaznívá ton resignace,
vyzní v klidnou spokojenost. Tu a tam některá báseň,
uvádím pro příklad jen »Rolničky«, připomíná zvo-
nivé rhytmy pohádek Svatopluka Čecha.
* Karel Klostermann, Kam spějí děti.
Román. Sv. I. Nakl. J. R. Vilímek. Autor líčí
v tomto svém novém díle opět střední Šumavu,
odkud vyvážil již tolik pěkných obrázků. Také
v tomto svém díle líčí podle skutečnosti lidi, jež
sám poznal, tak jací jsou, se všemi slabostmi a
přednostmi. Líčí velkolepou přírodu i tuhý boj, jejž
musí podstupovati člověk, aby se jakž takž uživil.
Líčení autorovo jest plastické, lidé jeví se v plné
životnosti, autor dovede vzbuditi pro ně účastenství
čtenářovo vřelým soucitem, jaký jeví i k jejich chy-
bám. Dovede obratně osnovati děj a poutati pozor-
nost čtenářovu pěknou mluvou.
* Doc. dr. Ant. Heveroch, O podivinech
a lidech nápadných. Bibliotéka lékařských spisů
Klos
F Šimáček
Čecho
Karel Klostermann
Vilímek
docent
doktor
Antonín
Heveroch
Šumava