1
masthead
Ročník XXXXVII.
2
masthead
V Praze, ve čtvrtek 5. září 1907.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. IIstr
před. lácí ser
v Praze v adminislraei
aa měsíe . . . . . . 2
s čtvrt lita . . . 8 K —
s dvojí donáěkeu
sn mněsle
na čtvit lata
ve allalkách: a K 30
ua měsie .
Peštont
na měsíe
na čtvrt irla . . . .
s dvojí zásilkou
sa meoěeí
Praha
5
article
Bezvládí v Marokku.
Bezvládí v Marokku.
V illustrovaných žurnálech francouzských
vidíme zobrazeny dramatické výjevy v krve-
prolití u Casablanky. Osmahlí legionáři pál
za improvisovanými valy proti divokým Ara-
bům. Smělí spahiové na vzpínajících se koních
ženou se v malebné skupině proti marockým
jezdcům v bílých pláštích a v čele mává
šavlí udatný důstojník republikánský, vycho-
vaný v heroických tradicích Murata a Napo-
leona. A trojbarevný prapor vlaje hrdě upro-
střed vřavy bitevní nad půdou, zbrocenou
krví pro slávu Francie a pokrok civilisace
Armáda generála Druda a eskádra ad
mirála Philiberta byly vyslány, aby přivedly
trochu k rozumu banditské kmeny a uchlá
cholily rozčilení domorodců, rozjitřených der
viši a agitátory proti Evropanům.
Neuplynulo ještě půl druhého roku od
podepsání smlouvy v Algecirasu a v Marokku
teče krev, země se octla v úplném bezvládí,
lid je štván do »svaté války« a tři, čtyř
pretendenti se chystají servati se o dědictví
nebohého Abdula Azize.
Zoufalý obraz poskytuje nešťastná vlast
racy kdysi mocné. Situace se stále horší.
Uspořádají poměry marocké aspoň trochu
děla křižáků admirála Philiberta, upevn
autoritu Francie mužstvo generála Druda
Bude konečně moci Evropa zahájiti v zdivo-
čilé zemi poslání své civilisace?
Pochybujeme. Zatím lze očekávati jen
vzrůstající bojechtivost islamských hord a
pokračování anarchie . ..
Murat
Druda
Philibert
Evropan
Aziz
Maroko
Casablanca
Napa
Francie
Algeciras
Evropa
6
article
Evropa měla zahájiti dílo civilisace
v Marokku zřízením policie. Další dobrodiní
jež přinášela civilisace národům primitivním
a divokým: misionářství a alkohol byly by
následovaly po zdařilém zahájení akce. Ale
zdá se, že to není pouze zájem vlastenecké
snahy rozšířiti moc Francie, pracovati pro
»větší Francii« podle vzoru imperialistických
snah tvůrců »Greater Britania«, který posla
osmahlé legionáře a malebné spahi do krva-
vých bitek s Araby, jejichž výjevy v ilustro-
vaných listech jsou efektně zobrazeny, aby
působily na vlastenecký cit Francouzů. D
podniku dosti dobrodružného a riskantního
zasáhla též všemohoucí ruka kosmopoliti-
ckých finančníků. Celou psychologii maro-
ckého dobrodružství odhaluje zajímavá epi-
soda, vylíčená zpravodajem pařížského »Ma-
üinu«, líčícího bombardování Casablanky
Když táhlo do boje oddělení francouzské.
vedené praporečníkem Ballandem, kráčel mu
po boku p. Berti, zástu pce »Marocké půjčky«
volající na vojáky: »Ku předu, hoši, jménem
Francie !« a v duchu asi dodával: »a jmé-
nem akcionářů marocké půjčky!«
Zde se jeví zvláštní stránka francouzské
politiky marocké za poslední léta. Bankovni
úřadník podněcuje udatnost vojáků, kteř
jdou do boje pod praporem Francie. Cil tétc
politiky je jasný a byl připraven velmožifi
nance: udolání a zmocnění se Marokka.
Proti francouzskému postupu v Marokku
ozývají se ostré, oposiční hlasy z mnohých
žurnálů pařížských, jež dovozují, že Francie
teď se vrhá do krkolomného dobrodružství,
neboť snad bude nucena ohněm a mečem
zajistiti svou převahu v Marokku, které
mohla získati cestou méně krutou a nebez-
pečnou, kdyby její diplomaté z quai d'Orsny
se jinak postavili vůči problému marockému
Ministr zahraničních záležitostí Pichon
ujišťuje, že francouzské vojsko nepostoupíza
Francouz
Balland
Berti
Evropa
Maroko
Francie
Ma
Casablanca
7
article
Casablanku a ministerský předseda Cle-
menceau pohlíží na Marokko s povýšeným
klidem člověka, který je přesvědčen, že to
musí dobře dopadnouti.
Zatím však Marokkem letí bouřlivá před-
zvěsť tragických chvil. Očekává se prohlá-
šení »Svaté války«, a s napjetím se hled
vstříc pochodu nového sultána Muleje Hafida
na Fez a Rabat. Též sultán Abdul Aziz se
konečně rozhodl, že se odebere do Rabatu
Oba bratří, oba sultánové v brzku se ocinou
tváří v tvář. Tragedie marocká bude zabá-
jena . . .
Soupeřství obou sultánů je teď nejvý
značnějším momentem v marocké anarchii
Události v Casablance ustupují před riva-
litou sultána Abdula Aziza a Muleje Hafida.
Nelze předvídati, jaké nové zápletky, jaký
obrat v záležitostech marockých vzniknez
konfliktu obou sultánů.
Abdul Aziz je hráč, který již sází tře
soucí se rukou na poslední kartu. Mulej
Hafid nesmí býti podceňován. Zdá se, ze
on to bude, jenž učiní konec bez
vládí v Marokku. Mulej Hafid není
dobrodružný usurpátor jako roghi, ani ban-
dita jako Raisuli. V jeho žilách proudí krev
královská, jež mu dává stejná práva jako
Abdulu Azizovi. Jeho vystoupenl mělo fasci-
nující dojem na domorodce. Všechny kmeny
z jeho okolí nadšeně se hrnuly pod jeho
prapor a šejkové, notáblové, učenci koranu
mu svorně holdovali, velebíce jeho statečnost
a vzdělanost.
To vše činí jeho objevení se na jevišti
marockém velmi důležitým a též znepokojivým
Četli jsme již, že nový sultán není proti-
evropským zuřivcem, naopak, že se choval
vždy k jinověrcům s velkou snášelivostí. Pan
Tardien v »Tempsu«, důkladný znalec po
měrů marockých, líčí Muleje Hafida dosti
příznivě. Dovolává se svědectví cestovatel
Gentila a markýza de Segonzaca, kteří věří
že nový sultán není nepřatelsky zaujat prot
Evropanům.
Aziz
Abdul Aziza
Mulej Hafid
Tardien
Gentilo
Segonzaco
Evropan
Casablanca
Maroko
8
article
Ale otázkou je, zdali bude moci se ři
diti svou rozvážností a snášelivostí. Vždy
sultánem byl provolán jen proto, že odsoudi
malomoc a netečnost svého bratra a ape
loval na vlastenecký a náboženský cit Maro
čanů. Svou »kandidátní řečí« v památném
shromáždění v Marakeši roznítil fanatismus
musulmanský.
Prohlašuje, že nechce svatou válku
A zatím jeho zanícení přivrženci vzblížejí
k němu s nadějt, že splní jejich tužbu a po
vede je do rozhodného boje proti nevěřícím
Jak vyvázne z této situace? Bude musit býi
znamenitým politikem, aby se stal pánem
události a nemusil, on vůdce, býti jen vy
konavatelem vůle fanatických kmenů.
»Le Temps« vidí velké obtíže, jež na-
stanou francouzské vládě oproti oběma sul
tánům. Vůči Mulejovi Hafidovi z mnoha dů-
vodů bude radno zachovati velkou opatrnost
a náležitě ohledy. Abdul Aziz nezasluhuje.
aby Francie se nějak za něj exponovala a
k němu se vázala. Byl vždy stejně věro
lomným jako slabým. Hromadil sliby, jimž
nikdy nedostál. Podpisoval smlouvy, jež nikdy
nedodržel. Dal se zneužiti proti Francii jako
nástroj Anglie a pak Německa. Mařil nej-
lepší plány francouzského vyslance Sain
René Taillandiera. Proto Francie bez po-
litování bude viděti jeho odchod.
Ale jeho pádem nerozluští se ještě zá-
hada marocká, neuklidní se anarchie, huble
říši. Francie bude stržena do víru nových
zmatků a bouří. Evropská akce v Marokku
je nyní zamezena, všechen rozvoj hospo-
dářský a finanční je přerušen vzpouroua
nepořádky. Trpí tím civilisace i »Marocká
půjčka«, je v nesnázích expanse francouzská
v severní Africe i velkolepé záměry mezi-
národních finančníků. Sopečnou půdou Ma
rokka lomcuje podzemní rachot, děsivé pří
znaky převratů se blíží. Otvírá se krater
jehož soptění může býti strašné!
Aziz
Taillandier
Mulej Hafid
Francie
Anglie
Německo
Maroko
severní Afrika
Ma
Le Temps
9
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
Z Terstu. (Velkolepá slovanská
národní manifestace) Neděle dne 1.
září byla Terstu dnem velkolepého osvědčení
národního vědomí slovenského a chorvatského
obyvatelstva. Ale při té příležitosti ukázalo s
také, že terstští socialisté pod škraboškou inter-
nacionalismu nepřejí si ničeho jiného, leč po-
kračovati v politice italských liberálů. »Lavora-
tore« před několika dni tak se snižil, že přispěl
na pomoc mazziniancům a hrozil Slovanům ob-
čanskou válkou. Socialistě v Terstu pozdvihují
se otevřeně na Slovince a stavějl se na stranu
Italů. To právě minulá neděle jasně ukázala
všemu slovanskému obyvatelstvu Terstu.
Italské listy celý týden před tím běsnily
Terstské byly podporovány časopiseetvem v Italii
Politické úřady se toho lekly a zapověděly » Del
nickému podpůrnému družstvu« slovinskému
hlavní čásť slavnosti, která se měla dne 1. zář.
konati. Spolek se zřekl celé slavnosti a národn
dělnická organisace se usnesla shromážditi se
ve Sv. Ivanu na prvý veřejný tábor lidu.
Politický spolek »Patria« svolal na sobolu
»celý« Terst na »osvělovou manifeslaci«. Totéž
učinili mazzinianci. Socinlisté pozvali si sou-
druhy z Frinulu. A politické úřady pozvalysi
— vojsko až z Celovce.
Ale »osvělná manifestace« italská dopadla
bledě. »Patria« shromáždila ne plných 80 omla-
dinců, mazzinianů bylo rovně 20. A osmdesát
občanů volalo ze zavřených pokojů na ulici
Abasso gli Slavi! (Dolů Slované!)
Slovinci a Chorvaté sešli se k páté hod
odp. do zahrady Národního domu ve Sv. Ivanu
na tábor lidu. Dělníků slovanských bylo při-
tomno na 2000. Tábor zahájil dr. J. Mandi
a navrhl za předsedu p. Jakliče. Dr. Mandi
pak měl krásnou národní řeč. V tom záslup
uviděl svého miláčka dr. Otakara Rybáře a začal
mu dělati ovace. Rybář vystoupil na tribunu
způsobil svou řeči nevgličitelné nadšení.
Italos
Ivan
Slav
Slovan
Slovinec
Chorvat
doktor
J Mand
Mand
Rybář
Terst
Celovec
Patria
národní dom
10
article
Učastníků bylo ke konci taboru na 4000.
Po táboru záslipy táhly do města, ale hned
v prvých ulicích zastoupili jim cestu strážnici
s vylasenými šavlemi Nieméně zástupy šly dále,
při čemž jim cestu učinil vůz, jehož koně s
splašili. Slovenci a Chorvaté přitáhli před Ná-
rodní dům terstský, zapěli »Hej Slované«a
»Liepa naša domovina«. Zplvali až do desáte
hodiny večerní. Pořádku nerušili a nikdo se
neopovážil na ně útočiti.
Po desáté hodině začali se rozeházeti. Roz-
dělené tlupy chodily po všach ulicích Terslu
zpívajíce vlastenecké písně. Jiného hlaholu
v Terstu slyšet nebylo. Najednou byl slovanský
Italové se neodvážili na Slovany, poku
byli v massách, teprve na rozdělené si troufali.
Ve Sv. Jakubu sedělo v zahradním hostinci as
dvacet Slovinců se ženami a dětmi. Italové, so-
cialisté i liberálové, za tmy hostinec obklopili
nanosili si kamení a začali zákeřně bombardo-
vati jako Japonci Portartur. Bombardování trvalo
půl hodiny. Tři Slovinci a policejní komisan
byli raněni, okna vytlučena, zdi poškozeny
Obležení z počátku myslili, že udeřila jejich po-
slední hodmka. Ženy úpěly, děti vřískaly. Zatím
italšti hrdinové naházeli do hostince takovou
zásobu kamení, že poskytli obleženým vydatnou
zbraň k obraně. Slovinci odpovídali kamením
na kamení a konec byl, že bylo deset Iialů
lehce raněno a třicet zatčeno. Někteři byli ode
vzdáni státnímu zastupitelstvu, druzí okresnímu
soudu a ostatní byli potrestáni desítidenním vě
zením, jež hned nastoupili.
Chorvat
Slovan
Italos
Jakub
Japonec
Portartur
Slovinec
Terst
Slovan
11
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
Příšti duma.
(Projev pana Golovina. — Kadeti a volby.)
(Pův. dopis „Nár. Listů“)
„Nesdílím mínění těch,“ pravil pan Golo
vin, „kteří mluví o ochladnutí a ztrátě zájmu
u lidu na národním zastupitelstvu a dumě. Tentc
úsudek se činí na základě klidu a ticha, kter
všude vládne. Než právě teď jsou rolníci zaměst-
náni polními pracemi, měšťácí jsou nepřítomni
na venkově nebo v cizině. Netajím si, že se jev
zklamání v řadách rolnictva, poněvadž ani
první ani druhá duma nesplnila jejich nadějí.
avšak lid nemá jiného prostředku, než nadále
doufati v dumu. Jsou pouze dvě cesty: návrat
k starému režimu a ústavní vývoj. Prvá cesta
jest dobře známa, ukázala se naprosto nevhod-
nou uspokojiti potřeby doby, a mimo fanatické
příslušníky Svazu ruských lidí — myslím — že
si nikdo nepřeje návratu k minulosti. Starý re-
žim dal vše, co mohl; nemůže poskytnouti nie
nového. Třeba tudíž setrvati na nové cestě a po
kusiti se na ní dospěti k uspokojivým výsled-
kům. Třetí cesty není.“
„Jestliže však lid očekává od dumy zlep
šení, má-li v ni důvěru, bude hlasovati pro ty
kteří mají heslo zabezpečiti její trvání a odvrá-
titi se od krajní levice i pravice. Tyto obě uči-
nily vše k rozbití druhé dumy. Pravici se to ne-
podařilo, avšak levice došla cíle. Rozpuštění
dumy způsobilo nespokojenost v lidu, avšak tato
nespokojenost se neobrací proti dumě samé, ný
brž proti těm, kteří chtěli její rozpuštění. Proto
se mi zdají volební chance krajní pravice i le-
vice minimálné. Krajní levice prohlásila boykot
voleb, nepřichází tudíž v úvahu. Krajní praviee
se zúčastní voleb, nemyslím však, že by měla
úspěch v té míře, v jaké očekává.
Golovin
Gola
12
article
„Tvrdí se, že lidové massy se
přich, lily ku pravici. Uznává m.
avšak míním, že nedosnělv až ke
svazu ruskýen lrdl, nýbrž tolik
až ke kadetům. Bylo to způsobeno zavrze-
ním politiky příslušníků levice. Třetí duma
bude podle mého mínění nepopíra-
telně oposičná s převahou živlu
kadetského.
„Nezdá se mi, že by oktabristé měli více
nadějí než Svaz ruských lidí. Je možno, že ně-
kteří z jejich vůdců se dostanou do dumy; nie-
méně nikoli jako oktabristé, nýbrž díky osob-
nímu svému významu, požívajíce všeobecnýeh
sympathií. Tak byl zvolen profesor Kapustin do
druhé dumy, jenž hlasoval ve všech ústavníeh
otázkách s kadety. Osobností jeho rázu lzesi
přáti v dumě, poněvadž utvoří oporný střed pr.
zákonodárnou činnost parlamentu.
„Mezi stranami, kterým přiznávám vedle
kadetů nejvýznačnější místo v příští dumě, třebo
uvěsti polské „kolo“, jež bude rozmnoženo
novyni členy a bude obnoveno novými sociál-
nými živly. „Kolo“, sledující směr jako v druhé
dumě, jest mi velmi sympathické. Příští ústavní
střed nalezne v této straně mocnou podporu.“-
Kapustin
13
article
V drobném P.suejít
rnnní číslo o sobě . . . ra 8h
odpoledni .
. . za žh
Ve Řlialkách na venkovs
ranní číslo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 4 b
Iuserávv
plati se hetově ropřsd
Předplacení a Inserty přijímá dnnini-
strace v Harianské slici č.s.
Tam nacházají so t4ž rečabee
liskárna a ezpedice „Národnich L.lsti“
Rukoplsy so novraecji.
14
article
„Vracím se k tichu, kterým se nynější va-
lební kampaň vyznačuje a které jest mnohým
známkou netečnosti k dumě. Ale proč se vzru-
šovati? Duma není více něčím novým, nezná-
mým, jako byla v době prvého a druhého svého
svoláni. Nuže, tehdy bylo třeba se scházeti, vy-
kládati a objasňovati mnohá nesprávná mínění
a nejasnosti, bylo třeba shromáždění, Bylo třeba
vykládati lidu povahu a cenu jeho politických
práv, význam a dosah národního zastupitelstva,
osvětliti politickou fysiognomii osobností, které
se ucházely o důvěru lidu atd. Dnes toho vice
netřeba, toť důvod všeobecného klidu. Lidu ne-
třeba volební agitace, poučování o ústavě. Dvě
minulé kampaně byly mu dobrou školou. Rol-
níci už vědí, pro koho hlasovati a nenechají se
strhnouti zpátečnickými řečmi. Je ovšem prav-
dou, že nový volební zákon hodně zmenšil váhu
mas ve volbách, nemohu však připustiti, že
tato změna může zníčiti naděje, které máme
o oposičném složení třetí dumy. Domnívám se,
že i ti, kteří ve volbách do druhé dumy hlaso-
vali pro reakcionáře, budou hlasovati nyní pro
representanty oposice: Mé povné přesvědčení
jest, že třetí duma bude oposiční.
Rol
15
article
Vidno z těchto slov, že kadeti jako všechny
strany pociťují vliv nedostatečného zájmu o vol-
by, který všude pozorovati a kterému všechny
strany, které se zúčastní voleb, musí čeliti. Ne-
sporně jsou kadeti nejméně nečinní, než kadetů
jest příliš málo, aby docílili značných voleb-
ních úspěchů vlastními silami. Proto vždy pe-
čovali, aby byli pokládáni za nejlepší zástupce
nejrůznějších zájmů. Minulý volební zákon dá-
val velkou důležitost rolnictvu, prolo řešili
agrární otázku způsobem příznivým sodlákům,
jejichž podporu ztratili v druhých volbách
poněvadž „trudovíci“ se zdáli více energickými
v obraně rolníků. Týmž postupem získali ob-
chodní zřízence, jimž děkují většinu vítězsíví ve
městech. V nynější době hrají největší úlobu
ve volbách majítelé statků. Hledí je získati, opí-
rajíce se o otázku agrární, avšak posunujíce
v přední řadu otázku práv politických a zveda-
jíce proti soudům administrativním boj, který
jest velmi populární mezi četnými velkými ma-
jiteli v zemstvech, kteří chtějí býti pány na ven-
kově a jimž vliv úřadní překáží v těchto sna-
hách. Tato nálada způsobila v zemstvech kon-
stitučné snahy mezi šlechtou, jež doufala, že
pomocí konstituce lépe zabezpečí svou místní
vládu. Když ústavní hnutí posunulo v před
agrárnou otázku, přiklonila se šlechta ku pravici
a dokonce z valné části zamítla ústavní ideu,
vracejíc se k samovládným tradicím. Jest ovšem
otázka, do jaké míry se podaří kadetům získati
novu její důvěru. Mnoho oso
dume p
konserýntrrnv
16
article
V Praze, 4. září.
Praha
17
article
maršálek šlechty Stachovič, přichýlilo se k le-
vici a odepřelo na posledním sjezdu zemstev
odsouditi vraždy terroristů, ale jsou také pří-
klady opačné.
Jako v každé kadetské úvaze jsou i v pro-
jevu Golovinově sofismy (jest to hlavní chyba
strany), jako na př. tvrzení, že volební propa-
ganda není nutna, poněvadž ruský lid už pro-
dělal dvoje volby. Ostatní národy zyjisté pro-
dělaly mnohem více voleb, a přece každá volba
vyvolává horlivou agitaci, zejména po každém
novém zákoně volebním, jako tomu dnes v Ru-
sku. Takovýmto tvrzením se nepotlači opráv-
něný podiv a povzbuzuje se jenom podezření
na důležitější důvody, které stůj co stůj mají
býti zatajeny.
Stachovič
Golovinův
18
article
Kongres anglických trade-unions.
V Bathu byla zahájena imposaníní mani-
festace anglického dělnictva. V ponděli byl ote-
Bath
anglický trade
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Výzkumy na hradišti Staré Plzně
Soustavný archeologický výzkum počal se
u nás v Čechách prováděti teprve v posledních
letech minulého století. Nejprvé přišly na řadu
nejstarší památky z hrobů pokolení dávno zmi-
zelých, o nichž psaná historie mlčí a jejichž
jména jsou vůbec neznámá, nebo jež možno jen
přibližně historickým národům přisouditi; pak
se přikročilo k ohledání a prozkoumání hrobů
mohylových a žárových a poslední léta se vě-
nují českoslovanským hradištím.
Soustavu a důslednost uvedl do prokopávek
teprve prof. Píč, podporován sdružením archeo-
logickým, sestávajícím z pp. Jana Felemanna,
Ant. Formánka, Jana Hellicha, V. Požáreckéh
a Jana Waňka. Výsledky jeho práce, uložené
v archeologických sbírkách musea království če-
ského, plní 5 mohutných svazků jeho „Starožit
ností země české“, které podávají netušený
obraz bohatého a bujného života věků dávno
minulých; svazek VI. bude věnován nejdůleži-
tější pro nás době, totiž dějinám prvotního
osídlení českého, jak se nám jeví ve starých
slovanských krajových hradech a jejich kultuře.
profesor
Píč
Felemann
Antonín
Formánek
Hellich
Waněk
Plzeň
Čechy
muzeum království český
20
article
Bylo sice již mnoho o bytu starých Čechů a je-
jich domácím životě napsáno, avšak scháze
tomu ponejvíce reelný základ znalosti staroslo
vanských hradišť samotných, a proto jsou dosa-
vadní popisy knižecích hradů, jakož i podhradí
více méně výmyslem a domyslem spisovatelů.
Zahájeným výzkumem dostane se zachovaným
zprávám letopisným plnějšího obsahu a vyko-
pané zbytky zde kdysi proudicího života umožní
nám pohled do staročeské domácnosti. Důle-
žitost tohoto výzkumu je očividna: neboť na
hradištích to bylo, kde se začala kultivace če-
ské půdy slovanským živlem, tam se vyvíjely
politické, hospodářské i sociálm prvky, jež ve
svém vývoji vedly k státní organisaci knížectví
českého. A můžeme hned dodati: tak mnohá
báje vymizí a tak mnohý předpoklad se ukáže
lichým. Mluva archeologie jest totiž drsně resli-
stická jak ten život sám, bez okras a pentli
ček . ..
Čecho
21
article
Hradištní výzkum prof. Píče došel záhy vi-
tané ozvěny v Plzni, kde městská rada ochotně
povolila každoroční příspěvek na soustavn
archeologické prozkoumání kraje plzeňského
Po mnohých pracích, které provedl prof. Pič
a plzeňský konservator p. Franc, přikročilo se
konečně roku minulého ku prokopání hradiště
„Staré Plzně“ nad Plzencem. Prokopávky řídi
známý historik plzeňský, řed. J. Strnad a
místní jednatel Archeol. komise České akade-
mie, prof. dr. Boh. Horák.
Plzeň, pěkně zdobená historickým lešením
své staré a zajímavé radnice, vykonává proko-
pávkami na hradišti „Staré Plzně“ jen akt piety
a povinné úcty ke své „staré matce“, neboť o
tud vzala svůj původ. V druhé polovici XIII. sto
letí přešlo totiž obyvatelstvo Staré Plzně, dneš
ního Plzence, bez pochyby následkem stálých
povodní řeky Úslavy, ze svého starého sídla n
místo stoku tří řek, kde založilo novou osadu
„Nový Plzeň“. A dnes pátrají potomci po sto-
pách svých předků . . .*)
Hradiště „Staré Plzně jest na planině
zvané Hůrka, která se táhne na pravém břehu
řeky Úslavy od východu na západ k Malé Stra
ně, části města Plzence a tvoří skoro rovno-
ramenný trojůhelník. Plocha hradiště jest roz
dělena třemi valy ve dvě části, ve vlastní hra
diště, jehož rozměry obnášejí 1 h 37 a a v před
hradí rozměrů 2 h 78 a. Podle těchto mo-
hutných valů a hlubokého příkopu lze snadno
dosud hlavní hrad od předhradí a nádvoří roze
znati.
Pod hradištěm dole na Malé Straně Plzence
zbyl u řeky Úslavy ohromný val, jehož příkopu
se užívá dnes jako zahrady. Odtud vede pak
cesta vzhůru poděl kostelíčka sv. Petra, který
představuje románskou rotundu beze všech
okras, jejíž apsis jest též rotundou. Okna (4
jsou okrouhlá a zdivo poměrně silné; dnes stojí
profesor
Píč
Franc
J Strnad
doktor
Boh
Petro
Plzeň
Úslava
Plzenec
Plzenec
Český akad
22
article
*) Právě vydaně VI. číslo „Památek archeol.
obsahuje článek prof. dra. Horáka „Plzenecké hra
diště“. jehoz isme užili.
kostelík prázdný, nuzně pokrytý a všem neho
dám povětrnosti odevzdaný; v letech padesátých
minulého století chovali v něm havíři střelný
prach. Pozoruhodné jest pouze kamenné ostěn
dveřní, svým vyžlábkováním; hoření část z jed-
noho kusu kamene zhotovená představuje 5 vy-
pouklých čtverců, tři pravidelně a dva po
dlouhlé, kteréžto poslední jest diagonalami roz-
děleno a v korespondujících částech buď kolme
nebo vodorovně vyžlábkováno; boční ostění vy-
kazuje podobnou okrasu, jenom že prázdná tř
pole jsou delší a to ještě jednou tak dlouhá, jako
tři vyžlábkovaná.
Uvnitř vlastního hradiště podařilo se proí
Horákovi zjistiti polohu a základy zbořeného
chrámu sv. Vavřince, ktorý se na počátku 19
století sesul a jehož zdíva bylo použito ke stav-
bám v Plzenci. Kostelík ten byl třikráte přesta
ven, pokud možno ze základů souditi; při pro
kopávce nalezeny šestihranné polévané dlaždi
čky, jichž tvar se rovná dlaždicím, vykopaným
z chrámu sv. Vavřince na Vyšehradě a jichž
stáří možno položiti nanejvýše do konce sto-
letí XI. Vedle kostela byl hřbitov; kostry nale-
zené ležely na znak, obličejem obráceny k vý-
chodu a beze všech ozdob.
profesor
doktor
svatý . Vavřinec
Plzenec
Vyšehrad
23
article
Stará Plzeň, hlavní krajový hrad, měl totiž
3 kostely a 5 kaplí, jak listina krále Přemysla II
z r. 1266 uvádí; dnes stojí pouze mimo rotundu
sv. Petra kostel P. Marie a sv. Jana Krtitele
z ostatních byl kostel sv. Blažeje za dob Jose-
fových zrušen a jen 4 lipky se soškou téhož
světce na silnici plzeňské upomínají na místo.
kde stával. Kostely sv. Václava a Martina byly
v městě Plzenci (jeden z nich stál bezpochyby
v zahradě pop. č. 80); poloha kostela sv. Kříže
na hradišti není dnes známa, ač M. Kolář v le-
tech 70tých do Pam. arch. napsal: o místě ko-
stela sv. Kříže se ví, kde na hradním vrchu
stával.
O životě na hradišti chybí nám veškeré
zprávy. Jisto jest však, že i po spojení a sjedno-
cení knížectví českých pod vládou knížete
Pražského byla Stará Plzeň nejpřednějším mí-
stem celého kraje plzeňského a hlavním sídlem
úřadnictva od českého knížete jmenovaného
Nejpřednější z nich byl hradský kastelán, vybí
raný z předního rodu Drslaviců, snad potomků
původního knížecího rodu.
Letopisec zachoval nám zprávu o Star
Plzni již k r. 976. Tehdy usiloval vévoda bavor-
ský Jindřich o trůn říše německé proti Otovi II.
byl však od něho poražen a utekl se do Čech,
kde jej Boleslav II., jenž by místo přídomku
„Pobožný“ správněji měl slouti „Bojovný“, vzal
ve svou ochranu, jelikož patřil mezi nejvěrnější
spojence Jindřichovy, uzavíraje s ním přátelské
úmluvy na vývoj i obranu tak jako s Lutici.
Oto II. pronásledoval vévodu bavorského až ke
hradu Plzni, kde se mu však dostalo „nespor-
ného doplatku“ místo sporného poplatku. Po
rážka byla tak důkladná, že se Oto II. stěží za-
chránil útěkem do Bavor. A tak se spojuje jmén-
Plzně s prvním zajištěným vítězstvím Čechů
nad Němci.
Přemysl II
Petro
Krtitele
svatý . Blažej
svatý . Václav
Martino
Kříž
M Kolář
Drslavic
Jindřich
Ota II
Boleslav II
Lutic
Bavor
Čecho
Němec
Plzenec
Plzeň
Čechy
Jindřichov
24
article
Jiné zprávy o této Slaré Plzni pocházejí ze
životopisa sv. Vojtěcha. Tak na př. vypravují
verše o utrpení sv. Vojtěcha: „Po vykonané cestě
přišli k hradbám Plzně, kteréž město leží na
hranicích oné země (bavorsko-české). Zde za-
rmoutilo muže svatého hrozné podivání; nebot
vida, kterak tu konán trh, promluvil takto: ejhle
toť vaše víra, takový jest váš slib! Takto máte
světiti den posvátný, kterého Kristus vstal
z mrtvých a zvítězil nad smrtí? Minite, že s mou
důstojností se to srovnává, abyste mne klamali?
Věřte, nikoli mne, ale boha sama klamete. T
řka odehnal všechny, kteří byli na trhu.“ Patrně
si tehdy Stará Plzeň nezasloužila ještě příkrasy:
vždy věrně katolická . ..
V době pozdější vyskytuje se u českých
kronikářů několik zmínek o Staré Plzni, zvláště
o pobytu knížat českých a o schůzkách s pa-
novníky německými; též jest zachováno hojně
zpráv o úřadnících knížecích — avšak co prav
nálezy?
Prokopávka hradiště plzeňského sklamala
každého, kdo očekával nálezy, přiměřené význa-
mu krajového hradu; její výsledky jsou asi po-
dobné výzkumu hradiště „Staré Kouřimě“a
hradu Lštění nad Sázavou, který v mnohém na
plzeňské hradiště upomíná. Hojné popelovité
svatý . Vojtěch
Kristus
Plzeň
Prokopávka
hrad Lštění nad Sázava
hradiště „ Stará Kouřim
25
article
jámy, spálené vrstvy, hrubě skládané kamení
množství střepů, něco železných a kostěnýcl
nástrojů, ostruha, prsten, klíč — toť jsou arei
nepatrné zbytky staré slávy. Všechny nálezy
ukazují pak k tomu, že byla pouze severní část
vlastního hradiště obydlena; zde také nalezena
velká pec a pod ní popelovitá jáma s popáleným
kamením a střepy. Že oheň na tomto místě
dlouho plápolal, praví Horák, dosvědčuje okol-
nost, že spálená vrstva pece byla 4kráte pře-
rušena šedou vrstvou popelovitou. V okolí pece
se pak vyskytla upěchovaná půda, která při-
pouští soud, že jde o půdu jakési rozsáhlejší
budovy. Rozměry této budovy by byly: 27 m
délka a 14.15 m šířka.
Tato plocha byla na přič rozdělena dvěma
výstupky, jež se podobaly schodům, na dvě
části, z nichž východní, menší, měla délku 6.20
metru; k ní přiléhalo také malé ohniště. Toť zá-
klady budovy, již kronikář jmenuje dvorema
již r. 1109 obýval po dva dni vánoční kníže Vla-
dislav a v níž se bezpochyby pořádaly i schůzky
českých knížat s panovníky německými!
m šířka
26
article
Střepy z nalezených nádob hradiště plzeň-
ského vykazují skoro vesměs typy velmi pokro-
čilé, s okrajem ostře profilovanym a ohrnutým,
jenž bývá někdy i rýhován. Pravidelnou ozdo-
bou jest vlnovka, poměrně symetrická a hlu-
boce vyrytá; čím pak pravidelnější jest okraj,
tím pravidelnější jest i vlnovka. Vedle ní vysky-
tují se jako ozdoba i rýhy vodorovné, které o
sebe oddělují vlnovky buď ojedinělé, nebo sy-
metrické pásy vlnovek. Podle těchto ozdob
možno nálezy datovati k období od 1000—1200
po Kristu.
Podle rázu keramiky, podle dlaždice typu
vyšehradského a podle úpravy hrobů na hřbí-
tovech u kostelíka sv. Vavřince a sv. Petra při-
padá hlavní osidlení na hradišti plzeňském od
stol. XI. až do doby, kdy počíná se rozvoj krá-
lovského města Plzně, totiž do konce stol. XIII.
končí Horák svůj zajímavý článek.
Doufejme, že další zamýšlené kopání
v předhradí bude míti větší štěstí, než badání
Dr. Jos. Voll.
dosavadní.
Krist
svatý . Vavřinec
Petro
Horák
doktor
Jos
Plzeň