5
masthead
ZVLÁSTNÍ PŘÍLOHA „NÁRODNÍCH
7
article
Langleyův bolometr.
Langleyův bolometr.
Napsal dr. Vlad. Novák, docent české university
Poslední tři desetiletí minulého století vy-
značují se ve fysice zdokonalením strojůa
method měřících k jemnosti co nejzazší. Pří-
kladem jsou mnohá měření elektrická, kterými
stanovíme veličiny elektrické, na př. intensitu
proudu galvanického, elektromotorickou sílua
galvanický odpor tak přesně, jako bychom vá-
žili hmotu, měřili daný objem, určovali trvání
nějakého děje, ačkoli ony veličiny elektrické
náležejí energii, která se jen nepřímo svými
rozmanitými účinky pozorovateli projevuje.
Výsledkem tohoto pokroku v měření fysi-
kálním není pouze větší přesnost nabytých vý-
sledků, ale často také objevy nové, které právě
proto tak dlouho zůstaly oku pozorovatelovu
utajeny, že nebylo pozorováno dosti jemně
a přesně. Někdy i nepatrnost měřené veličiny
vyžadovala citlivějšího uspořádání a větší jem-
nosti strojů.
Všeobecné tyto zkušenosti poučně lze stu-
dovati na příkladu zvláštním, za který sobě
zvolíme vynález, učiněný před 20 lety ameri-
ckým professorem S. P. Langleyem. Sa-
muel Pierpont Langley jest ředitelem
astronomické observatoře v Allegheny (ve Spoj.
státech severoamerických) a též sekretářem
ústavu Smithsonova (Smithsonian Institution)
ve Washingtonu, kde vedle technických, mu-
sejních a jiných oddělení jsou též laboratoře
pro fysikální výzkumy vědecké. Langley dlouho
zabýval se myšlenkou, kterak změřiti co možná
bezpečně a přesně sálavé teplo těles ne-
beských, tedy vedle slunečního tepla též nepa-
trné ty stopy energie tepelné, které k naší zemi
vysílá měsíc, po případě stálice atd.
Langleyův
Vlad
Novák
Langley
Smithsonův
Allegheny
Washington
Smithsonian Institution
8
article
Otázkou měření tepla sálavého vůbec za-
bývali se již na počátku století devatenáctého
Rumford a slavný astronom Herschel,
který poprvé upozornil na existenci »tmavých«
paprsků tepelných. Teplo sálavé šíří se podobně
jako světlo přímočaře, pokud postupuje ústředím
stejnorodým, odráží se od ploch hladkých
láme se, vstupujíc v nová ústředí, podobně jako
světlo. Již Newton poukázal k složitosti bílého
světla slunečného, rozloživ je hranolem v ba-
revné vidmo čili spektrum. Herschel,
zkoumaje sálavý účinek různých částí spektra,
nalezl největší účinek tepelný mimo vidmo vi-
ditelné před částí červenou v konci, který ted
nazýváme infračerveným.
Sálavé teplo měřeno bylo jeho účinkem, totiž
vzrůstem teploty na místě, kam paprsky sálavé
dopadaly. Zjemniti methody pozorovací a stroje
měřící znamenalo v tomto případě sestavíti ci-
tlivý teploměr a prováděti odečítání jeho co
možná přesně.
Herschel
Newton
9
article
Veliký pokrok učinil Melloni v letech
třicátých, který změny temperatury měřil slou-
pem thermoelektrickým. Souvisí totiž elektro-
motorická síla a tím i intensita proudu batterie
thermoelektrické s rozdílem teplot na místě spáje-
ném proti koncům článku, lze tedy citlivým
galvanometrem ve spojení se sloupem thermo-
elektrickým měřiti velmi citlivě rozdíly tempera-
turní. Langley obrátil zprvu zřetel svůj k této
methodě a namáhal se všemožně zdokonaliti ji
ke svým účelům. Studiem rozdělení tepelného
záření ve vidmu nalezl brzy, že největší stupen
tohoto záření — maximum — leží v různých
partiích spektra dle toho, jakého hranolu se při
spektrálním rozboru použije. Již srovnávání vi-
ditelného vidma různých hranolů téhož úhlu
lámavého poukázalo k tomu, že různé látky
nejen že různě totéž světlo lámou, ale že
nestejně paprsky světla bílého pohlcují.
Nedala se tudíž otázka po místě maximál-
ního účinku tepelného ve vidmu rozhodnouti
jinak, nežli použitím spektra na látce světlo
rozkládající nezávislého. Takové spektrum nor-
malní obdržíme dopadem světla bílého na
ohybovou mřížku. Ohybové mřížky jsou na skle
nebo na kovu vyryté velmi četné a velmi jemné
vrypy, které zvláštními dělícími stroji se zhoto-
k číslu 265.
10
article
vují po délce několika centimetrů. Na jenom
millimetru ohybová mřížka často čítá kolik se
vrypů.
Světlo mřížkou takovou prošlé nebo odra-
žené rozkládá se ohybem ve spektra, která ne-
jsou závisla na látce, z níž mřížka jest zhoto-
vena. Langley rozhodl se měřiti tepelný úči-
nek paprsků na různých místech spektra mříž
kového. K tomu bylo však potřebí přístroje
neobyčejně ciilivého, neboť. energie paprsků
spektra ohybového jest velmi nepatrná. Sloupu
thermoelektrického použíti se dobře nedalo pro
malou jeho citlivost, tím menší, čím užší část
spektra měla býti zkoumána.
11
article
Langley vrátil se k myšlence, na jejíž zá-
kladě již r. 1851 norský fysik Svanberg sestro-
jil velmi citlivý »teploměr differen-
ciální«. Měření temperatury při tomto teplo-
měru děje se také elektricky, to jest užívá se
závislosti odporu galvanického na temperatuře
ze změn odporu soudí se na rozdíl teploty. Na
základě této závislosti Langley sestrojil přístroj,
který z prvu nazval »aktinické váhye,
později »bolometr«. *)
Poslední název ujal se všeobecně. Nejdůle-
žitější částí bolometru Langlevova jest ovšem
úprava onoho odporu, z jehož změn se
soudí na změny temperatury. Aby změna
odporu zahřátím vodiče byla co možná
veliká, bylo potřebí upraviti vodič tak,
aby jeho odpor sám sebou byl značný
a voliti materiál takový, při němž určité zahřátí vy-
volává co možná velikou změnu v odporu. Z kovo-
vých vodičů nejlépe se z této stránky hodí železo,
platina a palladium. Původní bolometr Langleyův
skládal se z proužků drátu železného, do tenka roz-
váleného, které měly tloušku pouze 0.004 mm,a
šířku 0.5 mm. Proužky tyto byly na ebonitovém
(isolujícím) podkladě, majícím obdelníkový výřez,
navíjený přes malé kolíčky, sem tam, tak že vodič
značné délky umístěu tak na malém místě. Pro
spektrální práce Langley sestavil pak bolometr za je-
diného proužku platinového, který byl pouze 0.2 mm
široký.
Při posledních pracích svých užíval pak
Langlev bolometru, jehož proužek měl tlouštku
0.002 mm a šířku 0.05 mm. Oba bolometry
rozeznávají se názvy bolometru plošného
linearního.
Langleyův
mm
12
article
O hotovení plošného bolometru podávají
O. Lummmer a F. Kurlbaum na zá-
kladě prací provedených v říšském fysikálně-
technickém ústavu v Charlottenburku u Berlína
tyto předpisy. Plech platinový svaří se s ple-
chem stříbrným desetkráte silnějším, pak se vál
na tenký plíšek. Poněvadž plech při válení
tvrdne a stává se křehkým, nutno jest vyvá-
lený plech častěji zahřivati a na povrchu či-
stiti. Když jest již plech velmi tenký, válí se
dále mezi dvěma plechy měděnými, z nichž lze
jej vyjmouti i když tlouštka jeho zmenší se na
0.5 u (= 0.0005 mm), to jest tolik, kolik ob-
náší délka vlny světla zeleného *). Platinový
plíšek takto připravený nalepí se kanadským
balsámem na skleněnou desku a vyryjí se na
něm rýhy střídavě od jednoho a druhého kraje
počínající, tak že celý plíšek přeměněn jest pak
na proužek sem tam běžící a tvoří tak v ploše
rozestřený, jediný vodič. Takto připravený
vodič odlepí se chloroformem od destičky skle-
něné a přilepí se roztokem kalafuny v etheru
na rámeček břidlicový ve dvou rozích mědě-
nými plíšky opatřený. Tyto plíšky tvoří pak
konec vodiče. Nastává dále nejobtížnější práce,
totiž odstraniti z proužku platinového stříbrný
povlak. Břidlicový rámeček a plíšky měděné
potrou se jantarovým lakem a stříbro se s
O Lummmer
F Kurlbaum
Pla
Berlín
technický ústav v Charlottenburk
mm
13
article
*) Z řeckého (Bolý = paprsek
*) Z řeckého (Bolý = paprsek
(uátoov = míra
*) Úkazy světelné vykládáme si vlnivým po-
hybem velmi jemného ústředí, světelného etheru.
kterým jest veškerý prostor prostoupen. Chvění
kmitavý pohyb částice, sdílí se částicím sousedním
vzdálenost, do které se rozšíří kmitový pohyb za
dobu celého kmitu prvé částice, jmenuje se délkou
vlny. Různě barevné paprsky ve spektru mají růz
nou délku vlny.
14
article
proužků platinových rozpouští zředěnou ky-
selinou dusičnou. Kyselina vyměňuje se potom
vodou, tak totiž, že se velmi úzkou násoskou
kyselina odvádí a podobnou násoskou voda při-
vádí. Z vody nelze bolometr vyjmouti, poně-
vadž by se povrchovým napjetím vody tenounké
proužky platinové zpřetrhaly. Nutno vodu na-
hraditi alkoholem **) (zase násoskou) a teprve
pak alkohol násoskou velmi zvolna odssáti.
Bolometr takto upravený nutno ještě sazemi
počerniti, aby pohlcoval všechny světelné paprsky
naň dopadající. I k tomuto, na pohled jedno-
duchému úkonu potřebí bylo zříditi zvláštní
lampu, čadící čmoudem studeným, bez značněj-
šího pohybu vzduchu, kterým by se vlákenka
bolometru byla zpřetrhala.
K jemnému bolometru jako druhý důležitý
stroj náleží jemný galvanometr, který by ne-
patrné změny proudové, způsobené změnou od-
poru bolometru, co možná citlivě prozradil.
15
article
R. 1886 sestrojen byl na základě po-
kynů W. Thomsona a H. Rowlanda
galvanometr, který na škále, ve vzdálenosti
1 metru od svého zrcádka umístěné, ukazoval
úchylku 1 mm. při proudu 0.000.000,000.5
ampěre. Číslo toto dosti nepoučuje, jak jest
intensita tohoto proudu nepatrna, spíše však
názorný nějaký příklad. Kdybychom chtěli
proudu tak slabého dosáhnouti, musili bychom
póly článku Daniellová spojiti měděným drátem,
majícím v průměru čtvereční millimetr a dlou-
hým 140 millionů kilometrů, čili vésti onen
drát asi 3500krát kolem naší země. Citlivým
tímto galvanometrem bylo možno změřiti zahřátí
vláken bolometru ještě o jednu desetitisícinu
stupně Celsiova. V posledním desetiletí byla
však tato již pohádková citlivost ještě daleko
převýšena. V. Boys, vynikající fysik anglický,
sestrojil zrcadlový galvanometr, jehož něžné
zrcádko, zavěšené na sotva viditelném vlákně
křemenovém, vážilo pouze 2 milligramy. Magnetem
tohoto kolibřího přístroje byly 3 páry nepatrných
magnetek, které hmotou svou dohromady sotva
centigram převýšovaly. Přístrojem tímto lze
konstatovati proudy 0.000.000,000.0012 ampěre
čili měřiti differenci temperaturní menší jedné
desetimilliontiny stupně Celsiova !
W Thomson
H Rowland
Celsiův
V Boys
Daniellová
mm
16
article
Přístroji takto spojenými lze ustanoviti te-
pelné záření rozžaté svíčky ve vzdálenosti ně-
kolika kilometrů. Langley již původním svým
bolometrem prozkoumal rozdělení tepelného zá-
ření v normálním spektru mřížkovém. V sou-
hlase s výsledky Lundquistovými zr.
1875 a s pozorováními Lamanského z r.
1872 nalezl, že maximum tepelného záření na-
lezá se v části spektra nejvíce jasné a že vůbec
tepelné záření odpovídá rozdělení světelných pa-
prsků ve spektru. Pošinutí maxima tepelného
záření do červené části spektra neb i do ultra-
červené vysvětluje se různým pohlcováním te-
pelných paprsků různými hranoly.
K pozorováním astronomickým Langley za-
řídil bolometr spektrální, spojený s hranolem
z kamenné soli, která tepelné paprsky propouští.
Hranol z kamenné soli osvědčil se proti jiným
materiálům také tím, že sůl kamenná z různých
dolů bavorských a ruských osvědčila naprosto
tutéž lámavost. Ovšem že i objektiv dalekohledu,
k němuž se bolometr připojoval, musil býti
z kamenné soli.
Z pozorování vztahujících se k spektru
slunečnímu Langley vypočetl, mnoho-li tepelné
energie slunce na zemi vysílá i nalezl, že každý
čtvereční centimetr na rozhraní atmosféry naší
země a interplanetárního prostoru přijímá v mi-
nutě 3 jednotky tepelného množství t. j. tolik
tepla, že by se kubický centimetr vody za mi-
nutu slunečním zářením ohřál o 3..
Roku 1882 Langley konal pozorování
blízko vrcholu hory »Monut Whitney« v Sierra
Nevada ve výši 3600 metrů, aby zjistil mo-
hutnost pohlcování tepelných paprsků atmosferou.
Při tomto pozorování shledal, že spektrum infra-
červené rozkládá se mnohem dále, než se dříve
**) Alkohol má mnohem menší povrchové na-
pjetí než voda.
Lundquistův
Lamanský
Monut Whitney
Valley
Sierra Nevada