1
title
Pátý mezinárodní zoologický
kongres v Berlíně.
Berlín
2
article
Referuje Ph. Dr. M arie Babor o v á.
(Pokračování.)
Referuje Ph. Dr. M arie Babor o v á.
(Pokračování.)
J. Rohweder, gymn. prof. v Husum v Šles
vicko-Holštýnsku: »Vorlage eines Albinos eines Rohr
sängers«.
Předložil úplného albina rákosníčka a sice druhu
Calamodus schoenobaenus (Cal. phrag-
mitis, rákosník menší) a zmínil se,že
před rokem zjev ten pozoroval poprvé. Úprava peří.
křídel a poměry zobáku i noh úplně souhlasila s nor-
málním žlutým druhem, jen peří bylo naprosto bez
pigmentu, čistě bílé a očka rudá. Před rokem nale-
zený exemplář byl zcela mladý, letošní už nejméně
rok starý. Oba byli chyceni v Burgsumer Marsch.
J. F. van Bemmelen, gymn. prof. v Graven-
hagu v Hollandsku: »Úber das Os praemaxillare der
Monotremen.«
Ventralní výběžky praemaxillarií Monotremat.
uložené v rýhách patra hořejší čelisti jsou pro Mo-
notremata charakteristické, nepřicházející u ssavců
živorodých. Nazýva je processus accessorii. U ptako-
pyska je lze úplně odděliti od dorsální části, odpoví-
dající mezičelisti ssavců živorodých. Z toho vyplývá
že dvojitý základ praemaxillarií Monotremat, který
dokázali Wilson, Broom a Syrmington, trvá až do
času dospělosti.
A. Brandt, ř. prof. zoologie a ředitel zoolo-
gického musea v Charkově v Rusku: »Úber Backen-
taschen«.
Mluví o dvojích lícních torbách hlodavců, vnitř-
ních a vnějších. Vnitřní pozoroval u rodů Cricetus
Coelogenys. Dále popisuje u rodu Lepus proloubení
sliznice, které vykládá za rudiment lícní torby.
doktor
Babor
J Rohweder
profesor
Hus
Rohr
Cal
Bemmelen
Monotremat
Wilson
Broom
Syrmington
A Brandt
Coelogenys
Holštýnsko
Graven
Charkov
Rusko
Úbry Backen
3
article
R. Burckhart, mimoř. prof. palaeontologiea
a srovn. anatomie v Basileji: »Úber die Gehirue sub-
fossiler Riesenlemuren von Madagaskar«.
Poukazuje na výzkumy F. Majorovy o druhu
poloopic Globilemur Flacourti a poznamenává k tomu
svoje nálezy na vyhynulých obrovských poloopicích
Madagaskaru, že síť širokých ven na odlitku lebky
zanechavší stopy dělá dojem bohatých závinů a že
jsou dokazatelny tyto fissury: Sylvii, interparietalis!
interfrontalis, orbitalis, frontorbitalis, temporalis I. a
II., tedy ty hlavní brázdy, které odpovídají rodu
Lemur (maki), jemuž se mozek Globilemura nejvíce
blíží. Zvláštnosti, jež uvádí Major o mozku Megala-
dapis madagascariensis Burckhardt, potvrzuje, ale ne-
uznává údaje o zobanovitém výběžku na předním
mozku za tractus olfactorius, nýbrž za prodloužení
subduralního prostoru a to proto, že vykazuje síťo-
vitou kresbu, podmíněnou durálními cévami. To, co
považoval Major za nervi optici, jsou bulbi olfactorii.
Elliptická forma, speciellní uspořádání brázd a cha-
raktery malého mozku jsou vesměs vlastnosti, které
poukazují na příbuznost rodu Megaladapis s rodem
Indrisina. Obě zmíněné obrovské formy tedy nejsou
mezi sebou příbuzné, nýbrž jen convergující. To jest
důležité pro stanovení jiných skupin, bohatých rody.
v nichž se obrovské formy považují za příbuzné (Di-
dus ku př. a Pezophaps) a zároveň jest to důkaž
jak lehce se tvoří v řádě Primatů pod insulárním
vlivem formy obrovské, což jest zvláště důležito př
významu Pithecanthropa.
R Burckhart
profesor
F Majorův
Sylvie
Burckhardt
Basilej
Madagaskar
Úbry die Gehirue sub
4
article
W. Stempell, soukr. docent zoologie v Greifs
waldu: »Ein neues parasitäres Protozoon aus Bran-
chipus Grubii Dyb.
V některých orgánech a v tělesné dutině ža
bronožky druhu Branchipus Grubi
Dyb., které našel na jaře t. r. u Eldeny, shledal množ-
ství dosud neznámých prvoků Polycary um
branchipianum nov. gen. spec. Jest 26—64u
veliké, podoby čočkovité, na průřezu vejčité. Pozo-
roval dvě vývojová stadia. Mladší formy jsou nahé
a pohybují se amoelovitě, velmi pomalu; maj
zrnité protoplasma, četná jádra a množství velikých.
světlo lámajících kapek. Starší formy jsou obdané
skořápkou 2—3 g tlustou, původu organického, s dvě-
ma ztlustlýma čarama, které se vinou na periferi
v nepravidelných sítích. Vývoj dosud nebyl sledovár
a systematické zařazení z toho důvodu není dosud
možným.
W. T. Ševjako v, ř. prof. zoologie, srovn. ana
tomie a physiologie v Petrohradě: »Ueber die che
mische Natur der Skelette und den hydrostatischen
Apparat der Radiolaria—Acanthometrea«.
Tak zvaná acanthinová kostra všech stadií Acan-
thometreí (skupiny mřížovců) se žárem neničí a není
tudíž složena ze substance organické, nýbrž dle che-
mických analysí quantitativních ze silikátu kalcia.
aluminia a železa, který v žijících formách vystupuje
jakožto hydrát. U Acanthometrey a Acanthophracty
jsou patrné kontraktilní myonemy. Ve stavu rozpro-
stření jsou nitkovité a téměř homogenní, při kontrakci
jsou páskovité s pěnitou strukturou, ba u některých
druhů možno rozeznatl iso- a anisotropní odstavce.
W Stempell
Dyb
Elden
Ševjako
profesor
Greifs
Bran
Poza
Petrohrad
Branchipus Grubi Dyb
Natura der Skelette und den hydrostatischen Apparat der Radiolaria
5
article
Mvonemy jsou umístěny kolem trnů a připevněny
jednak tenkými protoplasmatickými nitkami, jednak
na ony trny, jednak k rosolovitému obalu, při čemž
jsou proximalní konce těsně spojeny s eudoplasma-
tem. Při mechanickém a elektrickém podráždění se
myonemy zkrátí až na 1/4 své původní délky. Při
tom se centripetálně pohybuje rosolový obal a změní
se forma a struktura eudoplasmatu. Při náhlé kon-
trakci všech myonem se rosol rozšíří a celé tělo na-
bude větších rozměrů, voda vniká do těla a speci-
fická váha se snižuje; tím vzniká pohyb vystupo-
vání. Konstantní proud elektrický nemá té působno-
sti jako indukční, ale podmiňuje přece kontrakci
myonem a sice při zavření silného proudu nastává
kontrakce myonemů na kathodě, při otevření proudu
na anodě, tedy zcela jako při normálních poměrech
nervů a svalů obratlovců.
Koch, prof. v Berlíně: »Ueber Sarcosporidien.
Ukazuje praeparáty cizopasných prvoků, Sarcosporidií.
praeparované a barvené methodou Romanovského.
Pozoroval pohyb na sporách Sarcosporidií ze svalstva
čersřvě zabité myši, praeparovaného roztokem ku
chyňské soli. Byl to pohyb rotační kolem podélné
osy a to velmi čilý. Považuje a doporučuje myš za
nejlepší material k studiu infekce Sarcosporidiemi.
Koch
profesor
Berlín
Uebry Sarcosporidien
6
article
Dr. J. Roux ze Ženevy: »Faune infusorienne
des environs de Geneve.« Úvádí více než 160 specií
nálevníků brvnatých, mezi nimi několik forem zcela
nových a několik méně známých. Na jaře a na pod-
zim lze najíti množství různých druhů i individuí.
Záhy z jara jsou hojné formy se souživnými řasami
(Zoochlorellami). V zimě nalezl pod ledem formy
neencystované (mimo Spirostomum ambiguum). Ji-
nak se výskyt jich mění s množstvím jejich potravy
a nepřátel (hl. korýšů).
A. Certes, finanční inspektor v Paříži: »Pré-
sentation de préparations microscopiques«. Vykládal
o barvení bakterie Spirobacillus giga s Cert. za
živa modří methylenovou a ukazoval fotografie prae-
parátů tisíckrát zvětšeného Spirobacilla.
(Pokračování).
doktor
J Roux
Geneve
A Certes
Ženeva
Paříž
7
article
Zprávy.
Zprávy.
Klondike a jeho zlatonosnost. Kolikráte již
rozběhla se v posledních letech zvěsť o báječných
pokladech zlata z amerického severu do civilisova-
ných států nového a starého světa! Kolikráte vylá-
kala sta podnikavých a odvážných kovkopů i dobro-
druhů všelikých do nehostinných, divokých tamějších
krajů! A dosud, kdykoli se znovu ozve, nové proudy
odvážlivců, lačných po lesklém kovu, ovládajícím
všechen sociální život, nadějí rozpálených a tisíce-
rými nebezpečími pohrdajících, hrnou se do pustin
klondyšských, na území své touhy! Jen velikost
úspěchů upozorňuje občás všechuu ostatní veřejnost,
aby sledovala zmíněný horečný úprk a zmítání se
davů potulných i dobrodružných těžařů, jmenovitě
když kořisť dobytá má podstatný vliv na hodnotu
peněžných kovů a mění sílu světových peněžních
ústavů. Jaký div, že se tolik psalo v posledních
letech o klondišském zlatonosném území. Kdo by se
tomu také podivoval, že oblasť jeho byla vylíčená
jako obzvlášť podivuhodná, kde je skoro na každé
pídi půdy něco krom obyčejného. Než nás nezajímá
tentokráte ani krajinná zvláštnosť Klondike, ani ráz
jejího podnebí velmi drsného, severského, ani sociální
poměry kovkopů a ostatního obyvatelstva, nýbrž
nám jde prozatím o to, abychom se dověděli spo-
lehlivých zpráv, jednak jak se tam zlato vyskytuje,
kde se doluje, jak si při tom vedou, kolik asi všeho
zlata tam dosud je a jak mnoho se ho ročně prů-
měrně dobývá. Údaje o všem tom čerpáme ze struč-
ných sice, leč spolehlivých pojednání O. Nor
denskjölda (Zeitschríft f. praktische Geologie
1899, str. 71—83) a Zd. Hořovského (Oester.
Nora
Zdeněk
Hořovský
Oester
Klondike
8
article
Zeitschrift f. Berg. und Hüttenwesen 1899. Čís. 10),
kteří na místě poměry studovali. Území Klondíke za-
bírá vysočinu asi 3000 angl. stop nad hladinou
mořskou, říčními údolími 1000 - 1200 anglických
stop hlubokými, svahů mírně skloněných, rozbrázdě-
nou. Podklad její je z velmi tvrdého svoru, pokry-
tého vrstvou zvětralé ssuti, 5—10 m mocnou. Zlato-
nosný pruh prostírá se tam na prostoru asi 1200 km2
Zlato rýžuje se v něm převahou ve dvou pruzích,
zdélí 20 až 25 km. Na všechné této prostoře nebylo
dosud zcela určitě zjištěno zlato na původním nále-
zišti, v matečné totiž hornině. Toliko na břehu řeky
Yukonu objevili je v křemenu slepence (breccie), leč
jen nepatrně mnoho. Všude jinde je ve vrstvách
z valounů a oblázků smísených s pískem, jimiž jsou
údolí řek a potoků vyplněna. Nejbohatší na zlato
nánosy jsou v údolích potoků: Eldorado, Bonanzu,
Hunker, Dominion, Sulphur, Bear. Odtud pochází, že
potoky ty mají v korytech svých, vyhloubených
v řečených zlatonosných štěrcích, vyplavené zlatoa
že slují potoky zlatonosnými. Nejvíce zlata je při
spodku štěrkové vrstvy, nejméně je ho naproti
tomu v oddílu svrchním, kde místy není také po
něm ani sledu. Kosti mamutů a jiných předvěkých,
vymřelých zvířat určují velmi přesně dobu, kdy
zlatonosné štěrky byly vodami uloženy a ukazují,
že se to sběhlo v době diluviální. Zlato vyskytuje se
v nánosech zmíněných v zrnech a kouscích různě
velkých (až 30 uncí těžkých). Zhusta byly úlomky
zlata zjištěny i v křemenu. Ryzost vyrýžovaného
klondišského zlata kolísá od 75% k 90%. Nordensk-
jöld se domnívá, že zlato v tamějších nánosech po-
chází ze zálehů a žil křemene, jimiž je svor území
klondišského hojně prostoupen. Roku 1897—98 bylo
tam vytěženo zlata asi za 43 až 48 millionů korun.
Dominion
Yukon
Sulphur
Bear
Hüttenwesen
km 2 Zlata
km
9
article
Všechno zlato, které je dosud v netknutých klondiš-
ských nánosech, pokud jsou dosud známé, páčí se
cenou na 336 millionů korun. O dobývání zlata
v Klondike sděluje Zd. Hořovský, že se těží v létě
ve štěrcích, rozprostřených po vysočině, když je
půda rozmrzlá, naproti tomu v zimě, když vše
zmrzlo, dobývá se v údolích bohatých spodními vo-
dami. V případě tom užívá se ke hloubení štol roz-
žhavených kamenů. Vykopaný zlatonosný štěrk, zvaný
dump, v létě se pere, při čemž se však zlata skoro
20 proc. ztrácí, teprve v nejnovější době se amalga-
muje a dosahuje se mnohem značnějších výtěžků.
V. J. P.
O hornických podnicích v Persii. Po léta
trvá skoro horečná snaha objeviti pokud možno
všechny nerostné poklady jihovýchodní Evropy, sou-
sední Malé Asle a vychodní Afriky a pak je účelně
vykořistiti. Šťastné a hojné objevy průmyslových ne-
rostů a hornin Rusů v oblastech Černého a Kaspi-
ckého moře, později ve střední a severní Sibíři, pod-
nítily výzkumné práce jmenovitě Angličanů a Němců
v Malé Asii a v blízké Persii. Třeba že výsledel
těchto snah je dosud skoro negativní, má přece ne-
malou důležitost. Po každé stránce zajímavé jsou zku-
šenosti, jichž naby! H. Winklehner, jejž jistá společnost
anglických podnikatelů vyslala do Persie, aby tam stu-
doval nerostná ložiska v jižních provinciích, jmenovitěv
Ghermsiru, Farsistanu, Charistanu, Yerdu a j. a na
ostrovech v perském zálivu a vyšetřil, která z nich
dala by se vytěžiti a za jakých podmínek. Pobyv
tam 21/2 roku, Winklebner uveřejnil r. 1899 o svých
zkušenostech v »Oe terr. Zeitschrift für Berg und
Hüttenwesen« 1899, čís. 50 a 51 zaiímavou stat,
Zdeněk
Rus
Černý
Kaspi
Angličan
Němec
H Winklehner
Farsistan
Charistan
Yerd
Winklebner
Klondike
Persie
Evropa
Asie
perský záliv
anglický podnikatel
Zeitschrift für Berg und Hüttenwesen « 1899
cký moře
10
article
z níž mnohé zprávy noutrh niejen dborníka, nybr
poskytují mnoho věcí zajímavých i širším kruhům
čtenářstva. Ukazujíť v ostrém světle leckterý rys
obrazu druhdy mocné říše šachů perských. Wink-
lehner se přesvědčil, že říše perská má dosti vydatná
ložiska petroleje, kamenného uhlí, též boraxu, osinku,
dále železa, olova, stříbra a rtuti. Přes to však ne-
lze za nynějších okolností ani pomysliti, že by bylo
možno vydobýti zmíněného nerostného bohatství ry-
chle a dopraviti je poměrně brzy na světový trha
zpracovati je průmyslově. Hlavní překážkou všebo
toho je dnešní skoro beznadějný stav země. Neboťv
celé perské říši není silnic, není cest, po nichž by
se mohlo jezditi s nákladnými vozy. Silnice pak,
které spojují Teheran s Kaswinem a Teheran s Ku-
mou a Kašavou, jsou špatné a téměř v rozvratu.
Mimo to je Persie jen slabě obydlena a skoro osm
desetin všeho jejího povrchu je buď pouští, buď ho-
lým skaliskem skoro bez všeho porostu. Leč také
rozšíření nerostů je na úkor hornickému rozkvětu
této říše. Kde by se totiž na příklad uhlí a petrolej
s prospěchem zpeněžily a snadno vyvezly, tam jich
není, jako na př. bylo by velikou výhodou hornické
podnikavosti a dalšího rozvoje, kdyby se bylo na-
lezlo uhlí nebo petrolej poblíž perského zálivu atd.
V. J. P.
Teheran
Wink
perský záliv
Ku
11
article
Nový kabel v Gotthardském tunelu.
V roce 1882 byl položen firmou Felten a Guilleaume
(v Mülheimu na Rýně) mezi Goeschenen a Airolo
první kabel telegrafní, probíhající tunelem gotthard-
ským. Počet depeší však neustále vzrůstal, takže
spojení toto nepostačilo a proto v r. 1890 položen
opět nový telegrafní a telefonní kabel o délce 15.800
metrů a váze 140.146 kg. Avšak činnosti na této
linii nepostačilo ani toto nové rozšíření a proto mu-
silo se přikročiti v r. 1900 k položení nového telefon-
ního kabele, který 16. července 1900 odevzdán k ve-
řejnému používání. Jest o délce 16.550 m., z čehož
14.998 m. uloženo jest v tunelu. Elektrický odpor
jeho jest 106 ohm, isolační odpor na 1 km. obnáší
1000,000.000 ohm a kapacita per 1 km. jest 0.06
mikrofarad. Sedmero dvojitých vedení ve středu
kabelu isolováno jest mezi sebou papírem a vzduchem
až do průměru 7 mm, spletené pak jádro z těchto
sedmi vedení jest ovinuto trojnásobně bavlnou, pak
2 olověnými plášti navzájem isolovanými zvláštní
hmotou, zv. »compound« (65% guttaperči, 25% kolo-
fonia, 10% dřevěného dehtu), načež celek ovinut je
šroubovitě 28 silnými ocelovými dráty a na to ještě
navinuta jest juta, napojená isolační hmotou »com-
pound«. Průměr měděných drátů ve středu kabelu
obnáší 1.8 mm a celkový průměr kabelu jest 44 mm.
Zhotovení a položení tohoto kabelu svěřeno opět
firmě Felten a Guilleaume.
Podmořský kabel telegrafní dospěl do dne
1. ledna r. 1900 úhrnné délky 320.597 kilometrů.
Goeschenen
Mülheim
Rýn
Felten
Guilleaum
kg
km
mm
12
article
Veliká tato délka, representující ohromný kapitál za-
řizující, klidně leží na dně mořském, zanešena jsouc
pískem, hlinou, aby vykonávala služby rozpínavé
činnosti lidské. Pozoruhodno jest, že z toho připadá
na soukromý majetek 283.667 km. a na státní jen
36.930 km. Ze soukromých společností největší podíl
mají anglické společnosti, známka to největší ob-
chodní odvážnosti a podnikavosti. Stav podmořských
kabelů v jednotlivých zemích jest následující: Fran-
cie má státních kabelů 9225 km., soukromých
23.554 km.; Německo 4180 km. stát. a 2063 km.
soukr.; Velká Britanie 3476 km. stát. a 197. 824 km.
soukr.; Španělsko 3230 km. stát.; Italie 1964 km.
stát.; Amerika 983 km. stát. a 47.274 km. soukr, ;
Turecko 637 km. stát.; Norsko 600 km. státních;
Dánsko 435 km. stát. a 12.952 km. soukr.; Rakousko-
Uhersko 397 km. stát.; Nizozemsko 317 km. stát.;
Rusko 298 km. stát.
Porušování kovů mořskou vodou. Pokusy
zjištěno, že neporušeny mořskou vodou zůstaly
toliko zlato a stříbro. Bronz, obsahující olovo, železo
a zinek v malém množství byl působením mořské
vody toliko nepatrně porušen, takže předměty, které
tři sta roků na dně mořském ležely, byly toliko na
povrchu poněkud změněny. Proti tomu však kujné
železo a litina železná jsou velice nestalé. Železné
předměty, které ve styk s mořskou vodou přicházejí,
ztrácejí velice na pevnosti, aniž na povrchu jejich
změny patrné pozorovány byly.
Vleklá živnostenská otrava mědí dle prof.
Lewina (Deutsche medizinisehe Wochenschrift 1901)
neexistuje. U dělnictva pracujícího v továrnách
s mědí vyskytuje prý se jenom otrava prudká a to
dosti zřídka. Taková otrava rychle mizí bez následků.
profesor
Lewin
Deutsche
Německo
Velká Británie
km . stát
Španělsko
Amerika
Turecko
Norsko
Dánsko
Rakousko
Uhersko
Nizozemsko
Rusko
km
km . stát
13
article
Autorovi nepodařilo se za 10 let najiti ani jediný
případ vleklé otravy mědí, ačkoli bedlivě sledoval
zdraví dělnictva v několika menších i větších továr-
nách, kde byly hygienické poměry dosti nedokonalé.
Příznaky prudké otravy mědí jsou tyto: O d za ží-
vacího ústrojí škrábání v krku, nepříjemná
kovová chuť v ústech, hojné slinění, dávení, časem
bolení břicha, jež trvá čtvrt hodiny až hodinu, od
dýchacího ústrojí škrábání v hrtanu, kašel s čer-
venými chrchly, chrapot následkem dočasného sevření
vazů hlasových. Na dychadla působí tedy měď jako
obyčejné cizí těleso. Zdlouhavé chřadnutí a onemoc-
nění nervstva vlivem otravy mědí neexistuje. Stálý
pobyt v ovzduší prosyceném měděným prachem vy-
vozuje však jisté změny, které možno nazvati chro-
nicka otrava (špinavě zelené zabarvení zubů, zvláště
řezáků a dásní a zelenavé zbarvení vlasů a vousů).
Povlak na zubech skládá se podle Lewina z uhličí-
tanu měďnatého. Občas bývá tmavomodrý ze síranu
měďnatého nebo mědičnatého. Zelenavé zbarvení
vlasů a vousů pozoroval autor u 8 dělníků (mezi
300. Objevuje se nejdříve ve vousech na bradě. Ně-
kteří autorové vysvětlují to tím, že se na chlupech
zadržují zelené sloučeniny mědi, jiní však míní, že
měď se dostává do vlasů a vousů z krve. Kdyby
bylo prvé domnění pravdivé, jak bychom si vysvět-
lili, že je zjev ten tak řídký. Vyskytne-li se u děl-
nictva zaměstnaného mědí nějaká chronická otrava,
vznikla nikoli otravou mědí, nýbrž vlivem jiných je-
dovatých kovů, které bývají v mědi obsaženy, dále
vlivem příliš těžké a dlouhé práce, často v nehygie-
nických poměrech vykonávané a konečně individuální
náchylností.
Lewin