1
article
nástrojům pekelným; palčivost ohně pozemského je
pro peklo ledovou studeností; zahanbeni ztichli by
hudebníci naši, kdyby uslyšeli Davida v nebi zpíva-
jícího a vyhrávajícího. Skladatel neštítí se výrazů:
nevěstka smrdutá, oprasnice, hloupý tele atd. Vedle
jsou ovšem místa, která ukazují, že by byl mohl
Koniáš zmoci se i na nějakého Zdoroslavíčka. »Jasné
očičky se nad hvězdy stkvěly a jako drahé perličky
na čele se třpítily.« »Jako ptáček, lesní žáček, do
povětří se vznáší (duše), nevidí již žádných lidí ani
hor vlasti naší.« »Ty Barušky, ty Bětušky, Dorotky
a Markytky s chotím chodí, onť je vodí, kde rostou
vonný kvítky.« »Vstávají od tabule, jdou na pro-
cházky veselý — každý podle své vůle: díl na kvítí
k věnců vití, díl do zahrad kořenných, díl k štěpni-
cím, díl k studnicím, díl do hájů zelených.« Jistě
podle Vergilia dal k peklu »na vartu« allegorické po-
stavy: Pejchu, Smilstvo, Hněv, Žrádlo, Skrbnost,
Závist, Lenost. Mezí lidem pobývaje znal jeho mou-
drost vyjádřenou příslovími a i té dopřával místa
v písni: »Štěstí v světě třeští«, »Starosti suší kosti«,
»Co živo, to smrt moří«.
Obě písně patří k/sobě, ač v Cytaře nenásledují
po sobě. Odděleny jsou písněmi: »O boháči evan-
gelitským« a »Proti zlému myšlení a pro uvarování
hříchův«. Jsou to vlastně dva protějšky. V prvé
žádá si skladatel vidět peklo, v druhé vybízí duši,
by vzlétla od ničemného světa k nebi a vešla v ráj.
Látka je školácky rozdělena. Popisuje peklo, pak
mluví o čertech, pak o zatracencích a jejich stra-
stech a končí výstrahou: Polepšme se a vyhneme
se »pekelnému rasu«. Obdobně roztříděn obsah
druhý; popis paláce nebeského, obyvatelé jeho, vy-
volení a traktace, jež jim přichystána, na konec
rada, jednati ve smyslu Kristova kázání na hoře.
David
Koniáš
Baruška
Bětuška
Dorotka
Markýtka
Vergilius
Pejcha
Kristův
2
article
Ty pak Bože, »važ zde, řež, tluč, suž, seč, pal, muč
— jenž rač mi nebe slíbit !«
Také Koniášovi zdaříla se píseň o mukách lépe.
Druhá, o slávě nebeské, je mnohem slabší. Některé
věci jsou jen pro vyplnění místa. Mnohé narážky
osvětlují současné poměry.
V době Koniášově vašnostovalo se pánům (Ni-
žádnému, ač mocnému, tu se nevašnostuje). Ženské
se líčily (Fraucimor rozmazaný sírou, smůlou se líčí).
Je řeč o náramnicích, náušnicích a prstenech (Na-
ramnice jest — dračice. Naušnic není tu nic. Kde
prsten — brouci.) Místo holi také tehdy užívalo se
žíly, bejkovce.
Hvězdy mají záhubný vliv na lidi (Cokoli světla
nebeská zlého na svět vlévají . . . na bídence, za-
tracence to všecko se svaluje). Jaký vliv, nedoví-
dáme se sice z této písně, ale z jiné »Hvězda z nebe
vyplenila« v témže kancionále (p. 199). Praví: »Tatéž
hvězda (rozumí se p. Maria) rač odníti škodné hvězd
působení, kteréž chtějí lid hubiti skrz morní na-
kažení.
Zaznamenána víra v můry noční (Těch oprasnic
obojí cic noční můry cecají).
Pro dějiny tance a hry karetní mají význam
slova: »Sarabanty a koranty (španělské
tance. Týž doklad má Zíbrt ve članku Z dějin tance
v Čechách.) smutně jim čerti hrají . . .« »Mouřeníni
v tmavé síni v strašáka s nimi hrají.«
Co lze z Cytary vyzískati pro studium lido-
vědné, je vše obsaženo v Písni o mukách; kdo tu
přečte za tím účelem, nemusí číst málem jiné.
Z ostatních písní dají se vybrati leda drobnosti.
J. B. Víšek.
Koniáš
Koniášův
Hvězda
Marius
Zíbrt
Mouřenín
Víšek
Čechy
Tatéž hvězda
3
article
Ze slovanských listů.
* Professor Karějev, známý též u nás z praž-
ského pobytu a z překladu jeho »Listů k student-
stvu« historik ruský, uveřejnil v »Kwartalniku Histo-
ryczném« svoji přednášku o studiu západních dějin
na Rusi. Práce jest tím zajímavější, že historická
literatura ruská náleží k oněm nečetným, jež nad
jiné zajímají se o minulost národů ostatních. Histo-
rikové ruští všímali si nejvíce Anglie a Franciea
teprve v řadě druhé Italie a Německa. Při tom obra-
celi pozornost k otázkám a zjevům všeobecně vý-
značným, jako k feudalismu, katolicismu, humanismu,
reformaci, revoluci francouzské a k politickým i so-
ciálním dějům XIX. stol. Prvním pěstitelem vše-
obecného dějepisu byl u Rusů Granovskij,
professor na université moskevské, a jeho kollega
Kutorga. Oba byli »západníky« a jejich vliv na
společnost ruskou byl svého času nemalý. Styk
ruských západníků s Evropou přirovnává professo
Karějev ke styku humanistů XIV.—XVI. stol. se
starým světem klassickým. Jenom že u národů zá-
padní Evropy není a nemůže býti protivenství mezi
kulturou domácí a kulturou všeobecně západní, kte-
réžto protivenství na Rusi existuje od XVIII. stol.
Karějev
List
Rus
Granovský
XIV
Rus
Anglie
Německo
Evropa
Kwartalnik Histo
4
article
* Lvov po příkladu Varšavy bude míti záhy
své lidové divadlo. Aspoň v zásadě otázka
tato již jest rozhodnuta. Organisátorkou nového pod-
niku jest Gabrjela Zapolská, známá dramatická
spisovatelka, jež má býti ředitelkou, režisérema
hlavní herečkou nové scény zároveň. Povede-li vy-
jednávání s obcí a se »Sokolem« lvovským k cíli,
zahájí divadlo činnost již letošního podzimu.
*Ve Varšavě vznikla horlivá agitace prot
německým listům, jež vystupují nepřátelsky
vůči Polákům, hlásajíce jim národnostní, vyhlazo-
vací boj. Agitace čelí v první řadě proti listům
z říše a setkává se s plným úspěchem. Patrně Po
láci dosud jsou národně citlivějšími nežli my, kteří
nedovedeme vyčistití ani veřejné místnosti od špi-
navých plátků, pří každé příležitosti neomaleně se
o nás otírajících.
* Lvovský literární spolek Adama
Mickiewicze počne začátkem příštího roku vydávati
nový časopis, věnovaný dějinám polské literaturya
vědecké kritice. Časopis bude vycházeti čtvrtletně
v silnějších svazcích a ma soustřediti literárně-
historické studie četně u Poláků pěstované a dosud
po většině roztroušené po různých časopisech.
* Ve Vinici v podolské gubernii zemřel malo-
ruský samouk, básník a řezbář Michal Pravdič
Grekk. Z jeho písní vydány byly ve Lvově pouze
»Ukrajinky«. Ostatní jsou v rukopise. Překládal též
polské verše do maloruštiny a vyřezával ze dřeva
rozmanité umělecké předměty. Zanechal též značnou
knihovnu a sbírku maloruských starožitností. Ne-
příznivé poměry nedovolily, aby tato bohatě nadaná
povaha rozvila se v plné síle.
Gabrjel Zapolská
Polák
Mickiewicz
Pravdič
Ukrajinka
Lvov
Varšava
Sokol
5
article
Chorvaté chystají se k velmi významné slav-
nosti: k oslavě 400letého výročí umě-
lého básnictví chorvatského a k oslavě
jeho zakladatele Marka Maruliče. Slavnostní
komitét již se sestoupil. Své zástupce vyslaly do
něho přední korporace záhřebské, jako »Jihoslovan-
ská akademie«, »Matice chorvatská«, »Družstvo chor-
vatských spisovatelů«, »Družstvo sv. Jeronýma«,
»Chorvat. pedagogická společnost« a j. Marko Ma-
rulié byl rodem ze Splitu a narodil se roku 1450.
Vzdělav se jako šlechtic v Padově, nezapomněl na
svůj rodný jazyk, ač psal rovněž latinsky. Jeho díla
zabrala první svazek pozoruhodné sbírky »Starih
pisaca hrvatskih«. Vydal je Kukuljevič, jenž nazývá
je pravou encyklopaedií nauk morálního života. M-
rulié byl první, jenž psal národním jazykem písně
pro chorvatský lid. Ač byl mužem evropského vě-
hlasu, nebyl mu jazyk lidu »sprostým« a tak stal
se zakladatelem národního básnictví chorvatského,
jež od jeho doby vydalo mnohý utěšený a libý plod.
Bylo by záhodno, aby chystaná slavnost chorvatská
nezůstala u nás bez ohlasu.
Chorvat
Marulič
Jihoslovan
svatý . Jeroným
Kukuljevič
M rulié
Ma
Split
Padova
6
article
Cizé spisy.
Cizé spisy.
* L'année sociologique. Red. E. Durkheim.
Paris, Alcan 1901 Année IV. 8. Alcanovo naklada-
telství vydává každoročně tři silné svazky, z nichž
každý je věnován ročnímu přehledu produkce jedné
z tří věd: psychologie, filosofie a sociologie, přiná-
šeje mimo to několik odborných článků speciálních.
Svazky ty jsou pravé studnice vědy a neocenitelny
pro každého, kdo se některou z naznačených věd
obírá. Dovolte, abych z roku sociologického *) vybral
několik „titulů děl, věnovaných povšechnějším prin-
cipům vědy sociologické.
G. de Martini vydal drobný spisek, dokazující
nemožnost všeobecné sociologie »Dell' imposíbilitá
di esistere di una scienza sociologica generale. Roma
1900. Obává se, že není možno ovládnouti obrov-
skou látku, sociologii určenou. Proti tomu Američan
A. W. Small dokazuje v pojednání o předmětu so-
ciologie: The Scope of Sociology (The Amer. Journal
of Sociology 1900), že předmět sociologie dá se
přesně vymeziti a určiti. Jaké místo má sociologie
ve vědě současné, o tom uvažují tři autoři: A. Loria,
A. Asturaro, E. Durkheim v Rivista italiana di so-
ciologia (Roma Anno III. IV.), očekávajíce od ní
vzpružení a nová hlediska pro různé duchové vědy.
Zvláštní způsob sociologického zkoumání, jakýsi druh
sociometrie, probírá obšírná kniha, již napsal A.
L année
E Durkheim
Paris
Année
G Martini
di uno
Američan
A W Small
A Lorio
A Asturaro
Rivista
Rom
Anna
Reda
Rom
the Scope of sociolog
the Amer
7
article
Coste: L'expérience des peuples et les prévisions
qu'elle autorise. Paris Alcan 1900. Theorie jeji ne-
jsou nové, ani základní principy, ale je zajímavá
svou důsledností, propracovaností a úsilím po socio-
logii »objektivní«, t. j. opravdu sociologické, ne bio-
logické neb psychologické. O poměru anthropologie
ve vědě sociální promluvil ve zvláštním svazku
známý antropolog P. Topinard: L'anthropologie et la
science sociale (Paris, Masson 1900). Topinard mluví
o věku přírodním a věku společenském, chce, aby
společnost byla kompromisem mezi povahou lidskou,
jak nám ji jeví anthropologie a mezi principy mrav-
nosti. Referent shledává názor Topinardův o primi-
tivní nespolečenské povaze člověka a všechny dů-
sledky jeho zastaralými. Sociologii jako vědu o »in-
stitucích« definuje a vykládá J. W. Powell ve studii
Sociology, or the science of institutions. (American
Anthropologist New York 1899). Dělí sociologii na
statistiku, ekonomii, nauku o vládě, historickou část
a ethiku. Nejobšírněji probírá historickou čásť, ro-
zeznávaje čtyři stupně v životě společností: divošství,
barbarství, monarchii, republikanism. Knížka je až
příliš systematická, ale zajímavá. První svazek široce
založeného díla: Weltgeschichte, vydávaného Hansem
F. Helmoltem a soudruhy (Vídeň 1899), rozeznává se
od podobných spisů předchozích silným vlivem studia
sociologického, a má významnou studii Kohlerovuo
dějinách vývoje lidstva.
Coste
P Topinard
Paris
Masson
Powell
Hans
Vídeň
American Anthropologist New York 1899
Weltgeschichte
L ' expérience
Paris Alcan
L ' anthropologie
8
article
Hojně sociologických spisů zabývá se studiem
»duše davu« .P. Rossi vydal obsáhlejší knížku »Psi-
cologia collettiva« (Milan, Battistelli 1900), v nichž
usiluje přímo podati úplný základ a přehled psycho-
logie davu a vystihnouti zákony duše davu. Kniha
je velmi návodná. Týž autor zabývá se v obšírnější
studii vznikem mysticismu a sektářství (»Mistici
Settarii«, Milan id. 1900). Málo cenná a významná
je kniha o psychologii primitivních národů, již na-
psal F. Schultze (»Psychologie der Naturvölker«
Leipzig 1900); má názory hodně zastaralé. Jako vý-
bornou příruční knihu ethnografie a anthropologie od-
poručuje referent obsáhlé dílo francoužské: J. Deni-
ker »Les races et les peuples de la Terre.« Paris,
Reinwald 1900. 700 stránek. Spořádání knihy je
vzorné a ma velké množství údajů a příkladů.
Z prací týkajících se dějin sociologie vyšla pře-
hledná a zevrubná kniha o filosofii Comtově, v níž
zajímá ovšem sociologie přední místo: L. Lévy-Bruhl
»La philosophie d'Auguste Comte«. Paris, Alcan 1900
417 stránek. Přiměřený pendant nalezá v knize spíše
biograficky založené, již napsal F. Alengry »Essai
historique et critique sur la sociologie chez A. Comte«.
Paris, Alcan 1900. 512 stránek.
Co zde podávám, je jen malá čásť silného svazku.
v němž naleznete ještě celé velké oblasti věnované
náboženství, právu, morálce, národnímu hospodářství
atd. a každá oblast opět rozdělena je na obsáhlé od
bory, v nichž nahromaděny přehledy spisů, článků.
noticek, spadajících do toho kterého odboru. To vše
je kriticky rozebráno, přehledně upraveno, stručně
charakterisováno, opatřeno věcným a jmenným in-
dexem — nemám, když se tak tím probírám, jiného
přání, než abychom také měli ročně takový svazek,
který by nám podal přehled vědeckých snah světa
v jednotné, kondensované formě.
Z cizích revul.
P Ross
Milan
Milan id
F Schultz
Terre
Paris
Reinwald
Comtův
L Lév
Bruhl
Essai
A Comte
Leipzig
Mistice Settarie
Les races
Le philosophia d ' August Comte
9
article
* O italské belletristice posledních dnů píše R.
Schoeuer v »Das litterarische Echo«. Re-
*) L'année sociologique. Réd. E. Durkheim. Paris
Alcan 1901. Année IV. 8°.
ferát počina knihou Ant. Fogazzara »Piccolo mondí
moderno«. Hrdinou románu jest Pietro Maironi.
jenž zdědil po rodičích se značným jměním i různé
více méně chorobné rysy duše. Vychován v přísné
zbožnosti, touží po naprosté čistotě a svatosti, upadá
však připrobuzení se smyslnosti v nesnesitelný
vnitrný boj. Ani sňatek nezachrání ho od dušev-
ních muk, ježto žena jeho duševně ochuraví. V u
dobu potká se s vášnivou ženou, rozvedenou od
muže, a skoro už podlehl by smyslné lásce, ale vy-
trhne se s úsilím a prchá do světa od nemocné ženy
i od vášnivé milenky. Vstoupí-li do kláštera, či
vrátí-li se kdy, v tom autor zůstavuje nás v neji-
stotě. — Dobrý román, napsaný učencem jest »Ii
riscatto« literárního historika Artura Graf a.
Román psychologický, ve formě memoirů muže ze
šlechtických kruhů, vysoce vzdělaného a jemno-
citného. Hrdina Aurelio Rouieri jest vychován ve
vší péči šlechtickou rodinou. Náhodou dozví se, že
není synem svých domnělých rodičů, nýbrž synem
šlechtice, jenž, jako všichni skoro jeho předkové
z nevysvětlitelné omrzelosti života, skončil sebe-
vraždou. A tu počíná dědičné duševní zatížení, jež
až dosud na Rouieria nepůsobilo. Už už zdá se,
že ubožák propadne osudu svých předků, když jako
mocný lék zjeví se žena, jež má dosti síly i duševní
moci, vyrvatí Rouieria osudu jeho předků. —
Vynikající romancierka Matilda Serao na-
psala román »Suor Giovanna dalla Croce«,
Schoeuer
E Durkheim
Antonín
Fogazzaro
Piccolo
Maironi
Artur
Aurelio Rouieri
Serao
Giovanna
dall
Croce
Re
Paris Alcan
10
article
Sestra Johanna od sv. Kříže, vstoupivši jako okla-
maná milenka Silvia Fanella před desetiletími do
kláštera, doufala, že i vzdálena od světa v kláštere
zemře. Než nová vláda zrušila klášter a tu jeptišky
znovu nuceny jsou vstoupiti do světa. Trpkou exi-
stencí bývalé jeptišky, která klesá až na žebračku
u schodů chrámových, mistrně líčí Serao, protestujíc
tím zároveň i zjevně proti italské vládě. — Podobný
sociální román »Folla« napsal Paolo Valera
Kritika nazývá sloh mladého spisovatele vandalským.
ale nemůže mu upříti originality a veliké budoucno-
sti. Hrdinou jeho není jediná osoba, nýbrž celá třída,
obyvatelé mílánských nájemných kasaren pro chu-
dinu. Bídný život těchto malých lidí líčí Valera
chmurnými barvami. — Vlaskou ženu našich dnů
poznáváme v románě »La confessioni di una
figlia del Secolo«, jež pod pseudonymem
Donna Paola napsala Pavla Baronchelli-
Grossou. Je to znamenitý psychologický obraz
převrácenosti žen vlaských, obraz však i mravní
zpustlosti italské společnosti. — Se strašlivým ústře-
dím sicilské maffie obeznamuje čtenáře Fernando
Russo řadou obrazů »Scene della m' a la
vita«. Je to kniha plná odporných scén, bohužel
prý dle skutečnosti příliš věrně okreslených ! —
Z dramatické literatury vlaské posledních dnů jme-
novati dlužno E. A. Buttiho drama »Lucifer o«,
Je to 2. čásť trilogie »Atheisté«. Rozpor víry a ne-
věry, vnikající do rodinného života, vylíčen jest
Buttim znamenitě. Konečné vítězství připadá víře.
Johann
Kříž
Fanell
Serao
Foll
Paola Valera
Donn Paola
Pavel Baronchelli
Grossa
Russo
Butti
Lucifer
uno figlia del Secolo
Scen della m
11
article
*»La Revue« otiskuje denník Eugenie
de Fallois, jejž tato Lotrinčanka psala si v hrůzné
době války francouzsko-německé, kdy k sluchu jejímu
doléhalo dunění děl při dobývání nedalekého Ver-
dunu. Denník jest znamenitým dokumentem doby.
Mladí povídaví důstojníci němečtí na zámku mladé
tehdy dámy při zábavě prozrazovali své názory
o válce i o budoucím jejím výsledku, jež se skoro
úplně vyplnily. Dramatické vyvrcholení poutavého
denníku jest ve dni, kdy mladá dáma dozvídá se, že
hulanské kopí prohnalo hrdlo — jejímu ženichu, jenž
byl okamžitě mrtev . ..
La Revue přináší bohatý referát o paname-
rické výstavě v Buffalo. Referent zmiňuje se o tom,
že až do výstavy panovalo o Buffalu všeobecné ja-
kési mythicky nejasné vědomí. Dnes víme, že Buf-
falo má přes 400.000 obyvatelů, že je to největší
světové tržiště na hovězí dobytek, že ulice buffulské
jsou delší než pařížské a londýnské, že je to stanice
26 železnic a 250 vlaků denně že letí Buffalem
všemi směry a že ač téměř do včeréjška neznámé,
bylo založeno už před 100 lety! O výstavě samé
praví referent, bude-li uchráněna deficitu, že to bude
jedině zasluhou — skulptury, jež na výstavě buffal-
ské dominuje!
*Review of reviews přináší serii portraitů
i karrikatur F. Crispa, uveřejňujíc na čelném místě
i biografii a kritiku činnosti jeho. — Táž revue za-
vedla novou rubriku, asi o 10 stranách, s titulem
»Wake up! John Bull!« (Johne Bulle ! Probuď se!)
V čele rubriky jest významná kresba: obluda, valící
se na Anglii — záplava amerických kartelů, jež udusí
v brzku anglický průmysl a obchod, neprobudí-li se
včas John Bull.
Mr. Penn.
Eugenius Fallois
Review
F Crisp
John Bulla
Vera
Buffalo
Anglie
John Bulla
Wake up
14
article
* Srdce. Měsíčník pro literaturu, umění, vědu
a život. Vede a vydává Karel Rožek. Vycházív
Žamberce. Ročník I., číslo 1., 1901. Nový měsíč-
ník prohlašuje se za orgán mladé generace, jež po-
staviti se chce »na vlastní nohy« a dosíci pro spi-
sovatele nezbytné pro »společenskou vážnost« svo-
body, které dosud postrádal, nebyl-li oblíben. Z pro-
gramového úvodu vyjímáme: »Národnost jest ona
rázovitost v umění, kterou se liší od umění národů
jiných. Cizina nebude si vážiti naší literatury, po-
kud tato bude napodobiti cizí vzory, neboť pro to,
co mají jinde doma, nepůjde nikdo k nám .. Umění
jest ohlas duše národa . . .«
* Zemské a státní subvence. Návod ku po-
dávání žádostí. Ku praktické potřebě kruhů zeměděl-
ských a samosprávných sestavil Edvard Srb,
konceptní adjunkt okresního zastupitelstva v Roky-
canech. Nákladem Ant. Reinwarta v Praze.
* Čtení besední, lidový časopis obrázkový.
Vydává Viktor K. Jeřábek za redakce Fr. V.
Pokorného v Brně.
* Podivné osudy nalezence Vojtěcha.
Napsal Frant. Rud. Skočdopole. Nákladem knih-
kupectví A. Storcha syna v Praze. 56. čís. »Če-
ských spisů pro mládež«.
Otakara Březiny »Ruce« s doprovo-
dem kresebným Fr. Bílka. Nejlepší úprava. Nákl.
Fr. Bílka v Čhýnově.
Rožek
Edvard Srb
K Jeřábek
V Pokorný
Vojtěch
František
Skočdopole
A Storch
Březina
Bílek
Praha
Francie
Brno
Vycházív Žamberk
Čhýnov