1
masthead
13. září 1901.
3
masthead
HLÍDKA LITERÁRNÍ.
Hlídek
4
masthead
ZVLASTNI PÍLOHA „NÁRODNICH LSU
5
article
Žurnalisticky.
Prošlé století zanechalo po sobě pověst
bořitele kast a zrušení cechů; jedna kasta, je-
den cech zůstal však i do století XX, jsouto
zástupcové tak zvané vážné vědy, přísné nauky
— oněch vyšších deset tisíc aristokratů
intellektu.
Ani černá, ani žlutá internacionála nepo-
hlíží s takovým pohrdáním a despektem na členy
kast ostatních, jako takový pravý člen kasty
vyvolené, jako odborník a učenec na laika
neznalce. Je málo herců, kteří by dovedli po-
dati pravý odstín hlasu, jakým z úst takového
povýšence zaznívá slovo »laik« — a nejvyšší
stupeň té mravní indignace, s jakou každý člen
této vysoké kasty shlíží na takového ubohého
sudru nebo vaisju, je epitheton »žurnalistický«.
Kniha nějaká jest úplně odsouzena — není ani
třeba důvodů — hodí-li se po ní lehkou vě-
tičkou: »je psána žurnalisticky«; autor vyvržen
tam, kde je pláč a skřípění zubů, řekne-li se
o něm, že píše »jako žurnalista«.
Tyto úsudky nejsou ovšem ojedinělé; však
víte, jak leckterý politik, kterého ubohý žurna-
lista musil v pravdě teprve hoblovati a česati
aby mohl na světlo, se svého kurulského křesla
odlehčí si krátkou interjekcí o těch »pisálcích«
vzpomenete si, jak Bismark, který se sedmou
velmocí udržoval styky více než důvěrné, do-
vedl se vyjadřovati o »opeřencích«, když mu
nesloužili; a znám jest i výrok jeho panovníka,
zrovna tak málo lichotivý a zdvořilý.
Čím to ?
Není pochybnosti, že práce žurnalistova,
které se nedostává hlavní věci potřebné k do-
konalosti, totiž času, která musí se díti na kvap
a hned, mívá často nedostatky věcné a formální
Leč to pravidelně odpůrci svým epithetem ne-
mínívají.
Bismark
6
article
Výtka »žurnalistického« stíhá právě před
nosti práce novinářovy. Její rychlost a srozumi-
telnos, její jasnost a zábavnost: to jsou ty čtyři
věci, na které s oblibou dopadá výtka učen-
cova. Píše-li někdo jasně a srozumitelně, hodně
zřetelně — »ejhle žurnalista«, »počítá s mas-
sami«; píše-li rychle a zábavně, neváhá suchou
pravdu odíti blyskavou formou vtipu a rozmaru
— »způsob novinářský«, »práce málo seriosní.
Patrna tu snaha, učiniti z nouze ctnost.« Pří-
znakem opravdovosti není přece nutně ani roz-
vláčnost ani těžkopádná nezáživnost. V orkestru
kultury je žurnalism nástrojem potřebným a ne-
obchodivným jako který jiný. A hodnost a cenu
hudebníka ještě neurčuje otázka, který nástroj
hraje, je-li bubeník či klarinetista, ale j akýje
bubeník či jaký je klarinetista.
Ale co je zajímavé; jdete-li — jako love
za šustem — po hlasu těch křižujících se opo-
vržlivých výkřiků, najdete, že z pravidla vychá-
zejí od osob, které samy ve vědě málo nebo
nic nevykonali; od učenců, kteří jsou již deset
let »nadějní«, o nichž snad několikrát jste čtli,
že »tyto dni něco vydají«, to neb ono — ale
kteři existenci svou jen čas od času projevují
takovýmí projevy nechuti proti žurnalismu, ovšem
zase — v žurnálech. Opravdová práce ve kte-
rémkoli oboru skýtá tolik povznesení i utěšení.
že zbavuje svého vykonavatele malicherné po-
třeby, zabývati se zlehčováním práce — jiných.
A co se vědeckosti psahí dotýče, stačí od-
kázati na Anglii a Francii, kde přední učene
vydobyli si svých literárních ostruh — v žur-
nálech, stačí jmenovati u nás Palackého a Šafa-
řika, aby se ukázalo, že ne každý učenec štít
se žurnálu, má-li totiž co kloudného pověděti.
Podle toho bylo by snad možno odpověděti
k otázce, smí-li učenec psáti žurnalisticky, zná-
mou variací:
»Proč ne — dovede-li to?«
Palacký
Anglie
Francie
8
article
* Českoněmecký slovník. Za pomoci čet-
ných odborníků sestavuje prof. dr. J. Herzer
Böhmisch-deutsches Wörterbuch. Unter
Mitwirkung zahireicher Fachmänner zusammengestell
von Prof. Dr. J. Herzer. Sešit 1.—4. Praha, Otto-
k číslu 253.
profesor
doktor
J Herzer
Otta
Praha
Unter Mitwirkung
Böhmisch
deutsches Wörterbuch
9
article
V živém našem ruchu slovníkářském za let po-
sledních, získala si vedení firma J. Otty. Slovníka
Naučného, který jest největším encyklopedistickým
dílem, v Rakousku dotud vydaným, a vedle Tho-
mavrova Slovníka zdravotního vyšel týmž nákladem
Sterzingrův a Mourkův veliký slovník německo-český,
Kadlcova a Hellerova německo-česká terminologie
právnická, dílo v době zápasův o jazyk neocenitelné,
Herzrův a Iblův slovník francouzsko-český, téhož
slovníku francouzsko-českého kapesní vydání, Herzrův
slovník česko-francouzský a Čechův polsko-český.
A již opět nové dílo slovníkové, jež má umož-
niti každému snadné užívání jazyka našeho, pokud
až po naše dny jest vědecky vytříben. Dílo má se
státi užitečným rádcem »všem, kdož při osobních
nebo písemných stycích, při studiu i při výkonech
svého povolání k němu sáhnou« Dle programu pojat
do slovníku obšírný materiál jazyků českého i ně-
meckého, a pečlivě vyznačeny okolnosti, za jakých
se toho neb onoho rčení užívá. Slovník má tudíž
býti přední potřebou každého psacího stolu. Jakého
významu má u nás potřeba tato, pochopí, kdož pří-
ležitost měl pozorovati písemné projevy nejrůznějších
kruhů našich. K ustálené přesnosti jazykové nedo-
spěli jsme pohříchu ještě ani u lidí akademicky vzdě-
laných.
J Ott
Sterzingrův
Mourkův
veliký
Kadlcův
Hellerův
Herzrův
Iblův
Čechův
Rakousko
Herzrův
10
article
Vedle přirozeného pokladu jazykového, jenž
obsažen ve slovnících Jungmannově a Kottově, při-
brána za pomoci vynikajících odborníků i veškerá
terminologie odborná, zvláště technická, věnována
pozornost části grammatické, sestaveny přehledné
vzorce skloňovací i časovací, schematicky roztříděné
a vyznačené číslicemi. Slova, úsloví, přísloví a poře-
kadla vyčerpána ze zdrojů starších i novějších, tak-
též slova cizí v češtině a němčině užívaná, pojata
do slovníka veškera topická jména zemí koruny če-
ské, pokud se liší od jmen německých. V této pří-
čině hřeší se dosud u nás nejčastěji a nejcitlivěji.
Konečně respektovány i nové výrazy, jichž užívání
vzešlo z potřeb našeho života veřejného, školstvía
všelikých novodobých zařízení.
Vědecká akribie a praktický smysl spojily se v
slovníku Herzrově ve zdařilý celek. Bylo by v zájmu
veřejnosti, aby sešity rychle za sebou následovaly.
Jungmannův
Kottův
11
article
* W. W. Tomek, Dějepis Prahy. Díl XI
Novočeské bibliotéky, vydávané ná-
kladem musea království českého čís.
XVIII. V Praze, 1901. Monumentálního díla o ději-
nách královského hlav. města dvanáctý díl obsahuje
vylíčení dějin českých vůbec a pražských zvláště od
pověstného pokutování evangelických stavů Ferdi-
nandem I. po válce schmalkaldské až po vynucený
Matyašem na Rudolfu II. mír libeňský r. 1609. Jest
to doba příprav k nastávajícím rozhodným zápasům.
Zvolna ale jistě pověstná tajná rada dvorská, sbor
dvořanských snaživců německého původu, ústavním
činitelům českým nezodpovědný, spřádala nitky, aby
jakýmikoli prostředky království české bylo připra-
veno o své světodějné postavení a pomáhalo hmotně
i kulturně rozvoji Vídně a Dolních Rakous.
Teskno jest probírati se v bohatém obsahu nej-
novější knihy Tomkovy. Na každé straně viděti
kterak po r. 1526 bohaté a mocné někdy království
upadá bezděky v podnož vládních snah vídeňských.
Pozorujeme taktiku, velikolepým způsobem histori-
ckým doloženou a dolíčenou, aby království české
dovedeno bylo trvale přispívati na hmotné potřeby
jinostranné, na »dědičného nepřítele Turka« a na
dluhy i potřeby dvora, aby v Čechách permanentním
zůstával nelad náboženský, zaměňování snah za
svobodu náboženskou s politickým proviněním, a ko-
nečně zjednáván byl průchod němčině do veřejné
správy na úkor jediné oprávněného jazyka domácího.
Sněmy zemské poskytují obraz velmi smutný: vláda
předkládala pouze berní proposice a stavům bylo o
každou potřebu zemskou tvrdé boje podnikati.
W W Tomek
Tomkův
Turek
Praha
Vídeň
Dolní Rakousy
Čechy
12
article
Nelad náboženský byl dvoru vítán. Dokud evan-
gelíci, prohlašujíce se za podobojí, chráněné kom-
paktáty a přísahou královskou, domáhali se vlády v dolní
konsistoři, byla dolní konsistoř zanedbávána a Ferdi-
nand I. staral se o znovuosazení pražského arcibiskup-
ství s tím úmyslem, aby evangelíci byli přivedeni do
slepé uličky, z níž nebylo východu: na jedné straně
měli se podříditi arcibiskupu z Říma ztvrzenému, na
druhé straně hrozil jim stav bezzákonný! Načelníci
evangelických stavů pravý úmysl postřehli a za Max-
miliána, který u věcech naboženských zdál se býti
nestranným, žádali, aby kompaktáta byla zrušena
jim náboženská svoboda na základě české konfessí
propuštěna. Maximilián ústně slíbil, ale ve skuteč
nosti toho nebylo dbáno, ba arcibiskup ihned přestal
světiti i žáky pod obojí. Neuspořádaný náboženský
stav trval tudíž dále, anobrž byl i zůmysla rozdmy-
chován. Proti převážné většině evangelíků dvůr
ochranu bral dolejší konsistoř, stihal pány, kteří
ustanovovali na svých statcích kněží lutherské anebo
svolovali ke sborům bratrským a ku konci XVI. sto-
letí dály se již nové násilné pokusy rekatolisační.
Evangelíci čeští měli býti dohnáni k násilnostem,
aby byla příčina k zrušení svobod politických a jen
ctižádost Matiášova zabránila, že nebyli dohnáni sta
vové k zoufalému odporu o 20 let dříve.
Ruku v ruce s touto náboženskou a politickou
provokací postupovala i provokace národní. Z prvých
pěti králů českých po r. 1526 neuměl žádný českya
smutný poskytují obraz tehdejší zprávy, že sněm
Max
Maximilián
Matiášův
Řím
14
article
jednati musil s králem skrze tlumočníky v jazyce,
kterým mluvili toliko některé neveliké končiny při
horní Ohři a Krušných Horách. Neslýchaným poru-
šením práva bylo jmenování cizokrajného Němce
Karla z Lamberka arcibiskupem země téměř naskrze
české!
Velice zamlouvají se Tomkovy charakteristiky.
Dvě osobností zvláště podrobně json vylíčeny: pan
Vilém z Rožmberka, osvícený katolík, jenž upřímně
se snažil, aby odklidil příčiny rozporů náboženských,
a poctivý, v přesvědčení svém skalopevný Václav
— še—
Budovec.
Němec
Karel
Tomkův
Vilém
Václav
Budovec
krušný hora
Rožmberk
Lamberk arcibiskup
15
article
Z českých listů.
16
article
* Trochu melancholicky působí zpráva o pan-
keltickém sjezdu, pořádaném v Dublíně, na němž
účastnili se zástupci všech těch nárůdků, nářečí a
podřečí, v něž se roztrvskla a v nichž vysýchá slavná
stará keltština. Těch tři a půl millionu potomků
starých Keltů, kteří dnes v různých kmenech se
udrželi, ale vlivem školy a moderní vše nivelisující
civilisace kvapem ubývají, vyslali, jak »Hlídka«
referuje, na sjezd své zástupce, aby jednali o vzpru-
žení a oživení starého keltského jazyka. Prohlížíte-li
památky staroanglické literatury, čtete-li půvabná
líčení irských ostrovů a patriarchalního života na
nich, zmocňuje se vás tesklivý pocit nad brutalitou
dějin, jíž podlehlo to nadané plémě.
* »Život« cituje závažný anglický hlas o dů-
ležitosti literatury pro vychování mládeže: W. J.
Addis praví: »Nemohu klásti dosti velký důraz na
to, že literatura jest hlavní cesta, kterou možno
působiti na nejvnímavější čásť mysli hochovy ve
škole a že pro budoucí blaho jeho dlužno co nej-
větší pozornost jí věnovati.« Addis vidí v literatuře,
ve vhodné volbě četby nejmocnější prostředek k pů-
sobení na vkus mládeže — a právem. Ovšem »sou-
kromou četbou« našich středních škol a kastigova-
nými exempláry žákovských knihoven účelu tohou
nás nedosahujeme.
Kelt
Hlídek
Addis
17
article
* Do »Lumíru« přeložila Marie Kalašová pů-
vabný, mystický článek Maurice Maeterlincka o Ruys-
brocckovi Podivuhodném. Českému čtenáři bylo by
bývalo asi vhod několik řádek prosaičtějších jako
úvod, které by vyložily prostými slovy, čeho se stěží
a kuse dohaduje z bohatého spádu rythmické, vonné
a poetické prosy Maeterlinckovy. Ale nadšení pro-
chudého, neznámého mnicha, pro jeho vise a jeho
procítění věcí posledních, které projevuje autor, vzbu-
zuje mimoděk touhu po čtení zvláštní a podivné
hudby, v níž dovídá se jen tajuplné narážky. S lite-
rarního stanoviska zajímavý je styl Maeterlinckův,
z něhož tolik nepodařených odlesků zapadlo do naší
literatury.
* »Akademie« souhlasně s jinými našimi listy
věnuje obšírnější článek zřizování a vedení knihoven
lidových, vřele podporujíc hnutí, které přes nepřízen
mnohých našich intelligentů rok od roku mohutněji
vzrůstá.
* Těžko by byly »Volné směry« nalezly
vhodnější thema pro své úvodní číslo VI. ročníku,
než desítiletou památku úmrtí Nerudova. Nejsem
obdivovatel jubileí, zvláště ne takových, jež bývají
u nás leckdy schválně a nemotorně vydupávána.
Ale nedovedu si představiti nic delikátnějšího, umě-
lečtějšího a tesklivějšího, než ten půvabný sešit, tak
skromně vyšlý s prostým věnováním: Janu Nerudovi
22. VIII. 1891—1901. V době, kdy literatura téměř
hřeší zanedbaváním jeho památky, umělci skládají
mu svůj hold, prostě, illustrováním jeho písní, jak
měl kterou kdo nejraději, a Šaldovou vzpomínkou,
vážnou, horoucí a nadšenou pro jeho ryzí, české
srdce, tak upřímnou obdivem a láskou, jak málo jich
napsáno u nás.
Čtenář.
Kalašová
Mauric Maeterlinck
Ruys
Maeterlinckův
Nerudův
Neruda
Šaldův
Lumír
19
article
* Muka pekelná a sláva nebeská. Spiso-
vatelé staročeských legend s obzvláštní chutí vymý-
šleli na hrdiny svých skládání muky nejrafinovanější.
Sv. Jiří v leg. stč. třikrát mučen, třikrát umře a
ovšem třikrat z mrtvých vstane; jak jej mučili,
vidno z veršů: Káza jej král v kola vsaditi a trudně
jej mučiti — V devět čiestí jeho tělo — roztěchu,
věřtež za cělo — a strhali s masem žíly — s jeho
kostí ostré pily. — Vece král: Nenie v tom dosti, —
zavrzte v jezero kosti. — Líčení muk dařívalo se
mnohem lépe, než malování nebeského příbytku a
slastí jeho. Moda legend přešla, a skládány prosa-
ické životopisy svatých. I v nich dávali si spiso-
vatelé záležet na mučení svatých a světic. V době
protireformační drží se také záliba ta. Je to oblíbené
thema postili, ale také písní. Dvě písně, jednu »o-
mukách pekelných«, druhou »o slávě nebeský«, obsa-
huje Kontášova Cytara Nového zákona (roku
1727—1762). Pobožné duše tehdejšího času při čtení
jich jistě opravdově se chvěly. Kdož by se nevpra-
vil do hluku pekelného, slyší-li popis: »Ne tak hučí
ani zvučí vinobití na moři, ani když hrom udeří
strom aneb Sodoma hoří.« A jaká rozmanitost zvuků!
»Co kůň hničí, co slon řiči, co kocouři mňoukají;
tento kváká, onen kráká, tito pak kokrhají . .
Tu slyšet hrozný vrzání, dýmání a fučení, skřípání
a hoblování, bouchání a tlučení.«
Také představy čichové pomáhaly: »Ambra,
balzam neb pížmo tam vůně jsou neslýchané; stroj
bobrovej (v tisku dobrovej), trus čertovej, tyť jsou
věci vydané.« Koniáš operuje zvláště mocnými kon.
trasty: mučidla pozemská isou dětské hračky pro
Muk
Jiří
Kontášův
Sodoma
Koniáš