ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 ad0b6e50-7959-11dc-a95a-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 19 celkem · entity: person 45, place 13, org 2, work 3
1 masthead
13. září 1901.
2 masthead
Císlo 20.
3 masthead
HLÍDKA LITERÁRNÍ.
Hlídek
4 masthead
ZVLASTNI PÍLOHA „NÁRODNICH LSU
5 article
Žurnalisticky. Prošlé století zanechalo po sobě pověst bořitele kast a zrušení cechů; jedna kasta, je- den cech zůstal však i do století XX, jsouto zástupcové tak zvané vážné vědy, přísné nauky — oněch vyšších deset tisíc aristokratů intellektu. Ani černá, ani žlutá internacionála nepo- hlíží s takovým pohrdáním a despektem na členy kast ostatních, jako takový pravý člen kasty vyvolené, jako odborník a učenec na laika neznalce. Je málo herců, kteří by dovedli po- dati pravý odstín hlasu, jakým z úst takového povýšence zaznívá slovo »laik« — a nejvyšší stupeň té mravní indignace, s jakou každý člen této vysoké kasty shlíží na takového ubohého sudru nebo vaisju, je epitheton »žurnalistický«. Kniha nějaká jest úplně odsouzena — není ani třeba důvodů — hodí-li se po ní lehkou vě- tičkou: »je psána žurnalisticky«; autor vyvržen tam, kde je pláč a skřípění zubů, řekne-li se o něm, že píše »jako žurnalista«. Tyto úsudky nejsou ovšem ojedinělé; však víte, jak leckterý politik, kterého ubohý žurna- lista musil v pravdě teprve hoblovati a česati aby mohl na světlo, se svého kurulského křesla odlehčí si krátkou interjekcí o těch »pisálcích« vzpomenete si, jak Bismark, který se sedmou velmocí udržoval styky více než důvěrné, do- vedl se vyjadřovati o »opeřencích«, když mu nesloužili; a znám jest i výrok jeho panovníka, zrovna tak málo lichotivý a zdvořilý. Čím to ? Není pochybnosti, že práce žurnalistova, které se nedostává hlavní věci potřebné k do- konalosti, totiž času, která musí se díti na kvap a hned, mívá často nedostatky věcné a formální Leč to pravidelně odpůrci svým epithetem ne- mínívají.
Bismark
6 article
Výtka »žurnalistického« stíhá právě před nosti práce novinářovy. Její rychlost a srozumi- telnos, její jasnost a zábavnost: to jsou ty čtyři věci, na které s oblibou dopadá výtka učen- cova. Píše-li někdo jasně a srozumitelně, hodně zřetelně — »ejhle žurnalista«, »počítá s mas- sami«; píše-li rychle a zábavně, neváhá suchou pravdu odíti blyskavou formou vtipu a rozmaru — »způsob novinářský«, »práce málo seriosní. Patrna tu snaha, učiniti z nouze ctnost.« Pří- znakem opravdovosti není přece nutně ani roz- vláčnost ani těžkopádná nezáživnost. V orkestru kultury je žurnalism nástrojem potřebným a ne- obchodivným jako který jiný. A hodnost a cenu hudebníka ještě neurčuje otázka, který nástroj hraje, je-li bubeník či klarinetista, ale j akýje bubeník či jaký je klarinetista. Ale co je zajímavé; jdete-li — jako love za šustem — po hlasu těch křižujících se opo- vržlivých výkřiků, najdete, že z pravidla vychá- zejí od osob, které samy ve vědě málo nebo nic nevykonali; od učenců, kteří jsou již deset let »nadějní«, o nichž snad několikrát jste čtli, že »tyto dni něco vydají«, to neb ono — ale kteři existenci svou jen čas od času projevují takovýmí projevy nechuti proti žurnalismu, ovšem zase — v žurnálech. Opravdová práce ve kte- rémkoli oboru skýtá tolik povznesení i utěšení. že zbavuje svého vykonavatele malicherné po- třeby, zabývati se zlehčováním práce — jiných. A co se vědeckosti psahí dotýče, stačí od- kázati na Anglii a Francii, kde přední učene vydobyli si svých literárních ostruh — v žur- nálech, stačí jmenovati u nás Palackého a Šafa- řika, aby se ukázalo, že ne každý učenec štít se žurnálu, má-li totiž co kloudného pověděti. Podle toho bylo by snad možno odpověděti k otázce, smí-li učenec psáti žurnalisticky, zná- mou variací: »Proč ne — dovede-li to?«
Palacký Anglie Francie
7 article
České spisy-
8 article
* Českoněmecký slovník. Za pomoci čet- ných odborníků sestavuje prof. dr. J. Herzer Böhmisch-deutsches Wörterbuch. Unter Mitwirkung zahireicher Fachmänner zusammengestell von Prof. Dr. J. Herzer. Sešit 1.—4. Praha, Otto- k číslu 253.
profesor doktor J Herzer Otta Praha Unter Mitwirkung Böhmisch deutsches Wörterbuch
9 article
V živém našem ruchu slovníkářském za let po- sledních, získala si vedení firma J. Otty. Slovníka Naučného, který jest největším encyklopedistickým dílem, v Rakousku dotud vydaným, a vedle Tho- mavrova Slovníka zdravotního vyšel týmž nákladem Sterzingrův a Mourkův veliký slovník německo-český, Kadlcova a Hellerova německo-česká terminologie právnická, dílo v době zápasův o jazyk neocenitelné, Herzrův a Iblův slovník francouzsko-český, téhož slovníku francouzsko-českého kapesní vydání, Herzrův slovník česko-francouzský a Čechův polsko-český. A již opět nové dílo slovníkové, jež má umož- niti každému snadné užívání jazyka našeho, pokud až po naše dny jest vědecky vytříben. Dílo má se státi užitečným rádcem »všem, kdož při osobních nebo písemných stycích, při studiu i při výkonech svého povolání k němu sáhnou« Dle programu pojat do slovníku obšírný materiál jazyků českého i ně- meckého, a pečlivě vyznačeny okolnosti, za jakých se toho neb onoho rčení užívá. Slovník má tudíž býti přední potřebou každého psacího stolu. Jakého významu má u nás potřeba tato, pochopí, kdož pří- ležitost měl pozorovati písemné projevy nejrůznějších kruhů našich. K ustálené přesnosti jazykové nedo- spěli jsme pohříchu ještě ani u lidí akademicky vzdě- laných.
J Ott Sterzingrův Mourkův veliký Kadlcův Hellerův Herzrův Iblův Čechův Rakousko Herzrův
10 article
Vedle přirozeného pokladu jazykového, jenž obsažen ve slovnících Jungmannově a Kottově, při- brána za pomoci vynikajících odborníků i veškerá terminologie odborná, zvláště technická, věnována pozornost části grammatické, sestaveny přehledné vzorce skloňovací i časovací, schematicky roztříděné a vyznačené číslicemi. Slova, úsloví, přísloví a poře- kadla vyčerpána ze zdrojů starších i novějších, tak- též slova cizí v češtině a němčině užívaná, pojata do slovníka veškera topická jména zemí koruny če- ské, pokud se liší od jmen německých. V této pří- čině hřeší se dosud u nás nejčastěji a nejcitlivěji. Konečně respektovány i nové výrazy, jichž užívání vzešlo z potřeb našeho života veřejného, školstvía všelikých novodobých zařízení. Vědecká akribie a praktický smysl spojily se v slovníku Herzrově ve zdařilý celek. Bylo by v zájmu veřejnosti, aby sešity rychle za sebou následovaly.
Jungmannův Kottův
11 article
* W. W. Tomek, Dějepis Prahy. Díl XI Novočeské bibliotéky, vydávané ná- kladem musea království českého čís. XVIII. V Praze, 1901. Monumentálního díla o ději- nách královského hlav. města dvanáctý díl obsahuje vylíčení dějin českých vůbec a pražských zvláště od pověstného pokutování evangelických stavů Ferdi- nandem I. po válce schmalkaldské až po vynucený Matyašem na Rudolfu II. mír libeňský r. 1609. Jest to doba příprav k nastávajícím rozhodným zápasům. Zvolna ale jistě pověstná tajná rada dvorská, sbor dvořanských snaživců německého původu, ústavním činitelům českým nezodpovědný, spřádala nitky, aby jakýmikoli prostředky království české bylo připra- veno o své světodějné postavení a pomáhalo hmotně i kulturně rozvoji Vídně a Dolních Rakous. Teskno jest probírati se v bohatém obsahu nej- novější knihy Tomkovy. Na každé straně viděti kterak po r. 1526 bohaté a mocné někdy království upadá bezděky v podnož vládních snah vídeňských. Pozorujeme taktiku, velikolepým způsobem histori- ckým doloženou a dolíčenou, aby království české dovedeno bylo trvale přispívati na hmotné potřeby jinostranné, na »dědičného nepřítele Turka« a na dluhy i potřeby dvora, aby v Čechách permanentním zůstával nelad náboženský, zaměňování snah za svobodu náboženskou s politickým proviněním, a ko- nečně zjednáván byl průchod němčině do veřejné správy na úkor jediné oprávněného jazyka domácího. Sněmy zemské poskytují obraz velmi smutný: vláda předkládala pouze berní proposice a stavům bylo o každou potřebu zemskou tvrdé boje podnikati.
W W Tomek Tomkův Turek Praha Vídeň Dolní Rakousy Čechy
12 article
Nelad náboženský byl dvoru vítán. Dokud evan- gelíci, prohlašujíce se za podobojí, chráněné kom- paktáty a přísahou královskou, domáhali se vlády v dolní konsistoři, byla dolní konsistoř zanedbávána a Ferdi- nand I. staral se o znovuosazení pražského arcibiskup- ství s tím úmyslem, aby evangelíci byli přivedeni do slepé uličky, z níž nebylo východu: na jedné straně měli se podříditi arcibiskupu z Říma ztvrzenému, na druhé straně hrozil jim stav bezzákonný! Načelníci evangelických stavů pravý úmysl postřehli a za Max- miliána, který u věcech naboženských zdál se býti nestranným, žádali, aby kompaktáta byla zrušena jim náboženská svoboda na základě české konfessí propuštěna. Maximilián ústně slíbil, ale ve skuteč nosti toho nebylo dbáno, ba arcibiskup ihned přestal světiti i žáky pod obojí. Neuspořádaný náboženský stav trval tudíž dále, anobrž byl i zůmysla rozdmy- chován. Proti převážné většině evangelíků dvůr ochranu bral dolejší konsistoř, stihal pány, kteří ustanovovali na svých statcích kněží lutherské anebo svolovali ke sborům bratrským a ku konci XVI. sto- letí dály se již nové násilné pokusy rekatolisační. Evangelíci čeští měli býti dohnáni k násilnostem, aby byla příčina k zrušení svobod politických a jen ctižádost Matiášova zabránila, že nebyli dohnáni sta vové k zoufalému odporu o 20 let dříve. Ruku v ruce s touto náboženskou a politickou provokací postupovala i provokace národní. Z prvých pěti králů českých po r. 1526 neuměl žádný českya smutný poskytují obraz tehdejší zprávy, že sněm
Max Maximilián Matiášův Řím
13 title
Dixi.
Dix
14 article
jednati musil s králem skrze tlumočníky v jazyce, kterým mluvili toliko některé neveliké končiny při horní Ohři a Krušných Horách. Neslýchaným poru- šením práva bylo jmenování cizokrajného Němce Karla z Lamberka arcibiskupem země téměř naskrze české! Velice zamlouvají se Tomkovy charakteristiky. Dvě osobností zvláště podrobně json vylíčeny: pan Vilém z Rožmberka, osvícený katolík, jenž upřímně se snažil, aby odklidil příčiny rozporů náboženských, a poctivý, v přesvědčení svém skalopevný Václav — še— Budovec.
Němec Karel Tomkův Vilém Václav Budovec krušný hora Rožmberk Lamberk arcibiskup
15 article
Z českých listů.
16 article
* Trochu melancholicky působí zpráva o pan- keltickém sjezdu, pořádaném v Dublíně, na němž účastnili se zástupci všech těch nárůdků, nářečí a podřečí, v něž se roztrvskla a v nichž vysýchá slavná stará keltština. Těch tři a půl millionu potomků starých Keltů, kteří dnes v různých kmenech se udrželi, ale vlivem školy a moderní vše nivelisující civilisace kvapem ubývají, vyslali, jak »Hlídka« referuje, na sjezd své zástupce, aby jednali o vzpru- žení a oživení starého keltského jazyka. Prohlížíte-li památky staroanglické literatury, čtete-li půvabná líčení irských ostrovů a patriarchalního života na nich, zmocňuje se vás tesklivý pocit nad brutalitou dějin, jíž podlehlo to nadané plémě. * »Život« cituje závažný anglický hlas o dů- ležitosti literatury pro vychování mládeže: W. J. Addis praví: »Nemohu klásti dosti velký důraz na to, že literatura jest hlavní cesta, kterou možno působiti na nejvnímavější čásť mysli hochovy ve škole a že pro budoucí blaho jeho dlužno co nej- větší pozornost jí věnovati.« Addis vidí v literatuře, ve vhodné volbě četby nejmocnější prostředek k pů- sobení na vkus mládeže — a právem. Ovšem »sou- kromou četbou« našich středních škol a kastigova- nými exempláry žákovských knihoven účelu tohou nás nedosahujeme.
Kelt Hlídek Addis
17 article
* Do »Lumíru« přeložila Marie Kalašová pů- vabný, mystický článek Maurice Maeterlincka o Ruys- brocckovi Podivuhodném. Českému čtenáři bylo by bývalo asi vhod několik řádek prosaičtějších jako úvod, které by vyložily prostými slovy, čeho se stěží a kuse dohaduje z bohatého spádu rythmické, vonné a poetické prosy Maeterlinckovy. Ale nadšení pro- chudého, neznámého mnicha, pro jeho vise a jeho procítění věcí posledních, které projevuje autor, vzbu- zuje mimoděk touhu po čtení zvláštní a podivné hudby, v níž dovídá se jen tajuplné narážky. S lite- rarního stanoviska zajímavý je styl Maeterlinckův, z něhož tolik nepodařených odlesků zapadlo do naší literatury. * »Akademie« souhlasně s jinými našimi listy věnuje obšírnější článek zřizování a vedení knihoven lidových, vřele podporujíc hnutí, které přes nepřízen mnohých našich intelligentů rok od roku mohutněji vzrůstá. * Těžko by byly »Volné směry« nalezly vhodnější thema pro své úvodní číslo VI. ročníku, než desítiletou památku úmrtí Nerudova. Nejsem obdivovatel jubileí, zvláště ne takových, jež bývají u nás leckdy schválně a nemotorně vydupávána. Ale nedovedu si představiti nic delikátnějšího, umě- lečtějšího a tesklivějšího, než ten půvabný sešit, tak skromně vyšlý s prostým věnováním: Janu Nerudovi 22. VIII. 1891—1901. V době, kdy literatura téměř hřeší zanedbaváním jeho památky, umělci skládají mu svůj hold, prostě, illustrováním jeho písní, jak měl kterou kdo nejraději, a Šaldovou vzpomínkou, vážnou, horoucí a nadšenou pro jeho ryzí, české srdce, tak upřímnou obdivem a láskou, jak málo jich napsáno u nás. Čtenář.
Kalašová Mauric Maeterlinck Ruys Maeterlinckův Nerudův Neruda Šaldův Lumír
18 article
Staré spisy-
19 article
* Muka pekelná a sláva nebeská. Spiso- vatelé staročeských legend s obzvláštní chutí vymý- šleli na hrdiny svých skládání muky nejrafinovanější. Sv. Jiří v leg. stč. třikrát mučen, třikrát umře a ovšem třikrat z mrtvých vstane; jak jej mučili, vidno z veršů: Káza jej král v kola vsaditi a trudně jej mučiti — V devět čiestí jeho tělo — roztěchu, věřtež za cělo — a strhali s masem žíly — s jeho kostí ostré pily. — Vece král: Nenie v tom dosti, — zavrzte v jezero kosti. — Líčení muk dařívalo se mnohem lépe, než malování nebeského příbytku a slastí jeho. Moda legend přešla, a skládány prosa- ické životopisy svatých. I v nich dávali si spiso- vatelé záležet na mučení svatých a světic. V době protireformační drží se také záliba ta. Je to oblíbené thema postili, ale také písní. Dvě písně, jednu »o- mukách pekelných«, druhou »o slávě nebeský«, obsa- huje Kontášova Cytara Nového zákona (roku 1727—1762). Pobožné duše tehdejšího času při čtení jich jistě opravdově se chvěly. Kdož by se nevpra- vil do hluku pekelného, slyší-li popis: »Ne tak hučí ani zvučí vinobití na moři, ani když hrom udeří strom aneb Sodoma hoří.« A jaká rozmanitost zvuků! »Co kůň hničí, co slon řiči, co kocouři mňoukají; tento kváká, onen kráká, tito pak kokrhají . . Tu slyšet hrozný vrzání, dýmání a fučení, skřípání a hoblování, bouchání a tlučení.« Také představy čichové pomáhaly: »Ambra, balzam neb pížmo tam vůně jsou neslýchané; stroj bobrovej (v tisku dobrovej), trus čertovej, tyť jsou věci vydané.« Koniáš operuje zvláště mocnými kon. trasty: mučidla pozemská isou dětské hračky pro
Muk Jiří Kontášův Sodoma Koniáš