Dne 8 listopadu 1900.

KATOLICKE LISTY.

Číslo 307.

Strana 3.

zločin podvodu ohledně onoho anonymního dopisu, Pešákovi zaslaného. Vyšetřování dosud neskončeno a proto není možno sděliti bližší podrobnosti. President sděluje však, že originál onoho dopisu vespisech se nenalézá. Pan dr. Auředníček žádá, aby bylo aspoň konstatováno, kde je originál onoho dopisu, a aby bylo sdě- leno, jaký je to dům (poštovní budova), odkud měl býti do- pis zaslán. Dozvěděl se totiž navrhovatel, že v tom domě vůbec nikdo nebydlí (Porzellangasse 13 — Vídeň.). Soud v poradě usnesl se na tom, konstatovati ze spisů předložených, že originál dopisu, zaslaného svědku Pešákovi se ve spisech nenalézá, a pokud se týče ostat- ních okolností, nemohou býti uvedeny na přetřes veřej- nosti, dokud vyšetřování neskončeno. Dr. Pevný uvádí, že pro podvod trestáni byli židi Is. Bodánský a Filler. Jaký to podvod byl, pan doktor neví. Dr. Auředníček připojuje se k návrhu tomu, aby se to skutečně zjistilo. Pak-li to není pravda, aby to podezření bylo vyvráceno. Předseda: Můj princip je, nestavětí svědků na pranýř, dokud to není třeba Když byl pan předseda předvolaným dvaceti čtyrem svědkům a svědkyním udělil případné napomenutí došlo k výslechu svědků. Před tím, když svědci scházeli s podia, přiklonil se Wassermann k Hilsnerovi a pravil mu: „Nebuď po- řád tak smutneja drž na Boha!“ Slova ta působíla v obecenstvu rozruch.

S vědek Ant. Lang, 33letý obuvník z Polné — přísahá. Předseda: Potkával jste Hilsnera? Svědek: Ano, častěji. Bydlím naproti výpalně J. Pešáka. Předseda: Pozoroval jste Hilsnera před vraždou na Klímové? Svědek: Často jsem ho víděl. Před bytem H. Aufrechta scházívali se Hilsner, L. Graf, H. Basch, A. Graf a H. Aufrecht. — Hilsnera jsem také viděl často choditi směrem od Březiny na večer a před polednem Předseda: Viděl jste Hilsnera po vraždě Hrů- zové? Svědek: To bylo v pondělí po svátcích, to tam byl naposled. Předseda: Vidíval jste ho později? Svědek: Pak jsem ho neviděl. — To bylo v pon- dělí na velikonoční svátky co jsem ho viděl před Hilsne- rových bytem o půl osmé hodině večer, stál tam K. Pro- cházka. V bytě Hilsnerově bylo rozsví- ceno; byl tam Hilsner, jeho matk a Rapp a jeho žena. Tam jsou jednoduchá okna, škvíra v okenicích. Mluvili německy. Předseda: Mohl jste vše slyšet? Svědek: Všecko německy mluvili. Rappová řekla k Hilsnerovi: „Nebojíš se, nemáš strach!“ a Rapp k tomu řekl: „Jaký strach, čeho by se bál?“ Na to jeho žena! „Myslíš?“ a na ko- nec Rapp: „Když ho žádný neviděl, žádný ho tam nechytil, tak je konec!“,

Předseda: Mluvil jste s Procházkou a poslou- chali jste tam vícekrát? Svédek: To jsem tam poslouchal minulého roku. Hilsnerová hádala se s Leopoldem, bylo to slyšeti na siln ci. Předseda: Vy jste delší dobu tam bydlil, pama- tujete se na výlet do Březiny r. 1898? Svědek: Tam jsem nebyl, byl jsem churav. P práci tehdy jsem se díval s okna, když šli výletníci zpět- vyšel jsem před výpalnu. Tudy šli v průvodu H. Basch, Hilsner s nějakou holkou v bělavé sukni, tmavém životě a tmavém šátku. Hilsner měl tmavé šaty. Šel jsem za nimi na 3—4 kroky až k Horní bráně — oni zatočili k ho- stinci Vítkově. Hilsner holku hubičkoval a mačkal a já chtěl věděti, co je to za holku. Ve tři čtvrti na 10 hod večer jsem zůstal stát, tu k desáté hodině vyšlo ze Židovského města více osob - holka s Hilsnerem, H. Basch, Brettiš a L. Graf. Oni šli na náměstí, tu se Graf připojil k H lsnerovi. Šli k soudní budově, dále podle kostelní zdi ke špitálu, a sle- doval jsem je až ke bráně — tu u Schillerova stavení mi zmizeli. Předseda: Poznal jste je určitě? Svědek: Ano. Bretiše jsem viděl na začátku dubna, to když jsem s ním byl konfrontován, měl vousy, dřív ne. Předseda: Proč jste to vše dřív neudal? Svědek: Myslím, v židovském domě; proti ka- ždému svědku židu uřili a breptali. Ostatně jsem měl strach a byl jsem také chorobný.

Předseda: Vaše udání částečně se neshoduje, co udal Procházka? Svědek: Možná, že mě viděl jindy, ale to jsem po- sloucha na červený pondělek. Svědek tvrdí, že o výletu do »Březiny« nepršelo. Předseda: Že vás to nemrzelo na tu holku (Klí- movou) čekat? Svědek: Umínil jsem si zvědět, kdeta holka slouží. Státní zástupce: Který rok byl výlet? Svědek: Roku 1898, byl to výlet socialistický. Hilsner v pondělí před Škaredou středou stál před Prochá- zkovými s jinými židy a usmíval se. Dr. Auředníček: Vy jste k tomu oknu při- stoupil hned, když Procházka odešel? Svědek: Ano. Dr. A uředníček: On tvrdí, že tam byli Hilsner jeho matka a teta. Svědek: On se mýlí, nebude se as pamatovat; ostatně já s ním o té věci nemluvil. Já se s Procházkou sešel často. Tehdy to bylo na pondělek večer. Já se ne- musím bát, že bychtu promluvil něja ké slovo křivé. Dr. A uředníček: Které osoby jste viděl na tom výletu? Svědek: Byli tam také dělníci sociální, Jaroš Hilsner šel po straně Dr. Auředníček: Kolikrát jste se min uli vy, Hilsner a ti tři? Svědek: Bretiš šel těsně kolem mne, šli k bráně, vyšli na náměstí. Já je předešel a zůstal jsem stát. Tu Grat se přidal k Hilsnerovi, as 50 kroků od svéhos bytu. Pak jsem šel před nimi k soudní budově, pak jsem šel od ka- štanu za nimi do křoví, tam je chodník, a tam tu holku H. Basch oslovil. Pak jsem šel neustále za nimi ve vzdále- nosti 12—13 kroků. Zadarmo od té holky jistě nic nechtěli, když jí šli vyprovázet. Náměstí bylo liduprázdné — vše bylo v zábavě.

Dr. Auředníček: Trváte na tom že to Bretiš byl? — Svědek: Ano. Dr. Auředníček: Hilsner mačkal a hubičkoval všecky holky? Svědek: Já ho potkával dost často, ano. Dr. Vodička: Byl jste nemocen, chodil jste na procházky, ale soudu jste to neudal, ač se jed-alo o dvě vraždy Svědek mlcí. — S Procházkou u oken Hilsnerových sešel se večer na červený pondělek. K otázce dra. Auředníčka opakuje svědek ještě jednou určitým hlasem rozmluvu, vedenou v bytě Hllsnerových. Hilsner (rozrušen): Nemýlíte se? Já vím určitě, že 17. července Raabovi u nás nebyli. Svědek: Já to vím určitě. Hilsner: Se mnou žádný nemluvil. Matka byla doma, teta, bratr . . Paní Rappová u nás nebyla. Svědek: Byli tam o 71/2 hod. večer. Hilsner: O tom já nic nevím. Svědek Josef Rapp, 50letý koželuh v Polné, židov- ského vyznání; přísahá. Předseda: Znal jste příbuzné Hilsnerovy? Chodil jste tam někdy k nim Svědek: Nikdy. To není pravda. Předseda: Pamatujete se na zavraždění Hrůzové? Svědek: To nepamatuji, to nevím. Předseda: Vy jste byl dne 3. dubna večer u Hilsnerů Svědek: Játam nebyl, večer nikam nechodím. Ani s manželkou tam jsem nebyl, to není žádná pravda. Předseda: To mělo být o půl 8 hod. večer? Svědek: Tonení pravda, na tu stranu já nechodím nikdy. Svědek nepamatuje se ani na to, kdy byl odveden Hilsner četníkem do Věžničky, nepamatuje se na onu rozmluvu — nebyl prý v bytě Hilsnero- výchonani jeho žena. Vše resolutně po židov- ském způsobu popírá. Předseda: To bylo krátce po vaších velikonoč- ních svátcích, bylo to pondělí

S vědek: Já celý den nikam nepřijdu; co se uvádí, to není žádná pravda. Dr. Baxa: Víte, kdy byl Hilsner zatčen? Svědek: Nevím. Svědek uvádí, že se svým sou- věrcem žádným o vraždě nemluvil. (Ač se o tom mluvilo po širém okolí.) Hilsner mlčí. Svědkyně Růžena Rappová, 49letá žena před- chozího israelity — upomenuta na přísahu. Svědky ně popírá, žeby někdy bylau Hilsnerů, je prýpořád doma. Předseda: Vy jste tam byla 3. dubna. Svědkyně: Nic nevím. to není žádná prayda. Předseda uvádí její rozmluvu, kterou prý měla v bytě Hilsnerových. Svědkyně vše popírá houževnatě. Nepamatuje se, ani kdy byl Hilsner zatčen, se žádným o vraždě nemluvila, ani si toho nevšímla — „n ie, kór nic.“ Předseda: To jste slyšela, če Hilenera zavřeli po vraždě? Svědkyně: To jsem ani neslyšela. (Bouřlivý smích.) Dr. Auředníček: Mluvte pravdu, nebojte se. Svědkyně: Já jsem si ničeho nevšímla. Dr. Vodička: Jste známa s Hilsnerem, že mu týkáte? Svědkyně: Prosím, jámu toneřekl a. Svědkyně popírá co nejurčitěji, že nescházela se s Hilsnerovou matkou, vše houževnatě popírá, o ničem nechce věděti. K tomu předčítán protokol K. Pometla v Polné (o chatrnosti a skulinách v okenicích v bytě Hilsnero- vých) a Leop. Basche. Na to předložen porotcům obrázek obydli Hilsne- rova, líčení na 5 minut přerušeno.

Svědek Edv. Mifrek, 41letý dozorce věznů v Kutné Hoře. Přísahá. Předseda: Vám byl Hisner svěřen pod dozor Svědec: Ano. Byl u mne přes rok. Odsouzen byl 16. září loni, pak si stěžoval, že je odsouzen; já ho tě- šil: „Poldíku, ještě nevisite, můžete dostat milost a 20 roků.“ A on na to: „Kdybych dostal dvacet roků, tobych bylrád!“ Jednou měli trestníci vyjít na procházku a tu Arátor mi ukázal, co Hilsne napsal na papírový sáček: jména Wasserma nn Erbmann a Freuler. Švědek třikrát ptal se Hils- nera, je-li to pravda, pak to podepsal H lsner a spolu- vězni jeho a svědek to ohlásil p. návladnímu. Předseda: Pak skutečně dodáni soudu Wasser- mann a Erbmann? Svědek: Ano. A tehdy konkář mi povídal, že Hilsner poznal Erbmanna dle chůze. Pak se mně ptal Erbmann po Hilsnerovi a Hilsner přiznal se mi, že Erb- mann u nich byl, že s ním vykonával ty věci. To mi Hilsner vypravoval 20. září o 8. hod ranní Hilsner tehdy udal, že šel s oběma jmenovanými kol Cinka do Březiny. Wassermann prý se schoval za strom, Erbmann za roští a Hilsner — dle svého vypravování — chodil po cestě. Hilsner prý Hrůzovou pozdravil a když ona špatně odpo- věděla, Wassermann prý děvče uhodil a Erbmann děvče odtáhl dál. — To mi vypravoval vše Hilsner. Myslil jsem si, že on sám to vyšetřujícímu soudci udá. Byl prý tam také Freuler, spal prý v Polné u Schulhofů. Po konfron- taci Hilsner uvedl na Freulera: „Já ti dám, ty žide, tys tam byl se mnou!“ Hilsner uvedl také, že Erbmannděvče pod- řízl, že chodí světem, žetojejeho ře- meslo a dodal: „Játam byl!“ (rozhorleně k Hils- nerovi obrácen): Je to pravda, Hilsnere? Hilsner vrtí hlavou na zápor a mlčí. Předseda: Jak se choval Hilsner? Svědek: Dobře, slušně, Předseda: On vám vyprávěl, že byl při tom, když holku zatáhli?

Svědek: Ano. Předseda: Ale při soudu to neřekl. Svědek: Já musím říci, ce je pravda! — Svědek uvádí, že pak řekl Hilsner, že se zmýlil, že to byl polský žid z Oswieczimi. Hilsner také vyprávěl trestníku Nová- kovi, že židé mu slíbili 50 zl. za to děvče, které jim kázal, ale že mu nic nedali. Svědek ho ještě těšil, že nebude oběšen, že dostane 20 let a on řekl, že by byl rád. Hilsner napjatě naslouchá, chví- lemi bledne a vrtí hla vou. Předseda: Vy jste vše to udal tenkráte vše- obecně. Svědek: Ano. Myslil jsem, že to Hilsner poví při vyšetřování Předseda [předčítá předchozí protokoly o výpověděch svědka. Předseda: Kdo byl dříve propuštěn? Svědek: Ebermann i Wassermann propuštěni as o 7. hod. v jeden večer, přijel pro ně kočár a zavezl je do Kolína. Hilsner stále na svém stál, dokud nepřišla jeho matka. Pak to všecko popřel. A Hilsner po propuštění Erbmana řekl, že ho neměli pouštět, že tam byl i rok před tím a že podřezal ty holky a že Hilsner byl sním. Onže to musí věd ět. President znovu předčítá protokol svědkův. Svědek: Když byl konfrontován s p. drem Au- ředníčkem, pak mi řekl Hilsner: Mně se nic nestane, Erbmanna neměli pouštět, to je starý košerá k, to je jeho řemeslo. Tehdy pak dodal, že pan doktor bude prý dříve viset, než Hilsner. (Prudce k Hils- nerovi): Je to pravda nebo ne? Hilsner mlčí, bledne v obličeji Rada Smutný: Působil jste na Hilsnera hroz- bami? Nutil jste ho? Svědek: Ne, já ho těšil. Rada Danzer: On prý byl rozčilen? Svědek: Ne; on před odsouzením a po něm dělal si poznámky. Na jednom papírku bylo «Wassermaun«. Když jsem se ho ptal, zapálil se v ob ičejí, neříkal nic. Nikdy jsem nepozoroval, aby snad byl rozči- len. Když jsem přišel k němu do separaca, zarazil se, jako by mi chtěl něco říci. A já ho těšil.

Dr. Baxa: Kdo měl Hi'snera po vás Svědek: Dozorce Srb. — Hilsner mi také opa- koval o těch 50 zl, o nichž se zmínil vězni Novákovi. Hilsner tuto výpověď potvrdil i před dozorcem Srbem, ale dodal, že tam nebyl Erbmann a Wassermanu, nýbrž ten polský žid. A když mu namítnuto Srbem, že lže, do- dal: »Já jsem tam byl, já to musím vědět!« Dr. Baxa: Byla Hilsnerovi zaslána nějaká bábovka? Svědek: Ano — od matky, já ji rozkrájel na kousky a nedal jsem mu jí. O zas ané bábovce po přelíčení svědek neví. Dr. Pevný: Od návštěvy matky změnil výpověd? Svědek: Ano a celé chování. A také o Cinkovi se mi zmínil. Jednou se mi vzepřel. Dr. Auředníček: Měl soukromou rozmluvu se svou matkou Svědek: To já nevím. (rozčileně): Já ho odevzdal p. vyšetřujícímu soudci. Dr. Auředníček: Proč jste neudal, když váma Srbovi udal to udání Svědek: Poněvadž jsem toma, jako Srb, n- dával víry. Dr. Auředníček konstatuje, že Freuler ani v Kutné Hoře nebyl. Dr. Auředníček: Kdo byl s Hilsnerem v cele? Svědek: Církva. Původcem vzpoury proti mně byl Hilsner. — Pan doktor mě tady rozčiluje .. Předseda: Vždyť vás nikdo neplete! Svědek: To juž je taková dlouhá doba. Tehdy chlapec můj slyšel, jak Hilsner řekl ke spoluvězni: »Ve- zmeme »švába«!« Na to jsem každého dal zvlášť — Církva pak odeslán do Prahy, Hilsner dán zpět do původní cely, jíž s ním sdílel jistý Malík. Ten se proti mně jednou po- stavil a Hilsner mu přispěl pomocí. (Hilsner přitakuje za veselosti přítomných, že to je pravda.) Předseda: Nebylo vyšetřování? Svědek: Ne. Oni dosta i železa; bylo vyšetřování, dostali samovazbu. Dr. Auředníček: Jaký byl Církva člověk?

Svědek: Než byl odsouzen, slušný. Jak jsem dal dohromady ty dva, bylo zle. Dr. Auředníček udává, že s Hilsnerem mluvil jen před vyšetřujícím soudcem, nikdy ne soukromě. Svědek uvádí pak, že zná své povinnosti a že na Hilsnera nikdy nepůsobil. Dr. Baxa: Tehdy stavěli tam telefon a Hilsner prý myslil, že staví šibenici a tu prý to vyznání učinil? Svědek: To přiznal se v těch dnech. To doznání nebylo však v tom čase. Dr. Auředníček žádá, aby sem obeslán byl sluha L. Maták z Kutné Hory, který by dosvědčil, že Hilsner se svou matkou v soukromí nemluvil u soudu. Dr. Baxa opírá se tomu návrhu a tvrdí, že ta roz- mluva týká se konfrontace Hilsnera s jeho matkou. Státní zástupce uvádí, že sly el od svědka, ž Hilsner s matkou soukromí nemluvil. Hilsner (rozčileně): Mluvil jsem jen jednou u p. Baudyše s matkou a nikde jinde. Když jsem byl odsouzen k smrti provazem, šel jste vždy na procházku se mnou říkal jste: »Přiznejte se, vyznejte ty židy, přilepšete si, jinak vás oběsí.« Pořád jste do mně hučel a říkal jste: »Vy nám ty židy řeknete, jinak budete vidět, jak to s vámi dopadne, budete na doživotí odsouzen neb oběšen- Svědek: To není pravda, já s vámi ani nemluvil. Vy jste plakal u dvorního rady. — Svědek opakuje své tvrzení Hilsnerovi do očí. Hilsner: To, co psal Arator, je pravda. To jste do mne hučeli. Předseda: Pořád to hučení! Svědek: Já vás těšil. Hilsner: Když jsem chodil po dvoře, hučel jste do mne, abych vám ty židy řekl. Svědek (rozhorleně): Vylžete, 1 hal jste a budete vždycky lhát. Líčení na chvíli přerušeno. Svědek Fr. z Aratorů, 40letý obuvník v Ledči. Přísahá. Byl trostán 3měsíčním žalářem, že zranil k smrti svou ženu. Svědek byl v trestnisi kutnohorské pohromadě