Číslo 307.

Praze, dne 8. listopadu 1900.

Ročník IV.

Redakce, administraceu expedice: Praha, Pštrossova ulice, číslo 200— Nefrankované dopisy se nepříjímají, rukopisy se nevracejí Hezapečetěné reklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vždy po dvanácté ho- díně polední. Jednotlivé číslo za 8 h Telefon redakce č. 1126

KAl Slunce vychází v 7 hodin 2 minuty ráno. Slunce zapadá ve 4 hodiny 25 minut večer

UILKt

Čtvrtek: Sv. Bohumíra, biskupa. Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Cyrilla a Methoda v Karlíně od 8.-12. t. m. Předplatne pro Prahu s donáškou do domu: 2.80 měsíčně. . . .. čtyrtletně . .. K 8.40 celoročně. . . . K 33.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně. . . .. čtvrtletně ... K 9.— celoročně. . .. K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně ... K 12.— celoročně.. .. K 48.— po Ameriky. Franoie, Švýcarska, Italie, Bel- gie. Anglie a Ruska: Styrtletně . .. K 13.20 K 52.80 celoročně Telefon redakce č. 1126.

Staronový president. Včerejší večerní listy přinesly již telegramy, dle kterých při obrovském volebním zápase, v němž na 15 milionů voličů přistoupilo k volebnímu osudí. zvítězil opět Mac Kinley a sice neobyčejnou vět- šinou 305 hlasů proti 142, jež dostal Bryan. Vý- sledek tento se celkem očekával, ač nechybělo hlasů, které prorokovaly výsledek opačný, zejména když se zdálo býti zajištěno, že veleobec Nový York, stará to bašta demokratů, tentokráte bude hlasovati pro Bryana. Naděje přívrženců Bryanových sklamaly velice, neboť nejen že New York hlasoval většinou asi 30.000 hlasů pro Mac Kinleye, počet všech hlasů odevzdaných pro Bryana jest tentokráte o mnoho menší než před čtyrmi léty, kdy Mac Kinley obdržel 271 a Bryan 176 hlasů. Význam Mac Kinleyova vítězství shrnouti lze v několik slov: »Vše zůstane při starém.« O mnoho delší však muší vypadnouti úvaha o vítězství zlatých republikánů, pakliže s bě blíže povšímneme, co se vše pod tou dosavadní politi- kou skrývá. Otázku: zlato či stříbro? můžeme při tom celkem pominnouti, neboť tato ustoupila tentokráte do pozadí a boj se vedl pod hesly imperialismus či protiimperialismus t.j mají Spojenéobce nabývati kolonie, či mají se obmeziti na svoje staré území? A k tomu přišla otázka trustů atd. Tím, že otázky tyto dostaly se do popředí, nabyly předvčerejší volby významu v každém ohledu pro kulturní vývin člověčenstva nepoměrně důležitějšího, než kdyby se byl boj vedl hlavně o měnu, jako před čtyřmi lety, ač i tu stály proti sobě dva mocní kulturní činitelé jako protivníci v boji: kapitála práce.

Nejvážnějším momentem při vítězství Mac Kinleyovu jest ovšem, že lid americký vyslovil se pro imperialismus, jehož krátkou definicí jest ubí- jení malých národů a vykořisťo vá ní zemí vojensky a hospodářsky sla- bých. Imperialismu děkuje svět, že v nynějším okamžiku vedou se současně tři války, z nichžto dvě, válka v jižní Africe a válka na Filipinách jsou výslovně povahy loupežné, třetí pak, válka v Číně, má sice něco do sebe, co by se mohlo po- važovati za účel kulturní a civilisační, leč jak pří- činami svými tak i dle pravděpodobného konce, s oběma dříve uvedenými má mnohou podobnost. Peníze, obchodní výhody, zemělačnost jsou tui tam hlavní příčinou, že došlo ke krveprolití. Že tento směr nabyl vrchu na konci století, v němž zdálo se několikrát, že nabude vrchu směr ideálnější, toho zajisté ve mnohém ohledu sluší litovati.

Znamenáť to, že dle všeho nejenom zůstanou přemnohé staré křivdy neodčiněny, ale že bude spácháno opět mnoho nových, tak že sotva lze doufati, že by konečně v poměrech mezinárodních nastal takový obrat, jenž by mohl býti zárukou trvalého míru na základě práva, jenž jest jediným, skutečně požehnaným mírem. Znamená to, že sy- stém potlačování a ubíjení slabých a bezbranných národů zůstane i na dále vládnoucím systémem, a že, nechť si uvnitř jednotlivých států zákonodár- ství sebe krásněji a ideálněji se vyvinuje ve smyslu práva z náboženství a z rozumu odvozeného, v po- měrech mezinárodních zůstane nadále v platnosti právo pěstní. Občané největší republiky vyslovili se skorem dvoutřetinovou většinou pro politiku starého presi- denta svého a schválili tím věrolomnost, kterou americká vláda spáchala na obyvatelích Filippin, anektujíc proti výslovnému znění smlouvy zemi svých spojenců za války se Španělkem, zároveň pak dali svoje stvrzení politice nevměšování se do událostí v jižní Africe, čímž zmizela poslední naděje, že by kromě Boha a kapských Holanďanů, někdo přispěl potlačeným boerským republikám na pomoc. Neb že tak neučiní ani car Mikuláš, ani císař Viém, ani francouzská republika, o tom už dávno nikdo nepochyboval, zejména od té chvíle,

kdy se zvědělo, že Angličané započali svoji akci proti Boerům majíce plnou bezpečnost toho, že jim v ní nikdo nebude překážeti. Jen letošní volby ve Spojených obcích dovolovaly ještě slabou poslední naději, že největší republika a spolu jeden z nejsilnějších států vůbec, hodí na váhu svůj po- litický vliv na prospěch malých jihoafrických re- publik. Naděje ta kmitala se jako slabý modravý plamének a zhasla nyní docela. Bryan, o němž se mnozí domnívali, že by zakročil, Bryan, jenž dě- kuje za svoje první jmenování kandidátem presi- dentství v severní Americe zlaté větě, že člově- čenstvo musí býti sňato zlatého kříže, podlehl opět a co platilo poslední čtyři leta, bude platiti i na dále. Jak dlouho? Není nemožno, že vítězný pochod imperialismu nepotrvá dlouho. Angličanům ku př. zajde asi na dlouho chuť dobývati cizí země a možná, že také v Číně průtahem a nákladností boje nabudou stát- níci ponaučení, že imperialismus není právě ten nejlepší směr v mezinárodní politice. Leč v brzký všeobecný obrat a návrat ku šlechetnějším, kře- sťanštějším zásadám ve světové politice věřiti nelze, neboť právě předvéerejší volby americké podávají nový a nad jiné pádný důkaz, že imperialismus není snad proudem, jenž ovládá pouze kabinety, nýbrž že jest to u velikých národů proud naskrze lidový.

Zprávy politické.

V Praze, 7. listopadu. Předseda rakouského ministerstva dr. Körber měl dnes o 10. hod. dop. u císaře v Pešti slyšení. Dr. Ebenhoch o politické situaci. Ka- tolickýslidový spolek pro Horní Ra- kousy konal právě v Linci valnou schůzi, jejíž důležitost zvýšena tím, že zemský hejtman hornora- kouský dr. Ebenhoch promluvil v ní velikou řeč o politické situaci. Řečník poukázal v ní nejprve na nesmírnou stagnaci ve všech hospodářských otáz- kách a přičítal to na vrub obstrukce, již nelze za žádných okolností ospravedlniti, protože vždycky spo- čívá na zásadě revoluční. Obstrukce vznikla v našem parlamentě následkem otázky jazykové, kteráž má pro rakousko nesmírnou důležitost a zůstane usta- vičným nebezpečím pro vnitřní mír po tak dlouho, pokud nebude zákonem rozřešena a urovnána. Než toto upravení jazykové otázky není jen tak snadné ani jen tak jednoduché. Žádáť na jedné straně zákonem zaručené rovnoprávnosti a volný rozvoj ve všech poměrech životních a za poskytování prostředků ke kulturnímu pokroku, ale na druhé straně zase musí rovnoprávnost podřízena býti jednotě státu. Dlužno proto státi již z důvodů praktických na sprostředkovacím jazyku a že jím býti může jen jazyk německý, jest prý jasno. Současně však musejí býti odhlasovány ve sněmích také zá- kony na ochranu menšin. Jedním z hlavních důvodů, ze kterých katolicko- lidová strana vstoupila do většiny, byl ten, že dou- fala, že bude moci jako německá strana v pravici býti dobrou prostřednicí. Řečník poukazoval v tomto ohl du na to, že vymohla na Češích v době německé obstrukce svolení k návrhu na vydání jazykového zákona a na změnu jednacího sněmovního řádu.

Strana řečníkova zůstala v pravici jen po tak dlouho, pokud Čechové poslouchali jejích rad a vystoupila z pravice ihned, jakmile tomu tak již nebylo. Ná- sledkem toho rozpadla se i většina. Na otázku »Co nyní?«, odpověděl dr. Eben- hoch, že nemůže dnes nikdo říci určitě, jak bude vy- hlížeti příští parlament. Jisto jest jen to, že Če- chové budou osamoceni a sice svou vlastní vinou. Budou-li pokračovati ve své obstrukci také nadále, řečník ovšem neví. Budou-li moudří, neučiní toho. Učiní-li to však, není prý dlouho ještě jisté, zvítězí-li také ještě po třetí obstrukce, jež dvakráte již zvítězila. Ale má-li býti přemožena žádoucno jest především spojení všech ku práci parlamentní ochot- ných stran. A možná, že potom poznenáhla vykry- stalisuje se z této dělné většiny politické sdružení všech stát zachovávajících umírněných stran. Ze vše- obecných těchto poznámek vyplývá, že katolická li- dová strana vždycky se zasazuje o zachování ústřed- ního parlamentu. Ústava není tak špatna, dodal dr. Ebenhoch, za jakou často se prohlašuje. Je proto ka- tolická lidová strana proti všelikému dalšímu dělení říše. Státoprávní pokusy musejí býti trvale odstraněny. Netajíme, že úplně souhlasíme s některými vý- vody dr. Ebenhocha. Zvláště s těmi, jež pronesl o ob- strukci. Ale na druhé straně překvapuje nás, že tak známý autonomista, jakým jest hornorakouský zemský hejtman, horovati může tak velice a beze vší výhrady pro nynější centralistickou ústavu, kterouž on sám již tak nesčíslněkráte byl odsoudil. Ano, nebyla by snad tak špatna, za jakou ji mnozí prohlašují, ale jen kdyby ve skutečnosti byla provedena. Týká se to jmenovitě pověstného čl. 19., kterýž všem národům bez rozdílu zaručuje úplnou rovnoprávnost ve škole a úřadech. Ale kterak že provádí se tento čl. 19.?

Dr. Ebenhoch ví to dojista dobře a proto bylo by jen jeho urážkou, kdybychom o tom se rozepisovali. Je to zvláštní, na jedné straně prohlašuje se nynější ústava za nedotknutelnou, třeba že současně prohla- šováno, že vyniká mnohými vadami a nedostatky. A jestliže my, Čechové, žádáme již jen za to, aby byla aspoň zachovávána a prováděna, vyvozují se z toho státoprávní, státu nebezpečné aspirace. V tom ohledu potlačil v sobě dr. Ebenhoch nejen autono- mistu, nýbrž i spravedlivého politika. A nad tímto i oním zvítězil — Němec. Tak jako v tomto směru promluvil dr. Ebenhoch, mluví po několik letř i — K. H. Wolf. Hrabě Albert Apponyi opustil, jak známo, více než před 15 lety katolické spolky z příčiny, »aby neobluzoval on ani jich, ony pak ani jeho.« Přede dvěma dny ozval se hr. Apponyi v katolickém spolku opět, a sice v Pešti při slavnosti svěcení praporu spolku katolické universitní mládeže sv.

Emericha. Hr. Albert Apponyi nesúčastnil se sice již zakládání tohoto spolku, nyní však dostavil se do jeho středu a promluvil, což samo o sobě bylo by potěšitelno, slavnostní řeč. Řečník snažil se svůdným způsobem universitní mládeži dokázat, že jest na prospěch katolictví, víry a vlasti nejlépe pracováno, když katolická veřejnost se smíří s moderními Uhry a bude se vyzbrojovati pouze pro ten případ, že by na katolictví bylo útočeno. Hr. Albert Apponyi patří pohříchu mezi hlavní spoluvinníky, že prove- deny byly církevně-politické zákony, i pociťuje snad pro sebe potřebu, aby katolická veřejnost v Uhrách smířila se s poměry změněnými. Ale katolické listy nechtějí o tomto zříkání se Marianského království ani slyšet. O bosenských drahách bylo prý v Pošti rozhodnuto již včera a dodává se k tomu, že vliv kabinetu uherského opětně zvítězil nad vlivem rakou- ského kabinetu. Podrobnější zprávy přinese nám dnes asi telegram, neboť rakouští a uherští ministři konají poslední a závěrečnou konferenci, ve kteréž bude se- psán v Pešti, dnes o 3. h. odpolední o všem ujednání protokol. Státní vláda ve Výmarsku za pověděla evangelickým z Rakouska vypověze- ným duchovním vystupovati veřejně ve velko- vévodství a odvolává se při tom na spolkový poměr s Rakouskem.

Poslanecká sněmovna v Luxemburku byla zahájena včera, ale bez trůnní řeči. Předsedou zvolen byl Simone, místopředsedou Block- hausen. Prótikatolické nepokoje v Belgil. Pro- tože ve městě Rupelmonde zvítězili při posled- ních obecních volbách katolíci, vyvolány tam byly od strany odpůrců veliké nepokoje. Výtržníci roztříš- tili okna v bytech katolíkův a házeli kamením též na sekretariát. Přivolané četnictvo zjednalo klid teprve potom, když dříve bylo několik výtržníků lehce zranilo. Karlistické hnutí ve Španělsku jest podle madridských úředních telegramů potlačeno. Věříme tomu, neboť španělská vláda učinila všecko, čím by